Skip to main content

Full text of "Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this filé - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing technical restrictions on automatcd querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designcd Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfrom automated querying Do not send automatcd queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ A/íJř/iííJř/i íJíírí&Hířon The Google "watermark" you see on each filé is essential for informingpeopleabout this projcct andhelping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whelher any specific use of 
any specific book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http : //books . google . com/| 



OTTUV 



SLOVNÍK NAUCNÝ 



ILLUSTROVANA 



ENCYKLOPiEDIE OBECNÝCH VĚDOMOSTI, 



DEVÁTÝ DÍL. 



Falšování potravin a pochutin — Genrísta. 



SE 7 PŘÍLOHAMI A 121 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 



» i; • ^ 
1895. 

VYDAVATEL A NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE. 

TISKEM VLASTNÍ KNIHTISKÁRNY. 



VEŠKERA PRÁVA SE VVHRAZrjL 



Nově přibylí spolupracovníci. 



Borecký Jaroslav, spisovatel a hudební 



Kosterka Hugo, spisovatel v Praze . HKa, 



referent v Praze -q. Krátký František inženýr Krý; 



Dr. Brtnický L., g>'nin. profes, v Hradci 
Králové -tn 



Levý Frant., pošt. úřednik v Přerove Lý, 
MIkullk Frant., assistent na technice . Mik, 



Jaroš Fr., kandidát filosofie v Praze . ,.roL Dr. Rosický Václav, gymn. professor 

Dr. Jiřík F. O , spisovatel na Kr. Vino- v Praze VRf. 

hradech J-k, ^ Vancl Jan, strojní inženýr kr. hl města 

Dr. Klmla Kudolf, assistent ústavu pa- Prahy Vel, 

thologicko-anatom. v Praze . . . Kml. Vykoukal F. V., gymnasijní professor 

Rever. Klein AI , kat. farář v Brainardě v Praze FVV, 

(Nebrasca) ve Spoj. Ob. sev.-amer. . AKL. i Zenkl F. D., učitel v Nadějkové . . . FDZ* 

Prof. K. Lukášovi svéřeno odborné redaktorství chemické technologie, spisovateli 
Jar. Boreckému odborné redaktorství hudby. 



Zemřelí spolupracovníci. 



MUDr. Baštýr M., docent zubního lékařství. 
červi nková*Riegrová Marie, spisovstelka. 



Zenker Josef, lesní rada v Písku. 



F. 



Slova zde scházejici hledati jest pod písmeny Plir 



Falšováni potravin a pochutin. Poru- 
šování prostředků k vyživé človéka slouží- 
cích za účelem dosazení většího zisku roz* 
mohlo se v posledních několika desítiletích 
v ohromné míře. Důkaz toho zajisté není 
třeba blíže přiváděti, poněvadž jeden každ^ 
má příležitost pozorování ťoho druhu Činiti. 
Ohlédneme-li se poněkud po činitelích, které 
spolupůsobily jednak ku vzniku, jednak ku 
vzrůstu zla vytčeného k vý§i a rozsahu ny- 
nějšímu, musíme kromě egoismu lidského 
poukázati: i. k principu dělení práce, 2 k ne- 
obyčejnému rozmachu a rozkvětu věd tech- 
nických a chemických doby novější. Co se 
týče principu dělení práce, byl a jest ovšcm týž 
pro vývoj a pokrok lidský činitelem nejzávaž- 
nějším, i děkuje mu Člověk vše, čím nyní jest. 
Na druhé straně lze však říci, že jest sdru- 
žen vůbec s velikými Škodami a závadami 
zdravotními, jež organismus lidský oslabují a 
ničí. Lze bezpečně tvrditi, že možno ozna- 
čiti princip dělení práce za vlastní podnět ku 
vzniku největší části závad zdravotních, jichž 
význam právě v době nejnovější s rozkvětem 
věd hygienických doznává náležitého ocenění 
a objasnění. Rovněž falšování potravin stoji 
v příčinné souvislosti s tímto principem. Jen 
pokud členové rodin neb kmenů opatřování 
a výrobu potravin sami si obstarávali, bylo 
vyloučeno požívání potravin jakkoli poruše- 
ných. Jakmile však začala se mezi kmeny 
objevovati dělba práce, tak že na př. jedni 
se obírali pracemi rolnickými a druzí hoto- 
vili předměty řemeslné, při čemž jedni od 
druhých výrobky kupovali neb vyměňovali, 
nastala možnost takové úpravy potravino- 
vých výrobků, pří níž upuštěno od zásady 
solidnosti, totiž nabízeti a prodávati je v kva- 
litě, jež odpovídá skutečné ceně, a ve stavu 
tom, jak je příroda poskytuje. Pomůcky, jež 
sloužily v prvních dobách k dosažení účelu 
naznačeného, byly ovšem velmi jednoduché, 
odpovídajíce nízkému stupni vývoje člověka 
a jeho nezkušenosti. Tak vešlo asi nejdříve 
v užívání jednak zřccfování pomocí vody, jed- 
nak úprava, mající za účel zlepšení vzhledu 
neb zakrytí nějakého nedostatku, který při pro- 
deji by nezůstal nepovšimnut. Později, zvláště 
v novější době, kdy vědomosti lidské značně 
se rozmohly a kdy zejména vědy chemické 

Ottfiv Slovnik Naučný, av. IX 2.8 2894. 



netušeného rozkvětu dospěly, použito vymo- 
žeností ducha lidského k tomu, aby dosáhlo 
se zisku největšího přísadou látek méně cen- 
ných, často i zdraví lidské ohrožujících, nebo 
přípravkami zcela uměle vyrobenými, které 
však pro nezasvěceného neb nezkušeného 
odběratele jako takové patrný nejsou. Lze dále 
za to míti, že vedle hlavních těchto Činitelů 
také svobodná tržba a svoboda živnostenská 
a z nich vyplývající velká konkurrence při- 
spěly značnou měrou k porušování potravin 
za účelem naznačeným. Tak dostoupil tento 
nesolidní směr v obchodu s předměty slouží- 
cími výživě v posledních létech té výSe, že 
zejména ve velikých městech našlo by se 
málo potravin neb pochutin, o jichž úpravu 
za účelem většího zisku vtip ziskuchtivých 
obchodníků neb producentů by se nebyl po- 
kusil. 

Způsob, jakým se to děje, jest dle povahy 
zboží velmi rozličný. Z povšechného stano- 
viska lze vytknouti celkem následující mož- 
nosti: I. Smícháváni zboží jakosti horší s lep- 
ším (slévání vína). 2. Použití méně cenných 
surovin k přípravě jistých potravin (na př. 
masa koňského nebo masa ze zdechlých kusů 
pro výrobky uzenářské, rýže místo ječmene 
při vaření piva a j.). 3. Znehodnocování po- 
travin určitými výkony (sbírání mléka neb 
zřeďováni ho vodou, extrakce étherických 
olejQ z koření a j., prodej vyvařených a opět 
usušených listů Čajových atd.). 4. Přidávání 
látek neb přípravek téměř bezcenných (na 
př. máty do roztlučeného koření, sádry do 
mouky, síranu barnatého do cukroví a j.)« 

5. Zlepšování vzhledu, zakrývání určitých 
vlastností, jakož i zadržování jistých pochodů 
chemických v potravinách zvláštními přísa- 
dami (barvení másla, přísada sody do mléka, 
přísada chemických sloučenin, jež fermenta* 
tivní pochody v potravinách zdržují neb ruší). 

6. Výroba přípravek umělých (margarínové 
máslo), často i takových, které mají s pravým 
zbožím společný toliko zevnější vzhled (umělá 
zrnka pepře ze škrobu a j.). 

Sluší k tomu poukázati, že mohou z pro- 
deje potravin, jež některým z naznačených 
způsobů byly porušeny, vedle škody hmotné 
pro odběratele vyplynouti i velká nebezpečí 
zdravotní; nebot často nejsou producenti 



Falšováni potravin a pochutin. 



u volbé prostředkfl pranic vybíraví. Tak byly 
konstatovány nesčíslnékráte otravy po cu- 
kroví, k jehož pfipravé užito sloučenin jedo- 
vatých (zejména sloučenin chrómu). RovnéŽ 
infekce vznikající následkem požití masa neb 
uzenářského zboží, zhotoveného z dobytčat 
zachvácených nakažliv3'mt nemocmi, jsou zje- 
vem velmi častj^m. 

Jak vytčeno, dostoupilo falSovánf předmčtfl 
sloužících k výživě Člověka, zejména v po- 
slední době, ohromné výSe. Bylo pak pozo- 
rováno, ic čim obecněji ae jistého zboží po- 
travinového užívá, tím více se falSuje. Na 
doklad možno uvésti poruSování mléka sbí- 
ráním neb přiléváním vody, o jehož rozsahu 
mají zajisté i neodborné Širší kruhy náležitou 
vědomost. 

Jest zřejmo, že k zjevflm těmto, jimiž 
občané státní nejen o ohromné obnosy pe- 
něžní se podvádějí, ale i na zdraví nebez- 
pečně ae ohrožují, nemohlo zAstati ni zákono- 
dárství nečinno. Poněvadž pak spočívala 
v dobách, kdy falšování potravin bylo v po- 
čátcích, největší Škoda a nebezpečí v tom, že 
se občas pfivážely na trh potraviny zdraví 
lidské poškozující, přihlíželo ae se strany zá- 
konodárství nejvíce k tomuto činiteli, i vydá- 
vána nařízení a předpisy zákonné za tím 
účelem, by zamezil se zejména prodej masa 
z dobytka nemocného, používání sloučenin 
jedovat3'^ch při výrobě jistých potravin, pro- 
dej potravin zkaženích a j. Zákony a naří- 
zení podobná objevily se však úplně nedo- 
statečnými v novější době, kd^ nabyl při pro- 
deji potravin vrchu směr, při němž nečiní 
se útok ani tak na zdraví, jako spíše na mě- 
šec lidský. Nebot tomuto způsobu falšování 
nebylo ovšem moŽno zákonům čeliti s úspě- 
chem, přihlížejícím toliko k ochraně zdraví. 
Následkem toho razilo si čím dále tím více 
cestu poznání, že proti takovým nesolidním 
výstřelkům obchodu s potravinami nebude 
lze jinak účinně vystupovati leč vydáním 
zvláštního zákona, na jehož základě by bylo 
možno, veškeré směry f. p. a p. přísnými 
tresty stíhati. Co se týče hlavních základ- 
ních bodů, jež musí býti obsaženy v zákonu 
směřujícím proti falšování potravin, jest přede- 
vším patrno, že musí týž obsahovati čásf 
trestní, t. j. onu, na jejíž základě bylo by 
soudci vyměřovati pokuty neb tresty v pří- 
padech dokázaného falšování. Jest však samo- 
zřejmo, kdyby zákon se vztahoval toliko na 
výměr přestupků neb přečinů spadajících pod 
jeho působnost a na stanovení pokut a trestů 
sebe přísnějších, že by tím ještě mnoho zí- 
skáno nebylo, zrovna tak, jako trestní zákon- 
ník by úplného užitku nepřinesl, kdyby ne- 
bylo ve státě orgánů, jichž povinností jest, 
bdíti nad tím, zda skutečně normy zákona 
toho se zachovávají. 

Z uvedeného vyplývá, že musí býti, má-li 
f. p. a p. úspěšné býti čeleno, jistí veřejní 
orgánové zmocněni ku kontrole obchodu po- 
travinami tak, aby z nenadání mohli se pře- 
svědčiti o jakosti zboží k prodeji nabízeného, 
po případě vzíti zkoušky potravin k dalšímu 



úřednímu řízení. Avšak ani to by ještě ne- 
stačilo. Dějef se porušování předmětů sem 
spadajících v novější době s takovou raffino- 
vaností, že by jednotlivcům neb i orgánům 
kontrolním v mnohých případech f>řed soud- 
cem sotva se podařilo, bez použití dobro- 
zdání znalců odborných provésti důkaz o sku- 
tečném falšování. Proto musí obsahovati zá- 
kon o falšování potravin i zásady týkající se 
zřízení autorisovaných ústavů, v nichž by 
mužové odborně vzdělaní a přísahou vázaní 
za jistý mírný honorář prováděli vyšetřování 
podezřelých ukázek dodan]|[ch jednak odbě- 
rateli, již mají pochybnost, jednak úřady kon- 
trolními. Musí tudíž zákon o falšování před* 
metů sloužících k výživě přihlížeti: a) k sta- 
novení výměrů a zásad, na jejichž základě 
bylo by lze stíhati přisnými tresty jakýkoliv 
způsob falšování, b) k t>pravenf dozoru nad 
obchodem s potravinami (kterým orgánům má 
býti dohled svěřen a jak se má prováděti), 
c) k vytknutí zásad týkajících se způsobu, jak 
prováděti vyšetřování zkoušek podezřelých a 
podávání dobrozdání o nich atd. (ústavy pro 
vyšetřování potravin a pochutin). 

V Německu skutečně vydán před několika 
léty zákon, v němž přihlíženo bylo k momen- 
tům výše naznačeným. Působení zákona toho 
ukázalo se, jak zprávy různých ústavů pro 
vyšetřování potravin a pochutin tiskem vy- 
dávané toho JSOU dokladem, býti nejvýš blaho- 
dárným. Rovněž se ukázalo, že celkem ne- 
vzniklo značnější finanční obtížení, poněvadž 
pokuty, které se uvalují na obchodníky, jimž 
falšování bylo dokázáno, ve veliké míře při- 
spívají k uhrazení nákladu spojeného s udržo- 
váním ústavů potravinových. 

Také Rakousko učinilo krok k dosažení 
nápravy ve směru vytknutém. R. 1893 byl 
předložen říšské sněmovně ve Vídni návrh 
zákona, týkající se prodeje potravin a někte- 
rých předmětů, jichž se obecně užívá Ačkoli 
dlužno předlohu zákona označiti celkem jako 
dobrou a účelu vyhovující, přece nedosáhla 
v některých Částech, na jichž přijetí vláda 
kladla právě hlavní důraz, schválení říšské 
rady. Většina sněmovny, hájíc totiŽ stano- 
visko, aby autonomii v příčině dohledu Širší 
obor působnosti byl vymezen, než jaký vládní 
předloha vykazovala, zamítla dotyčné místo 
a zaměnila je zněním jiným. Následkem toho 
uvázla celá akce v příčině uskutečnění zákona 
tak potřebného, ČehoŽ ovšem v zájmu poplat- 
nictva, jež na dále se nechává v ohromné míře 
hmotně vykořisťovati a zdravotně poškozovati, 
velíce jest Želeti. Některé z důležitějších bodů 
předlohy vládní, které došly schválení většiny 
říšské sněmovny* uvádíme v následujícím, ma- 
jíce za to, že dojde-lí opětně k jejímu pro- 
jednání, stanou se zákonem, byf i snad v ji- 
ných částech nastaly změny. 

Zákon týkající se prodeje věcí k po- 
žíváni sloužících a některých před- 
mětů, jichž se obecně užívá: 

Předmět zákona. § i. Obchod s věcmi 
k požívání sloužícími (potravinami a pochuti- 
nami \ hračkami, tapetami, předměty kodívání, 



FalŠtein. 



nádobím k iidlu a pití, jakol i nádobfm k va* 
fení, k uschování potravin nebo k ^uiitf při 
nich, dále vahami, mérami nebo jinVmt ná- 
stroji k měření, kterých se při předmétech 
potravinových používá, konečné obchod petro- 
lejem podléhá ustanovením tohoto zákona. — 
€ 2. obsahuje normy týkající se provádění do- 
hledu nad obchodem potravinami. * §. 3. sta- 
noví pravomoc orgánů dozor vykonávajících. 
§ 4. obsahuje normy o tom, kterak orgánové 
dozorčí mají naložiti se vzatými zkouSkami 
a se zbožím patrné zkaženým. — § 5. týká se 
revise obchodfl. — Zmocnění vlády kvy- 
dánízápovédí. |6. Od súěastněných mini- 
sterií mohou býti vydány k ochraně zdraví 
předpisy, jimiž se zakazují neb omezují: i. Ji- 
sté způsoby výroby, uschování a balení před- 
mětů k požívání sloužících, které jsou určeny 
k prodeji. 2. Prodej a nabízení předmětů ji- 
stého způsobu k požívání sloužících 3. Použití 
jistých hmot a barev k výrobě, jakož i jistá 
podstata látek, hraček, tapet, dále v §• z. vy- 
tknutého náčiní k jídlu, pití a jiného nádobí, 
dále vah, měr i jiných přístrojů k měření, 
jakož i živnostní nabídka a prodej neb uží- 
vání zboží, jehož výroba nebo jakost neod- 
povídá těmto předpisům. 4. Prodej a nabídka 
petroleje jisté jakosti. — § 7. Od súčastněných 
ministerií může Živnostní výroba, prodej a 
nabídka předmětů, které jsou určeny k napo- 
dobení neb faUování předmětů k požívání 
sloužících, dále pak živnostní prodej a na- 
bídka jich pod jiným jménem, než které od- 
povídá jejich skutečné jakosti, zakázáno neb 
obmezeno býti. 

Ustanovení trestní. § 9. Kdo proti před- 
pisům § 3. vstup do místností, vzetí zkoušky 
neb provedení revise odepře, stává se vinným, 
pokud Čin nespadá v obor trestního zákon- 
niku, přísnější trest vyměřujícího, přestupkem 
a tresce se vězením od jednoho do 14 dnů 
neb pokutou do 100 zl. — § 10. Kdo jedná 
proti nařízením vyneseným na základě §§ 6. 
a 7. neb proti ustanovením § 8. stává se vin 
ným přestupkem a tresce se vězením od 3 dnů 
dc 3 měsíců, 8 Čímž pokuta do 500 zl.^ůže 
býti spojena, aneb pokutou od 5— 500'zl. — 
{ f z. Přestupkem vinným se stává a tresce se 
vězením z týdne až 3 měs., s čímž peněžní trest 
al do 500 zl. spojen býti může, aneb pokutou 
od 5—500 zJ.: I. Kdo předměty k požívání 
sioužící v obchodu a prodeji za účelem obe- 
Isténí napodobí neb falšuje. 2. Kdo nabízí vě- 
domě předměty k požívání sloužící, které jsou 
napodobeny neb falcovány, zkaženy neb ne- 
xialé neb na své hodnotě výživné újmu vzaly, 
ve formě neb označení k oklamání příhod- 
ném. 3- Kdo za účelem oklamání předměty 
k požívání sloužící pod nepravým označením 
nabťzí neb prodává. 4. Kdo nabízí vědomě 
prostředky k požívání sloužící napodobené, 
(aUované, zkažené neb nezralé neb takové, 
kttré v příčině výživné hodnoty úimu utrpěly, 
aoii odběratel podstatu zboží zná neb seznati 
s to Jest. — § Z2. Kdo se dopustí činfl v § iz. 
y odstavci 2« a 4. vytknutých z nedbalosti 
aneb kdo z nedbalosti předměty k požívání 



sloužící, které za účelem obelstění faleSným 
označením jsou opatřeny, nabízí neb prodává, 
stává se vinným přestupkem a tresce se vě- 
zením od 3 do Z4 dnů, s čímž peněžní trest 
až do zoo zl. spojen bVti může, aneb pokutou 
od 5—300 zl. — § Z4. Vinným přestupkem se 
stává a tresce se vězením od jednoho týdne 
do 3 měsíců, 8 čímž trest peněžní do 500 zl. 
může býti spojen, aneb pokutou od 5 až do , 
500 zl.: z. Kdo z nedbalosti předměty k jídlu 
sloužící, které pro obchod a prodej jsou 
určeny, takovým způsobem vyrábí, že poží- 
vání jich zdraví lidské poškoditi může. 2. Kdo 
z nepozornosti předměty, jichž požití zdraví 
lidské poškoditi může, jakožto véci k jídlu 
sloužící nabízí, prodává neb jinak dc ob- 
chodu uvádí. — § Z7. Nedbání a jednání proti 
předpisům vyneseným ve 8myslu § 6., proti 
předpisům § 8., jakož i §§ z z., Z2., Z4., 
jestliže z toho vznikne tělesné poškození 
Člověka neb smrť, podmiňují přečin. Pro pře- 
čin v případě nastalého těžkého tělesného po- 
škození tresce se vinník vězením od jednoho 
do šesti měsíců, s čímž i trest peněžní do 
500 zl. může býti spojen; v případě nastalé 
smrti však vězením aŽ do z roku, s čímŽ 
i peněžní pokuta do zooo zl. spojena býti 
může. — § 18. Vinným přestupkem se stává: 
I. Kdo vědomě předměty k požívání sloužící, 
které pro obchod a prodej jsou určeny, tak 
připravuje, že požití jich zdraví lidské poško- 
diti musí. 2. Kdo vědomě předměty, jichž po- 
žívání zdraví lidské poškoditi může, jakožto 
potraviny nabízí aneb jinak do obchodu při- 
vádí. Trest na tento přestupek jest vězení od 
jednoho do Šesti měsíců, s čímž i pokuta do 
500 zl. může býti spojena. — § zg. Bylo-li ně- 
kterým z trestných Činů v § z8. uvedených 
těžké tělesné poškození neb smrť Člověka při- 
voděna, tresce se týž jako přeČin přísným 
vězením od 6 měsíců do z roku, s čímž i po- 
kuta do zooo zl. může býti spojena. Byl-Ii 
některý z činů v § z8. uvedených za tako- 
vých okolností proveden, že vzniká nebezpečí 
pro život neb zdraví lidí, tresce se týŽ jako 
zločin žalářem od z do 5 roků. — § 24. Pro 
technické vyšetřování předmětů za potravu 
sloužících a předmětů, jichž se obecně užívá 
a jež v rámec tohoto zákona spadají, zřídí 
se státní ústavy vyšetřovací. Vláda jest zmoc- 
něna vymeziti okršlek státních stanic vyšetřo- 
vacích, ustanovovati methody vyšetřovací, 
tarif poplatků za vyšetřování a vydávati před- 
pisy jinak potřebné. K řádnému vzdělání or- 
gánů policie zdravotní necht se zřídí vyučo- 
vací kursy. — § 25. jedná o podmínkách, za 
kterých dobrozdání podané vyšetřovacími 
ústavy obcí, okresů neb zemí mají stejnou plat- 
nost jako dobrozdání vydaná ústavy státními. 
O způsobu falšování jednotlivých potravin viz 
dotyčnou potravinu nebo pochutinu. K!, 

Falitein (Falkenstehi?), někdy hrad pod 
Potínem a nade mlýnem řeČ. Alte Múhle 
v okolí Bezdružic, o jehož osudech a držite- 
lích není nic známo, než že dostal se okolo 
r. z 460 Jetřichovi z Gutšteina. Jestli ještě 
tehda stál, není známo. SČk» 



Faltis — Falx. 



Faltis Emanuel, skladatel čes. (* 1847 
v Lanžovč), studoval na gymnasiích v Brou- 
mově a v Praze, kde i varhanickou školu 
absolvoval a byl Členem orchestru král. zem. 
divadla. Pak působil jako operní kapelník 
v Ulmu, Rize, Lubeku, Kielu, Štétíné, Ber- 
líne (v Krollové div.), Basileji, Vratislavi, 
Brémách a v Koburku, kde je dosud dvorním 
kapelníkem. Složil 4 instrumentální a 8 cho 
rálních mší, 2 symfonie, 4 orchestr, ouver- 
tury, smyčcový kvartet, písnč, sbory pro 
mužské hlasy a j. 

Faltys: 1) F. nebo Faltis Jan, prflmysl- 
ník český (* 1796 v Trutnove — f 1874 tam- 
též). Zařídiv si v Trutnově obchod plátenni- 
cký, kupoval výrobky od plátenníkfi a tkalcfl 
z celých severových, Čech; pokroky, kterých 
zavedením parních strojů bylo v pi^ádelnictví 
a tkalcovství v Anglii dostiženo, dráždily 
jeho podnikavost a vybízely ho k napodo- 
bení. Protože vývoz strojů z Anglie do Ra- 
kouska býl zakázán, odebral se F. do Anglie, 
kde v strojových prádelnách tajně studoval 
jejich zařízení. Po delší době vrátil se do 
Trutnova, vystavěl tu dle plánů svých tovární 
budovu a dal dle nákresův a údajů svých 
zhotoviti stroje na předení lnu. Stroje se 
však neosvědčily; tu F., nepozbyv odvahy, 
odebral se znovu do Anglie a vytrvalým po- 
zorováním dospěl tak daleko, že vystihl ce- 
lou soustavu a zařízení prádelen anglických 
a že po návratu svém, opraviv dřívější stroje, 
zřídil první strojovou prádelnu v Čechách a 
v mocnářství rakouském. Příkladu jeho jest 
rychle následováno, a již r. 1856 bylo v Trut- 
novsku 9 továrních prádelen. 

2) F. Václav, spisovatel český (* 1826 
v Poličce). Studoval v Praze, stal se professo- 
rem na něm. reálce v Praze a posléze okr. 
inspektorem. Ze spisů jeho důležitější jest 
Česka mluvuice pro Nímce. 

Faludl Ferenc z, spis mad. (* 1704 v Né- 
metujváru — f 1779 v Rohonczi\ Byl členem 
řádu Jesuitů a vymkl zejména svými idylli- 
ckými básněmi a překrásnou prosou, kteráž 
četným povídkám jeho zjednala velikou ob- 
libu k rozšíření. Díla jeho byla mnohokráte 
vydána, posledně vydal je úplně Toldy v Pe- 
šti 1853 (F. F. minden munkái a Versei). Před 
Kazinczym byl F. nejpřednějším pěstovatelem 
krásné prosy maďarské. Bbk. 

Faliin (Fahlun), hl. město fivéd. lánu 
kopparberského v Dalarně, v širokém údolí 
mezi jezery Warpanským, Tiskenským a 
Runnským na říčce Faluá a na želez, tratích 
Gefle-F.-Ráttvik a F.-Domnarfret- Goteborg, 
byl po požáru r. 176 1 znova pravidelně vy- 
stavěn, má skoro veskrze domy dřevěné a 
ulice dlážděné struskami. Vzezření města 
jest nevlídné, poněvadž kouř z nedalekých 
hutí měděných hubí veškeru vegetaci v okolí 
a pokrývá domy zelenavými sazemi. Město 
má 6 náměstí, 2 chrámy, z nichž jeden po- 
chází z r. 1330, 2 nemocnice, hornickou 
školu (v 1. 1822—69 byla zde proslulá horni- 
cká akademie opatřená velkými sbírkami a 
laboratořemi, přenesena však do Štokholmu), 



Školu zvérolékařskou, gymnasium, reálku, se* 
mihář pro vzdělání učitelek, museum, ústav 
pro hluchoněmé, velké skladiště obilné a jest 
sídlem zemského hejtmana i jiných úřadů lán- 
ských a horního ředitele. Obyvatelstvo, počtem 
8085 duší (189 1, z toho asi sedmína horníků)^ 
zabývá se vedle hornictví hlavně průmyslem 
v prádelnách a v továrnách na dýmky, kůže, 
pokrývky i koberce z hovězí srsti a j. F. jest 
proslulý rozsáhlými doly na měď, jež bývaly 
dříve nejboliatší v celém Švédsku, ale rozměry 
svými dosud náležejí k největším dolům na 
zemi. Rudná ložiska uložena jsou v talkové 
břidlici a svoru a sahají do hloubky 3S0 m. 
Nejdůležitější důl jest Falugrufva nebo Kop- 
parberget; jest to obrovské ložisko otevřené, 
jež vzniklo sřícením starých Štol, hlavně 
25. dub. a 24. Čna 1687, a rozšířilo se dalším 
sesutím půdy r. 1833 a 1876, takže jest nyní 
385 m dl., 211 m šiř. a 96 m hluboké. Na 
dně jeho, kdež obrovské spousty štěrku a 
hlíny spočívají, vedou vchody do šachet. 
Kola a stroje pohánějí se většinou vodou 
z jezera Wellanského. Dobývání rudy děje 
se z největší části trháním akal; ruda zdejší 
jest kyz měděný obsahující i — 20*/o čisté 
mědi a mimo to hojné příměsky železa, někdy 
i zinku a clova. Z dolů falunských těží se 
již od stol. XIV., avšak výtěžek jejich v no* 
vější době značně klesá; kolem r. 1650, kdy 
těžba byla v největším rozkvětu, dobývalo se 
ročně 27.000 — 32.000 centů, kdežto r. 1891 vy- 
těženo toliko 271.200 kf(. Od r. 1616 jest 
vlastníkem dolů akciová společnost, která 
od r. 1804 každý osmý cent mědi jako daA 
odvádí vládě. Mimo měď dobývá se tu též 
něco zlata (r. 1891:107 kg)^ stříbra (1891: 
303 kg)f dále síry, skalice zelené i modré. 
S doly spojeno jest 70 vysokých pecí a ta- 
viren, veliká továrna na broky a závody na 
výrobu kyseliny sírové a okr. 

Falnniké briliant;^ viz Diamant, 465. 

Falva(maď.), vesnice, vyskytuje se jako 
součástka místních jmen. 

Falz (lat.) srp; f. muralis byl ve vojen- 
ství římském bořicí stroj válečný, podobný 
beraim (aries). Skládal se z trámce zavěše- 
ného ve zvláštním přístřeší a železného 
zobce v podobě srpu. Užíváno ho ku vytrho- 
vání kamenů ze zdí, zvláště pak ku strhovánf 
horní Části zdí. Obležení hleděli zachycová- 
ním a odrážením železa učiniti jej neškod- 
ným. Podobného přístroje (f. navalíš) uží- 
vali v námořnictví k přitahování lodí nepřá- 
telských. Čap, 

F. cerebri, srp mozkový, nazývá se 
v anatomii blánitá deska tvrdé pleny mozkové^ 
podoby srpoví té, jež upíná se předním užším 
koncem na kohoutí hřebínek kosti cediČné 
a zadním Širším koncem na vrchol stanu 
mozečkového. Horní konvexní kraj odstupuje 
ve střední Čáře od vnitřní plochy kosti Čelní, 
Švu šípového a částečně tél od kosti týlní, 
dolní konkávní kraj pak je volný a dosahuje 
až ke svalkovému tělesu mozkovému. Tvořf 
tudíž srp mozkový neúplnou přepážku, která 
dělí dutinu lebečnou na polovmu pravou i le> 



Fáma — Familia. 



vou a vkládá se zároveft mezi obé polokoule 
mozkové. — F. cerebelli, srpek moze- 
£kový, je daleko ntžfií řasa tvrdé pleny, jež 
horním SirŠim koncem upíná se na dolní 
plochu stanovou, odtud táhne se po vnitřní 
hrané týlni k velké díře týlnf a tu se roze- 
stupuje ve dvé nízká raménka pobočná. 
Přední kraj této řasy zapadá do zadního zá- 
řezu mozečkového (inchura marsupialis cere- 
telli). Sr^, 

Fftma, zosobnéná povést u ftímanfi, jako 
u í^eků Ossa, Fémé, An/relia. Dle Verg. Aen. 
<IV, 173—188) porodila ji Terra (Zemé) ja- 
kožto nejmladší sestru Coea a Encelada, hné- 
vcm prótí bohflm jsouc roznícena. Pohybem 
přibývají rychlosti v nohou a křídlech do míry 
zázračné; nejprv nepatrná jsouc vzrůstá tak, 
že kráčejíc po zemi dotýká se hlavou nebes. 
Kolik per na tele, tolik má očí, uší, úst a ja- 
zykt. Dle Ovid. Metamorf. XII., 39—63 hrad 
jeji ze zvučného kovu stojí uprostřed zemé, 
moře a nebes; tudy kolují pomocí jejích sluhA 
vficcky zprávy pravdivé a lživé. klk. 

Fáma oresott enndo, lat. přísloví: po- 
vést rozšiřujíc se roste. 

PamagQiita (tur. Ma'usá, řec. Amroo- 
chostos = pískem zasutá), hl. mésto okresu 
na vých. pobřeží Cypru již. od ústí Pidia, 
bývalo ve středovéku korunovačním méstem 
králA cyperských a dfiležitým místem obchod- 
ním, avSak nyní jest zanedbáno a přístav za- 
nesen pískem. V nejnovéjší dobé Angličané 
hledí ODnovenfm přístavu a zbudováním hrází 
i nábřeží F-tu zase povznésti. Zachovány jsou 
hojné zbytky chrámQ i palácfl, zvlášté velká 
meSita, bývalá to kathedrála, a části mohut- 
ných hradeb. PoČet obyv. ve F-tě se sousední 
Varosíí činí 3367 duší (1891); 4 km od mésta 
na sev., na levém břehu Pidia rozkládají se 
rozvaliny starovéké Sa laminy. F. jest nej- 
spíše stará Arsinoé, jež v dobách římských 
byvši kolonisována dostala jméno Fáma Au- 
gusta. Velkého významu nabyla teprve pod 
panstvím byzantským, kdy byla sídlem bi- 
skupa, avšak r. 1191 odňal ji Byzantincfim 
Richard Lvísrdce a postoupil ji vypuzenému 
králi jerusalemskému Quidonu z Luisignanu, 
který se tam dal korunovati za krále cyper- 
flkého. 7.a ného a jeho nástupců byla F. 
nejbohatším městem ostrova. Roku 1372 do- 
byli jí Janované a r. 1489 přešla v držení 
BenátČanfl, kteří ji silné opevnili. Slavná 
obrana její r. 1570—71 Bragadinem ív. t.) 
nezachránila mésta, jeŽ 9. srp. 1571 podlehlo 
Turkíim. F. má velmi výhodnou polohu stra- 
tegickou. 

Famarii ves ve franc. dep. Nord, arr. va- 
lenciennesském, 5 km již. od Valenciennes, 
mezi Skaldou a Rhonellou, má starý zámek 
z r. 7662, 9x5 obyv. (1891) a jest důležitým 
nalezištém fím. starožitností, jichž zde sebráno 
28.000 kusfl. V dobách římských slulo místo 
ř-anum Afartis a ve středovéku bylohl. mé- 
stem krajiny zvané Pagus Panmartensis 
I^> 1793 zřídili tu Francouzi opevněný tábor, 
jehož 23.-24. kv. t. r. dobylo koaliční vojsko 
pod princem Koburským. 



Famattua, Sierra F.. horské pásmo v ar- 
gentinské prov. Rioji v Již. Americe, mezi 27" 
35* — 3i*3o'j. S., táhne se rovnoběžné s hlav- 
ním pásmem andským mezi ním a Sierrou 
de Velasco a jest vedle Andfl nejvyšším hor- 
stvem Argentiny, dosahujíc v temeni Nevado 
de F. (na 29* 10' j. S. a 68* z. d.) výše 6024 m. 
jižní prodloužení jějt na půdě prov. San Juan 
sluje Sierra de la Huerta. Svah na východ 
i západ je náhlý. Úbočí hlavního, žulového 
hřbetu pokrývají silurské břidlice a pískovce 
stupně rhaetického, místy však proraženy 
jsou horninami vyvřelými, zejména porfy- 
rem a trachytem. F. jest bohatá rudami, 
zvláště její svah východní; od r. 1875 ůWe 
se tam těží zlato, stříbro, měď i vizmut. 
Mnohé doly nacházejí se u veliké výši ^La 
Mexičana 5030 m). Středem hornictví jest 
Chile čito se 4000 obyv., kdežto místo F., 
ležící od ného na sever, pozbylo někdejšího 
významu. 

Famenne [-mén], krajina v jihových. Bel- 
l^ii, mezi Condrozem a Ardennami. zaujíma- 
jící záp. končiny prov. Lucemburku a vých. 
části provincie Namuru, známa jest vzácnou 
úrodností i výtečným vzděláním své pfidy, 
kterou zavlažují řeky Ourthe a Lesce. Nej- 
důležitějším místem jest Marche. Jméno po- 
chází od starověkého kmene Paemanfi. 

Famea, u Římanů personifikace hladu, 
sídlí (Verg. Aen. 6, 275) vedle jiných dae- 
monfi u vchodu do podsvětí, jsouc zvlášté 
způsobilá sváděti k zlému. Dle Ovid. Metám. 
(VIIL, 788} sídlí u Skythů na neúrodné ro- 
tiné blíže Kavkazu jako pravá kostra, vedle 
ní Pallor a Tremor. Na žádost jiných bož- 
stev za noci přepadá své oběti a vdechuje 
jim neukojitelný hlad. klk, 

Famlé viz Apamea. 

Fandlia, slovo latinské, jež etymologové 
odvozují od kmenů značících usídlení, by- 
dlení nebo vzdělávání, ve smyslu starého 
práva římského znamená nejprve soujem 
všech osob a věcí spojených tím, že podro- 
beny jsou právní moci téhož samostatného 
občana. V užším smyslu pak znamená f. jak 
soujem oněch osob pro sebe, tak i soujem 
oněch věcí pro sebe. I užívá se pak slova f. 
ve smyslu věcném k označení celého majetku. 
Ve smyslu osobním značí f. všecky osoby, 
nad nimiž určitý občan římskýma moc otcov- 
skou {patria potestas) nebo manželskou (ma* 
nus), zahrnujíc v to také hlavu rodiny samu. 
K f-ii v tomto smyslu náleží tedy zvláště otec, 
jako hlava rodiny, manželka jemu podrobená, 
synové, dcery, vnuci ze synů, snachy atd. a 
označují se proto osoby tyto jakožto paterfa- 
miliaSf materfamilias, Jiliusfamilias, ýliafami- 
Has, Zemře-li pater familias, stávají se všichni, 
kdož byli moci jeho podrobeni přímo, jako 
chof, synové a dcery, vnuci a vnučky ze 
syna dříve zemřelého, samostatnými (suiiuris) 
a počínají činiti každý pro sebe zvláštní f ii. 
Přes to trvá mezi těmito různými rodinami 
svazek rodinný dále a zové se soujem těchto 
rodin i na dále f. Členové takového rozšíře- 
ného svazku rodinného šlovou agnáti (viz 



Familía — Famulus. 



Agnace). Žena není zpAsobilá rozfiíříti f-ii, 
ze které poSla, a nemfiže agnaci zprostfed- 
kovati. Odtud řehole: Mulier famUiae suae et 
caput et finis est, DalSfm roztffenffn svazku 
agnatského vzcházela gens (v. t.)« t j. spole- 
čenstvo zavirajfcf v sobě více agnatských 
rodin, spojených vespolek týmž jménem rod- 
ným. I bylo pak výrazu f. užíváno téŽ o fem 
samé, jako na př. při r£enf f. /M/ia. Hý. 

FaníUla^ čeleď, viz Soustava rost- 
lí nná a iivočifiná. 

FamUlas emptor, mancipatio, viz Te- 
stamentům per aes et librám. 

FMBllIftrUi (lat), dftvérný, d&vérník, 
domácí přítel; nazýval se tak též aluha, 
jmenovité při inkvisicích. — V cirk. vý- 
znamu označují se slovem tím služebníci a 
řemeslníci stojící v jakémsi svazku s mnifiským 
řádem ; u papeže a biskupA nazývají se f-res 
osoby, určené konati jim bezprostřední službu. 
Papežovi f-res Činí vespolek t. zv. familia 
pontificia; náležejí k ní kardinálové, prae- 
láti a kurialisté (vySŽí i nižší úředníci papežStí). 

Famlllánii (z lat.), dfl vérný. 

Famllie: 1) F., ves v Cechách u Heralce, 
hejt. Chrudim, okr. Hlinsko, fara Svratka, 
pž. Kamenicky: 14 d., 81 ob. Č. (1890). — 
9) F., předměstí města Pardubic. 

Famillérsmeilt [-íérmém], franc, důvěr- 
né, nenucené. 

na F«nlliMi viz Rohozná Nová. 

Famillja nazývá se v dějinách poUkých 
politická strana spřízněných rodin Czartory- 
ských, OgiiSských, Poniatowských a SapiehA, 
která proti straně Potockých a Radziwilto^ 
chtěla odstraniti nepořádky plynoucí z veli- 
kých práv šlechty a zříditi monarchii rozum- 
nou, ale větší mocí než dosud obdařenou. 
Z prvu F. počínala si dosti obratně, ale ne- 
důvěřujíc svým silám, obrátila se o pomoc 
ku Kateřině II. a otevřela tak vlivu ruskému 
cestu úplně. Pomocí ruskou sešel se 7. kv. 
1764 ve Varšavě sněm, který přes odpor 
strany Radziwitlovy a Branického provedl 
reformy F-jí zamýšlené, obmezil zvláštními 
kommissemi moc vyšších úředníků zemských 
a šlechty, zavedl rozhodování na sněmích ve 
věcech finančních, hospodářských a soudních 
prostou většinou proti dřívější jednohlasnosti 
a několik jiných oprav v oboru správy zem- 
ské, policie a v poměru lidu obecného ku 
Šlechtě; konečně sněm 2^. srpna se svolením 
F-je zvolil Stanislava Poniatowského za krále. 
Když pak F. poznala, kam záměry ruské smě- 
řujtfpočalasejim opírati, ovšem marně apozdě. 

Famllisté {Familia charitatis, t. j. rodina 
lásky, nízoz. Huis der Liefde), náboženská 
sekta, založená okolo r. 1575 v Hollandsku 
od Hendrika Niclaesa (* 1501 v Miínsteru), 
žáka a přítele Davida Jorisa, jenŽ hlásal, Že 
Dravá podstata každého náboženství a celého 
zřízení společenského spočívá jen v lásce. 
Učení jeho se rozšířilo v Hollandsku i v An- 
glii, kde r. 1580 dala Alžběta jeho spisy spá- 
liti. ale.zwŮo brzo po jeho smrti. 

Faminoyn: 1) F. Andrej Sergějevič, 
přfrodozpytec ruský {* 1835 v Sokolnikách 



u Moskvy), vzdělav se ve vědách přírodních 
na universitě petrohradské a delšími studiemi 
v cizině, učí nyní fysiologii rostlinné na aka- 
demii petrohradskéa jest ředitelem laboratoře 
pro anatomii a fysiologii rostlin. Vynikl vý- 
bornými pracemi z fysiologie rostlin* zabývaje 
se hlavně působením světla na rostliny a vý- 
voj ezpy tem rostlin. Z řady jeho stuciif, jež 
uloženy jsou hlavně ve spisech petrohradské 
akademie věd, uvádíme: Die Wlrkung des 
Lichtes auf dat Wachsen der keimenden Kresse 
(1865); Die Wirkung des Uchtes auf Spiro- 
gyra und auf das Ergrúnen der Fflan^en 
(1867); Embryologische Studien (1879); Die 
Wirkung der Intensitát des Uchtes auf die 
Kohlensáure\erset\ung durch Pfian\en (1880); 
Zur Entwickelungsgeschichte der Gonidien- und 
Zoosporenbildung der Lichenen (s Baraneckým, 
1867); Ueber fivei neue Formen von Schleim' 
pil\en (s Voroninem, 1873); Studien uber Kry^ 
stalte und Krystallite (1884): Ueber Knospen* 
bildunf bei Phanerogamen (1886]; Beitrag ^ur 
Lymbiose von Algen und Tieren (1889). 2 ru* 
sicých jeho prací buďtež vytknuty učebnice 
fysiologie rostlinné Petrohrad, 1887), pozoru- 
hodná studie o významu věd přírodních 
vzhledem k výchově a články o Darwinismu 
(Otěčestvennyja Zápisky 1874, Russkij Věst- 
ník 1889, Věstník Jevropy, 1889). 

2) F. Alexandr Sergějevič, hudebník 
ruský, bratr. před. {* 1841 v Kaluže), studoval 
přírodní vědy na petrohr. universitě, ale pak 
věnoval se hudbě, zejména dějinám a theorii 
hudby, již studoval v Lipsku a v Lówenberj^u. 
V 1. 1865-72 byl professorem dějin hudby 
při konservatoři petrohradské a tajemníkem 
carského hudebního spolku, při čemž zabý- 
val se též komponováním a hudební kritikou. 
Z jeho skladeb jmenujeme opery Sardanapal 
(1875); Uriei Acosta (1883), dále Rhapsodii pro 
housle a orchestr a dvě smyčcová kvarteta. 
Jako hudeb, kritik přispíval do ruských i ci- 
zích časopisů. Přeložil do ruštiny též několik 
spisů o hudbě a vydal o sobě mimo jiné pů- 
vodní práce: Bajan (sbírka písní národních); 
Bo^estva dřevních Slavjan (Petrohrad, 1884); 
Skomorochi na Fusi (t., 1889); Guslif russkij 
narodnyj mu^ykaljnyj instrument (t., 1890); 
Domra i srodnyje jej mu^ykatjnyje instrU' 
menty russkago národa (t., 1891). % těch dva 
poslední jsou jedinými svého druhu mono- 
grafiemi o význačných hudebních nástrojích 
slovanských, podávajíce vedle popisu zároveft 
jejich dějiny. Za to mythologické domysly jeho 
o starých Slovanech jsou příliš nekritické. Šnk, 

Famóiai(zlat), slavný, pověstný (v do* 
brém i zlém slova smyslu), znamenitý. 

Famnliui dat., sluha), slul ve středověku 
zbrojnoš oproti rytíři V právech něm. s po- 
čátku středověku slují fli (téŽ ministeri- 
ales, vassi) otroci, kteří v domě králov- 
ském nebo bohatého pána konali různé osobní 
služby, mezi jiným hlavně jako čeleď účast- 
nili se lovu nebo boje. Na universitách něm. 
druhdy, z části podnes, nazývá se Mem stu- 
dent nebo mladý doktor, který professora 
různé pomocné služby prokazuje. 



Fan^oria — Fanderlik. 



TtaUL^orUkf Fanagoreia, Panagoru- 
poliš, starověká osada fecká na Černomofí, 
na vých. straně úliny Kerčské, pfi již. po- 
bfeli zálivu TamaAského, založena byla osad- 
nflcy iónskými, jež přivedl Fanagoras z Tea 
maloasijského. Doba největšího rozkvětu je- 
jího připadá v čas říSe Bosporské, kdy bý- 
vala takě sídlem královským. Proslulý byl 
takě zdejSi chrám Afrodity. Město vyvráceno 
v VI. stol. po Kr* a na rozvalinách jeho za* 
ložena později Trnuto raka A, nynějSÍ to Ta- 
maA. Jměno starověkého města zachováno 
ve tvrzi tamaAské zvané F. 

Faaal, fanar, svítilna: 1) světlárna 
na majáku (v. t.); 2) svítilna na lodi, hlavně 
na zádi; 8) ve vojenství každé znamení dané 
ohněm, hlavně v noci <^ za doby denní k tomu 
slouží fumada (v. t.) — na poplach proti 
blížícímu se nebezpečí, nejvíce nepřátelského 
útoku ; nejčastěji vysoká žerď na vrcholu oba- 
lená slámou a koudelí napuštěnými smolou 
nebo jinou hořlavinou, což pak se zapaluje 
ve případě ohrožení, tudíž žerď nebo tyč 
poplachová (srv. Alarm); 4) F., čtvrť 
cařihradská, viz Pan a ri o té. FM. 

Fa&Am: 1) F., druhdy indická váha pro 
drahé kovy, rflzná dle místa, na př. 3*804 gr 
v Pondichery, 3-755 v Kočinu a p. ^ 2) F-, 
zlatá mince v britské Indii = Vj mohuru ■» 5 
stříbrných rupií = asi 6 zl. r. č. — 8) F., 
drobná mince na př. ve franc. Indii -s 30 cen- 
timft (ač se jen počítá) a pod. 

Faiuur viz Panarioté. 

FaiiAfiOté slově řecká Šlechta, vzniklá ve 
službách Porty. Jméno pochází od čtvrti ře- 
čené Panár, Panali (nebo Pener) v Caři- 
hradě u Zlatého Rohu, v níž se nalézá patri- 
archát cařihradský. Stará aristokracie byzant 
ská za TurkAv zanikla, ale brzo se vyvíjehi 
nová z křesťanských nájemcův daní, dolflv, 
monopolAv atd. a z tlumočníkův. V XVI. st. 
přední místo zaujímal rod Kantakuzenfl. 
V pol. XVII. stol. vynikly ve službách Porty 
dvě služby zastávané od Kekflv: > veliký 
dragoman Portyc k diplomatickému jednání 
8 cizinci a >veliký dragoman loďstva* u ka- 
podanpaie, který byl nejen admirálem, ale 
1 civilním správcem ostrovA řeckých. První 
dragomant byli lékaři z ostrova Chia, vzdělaní 
v Itálii, Panajotakio Nikusios po 1669, úřed- 
ník velikého vezíra Achmeda Kopríliho, a po 
1673 Alexandros Maurokordatos, p A vodné tě- 
lesní lékař suhánAv, jenŽ se vyznamenal při 
sjednání míru karlovického. Synové Mauro- 
kordatovi statí se tributárními knížaty v Mul- 
tanech a ve Valachii. Na knížecí stolce v obou 
rumunských knížectvích dosazováni totiž 
1711^x821, od tažení čáře Petra Vel. k Prutu 
až do řecké revoluce, od Porty jen Kekové 
z Panaru. Panování těchto F-tAv bylo nepo- 
pulární pro hrabivost rychle se střídajících 
vladařAv a jejich úředníkAv, násilnost jejich 
k poddaným a systematické vykořisťování 
ztmé. Jinak byli v5ak mezi F-ty mnozí vzdě- 
laní mužové, kteří sami byli spisovateli a 
kteří řecké školství vřele podporovali. Patri- 
archát cařihradský byl docela pod vlivem je- 



jich. Cizozemci jich pro obojetnost a plettchář- 
ství nenáviděli (viz na př. krutý úsudek pru- 
ského diplomata z 1779 u Zinkeisena VI., 252). 
Hlavní rodiny, veskrze titulované knížaty, 
jsou: Argyropulo, Aristarchi, Handžeri, Ipsi- 
lanti (pAvodem ze vsi Ipsily, 'T^Xrj, vých. 
od Trapezuntu\ Kallimachi, Kantakuzenos, 
KaradŽH, Mavrokordato, Mavrojeni (z ostrova 
My kónu), Murusi (od Trapezuntu), Sutzo. 
V XIX. stol. přidružilo se k této ftlechtě ně- 
kolik rodin nových, jako Adossidi, Potiadi, 
Musurus, Katatheodosi, Vo^osidi (bulh. pA- 
yodu) a j. Některé se usadily v Rumunsku, 
jiné jsou zastoupeny v Řecku, Rakousku a 
Rusku, ale největší čásf zAstala v Turecku. 
Slouží tam nejvíce posud v diplomacii, kde 
zastávají i úřady vyslanecké. Tributární kní- 
žectví ostrova Samu (od 1833) se uděluje 
jen F-tAm. Někteří byli i generálními guver- 
néry ostrova Kréty, Rodokmeny F-tAv jsou 
sestaveny v knize : Livre ďor de la noblesse 
Phanariste, en Grěce, en Roumanie, en Rus- 
sie et en Turquie, par un Phanariste (Athény, 
1892). KJk. 

FanatiímiiJi jest váSnivá, často aŽ krutá 
horlivost, která nepřipouští jiného, odchylného 
názoru a mínění, a to buď proto, že ho ne- 
chápe a jemu nerozumí, nebo prostě z umíněné 
strannickosti je zamítá. Vzniká pode vlivem 
blouznivých představ a představ utkvělých, 
vidin a vnuknutí vySSÍch mocností, zejména 
ve věcech náboženských. Ale i v jiných obo- 
rech myšlení a lidské činnosti se vyškytá, 
zejména v životě politickém, uměleckém, vě- 
deckém i literárním. Fanatik mAže se právě 
tak obětovati za stranu politickou, jako umí- 
něně hájiti nějaký názor umělecký nebo ná- 
hled vědecký, r. mAže strhnouti k horli- 
vosti až zuřivé a ku pronásledování protiv- 
níkA i zbraní, jak svědčí četné vojny nábo- 
ženské. 

Fanoy [fensi], angl., obrazotvornost, 
fantasie, choutka, móda. — Fancyové zboží, 
angl. F.-articles [-tíkls] č. F.-goods [-guds], 
módní zboží. 

Fandango, národní tanec andaluský, ve 
společnosti vyšší neoblíbený. F. tančí vždy 
jen jeden pár, doprovázen jsa hrou na kytaru, 
někdy i tamburinou a zpěvem, improvisací 
t. zv. copias. Diváci učiní kolem tančících 
kruh, sedíce obyčejně na zemi a udávajíce 
takt, pAvodně %, tleskem dlaní. Takt bývá 
nyní 1 V41 ^^^ že ráz f-ga se tu smývá a splývá 
s bolerem a seguíditlou. Tančící sami udržují 
se v taktu zvukem kastanět. 

Fan-Daijá, jedna z pramenitých řek Zer- 
afšánu (v. t.). 

Fanderlik Josef, politik mor. (* 1839 
v Olomúci), konal studia gymnasijní v Brně 
a v Olomúci, v 1. 1856—60 studoval na uni- 
versitě vídeňské, kde též r. 1864 promovován 
byl za doktora práv. Od r. 1869 jest mor.-slez. 
zemským advokátem, usadiv se nejprve v Pro- 
stějově, pak v Olomúci a v Uher. Hradišti. 
R. 1871 zvolen byl poprvé zemským poslancem 
za volební okres novoměstský, jejž podnes 
zastupuje. Od r. 1873 jest též říšským poslán- 



8 



Fandli — Fanchonncttes. 



cem a od r. 1884 přísedícím zemského vý- 
boru. Po celý ten čas účastnil se všech parla- 
mentárních prací, zvláště pokud spadají v obor 
zákonodárný; poslední dobou jest též Členem 
stálého výboru pro nový trestní zákon. 

Fandil (Fandi) Juro (* 1754 v Ompitáli, 
\ 18 10 t.). Studoval v budínsicém semináfi, 
načež kaplanovav v Seredi a v Lukácovcích, 
byl od r. 1780— 1807 farářem v Naháči, kdy 
pro chorobu ustoupil do soukromí. F. byl 
bystrý duch a člověk vysoce vzdélanýt který 
vědění svého znamenité uměl využitkovati 
pro vzdělání lidu, k němuž uměl mluviti slo- 
vem nad jiné srozumitelným, tak že možno 
označiti jej prvým dokonalým spisovatelem 
lidovým na Slovensku. Z činnosti jeho, jež 
brala se směrem, v němž jevila se toho nej- 
větší potřeba, jmenujeme: PUui domagši a 
polní hospodář (Trnava, 1792—1800. 5 dílů); 
Zefínkdr \ weVkích \eVinárskich knich witáhuuti 
(t., 1793); Prfhodné a swdteáté kd^ně (1795 — 
1796, 2 d.); .0 uhoroch ai wčeldch a Slowenskf 
wČeldr (t., 1802). Ve vSech těchto spisech jeví 
se F. nejen učitelem, ale i buditelem svého 
lidu a nadšeným milovníkem jeho a jeho ja- 
zyka. Vedle »Hospodářec působil zde dobře 
i jeho výtah z Papánkovy »Compendiata hi- 
Btoria |;entÍ8 Slavae« (t., 1793). F. byl nej- 
horlivějším přívržencem a podporovatelem 
Bernolakovým při zavádění bernolačtiny, jíž 
i sám psal. — J. Vlček, Dějiny literatury slo- 
ven skej, 25 a 265. 

Faneg^ay hanega, starší, ale dosud dosti 
užívaná španělská míra na různé ssutiny, 
hl. obilí, a míra plošná, polní, různého obsahu: 
1) F., míra obilní Span.-kastilská o 12 cele- 
minech = asi 55,5 /, v různých krajích však 
menšího pravidelně obsahu (v Aragonii asi 
kolem 22 /), jen v Asturii zz 74,14 I* V re- 
publice Mexické byla f. o 12 aímudách zá- 
konnou mírou z= 1,636 kast. f. čilí 90,81 /. 

V Chili rovná se f. asi 1,656 kast. f-gám Čili 
90,75 /; obyčejné bére se tu váha za základ, 
různě ovšem dle různých druhů ssutin (pro 
pšenici 160 kast. liber). Abstraktní jednotku 
Btanovil zákon z r. 1848 na 97 /. V Argentině 
užívá se f-gy buenosayreské o 4 cuartillách 
či 12 aímudách = 137,20 I = 2,5 kast. f-gy. 

V Uraguayi užívána f. stejného obsahu i roz- 
větvení, v Paragruayi zz. 288 /, v Peru a Bo- 
livií zz 75 /. — 2) F., míra polní, užívaná ve 
Španělsku, na ostrovech Kanárských a na 
ostrově Kubě. Ve Španělsku obsahovala zá- 
konná f.-de tierra či fanegada o 12 cele- 
minech 576' estadalů Či 9216^ varas =: 64.395 a. 
Ale v různých krajích velmi kolísala objemem. 
Na Kanárských ostrovech obsahovala fanegada 
o 1600 brazách 7512 kast. čtver. varas =0,815 
kast. f-gy de tierra = 52,4829 a. Na Kubě byla 
f. skoro o iVt setiny větší než v Kastilii. 

Fanegada viz Fa n eg a 2). 

Fanéa {'^ávrig)^ řecký válečník z Halí kar- 
nassu, vstoupil do služeb Amasia, krále egypt- 
ského, kdež velel většímu oddílu iónských a 
karských žoldnéřů. Když již Peršané krále 
Kambysa byli na pochodu proti Egyptu, z ne- 
známých příčin přešel F. k Peršanům, ovšem 



za velikého nebezpečenství, stíhán jsa až do 
Lykie lodí egyptskou Kambysés udělil jemu 
vyšší hodnost vojenskou, načež F. řídil ope- 
race jeho proti Egyptu. Za to rozezlení žold- 
néři řečtí před bitvou u Pelusta před tváří 
vojska perského pozůstalé v Egyptě syny F-ovy 
zavraždili. Fík. 

Fanfanl Pietro, filolog a spisovatel ital. 
(* 1815 v Pistoji — f 1879 ve Florencii), za- 
ložil r. 1847 v Pistoji filolog.-literární měsíčník 
»Kicordi filologicic, který však za rok zanikl, 
protože F. šel bojovat do Lombardie. Zajat 
jsa byl vězněn v Terezíne a po svém pro- 
puštění obdržel místo v minist. vyučování, od 
r. 1859 knihovnictví MaruccUiany ve Florencii. 
R. 1858 spisem Piovano Arlotto, kde dok a* 
zoval podvrženost kroniky Dina Compagniho, 
zahájil prudký a dlouhý spor o tomto the- 
mátě, který konečně Del Lungo rozhodl pro 
autentičnost práce Compagniho. F. napsal pak 
řadu vědeckých spisů, v nichž zejména vy- 
nikl jako výborný slovnikář a znatcl klassi- 
ckého jazyka florenckého. Z děl jeho jmenu- 
jeme • Studí ed osservaiioni sopra U te^to deltě 
opere di Dante (Florencie, 1844); Vocabolario 
deW uso toscano (1863, 2 sv.); Antologia To- 
scana (Neapol, 1869, 2 bv.); Letteve procettiv^ 
di eccellenti scrittori ^Flor., 1871); Democntus 
ridenSf ricrea^ioni titterarie (t,, 1872); Voca 
bolario ital. della lingtia parlata, s G. Rigu- 
tinim (t., 1875); Spigolatura Michelangiolesca 
(Pistoja, 1876); Die alcune etimologie del voca^ 
bolario della Crusca (Flor., 1877); // Voca- 
bolario novello della Crusca (t., 1877); LAn* 
tico sentire degli Academici della Crusca prO" 
vato col loto glossario (t , 1878); Meseolan^e 
litterarie, scritti inediti o rari (t, 1879); No- 
velle, apologhi e racconti (Milán, 1881). Srv. 
A. Cerquetti, P. F. e le sue opere (Florencie, 
1879). 

Fanfára (z franc.), krátká skladba hudební 
na dechové nástroje a kotly, rázu vzletného, 
zvláště pro účely vojenské, ale též lovecké, 
nejvíce na svolávání myslivců (při parforsní 
honbě) na začátku a konci honu, kdež hraje 
několik velkých rohů lesních v tempu rychlém, 
Oznamuje-li se troubením sledování zvířete, 
slově to »f-rou dobrého honuc. F-ry uží- 
váno také jako slavnostního potrubovánf při 
některých příležitostech neb obřadech, jako 
mezi mší, při promocích, vzácným hostům na 
přivítanou, po přípitcích a pod. FM. 

Fanfaron JfánfaróB', slovo franc původu 
špan., chlubič, mluvka, hubař; fanftron- 
nade [-nád], fanfaronnerie [onrí] chva- 
stounstvf. 

Fang^a, míra portug. = 4 alqueirám (v. t.); 
míra na kamenné uhlí byla však větší, tak 
v Lisabonu rovnala se 8 dobře měřeným alq.; 
počítala se po 2''^ starých angl búshelích 
na uhlí, t. j. 769 '/( /. 

Fanohon [fánš6nj zdrobnělé vlastní jméno 
Fran9oise (Františka), asi naše Fanynka. 
Jinak zove se f. také lehký šáteček na tilavu 
paními užívaný, obyčejně krajkový. 

Fanohonnettea ifánšonetj, franc, druh zá* 
kuskového pečiva. 



Fanningovy ostrovy — Fanové. 



Faimlnywry ostrovy též Americké 
ostrovy, polynéské souostroví v Tichém 
okeáné po obou stranách rovníku, mezi 0*40' 
j. i. — 5* 49 s. S. a 156* 40' — 163 • z. d., 
skládá se z četných ostrflvkA korálových a 
útesů, jež zaujímají 668 km^ se 350 ob. Vý- 
znam z uvedených ostrovů mají jen Christ- 
mas neboli Vánoční ostrov (607 fcm-) a 
Fan n ingův ostrov (40 km^, 150 ob.), které 
\'}-nikajf bohatstvím lesů kokosových a jsou 
v drženi Anglie; anglické faktorie zabývají se 
tu také výrobou kokosového oleje. Z ostatních 
pozoruhodný jsou ješté Jarvis (4 km^), Wa- 
shington nebo New Vork (16 km^) a Palmyra 
.1 km^ ; na Jarvisu nacházejí se rozsáhlá loži- 
ska guana, z nichž téží americká společnost. 
Souostroví objevil r. 1798 americký kapitán 
Fanning a nazval je America Isles. po- 
zději v§ak pfezváno dle jména objevitelova. 

Fauny viz Beauharnais. 

FajiO, mčsto v italské provincii pesarsko- 
urbinské u faderského mofe, nedaleko ústí 
Metaura, na dráze bolognskoanconské, sídlo 
biskupské, s přísta%'em nyní mélkým a nepatr- 
ným, otočené starými hradbami a véžemi, sídlo 
biskupa a praetury. Čítá 9484 ob. (1881) a má 
16 kostelů, z nichž vyniká katedrála s obrazy 
Domeníchina a Caracciho a chrám Sta Maria 
Nuova 8 Madonnou Peruginovou, lyceum, 
gymnasium, technickou Školu, mnoho klášterů 
a velkolepé divadlo. Obyvatelé provozují hed- 
bávnictvi a rybáfství, pěstují olivy, mandle a 
kcnopí. F. slulo ve starověku Fanum Fortunae 
{chrám Fortunin). Římané totiž postavili po 
vítězství nad Hasdrubalem u řeky Metauru 
Fortuně chrám a kolem toho povstalo město 
Fanum Fortunae; za císafe Augusta stalo se 
fimskou kolonií pod jménem Colonia Julia 
Fjnestris. Památný jest tu oblouk Augustův, 
jenž pak ve IV. stol. věnován byl Konstan- 
tinovi. Obloukem tím vede via Plaminia. Ve 
Fanu postaven byl k rozkazu papeže Julia II. 
prvni lis tiskafský s arabskými literami. R. 1536 
narodil se tam papež Kliment VIII. ''Aido- 
brandini). Sra. 

Fano Salvador (* 1824 v Amsterdame), 
byl prosektorem. pak mimoř. professorem chir- 
urgie na lékafské fakultě v Pafíži a je nyní 
t. professorem fysiolo;!Íe v Janově. Napsal 
Recherches sur la contusion du cerveau (Pa 
fíž, 1851): Des tumeurs de la voůte palatine 
et du roile du palais (t.. 1857^; Mém. sur le 
cjtarrhe du sac lacrvmal atd. (t., 1863^; Traité 
p-atique des maladies des yeux (t., 1866); Des 
In-tettes et de ieiir emploi en ocuHstlque (tam- 
té/, 1867); Traité element, de chirurgie (tam- 
též, 1S69— 72, 2 sv.). Mimo to vydal s novými 
roznámkamí 5 v>'dání Vidalovy »Traité de 
p.ithoI. externě*. V 1. 1873 — 82 vydával •Jour- 
nal d*ocuHstique et de chirurgie*. Sr^, 

TbjhÓ, dánský ostrov v Sev. moři, nejsever- 
nější z ostrovů Severofríských, leží při po- 
břeží Jutska« od něhož oddělen jest »Šedou 
hlubinou « (Graadrb); náleží politicky k Jutsku 
(amta ribskému) a zaujímá 54 km^. Povrch 
jeho tvoří většinou písečné duny, vřesoviště 
a iíré pláné písčité, tak že půda, nehodíc se 



k zemědělství, vzdělána jest toliko u samých 
osad; také luk a pastvin je málo. Obyvatel- 
stvo (3200 duší r. 1890), původu fríského, jest 
známo pro tělesnou krásu a zachovává mnoho 
starobylých obyčejů : ženy nosívají proti ostré- 
mu větru na obličeji masky z černého sukna. 
Obyvatelé živí se nejvíce lodnictvím a plavbou 
(1888 počítáno 115 lodí o 18.200 t.). Přední 
místa: na sev. Odden (Nordby) s mořskými 
lázněmi a plaveckou Školou a na jihu Sónderhó. 

Fanon ['n5n], franc, od got. fana, 1) F. 
též fa ni on, ve vojenství praporeček, který 
buď na kopí se upevňoval nebo dříve i do 
hlavně pušky zastrkával a sloužil k označo- 
vání vyšších štábů od brigády nahoru, směru a 
stanoviště hlavně batterií, a tu vztyčen vedle 
děl do země, při cvičeních vojenských Jinak 
slul též jalon lžaluh{ a vojáci, kte(í jej nesli, 
jalonneurs [žalonérj. — 2) F. v liturgie e 
katol. malý Šátek, jejž mívali kněží pří mši sv. 
na levé ruce (manipulum); dnes označuje se jím 
insignie vyhrazená papeži, když slouží slavnou 
mši sv. Staří liturgisté popisují f. jako závoj 
utkaný ze čtyř barev, symbolisujících čtyři 
živly. Kladl se na hlavu papeži, když byl 
oblékl albu, a připevnil se pak kolem krku a 
na hrudi sepjal. Dnes skládá se ze dvou mozett 
(v. t.) na sebe položených, nestejně velikých, 
z nichž zpodní je delší. U krku jsou spojeny. 
Jsou setkány ze zlata a hedbávu ve třech bar- 
vách: zlaté, bílé, amarantové. Ve zpodní části 
je vetkán kříž, jejž líbá kardinál-jahen, když 
obléká papeže v toto roucho. — 3) F. v he- 
raldice značí malou hvězdu, jež zdobí ruku 
a rámě muže po způsobu manipulu kněžského; 
pak také Široké stuhy visící po obou stranách 
římsko-německé koruny císařské. — 4) F. 
v chirurgii sluly dříve desky a obaly, jež 
měly pojistiti klidnou polohu zlomeniny. 

Fanové, též Pangveové, Ošebové 
nebo Pahuinové, národ skupiny bantské 
v záp. Africe, obývající v poříčí řek Ogove, 
Rembo a Komo a krajiny při zálivu Gáhún- 
ském. Rozdělují se na tři skupiny, z nichž 
Bečisové obývají na západě, Makeové na vý- 
chodě a Mbeleové na severu. F. liší se ve 
mnohém znamenitě od svých nejbližších sou- 
sedů a vykazují četné podobnosti s Njam- 
Njamy v úvodí horního Nilu, s nimiž zdají se 
býti příbuzní. Tomu nasvědčuje i to, že F. 
tlačí se k záp. pomoří africkému od severo- 
východu. Postavy jsou F. vysoké a silné, pleti 
hnědé, Ibi kuželovité; vlasy splétají v copy, 
zuby si pilují a barví na černo, v obličeji si 
způsobují jizvy a napouštějí je červeným bar- 
vivem. Chodí většinou úplně nazí, ženy však 
vždy používají několika maniokových listů. 
Hlavním pramenem výživy jest jim lov, ale 
mimo to obchodují i se slonovinou a kauču- 
kem. Ozbrojeni jsou puškami se zámky na 
křesání; jsou velmi bojovní, loupeživí, násilní 
a oddáni lidojedství. Intelligencí vynikají však 
značně nad okolní kmeny. V řemeslech jsou 
velmi dovední, zvláště v hrnčířství a v spraco- 
vání železa. V krajinách nynější aequatoriální 
Aíriky francouzské objevili se teprve poČ. 
XIX. stol. a pomalu dotlačili se až k moři. 



10 



Fansaga — Fantasie. 



Počet jejich páčí te asi na 200.000. Viz Du 
Chaillu, Explor. and advent, in ec^uat. Africa 
(Londýn, 1861); Compíegne, L'Afnque equat. 
(Paříž, 1875); Marche, Trois vovages dans 
TAfríque occid. (t., 1879); Lenz, akizzen aos 
Wettafrika (Berlín, 1878). 

Fansan Cosimo, stavitel, malíř a sochař 
italský (* 159X v Clusoné v Bergamsku — 
f 1678 v Neapoli), žák Pietra Berniniho. Žil 
s poČátka v Říme, od r. 1626 v Neapoli, jemuž 
se jeho stavbami slohu barokového dostalo 
zvláMní rázovítosti. Z rflzných kostelfl, paláců 
aporoníkft provedených F-gou budtež uvedeny: 
kostel sv. Terezie s krásnými zevními vchody 
(1625); kostel sv. Ferdinanda (1628) a sv. Jiří; 
skvostný hlavní a dva jiné oltáře v novém 
kostele Ježíšové; dva obelisky se sochami 
sv. Januasia a Dominika; fontána Neptunova, 
již zvétfttl a nádhernéji vyzdobit; kostel Sta 
Maria Maggiore (1657); fa9ada Sapienzy; pa- 
lác Maddalont (nyní Národní banka) a jmé 
veřejné i soukromé budovy a památnosti nea- 
polské. 

Fant (z ital. fante), mladík s vedlejším po- 
jmem nedospélosti a lehkomyslnosti, titéra. 

Fant Erik Mích., historik Sved. {* 1754 
v Eskiltuně — t 1817 v Alundé), byl profes- 
sorem a místoknihovníkem na univ. v Upsale, 
zabýval se sbíráním pramenA k historii Švéd- 
ské a vydal velmi mnoho spisO, z nichž vy- 
jímáme: Scríptores rerum suecicarum medii 
aevi (Upsala, 1808); BiUiothšca critica histori- 
corum Suectae (t., 1808, 2 sv.); Annalet topo- 
graphici saecuti XVÍ. in Sueeia (t , 1793*- 1808, 
10 sv.); Acta et litterae ad historiam refoi-ma' 
tionis in S. (t., 1803^07, ii sv.); Bibliogťaphia 
suecana (t, 1810—15, 6 sv.). 

Fanta Kašpar, lékař Český (f iBs$\ byl 
assistentem professora Fritze a vydal r. 1851 
spisek Břichořex porodní aneb popit dvo* 
jiho břiiniho úterku mimomaternikového a jich 
operace, v němž vylíčeny jsou dvě laparoto- 
mie Fritzem operované. F. nazval jeho me- 
thodu břtchořezem slovanským, a vypisuje 
výhody jeho proti jiným podobným opera- 
cím. Mimo to vydal téhož roku spis Mor^ 
^lutnice, pitomíce a úplavka a jejich léčeni 
kyslíkem, 

Faatanga [fáiltanž] viz Fontange. 

Faataatay slovo arab., z řeckého, z něhož 
převzalo i svfij význam, značíc vše, co vy- 
myká se obyčejnosti a zvláště luxu slouží 
(ozdoby na nádobí a zbrani, ve vlasech, ky- 
tice při hostině), na druhé straně zpěv, ta- 
nec a p. Zvláště vyskytuje se však: i. v Egyptě 
jako název mimických tancfl, jež za prflvodu 
hudby provádějí álimy (v. t.); 2. ve Španělsku, 
Marokku a Alžíru jako slavnostní představení 
znázorňující zápasy Maurfi s křesťany, pak 
i jiné podobné slavnosti a slavnostní prflvody 
vAbec; 3. v^raz pochvaly, jímž produkce tyto 
se provázejí, v širším smyslu výraz pochvaly 
vflbec. 

Fa&taaiasté viz Afthartodoketí. 

Faataaie (z řec \ Tímto výrazem nazna- 
čujeme nejvzácnější stupeň volného pozmě- 
ňujícího představování, které z daných živlA 



skládá (produkuje) nebývalé nové skupiny 
(obrazy), tvArčí to Činnost či mohutnost ducha 
lidského. Nižší stupeň její jest obrazivost 
(imaginace, Einbildungskraft), Tu vystupují 
obrazy bez ladu a skladu, podle mechanické 
souvislostí své, jako plody přírodní, jsouce po- 
změněn v nahodilými okolnostmi, zevnějšími 
a tělovvmi podněty, jakž to pozorujeme na 
dítěti, které se ještě rozumem nespravuje, na 
člověku opojeném nebo pominulém, na živém 
snu, však i na sobě samVch bdících, kdykoli 
bez pevného cíle vzdáme se ledabylému 
proudu představ svých, ano i tenkráte, když 
ve svém myšlení sledujeme sice určitý směr, 
ale přece obrazy v rozmanitých obměnách 
větším nebo menším úsilím do mysli tanou, 
tak že chtějíce zflstati při svém zase násilím 
je zapuzovati musíme. Obrazy jsou potud 
nové, pokud složky jejich objevují se v jiném 
a jiném složení; novost týká se tedv formy, 
nikoli složek* Něco absolutně nového, kdeŽ 
by i složky byly nové a člověku posud cizí, 
nemůže poskytnouti Žádná obrazivost. Člo- 
věk od narození slepý nemňže imaginovati 
sestavy barev, i kdyby měl nejživější obrazi- 
vost ; zde platí stará věta : nihil esse potcst in 
phantasia, quod non prius fuerit in sensu. 
Obrazivost má každý člověk, více méně roz* 
manitou. Čilou a novotářskou. Rozmanitost, 
živost a novost jsou její hlavní známky a 
stupně, kterými se dfltklivě liší od pouhé pa- 
měti jakožto od reprodukce nepozměňujícf. 
Obecná řeč má ostatně mnoho výrazfl, které 
k pochodu obrazivosti se táhnou ; jsou to ze- 
jména slovesa, jako bájiti, blouzniti, du- 
mati, horovati, sníti, třeštiti a j. v. 
Zvláště pak sen (v. t.^ jest prav^ výlupek 
obrazivosti, schopný, aby objasnil podstatu 
její. Ale i omvl všeho druhu, klam smysifl, 
přízrak temeni z obrazivosti. Mluvíce o ní ja- 
kožto o mohutnosti duševní mějmeŽ vždy na 
zřeteli, že slovo to jest jen pohodlný výraz 
souhrnný pro množství podobných sobě zjevfi, 
do čehož i spolu hraje snaha, zvěcňovati po- 
chody, činiti je silami, ano osobami (hvpo- 
stase a personifikace); též obrazivost stala se 
mohutností, sílou, osobou, bohyní hojně opě- 
vanou. Obrazivost sama však jest výsledkem 
vzájemnosti představ, jich klesání a stoupání, 
jich associace a reprodukce (sdružování a vy- 
bavování), i vyžaduje vysvětlení, jako každá 
z Četných tak zvaných mohutností dušev- 
ních. — Obrazivost stává se obrazotvor- 
ností čili právě f-ií, kdy se k ní druží dfl- 
mysl, a výtvory její nad všední zkušenost po- 
dávají obraz něčeho nebývalého, znamenitého, 
ku příkladu poznané pravdy nebo vypěstěné 
krásy. F. má všecky znaky obrazivosti, ale 
nad tyto ještě více, které se obyčejně vyslo- 
vují podle hlavních kategorií aesthetických 
a buďto se připisují jí samé nebo plodflm je- 
jím, jako: bohatost, hojnost, síla i pH jedno- 
duchosti, živost, názornost, rozmanitost, pfl- 
vodnost i novost či originálnost, význačnost, 
pravděpodobnost, pravdivost, přirozenost; 
plod její jest jednotný, pln souhlasu a ladu, 
správný a kde odchylný, přece vyrovnaný, 



Fantasma — Fantastický. 



n 



uxavřitý, tamoaUtný, jakýsi celek pro sebe* 
Jsou to apolu požadavky, kterým f. jedno- 
tlivce po vétfi{ nebo Tnenfi{ míru vyhovuje, a 
skládají tedy vxorný její obraz. Představování 
takto upravené samo jest nčco uměleckého, 
krásného, a f*ii tudíž pojímáme iakožto umé* 
lecké dílo na představování lidském, jakožto 
ideál představivosti. Mimo to lifiíme f-sii, po- 
kud se na ní jeví odtahováni (abstrakce), určo- 
vání (determinace) a sestavování (kombinace). 
F. oatahovací tvoří obrazy čisté; zbavujíc 
dané obrysy vSeho nepřístojného a nahodi- 
lého, zjednodušuje záhady složité, vylupuje 
z nich vlastní jádro, úlohu podstatnou, kte- 
rou řefiiti lze. Toté néco jiného než pouhé 
přijímání hotových již pojmA vSeobecných; 
toté tvoření, které abstrakci provází a prvot- 
nou koncepci poznatku sestrojuje. F. určo* 
vací zapIAuje povficchné představy svými po- 
drobnostmi, vypodobuje neurčité idee a při« 
mýžlí k nim rysy konkrétní, kdežto f. sesta- 
vovací souborem (synthesou) zjednává plody 
nové. při Čemž také odtahuje i určuje. Ona 
jest vlastni tvftrČÍ schopnost ducha, vynalézá, 
buduje, sestrojuje a provádí. Vynálezce, stát- 
ník, yojevfidce, zpytatel i umělec, vftichni se- 
stavují si dříve obraz a pak provádějí jej, tak 
že vSechno nové vzniká fantasií; tato podmi- 
Auje vSechno vySSÍ nadání. Stupftftv a druhflv 
jest tu ovžem množství veliké, i naskýtá se 
také fiiré pole pro vylíčení jich, jak se jeví 
f. v přemítání, v básnění a v uměni vfibec, 
i v jiných činnostech dufievních, o Čemž- 
to vfiem obftfrné pojednáno zejména ve spi- 
sech psychologických, aesthetických i dějepis- 
ných. F. jest též podmíněna jakostí svého 
daného materiálu, povahou vžech oněch prvot- 
ných dojmfl, kterých se duchu vnímajícímu 
dostalo, vzorfiv a popudfiv z jeho okolí, a 
mfiŽeme zde mluviti o vývoji f. jednotlivců 
i národfl. Úloha ta vžak náleží spfSe do ži- 
votopisfl individuálních a do dějin kulturních. 
P&sobení f* projevuje se v naSem malém ži- 
vote vfiedníffi, ve všech důležitých činnostech 
velkého ruchu, ve vědách, ve filosofii, v umění 
i v náboženství. V nové době počali myslitelé 
8i jí zase bedlivěji vSímati a poukazovati k vý- 
znamu i k hodnotě její jakožto základní mo- 
hutnosti ducha. Ano jako jiní myslitelé za 
podstatu ČI za princip světa prohlásili tu roz- 
um a ideu (He^el a jiní před ním), onde vůli 
(Schopenhauer). tak za našeho věku podobné 
učinil Frohschammer s Mí, prohlásiv ji za 
tvfirčt princip světový (»Die Phantasie als 
Grundprincip des Weltprocessesc Mnichov, 
1876, a ostatní knihy jeho), když ovšem roz- 
sah slova f. nad obyčej rozšířil, bera do něho 
také pojem síly bezvědomě, ale rozumně tvo* 
řičí v&bec. Tato utvařuje jednotlivce i celek, 
vyvíjí zjevy v přírodě i v dějinách a zpro- 
středkuje mezi duchem a smyslností. Ponětí 
o bytosti božské tímto pomyslem nejspíše se 
zjednává (Bůh tvOrce). Viz ostatně výklady 
o f-ii v knihách svrchu dotčených (v psycho- 
logií a aesthetice) a pod hesly jinými, která 
k látce této se vztahují a v předchozím právě 
uvedena byla. Dd, 



F. v hudbě (ital. fantasta, firanc. fantaisie) 
jest původně název jedné z nejstarších samo- 
statných forem instrumentální hudby, vysky- 
tující se poprvé ve věku XVI. u varhanníků 
benátských v Itálii, kdež značí krátké, imitač- 
ním způsobem propracované věty varhanní, 
na nichž zřejmě již v popředí vystupuje snaha, 
vymaniti se v komposici nástrojové z područí 
skladby vokální. Ve dnešní nauce o formách 
jest f. nástrojovou skladbou, jeŽ neváže se 
žádnou určitou formou, nýbrž ponechává úplně 
skladateli, aby pod vlivem uvolněné obrazo- 
tvornosti vytvořil formu novou; i tehdáž, kdy 
f. zřejmě těží z vymožeností některé určité 
formy, činí tak jen na okamžik, neprovádějíc 
jí nikdy důsledně. Přidánli f-ii program, pře- 
chází již na pole symfonického obrazu, resp. 
symfonické básně. Str, 

Fantajmut (řec.)i výplod obrazivosti, vnitřní 
zjev, obraz, vidění (visum), představa bezpřed- 
mětná, planá, nicovatá; zdání, přelud, přízrak, 
příšera, strašidlo. Dd, 

Fantacmagorle (z řec.) zovou se obrazy, 
jež jsouce vyvozeny kouzelnou svítilnou v tma- 
vém pokoji, promítají se na hustý kouř, jenŽ 
stále se měně a pohybuje sdílí jakýs pohyb 
i obrazům, kteréž tím čarovněji se objevují. — 
F. zove se též vůbec umění, obrazy zdánlivé 
čarovné nějak opticky vzbuzovati. 

FantasmoBkop (z řec). kukátko, jehož se 
užívá k pozorování fantasmagorií. 

FantMOSy v řecké mythologii syn Hypna, 
boha spánku, jenž ve snu se zjevuje v po- 
době různých předmětů neživotných, jako 
z bratří jeho Morfeus na se bére podoby lidské 
a Ikelos (Fobétór) podoby zvířecí. klk. 

FaAtaaovati (fantasirovati), vzdávati 
se proudu svých představ, podléhati své 
obrazivosti, v myšlénkách tékati, horovati; vi- 
dění míti; v chorobách horečných bláboliti, 
třeštiti, delirovati. Srov. Del i ri um. Dd. 

Fantast či fantasta (z řec.;, dle prvot- 
ného významu řeckého slova: člověk, který se 
rád okazuje, okázalý, chvástavý, honosí vý; 
dále, kdo výplody své obrazivosti pokládá za 
předmětné, nebo je do věcné skutečnosti pře- 
náší, dávaje se jimi určovati, je šíří a provádí; 
člověk svými domněnkami zmítaný, nezří- 
zený, nevyrovnaný, snílek, blouznivec, třeštil, 
člověk fantastický. Dd. 

Fa&tastloký (z řec). V slově tom význam 
slova fantasie (v. t.) sklesá na stupeň nižší 
a vztahuje se jen k obrazivosti, a to k nezří- 
zené ; znamená tolik jako výstřelek obrazivo- 
sti-, nevyrovnaný, podivínský, nehorázný, ne- 
úměrný, nejasný, nevymezený, těkavý, záko- 
nům logické správnosti odporující, pravdě- 
nepodobný, od skutečnosti se vzdalující, blou- 
znivý, přemrštěný a pod. Člověk tedy, který 
má fantasii, právě není fm, an důmyslem 
svým nezřízenou obrazivost ovládá, podobně 
jaico pravé umělecké dílo, jeŽ jest plno tvůrčí 
fantasie, avšak není f-cké. Slovo f. pronášivá 
se obyčejně s patrnou příhanou, kdežto pro 
případ druhý, kdy fantasie ve vyšším tvůrčím 
smysle se jeví, mohli bychom říkati fanta- 
sijný. Dd. 



12 



Fantastika — Fantom. 



Fantastlka (z řec.)t fíSe nezřízené obrazi- 
vosti, bytnost fantastické mysli. Viz Fanta- 
stický. 

Fanteria, ital., pěchota. 

Fanti Manfredo, generál ítal. (* 1808 
v Carpi — + 1665 ve Florencii). Po nezdařené 
revoluci r. 1831 uprchl do Španél, kde bojoval 
8 úspěchem proti karlistflm, vrátil se vSak 
r. 1848 do Itálie a zachránil krále Karla Al- 
berta před lidem, rozzuřeným pro učiněné 
příměří. V 1. 1849 velel sborům italským proti 
Rakušanům, za války krimské stal se brigád- 
níkem, bojoval r. 1859 proti Rakousku, stal 
se r. 1860 ministrem vojenství a zřídiv nové 
sbory a upraviv vojenství zničil vojsko pa- 
pežské pod Lamoriciěrem a přispěl k opano- 
vání Neapolska. Jemu na počest zřízena byla 
r. 1872 ve Florencii bronzová socha. Viz Caran- 
dini, Vita di Manfredo F. (Verona, 1872 a 1884). 

Fantin des Odoarda [-tth dezodoár] An- 
toine £t. Nicolas, publicista a dějepisec 
franc. (♦ 1738 v Pontde-Beauvoisin — f 1820 
v Paříži). Byv vychován jesuity, vstoupil do 
řádu a dosáhl až gener. vikářství. R. 1783 
odešel do Paříže a vydal tu spis Andercati, 
raja de Brampour et Padmani (1783, 3 sv.) a 
brzy potom Dictionnaire raisonné du gouver- 
nemeiitt des lois, des usages et de la disciplině 
de VEglise conciliée avec les libertés et les 
franchises de VEglise gallicane (1788, 6 sv.) 
Za revoluce horlivě stýkal se s Jakobiny, 
zejm. Maratem, Chaumettem a j., touže hráti 
úlohu politickou, Čehož však nedosáhl. Po 
10. srpnu vězněn byl nějakou dobu, načež 
oddal se horečně historickému badání a spi> 
sování, chtěje zvláště přepracovati a doplniti 
franc. dějiny Vellyho, Villareta a Garniera. 
Po dvě léta dostalo se mu k tomu podpory 
6000 fr. od vlády, ale když byl zastaven tento 
důchod, i nakladatel zastavil další vydávání. 
V těchto dvou létech (1808 — 10) vydal 26 sv, 
pod názvem: fíistoire de France depuis le 
rěgne de Charles- Maxmilien et la naissance ae 
řfenri IV, jusqii á la mort de Louis XVI. Po 
smrti jeho nalezeno dalších 28 sv. v rukopise. 
F. byl neobyčejně plodný; úplný seznam jeho 
spisů podává Rochasova Bibliographie du 
Dauphine (Paříž, 1856, I.). Hist. jeho spisy 
trpí hlavně romantickou bájivostí a snahou 
po pikantnostech. 

Fantinus de Valle, doktor práv, rodem 
z Trogiru v Dalmácii, prokurátor Jiřího Podě- 
bradského, byl od tohoto r. 1459 s panem Ja- 
nem z Rabšteina poslán ku papeži Piu II., 
ab}' osvědčil poslušenství královo ke stolici 
papežské a žádal za provedení kompaktát. 
S Piem II. setkal se F. v Sieně a zůstal při 
něm i po odjezde Jana z Rabšteina jako pro- 
kurátor královský; ale neplnil svých povin- 
ností, ano popuzoval papeže proti Jiřímu. 
Když r. 1462 nové poselství Jiřího vracelo se 
8 nepořízenou zpět, byl dne 4. dubna na žá- 
dost poslů F. vypraven do Čech, ale již ne 
jako služebník královs|^ý, ale jako legát pa- 
pežský. Na sněme Svatovavřineckém, který 
od krále Jiřího na den 13. srpna 1462 byl 
svol'*'^ ^^^^ ^'vslechnuty byly zprávy papež- 



ské, ukázal F. nepěknou stránku své povahy, 
neb odevzdav králi svůj ověřující list, velebil 
v řeči ' latinské moc a spravedlnost papeže, 
dovozoval, že králové povinni jsou papeži 
poslušností, a slovy zpupnými jal se nařizo- 
vati králi, by vykonal, co v korunovační pří- 
saze své slíbil ; na konec tak se rozvášnii, že 
podezříval Jiřího z křivé přísahy, ano počal 
mu i vyhrožovati. Vystouptní F-novo a zvlá- 
ště že nazval přívržence strany podobojí ka- 
cíři, vyvolalo veliké rozhořčení, a že proti le- 
gátu hned bouře nepropukla, sluSi hledati ve 
slibu králově, že F. trestu neujde. Skutečné 
dne 14. dubna byl předvolán před krále, ne 
jako legát papežský, ale jako služebník krá- 
lovský, aby vydal poČet ze svého jednání na 
dvoře papežském. Když F. ve zpupnosti své 
odpověděl, že vystoupil ze služeb králových 
proto, že král jinak mluvil a jinak jednal, roz- 
hněval se Jiří tak, že vytrhnuv proti němu 
meč zvolal: »Sotva se zdržím, abych tě ne- 
prohodí*. Na to předloženy byly písemné dů- 
kazy, že dle povinnosti své krále nezastával, 
ale proti němu popouzel a jednal, a vynesen 
byl nález, že jako nevěrný služebník krále 
hoden jest smrti, kterýž rozsudek král z ohledu 
na papeže změnil v tu milost, že F. byl vzat 
v kázeh a dán do vězení, nejprve na radnici 
Staroměstské a potom na hradě Poděbradském 
U vězení tom dlouho netrval; neb na žádost 
císaře Bedřicha III. a bavorského vévody Lud- 
víka propustil ho Jiří dne 27. října t. r. z vě- 
zení a dal mu bezpečný průvod až do Řezná. 
F. zůstal zarytým nepřítelem krále a národa 
českého, což ukázal jako legát papeže Pavla 11. 
na sněme v Norimberce r. 1466, na kterém 
jednati se mělo o společné vystoupení proti 
Turkům. F. protestoval tu veřejné proti při- 
jetí poslů českých jako kacířů a stavoval pro 
ně služby boží v Norimberce; když pak Če- 
chové přes odpor jeho byli do sněmu uvedeni, 
opustil F. sněm a nepřicházel do něho, byli li 
oni přítomni. Dalších zpráv o něm není. 

Fantoooini [-točí-j, v Itálií název loutek, 
jež i ve Francii zdomácněly hlavně v XV. st. 
vlivem italských loutkářů. F no jest loutka 
pohybující se mechanicky pomocí drátů a nití, 
kdežto loutky pohybované rukou pod Šatem 
skrytou nazývají se burattini. 

Fantoohes jfáhtdšj, franc, totéž co fan- 
tócsini. 

Fantom (z řec.\ přelud. 

F. v lékařství nazývá se umělá napodo- 
benina složitějších ústrojů lidských, aby se 
na nich názorným způsobem vyznačily jejich 
polohy, nebo aby na nich mohly se nacvičiti 
orerace Různé skládací f-y anatomické (na 
př. mozku, svalů břišních, obličejových atd.) 
oblíbeny byly zvláště koncem minulého a za- 
čátkem tohoto století; nyní nahrazují se od- 
litky dle praeparátů nebo jiným způsobem. 
V běžném smyslu užívá se dosud názvu f. pro 
koženou napodobeninu ženské pánve, resp. 
rozšířené dělohy, ku cvičením porodnick^m 
a pak pro umělé ústrojí oČní ke cvičením oku- 
listickým, ku cvičení laryngoskoptckému a 
faryngoskopickému atd. Sr\. 



- i 



Fantoni — al-Fárábí. 



13 



Fantont Gí o van ni, básník ital. (* 1755 ve 
Fivizzané - f 1807), byl básníkem erotiky 
barokové, suché a strojené, pH vš{ smyslnosti. 
Sepsal: / Quattro Pard del piacere; Scher^i 
(1782) a Odi, ora\ion€ ed anacreontiche (1785). 
Uvádčn bývá také pod akadem. jménem Lá- 
bíndo. Sebrané spisy jeho vyfily r. 1823 ve 
3 sv. s autobiograBf. 

Pantové nebo Minové, národ černošský 
v Horni Guinei, ze skupiny Odži, k níž mimo 
né náležejí Ašantové, Dankirové, Vasavové, 
Akimové a Asinové. Nékdy byli F. nejmoc- 
néjším národem na Zlatém pobřeží; avSak 
počátkem XIX, stol. moc jejich byla úplné 
zlomena válkami se apfíznčnými Aáanty. Od 
r. 1826 dostala se země jejich pod nadvládu 
britskou, která v 1. 1864 a 1873, kdy F. jako 
spojenci bojovali s Angličany proti ASantflm, 
ješté více se utužila. R. 1870 hleděli se F. 
vymaniti z nadvlády této a utvořiti samo* 
statnou federaci s vlastním vrchním panov- 
níkem, avSak pokus ten Angličané záhy po- 
tlačili. F. jsou pověreční, líní a neučeliví. 
Přes to, že jsou v dlouholetém styku s Evro- 
pany, neučinili nijakého pokroku, a též mis- 
sionáfi u nich mnoho nepochodili. F. na po- 
břeží živí se hlavně rybolovem a převážením 
zboží z evropských faktorií na lodi; uvnitř 
země žijí ve stavu úplné divoSském. Hlavní 
město jejich jest Abra, as 18 i!rm od pobřeží 
vzdálené. Viz Cruickshank, Eighteen years on 
the Gold Coast (Londýn, 1853); Brackenbury 
a Huyshe, Fanti and Áshanti (t, 1873); Boyle, 
Through Fanteeland to Coomassie (t., 1874). 

Fantoszl f-ůcij: 1) F. Antonio, malíř 
a ryjec ital. (• 1508 v Tridentu). Vasari zove 
jej Antonio da Třen ta. Proslul jako malíř 
a ryjec ve dřevě (chiaroscuro) i v mědi (způ- 
sobem leptacím), vyučiv se u Parmiggianma 
a Hug. da Carpi. O jeho životě málo jest 
známo, ale patrně jest totožný s umělcem, 
jenž pod jménem Antoine Toutose působil 
za krále Františka I. ve Francii, kde zhoto- 
voval rozličné malby a nákresy pro Fontaine- 
bleau, jakož i některé rytiny. Žil ještě okolo 
r. 1530, kdy dle účtQ zachovaných bral mě 
siční plat 20 HvrA. Z jeho dřevořezů za nej- 
lepší pokládají se některé listy dle Parmig- 
gianího; z rytin zvláště Herakles dle Prima- 
ticciho, Petrův rybolov dle Raffaela, Boj Ho- 
radův a Kuríaciův a Regulus dle Giulia Ko- 
inana. Ad. Bartsch zaznamenal 37 jeho rytin; 
malby F-ovy zcela zanikly. 

d) F. Josef, generál francouzský (* 1762 
v Piave — f 1800 před Janovem). Nadšení pro 
véc polskou uvedlo ho r. 1793 do Polska, kde 
Ital ae pobočníkem Kosciuszkovým a později 
p^enerálem. Po pádu Polska vstoupil do vojska 
Napoleonova, vyznamenal se u Arcole, Ma- 
gnana a Noví, ale padl před tvrzí La Coro* 
nata při obléhání Janova. O poměrech pol- 
ských podal zprávu ve svém spise: Osserva' 
\iimi siorico-polUico filosojiche sopra gli avvenU 
nte»tt( della Polonia. 

Famun: i. V římských sakrálních staro- 
žitnostech místo od ppntiiika neb augurů po- 
svícené za jistých posvátných formulí (ejfa- 



tum)i poněvadž pak pa takovém místě oby 
Čejně byla vystavěna budova, tedy značí f. 
také budovu zasvěcenou, kapli, chrám, tráy 
v podstatě tolik co templům^ jen že později 
proti templům f. znamená menší svatyni, neb 
svatyni menšího božstVa. — 2. Název někte- 
rých římských měst, která vznikla okolo sva- 
tyň nebo dle svatyň byla pojmenována, na př. 
F. Ptroniae v Etrurii. nyní Pietra Santa; F. 
řortunať (viz Fa no) a j. Hčk, 

Fa&iun Fortunae viz Fa no. 

FaOy Fau, přístavní místo v asijském Tu- 
recku, ve vilájetu bagdádském a sandžaku 
basorskéra, při ústí Šatel-Arabu v Perský zá- 
liv, jest důležité středisko kommunikační, 
neboť odtud vede kabel do Bu§íru, kdež se 
pojí ke drátu vedoucímu ke Karači v Indii; 
proto mají tu také sídlo telegr. společnosti 
anglická a turecká. Mimo to jest F. stanicí 
karantennía sídlem správního úřadu pro plavbu 
po Eufratu. Poněvadž okolní krajina jest ne- 
jistá pro nájezdy arabské, vydržuje tu vláda 
tur. posádku. 

Faón viz Sapfó. 

Faqnin [fakénl, slovo z Itálie (facchino) 
do Francie v XV. stol. přešlé , označující 
dřevěnou figuru oděnou v brnění, proti níž 
útočili, kdož cvičili se k sedáním útoky oště- 
povými. Před XV. stol. nejčastěji býval po- 
staven za terč živý člověk, který nezřídka bý- 
val raněn nebo usmrcen. F. býval obyčejně 
pohyblivý, na drátech upevněný, tak že. bylli 
špatně zasažen, udeřil sám útočníka, Icdyž se 
k němu přiblížil. F. znamená pak také obrazně 
hulváta, ničemu. — Faquinerie[fakinríj, dare- 
báctví, ničemný kousek. 

Fár viz Hvar. 

Fara (řec. napotxía, lat. parochia^ plebs, 
parafla, něm. Pfarre) znamená krajinu, je- 
jížto obyvatelé náležejí k jednomu správci 
duchovnímu (faráři), dále úřad duchovního 
správce nad nimi, pak kostel farní i farní 
dům. O vývoji a významu far viz článek 
Farář. Hnr. 

Farabeuf [-béf] Louis Hubert, anatom 
franc. (* 1841 v Bannostu), vystudoval v Pa- 
říži lékařství, stal se prošektorem anatomie 
na fakultě lékařské, pak mimoř. professorem, 
r. 1876 ředitelem anatomického ústavu a po 
desíti létech řádným prof. anatomie. Zreorga- 
nisoval vyučováni anatomie, sestavil sbor 
prosektorů a pomocných pracovníků a zařídil 
celý ústav anatomický tak, že náleží mezi 
nejpřednější vůbec. Isa výborným praktikem 
zdokonalil mnohé nástroje anatomické i chir- 
urgické, z nichž některé sám sestrojil. Mimo 
četné Články v časopisech odborných sluší 
jmenovati zvláště: Ptécis du mamiel opératoire 
(1872, 3. vyd. 1889), spis, jenž poctěn byl ce- 
nou franc. akademie; De Vepiderme eí dts épi- 
théliums (JS76) : Cottrs ď'histologie (1877). Sr^, 

al-Fárábi (Abú NasrMuhammedben 
Muhammed ben Tarchán), arabský filo- 
sof. Narozen ve Fárábu ku konci IX. stol., 
vzdělal se v Bagdádě, kde později též vyučo- 
val, načež se odebral do Alepa na dvůr 
Seífuddauly, kterého doprovodil do Damašku; 



14 



Farad — Faraday. 



zemřel tam r. 950. F. napsal Četné spisv, 
z nichž v5ak jen málo se zachovalo, arab- 
sky a hebrejsky. F. vyznačoval se jako lé- 
kaf i mathematik, zvlásté pak mél v hadbé 
(akustice) značné vědomosti a samostatný 
úsudek. Ve fysice snažil se vSe vysvětlovati 
z přirozených příčin. Týl duch vedl jej také 
při jeho badání filosofickém, a jakkoli vycho- 
ván byl pod vlivem súfíckého mysticismu, 
osvědčil se přece ve viem rozhodným racio* 
nalistou. Byl zvláště logicky vySkolený duch, 
i oblíbil si právě studium logiky, jež namnoze 
prohloubil. Logika je dle něho theorií argu* 
mentace, kterážto posledYif je dobýváni ne- 
známého ze známého. Pojem boha stanoví 
F. v pojmu příČinnosti; řada účink^v a pří- 
čin, z nichž svět se skládá, musí vrcholiti 
v jediné příčině, která není ničím sama pod- 
míněna, nutně existuje, je naprosto dokonalá 
a slučuje v sobě mySlení, myslící bytost a 
bytí. Z boha vySinují se sféry nebeské, tntel- 
lekt, du5e a svět tělesný, ve kterém materie 
a forma se slučují. Účelem filosofie je domoci 
se poznání nejvyšší bytosti, a to cestou spe- 
kulativní. V tom též zakládá se nejvýš dosa- 
žitelná blaženost; nějakého sjednocení se 
v ní cestou mystickou F. neuznává. Není 
jiného zjevení, než sjednotili se člověk spe- 
kulativní cestou s intellektem. Možnost po- 
znání založena je v parallelismu lidského roz- 
umu a předmětenstva, které mu jest poznati. 
O nesmrtelnosti lidské duše vyslovuje se F. 
kolísavě; ze všeho však je jasno, že trvání 
její po smrti popíral, s čímŽ souhlasí. Že nej- 
vyšší blaho prohlašuje za dosažitelné pouze 
na tomto světě a pQvod zla hledá v nemož- 
nostit aby dobro úplně a nepodmíněně bylo 
založeno ve světě konečném. Metafysické ná- 
hledy F-ho vzbuzovaly záhy odpor, za to 
obecně se oceňovaly jeho zásluhy o rozšíření 
peripatetismu mezi Araby; jeho kommentáře 
k Aristotelovi pokládaly se za nejlepší práce 
toho druhu. Výčet spisft F-ových podává 
Casiri v Bibl. Arab -Hisp. I, 190. Z nich nej- 
dClležitéjši je jakýsi výčet věd Ihsd al-ulúm, 
rukopisně v knihovně eskurialské, přeložený 
částečně do latiny, jakoŽ i traktát De Scientiis 
ve vydání pařížském z r. 1638 (Alpharabii, 
vetustissimi Aristotelis interpretis^ opera omnia 
quae latina lingua conscripta reperiri potue- 
runt), ethický spis AUsira ahfádila a politický 
traktát Al-sijdsa almedinijja^ kdež vysvětluje 
své psychologické a jmenovitě sociologické 
názory, dokazuje potřebu náboženských vedle < 
státních zákonů. Srv. Schmolders, Docum. 
philos. Arab. str. 15 násl. a jeho vydání dvou 
traktátů F-ových; M. Steinschneider, Alfar., 
des arab. Philos. Leben u. Schriften n. An- 
hángen v »Mém. de Tacad. imp d. se. de St. 
Petcrsb.c (VII. série, XVIII. sv., č. 4.); Munk, 
Mélanges de philos. juive et arabe (Paříž, 
1839); Dicterici, Philosophische Abhandlun- 
gen des alF., arabský text Lejda, 1890, něm. 
překlad, 1892. S-r. 

Farad, praktická jednotka vnímavosti elek- 
trické jednotou pařížskou přijatá, značí vní- 
mavost vodiče, který při spádu elektrickém = 



I Volt pojme množství elektřiny = x coulorab. 
Miltiontá čásf f-u zove se míkro-farad. Viz 
Jednotky absolutní. 

Faraday [-dé] Michael, fysik a chemik 
angl. (* 22. září Z791 v Newington Butts u Lon- 
dýna — t 25. srpna 1867 v Hampton Courtu). 
V 13. roce dán byv do učení ke knihaři a 
knihkupci, Četl horlivě spis}^ přírodovědecké, 
zejména o lučbě a o elektřině. Aby se pře- 
svědčil o pravdivosti toho, co četl, opakoval 
pokusy ve spisech těch uvedené. R. 18 10 a 
i8tz poslouchal Tatumovy populární před- 
nášky o fysice a později pak i přednášky 
slavného chemika Humphrye Davyho. Po 
ukončené době uČennické vstoupil do práce 
k franc. emigrantu de la Rocheovi. Avšak touha 
po vědeckém zaměstnání pudila ho iinam; na 
radu svého příznivce Dance předložil Davymu 
svoje spracováni jeho přednášek. Davy seznav 
neobyčejné jeho schopnosti, opatřit mu svou 
přímluvou r. 1813 místo assistenta při labora- 
toři Král ústavu (Royal Institution). V tu dobu 
stal se F. též Členem společnosti >Cíty Philo- 
sophical Society «, v níž později r. 1816 měl 
své první přednášky vědecké (» Vypsání vlast- 
ností, které hmotě jsou vlastní atd.<j. V říjnu 
1813 nastoupil 8 Davym Jako jeho sekretář 
cestu do Francie, Itálie a Švýcarska, ze které 
z jara 18x5 se vrátili Počal nyní samostatně 
vědecky pracovati; konat pokusy v oboru 
chemie i fysiky, uveřejnil r. 1816 v »Quar- 
terlv Jour. of Sc.< článek o analysi toskán- 
ského vápence, 1818 o znějících plamenech, 
1820 pojednání o dvou nových sloučeninách 
chlóru a uhlíku. V tu dobu pokusy Ampéreovy 
o vzájemném působení elektrického proudu a 
magnetu vzbudily značný rozruch v kruzích 
fysiků a F-ovi podařilo se způsobiti rotaci 
elektrického proudu kolem magnetu (1822). 
Vedle menších prací chemických uveřejnil 
dále článek o liquefakci chlóru a některých 
jiných plynů, jímž vzbudil valnou pozornost 
v odborných kruzích, tak že již r. 1824 zvo- 
len za Člena Král. Společnosti. R 1825 ^yl 
ustanoven na místě Brandově ředitelem Král. 
ústavu a r. 1827 stal se nástupcem jeho i na 
stolici chemie při tomto ústavě. Místo to za- 
ujímal po dlouhá léta se slavným úspěchem. 
Od oné doby měl také četné veřejné před- 
nášky, jako při »London Inst.« o chemických 
manipulacích, při Král. úst. o chemii, dále 
šest přednášek pro hochy a dívky »o silách 
a jeich vztazích k sobě<, kterýžto cyklus po 
19 let opakoval. F. též první zastával nějakou 
dobu profcssuru chemie, založenou J. Fulle- 
rem; v 1. 1829— 1*^52 byl činným i na wool- 
wichské Royal Academy, byl vědeckým rád- 
cem společnosti >Trinity House« a r. 1844 
zvolen byl za člena akademie franc: mimo 
to stal se Členem skoro všech (68) evropských 
akademií, tak že pocty na skromného učence 
jen se hrnuly. Příjmy jeho však bývaly skrovné, 
až r. 1858 darovala mu angl. královna dům 
v Hampton Courtu, ve kterém, vzdav se roku 
1861 svAho místa při Royal Inst., trávil konec 
svého života. — F. byl Veskrze samouk, ale 
originální a geniální badatel, největší experí- 



Faradaytn — Faradisace. 



15 



mentální fysik XIX. stol. Nenechal se nikdy 
ovládati přijatými theoríemi, nýbrž ve sku- 
tečnosti samé hledal poučení. Učinil nanejvýft 
dfllelité výzkumy a objevy, hlavné v oboru 
elektfiny a magnetismu; pojal elektfinu v oné 
všeobecnosti, která ji uvedla v souvislost 
8 ostatními silami přírodními, zejména i se 
světlem, ať mél tak na daUí rozvoj védy v theo- 
retickém ohledu nesmírný vliv; na druhé strané 
svými výzkumy položil základ k velkolepému 
rozvoji elektrotechniky za naSich dob. — Do 
r. 183 1 mimo uvedené práce uveřejnil jeSté 
pojednání o mezích odpařování, vysvětlení 
práškových obrazcft na znějících deskách a 
theorii Trevelyanova thermofonn. Od r. 183 1 
obrátil se hlavně k elektřině i činil jeden 
znamenitý objev za druhým) « kterým vědo- 
mosti o síle elektrické, dosud málo známé, 
rozhojnil jako nikdo jiný. R. 183 1, vycházeje od 
elektrostatické indukce, objevil indukci způ- 
sobenou proudem elektrickým, na to indukci 
zp&sobenou magnetem a vysvětlil jí zjevy 
rotačního magnetismu, pozorované Áragem 
r. 1824—25, dále ukázal indukci vzbuzenou 
pozemní magnetičnostt, coŽ bylo předmětem 
Bakerovy přednášky r. 1832, a konečně řadu 
těchto výzkumA uzavřel r. 1835 objevením 
zvláštního proudu (extracunent) ve vodiči 
samém. I pojal indukci v oné všeobecnosti, 
která teprve později byla pochopena, uznána 
a v praxi se osvědčila. Před tím (1833) již 
dokázal totožnost druhA elektřiny pocházejí- 
cích z r&zných zdrojA, elektřiny obecné, vol- 
taické, indukční, thermoelektřiny a elektřiny 
živočišné. — Touže dobou zabýval se elektro- 
iysf, objevil zákony elektrolytické a použil 
akce chemické k měření množství elektřiny 
voItametrem.Tyto studie utvrzovaly ho v jeho 
náhledu o chemickém pflvodu energie článkfi. 
Aby odstranil zděděné nesprávné názory o elek- 
trickém proudu a jeho pAsobenf, zavedl s po- 
mocí VVhewella novou terminologii (elektro- 
lyse, elektrody atd.\ V létech násl. zabýval 
se vyšetřováním influencc, zejména vlivu di- 
elektrika na ni. Duchu jeho příčilo se přijí- 
mati pflsobeni do dálky, které by nebylo zpro- 
středkováno nějakým prostředím; i ukázal, že 
influence jest zprostředkována isolatory, jež 
nazval dielektrika, že tato na ni mají vliv, 
a vyftetřoval jejich dielektrickou konstantu; 
ukázal, Že inf)uence do dálky děje se nejen 
v přímkách, ale i v křivkách. Zavedl pojem 
elektrických silokřivek; dále dokázal, že na- 
bití dielektrika vyžaduje času a že i vybití 
neděje se okamžitě. {On static induction, 
Philosophical Transactions. 1838-39.^ R. 1840 
pro zotavení podnikl cestu do Itálie, načež 
učinil novou řadu objevfi dfiležitých: nalezl 
stáčení roviny polarisační světla proudem 
elektrickém a magnetem, jež uveřejnil pod 
překvapujícím titulem : On the magnetixation 
of tight and the illumination of magnetic Unes 
of /orces (1846); na to vySetřoval vliv mag- 
netu na všecka tělesa, objevil rozdíl mezi 
hmotami paramagnetickými a diamagneti- 
ckými (On new magnetic actions and the 
magnetic conditions 0/ all matters (t., 1846); 



dokázal dále, jak již 1847 soudil PlUcker, že 
u krystallfl jest magnetičnost rdzná dle růz- 
ných směrfl, a objevil magnetkrystalličnost. 
Konečně vyhledával i souvislost elektřiny a 
gravitace (On the possible relation of gravity 
to electricity^ t., 1851). Kdežto jeho experi- 
mentální výzkumy se setkaly s nadšeným při- 
jetím, nenalezly jeho theoretícké názory s po- 
čátku u fysiků porozumění, spíše odpor. Te- 
prve W. Thomson, Tyndall, hlavné však Cl. 
Maxwell, přivedli jeho idee k platnosti, spra- 
covavše je a oděvše je rouchem mathemati- 
ckým. Vrcholem této nauky jest Mazwellcva 
theoríe (Treatise on Electr. and Magn., a téhož 
Popular treatise on Elect.). která v nejno- 
vější době pokusy Hertze a j. netušeného na- 
lezla potvrzení a otevřela nové, rozsáhlé pole 
činnosti pro experimentální fysiku. Rozší- 
ření F-ových názorů v Maxwellově spraco- 
vání mělo na rozvoj vědy vliv překvapující. 
I ráče F-ovy vyšly ponejvíce ve Philos. Trans- 
actions; F. vydal je samostatně pod titulem 
Experimental Researches in Electricity^ ob- 
sahující 30 řad (Londýn, 1839-56); něm. vy. 
dání od Kallischera (Berlín, 1890) obsahuje 
ještě jiné drobnější práce F-ovy z tohoto 
oboru; dále Experimental Researches in che- 
mistry and physics (Londýn, 1859); Chemical 
manipulations (t., 1826, 2. vyd. 1842); Chemical 
tracts. Jeho 6 přednášek pro mládež: On va- 
rious forces of matter (t., 1874), pak populární 
On the Chemical history of a Candle vydal 
jeden z jeho posluchačů. Životopisy: J. Tyn- 
dall, M. F. and its discoveries; Dr. Bence 
Jones, The Life and Letters of F. (2. vyd. 
Londýn, 1870, 2 sv.); J. H. Gladstone, Michael 
F. (2 vyd. t., 1873). Pka. 

Faradayia, zastaralé pojmenování jakéhosi 
těkavého produktu, jenž uniká z kaučuku za 
suché dešti llace a vře při 33* C maje spec i f. 
váhu 0*65. Těká již za obyčejné teploty a 
rozpouští dobře pryskyřice, síru a fosfor. 

Faradayovy proudy viz Indukce. 

Faradayovy mákony o elektrolyai viz 
Elektrolyse. 

Faradlsaoe. Dle vynálezce Faradaye 
označuje se v lékařství tímto jménem uží- 
%'ání indukční elektřiny, zcela podobně, jako 
se jmenuje galvanisací (dle Galvaniho) uží- 
vání proudu konstantního, a franklinací (dle 
Franklina) applikace elektřiny statické. Účinky 
faradisační na živýorganism mají svůj zvláštní 
ráz. Kdežto na př. ve svalu konstantní proud 
působí jednoduché zaškubnutí, a to pouze 
v okamžicích, kdy proud byl zahájen a pře- 
rušen, způsobuje f. ve svalu smrStění neustá- 
vající po celou dobu applikace* Příčina leŽÍ 
na snadě. Parádičky proud, skládaje se ze 
samých svrchovaně krátkodobých přerývek 
proudových, nepopřávásmršténému svalu času 
přejiti ve stav ochablosti ; jednotlivé záškuby 
vláken svalových následují tak rychle za se- 
bou, že splývají v jediné trvalé sevření. F. 
má v lékařství dvojí důležitou úlohu: jednak 
jako výpomoc ke zkoumání a poznávání cho- 
rob a jednak jako prostředek léčebný. Dia- 
gnosticky užívá se jí hlavně ke zkoumání. 



IG 



Faradž — Farao. 



jak dalece zachována nebo porufiena jest 
dráždivost svalstva, nervCi motorických a sen* 
KÍtivnfch. ZkouSíme počfnajfce proudem nej- 
slabším, který ješté nevzbuzuje účinku žád- 
ného, a znenáhla proud sesilujfce vypátráme 
nejnižší stupeň intensity, jíž je potfebí, aby 
nastalo amrSténí svalu, aneb aby v nervu sen- 
sitivním byl zpflsoben pocit. Je4i k docílení 
tohoto effektu potfebí silnější intensity proudu, 
nežli za pomérfl normálních, soudíme, že 
dráždivost anebo citlivost je abnormálně sní- 
žena; nastaneli naopak reakce již při tak 
slabém proudu, který normálně ješté nepflsobí 
účinku žádného, soudíme, že dráždivost je 
chorobně zvýšena. Stupeň chorobné otupě- 
losti nebo vznétli vosti dá se měfiti silou proudu. 
Jakožto prostředku léčebného užívá se f. 
nejčastěji ' za účelem křísiti nebo podněcovati 
ochablou nebo zanikající funkční schopnost 
nervstva nebo svalstva. F-cí lokálně applí- 
kovanou možno nejspíše donucovati jednotlivé 
svaly k energickým stahfim a zabrániti takovou- 
to umělou gymnastikou, aby v nich nedošlo 
k degencračním změnám z nečinnosti vyplý- 
vajícím; týmž způsobem lze nejspíše poznovu 
získati, sesíliti oslabený vliv vdle na činnost 
svalovou; týmž způsobem lze upravovati po- 
rušenou vodivost jednotlivých nervQ a za- 
chraňovati jejich působnost citnou, výživnou 
a sekretorickou. Méně často užívá se lokální 
f. k mírněnf a léčbě bolestí neuralgických a 
za účely derivačními (viz Derivace). Také 
při affekcích centrálního nervstva, při někte- 
rých neurósách, ba i při chorobách duševních, 
bývá f. doporučována, k čemuž sloužívajífara- 
dické lázně nebo jiné methody faradisování 
celého těla. Kfr. 

Abul Faradž ben Hárún viz Bar- 
Hebraeus. 

Faráfira, egypt. oasa v Libycké poušti, 
300 km záp. od Sijútu a 200 km sev.-záp. od 
Dachelu, má rozlohu 3300 /rm^ z nichž 250 km} 
posázeno jest datlovníky. Kotlinovité údolí 
(prfim. 76 m, na nejnižš. místě 25 m n. m.) 
otevřeno jest toliko na jih, na ostatních stra- 
nách pnou se srázy numulitových skal vá- 
pencových do výše 240— 300 m; vápenitou 
půdu, místy pokrytou křemenitým pískem, za- 
vlažují hojné teplé prameny. Obyvatelstvo, 
jehož Rohlfs (1873— 1874) napoČetl 320 duší, 
jest veskrze muhammedánské a náleží k sektě 
snúsů, ačkoli dříve tu žilo četné obyv. kop 
tické. Tato sekta strhla na sebe největší čás( 
pozemků a vede si ve správě zcela neodvisle, 
tak že tam není ani úředníka, který by měl 
dozor na patriarchální panství jednotlivých 
hlav rodin. Větší osada sluje Kasr-F., druhá 
Šejch Mursúk. F-ru poprvé navštívili Cailliaud 
a Letorzec r. 18 19, později prozkoumána 
od Rohlfsa (1873—74), Aschersona, Jordána 
a Zittla. 

Farag^lioiii, skupina čedičových ostrůvků 
při vých. pobřeží sicilském nedaleko Acireale, 
jež pnou se do výše 70 m a sluly ve staro- 
věku ostrovy Kyklopskými {scopuli Cy^ 
clopum). Největší z nich, Aci, vynileá značným 
bohatstvím nerostným. 



Farahábád viz Farhábád. 

Farallonea jljónes], F de los Frayles, 
souostroví při záp. pobřeží sev.-amer., 50 /rm 
záp. od »Z!até brányc zálivu u San-Franci- 
ska, zaujímá 81 ha\ na nejjižnějším z ostrovfi 
jest maják 1 10 m vys. Na ostrůvcích hnízdí 
obrovské množství mořského ptactva, jehož 
vejce se dopravuji do San-Franctska. 

Faramand, král, jenž prý kdysi počátkenn 
V. stol. panoval nad kterýmsi kmenem fran- 
ckým a Franky Salické prý spojil v jednotu* 
otec prý krále Chlodia č. Chloja, současníka 
Aětiova. Osobnost ovšem nehistorická. Sra, 

Faraadole [ráhdol], národní tanec pro- 
ven9alský, záležející v tom, že před taneč- 
níky kráčí jeden nebo dva hudebníci s flét- 
nami nebo též tlukoucí tamburinu, kteří v Ži- 
vém tempu šestiosmičkovém hrají národní 
melodie, a za nimi pár po páru v dlouhé řadě 
všichni účastníci, sledujíce přední páry, které 
různé pestré linie, křivky, vlny atd. sestavuji 
a vůbec směr a ráz řady určují. F. je tedy 
tančený pochod a zvláště oblíbený při prů- 
vodech slavnostních, zvláště svatebních. Ně- 
kteří novodobí skladatelé uvedli f lu do svých 
dél, tak zejména Gounod v »Mireille« a Bizet 
v »Arelatce«. Také ballet téhož jména s hud- 
bou Dubri sovou provozován v Opeře paříž- 
ské r. 1883. 

Farao, titul králo egyptského v oísem- 
nictví biblickém, z pravidla m!sto osob- 
ního jména užívaný. Výklad titulu toho po- 
skytuje značné obtíže. Starší egyptotogové 
vykládali jej z hierogl. ph'*aa, velký dŮm, t. j. 
palác královský. Nejnověji Le Page Renouf 
(Proč. Soc Bibl. Arch. 1893, 4^^' popírá jeho 
původ z jazyka egyptského a dotvrzuje, že 
jest ryze isráélskýn^ názvem krále egypt 
ského. ' Psk, 

Farao, obyčejněji faro, stará a rozšířená 
hazardní hra v karty, zvaná tak dle obrazu 
faraónova na jedné z karet, jeŽ pokládá se za 
zvláště šťastnou. Hraje se 52 franc. kartami 
a bankéř určuje nejmenší sázku (point), kdežto 
hráči (pointeurs) mají právo vklady své zvy- 
šovati postupně až k sumě vyložené banky, 
což se děje slovy va banque, a tout (o všecko). 
Bankéř hraje úplnou hrou karet, pointeuři 
(galerie) dostávají jen po 13 listech, od toušr 
až do krále {Ihret^ livre, kniha). Bankéř d.^ 
sejmouti a ukáže zpodní kartu, na kterou se 
nevyhrává, kdežto hráči obsazují jednu nebo 
více karet před sebou vyložených. Bankéř 
pak táhne ze svých karet (talonu) dvě nej- 
hořejší karty a vyloží je před sebe. PrvčjŠí 
jest kartou bankéřovou, druhá svědčí hráčům, 
t. j. 8táhne'li na př. bankéř osmičku a dámu, 
bére všecky sázky položené na osmičky, za 
to vyplácl všecky sázky kryjící dámu. Jsouli 
stažené karty stejný (na pt, 2 esa), což zoye 
se douhlet č. plié^ prohrávají pointeuři polovici 
sázky. V tahu pokračuje se. pokud talon ban- 
kéřův stačí, a těchto 26 tahů sluje taille. — 
Z některých podrobností hry, jež mají za účel 
jí oživiti a pravděpodobnost výhry pointeurů 
zvýšiti, uvádíme na př. ohýbání karet; ohne-lí 
hráč kratší okraj vyhrávající karty dolů 



Farář. 



17 



iface, lappe)^ znamená to, že neládá oka- 
mžitého placení výhry, ohne^H jej však na- 
horu {paroli), naznačuje tím, že sázku i vý- 
hru znova sází. 

Faráf (lat. parochiaíis, presbyter, rector, 
plebauus, persona, cut-atus, curio, pastor a 
v novějších dobách nejčastéji parochus) jest 
v církvi katolické kněz, jemuž biskup 
pravidelné s určitým beneficiem pfikázal sprá- 
vu duchovní {cura animarum) nad určitým 
kruhem věřících. Potřeba zřízenců takových 
jevila se v církvi býti záhy nutnou, neboť 
jen čilé a trvalé stykv mezi duchovenstvem 
a věřícími mohly náboženský ruch vzbuditi 
a udržovati. Ježto křesťanství s počátku nej- 
více v městech kořeny zapouštělo, byla při- 
rozeně sídelní místa biskupská střediskem ži- 
vota duchovního a kostel biskupský byl je- 
diným chrámem křestním {ecclesia haptismalis). 
Ale biskup jako vládce celé dičcése nemohl 
sám při větším Síření se křesťanství ni kterakž 
vyhověti praktickým potřebám; jemu příslu- 
šel přirozeně dozor vrchní. A proto již ve 
III. stol. na Východě a ve IV. stol. na Západě 
vyskytují se jednotliví kněŽí působící na ven- 
kově mimo sídlo biskupské, aniŽ lze s urči- 
tostí vytknouti jejich působnost a postavení. 
V pozdějších dobách ovšem vystupují již více 
do popředí nové ecclesiae baptismales^ totiž 
takové přední, patrně nejstarší, kostely ven- 
kovské [tituli maiores)f ve kterých jediné pro 
určitý okres diécésní křest i ostatní svátosti 
udělovány býti mohly, čímž se staly přiro- 
zeným střediskem bohoslužby na venkově; 
náčelníci jejich nazýváni mnohdy archipresby- 
teri (viz ArciprySt). Tím vyvinul se též 
farní primas v tom záležející, že jen ve 
zmíněných kostelích svátostmi přisluhováno 
býti mohlo, kdežto v jiných kostelích venkov- 
ských (tituli minores) jen ostatní bohoslužebné 
výkony mohly býti předsevzaty. Duchcvrii 
těchto menších kostelů (oratoria, capeltae) 
byli archipresbyterům podřízeni, což vedle za- 
chování pořádku důvod svůj mělo v odvádění 
desátku hlavním kostelům. Ačkoli rozdělení 
na fary se tedy záhy vyskytuje, přece nelze 
za to míti, že snad všechny diécése bývaly 
stejnoměrně rozděleny na fary. Jednotlivé 
země mají zde svůj zvláštní vývoj; co se ze- 
jména Čech týká, sluší poukázati ku článku 
Čechy (Církevni záležitosti a Církevní dě- 
jiny^i str 184 a 359. 

Při všeobecném vývoji far sluší ještě míti 
na mysli význam klášterních kostelů co do 
správy duchovní, jakož i okolnost, že kláštery 
i velmožové sami zřizovali kaple a kostely, 
které ČAsem stal v se též farami, dále že in- 
korporacemi(v. t.; klášterům připadla duchovní 
správa, čímž se' přirozený vývoj far přerušil 
a majetková stránka mnohdy do popředí se 
drala. Tím ztrácel tél mnohdy biskup věr- 
ných pomocníků, neboť na fary dosazováni 
někdy zástupci f-ovi bez vlastností předepsa- 
ných. V biskupských městech byl vývoj po- 
někud jiný. Tu správa farní příslušela prvotně 
biskupovi, jejž v záležitostech těchto zastá- 
val pravidelné nejstarší kněz {archipreshyter). 

OtcBv Slorntk NauCný, tv. DC. 48 1894. 



Rozdělení na jednotlivé fary nastalo v nich 
teprve v XI. stol. Pak nabyly též mnohdy 
kapitoly kathedrální neb i kollegiátní práv 
farních a byly f-em jako korporace [cura ba- 
bitualis\ pročež se dávaly zastupovati zvlášt- 
ním duchovním, jenž skutečně vykonával práva 
farní (cura actualis). Mnohdy i s určitým mí- 
stem kapitolním byla spojena práva farní, 
která pak též zvláštní zástupce vykonával. 
Sbor tridentský hleděl pak rŮznfmi předpisy, 
zejména příkazem přesného rozdělení farního, 
učiniti nápravu, která se hlavně dostavila po 
zániku poměrův inkorporačních. V Rakousku 
byla v i. 1782—86 provedena jednotná orga- 
nisace far, při čemž se přihlíželo k tomu, by 
poměr byl docílen mezí velikostí kostela a 
počtem obyvatelstva, jakož i se vzdáleností 
místní. Různěno pak mezi farami starými, 
to jest před r. 1782 zřízenými, a farami no- 
vými, zřízenými po tomto roku. Rozdělení 
farní není nyní provedeno hlavně v zemích 
missijních a tam, kde bylo zrušeno převraty 
ve stol. XVIII. Tam, kde církev katolická stá- 
tem jest uznána, musí i stát farní zřízení uzná- 
vati a chrániti. Tak tomu celkem také v Ra- 
kousku, kde i mnohé funkce státní svěřeny 
jsou f-ům, na př. vedení matrik. 

F-em může se státi jen. duchovní způsobilý, 
aby osobně povinnostem úředním zadost uči- 
niti mohl; v té příčině se žádá, aby skončiv 
již 24. rok byl mužem v každém ohledu mrav- 
ným, měl dostatečné vědomosti, což konkur- 
sem farním na jisto postaveno býti má; dále 
má znáti dobře jazyk, kterým osadníci mluví. 
Nebylli f. v době udělení úřadu ještě knězem, 
má do roka kněžského svěcení nabyti, jinak 
ztrácí faru. V Rakousku žádá se ještě, by byl 
f. rakouským státním občanem, bezúhonným 
v ohledu státoobčanském a již vysvěceným 
knězem. Kdo za f e ustanoven byl (viz též 
Patronát), musí pravidelně složiti vyznání 
víry katolické, jakož i přísahu povinné po- 
slušnosti a věrnosti biskupovi, načež obdrží 
od biskupa církevní potvrzení a udělí se mu 
dekret v němž jurisdikce jeho se mu stanoví; 
okresní vikář má pak f e uvésti do farního 
chrámu dle obyčeje církevního. (Viz Appro- 
batio pro cura.) 

Činnost f-ova vztahuje se k okresu geo- 
graíicky ohraničenému, to jest ku faře (na- 
zvané dříve diécésí, pak plebs, parochia, pa- 
rafia), a jen výjimkou udržely se fary, při 
nichž rozhodují poměry osobní, na př. pří- 
slušnost k určité rodině (t. zv. parochiae gert' 
tiliciae) nebo příslušnost ke stavu vojenskému. 
Dle církevního práva zřizovati může fary je- 
diné moc církevní, pravidelně biskup, při čemž 
podmínky pro zřízení beneíicia musí býti 
splněny (viz Erectio beneficii); hraníce 
fary nemohou libovolně býti změněny. Rak. 
zákon ze dne 7. kv. 1874 č. 50. ř. z. žádá 
(§ 20.) ke zřízení nových osad farních a ke 
změně hranic jejich svolení státní, které udě- 
liti může politický úřad zemský. Křesťané, 
kteří fi jako svému duchovnímu správci jsou 
podřízeni, nazývajíse osadníci; jsouťto všichni, 
kdož ve faře mají svůj domicil, čemuž svědčí 



18 



Farář. 



věta: quidqtiid est in parochia, est ettam de 
parochia. Kdož domicilu nemaj{ {vagi, vaga- 
bundi), podléhají f-i mfsta pobytu svého. 
Ježto církev katolická vedle sebe žádných ji- 
ných oprávněných církví neuznává, přísluSejí 
dle církevního práva vSechny osoby křtěné 
pod pravomoc f-e, třeba se hlásí k jinému vy- 
znání. Ale v moderních dobách bývá tento 
pomér státními zákony uspořádán tak, že fi 
katolickému podrobeni jsou jen katolíci, kdežto 
jinověrci řídí se dle organisace konfesse své 
a nejsou katolickému f-i ničím povinováni, 
pokud povinnost nékterá nenabyla rázu bře- 
mene reálného. V Rakousku byla podřízenost 
akatolíkfi pod f-e katolického zrušena naříze- 
ním minister. ze dne 30. ledna 1849 ě. 107. 
ř. z., a poměr tento pak blíže upraven ČI. 8. 
a 9. zákona mezikonfessijního ze dne 25. kv. 
1868 č. 49. ř. z. a § 35. zákona cit. z r. 1874. 
Osadu farní zastupuje f.; obcí farních jako 
souhrnu vSech osadníkA s právy korporačntmi 
církevní právo nezná, neboť mají farní obce 
zde význam jen passivní, členové jejich ne- 
mohou nikterakž o farních záležitostech roz- 
hodovati. OvSem mluviti lze o farním jmění 
jakožto o pium corpus, universitas botionim, 
ale nikterakž o korporačních právech obec- 
ních. Pokud osadníci povinováni jsou pří- 
spěvky k účelfim farním, viz článek Břemeno 
stavební. §§ 35.-37. rak. zák. cit. z r. 1874 
vycházejí se stanoviska církvi neznámého, 
nebof mluví o zřizování farních osad, které 
mají míti korporační práva; všickni katolíci 
téhož obřadu bydlící v jednom okresu farním 
mají tvořiti farní osadu. Ale slíbený zákon 
o ustanovení a zastoupení obcí farních ještě 
vydán nebyl a proto mají až dosavad zastu- 
pitelstva obcí místních obstarávati záležitosti 
katolických obcí farních. 

Co se vojenských far tkne, jest Rakousko- 
Uhersko rozděleno na 15 okresfl, z nichž 
každý má f-e přebývajícího v hlavním sídle 
vojenského velitelství, a sice jsou to f i : ve 
Vídni, Praze, Josefově, Lvově, Krakově. Prze- 
myéli, Inšpruku, Štýrském Hradci, Zadru, 
BudaPeSti, Záhřebe, Košicích, PreŠpurku, 
TemeŠváru a Sibini. Vedle toho má ještě 
Bosna a Hercegovina f-e v Sarajevě a pro 
námořnictvo jest f. v Pulji (nejv. rozhodnutí 
cis. ze dne 3. ledna 1869 a 10. srpna 1883) 
Vedle toho jest v Rakousku civilní f. povinen 
též vypomáhati u vedení duchovní správy 
pro vojenské osoby, jelikož počet vojenských 
duchovních vzhledem k velikosti armády není 
dostatečný. V případě tom musí se velitelé 
vojenští dorozuměti s civilními f i, jimž pak 
polní biskup dá příslušnou plnou moc. 

F. má skutečné beneiicium církevní (mu- 
nus perpetuum)y to jest místo své zaujímá 
trvale a ztratiti je mÓŽe jen v případech prá- 
vem stanovených. Výjimkou ovšem vykoná- 
vají duchovní správu farní, aniž stále usta- 
noveni jsou, což se však vysvětluje mimo- 
řádnými okolnostmi (viz Amovibilis). Ústav 
f-ů má však základ svfij ve právě církevním, 
ale ne v právu božském, jak snažilo se do- 
kázati učení zvané parochianismem anebo 



presbyterianísmem. F. zastupuje biskupa u vy- 
konávání moci svátostné, pokud k tomu není 
potřebí biskupského svěcení, a pak u vykoná- 
vání úřadu učitelského. Vedle tohopříslušejt 
f-i též některé záležitosti po%'ahy více admini- 
strativní, které zakládají se buď na právu cír- 
kevním, buď světském. Co do jednotlivostí 
budiž uvedeno: F. má právo udělovati svátost 
křtu, pokání, pokud tomu nevadí reservace 
biskupské nebo papežské, svátost oltářní a 
poslední pomazání: dále má o všech nedělích 
a zasvěcených svátcích sloužiti mŠí (missa 
parochialis) za osadníky své (p-o populo), což 
partikulárně bývá ještě na jiné dny rozšířeno. 
F. může dále vykonávati ohlášky svatební, 
assistovati při uzavírání manželství a žehnati 
je, vésti pohřby, říditi předepsaná processí, 
konati určená žehnání a prohlašovati dni svá- 
teční a postní. On mflŽe z vážných příčin 
dispensovati od přikázání postního na dobu 
kratší jeilnoho roku a od zápovědi služebné 
práce o nedělích a svátcích. On bdíti má nad 
tím, by ve Škole se nekonalo nic na úkor 
katol. víry, pokud ovšem Školní zákony svět* 
ské mu v tom nebrání, dále aby hudba a zpěv 
chrámový srovnávaly se s církevními předpisy. 
F. má účastenství ve správě jmění zádušního, 
kdežto jmění obroční spravuje sám; též sta- 
rati se má o chudé a má právo účastniti 
se synody diécésní. F. má se starati téŽ 
o ustanovení nižšího služebního personálu 
kostelního nebo má alespoft slyšán býti při 
jeho ustanovení. Dále má f. v kázáních ne- 
dělních a svátečních hlásati evangelium a 
učení církve, v Čemž úplně mftže se dáti za- 
stupovati jen z důvodu churavosti neb stáří, 
a také má f. vyučovati náboženství. 

Co se týče tohoto vyučování na Školách 
obecných v Rakousku a zejména v Čechách, 
jest duchovní správa povinna je udělovati 
zdarma až do třídy třetí. Za udílení nábo- 
ženského vyučování ve vyšších než trojtříd- 
nich Školách obecných a na Školách měšťan- 
ských má se poskytovati remunerace Při vy- 
učování náboženství mimo bydliště učitele 
náboženství mají buď zjednány býti povozy, 
buď mají býti dány náhrady za cesty (říšský 
zákon ze dne 17. čna 1888 č. 99. ř. z. a Če- 
ský zákon zem. ze dne 14. pros 1888 Č. 69. 
z. zX Konečně má býti f. věrným rádcem 
svých osadníkův; jemu přísluší právo, by 
osadníky k plnění církevních zákonů napo- 
mínal, 1 po případě káral. Jurisdikce f ova 
jest tudíž řádnou, ale jen co do oboru vnitN 
ního a ve smyslu přisluhování svátostmi, ale 
f-i nepřísluší nižádná jurisdikce pro obor 
vnější, neboť tu jediné biskup jest oprávně- 
ným činitelem. 

Ze vzájemného poměru mezi f-em a osad- 
níky farními vyvinul se prímus far ní. jehožto 
následky jsou tyto: F. může každému du- 
chovnímu cizímu zapověděti vykonávati du- 
chovní funkce ve farním okresu, leda Že by 
papež nebo biskup někomu zvláštní oprávnění 
k tomu dal, coŽ se však státi má jen z důvodů 
velmi vážných; naopak zase může f., ovšem 
jen výjimečně, jinému duchovnímu dovoliti 



Farář — Farce. 



19 



f\kon duchovních funkcí ve faře své, ale má 
ti pfi tom od cizího kněze vyžádati list do- 
poručný iUtterae commendaticiae). Co se vé- 
fícich tkne, jsou povinni od f e toho okresu, 
ve kterém bydlí, tedy od f e příslušného neboli 
svého {parochut propríus, competens), přijmouti 
duchovní funkce, pokud nejsou eximováni 
X primusu farního, jakož jest při aluronech 
seminářA biskupských, řeholnícich obojího po- 
hlaví a vojínech (viz téŽ Exemce). Ve středo- 
věku byly to vftechny úkony, při kterých 
někdo přítomen býti měl nebo které si měl 
dáti uděliti, aby učinil zadost předpisům cír- 
kevnfm, coŽ se vSak následkem exemcí a r&z- 
ných prívilejí obmezilo jen na udělení slav- 
ného křtu, ohláiky snoubencův a kopulace 
roanželA, poslední pomazání a pohřbení osad- 
níků; oviem že v případě nouze nebo čá- 
stečným pobytem na jiném místě i to se 
mnohdjr oslabuje. O velikonočním přijímání 
přeje SI sice církev, by předsevzato bylo ve 
chráme farním, ale dovoluje je i v chrámech 
^Dých« OvSem mflže f. též dovoliti, by věřící 
příslulné akty jiným duchovním dali si vy- 
konati. Vyznačena výhradná práva nazývají 
te rifra mere parochialia čili práva ryze farní 
oproti tura non mere parochialia^ která i od 
jiných kněží způsobem dovoleným mohou býti 
vykonávána. K těmto právům přísluSí mimo 
velikonoční přijímání: výroční zpověď, úvod 
lestinedělek, svěcení vody očistné, svící hrom- 
ničných, popela v popeleční středu, ratolestí 
palmových na květnou neděli, sloužení mSe 
na zelený čtvrtek, vedení průvodu o vzkří- 
šení, o dnech prosebních a o Božím Těle. 

F-i svědčí vždy praesumpce, že smí vSechna 
práva £u*ní vykonávati; kdo opak tvrdí, musí 
dfikaz vésti. OvSem schází někdy farnímu ko- 
stelu jedno nebo druhé právo, což se vysvět- 
luje na př. tím, že se kostely farní znova zří- 
zené odloučily od kostela starého [ecclesia 
mater)^ kterému některá práva výhradně zů- 
stala. F-í mají též povinnost vésti farní knihy 
neboli matriky (v. L), a sice dle Tridentina ma- 
trika křestní a matriku oddaných ; dle předpisů 
partikulárních mají vésti namnoze jeStě knihy 
biřmovancův a matriku zemřelýcli, jakož 
i knihy osadní {liber status animarum) a knihu 
obláSek; vedle toho někde, jako v Čechách, 
vedou jeStě pamětní knihu (liber memorabili um), 
2e by více kněžím společně příslušela práva 
íuní, nesrovnává se s právem církevním. 

F. má užitečná práva hlavně v důchodech 
futíího benefícia a ve Stolném. Pro fe v Ra- 
kousku stanovena jest kongrua dle různosti 
míst v obnosu od 500-1800 zl., v Čechách, 
na Moravě a ve Slezsku od 700—1200 zl. 
ročně. ZvláiStního vyznamenání f-i nemívají; 
někdy obdrž ují titul probošta. F. se tituluje 
•veledůstojný panec (venerabilis domine), v kon- 
textu >vaše velebnosti*; farním úřadům dává 
se název > důstojný* (vetterabile officium pa- 
rochiaJe). V Rakousku jest úřední korrespon- 
dence farní poštovného prosta, jakož jest f. 
od erámího mýta silničního osvobozen při 
jízdách v povinných úkonech úředních. Farní 
úřady jsou na roven postaveny státním úřa- 



dům první instance. Ježto úřad farní velmi 
důležit, nemá f. nikdy svou osadu opustiti, 
aniž se byl náležitě postaral o zastoupení. 
Dovolení pro nepřítomnost třídenní nepotře- 
buje; do šesti dnů dává ji vikář, delší dovo- 
lenou uděluje konsistoř, pokud se týká biskup. 
Mnohdy se uděluje katechetům, expositům 
nebo vůbec zasloužilým kněžím titul osob- 
ního faráře {parochus personalis)^ což oprav- 
ňuje nositi synodalie a míti účastenství v syn- 
odě diécésní. Hlavním farářem {Hauptpfarver) 
nazývá se v Rakousku mnohdy f., který vy- 
konává právo patronátní nad filiálkami. — 
Literaturu podává podrobně Scherer, Hand- 
buch des K.-R. I. § 92. Hm\ 

Farář Václav viz Zvonařství. 

Farářstvl, ves v Čechách u Kuklen, hejt. 
a okr. Král. Hradec, fara a pš. Kukleny; 22 d., 
ig4 ob. č.(i89o), zelinářství. Samoty: Červený 
Dvůr a Rybárna. 

Faroe [fars], franc, z lat. farsum^ ital. 
farsa, směs, mích ani ce, útvar středověké 
komedie franc. vedle morality a sottie, 
nevázaná a hrubá satira všech neřestí a sla- 
bostí lidských, zbarvená Časově a založená 
nezřídka na nějakém denním skandálu, jehož 
příběh uveden byl v dialog obyčejně třemi 
až čtyřmi osobami. F. byla určena pro široké, 
nevybíravé obecenstvo. Rozměr její dle Poe- 
tiky XV. věku Graciana du Pont nepřesahuje 
500 veršů. Zárodky f. sahají do XII. věku, 
do představení studentů vysokých Škol a do 
několika dialogových prací ijeux, disputes) ně- 
kterých ménestrelů XII. a XIIL věku (zvláště 
Jeu de la Feuillée Adama de la Halle, 1262). 
Ke konci XIIL věku rozvoji f. prospívají /«• 
bliaux, které obsahují v podstatě oba hlavní 
prvky f.: dialog a mravoličnou satiru. Lite- 
rární sdružení XIV. věku, zejména proslulá 
Basoche du Palais v Paříži, pak Empire de 
Galilée (sdružení clerku dvora účetního) a 
jednotlivé bazoche větších mést venkovských 
dovršuji rozvoj tento, který trvá ještě po 
stol. XV. a XVI. Literární a aesthetická cena 
f-cí je většinou pranepatrná až na některé 
výjimky: f. du cuvier^ líčící rozmarně manžel- 
ství, v němž vládne žena, a náhodu, která 
manžela z područí vysvobodí, a hlavně f. de 
Pathelin (pathelin podle Littréa značí mluvku- 
šejdíře)neznáméhopůvodce, připisovaná mimo 
jiné Petru Blanchetovi, napsaná mezi 1460 
až 1470, která náleží mezi nejvzácnější plody 
celé středověké literatury franc, vynikajíc 
zejm. jemným pozorováním, bystrým humo- 
rem a plynným, bohatým a duchaplným dia- 
logem. — Ze sbírek obsahujících f. jest jme- 
novati důležitější: Leroux de Liney a 
Francisque Michel (Recueil de f-s, 1837), 
P. L. Jacob (Recueil de f s . . . du XVe 
siěcle, 185 i), Janet (ťAncien théátre fran- 
9ais, 1855), Montaron (Recueil de livrets sin- 
guliers et rares, 1823) a Fournier (Théátre 
fran9ais avant la Renaissance). Srv. Magni- 
novy různé práce (zejména les Origines du 
théátre moderně a v Journal des Savants 
1846—58); O. Lcroy, Étude sur le théátre 
du moyen áge. Šld. 



20 



Farceur — FarcL 



F* v kuchaffttví jetit sekanina nebo ná- 
divka připravená ze zeleniny, různých druhfl 
rr.a«, ryb. hub, kofenf, vajec a housek. 

Faroeur | sér), franc, herec vystupující 
ve fra'.kách, pak fraAkáf. iaSek, čtverák. > 
FarO«rl« [íartirí], ilaftkáfHtví. 

Far^oa (sonl, ftvédská krmé na způsob 
nadíváno kapusty. 

Parcot; koj: 1)F. Mariajoaeph Denis, 
rricchafuk íranc. (<* 179^ v Paříži — t 1875 
v St, Ouenui, vstoupiv záhy naučení do to- 
v/irny na přístroje praecisní, stal se r. 1820 
montérem v dílnách firmy Scipion Pcrrier 
li^lwards & Cie. v Chaillotu, na£ež r. 2823 
zalohl vlastní závod strojnický (hlavné pro 
tetavbu parních strojů a pump), jenž podnes 
net»e jeho jm^oo. F. znám je svým rozvodem 
páry na proméniívou expansi, jejž si dal 1836 
patentovati; od nfho pochodí též zvláštní 
rřj^ulátor (184 j), kotel s pravidelném topením 
HiA »tu|'řiovitfm ro&tu (1844 , zvláštní lis ole- 
jový a mn* j. 

2) W. Joseph, syn před. (♦ 1834 v Paříži), 
kooal studia svá na fvcole centrále des arts 
ct manuf. a byl od r 1845 zaměstnán v zá- 
vode svého otcr, kde stal se pozdéji vrchním 
inženýrem, až koncf né od r. x86q vede správu 
jeho. Zaváděje do závodu vAecaa nová zdo- 
konalení, jak ve způsobu výroby tak i v ná- 
strojích a strojích obrábécích, přispěl ne- 
obyfHné k jeho rozkvetu. Zavedl avůj zvláfitní 
rr^^ulátor o zkřížených ramenech, sestavil 
kotel - kombinaci to kotlů rourkového s vál- 
covým — 8 pohyblivým ohniAtém; jest vyná 
lezcem t, zv. servomotoru (mottur asservi), 
důmyslného to přístrojku, jímž lze s nejvétfií 
přesností říditi chod i nejmocnějších strojů a 
za nějž byl r. 1875 vyznamenán cenou Piu- 
meyovou v pařížské akademii věd a r. 1884 
velKou medaitlí strojnickou od »Société ďen« 
couraf;ement«* Vedle toho má též svůj zvláštní 
stroj parní s rozvodem po způsobu Corlis- 
sově. K. 1878 byl jmenován důstojníkem čestné 
lef;ie. Vydal: Le Servomoteuv (Paříž, 1873); 
Solíce tur les nouvellet pompet ceutri/uges » An- 
nales dea Ponta et des ChauBsées«. x888). Fka, 

FArootAv Imohar viz Kladivo parní. 

Faroot&v rosvod viz Rozvody. 

FArojr [-sý] Eugéne Jér6me, vynálezce 
a politik franc. {* 1830 v Passy), od časného 
mládí sloužil v námořnictvu franc. a vykonal 
záhy veliké cesty do Madagaskaru a Guyany 
a j. Vrátiv se do Francie věnoval ae studiu 
a opravám námořnictva franc. Vynalezl zejm. 
dělový člun po něm nazvaný, s jehož prakti- 
ckým užitím však dlouho otáleno, až konečně 
v Tonkinu dobře se osvědčil. V únoru 1871 
zvolen byl do Národního shromáždění, kdež 
seděl na krajní levici a účastnil se zvláště 
rozprav o návrzích nebo předlohách směřují- 
cích k opravám vojenským a námořnickým. 
Později přidal se k boulangismu. 

Fardel (z ital. fardello), břímě, balík, 
svazek. V již. Německu býval f mírou sou- 
kennickou ^ 45 kusům sukna nebo barchentu 
po 34 loktech. V Anglii jest f. plošnou mírou; 
tolik jako farthingdeal. 



FacdallS Michel Angelo, m?thematik 
a filosof iulsk^ (• X650 v Trapani — * 171S 
v Neapoli \ byí členem rádo Cranti&kinskéhc. 
učil filosofii, mathematice a theologii na mno- 
hých kollejích svého řádu, r. 1694 byl jme- 
nován prof. astronomie a fysiky při universitě 
v Padově, r. 1709 stal se mathematiken! arci- 
vévody Rakouského. Na cesté podnilr.ute 
r. 1678 do Pafíže seznámil se s Bfalebranchcm 
a stoupencem téhož, P. I^mym: podnětem 
jich, jak ae zdá, přiklonil ac k filosofii Des- 
cartesově. Učil ve shodě a Malebranchem, ze 
existence světa zevnějšího jest dokazatelná 
jen na základě zjevení* Jeho spisnvé jsou: 
Uuiversae phUosophiae s^-sřemtf ťBenát k y, 169 1 >; 
Univenae utualis mathemati:ae theona ^tamt . 
169X); Logica (t., 1696}; Animae humanae 
nátura ab Augustina dettcta (t., x698\ 

FarAl&ff totéž co farthing (v. t.). 

Fardulf, longobardský vévoda furlansky 
koncem VIL a poč. VIIL stol., vrstevník králů 
longobardských Kuniperta, Liutperta a Ari* 
perta, jichž auktoríty však zrovna jako vé- 
vodové ostatní dbal nehrubě. Hleděl rozSífiti 
panství a slávu svoji obzvláště na ujma Slo- 
vanů korutanských. I pofttval je zúmysla na 
sebe, domnívaje se, že snadno je zahubí. Ko- 
rutanci také vskutku vpadli do země jeho, 
av5ak položili se táborem na příkré vršině, 
kdež se i dobře opevnili. Toho nedbaje F. 
učinil na ně útok, byl však spolu a květem 
rytířstva svého takřka za Živa pochován stře- 
lami a kamením (asi r. 705). Sra, 

Fareham rférhem], lázefiské přímořské 
místo hrabství hampského v Anglii, na Ports- 
mouthskem zálivu, 13 km ssz.od Portsmouthu, 
stanice winchestersko-chichesterské dráhy, 
se 7934 ob. (xSqi), výrobou plachtoviny a hli- 
něného zboží a obchodem a uhlím a obilím. 

Far«l G u i 1 1 a u m e, franc.*Svýc. reformátor 
(* 1489 u Gapu — f 1565 v Neuchátelu), stu- 
doval v Paříži a přilnuv působením Fabra 
Stapulenského, později meauxského biskupa 
Briconneta, k reformaci, musil r. 1533 opustiti 
Francii; i utekl se do Basileje, kdež veřejné 
hájil T3 thesí v zájmu reformace, byl vSak 
z podnětu Erasmova vypuzen i odtud. Po ne- 
klidném bloudění usadil se konečné v Aiglu 
(Švýc), kdež kázal a odkud po r. 1528, kdy 
reformace tam úředně byla přijata, podnikal 
missijní cesty po franc. Švýcarsku. V Neuchá- 
telu prosadil r. 1530 úřední přijetí reformace, 
čímž horlivost jeho kazatelská jeSté vzrostla, 
zejména v Genevě podstoupil 29. ledna 1534 
veřejné hádání, jehož následkem bylo zave* 
dění reformace i v tomto městě. Násl. roku 
zadržel cestujícího Calvina v Genevě, účastnil 
se 8 ním v říjnu 1836 disputací lausann- 
ské, kterouž VaudŠtí jsou získáni pro nové 
učení ; ale r. 1 538 byli oba vypovězeni z Ge- 
nevy. F. vrátil se do Neuchátelu, kdeŽ vy- 
pracoval pozoruhodné řády církevní, stvrzené 
r. X542. Vykonal odtud jeStě mnoho ceat, ze- 
jména do Štrasburka, Met a Gapu, vAbec 
k rozšíření protestantismu mnoho přispívaje. 
Myslitel nebyl značný, ale neúmorný organi- 
sátor. Ze spisů jest jmenovati: Sommaire 



Farensbach — Ibn-ul-FáridL 



21 



ír. vyd. nezn. data, 2. z r. 1534); Le glaive 
de la parole véritable (Geneva, 1550); Du vray 
usage de la Croix (t., 1560). Srv. Kirchhofer, 
DasLeben W. F.fCurich, 1831—33) a Goguel, 
Histoire de F. (Neuchátcl, 1873). 

FareaablkOll Jiirgen, válečník livonský 
í* 155 1 — + 1602). Pocházel ze staré válec- 
nlcké rodiny livonské, po různých službách 
vstoupil do družiny cara Ivana IV. Hrozného 
a zvítězil I. srpna 1572 na ř. Oce nad Tatar>[. 
PřeSed potom k polskému Báthorimu, zvítězil 
u Polocka, byv jmenován r. 1586 od Sig- 
munda III polským senátorem. Ve válce 
Svédskopolské r. 1592 udeřil na Švédsko, byl 
vSak od Karla sůdermannlandského odražen, 
ale pohanu tuto smyl hrdinnou obranou Rigy- 
Padl při útoku na Fellín. 

Fftrep^ell (angl.), F ar o e 1 [fcríiel] = s B o- 
hem 1) F.,holl.Statenhoek, mysnajiž.cípu 
Grónska na 59' 49' s. š. a 43* 53' z. d., horská 
kupa 300 m vys.: neleží ve vlastním Grónsku, 
nýbrž na ostrově Eggerském, který s jinými 
ostrovy toto pobřeží lemuje. — 2) F., mys 
na sev.-záp. cípu Nového Zealandu, na 40' 30* 
j. S. a 172* 40* v. d., tvořící s mysem Egmon- 
tovým záp. mez úžiny Cookovy; od mysu 
vybíhá na vých. do úŽiny úzká kosa 32 km dl. 
a zvaná F. Spít. 

Farfiaray bot. TussUago Farfara (v. t), 
podběh Listy její (Frac folia) jsou bez 
vfině a chutnají přihořkle sv/ai^čitě, obsa- 
hují sliz, zvláštní tříslovinu, která železem 
zelené se zbarvuje, a hmotu hořkou (hořči- 
nu). Jako léku užívá se listí pouze u lidu proti 
kaSIi. ink, 

Al-Farffáiil (al-Fergánf, Alfraganus) 
Ahmed Muhammed ben Kusair, též Ha- 
sib t. j počtář zván 4 arabský astronom 
z konce VIII. a poč. IX. st. po Kr. (f snad 
ok. 830). Žil ve Fergáně v Turkistánu a účast- 
nil se mimo jiné snad i Mamúnovy revise 
astron. tabulek Ptolemaiových Hlavně však 
jest znám svým jinak dosti povrchním ná- 
črtkem astronomie o 30 kap., jenŽ jest v pod- 
statě jen reprodukcí Almagestu (v. t.), s ta- 
bulkou světa rozdělenou na 7 klimat. Vydáno 
arab. a lat. F. Goliem ; Elementa astronomtca 
(Amsterdam, 1669), před tím jil opětovně la- 
tinsky (J. Hispalensisa: Brevis compilatio 
continena rudimenta astronomica, Ferrara, 
<493* Norimberk 1537, Londýn, 1652 a J. 
Chnstmanna Chronologica et astronomíca ele- 
menta, Frankfurt, 1590 a 1618). Rozbor díla 
mi J. B. J. Delambre, Histoire de Tastronomie 
du moyen áge (Paříž, 1819 pag. 63). F. napsal 
i traktát o astrolabu, o slunečných hodinách 
v mramoru (rucháma) a o nerovnosti ekliptiky 
fztraceno). 

FATSTMko-Tesr^BMká ialesntoa jest 
úzkorozchodová, spojuje stanici Vegesack 
prusk. stát. dr. s Fargem na pAdě brémské, 
mi délky 10*33 km a vystavěna byla r. 1888 
nákladem asi 980.000 marek. Plk. 

Farco, město na v^ch. hranic! sev.-amer. 
státu Uakoty, naproti Moorheadu v Minne- 
sotě, na Rea*Riveru, odtud splavném, křižo- 
vatka několika drah, v bohaté pšeničné kra- 



jině, má 8000 obyv. (1890) a značný obchod 
s obilím a dřívím i hospodářskými stroji. 

Farg^ot ['gój, v severních departementech 
franc. a v Belgii název balíku rukodílného 
zboží, vážícího 150— 160 liber = 647— 69 Ar^r 
(ve Franc.) a 70*5— 70*2 kf( v Belgii. 

Farhábád iFarahábád, Ferahábád), 
město v sev. Persii v prov. Mazenderáně na 
již. pobřeží Kaspického moře při ústí pobřežní 
říčky Tedženu, 30 km sv. od Balferúše, má asi 
1000 obyv., kteří provozují pobřežní obchod, 
a rozvaliny velkého paláce, který býval oblí- 
beným sídlem Šáha Abbása, zemřevšího tam 
r. 1628. F. jest starověká Samaiiatta hyr- 
kanská, ze které zachovány zbytky starých 
budov, 

deFariaManoel Severim, dějepisec por- 
tug. (* 1583 v Lisabone — f 1655 v Evoře>, 
dr. bohosloví a kanovník v Evoře. Věnoval se 
studiu dějepisu a starožitností portug. a sebral 
knihovnu vybraných knih a bohaté museum 
kulturních zajímavostí. Ze spisů jeho důleži- 
tější jsou: Noticias de Portugal (Lisab., 1655 >, 
dílo země-, děje- a národopisné, obsahující 
také Životopisy znamenitých Portugalců; ^ť- 
das de Joao de Barros^ Diogo do Conto e Lui^ 
de Camois (Evora, 1624); Relaqáo universa) 
do qiie succedeo em Portugal, e mah provin- 
cias do occidente e oriente de marco 162S até 
todo setembre de 1626 (Lisabon, 1626). 

de Farla • Boaxa Manoel, dějepisec 
portug. I* 1590 v Caravelle — f 1^49 ^ Ma- 
dridě), byl v 1. 1631—35 přidělen římskému 
vyslanci markýzovi Castel-Rodrigovi a bydlil 
v í^ímě, pak stále v Madridě. Napsal asi 60 sv. 
děl dějepisných azeměpisných, skoro výhradně 
jazykem španělským. Vydáno z nich bylo 
pouze 17 svazků. Nejdůležitější z nich jsou: 
Epitome de las historias portugue\as (Madrid, 
1626', úvod k dalším pracím pojednávajícím 
o rozvoji port. říše v různých dílech světa, 
jež však vyšly až po jeho smrti pod názvem 
Ruropa portugue^a (Lisabon, 1667, 3 sv.); 
Asia portugue^a (t., 1665—75, 3 sv.); Africa 
portugue\a (1681) a nevydaná America portu- 
gue\a a Imperio de China i cultura evangelica 
en él (Madrid, 1642). F. e S. byl také básní- 
kem a liter, kritikem. Vydal zejm. kommentář 
ke Camoésově básni As Lusiadas (t., 1639) a 
dvě sbírky vlastních básní Noches claras (t., 
1624—26, 2 sv.); fuente de Aganipe (t., 1644 
až 1646), z nichž 200 sonetů je psáno v portu- 
galštině, jiné básně v kastilStině. Básním těm 
vadí hlavně nabubřelost výrazu a těžkopád- 
nost obsahu. 

Faribault [féribólt], hl. m. riceského hrab- 
ství v sev.-amer. státě Minnesotě, na stoku 
Cannen-Riveru a Straight-Riveru, 74 km j. od 
sv. Pavla, s nímž je spojeno drahou. Má ústav 
pro slepce, hluchoněmé a choromyslné, epi- 
skopálnf kollej a 6524 ob. (1890). 

Ibn-uIFárid Abú Hafz Omar ibn AU, 
arabský básník (♦ 1181 v Káhiře — f 1234 *•)• 
Jest autorem divdnu, který zjednal mu pověst 
předního mystika muslimského. Díván ten 
vydán byl opětovně, s výkladem a franc. úvo- 
dem od Abbé Bergěsa (Paříž, 1855). Hammer- 



22 



Fáridpur — Faringdon. 



Purgstall vydal a pfelolil z ného Táijet, Das 
hohe Lied der Araber (kasfdu na t rýmujicf, 
Vide A, 1854), jinou kasídu vydal Wallin (Hel- 
sintrfors, 1850). Dk, 

Fáriápur, hl. město distriktu v Britské 
Indii, v praesid. bengálském a divisi dacké, na 
pr. bř. Gangy pod 23* 36' s. 8. a 8g* 53' v. d., 
má 10.263 ob. (1881), z toho 5349 hindQ, 4856 
muham., mezi nimiž jest mnoho bohatých 
obchodníků. — Distrikt fáridpurský za- 
ujímá území mezi řekami Gangou a Madhu- 
mati v Ganžské deltČ v rozloze 5871 fcm^ má 
p&du ponékud bažinatou, ale velmi úrodnou, 
jež rodí rýži, bavlník, olejné rostliny, indych, 
cukrovou třtinu a j. Obyvatelstvo, počtem 
1,631.734 du5í (1881), je na sev. hindské (58 \), 
na jihu muhammedánské (4X'6*/,)), vedle toho 
pak žijí tu domorodí katolíci, potomci to 
Portugalců a Žen domorodých. Goalanda na 
stoku Gangu a Brahmaputry jest středem roz- 
sáhlého obchodu. 

Farln nazývá se moučka cukrová, více 
méně hrubozrnná a probélenim krystalů 
získaná; je tedy odrůdou konsumového zboží. 
ZvláStČ v Anglii vyrábí se mnoho bílého fu 
krystalového (Crystals) ze surového cukru ře- 
pového. D, Č. 

Fariiut (lat. a ital.), mouka. 

Fariiia:!) F. Giovanni Maria, továrník 
ital. (* 1686 v Cranč v prov novarské — 
t kol r. 1766 v Kolíně n. R,). Kolem r, 1708 
přifiel do Kolína a zařídil si tam obchod s drob- 
ným zbožím, uměleckými předměty a voňav* 
kam i. Zvláštní oblibě těšil se výrobek jeho 
»£au de CoIogne«, Kolínská voda, nejspíše 
vlastní jeho vynález. Po smrti F-ny přeSlo 
tajemství výrooy této voňavky na jeho bra- 
trovce téhož jména, s nímž F. naposled byl 
spolčen a jehož vnukem jest nynější majitel 
závodu Joh. Maria F. Veliké své rozšíření 
jakož i .své jméno děkuje výrobek F-nův Fran- 
couzům za války sedmileté. Ostatně viz Ko- 
línská voda. 

2) F. Salvátore, romanopisec italský 
("^ 1846 v Sorse na Sardinii), studoval práva, 
jmenován i doktorem, ale obrátil se pak brzy 
zcela k písemnictví, usadiv se trvale v Mi 
laně. F. je z nejplodnějších a nejoblíbenějších 
italských belletristů. Důležitější jeho práce 
jsou: Due amori A Uu segreto{iS6g)\ Fiamma 
vagabonda (1872); Bomanxo diun vedovo(i%*]^)\ 
n Tesorodi Donnina (1877), jenž měl nezvyklý 
v Itálii úspěch; Amore bendato(i^']^); Capelli 
biondisL Dalla spuma del maře (18761; Racconti 
e scene (1878); Oro nascosto (1878); cyklus 
povídkový Mio flglio (1879—81), řada mono- 
grafických črt ze života rodinného; II marito 
di Laurina (1881); Amore ha cenťocchi (1883 -, 
pravdivé líčení mravů sardinských; Caporal 
Silvestr o (1884); Per la vita et per la mořte 
(1892). F. vyniká hlavně citovou stránkou 
svého umění: bezprostřední naivní sdílností, 
s jakou nazírá na svět. Sentimentálnost i hu- 
mor jsou u něho v jedno pomíSeny. Jeho 
svět je svět malých lidí, jež sleduje se živým 
zájmem. Jako humorista získal si jméno »ital- 
ského Dickensa«, kterážto parallela potud vy- 



stihuje F-nu, že stejně jako Dickens pozoro- 
vatelské nadáni své stravuje ve prospěch citu 
a jeho obrazotvorné hry; že stejně jako Dickens 
hraje se svými osobami, žertuje a nimi, baví 
se jimi jako stíny a hrou obraznosti; pro něho 
nemají osoby jeho zájmu objektivného a pla- 
stického. Z tohoto uměleckého způsobu Fnova 
stojí skutečně vysoko dvě práce : Doh Chiscioť 
tino (1889) a Signor Jo. Jinde však právě tato 
citová pohnutost autora zavedla, a práce jeho 
vypadly stínovité a smyté, jednotvárné a ne- 
jasně sentimentálně. Jinou vadou F-novouje 
nedostatek formový, umělecký: vloha plastič- 
nosti, vlastní umělecké posvěcení mu chybí. 
Není stilista a tím hlavně padá hluboko pod 
romanopisce veristické. — O F-novi psali 
G. Boglietti (Scrittori italiani contemporanei^ 
1884) a Níno-Pettinati, pak Francouzové Maře 
Monnier (v Revue de Deux-Monde, 1S84) a 
Remy de Gourmont, v Německu hlavně Paul 
Heyse. Do Češtiny přeloženo: Z mořské pěny 
(»Rod. bibl Hynkovac), Láska má sto očí 
(příloha >Č. Politiky), Slepá Uska (t.\ Ve 
strunách basových (»Rodinná bibl.«\ Pan Já 
rHynek). Choť Laurinin, Mé dítě (Hynek), 
Černá stránka (»Květy«) a j. šld. ' 

Fari&a amjrgdaUniai (lat.), mandlové 
otruby, připravují se takto: sprostime sladké 
mandle hydraulickým lisem za velkého tlaku 
mastného mandlového oleje, čímž nabudeme 
placek moukových, jež pak na mlýnku se 
umelou nebo v hmoždíři utlukou a přiměřeným 
sítem prošijí. Jemného prášku užívá se s pro- 
spěchem jako kosmetického prostředku k mytí 
rukou a obličeje, buď samotného nebo s při- 
míchaným práškem z fialkového kořene nebo 
jiné voňavky. Spotřeba jest značná. Mandlové 
otruby se falšují a nahrazují práškem z jader 
broskvových a divokých kaštanů, do něhož 
se přidá něco mouky pšeničné a prášku z fialko- 
vého kořene, šnk, 

Farlnftti (Farinato) Paolo, malíř ital. 
(- 1524 ve Veroně — f 1606 t.;, učeň Ant. 
Badila a vrstevník Paola Veronesa, umělec 
velmi plodný, živé obrazotvornosti, jehož díla 
jsou plna ruchu a vzletu, ač jim vadí jakási 
manýrovanost a nesprávnost kresby. Ncjlep.ší 
své obrazy maloval pro své rodiště, kde do- 
sud několik jeho prací se zachovalo, zejména 
v městském museu (mimo jiné Bitva Věro 
ňanů s cis. Bedřichem Rudovousem), v kathe- 
drále {Sv. Martin), ve chrámech San Nazzaro 
a San Giovanni in Fonte (rozsáhlé fresky. 
Křest Kristův) a v kostele sv. Jiří, v němž 
chová se hlavní dílo F-ovo z r. 1603 Zi- 
XraČné nasyceni chleby s velmi četnými oso- 
bami. Ve vídeňském Belvederu jsou dva jeho 
obrazy P, Marie s mrtvolou Kristovou a Po- 
hanskd obit, v galerii berlínské Kristovo obě- 
továni ve chrdmč. F také prý do Escorialu 
mnoho maloval a zanechal četné kresby a 
rytiny; v Pařížském Louvrů jest 85 jeho 
kreseb. 

Farlnelli Caři o, zpěvák, viz Broschí. 

Farinffdon fféringdn], město berkského 
hrabství v Anglii, 3 km jižně od Temže, 
s 5703 ob. (1891), již pěstují chmel a vedou 



Farini — Fariscové, 



23 



obchod I vepfovým dobytkem (ročné aŽ na 
50.000 kusů); známy jsou také faringdonské 
áunky. - Na blízku White Horše Hill, 
pahrbek 270 m vys.. a hradem dánského pů- 
vodu Uífington C as tle a obrovským tva- 
rem koné (113 m) vfezaným do jeho svahu 
již v dobách anglosaských. 

FatíbI: 1) F. Luigi Carlo, státník a hi- 
storik ital. {^ 1812 v Russi — f 1866 u Ja- 
nova). Usadil ae jako praktický lékaf v Ka- 
venné, ale upadnuv v podezfeni u vlády mu- 
sí 1 se r. 2843 vystehovati do Francie, odkud 
ae po nastoupení Pia IX. vrátil a stal se 
správcem zdravotnictví v Říme. Po revoluci 
byl úfadu zbaven t odebral se do Turína, 
kde založil satirický list La Frusta, vstoupil 
do Azegliova kabinetu jako ministr vyučování 
a pfisobil horlivé pro provedení plánu Cavou- 
rova o sjednocení celé Itálie, v 1. 1859-60 
spravoval jako diktátor Emilii, na to Neapol, 
byl v I. 1860 ministrem vnitra a v 1. 1862- 3 
pfedsedou ministerstva. Zemřel v blázinci. 
Vydal: Sioría deilo stato romano dalV anno 
t8i4 aI íSSo (Turin, 1850^53, 4 sv.; 3. vyd. 
Florenc 1853) a Stot-ia ďltalia daW anno 
t8t4 al iSSo (Florenc, 1850, 4 sv.). R. 1850 
zal. satirický list >La Frustac a polit, listy 
• H. Premonte« a »RisorgimentO€. Srv. Ftnali, 
Ricordi della vita di F. (1878^ 

2) F. Domenico, syn pfedeSIého (* 1834 
v Montescudu). Vzdělal se na vojen, akademii 
turínské, bojoval r. 1859 a 1866 s vyzname- 
náním, pfedsedat 1880—84 snému italskému, 
načež r. 1887 stal se předsedou senátu. 

Fárifl (0ápiff, později i 0aQciL, nyní zříce- 
niny zvané Paléopyrgos), jedno ze šesti 
lakonských měst achajského původu ve staro- 
věku, v údolí Euróty, jižné Sparty. V okolí 
objevil r. 1889 Cundas slavný kupolovitý hrob 
z doby mykénské u Vafia Fík. 

Fárifl Ahmed, nejvétfií arabský filolog 
novověku (f 1887 v Cařihradě). Arab ze Sý- 
rie, konvertita. Vynikl na poli jazykovědy 
m publicistiky nejen počtem, ale i cenou 
svých prací. Vydávat arabský denník Al-D^a- 
vdib (Odpovědi) v Cařihradě 1871 a n. o 7 sv. 
obsahu sociálního, politického a belletristi- 
ckého. Důležité jsou jeho doplňky a kritika 
Kámúsu, al'D{dtús alal Kámús (Caři hrad, 
t8S6) a j. 

FarUeoTé (hebr. perúUm, t. j. oddělení, 
odloučení, řec. ^pn^iadioC), dflležitá strana 
Židovská v I. stol. př. Kr. a po Kr. Původ 
mají v reakci proti hellénismu, k němuž při- 
lnula Židovská aristokracie. Záhy utvořili moc- 
nou stranu t. zv. chasidim, t. j. zbožných, 
kteří se zavázati pilně dbáti přikázání zákon* 
nich. Pod vedením Judy Makkabejskéhosúčast- 
nilí se boje proti řeckému panství jako samo- 
statná družina (etfvayfoyjj r. 167"^. Dosáhnuvše 
náboženské svobody upustili od dalSího boje, 
ano politické snahy a tendence Hašmoneovcfi, 
založiti domácí dynaatií, znechutily se F eQm 
nadobro. Neshoda — podle svědectví Josefa 
Flavia úplné nahodilá — mezi Janem Hyrka- 
nem (135—105) a Fei vedla k Šestiletému 
krvavému a váSnivému boji za vladaření Hyr- 



kanova nástupce, Jannaje Alexandra (104 — 79). 
Ale vdova po Alexandrovi, Salome Alexandra, 
byvSi umírajícím manželem upozorněna na 
bezúčelnost domácí války, smířila se s F-ei 
a podporovala i prováděla jejich anahy. Tím 
nabyli F. svrchovaného účinu na záležitosti 
veřejné a nepozbyli ho, ani když Římané, při- 
lákáni jsouce domácími různicemi, učinili vše- 
liké samostatnosti židovské konec. Fariaeismus 
sám dalek byl vSeliké politické radikálnosti, 
za to však jeho idee o příštím království 
messiánském podněcovaly mysl lidu proti ne- 
náviděné vládě římské. 

Význam i podstata fariseismu v tom zá- 
leží, že jest posledním a nezbytným důsledkem 
pojímání náboženství jako zákona. Zákon velí, 
aby byly vyplněny jeho požadavky, tudíž 
první a hlavní snahou fariseismu jest vyplniti 
přikázání zákona. Náboženství stanoví po- 
všechné principy, zákon však má na zřeteli 
jednotlivé případy; proto záhy dostavila se 
potřeba authenticky vyložiti to. co nábožen- 
ství povšechně přikazovalo. Učení F. věnovali 
se této práci a podivuhodnou pílí a provedli 
ji do podrobností. Podání starších nagádoat^ 
xdiv ngscfivtéQmv — jak nazývány výklady a 
dodatky — požívalo neobmezené úcty, a stou- 
penci zásad farisejských byli povinni plniti 
jeho ustanovení jako kterékoliv .přikázáním 
Kdo učinil zadost všem požadavk(Ím zákon- 
ním, byl dokonalý; tím ovšem vnitřní cena 
dobrých skutků trpěla a obsah začasté pře- 
cházel v pouhou formu. Ponenáhlu vyvinula 
se mezi Fei jakási duševní aristokracie, která 
se zakládala na plnění zákona. Stoupenci fa^ 
riseismu nazývali se vzájemně chabérim^ t. j. 
druhové, společníci; lid hy\ \\m*amhďárec 
t. j. pozemský. Neprávem bývají F. na- 
zýváni sektou odchylného a mylného učení. 
O zvláštním učení F*eA lze mluviti pouze 
v poměru jejich k Sadduceúm (v. t.), od 
nichž uchylovali se i v zásadních otázkách. 
Sluší vytknouti : věřili v nesmrtelnost duše 
a v odměnu i tresty posmrtné. Duše sprave- 
dlivých zdržují se v šeólu^ t. j. v podsvětí. 
Nebyla jim cizí víra ve stěhování se duší. 
Duše spravedlivých mohou se převtěliti, t. j. 
přejíti do jiného člověka a oživovati jej 
(metemsómatósis); duše nespravedlivých mo- 
hou se přidusiti, t. j. vejíti do člověka živého 
a všelikým způsobem jej trápiti (metempsy- 
chósis). Těla zemřelých vstanou z mrtvých a 
budou účastná trestu neb odměny. Bůh vzkřísí 
sice napřed Židy spravedlivé a bude s nimi 
vládnouti v království messiánském, ale na 
konci věku vzkřísí všechny lidi a bude je po 
zásluze souditi. Jsou duchové dobří i zlí, kteří 
na člověka působí. Dobré i zlé děje se z vůle 
boží, a zdánlivě svobodné jednání Člověka zá- 
visí na všemohoucnosti boží. Bůh, dav zákon 
a učiniv smlouvu s lidem vyvoleným, zavázal 
se přísným právem odměniti plnitele zákona, 
učiniti je účastnými království messiánského 
a věčně je oblažiti a j. — Srv. hlavně J. Well- 
hausen, Die Pharisáer und die Sadducaer 
Í1874); Cohen, Les Pharisiens (Paříž, 1877); 
Weber, System der altsynag. pal. Theologie 



24 



al Fárísí — Farnabazos. 



(1880); Montet,Essai surles originesdes parties 
Sadd. ct Phar. (Paříž, 1883). -ros, 

al Fárlsi Abú Aií ai Hasan ben Ah- 
med, přední arabský grammatik své doby 
(* 900 v mésté Fasá v Persii — f 9^7 ^ K*S* 
dádé). Vzdélav se v Bagdáde pod uČitcH gram- 
matiky Zadždžádžem a Ibn-us-Sarrádžem, pu- 
toval hlavné po Sýrii, načež žil u dvora 
Saifuddaulova v Halebu, stýkaje se mnoho 
zvláště s básníkem Mutanabbím, a později 
u dvora Hújovce Adududdauiy v Štrázu. Na- 
psal řadu spisů grammatických alJddh fin- 
nahv (Objasnění v oboru syntaxe), attekmi- 
letu fiťíasvifi (doplněk o tvarosloví), dodatky 
k Sibavaihiově knize, řadu otázek o sporných 
otázkách grammatických, nazvanou dle měst, 
v nichž povstaly, otázky halebské, bagdád- 
ské, Šírázské, basorské atd., o čteních koránu 
atd. Ve vlastních spisech zaznamenal i nauku 
Zadždžádžovu. Žákem jeho byl ibu Džinní. 

Farkas jfarkaSJ: 1) F. András, mravo- 
kárný básník lat a maď., jenž žil v XVI. st. 
Jeho zpěv o maďarském a židovském národě: 
Cronica de introductioue Scyttarum in Unga- 
riam et Judeorum de Aeftypto (Krakov, 1538) 
vy Sel několikráte tiskem, zejména v Hoflfgref- 
fově sbírce a ještě r. 1830 v ročníku Minervy 
v Kosici vydávané. Též přeložil do maďar- 
štiny Petra Bornemiszy některá díla latin- 
ská. — 2) F. Jánoš, grammatik maď., vy- 
dal r. 1771 (ve Vídni) praktickou mluvnici 
jazyka maď., která ve třinácti vydáních po 
celé století se udržovala. — 3) F. Mi haly, 
hosp. spisovatel maďař., vydal několik děl 
z oboru polního hospodářství a redigoval 
1866 — 69 časopis falusi Ga\da (Vesnický 
Hospodář). — 4) F. Miska, proslulý cikán- 
ský hudebník, naturalista ["^ 1829 v Rábu); 
některé jeho skladby jsou pn Uhrách velmi 
oblibeny a rozSířcny. — 6) F. Sán d oř, viz 
Boloni. — 6) F. Od on, hud. skladatel maď. 
(* 1852 v Jász Monostoru), studoval v Buda- 
pešti techniku a navštěvoval zemskou hudební 
akademii. Později oddal se zcela hudbě. 
R. 1881 stal se kapelníkem národ, divadla 
v KoloŠi a ředitelem tamější hudební Školy. 
Kromě skladeb komorních a církevních slo- 
ž 1 oblíbené opery: Bajadér (1876, TUudév 
fonds (Čarovný pramen, 1881) a Ve^eklók 
(Kajicníci, 1894*. Bbk. 

Farkaid |-ašd], městys uherský v župě 
nitranské, na pr. bř. Váhu, ckr. satanském, se 
4819 maď. ob. (1890), kat. a ev.-ref. farními 
chrámy, 2 elem. školami a poštou. Obyv. za- 
bývá se rolnictvím a zahradnictvím; zvláště 
kapusta farkasdská má dobré jméno. R^. 

Farkas-Vukotlnovfé Ljudevit viz Vu- 
koti no vič. 

Farlati Daniel, historik cirk. (* 1690 
v San Daniele — f 1773 v Padově), člen řádu 
jesuitského, pomáhal Riceputimu při pořádání 
materiálu k dějinám illyrské církve a uvázal 
ne po smrti Riceputiho v sepsání tohoto díla 
lUyricitm sacrum (Benátky, 1751 — 1819, 8 sv ), 
kteréž dovedl do 4. svazku; ostatní svazky 
zredigoval Coleti. Dílo to obsahuje dějiny 
církevní Salony, Spletu, Zadru, Dubrovníka, 



Budvy a illyrské martyrologium. Kromě toho 
vydal: De ar tis criticae inscitia autiquitati 
obiecta řt , 1777). 

Farley jfárli] James Lewís, angl. novi- 
nář a národní hospodář (* 1823 v Dublině), 
po krimské válce nastoupil místo v Bance 
ottomanské jako účetní v Beyrútu, stal se 
r. 1860 gener. účetním turecké státní banky 
v Cařihradě a r. 1870 tur. konsulem v Bristolu. 
Jako novinář a spisovatel hleděl evropskému 
obecenstvu poskytnouti správný obraz spo- 
lečenských, kulturních a hlavně obchodních 
a národohospodářských institucí tureckých, 
v jehož mravní i hospodářskou budoucnost 
dlouho věřil. Teprve později, hlavně po válce 
rusko-turecké, hlásá úpadek Turecka a věnuje 
péro svoje mladému Bulharsku. Sem hledí 
poslednější jeho úvahy: Decline of Turkev, 
Ef^ypt, CvprHS a*td Asiatic Turkey a Sew Bul- 
paria Ze starších spisů jmenujeme zde: Two 
years' travel in Syria 1 Londýn, 1858*; The 
tesourees of Turkey it., 1862 ; Banking in Tur- 
key (t., 1866) a nejdůležitější z nich Turkey^ 
its rise, progress and preseni eondition (t., 1866) 
a Modem Turkey (t., 1872). 

Farm (angl./arwi), farma, dříve nájemný 
statek, nyní statek vůbec, jehož majitel na* 
zývá se v Anglii landlordem, laudownerem, 
kdežto nájemce sluje tenantem. Farmer, 
farmář jest hospodář, /^rm/n/?, farmářství 
pak obírání se polním hospodářstvím; home 
jf. jest usedlost náležející velkostatkáři a jím 
samým spravovaná Farmářství v původním 
svém významu (pronajímání) trvá dosud ze- 
jména v Irsku, kdežto americký farmář jest 
vždy zároveň téŽ majitelem fy. Název f. po- 
chází z anglosaského fearme neb feorme = 
potraviny, jimiž se původně nájemné platí- 
válo. 

Fannaoeat (z řec. , lékárník. 

Farmaoia (z řec.) viz Lékárnictví. 

Farmaka (řec), léky. 

FarmakogBOtle (z řec), lékoznale- 
ctví. 

Farmakolog^ia (z řec), nauka olécích. 

Farmakopoea (z řec.) viz L é k á r n i c t v {. 

FarmTlll6v městečko s několika tisíci 
obyv. ve Virginii (Sp. Obce sev, amer.), na 
ř. Appomatoxu, s dosti značným obchodem. 
Zde byl 7. dub 1865 K*="- Lee, vrchní velitel 
jižních odStěpenců, obklíčen vojskem generála 
Granta a zatlačen k Appomatox-Stationu, kde 
9. dub kapituloval. 

Famabasoi, satrapa perský v Daskylioně 
v severozáp. Malé Asii. obratný státník, který 
rozmíšek Řeků evropských užíval obratně ve 
prospěch krále perského. R. 412 spojil se se 
Sparťany, kteří na radu Alkibiadovu k němu 
o pomoc se obrátili, a podporoval je až do 
vítězství Athéňanů u Abydu a Kyziku, naČe/ 
uzavřel s Athénami mír. R. 404 přijal prcha- 
jícího Alkibiada i velice si ho oblíbil; ale když 
Lysandros žádal si hlavy AIkibiadovy, dal ho 
v městě Melisse zavražditi. Za povstání Kýra 
ml. zůstal věren Artaxerxovi i musil od r. 390 
bojovati ae Sparfany, kteří vtrhli do jeho sa- 
trapie. Války té pro řevnivost satrapy Tissa^ 



Farnakés — Farneská sbírka 



25 



ferna nevedl ftfastné; teprve po zavraždění 
'lissafernové nabyl na dvofe královském roz* 
hodného vlivu, přijal Konóna, poskytl mu to- 
lik prostfedkfi, Že mohl sobě zříditi značné 
loďstvo, a konečně r. 394 spojil loďstvo per- 
ské 8 Konónovým, velel vedle Konóna v bitvě 
u Knidu a obrátiv se na ostrovy, vyháněl 
odevšad harmosty spartské. R. 393 opanoval 
Kythéru, a zásobiv Athény hojně všemi po 
třebami a odevzdav Konónovi 5otalentfi k dal- 
šímu vedení války, navrátil se do Asie a žil 
v Susách při dvoře královském. V 1. 377-374 
svěřeno mu bylo potlačení vzpoury v Egyptě; 
úkolu toho nevykonal i upadl v nemilost. 

Famaké*! jméno králů pontských: F. I. 
(190 — 170 př. Kr.)( nástupce Mithradata III. 
a děd Mithradata VI , mocný panovník a 
obratný diplomat, jenž kořintě z nespořáda- 
ných poměrfl maloasijských napadl r. 182 př. 
Kr. Eumena II. pergamského, Ariaratha V. 
kappadockého a Prusiu bithynského. Válka 
ta, která vedena byla od F-ka s najatým voj- 
skem žoldnéřským, jest zajímavá tím, že obě 
strany obracely se k senátu římskému o pro- 
střednictví a vyzývaly tím přímo Řím, aby 
věnoval poměrfim maloasijským pozornost a 
pomýšlel na rozšíření panství svého v tomto 
směru. Hned na počátku války F. opanoval 
Sínópé a čásf Kappadokie, kdežto jeho voje- 
vůdce Leokritos poplenil r. 181 Galatit a do- 
byl města Tieonu. Teprve r. 175 př. Kr. F., 
donucen byv silným útokem spojenců, zavřel 
mir^ vydal opanované země, ano zavázal se 
zaplatiti velikou válečnou náhradu, ale po- 
držel Sinópé, které učinil svým sídelním mě- 
stem, i dal sem přenésti hrobku králů pont- 
ských a rozšiřoval říši svou na východě 
mezi horskými národy kavkázskými, jak za- 
ložení města Famakie dokazuje. Posledně při- 
pomíná se u Polybia v zimě z r. 170 na 169. ~ 
2) F. II. » syn Mithradata VL, postavil se r. 63 
v čelo vzpoury proti ntcí svému a uvedl ho 
tím do takové tísně, že Mithradat dal se v Pan- 
tikapai dobrovolně od keltského žoldnéře za- 
biti. F.« oznámiv Pompejovi pád otcův, ob- 
držel za odměnu titul přítele a spojence ná- 
roda římského a země otcovské na severu a 
východě Černého moře (Kosporskou říši) až 
na Fanagorii, která prohlášena byla za svo- 
bodné město. Nad říší tou vládl F. krutě až 
do bitvy u Parsala r. 48, kdy opanoval Fa- 
nagorii, vtrhl do Malé Arménie, porazil Cae- 
sarova legáta Gnaea Domitia Calvina u Niko- 
pole a strojil se obnoviti říši otce svého 
v nejširších hranicích; byl však 2. srpna 47 
od Caesara u Zely poražen (veni, vidi, v/ci), 
tak rozhodně, le musil prchati do říše Bos- 
porské, kde za krátko padl v boji proti místo- 
držiteli svému Asandrovi. 

Famborovslfc f*bro], město hampského 
brabství v Anglii, stanice Aldershotu, má 
11.604 oby v. (1891), zásobujících londýnský 
trh jahodami, a mausoleum s ostatky Napo- 
leonů m a IV. (oá 1888). V Fu sídlí také 
býv franc. císařovna Eugenie. 

FanlHlblv malé, ale četně navštěvované 
UzcAské místo ve Svýc. kant. luzernském 



(okr. Entlebusch), 704 m n. m., v rozkošném 
údolí, dobře chráněném proti větrům. Al- 
kalicko-železitého pramene užívá se již po 
300 let. 

Famese [-néze], slavný rod ital., jehož jmé- 
no pochází od zámku Farneta blíže Orvieta 
a jenž počátky svými sáhá až do stol. XIII. 
První založil velikost rodu toho Alessandro 
F., stav se papežem pode jménem Pavla III. 
Ten nemoha na císaři Karlu V. vymoci, 
aby syna jeho Petra Ludvíka povýšil za 
vévodu milánského, jmenoval ho nejprve vé- 
vodou z Castra a Roncigliona a r. 1545 mu 
daroval Parmu a Piacenzu, jež Stolici římské 
náležely od r. 1512. Pletro Luigi vládl krutě 
a proto r. 1547 zavražděn, načež Ferrante 
Gonzaga, místodržitel Karla V. v Miláně, ob- 
sadil Piacenzu. V Parmě však udržel se 
Ottavio F., syn před., jemuž později Pia- 
cenza vrácena. Sňatkem s Markétou, neman- 
želskou dcerou Karla V., smířil se s Habs- 
burky a vládl zdárně až do smrti r. 1585. 
Syn a nástupce jeho Alessandro F. vjxho- 
ván byl ke stavu vojenskému. Bojoval 'proti 
Turkům u Lepanta r. 157 1, byl důvěrným 
rádcem Juana ďAustria i jmenován od Fi- 
lipa II. r. 1578 místodržitelem v Nizozemí. 
V úřadě tomto vedl sobě nejenom chrabře, 
nýbrž i s velikou chytrostí. Zachoval jižní 
krajiny nizozemské, katolické, království Špa- 
nělskému, způsobiv, že jim vrácena byla 
práva politická; protestantům pak odňal ně- 
kolik měst. Tak r. 1579 dobyl Mastrichta, 
r 1584 zabral Gent, Bruggy, Ipry, donutil 
Brussel ke kapitulaci a r. 1585 též Antorf. 
R. 1586 stav se vévodou parmským a piacenz- 
ským, opanoval Grave, Venloo, Neuss a r. 1587 
dobyl Sluysu Ale po ztroskotání >veliké ar- 
mádyc r. 1588 nemohl již proti HoUanďanům 
postupovati výbojně. Ku posilnění katolíků táhl 
Čtyřikráte do Francie proti Jindřichovi IV. 
R. 1590 vybavil z tísně Paříž a r. 1591 Rouen, 
avšak, nemaje dosti podpory, mnoho nepoří- 
dil Zemřel r. 1592. Syn a nástupce jeho 
ve vévodství parmském a piacenzském. Rá- 
nu cc i o, panoval krutě i zemřel r. 1622. 
Odoardo, syn Ranucciův, válčil proti papeži 
Urbanovi VIII., jenž mu pro dluhy zabavil 
Castro, i f r. 1646. Poslední potomci slavného 
někdy rodu byli Ranuccio II. (f 1727) a 
Antonio (f 1731). Po smrti Antoniově vé- 
vodství parmské připadlo Donu Carlosovi, 
synu krále špan. Filipa V. a manželky jeho 
Alžběty Parmské z rodu Farneského, 
dceři vévody Odoarda II. Sra, 

Farneslna (villa) viz Architektura, 
688. I si. 

Fam«sk& sbírka. Vzácné památky umě- 
lecké náležející rodu Farně se chovány byly, 
pokud rod tento žil, v paláci Farneském 
v Římě. Největší jich čásť získána byla Ales- 
sandrem Farnese, pozdějším pap. Pavlem III. 
Inventáře vzácné této sbírky otištěny jsou 
v Documenti inediti per scrvire alla storia dei 
Musei d^Italia, I, str. 72 a IV., str. 186. Po 
V3'mření rodu toho r. 1790 připadla sbírka 
jeho králi neapolskému, převezena za dozoru 



Farneský býk. 



R. Venutiho a F. Hackerta doNeapoIe a ulo- 
íena v tebdejafm museo Borbonico, nynéjílm 
Nár. iKuieu, Část ibfrky byla r. 1864 prodána. 
NejznámCjSí antiky téiD ibírky jiou; Farne- 
tký býk {Toio Farnest, vybr. č. 1431.), kolos- 
tálni mramorové souaDlI, r. 1546 nebo 1547 za 



(dle jinoch jeit lo pastyf). Pei vedle ního ae 
nalézající jest asi lovčím psem Zéthov^m. 
Base sousoK vyzdobena jest různými před- 
mčly (cista a zlomený thvrsos poukazuji 
k slavnosti Dionysoví, pfi níi potrestáni Dir- 
eina vykonáno) a akupinami zvifat. Souieif 




poli, nejprve v Královské vtlle, nyni 
museu. Sousofil představuje potrestáni zrádné 
Dirky (v. Dirké), kterouž Zéthos a Amfión 
u přítomnosti Antiopiny k rohQm býka při- 
vazuji, chyitajfce ji pravé tu smrt, kterou 
Dirké matce jejich připravovala. Scéna ode- 
hrává se na Kithairónu a přítomen ji jest 
bQh hory této, zobrazený v podobí chlapce 



zejména Dirké jest zcela n , . 
vána, jak svédCÍ jií pfilii volné jeji postaver 
Vnitřní dojem, její aousoSI fini, není příznivý. 
To, co vidíme pfed sebou zobrazeno, jest akt 
svrchované brutality, jeíto dva statni mladíci 
bezbrannou íenu vrhají v déanou smrt, a nic 
neváái zde poukazovati k o£i£(ujícimu mo- 
mentu odplaty, Nemese, jei Dirku za Irýz- 



Far n esky býk — Faro. 



27 



néni Antiopy zastihuje, vydávajíc ji v tutéž 
smrť, již Anttopé připravovala, poněvadž po- 
mstu na Dírce nevykonávají bozi, nýbrž lidé. 
Pathétický. silné na effekt vypočítaný ráz 
sodsoSt, jakož i provedení samo, nasvědčují 
tomu, že dílo vzniklo v době diadochů. Pů- 
vodci sousofií jsou dle zprávy Plinia staršího 
(36, 33) ApollónioB a Taurískos z Trall. (Frie* 
derichsAVoltcrs, Gipsabgtisse č. 1402). 

Héraklés Farnese, kolossální, 5*3 m 
vysoká socha mramorová, jež r. 1540 v ther* 
mach Caracallových byla nalezena a umístěna 
v paláci Farneském; od r. 1790 jest v Nea- 
poli. Zobrazen jest Héraklés po mnohých a 
těžkých zápasech odpočívající: levým paždím 
opírá se bohatýr o kyj opřený o skálu (přes 
kyj přehozena jest kAŽe lví), hlava jest chabě, 
mdle skloněna, neobyčejné napjetí svalfi a žil 
poukazuje k předchozímu obrovskému namá- 
hání. Hlava sochy jest na obrovské formy 
těla poměrně malá a upomíná na typus mask^ 
otrikolské, ústa jsou pootevřena, výraz obli- 
čeje melancholický. Jakožto tvfirce díla jme- 
nuje se na nápise uměleckém Glykón athén- 
ský. Glykón však jest patrně jméno pozděj- 
šího kopisty. Tvflrcem originálu byl, jak do- 
kazuje zejména socha Hérakleova v palazzo 
Pitti ve Florencii, Lysippos (Friederichs-Wol- 
ters č. 1265). 

Mramorová socha zvaná Flora Farnese, 
3"5 ^ vysoká, byla nalezena rovněž v ther- 
mách Caracallových jakožto torso: scházela 
hlava, nohy a obě ruce až k loktům. Restau- 
raci torsa provedl v XVI. století Guglielmo 
della Porta a sice restauroval sochu jakožto 
Floru, části jím doplněné byly v$ak později 
odstraněny a r. 1796 provedena nová restau- 
race Filippem Tagl*onim a Carlem Albacci- 
nim, kteří sochu restaurovali opět jako Floru. 
M/inckelmann pokládal sochu tu buď za Musu 
(Erató nebo Terpsichoru) nebo Hóru, jiní 
pokládali ji za tanečnici, jiní za Hébu. Zcela 
jisté pojmenování sochy nebylo dosud po- 
dáno (Friederichs-Wolters č. 1484). 

Dále uvésti jest Héru Farnese (F. W. 
č. 500), torso Dionysa (F. W. Č. 1286), 
Amazonku umírající (F. W. č. 141 1), 
poprsí Homéra, Apollo na, Afroditu, 
hlavu Caracailovu, Sermíře Farně- 
ského a j. Některé antiky ze sbírky F-ské 
pfiily do jiných museí, na př. Diadúme- 
nos Farnese do britského musea (F. W. 
č. 509) a j. \y. 

Tmm^ákÝ Mk víz Farneská sbírka. 

FAmatky Eémklés viz Farneská 
sbírka. 

Fameaký paláo viz Architektura, 688. 
I si.; vyobr. viz přílohy tamže, tab. XL 

Famkam |fkrnhem], město surreyského 
hrabství v Anglii, na 1 bř. ř. Wey, přítoku 
Temie« 9 km jižně od Aldershotu, má staro- 
bylý hrad biskupů winchesterských, kostel 
z XII stol. a 5545 ob, (1891), vedoucích hlavně 
obchod a chmelem, který se v okolí u velké 
míře pěstuje. Zde nar. se Will. Cobbet. Na 
blízko Waverley Abbey z poč. XII. stol., 
po němž sir Walter Scott nazval své romány 



Waverley Novels, a Moorpark, kde Jon. 
Swift pojal náklonnost ku Stelle. 

Famham ElizaWoodson, spisovatelka 
a lidumilka amer. (* 1815 na Novoyorsku — 
t 1864 v Nov, Yorku). Její dívčí jméno bylo 
Hurhaus. Od r. 1841 žila v Nov. Yorku a 
věnovala se filantropii. V I. 1844—48 byla 
představenou státního ženského vězení v Sing- 
Singu. Na to strávila několik roků v Kalifornii 
a založila společnost ku podporování žen ze 
západu se přistěhovavších. Napsala: Life in 
Prairie Land (1846^; California, Indoors and 
Out (1856); My Early Days (1859); ^oman 
and her Era (1864); The Ideál Attained (1865). 
Její manžel Thomas Jefferson F. (* 1804 
ve Vermontu — f 1848 v Kalifornii) pořádal 
výpravu přes kontinent do Oregonu a vydal 
cestopisy: Travels ina Oregon Territory {1S42); 
Travtls in Califomia {1845) a j. 

Faml banefloium viz Fara a Farář. 

Farní kostel viz Farář a Kostel. 

Fami obeo viz Farář. 

Fami osada viz Farář. 

Farní prímus viz Farář. 

Farní ikola viz Škola. 

Farní úřad viz Farář. 

Famowski (Farnovius), sektář polský 
(\ 1615}, jal se r. 1568 popírati Ducha sv. a 
hlásati, že křest platný jest jen tehdy, byl-li 
vykonán pohroužením. Stoupenci jeho, Far- 
no vláni, spojili se po jeho smrti s unitáři. 
Mimo jiné vydal r. 1573 tři spisy: Okapáme 
sfai$\owama i wyyiania prawd\iwej nauki; 
O ^najomošci i wrinanitt Boga; Nauka o kar- 
nosci chv^escijaňškiej. 

Famské ostrovy, skupina nízkých skal- 
natých ostrAvků, 7 km od sev.-vých. pomoří 
northumberlandského v Anglii, naproti Bam- 
borough, 8 dvěma majáky a plavbě nebez- 
pečnými břehy. 

Famwortb [-nuorthj, průmyslové město 
lancasterského hrabství v Anglii, stanice man- 
chestersko-boltonské dráhy, 13 km sev.-záp. 
od Manchesteru, má velké železárny a prá- 
delny, značnou výrobu plachtovin a 23.758 ob. 

(1891). 

Faro [fáru]: 1) F., hl. město portugalského 
distriktu, zaujímajícího býv prov. Algarve, leží 
na již. pobřeží země v bažinaté rovině po- 
břežní, bez vegetace, naproti písčitému ostrovu 
dos Caes, jenž dělí město od šírého okeánu; 
jest pěkně stavěno, s krásným náměstím (Pra9a 
da Rainha\ má kathedrálu, několik bývalých 
klášterů, bohoslovecký seminář, vojenskou 
Školu a jest sídlem biskupa, úřadů distrikt- 
ních i mnohých konsulů. Na pahorku na vých. 
straně města pne se starý zámek, obklopený 
rozvalenými hradbami maurskými, nyní sídlo 
úřadů. Přístav města jest sice prostranný, ale 
náplavem pobřežních říček zanesen, tak že 
i za přílivu má jen 5 m hloubky a je přístu- 
pen toliko malým lodím. Přes to provozuje 
obyvatelstvo (8561 r. 1878; dle odhadu r. 188 1 
10.500) velmi čilý obchod s jižním ovocem, 
olejem, exportem rybami; avšak vedle toho 
kvete tu též pobřežní plavba, rybolov, výroba 
lan, soli a dolování na antimon. V okolí města 



28 



Faro — Faróry. 



daří se nejlepší vína algarvská. Nedaleko Fara 
u vsi Estoy odkryty zbytky starovékého města 
Ossonoby a nalezeno tam množství římských 
starožitností. F. dostalo se Portugalsku 12491 
dobyto byvSi králem Alfonsem III. na Ma- 
rokícu; r. 1596 spáleno od Angličanů a r. 1755 
skoro celé zničeno zemětřesením. Distrikt 
farský zaujímá 4858 km"^ s 204.037 ob. ( 1881). 
Poměry přírodní a dějiny viz pod Algarve. 

2) F. Punta del F., severovýchodní cíp 
ostrova Sicílie, vybíhající v ostrý skalní mys, 
opatřený majákem; na blízku jeho leží r)'bář- 
ská ves F. 

3} F. F. di Messina nazývá se někdy též 
Messinská úžina {Stretto di Messina) mezi 
Itálií a Sicílií. 

4) F. Fůro, Páro, levý přítok řeky Binue 
v záp. Súdáne v Africe, pramení se v horách 
sev. od města Ngaundere, teČe nejprve k se- 
verozápadu, potom přímo na sever a vlévá se 
u Taepe nad Jolou do Binue. Tok jeho je 
velmi prudký, Šířka pří ústí obnáší 600 m, 
avšak hloubka toliko i tn. Ústí řeky této a 
čásť dolního toku objeveny r. 1851 Barthem 
a vrcho visko její v Adamavě prozkoumáno 
r. 1885 od Flegla. 

Faro, hra, víz Farao. 

Faro jmenují Belgičané zakyslé, našemu 
jazyku nehovící pivo, jež jako národní nápoj 
bez kvasu připravují. /y. 

Faróry (Fťiřrdřr - ovčí ostrovy), souostroví 
dánské v Atlantském okeáně mezi 61* 26' až 
62* 25' s. Š a 6* 19' až 7* 40* z. d., 380 Vw sev. 
od sev. cípu Skotska a 445 km jihových. od 
Islandu, skládají se ze 24 větších ostrovů 
(z nichž jen 17 jest obydleno*, k nimž druží 
se ještě značný počet malých výsep i útesů, 
a zaujímají dohromady 1332 km^. Největší 
z těchto oFtrovů jsou Stromo (358 /rm'), Ostero 
(275/fm'\ Sudero {210 km"*), Sando (130 Vmi') 
a Vaago (ijokm^). Pobřeží všech ostrovů 
jest srázné a mocně rozerváno množstvím 
fjordů a úzkých průlivů, tak že tvoří nej- 
bizarrnější tvary v podobě hradeb, věží, útesů 
a j. Na některých místech, zejména na sev. 
a záp., jsou stěny pobřežní tak srázné, že výši 
jednotlivých mysů možno přes 300 m přímo 
měřiti olovnicí. Dobré přístavy a kotviště, 
jež toto pobřeží tvoří, trpí velice častými 
bouřemi a silným prouděním mořským (hlavně 
na jihu). Horopisně tvoří F. planinu asi 
300 m vysokou, která ve srázných stupních 
spadá k moři a ve stejných stupních zdvihá 
se v temena zvaná domácím jménem tindur; 
nejvyšší z těchto jest Slattare tindur (915 m) 
na Ostero, dále Skellinpfjeld (763 m) a mys 
Mylingur (691 m) na Stromo. Ale planina ta 
jest prorvána hlubokými údolími, k nimŽ druží 
se také cirkusová údolí, kterých často několik 
nad sebou se nachází. Zvláštní tento ráz jest 
následkem ^geologického složení ostrovů ; mimo 
některé břidlice a uhelná ložiska připisuje se 
původ jich době miocenní a mladší vyvřeliny 
na všech ostrovech převládají. — V uložení 
střídají se pravidelně vrstvy trappového por- 
fyru s vrstvami Čediče, doleritu a j., v moc- 
nosti 50-100 m; mezi ně pak vsunuty jsou 



vrstvy hlinité v síle 0*3 aŽ i m. Tato hlína 
rychle zvětrává a vodou se odplavuje, načež 
uvolněné skaliny se sřicují, tvoříce obrovská 
pole kamenitá ^urd), kdežto zbytek pravidelně 
zůstává jako kolmá stěna {hamar). Údolí jsou 
z pravidla hluboké prorvy skalní, tvoříce ne- 
schůdné rokle (škard) a jen údolí k moři ote- 
vřená (bottnar) jsou schůdnější. F. v nynější 
svojí podobě jsou zbytkem rozsáhlé druhdy 
a souvislé massy vulkanické, která od ledové 
doby nedoznala změn výbuchy aopcčnými, 
ale za to rozervána působením moře, sněhu^ 
dešfů, ledu a mlh. Nyní jest jisto, že sou- 
ostroví to nebylo pokryto spoustami ledu skan- 
dinávského ani ledovci od severu se posunu- 
jícími, nýbrž mělo vlastní pokrov ledový. 
Z nerostného bohatství pozoruhodno je ka- 
menné uhlí, jehož dobývají u Qualby na Su- 
dero, a opály. Podnebí jest vlivem Golfského 
proudu velmi mírné, ak nepříjemné, nadmíru 
vlhké a mlhavé, tak že na i jasný den při* 
padají 3 mlhavé; rozdíl v teplotě zimní a letní 
jest nepatrný, nebo( Thorshavn vykazuje prů- 
měrnou teplotu 6*5* C, a to v zimě 3*1* (mír- 
nější než v nížině lombardské), v létě pak 
10*9* C. Zima jest tak mírná» že fjordy nikdy 
nezamrzají a koně i ovce žijí po celý rok 
pod Sirým nebem, ale naproti tomu léto je 
chladné a vlhké, takže obilí neuzrává; nej- 
teplejší měsíc jest Červenec, nejstudenější pro- 
sinec. Průměrný stav tlakomiru na ostrovech 
obnáší 754*5 mm, srážky za rok 1595*4 mm, 
dnů deštivých a sněŽivých počítá se 279. 
Sníh padá zřídka. Velmi častým zjevem jsou 
prudké bouře, kter^ brání vzrůstu stromoví. 
Květena souostroví tohoto je skrovná a ze- 
jména stromů tam není, čehož příčinou jsou 
jednak zmíněné bouře, jednak skrovná vrstva 
prsti pokrývající skály; naproti tomu však 
oplývají F. výbornými lučinami a pastvisky 
a ve vyšších polohách objevuje se květena 
arktická; počet druhů rostlinných, dle udání 
Bergova, obnáší 307. — Zvířena zaBtoupena 
jest nejvíce mořským ptactvem falkami, papu- 
chalky severními, kajkami a j.), obývajícím 
v millionech t. zv. » ptačí hor}*c, ze kterých 
proslulé jsou zejména útesy u Westmans- 
havnu ; vedle něho pak velmi rozšířeni jsou tu 
krkavec, holub skalní (Co/»m6a livía) a zvláštní 
druh střízlíka ( Troglodrtes boreaiis Nils). — 
Obyvatelstvo počtem 12.954 duše (1890) 
jest germánské, původu norského, ale během 
času odlišilo se od něho jak jazykem tak 
i fysickými vlastnostmi a obyčeji, ze dlužno 
je pokládati za zvláštní kmen od ostatních 
Skandinávců rozdílný. Fařané jsou celkem 
postavy Štíhlé a vysoké, světlovlasí, modro- 
ocí, někdy téŽ Černoocí, s obličejem okrouhlým, 
povahou pak jsou dobrosrdeční a upřímní, 
nábožní, ale při tom velmi pověrčiví. Obý- 
vají ve dřevěných domcích pokrytých raše- 
linou a drnem, a ve vnitrozemí vyskytují se 
také chatrče bez oken, kde toliko otvor ve 
střeše propouští světlo a kouř. — Výživou 
jsou v prvé řadě odkázáni na moře a jako 
plavci, rybáři a lovci mořského ptactva ne- 
mají soupeře v odvaze a snášení útrap Orba 



Faróry. 



29 



na ostrovech jest jen skrovná, poněvadž jí 
podnebí nesvědčí; z obilí pěstuje se tu něco 
ječmene, který v§ak zhusta ani neuzraje, za 
to vSak daří ae zemčata, fípa a néjaka zele- 
nina. Naproti tomu výborně hodí se F. k cho- 
vu dobytka, zejména koní a ovcí; skot a koně 
chovají se ve skrovném počtu, kdežto chov 
ovcí provozuje se v rozsáhlé míře, tak že 
i celému souostroví od toho dostalo se jména; 
počet ovcí páčí se na 150.000— 200.000 kusfi. 
Každoročně zabíjí se 30—40.000 kusfi, vlna 
pak z nejvčtv^í části spracovává se doma; Fá- 
rané samí odívají se vesměs látkami vlněnými 
a ještě vyvážejí značné množství vlněného 
oděvu, hlavně kazajek, známých pode jmé- 
nem » kazajky Islandaké*. Velmi výnosný jest 
též lov ptactva (maso se su§í, peří pak jest 
důležitým zbožím vývozným) a ryb, zejména 
kulatohlavcĎ {Delphtnus globíceps)^ jichž v do- 
brých létech uloví se 2—3000 kusO.— Poli- 
tická správa spočívá v rukou dánského 
správce, jemuž přísluSí nejvySáí moc politická 
i vojenská; jemu přiděleni jsou zemský fojt 
{Landvof(ed),}cnl vede správu policejní i berní, 
a soudce {Soreuskriver). Pro administrativní 
správu rozděleny jsou F, v 6 okresA (Syssel), 
jejichžto představení (Sysselmánd), jmenovsini 
od nejvyššího správce, jsou ve sporných zá- 
ležitostech I. instancí. F. však mají od roku 
1856 také vlastní zastupitelstvo {Lagthhig), 
jež skládá se z 18 ČlenA volených na 4 léta 
a politického správce ostrovA i probošta. — 
Avšak lagthing, jenž se sestupuje vždy v den 
sv. Olafa vThorshavnu, jest toliko sborem po- 
radným; podává dobrozdání o zákonech pro 
F. určených, navrhuje zákony a pořádá zále- 
žitosti obecní, nicméně rozhodnutí vždy spo- 
čívá v říšském sněme dánském. V tomto jsou 
F. zastoupeny jedním poslancem v landsthingu, 
voleným lagthingem, a jedním zástupcem ve 
folkethingu, jenž vychází z volby obyvatel- 
stva. Církví na ostrovech panující jest evan- 
gelicko-Iutheránská a správu její vede probošt 
podřízený biskupu sjállandskému a zastáva- 
jící zároveA úřad pastora vThorshavnu; země 
jest ostatně rozdělena v 7 pastorát A, jejíchž 
spiávci mají pravidelně na péči bohoslužbu 
v 5— 7 kostelích. Příjmy státní plynou jednak 
ze zemských daní (země za tou příčinou jest 
rozdělena ve 3400 marek, z nichž skoro po- 
lovice jest majetkem státu), jednak z dávek 
obchodních a obnášely r. xSoi-* 92: 64.080 ko- 
run. —Znakem souostroví jest hily hnědě 
skvrnitý kozelec v modrém poli. ^ Míry, 
váhy A mince jsou dánské. Hlavním městem 
jest Thorshavn na Stromo. — F. byly dlouho 
neobydleny a teprve kolem r. 700 usadili se 
tam irští mnichové, kteří je shledali zcela 
liduprázdné, od IX. stol. pak vždy hojněji 
tam přicházeli Vikingové z Norska, kteří po- 
sléze irské osadníky odtud vypudili. Jinak 
vyskytují se o ostrovech zprávy jen zřídka, 
na př. v době pokřestění ostrovA (r. 999V ze 
kteréžto doby pocházejí též hrdinské písně 
o národním hrdinovi Sigmundu Rrestissonovi. 
a za zřízení biskupství na nich koncem sto- 
letí XI.| jež potrvalo do reformace a jehož 



• 

svědectvím jsou dosud rozvaliny kathedrály 
(ze XVI. stol.) v Kirkjubo u Thorshavnu. Od 
r. 1035 ''yíy P- trvale pod panstvím králA 
norských a sdílely od té doby osudy Norska; 
r. 1775 byly administrativně připoutány k Dán- 
sku a po odtržení Norska r. 1814 při Dánsku 
ponechány. Stav jejich byl velmi stísněný. 
Vcškeren obchod byl královským monopolem, 
který pronajímán nesvědomítým vyděračAm; 
mimo to trpěla země libovAlf zemských fojtA, 
proti nimž žaloby v Kodani ničeho nepomáhaly, 
lagthing byl bez významu a r« 1816 dokonce 
odstraněn. Obrat nastal teprve v nejnovější 
době, kdy r. 1854 odstraněn monopol a 1856 
obnoven lagthing. 

Jazyk farský vyvinul se z pAvodní nor- 
štiny v samostatnou haluz jazykA nordických 
a podobaje se gram maticky nejvíce island- 
štině liší se od ní podstatně výslovností a pří- 
zvukem. Fařané mluví zvolna a zpívavě, d a 
t vyslovují neaspirovaně, h před souhláskami 
zní jako h nebo se odsouvá, sk vyslovuje se 
jako f, g jako di a p. Nyní musí farští na zá- 
pasiti 8 velikými obtížemi. Od počátku vlivu 
dánského vetřela se všady dánština, která 
nyní je výhradním jazykem ve školách, úřa- 
dech a kostelích, farština pak nemá dosud 
ani překladu bible, vyjímajíc evangelium Ma- 
toušovo. Teprve v nejnovější době jeví se 
snaha postaviti jazyk domácí na místo cizího, 
ale i tu jest zápasiti s překážkami hlavně 
vnitřními. Poněvadž nebylo psané literatury 
a nynější abeceda nedostačuje ku znázornění 
mnohých hlásek, vede se tuhý boj o pravo- 
pis; jedni žádají si pravopisu etymologického, 
podobně jako ve staré islandštině, druzí pravo- 
pisu čistě fonetického; mezi tím však nikdo 
neví, jak psáti a každý raději užívá dánštiny. 
Od r. 1878 úřední časopis »Dimmalátting€ 
přináší občas farské feuilletony (fonetickým 
pravopisem) a od r* 1890 vychází měsíčník 
»F6ringa tidlndu (pravopisem historickoety- 
mologickým). Že jazyk farský nevyhynul, 
dlužno děkovati bohaté literatuře tradiční, 
obsahující hlavně hrdinské ballady: k tomu 
pak druží se zbytky středověkého života ná- 
rodního, hlavně starobylé tance, k nimž pro- 
zpěvují se písně hrdinské. Obsah písní těch- 
to jest rAzný; v novějších jeví se Často šťastny 
humor a břitká satira, ale větší cenu mají 
staré písně rázu veskrze hrdinského, jedna- 
jící o recích a jich zápasech s obry a duchy. 
Perlou jich jsou písně o Sigurdovi a Brun- 
hildě, jež jsou starší 500 let a u ostatních ná- 
rodA germánských již vymizelv; ano zacho- 
vána jest také stará píseA o bozích Odinu, 
Lokim a Hbniru. pro jejíž vysoké stáří jest 
d A kazem to. že již v Eddě jen sporadicky se 
vyskytuje. Písně tyto sebrány byly od Vád. 
O. Hammersh.iimba v díle »Fár6iske Kváder* 
(KodaA, 185 1 — 1855, 2 sv.); od něho vydány 
také sbírka farských pověstí i pořekadel a 
mluvnice jazyka farského, obojí v »AnnaIer 
for nordisk Oldkyndighed og Hístoriec, mimo 
to pak anthologie s názvem >Anthologi med 
litterárhistorisk og grammatisk Indlendning 
sanrt Glossarc. Z básníkA farských vynikají 



30 



Faros — Farrago. 



Pavel Nolso (1766 — 1809), Jens K. Djurhuus, 
Fredrik Petersen, Jorgen Haininershaimb, Ras- 
mus Effevsó. — Landt, Beskrivelse over Fae- 
roer (Kodaň, x8oo); Erslev, Den danske Stát 
(t., 1855); Hoim, Skildrinírcr fra Facrócr ít., 
1887); Forchammer, Om Fároernes gegnosti- 
ske Beskaffenhed (t. 1824); Madsen, Remarks 
on the climate of the Faeroerislands (Journ. 
of. the Scott. Meteor. Soc, 1882); Berg, Bid- 
rag til Kundskab om Faeroer (Kodaň, 1873); 
Schunke, Die Fároer (Globus, 1888) ; Jiriczek, 
Die Fároer (Rundschau f. Geogr. u. statistik, 
1893). p. 

řaros (d^apoff), nízký pobřežní ostrov před 
starověkou Alexandrií, přístavy Eunostem a 
Velikým od města oddělený a hrází Hepta* 
stadiem spojený. Alexander Veliký (dle jiných 
jeden z prvých dvou PtolemaiQ) pojal F. do 
Alexandrie, načež rozkládalo se na ostrově ve- 
líce důležité a lidnaté předměstí, jež však na* 
mnoze r. 47 př. Kr., za alexandrijské války 
Caesarovy, bylo zkaženo. Světového jména 
nabyl F. svým slavným majákem, prý 180 m 
vysokým, jejž r. 295 př. Kr. Ptolemaios I. 
zbudoval. Stavitelem jeho bylSókratés Knid- 
ský. Dnes jest F. spojen s městem, na ně- 
kdejším pak Heptastadii rozkládá se turecká 
čásť města. IHk, 

Farquliar [fárkvr] George, dramatik irský 
C' 1678 v Londonderry — + 1707 v Londýně), 
byl hercem, však následkem nervové choroby 
musil jeviště opustiti. Oddal se pak skládání 
veselohernímu a napsal hry: Love and a Bottle 
(1699); A Constant Coiiple (1699); Sir Hany 
Wildair (17011; The Inconstant (1702); Tlie 
TwinRivals (1702); The Štafle Coac/i (1704); 
Tfie Recruiting Officer (1706) a The Beaux' 
Stratagem (1707). Jako dramatik vyniká dů- 
vtipným plánem, svěžestí celkového uspořá- 
dání dějového a místy vtipem a jistou vře- 
lostí dialogu. Za to povahy jeho jsou založeny 
mělce, sloh mnohdy bývá suchopárný a intrika 
banální. Napsal též řadu básní, kritik drama- 
tických a j. 

Farr William, statistik angl. (* 1807 na 
Shropsku — | 1883 v Londýně). Studoval 
lékařství v Paříži a Londýně, kde usadiv se 
jako lékař pořádal veřejné přednášky o zdra- 
votnictví. Svým pojednáním Vital Statistics 
uveřejněným v Mc Cullochové »Statistical 
Account of the British Empirc« <i837) dosáhl 
toho, že ještě téhož roku počaly se v Anglii 
zaznamenávati veškeré případy úmrtí i příčiny 
jejich. Obdržev oa to úřad v státním archivu, 
pokračoval v statistickém studiu narození, 
sňatků, epidemických nemoci a lidského věku, 
i vydal o tom mnoho úřadnich zpráv. V létech 
1851 — 81 byl členem kommisse pro sčítání 
lidu ve Velké Britannii. Svým spisem On the 
Construction of Life Tables (Londýn, 1859) a 
úvodem k »English Life Tables« (t., 1864) 
uvedl nauku o pojišťování pro život a úrazy 
na přesnější vědecký základ. Následovaly 
ještě spisy English reproduction table (t., 1880) 
a Set premiums for insttrance against fatal 
accident (t., 1880). Na poli paedagogiky na- 
psal Advantages of Arť and Science- Schools 



(t., 1878) a kromě toho Četné zprávy o mezi- 
národních statistických kongressech, kterých 
se účastnil. Od r. 187 1 do 1873 byl presi- 
dentem Statistické společnosti v Londýně. 
Výbor ze spisů jeho vydal Humphreys pod 
názvem: Vttal statistics; a memoriál volume 
(t.. 1886). 

Farrai^o, směska, všehochuť, říkávalo 
se v dobách rozbujnělého humanismu snůškilm 
rozmanitosti, hlavně básnických. V Čechách 
tento název proslul nejvíce při pospolité sbírce 
veršovaných prací, vzniklé původem Jana star- 
šího z Hodějova, obětovného podporovatele 
latinského básnictví za Ferdinanda I. Hodě- 
jovský totiž, nashromáždiv neobyčejné množ- 
ství latinských skladeb, četnými ctiteli mu 
podávaných a z velké Části též na přímé jeho 
vyzvání zhotovených, pojal kolem r. 1555 
úmysl z bohatého pokladu rukopisného obšírný 
výbor tiskem vydati a básnický ruch v Ce- 
chách způsobem tím zřejmě zobraziti. V po- 
řádání takové sbírky uvázal se mu Jiří Handsch 
z Limuz, rodák českolipský, vynikající člen 
tehdejší družiny básnické, a pobyl za tím úče- 
lem r 1557-58 po devět měsícův u Hodě- 
jovského na zámku Řepici; avšak konečná 
redakce a vůbec péče o vydání připadla na 
Tomáše Mitisa, když r. 1561 sbírka nákladem 
Hodějovského tisknouti se počala. Vyšly cel- 
kem čtyři části, první a druhá pospolu, třetí 
a Čtvrtá o sobě, opatřené týmž názvem: 
9 Prima (secunda, tertia, quarta) farrago . . . 
poemattim ab aliquot studiosis poeticae Bo- 
hemis scriptorum diversis temporibus ad no- 
bilem et clarissimum vir um d, Joannem se- 
niorem Hoddeiovinum ab Hoddeiova et in R\e- 
pice, olim viceiudicem regni Bohemiae, poeta- 
rum Mecoenatem€ (v Praze u J na Cantora, 
1561—62). Obsah jest velmi pestrý, nejprve 
nábožný (hymny, ódy, písně, legendy, medi- 
tace^, potom smíšený, většinou příležitostný, 
zejména elegie, listy, věnování, idylly, popisy, 
básně k svatbám (epithalamia), k narozeninám 
fgenethliaca), truchlozpěvy pohřební(epicedia), 
nápisy hrobní (epitaphia\ přehojné cpi^frammy 
(zvláště četná apophoreta a phalaecia), písně, 
epody,cestopisy(hodoeporicasmístopisy/topo- 
graphiae). různé zprávy a noviny aj. Účast- 
níkův čítá se přes 50, mezi nimi nejpřednější 
Mat. Kolín (Collinus); po něm počtem skladeb 
aneb i významem vynikají Bohuslav Hodě- 
jovský z Hodějova, Šeb Aeríchalcus řPřešti- 
cký), Pav. Aquilinas (Vorličný), Jan Banno, 
Dav. Crinítus, Petr Codicill, Šim. Ennius, 
Mart. Hanno, Jiří Handsch, Prok. Lupáč, Tom. 
Mitis, Jan Orpheus, Sim. Proxenus, Jan Ro- 
derik, Jan Sentygar Hvožďanský, Vít Trajan 
Jiří Vavrouš (Vabruschius), Šim. Villaticus a j.: 
přibráno jest i něco málo veršovců zahranič 
ných, pokud jich skladby vztahovaly se k Ho 
dějovskému neb i k věcem českým. — Básni- 
cká cena sbírky jest velmi nestejná; vyskytujíť 
se části skutečně zdařilé, ale' větším dílem jen 
zevnější forma za hlavní úkol se pokládá; 
ba mnohdy bývá pod třpytivým pozlátkem 
myšlenkový obsah nejen všední, nýbrž i ža- 
lostně prázdný a jalový. — Také sbírka básní 



Farragut — Fársánske ostrovy. 



31 



Bohuslava Hasišteinského z Lobkovic, r. 1570 
Mitisem vydaná, má jméno F. Thř, 

FSunms«t[feregetJ David Glasgow, ad- 
mirál severoamer. (* 1801 v Campbellu v Ten- 
oessee — + 1870 v Portsmoathu NH.). Vstou- 
piv v 10. roce své ni jako kadet k lodbtvu, 
účastnil se výpravy k bfehfim alžírským a 
k vvhubeni mofských loupežnfkfi v zálive 
Ifezickéro; r. 1823 stal se velitelem fregatním, 
působil pfi blokádé pobřeží mexického a 1861 
pfes skvélé nabfdky od jižních státfi mu či- 
něné pfijal velitelství nad malým a po vétSiné 
jen dřeveným loďstvem vlády Vashíngtonské. 
S loďstvem tím obrátil se do zálivu Mexického, 
pronikl do ústí mississipského a nedbaje 
zhoubné střelby z pobřežních pevností Port 
Jscksonu a St. Philippu udeřil dne 24. dubna 
1S62 na nepřátelské obrněné loďstvo, které 
rozrazil a zničil a opanoval 25. du^na New 
Oiieans, klfč to k celému veletoku. Útok jeho 
na Vícksburg pro nedostatečnou podporu od 
vojska pozemního se hned nezdařil, ale r. 1863 
odňal F. konfederovaným střední tok mis- 
li^sipský a dobyl Vicksburgu. Nejslavnější čin 
T>'konal dne 5. srp. 1864; neboť proraziv s loď- 
stvem svým do zátoky u města Mobile v zá- 
live Mexickém, zničil tu loďstvo jižní, opa- 
noval všecky pevnosti a odAal konfederova- 
ným poslední místo na pobřeží. Za hrdinství 
své r. 1862 byl jmenován contreadmirálem; 
r. 1864 viceadmirálem a r. 1866 admirálem, 
v které důstojnosti byl r. 1867 vyslán s loď- 
stvem severoamerickým do předních přístav- 
ních mést evropských, aby utvrdil přátelské 
styky s témito státy. Syn jeho Loyal F. vy- 
dal životopis jeho: Life and letters of Admirál 
D. G. F. (New-York, 1880). 

FazrmkháMd viz Farruchábád. 

TBxrm [far] Jean Joseph, generál franc. 
(* 1816 ve Valenci — + 1887 v Paříži). Pů- 
sobil v Alžírsku, r. 1859 při okkupačním sboru 
^v kimé jako velitel oddělení zákopnického, 
ví. 1S6S— 70 jako ředitel opevnění arraských. 
Po zraienf císařství vyslán byl jako brigádník 
do se v. departementů, aby zorganisoval tu ná- 
rodní armádu. Vykonal to a zůstal při armádě 
té jako náčelník gener. žtábu pod Bourbakim 
a po téhož odvolání jako samostatný velitel ; 
otrpél vSak od gen. Manteuífela dne 27. list. 
11^70 porážku u Amiensu, i působil po té jako 
ričelník gen. žtábu Faidherbesova až do ukon- 
čení války. Jsa podporován Gambettou stal 
se 23. září 1880 ministrem vojenství, vystoupil 
rázně proti důstojníkům nepříznivě s republi- 
kou smýšlejícím, ale pro okkupaci tuniskou, 
při které nerozvinul dostatečné činnosti a 
ráznosti, muxil 14. list. 1881 odstoupiti. 

FÉrrao1i41l4d(Parukhábád,Parrakhá- 
bád . líředné F. cum Patihgarh, město 
v distriktu t. jro. ▼ Severozáp. pro v. v Britské 
Indii, v divisi agerské, na pr. břehu ganžském 
pod 27* 24* B. ÍL a 79* 37' v. d., jest zdravé 
místo se širokými ulicemi i velkými námě- 
stími a má 78.180 ob. (1891), z nich Vi hindů. 
Rozsáhlý jest obchod mésta, podporovaný že- 
leznicí {Grand Trunk Road), jež F. spojuje 
•e viemi velkými městy Indie, a polohou nad 



Gangou, která proti vodě od města jest ještě 
na 320 km splavna. K tomu druží se úrodné 
a výborné vzdělané okolí města, tak že F. 
stal se důležitým tržištěm pro obilí a bavlnu. 
Na lev. bř. ^nžském jest předměstí Patih- 
garh, jež s F-em spojeno železnicí, má silnou 
tvrz, dělostřelecké dílny, angl. posádku, jest 
sídlem britského úřednictva a Čítá 12.435 °^* 
(i88x), velkou většinou hindů. — Distrikt 
farruchábádský zaujímá 4452 frm^ a tvoří 
pahorkatinu místy velmi úrodnou, místy pí- 
sčitou a jalovou. Oby vatelstvo (907.608 r. 1881) 
pěstuje hlavně indych, třtinu cukrovou a 
zemčata. 

Farmohi Abulhasan Alí ibn Džulu, 
vynikající básník perský u dvora Mahmúda 
Qaznavovce, ze Seistánu (f X077). V poesii 
byl žákem Unsurího, důstojným svého mistra. 
Díván jeho poesie staví domácí kritikové na 
roven Mutanabbímu v literatuře arabské. Za- 
chován v jediném rukopise londýnském (East 
India House). Jest i autorem prvé perské 
poetiky. Dk. 

Fár« viz Pár si stán. 

Farsa Baltazar, bohatý erbovník ve 
službách pověstného Jana Koldy st. ze Žam- 
pachu a na Náchodě v 1. 1440—44. Ve vsi 
M. Poříčí patřily mu 4 pruty role a četné 
rybníčky, jež byl v těchto polích sám založil 
a které od těch dob >farsovskýmic sluly. Hše, 

Farsaloa {^á^aaXog, nyní F é r s a 1 a), město 
v řecké krajině Thessalii a sice v části její, 
která ve starověku slula Thessalíótis, na úpatí 
hory Narthakia a opodál řeky Enipea. Na 
plochém vrcholu Narthakia, iio m nad okolím 
se zdvíhajícím, podnes spatřují se stopy dávné 
akropole, vedle níž skládal se F. ještě ze Sta- 
rého a Nového F-la. I v nynějším městě ro- 
zeznávají se turecká Čtvrť Lutro a řecká 
čtvrť Varussi, kdež sídlí eparch a při metro-, 
politním chrámu i biskup. Z 2500 obyv. jest 
asi 1000 Turků. — F. byl ve starověku důle- 
žitým městem. V poesii homérské, zdá se, že 
se vyskytuje se jménem Fthie, později pří- 
sluSel ku spolku thessalskému a střehl ze 
severu přístup k Thermopylám. R. 445 př. Kr. 
Athéňan Myronidas opanoval F., načež tento 
po dlouhou dobu žil s Athéůany ve svazku 
přátelském. Světodějného významu nabyl F. 
rozhodnou bitvou, již v okolí jeho 8. srpna 
49 př. Kr. svedl Caesar s Pompejem. Psk, 

FarflaDgTf farseng, farsech, staré para- 
sanga) perská míra délková, jež někdy rov- 
nala se 3 arab. mílím či 18.000 stopám = 
5760 m; nyní má 6000 ^íra-/ resmi či loket 
lidových p9 i'035 m = 6210 m. Mluví se však 
i o lehkém f-u o 5065 m, místy i o 6110 m, 
tak že průměrem možno počítati f. na 6020 m. 
Mimo Persii užívalo se f-u i v celém předním 
Orientu a v Egyptě (v tomto f. = 250 Sébel = 
10.000 eg. král. loket = 5020 m). Platil pů- 
vodně i u PerSanů, Chaldejců, Foiničanů ; zde 
měl f. 3 arm. míle či 3600 kroků = 6480 m. 
Turecký f., platný do r. 1874 = 5001 m slul 
též agač. 

Fársánske ostrovy, skupina ostrůvků 
v jižní Části Rudého moře, ^g km od pobřeží 



32 



Farseng — Farský. 



Jemenu. Z množství menších osfrfivkA a útesfi 
korálových vynikají 2 větši ostrovy, Fársán 
el Kebír, tLS 40 km dl., s dobrým přístavem, 
a Fársán es Segír, as 30 km dl. Značný 
lov perel a korálů. 

Faneiiff, .farsech viz Farsang. 

Farsettil Fiiippo, kněz a sběratel umé> 
leckých starožitností (* 1705 v Benátkách — 
I 1774 t.). Proslul svou sbírkou sádrových 
odlitkfi z klassických skulptur roztroušených 
po museích ital. a bohatým výborem kopii 
podávajících nejvýznačnější díla malířské re- 
naissance ital. Jeho synovec Daniele F. roz- 
množil ještě značně sbírku strýcovu, kterou 
pak syn Danielův Antonio Franc. F. dí- 
lem rozprodal, dílem rozdal. Sádrové odlitky 
dostaly se darem od císaře Františka L be- 
nátské akademii umění. 

Fárilfltáll, Kár 8, prov. perská v již. kon- 
činách říše; hraničí na sev. s Ispáhánem * 
Jezdem, na vých. s Kirmánem, na jihu a jiho- 
západu se zálivem Ománským a zál. Per- 
ským, na záp. pak s Chúzistánem a zaujímá 
rozlohu odhadnutou na 137.700 km\ Tvářno- 
stí pAdy jest země hornatina, která od po- 
břeží Perského zálivu směrem na sev.-vých. 
stupftovitě se zdvihá, při čemž jednotlivé 
stupně dosti ostře od sebe jsou odděleny. 
Nízké a ploché přímoří, skládající se ze zele- 
navého jílu a písku, sluje Dežistán nebo 
Gerrosír (horká země), za nímž v mocných 
stupních zvedá se pfida v Tengsír nebo Ten- 
gistán (země prAsmykfi) a ještě dále na sev.- 
vých. stoupá v Serhád nebo Serdesír (studená 
země), který posléze přechází v planinu 
vnitroperskou. Hranici mezi jednotlivými 
stupni tvoří táhlá pohoří vápencová, většinou 
neschfidná a pustá, jež skoro rovnoběžně 
směřují od 8Z. k jv. Výška Tengsíru kolísá 
mezi 8oo-*i200 m, temena však přes 2000 m, 
Serhád má prfim. výši 1520 (jez. Mahlúja; až 
1560 m, dále pak do vnitrozemí stoupá prÁm. 
výška na 2000—2200 m ; jednotlivé hory pnou 
se do veliké výše, jako Kúhi-Dena (5180 m) 
v pohoří Kamara-Kúh, Kúhi-Bul na severu 
(4420 m), KúhiScchtak na vých. (3140 m). 
Mezi zmíněnými horskými pásmy rozkládají 
se táhlé, ale úzké planiny (až 180 km dl.), 
jež většinou vynikají znamenitou úrodností a 
ze kterých zejména údolí Šabbeván od arab- 
ských i perských básníků bývalo slaveno 
jako pozemský ráj. Dosti častým zjevem jsou 
zemětřesení. Vodopisně náleží F. dílem 
k úvodí Perského zálivu, dílem tvoří uzavřené 
území vnitrozemské, mezi nimiž Serhád tvoří 
rozvodí; do prvého vlévají se Seffd rúd, 
Mand, Nabend rúd, Maheran a Abí Šúr, stře- 
dem pak druhého jest velké jezero Niris čili 
Bachtegán (ve výši 1555 m), vnímající znač- 
nou řeku Bendemír, ze které umělým způ- 
sobem celé okolí se zavlažuje. Mimo to důle- 
žito jest ještě jezero Mahlúja. Podnebí podle 
výše jednotlivých končin jest rozmanité : na 
pobřeží parné a nezdravé, kdežto na plani- 
nách jest velmi zdravo, ačkoli zase v létě bý- 
vají veliká vedra, v zimě pak dosti tuhé 
mrazy. Jenom zjara a na podzim jest pod- 



nebí velmi příjemné; dešté i anih dostavují 
se poměrně zřídka, tak že polnosti vyžadují 
umělého zavlažováni. Obyvatelstvo jest 
řídké a nedostává se o něm bližších zpráv; 
počet oby v ve F-ě a sousedních krajinách, 
Lárístáně a Chúzístáné, páČÍ se na i milí. 
duší a tvoři pestrou směsici různých kmenů : 
Peršanů. Tádžiků, Turkmenů, Páraů, kurd- 
ských Lurů. Židů a j. Obyvatelstvo měst a 
vzdělaných planin jest z největší Části pů- 
vodu íránského, kdežto v horách kočují četni 
loupeživí kmenové, kteří žijí zcela neodvisle. 
Hlavním zaměstnáním obyvatelstva jest na 
planinách orba, kdež 8 velkým úspěchem pé- 
stuje se rýže, mák, ovoce, datle, víno, olivy, 
bavlník, índych, znamenitj^ tabák, růže a nar- 
cissy ík výrobě oleje); mimo to provozuje se 
chov bourců a koSenil, na pastvinatých sva- 
zích hor chov dobytka, na pobřeží pak lov 
perel a korálů. Politickou správu země řídi 
perský místodržitel; hlavním městem provin- 
cie jest Šíráz, nejdůležitějším přístavem a 
místem obchodním BuŠír. F. jest starověká 
Persis, vlast Peršanů, odkudž vyšel podnět 
ke svržení panství médského a založení ve- 
liké říše Perské; z doby jejího květu i z po- 
zdějších slavných dob má F. ještě mnoho 
památek, ovšem nyní v rozvalinách (zříce- 
niny Persepole sv. od Šírázu, v údolí Bende- 
miru, rozvaliny Šáhpúru a Kaserúnu a j.). 
R. 226 po Kr. položil zde Ardešír Babekan 
rArtaxerxes) základ k říši novoperské, jež 
r. 647 podlehla Arabům; opět v 1. 934— 1057 
pod vládou Bujidovců byl F. středem samo- 
statné říše. odtud však až do pot. XVIII. st. 
byl neustále částí říší jiných (1057—1263 pod 
panstvím Seldžukovců a panovníků chovares- 
mijských, 1263-1393 pod vládou Džingischá- 
novců, 1393 — 1469 v držení Timurovců, na> 
čež jím vládli Turkroeni do r. i503« kdy F-u 
dobyl Sáh IsmáílSaffi). Roku 1755 zřídil Ke- 
rím chán ve F-ě jakési samostatné panství 
s hl. městem Šírázem, jehož poslední vládce 
Lutf-Alí chán r. i;r94 zahynul v boji proti 
dynastii Kadžarské, jež nabyvši panství v celé 
Persii, vládne F-em podnes. 

Famký: 1) F. Josef, lithograf český 
(* 1826 v Praze — f 1889 t.). Věnovav se 
lithografii, navštěvoval zároveň ústav techni* 
cký, pak Amerlingovu nedělní školu průmy- 
slovou a hlavně knihovnu jednot]^ průmyslové, 
hledě si osvojiti vědomostí největších. Ka- 
menořezbě učil se u Sandtnera, hlavního yšak 
vzdělání v oboru tom dostalo se mu v litho- 
graíickém ústavě Rauchově ve Vídni. R. 1856 
usadiv se v Praze, koupil si zanedbanou ka- 
menotiskárnu a bohatými zkušenostmi a stá- 
lou snahou po zdokonalení a po zdárné sou- 
těži s cizinou, v níž dosud skoro všecky lepší 
práce toho oboru bylo třeba objednávati, po- 
vznesl ji na lithofrrafícký ústav prvého stupně. 
Nešetře nákladu F. opatřil jej nejlepšími strojí 
(guillošovacfm, reliéfním, pantograéckým aj.)* 
a káyi nastala doba lithografického rychto- 
tisku, rozmnožil je prvním v Praze postave- 
ným rychlolisem pařížským. Když pak po 
mnohých obětech dodělal se skvělého vý- 



Farsund — Fasá, 



33 



tledku i v oboru avdlotisltu, postavil v Praz« 
ukě první rj-chlolís ívítloliskový. Závod jeho 
lihy proslul po vSech konfindch Cech jii 
vltlech t«deut^ch vydánfm íetných litogr. 
podobizen vynikajících národovcQ. Rovnií 
chvaloou povist zjednat si zhotovovánim 
tkvoitnych diplorafl k nejrftzníjSím pffleiito- 
item iivoU politického i ■poleíenskího, pak 
I barvotiskA, dokladných map a i. K místrov- 
tk)'m pracím nálcif zvlilíř jeho 28 desek 
li monografii Trainč briny.jíi nákladem svým 
vvdila městská rada pralská. 

'») F. František, chemik český (• 1846 
v Kuprech ticích). Studoval na rcalce v Li- 
berci a v I. 1666—70 chemický odbor a polní 
tosrodáfství na zemské polytechnice v Praze. 
Vedle prací v oboru obecní a analytické che- 
mie zabýval se pracemi pelrografickými a roz 
3nry hospodirsko-chemickými. R. 1872 stal se 
učitelem chemie pfi vyS£i reálné Škole v Ra- 
l:otniku a r. 1873 jmenován prof. chemie, ph'- 
lodnich nauk a technologie pfi vySiím hospo- 
dirském ústfl\-u v Táboře; r. 1876 stal se tíž 
(editelem Školy. KJehoíádusli založena byla 
r 1875 p'i ústavu hospodářská stanice pro vý- 
tkamy, prohlídajíci k výrobě rostlinné a živo- 
fiiné, jakoi i k prQmyslu hospodářskému, 
íile k vySetfovánl hodnoty předmítů hospo- 
dářských. O prospíSné Činnosti její svídCí 
Kdm tiskem vydaných zpráv o vjísledcich 
více než tisíce pokusO a rozborů nejrozmani- 
lějtích. VítSina pojednání je z píra a výsled- 
kem badání F-ského. Návodem jeho založila 
také obec 1'ábnrski r. 1879 museum, v jehož 
kuratoriu též F. je činným. Literami činnost, 
založená na vlastních výzkumech a hlubo- 
kých studiích, zjednala Fskímu čestní jmíno 
melt českými chemiky a hojné vyznamenáni. 
ImenovitC byl také zvolen dopisujícím čle- 
nem kr. Čeaké společnosti nauk. Ke slu rQz- 
ných pojednáni z píra F-ského pfínesiymimo 
uvedeni jii ^Zprávy u hosp. chem. výik. 
úítavu v Tiboře<, -Zprávy spolku chemiků 
íei.1. Listy chem.i, >Či(s. pro průmysl che- 
mický'', >Kvi9., >Pivov. listy., .Listy cukro- 
ramické*, »Vcsmír«. »Archiv zemíd.. i jiné 
liftv hospodářské, dále >Abhandl. d. k. bohm. 
Ceícllscliaít ň- Wiss.., .Srlzungsber. d. k. 
Kktd d Wiss. inWien., 'Afabd. k.k. zool.- 
Iwt Ges. in WicO', >Zeitschrift f. Zuckerind. 
in Bdhmen'. lOttdv SI. naučný* a j. Dále 
lydal- Otéh hmoty v prumytíu hospoddfikém 
iiBCo^. O mléčných eentrifugách dabj- iiyiifjii 
■15871: ffístťirie upravení hospndáfského íknt- 
itrí v Cechách (v >Pam. spise na oslavu lole- 
tfho trvání hospodářské Skolv v Táboře<, 
i8;41, nijiny vid hospod., ^vldíli chemie ho- 
»foiařtki,frsiin-, fyiíologie atd. a vliv jejich 
*a kulturný roxvoj Čech (v ipfisp. k dějinám 
lemídělstTf za post století*, i8gi); Historie 
ofaitisatt a reorganizace hoipoddf: Skohivi 
t ceckách (v slavn- spise na paměť zslelího 
trvání hospodářského ústavu v Táboře, 1892) 
tíivotopimý nástin J. B. LamM ('Slavín*, 

tM- ^- í*- ^^ 

Fussad, méato norské ve Qordu I. jm., 

taatC Li ster- Han dal, a 1644 ob. (1891), má 

Oi>^. Stmnik NaolDf, tt. IX. tlS lS}4. 



dobrý přístav a vlastní flotiltu rybářskou 
o 2300 tunách. Vyváží ročně asi za izo.ooo zt. 

Farthlns, dříve Farding, malý bronzový, 
dříve měděný peníz angl., rovnaiícf se čtvr- 
tině penny, tedy asi dvěma naSim haléřům; 
jinak značí drobné (mCdíné; peníze vQbec a 
pak i nepatrnou cenu ničeho, 

Farokhib&d viz Farruchábád 

Tmm (lat. I znamená u Římanů soujem pra- 
videl, upravujících poměr božstva klidem, t. j. 
jak ke státu, tak i k jednotlivým občanům. 
Protivou k f jest ťut jakožto právní pravidla, 
kterými jsou spořádány vzájemné pomíry 
lidí mezi sebou. V dobé historické jsou u Ří- 
manů oba tyto obory pravidel lidského jed- 
nání (f a i'fí) přísné od sebe odděleny. F- 
zahrnuje jmenovité pravidla o bohoiluíbé, 
o tislavé kněžské a povinnostech nábožen- 
ských. Pravidlům těmto připisoval se původ 
božský. F. jest zákonem božským a proto 
nezměnitelným. Překročeni jeho jest provině- 
ním proti božstvu. Co se srovnává se záko- 
nem božským, jest pak f. v aubj. smysle, co 
jemu viak odporuje, nefai. Hv. 

PÉa viz Fíz. 

Fkm (fr./aie). ve stavitelství malá plocha 
vůbec, ale hlavně malá roubící ploška u před- 
mítů dřevených, jejichž ostrá hrana fa^ou se 
odejme. F. u tesařských prací v líci slouží 
za přechodnou, ozdobnou ploSku k zvýSenl 
celkového dojmu, jak tomu na př. je u hoblo- 
vané dřevění kostry pro zdi hráždíní. — 
V pracích malířských napodobuje ae f. bar- 
vou, jako roubící ploSka náplní. — U kamen- 
ných staveb, hlavní gotických ve středověku, 
bývaly fasou ostří hrany otupovány a počátek 
i konec fasy býval zhusta architektonicky 




rozluStín, jako na př. na obraze E. 1422. jest 
naznačeno. Fka. 

Faaá, Fesa, Besa, město v perské prov. 
Fársistání, 120 Irm jihových. od Sirázu, ve 
velehorskím údolí Kúh i-Kafre, uprostřed za- 
hrad, růžosadů a platanových hájů, ve výSÍ 
1295 m, těšilo se pod panstvím Bůjovcův a 
3 



34 



Fasano — Fascia. 



SeldžúkovcA do XIII. stol. velkému rozkvetu, 
jsouc soupefem Šírázu, avSak v násl dobách 
stále upadalo Nyní má chudobné vzezřeni a 
jest obklopeno hradbami s tvrzí; dosud slyne 
výrobou zlatohlavu a látek hedvábných. Obyv. 
{18.000 duší) zabývá se zemědělstvím a pro- 
vozuje rozsáhlý obchod s tabákem. 
* FasABO (fazá-|. město v ital. prov. a kraji 
Bari, na železnici z Bari do Brindípí, se 17 951 
obyv. (i88x) a kvetoucím obchodem s vínem 
a olivami. Nedaleko na pobfeží Jaderského m. 
zříceniny staré Egnatie. 

FasattangiHii, ves v Čechách, hejt. Cheb, 
okr. Vildštejn (9 km sv.), fara a pS. NeuktP 
chen; 36 d., 21 x ob. n. (1890), ilř. Sk., vý- 
roba hudebních nástrojfi. Čásf vsi Schacht- 
háuser. 

FM06S(lat.), u Římanů svazek prutfi jilmo- 
vých nebo březových (virgae)^ svázaný červe- 
ným řemenem (vyobr.ě. 1423.). Ze svazku vy- 





Č. 1423. Fatcet. 

čnivala sekera {securis) F. byly odznakem úřed- 
níků majících impérium (v.t.). Původ svůj měly 
dle podání starých z Etrurie. Nosili je před 
úředníky liktoři. Král (později úřadující kon- 
sul) měl 12 liktorů, kteří po jednom kráčeli 
před ním, nesouce na levém rameni f. cum 
securibus. Hned na počátku republiky záko- 
nem P. Valeria Poplicoly de prouocatione od- 
straněny byly sekery ze svazků v obvodu 
městském (domi) a f. před shromážděným ná- 
rodem na znamení jeho suverenity se sklá- 
něly (submittere). Podobně skláněl nižSí úřed- 
ník f. před vyšším. Diktátorovi příslušeli 
24 liktoři, veliteli jízdy 6. Praetor měl mimo 
město, právě tak jako propraetor, 6 liktorů, 
v městě nejspíše dva. Prokonsulům příslušelo 
12 liktorů, ovšem jen mimo město. Císařští 
legáti měli po pěti liktorech (quinquefascales). 
Censorové, jakož i pozdější procuratores, ne- 
majíce impéria, neměli liktorů. Vítězný voje- 
vůdce zdobil f. vavřínem (f. laureáti). V době 
císařské byly vavřínem věnčené f. vyzname- 
náním císařským, kterého se dostávalo za- 
sloužilým vojevůdcům. Císařové měli jen f. 
laureáti, zdobené mimo to rozličnými zlatými 
okrasami. Také někteří kněží (flamen Dialis, 
Vestalky a j.) měli po jednom liktorů. Pk, 

Fasoia (lat.), u Římanů vůbec pruh látky, 
fáč, vazadlo: a) pásy na nahém těle okolo 



prsou (řec. arpói^v. tínódurpíof) nolené od 
dívek římských, aby příliš bujná ftadra se 
zdvihla aneb aby vzrůst jejich se poněkud 
obmezil a aby život vůbec nabyl lepější po- 
doby; b) obvazkv nebo pruhy látky navíjené 
okolo holeně neo stehna od osob choulosti- 
vých neb churavých, jaksi náhradou za kalho- 
ty, jichž neznal kroj římský; podobné obvazy, 
zvi. od kolenou ke kotníkům, nosili též lidé, 
již chtěli chrániti nohou úrazu, jako voza- 
tajové, lovci, rolníci atd.; c) stužky k uvazo- 
vání vlasů; d) pleny, v něž détt byly savíno- 
vánv; e) popruh natažený přes podstavec po- 
hovky, na nějž kladly se matrace; /) ve sta- 
vitelství čásf rovné plochy, podobná pásce; 
jmenovitě slul^ tak tři vodorovné pásy na 
násloupí řádu iónského. C/f, 

F. v architektuře slově deska vůbec. 
F. mívá různý účel. V podnožích kladou se 
stupňovité pošinuté desky na sebe, aby se 
stavbě dostalo širší pevné podpory. Výše ve 
stavbách vystupují mírné vyložené desky jako 
dělicí, spínací nebo spojovací články ; v řím* 
šách jako ochranné desky, při sloupech k ulo- 
žení patky sloupu, nebo břemene na sloupy 
i jako články převodní k docílení přechodu vál- 
covitého sloupu na hranatý podstavec. Těmito 
úkoly řídí se i ozdoby f íe. SlouŽí-li k sepnuti, 
spojení, jest f. zdobena pletenci, pásy, maean- 
dry atd.; ochranné desky bývají v pohledu 
zdobeny žlábky nebo rýhami, v podhledu oby- 
čejně kapkami nrbo náplněmi, někdy i růži- 
cemi. Fka. 

F. v anatomii: povázka Povázky jsou 
vazové blány, které obalují měkčí ústroje těla, 
jmenovitě svaly Nalézají se po celém těle a 
mívají různou tloušfku i sílu. Obyčejně roze- 
znávají se povázky podkožní ďíae super^ 
ficiales) a povázky zpodní Čí vlastní 
(f-iaď propriae), Povázka podkožní je nejzpod- 
nější a beztuká vrstva podkožního vaziva, která 
povléká veškerý povrch našeho těla a spo- 
juje kůži s pevnějšími ústroji pod ní ležícími, 
jmenovitě s hranami kostí a pevnými vazy. 
Na mnohých místech, na př. v hrázi, stehně, 
rameni atd., bývá mnohovrstevná, chovajíc 
mezi jednotlivými listy podkožní žíly a čivy; 
jinde, na př. na krku, bývá zastoupena svalem 
podkožním. Povázky zpodní jsou vždy ve spo- 
jení se svalstvem skeletovým, tvoříce pro ně 
buď zvláštní pochvy, přepážky, nebo poskytu- 
jíce mu též úpony. Netvoří po celém těle 
blány souvislé, nýbrž bývají vždy dle Člán- 
kování kostry omezeny na určité krajiny, dle 
nichž také jméno přijímají, na př. povázka 
skráňová, bederní, plosková atd. Pokud se 
skladby týká, je povázka zpodní vždy povahy 
íibrosní v okolí kloubů, kde do ní upínají se 
svrchnější oddíly filach svalových, na př. ta* 
certus fibrosus^ anebo kde poskytuje zároveň 
úpon hmotě svalové,^ na př. povázka před* 
loketní a její přepážky mezisvalové při ohybu 
loketním, jak pro svalstvo schylovačové, tak 
i pro vzpřimovače. Povázka zpodní může se 
na jiných místech, na př. v zápěstí neb ohybu 
nártním, sesíliti ve zvláštní přesné ohraničené 
pruhy, které pak za zvláštní vazy pokládáme, 



Fascikl — Fasch. 



35 



jftko na pf. hfbetní vaz zápéstnf nebo zkfí- 
iený vaz bércový a pod., ač souvisejí úplnč 
s povázkanni sousedními. Ve středních částech 
dlané a plosky chodidlové bývá povázka tou 
mérou sesílena, ie pokládá se za zvláStní 
aponeurosu. Ve středních částech oddílů 
končetinových, na př. v záloktí nebo před- 
k>kti, kde povázka tvoří pouhé obaly, které 
Bvaly v poloze udržují, bývají k vazoviné po- 
vázek vždy přimíSena hojnéjSÍ vlákna pružná, 
aby povázkové vaky tím snáze mohly povo- 
liti roziířujícím se bříškům svalovým při sta- 
žení a naopak se smrštiti, jakmile přestal býti 
sval činným. Na mnohých místech bývají 
dvoje ai troje vrstvy povázek za sebou, od- 
délujíce různé vrstvy ústrojů, jako na př. na 
hlavé, krku nebo hrázi. Tím, že vždy pevné 
srůstají a vyčnívajícími hranami kostí nebo 
silnéjšími vazy, uzavírají dle různých krajin 
přesné ohraničené prostory, na př. prostora 
ohraničená povázkou bederní, skráňovou neb 
páteřní a pod., ve kterých mohou se hroma- 
diti chorobné tekutiny, jeŽ pak bývají ome- 
zeny na určitá místa nebo jenom dle určité, 
anatomicky přesné vytknuté dráhy se pohy- 
buíf a áífí. Sr^. 

F. v chirurgii viz Obinadlo. 
FteeUd {UkUfasciculus), svazeček, svitek 
něčeho, obyčejné spisů; fasclkulovatl, do f-ů, 
svazečkfi dávati. 
Fftadaovati (z lat.), okouzliti. 
Fiantanm nebo fascinus byl ve starém 
fiimé symbol plodistvé sily v podobě vzty- 
čené holi. jako Rekům fallos rv. t.). V Itálii 
o Liberalifch nošeno f. v průvodě za růz- 
ných zpévA a žertů po vinooraní do města. 
V Laviniu o této slavnosti f. ověnčováno od 
nejváženější matrony. V fiímě kult jeho svě- 
řen Vestalkám. F. mělo pak dle názoru ital- 
ského moc ochrannou proti uhranutí a uží- 
váno ho proto jako amuletu: pod vozem tríum- 
íitora, na domech, nad branami měst a pod. 
Též k obřadům svatebním náleželo, že mladá 
paní za jistých modliteb na f. sedala. F. má 
v latině též význam uhranutí vůbec a vše- 
likých prostředků proti němu. Před upadnu- 
tím chránilo plivnutí do pravé boty: byl-li 
kdo příliš pochválen nebo chválil-li se sám, měl 
třikráte plivnouti za ňadra; též říkáno při 
ti>m: praejíschte, abtit invidia verho. klk, 

Fasoiolarla Lam.. pent4tna, rod plžů 
mořských přídožábrých, a to úzkojazyčných, 
t j. s páskou jazykovou, mající ve příčné řadě 
toliko tři zoubky. Živočich má dlouhý rypák, 
chodidlo široké a krátké a oči na hlavě při 
tykadlech: jeat masožravý. Skořápka jest vře- 
tenitá, 8 ústím Širokým, cívkou prohnutou a 
záhyby opatřenou. Jest asi 15 žijících a přes 
30 v^^mřelých druhů známo. F. trape\lum L., 
p. čtverečkovaná, jest asi 15011 dlouhá, 
atdroutá, bélavě až rudě hnědá, napříč s úz- 
kými pruhy, uprostřed závitků tupě přihrana- 
tflých s řadou kuželitých hrbolců a s dlou- 
bou stopkou aifonální. Drápu podolmých ví- 
ttk {anyjc moschata) užívalo se k vykuřování. 
V mořích východoindických. F. Itgnaría L., 
p. dřevová, žije v moři Středozemním* VL 



Fas« [fáze] jest okamžitý stav ve vývoji 
nějakého úkazu, na př. světelné f. měsíce, 
Merkura, Venuše; též se mluví o jednotlivých 
faších při zatmění slunce, měsíce. F. pří kmi- 
tání, kývání jest stav kmitajícího (kývajícího) 
bodu v určitém okamžiku; doba, která uplv- 
nula, než se částice od počátku kmitání do 
toho stavu dostane, slove doba f. Pka, 

T9lmMm (Phaselis), ve starověku důle- 
žité přímořské město maloasijské na vých. 
břehu Lykie. Založeno byvši od Dorův, zří- 
dilo si 3 přístavy a stalo se znamenitým mí- 
stem obchodním. Zvláště proslulá byla tamější 
růžová essence. Vynalezeny tu 4 lehké pla- 
chetní lodice fasely. Uchovávalo dlouho svou 
samostatnost, nevstoupivši ani v jednotu ly- 
kickou; když však obyvatelstvo oddalo se pi- 
rátství, bylo F. r. 76 př Kr. rozbořeno římským 
konsulem P. Serviliem Isaurikera. Poblíž 
těchto zřícenin leží dnešní Tekirova. 

Fa««omanit viz I nosit. 

Fas est et ab hosta dooarl (lat.), tluš- 
no i od nepřítele se učiti, citát z Ovi- 
diových Metamorfos IV, 428. 

Fašblon [feSnJ a fashionable [fešnébl], 
angl. slovo původu franc. (facon), sloužící 
k označení dobrého mravu a tonu, společen- 
ské uhlazenosti. V XVIII. stol. vyskytuje se 
v angl. literatuře ve smyslu příhanném, sloužíc 
k označení lidí povrchních a 8větáckých,hejsků. 
Angl. mravokárcové a národní satirikové ozna- 
čovali je tímto francouzským, ve výslovnosti 
i pravopise pozměněným slovem, dávajíce na 
jevo jednak své opovržení, jednak označujíce 
i pramen této společenské a mravní nákazy. 
V první třetině našeho věku vrátilo se pak 
toto znetvořené slovo, v době romantismu a 
anglomanie, s jiným pozměněným významem, 
do Francie a na pevninu vůbec. Znamená od- 
tud člověka » vysokého světa€,>lva« a dandyho. 

Faaoh Karl Fried. Christian, skladatel 
a hud. theoretik něm. (• 1736 v Srbišti — 
\ 1800 v Berlíně), náleží činností svou předem 
hudbě chrámové, v níž zaujímá mezi sklada- 
teli německými místo zvláště významné. Ač 
autodidakt, dostoupil F. záhy značné výše, 
jmenován byv r. 1756 komorním cembalistou 
Bedřicha II. V 1. X774--76 byl zatímním ka- 
pelníkem dvorní opery před Reichardtem, na- 
čež věnoval se studiím soukromým. R. IJ92 
uvedl v život pěvecký spolek »Singakademie«, 
jehož úkolem bylo povznésti pokleslý tehdáž 
zpěv sborový ; spolek ten řízením F ovým do- 
spěl vysokého stupně vyspělosti umělecké po 
stránce technické i vytříbenosti vkusu Hlavní 
zásluhou F-ovou jest, že v době pokleslého 
vkusu v komposici chrámové, jevícího se ro- 
stoucím vlivem hudby dramatické, podařilo 
se mu znovu oživiti zájem pro velkolepá díla 
klassické hudby chrámové stol. XVI. a XVII. 
hojným jich provozováním v Akademii. Po- 
všimnutí hodno jest. že právě skladby Čecha 
Zelenky vzbudily ve Fovi nadšení pro dů- 
stojný onen církevní směr, jímž nese se po- 
tom sama tvorba F-ova. Ze skladeb jeho málo 
se dochovalo; jsou to po většině kantáty^ 
motetta a známá lóhlasá mše. Str, 



36 



Fási — Faster. 



Fásljan Kašpar, Šlechtic, ruský geneiá) 
(* 1793 v Curichu), začal sloužili ve vojsku 
švýcarském, účastnil se v něm výpravy proti 
iklfortu (1815) a přestoupil pak přičiněním 
velkoknížete Konstantina do vojska ruského. 
Hrzy povýšen byv na generalmajoraa majitele 
pl. zitoméřského, vyznamenal se pod DibiČem 
a Paskevičem ve válce proti polskému po- 
vstání r. 1S31, velel potom jako generallieute- 
nant v Bessarabii a posléze slavné bojoval 
na Kavkaze proti tamním horalům. 

Fmils {<!^áaL?, nyní Kion), řeka v Malé 
Asii. prýštící se na příčném hřbetě, jenž spojuje 
Kavkaz s hornatinou arménskou. Vnímá po 
obou stranách četné bystřiny ajest v dolním 
toku splavný Vlévá se do Černého moře blíže 
města Poti. Ve starověku jmín byl za roz- 
hraní Evropy a Asie, později dělil Malou Asii 
a Kolchidu. Pšk. 

Fasokl viz FazogU 

Fasol viz Fazol. 

Fasold, rek německých pověstí, vysky- 
tující se v kruhu pověstí kolem Dietricha 
z Bernu seskupených, zápasí s ním, chtěje 
pomstiti smrt bratra svého Eckea, jest však 
jím přemožen a učiněn jeho sluhou. Odtud - 
podle verse dolnoněmecké — je věrným pod- 
daným Dietrichovým, bojuje s ním proti draku 
a umírá v boji s Hertnidem. Podle verse 
hornonéroecké naopak bouří se proti svému 
pánu, stroji úklady jemu a jest od něho zabit. 

Fasovati, vojenská prostomluva z něm. 
fassen, úředně, po případě na poukázané kvi- 
tance nebo stvrzenky, bráti, přijímati, vy- 
zvednouti peníze z pokladny, oděv, zbroj, 
střelivo a pod. potřeby ze skladišť, zbrojnic, 
pracháren atd. F.\f, 

Faaaa, Val di F., alpské údolí v jihových. 
Tyrolsku v okr. hejtm. cavalesském, na hor- 
ním toku Avisia od pramenO jeho v ledovcích 
Marmolady až po Moénu, táhnoucí se ssv. 
I^jj^.; 25 Arm dl., 1 — 2 km Šir , ve výši 1200 
až 1500 m n, m. Po obou stranách lemují 
údolí toto srázné stráně dolomitových a porfy- 
rových hor, a to na vých Vedretta Marmolada 
^3360 m), na sev. Boe-Spitze (3 151 m) a Lang- 
kofl (3179), na záp. pak Rosengarten (2982) a 
Lattemar (2792). Administrativně tvoří zvláštní 
soudní okres, zabírající 23538 km'' se 4247 ob. 
Ú890) ladinskými, nejdůležitější pak místa 
jeho jsou Vigo di F. a Campitello. Čásť dolo- 
mitových Alp, jež údolí to svírá, nazývá se 
podle něho také často Fassanské Alpy. 
Pokračováním údolí Fasského od Moény podél 
středního Avisia až po Val Floriana jest Val 
di Fiemmc (Fleimser 77<a/), 38 Awi dl., jehož 
sťáně po obou stranách pokryty jsou roz- 
sáhlými lesy. Obyv. počítá se v něm 18.800 
duší, nejdůležitější pak místa jsou Cavalese 
se 1757 obyv. (1890) a Pedrazzo s 2912 ob. 
Údolí to náleželo ke Trevisu, od r. 1112 k bi- 
skupství Tridentskému; mělo však velmi roz- 
sáhlou samosprávu. Nejnižší stupeň podél dol- 
ního Avisia, zdéU z^ km, sluje Val di Cem- 
hra {Zimme*thal)\ přední místa jeho jsou 
Cembra s 1692 ob. a Segonzano s 1744 ob. 
Řeka Avísíg protéká je celkem od sv. k jz. 



a vlévá se pod Lavísem do Adiže. Údolí Fas- 
ské a Fiemské jsou v ohledu geologickém a 
mineralog, velmi důležitý a světoznámý ize> 
jména okolí Pedrazza^ tak že Buch nazval 
je >kl{čem ku geologii*. 

Famiait viz Pyroxen. 

FaM« (z lat. fassio) jest zvlášť v Cechách 
zdomácnělý výraz pro přiznánC jmění, pfíjmA 
nebo důchodů k účelům různým, jmenovité 
berním. Tak měly na pf. již dle usneseni 
českého sněmu z r. 1544 za příčinou zjištěn! 
základů berních podávány býti >fasse€ o jmění 
veškerého cbyvatelstva země. V době nynější 
setkáváme se v Rakousku s f-mi berními 
při dani z nájmu domovního (patent, ze dne 
23. února 1820), při dani z příjmů (pat. ze 
dne 29. října 1849), pak při ekvivalentu po- 
platkovém (nař. min. fin. ze dne 25* května 
1890) a při příspěvcích k náboženské matici 
k uhrazení potřeb na účely církve katolické 
(zák. ze dne 7. května 1874). Mezi fmi k ji- 
ným než k berním účelům jsou nejdůležitěj- 
šími a nejčastějšími f. podávané za příčí* 
nou doplnění dotace (kongruy) katolickým du- 
chovním správcům samostatným a pomocným 
kněžím systemisovaným z matice náboženské 
(zák. ze dne 19. ledna 1885 a vi^kon. nař. ze 
dne 2. července 1885), Co do obsahu těchto 
f si přiznává se pro aequivalent poplatkový, 
pro příspěvky k matici náboženské a pro 
III. třídu daně z příjmů stav jmění, pro do- 
plnění kongruy Čistý příjem jednotlivců a 
při dani z nájmu domovního a pro daň 
z příjmů I. a II. třídy čistý výnos. 7?. 

Faatagra (táž) viz Fustage. 

Fastenrath J o h a n n, něm -špan. spisovatel 
(* 1839 ^ Remscheidu), studoval práva, ale 
obrátil se k belletrii a studiu cizích literatur, 
z prvu italské, pak španělské, jíž věnoval vše- 
cku svoji práci. R. 1S64 ve Španělsku hor- 
livě studoval literaturu a vrátiv se domŮ na- 
psal některé sbírky vlastních básní »v duchu 
španělském*: Eiit spán. Roman^eustranss, 
Klánge aus Áudalusien^ Hťspeii$che Blidhen 
a j., v nichž však zachytil jen povrchně in- 
dividualitu špan. R. 1869 cestoval po drutié 
do Spaněl a vydal pak Doíí Buch meiner spán. 
Freunde, překlady nejlepších soudobých bás- 
níků špan. Sám špan napsal knížku o ammer- 
gavských hrách pašijových a řadu článků 
o největších osobách něm.:L^ Walhalarlas 
glorias de Alemdnia, Po třetí byl F. ve Špa- 
nělích v 1. 1879— 1 881 a přispěl k slavnost? 
Calderonové spisem Calderon de ta Barca 
fLipsko, 1881). Překládal hlavně z J. Diany, 
V. R. Aguilcry, J. Valcry a Echegaraye. — 
V poslední době seznamuje něm. obecenstvo 
s literaturou katalonskou, z níž přeložil Bála- 
guerovy »Pyreneje«. 

Faster Petr, národovec český (* 1 801 v Do- 
mažlicích — t 1868 v Břevnově u Prahy). 
Odbyv obecnou Školu a několik tříd gymnasia, 
při čemž osvědčil neobyčejnou ráznost po- 
vahy zrušením pověstného »signa€, učil se 
mlynářství, načež vybral se do světa na zku- 
šenou. R. 1824 se oženil a žil na různých 
místech^ až r. 1840 zřídil si v Praze v Krá- 



Fasti — Fastovská železnice. 



37 



lovských lázních českou kavárnu, která záhy 
se stala oblíbeným shromáždištěm většiny 
českých vlastencfl, literátů a studentfl. F., 
který již dříve znám byl jako horlivý vlaste- 
nec a roz.4ifovatel českých knih, stal se tu 
rázem důležitým činitelem národního života 
a zvláště pfi založení České průmyslové Školy 
a měšťanské besedy byl velmi účasten. Nej- 
více v5ak proslul F. v památném n 1848 Jsa 
tehda hostinským >U zlaté husy« na Koňském 
trhu, horlivé přispíval k liberálnímu ruchu 
v tajných i veřejných schůzkách a 11, bř. 
vedl památnou schůzi Českého měšfanstva, 
studentstva a literátů atd. v Lázních Svato- 
václavských, na které ujednána známá petice 
Pražanů k císaři. Činem tím stal se F. rázem 
jednou z nejpopulárnějších osobností praž- 
ských; zvolen za místopředsedu Svatováclav- 
ského výboru a byl členem první deputace 
do Vidné dne 19. března i druhé (v dubnu), 
údem Národního výboru i nové liberální rady 
městské, která návodem starosty dra A. Stro- 
bacha usnesla se také uděliti F-ovi za jeho 
zásluhy >národní odměnu*. Po neblahých 
bouřích svatodušních musil prchnouti z Prahy 
s velikým nebezpečím, skrýval se v rodišti 
svém, až pak zvěděv, že stíhán jest vojskem 
i úřady, dobrovolně dostavil se k soudu i věz- 
něn na hradě pražském, odkud však brzo 
jako nevinný propuštěn. Za nastalé kruté re- 
akce nebylo ovšem ani F-ovi možno účastniti 
se života veřejného. Již r, 1850 přestal býti 
členem rady městské, slíbená národní odměna 
mu odřeknuta; ba i v bázlivých národních 
kruzích stal se F. osobou nemilou, a jedni 
přátelé za druhými jej opouštěli, povolujíce 
nátlaku různých pomluv. Události ty i krutý 
despotismuJt Bachovský těžce doléhaly na F-a, 
jenž zatím byl se ujal Novoměstské kavárny 
u Myslíků, a přiměly jej asi také k tomu, že 
posléze Prahu opustil a nejprve v Hájku, 
pak v Břevnově si najal pivovar. Jednu z jeho 
dcer, Terezii, pojal za chof r. 1R59 V. B. Ne- 
beský. Viz »Světozor«, 1868. fJš. 

Fastl (lat ): I. u Římanů dni, ve které bylo 
dovoleno souditi (v, Dies), metonymícky se- 
znam dní soudních. 2. Poněvadž dní těch 
byla ▼ římském kalendáři většina, nazván tak- 
to (a potiori) kalendář římský. Při jednot- 
livých dnech zaznamenány byly také slav- 
nosti, obětí, hry na ně připadající, stručné 
poznámky o událostech historických, o vý- 
chodu a západu souhvězdí a j. Kalendář, 
jehož vedení měli na starosti pontilikové, byl 
přístupen původně poi re pitriciům, kteříž vý- 
hody té rozmanitě těžili ve svůj prospěch. 
Tepnrc r. 304 př. Kr. uveřejnil jej Cn, Pla- 
ví as, písař Appia Claudia Caeca, zároveň 
a formulemi soudními (t. zv. ius Flavianum), 
a od dob v té zabývali se také soukromníci 
studiem f tŮ. Fragmenty úředních i neúřed- 
ních f tŮ nalezeny byly, ▼ kameni vryté, dosti 
homéy A z nich podařilo se sestaviti úplný 
kalendář celého římského roku. Sem spadají 
na př. f» Maffeiani (dle prvního majetníka 
Maí!eiho\ obsahující přehled téměř všech dní 
v roce: í. Praenestmí, redigované od slav- 



ného grammatika Verria Flacca a zvané tak 
dle jeho rodiště Praeneste, kdež, vryty jsouce 
do mramoru, veřejně byly vystaveny, a j. — 
Všecky zlomky vydány a vysvětleny, od Th. 
Mommsena v Corpus inscript. Lat. svazek I. 
(1863), str. 293. Mimo to zachovány jsou ruko- 
pisně dva kalendáře, jeden ze IV. stol. po Kr., 
sepsaný od Dionysia Filocala a křesťanské 
jeho přepracováni od Polemia Sylvia. 3. Slo 
vem f. označeny byly také rozličné úřední 
chronologické seznamy s udáním eponymních 
úředníků. Sem spadají: f. consulares, f. prae- 
torií, f. censorit^ seznamy kněží {i.sacerdotales, 
f. fratrum Arvalíum), seznamy triumfů a ovací 
slavených (f. triumphales\ Fragmenty jednot- 
livých těch f-tů jsou zachovány. Obzvláště 
důležitý jsou f. Capi to li ni (jméno jejich 
pochodí od místa, kam je uložil Alex. Par- 
neie a kde dosud jsou uschovány). Vykopány 
byly na foru římském na sklonku polovice 
XVI. stol. a opět v XIX. stol. několikráte. 
Původně zdobily stěnu úřední budovy nej- 
vyššího pontiíika, Regia zvané. Obsahují se- 
znamy konsulů, diktátorů, náčelníků jízdy, 
censorů, triumfů a ovacf v chronologickém 
pořádku dle éry Catonovy od r. 508 př. Kr. 
až do r. 354 po Kr. Vydány byly od Bart, 
Borghesa" r. 1818 v Miláně. Otištěny jsou 
v Corpus inscr. Lat. I, str. 415. Mimo to vy- 
dal Klein, F. consul. inde a Caesaris nece 
usque ad imp. Diocletiani (1881); De Boor, 
F. censorii (Berlín, 1873}; Wehrmann a Holzl, 
F. praetorii (onen r. 1875, tento r. 1876). Srv. 
Kaufmann, Die Fasten d. spáteren Kaiserzeit 
(Gotinky, 1874). — 4. F. Ovidiovy viz Ovi- 
d i u s, Pk, 

Fastidlomi (z lat.), nechuť, odpor vzbu- 
zující; odpor, nechuť k něčemu mající, pyšný, 
vy béra vý. 

Fa«ti Xiimbargeiuies nebo Limburger 
Chronik nazývá se kronika pánů a města 
Limburku n Lahnou, sepsaná notářem Tile- 
manem Elhenem z Wolfhagenu a obsahující 
kromě zpráv o událostech v I. 1336— 1398 za- 
jímavé, místy až naivní líčení tehdejších ži- 
votních a kulturních poměrů, vypočítávání 
písní tehdy oblíbených, vypravování o flagel- 
lantech a poznámky o Václavu IV., ve kte- 
rých líčen jest jako největší zhýralec. Vydnl 
ji A. Wyss v Monum Germ. hist. B IV. Ab- 
theil. I. (Hannover, 1883). 

Fastoso í-tózo], ital., pyšně, nádherně. 

FaatOT (Ch v as to v), místo v gub. kijev- 
ské, Újezdě asilkovském, na říčce Únavě a 
železnici kijevsko-žmerinské, se 7537 obyv. 
(i885\ z největší části židy, má římsko-katol. 
a řecko-katol. kostel, synagogu a značné trhy 
na dobytek. Město vyskytuje se již v XV. st. 
Trpívalo mnoho vpády Tatarů, kozáků i Po- 
láků. Zvlášť památný vpád učinil Bohdan 
Chmělnický r. 1649, jenž Poláky vyhnal. Hkr, 

Faatovaká iel«uilo« v gubernii kijevské 
spojuje Fastov se Znamenkou (dl. 282 ver- 
sty ^ 300 9 km), t. j. dráhu charkovskoniko- 
lajevskou s drahou jihozápadní; má několik 
odboček, tak že jest celková délka 344 versty 
(367 km)] rozchod měří i'524 m, nejmenší 



38 



Fastrada — Fáta Morgana. 



polomér oblouku 300 saienf (640 m); kapitál 
v podnik vložený čítá 4t393>595 rublO akcií a 
13,722.771 rublů obligací, k jehoŽ zúročení 
přispívá stát 5*/t A k umoření cxVt* ^^- 

FaJrtraAa, dcera franc. hraběte Radolfa 
(t 794), třetí manželka Karla VeK, jemuž po- 
vila dvč dcery, Theoderadu a Hildrudu; po- 
pudila svou bezohledností Pipina, syna Kar- 
lova, ke vzpouře proti otci. 

Fai«B« (fafienai, v hanáckém nářečí pe- 
řinky z chlupA, ellipsovité, po jedné straně 
kftží obtažené. Přivazovaly se pod lýtko do 
boty, aby se noha vyrovnala a holínka u boty 
nelámala. 

Tášw (EIF.. někdy též Tendelti), hl. 
město býv. sultanátu a pozděj&l egyptské pro- 
. vinete Dár-Fúru, na 13* 36-5' i. S., 25" 24' v. d., 
713 m n. m., 730 km na jz. od Chartúmu. 
Město, založené koncem XVIII. st. sultánem 
Abd*er'Rahmanem, skládá se z několika sku- 
pin chýší rozložených na dvou pískových pa- 
horcích, mezi nimiž se nalézá bažina Ten- 
delti. Místo jest poměrně zdravé, vedra mírná. 
R. 1874, když byl vzat Egypťany, měl 12.000 
až 15.000 obyv. a byl obklíčen valem. Egyp- 
^ (ané spojili jei telegrafem s Ponílim. Nyní jest 
* v moct Mahdijcfl. 

Fašina, faSinka, proutí stěsnané a svá- 
zané do válcovitých otepí, 2—4 m dl., iisi 
40 cm tlustých, místy houžvemi seškrcených, 
hař. Zákopníci a hradebníci je vyrábějí na 
hati dl ech, t. j. na křížovitých kozičkách na 
jistou vzdálenost od sebe zatknutých do země, 
Škrtí je škrtidlem či úžidlem a svazují 
houžvemi. F-mi se obkládají (opažují) svahy 
hradeb z prsti navezených a u zákopfi a pod. 
ze země navržených, aby násvpy pevněji stály; 
oblehatelé útočíce na hradby vyplňují f-mi 
příkopy, aby pfes ně snáze se přepravili; zá- 
kopníci plní f-mi jámy a díry na zkažených 
cestách, by je Činili pro vojsko, hlavně hrubé 
střelby a souvozí, schůdnějšími. FM, 

Faioda, velká osada v říši Mahdíově ve 
vých. Africe, na pravé straně Bahr-el-Abjadu 
na ostrově téže řeky, pod 9" 55' 16" s. S., ve 
výši 420 m; vznikla r. 1864 po osazení území 
ŠilúkÓ vojskem egyptským jako osada trestá* 
necká, ale později učiněna středem nové pro- 
vincie a Egypťané zřídili tam tvrz, kasárny, 
budovy pro úředníky. Vedle t^to osady rázu 
evropského vznikla znenáhla též veliká osada 
domorodců obklopená hradbou kolovou. Za 
povstání Máhdíova nejen Egypťané, ale také 
větší díl obyvatelstva domorodého osadu opu- 
stila. — Bývalá mudírie fašodská zabí- 
rala území Šílúkfi a měla dle odhadu Munzin- 
grova na 250.000 obyv., kteří se zabývali 
orbou, chovem dobytka, lovem a rybářstvím. 

Fat [íá], franc , hejsek, floutek, člověk 
přihlouplý. 

FatallímniJi (z lat.) znamená víruvosud 
č. usouzení. F. zůstává vždy jen věrou nebo 
přesvědčením subjektivním a co proti fátu č. 
osudu namítati možno, možno ovšem uvésti 
i proti fmu. Jestliže fátem se rozumí slepá nut- 
nost nepodmíněná a pak ještě i všeobecná, 
třeba proti tomu ukázati jen na tu okolnost, 



že nám nikde nenf dána nutnost nepodmí- 
něná, nýbrž vždy jen podmíněná, poněvadž 
jednotlivé zjevy ukazuH se býti výsledkem 
určitých právě jen příčin a nutnost účinu 
jeví se vždy poutanou k nějaké příčině hle- 
datelné. I jest hned patrno, že hlásaná vše- 
obecná nepodmínénost přece jen připouští 
jakousi výjimku a tak se jeví přifíkaná fátu 
nepodmíněnost i všeobecnost tvrzením libo- 
volným. F. vylučuje účelnost vůbec a pokud 
lidského konání se tkne, vede k praedesti- 
naci. Čímž přichází v odpor s naukou o svo- 
bodě vůle. ^. 

Fatallata (z lat.), člověk v osud věřící. 

Fatalita, osud, dopuštění osudu, nehoda. 

Fatální (z lat.) osudný, nepříjemný, 
protivný. 

Fáta morgana lítal , franc Fée Síorgain)^ 
dle bretonské pověsti víla-kouzelnice, ne- 
vlastní sestra krále Artuše a zavržená mi- 
lenka Lancelotova; jevila svou moc zejména 
vzdušnými přeludy, jež odtud rovněž zvány 
F. M. Dle pověsti bydlí v mořských hlubi- 
nách úžiny Messinské v křišťálovém paláci, 
objevujíc se pří západě slunce se svými druž- 
kami ve skvostně zářivých podobách. 

Fáta Morgana v optice jsou úkazy ve 
vzduchu, které vznikají lomem a úplným od- 
rázem světla ve vrstvách vzduSných nestejné 
hustých. Záleží v tom, že viděti jest před- 
mětů vzdálených obrazy buď jednoduché nebo 
dvojité i vícenásobné, přímé i převrácené, ne- 
zřídka znetvořené, někdy velmi prodloužené 
ve směru vertikálním, jindy zase zkrácené; 
obrazy ty měnívají tvar i polohu a netrvávajf 
dlouho. Jméno pochází z Jižní Itálie, kde na 
pobřeží Calabrie a Sicílie se takové vzdušné 
vidiny objevují a pověrčivým lidem zvláštní 
víle, zvané F* M. (v. t.'i, se připisovaly a dle 
ní se tak nazvaly. Různě se vyličují, při Čemž 
někdy i fantasie má svůj vliv. Dle P. Minasiho 
(1773) objevují se ve vzduchu řady pilířů a 
oblouků, pravidelné sloupy, vysoké věŽe, pa- 
láce 8 okny a balkony, stromořadí, roviny po- 
kryté stády, celé řady pěchoty a jezdců a 
množství podivných obrazů v přirozené barvě 
a držení, které se v krátké době své viditel- 
nosti nad hladinou mořskou pohybují. Po- 
dobný popis podává P. Angelucci. Podivný 
tento výjev není pouze na Itálii vázán. Stá- 
vajít se za jistých okolností zhusta následkem 
lomu světla předměty viditelnými, které již 
leží pod obzorem a nemohou tedy býti nor- 
málně viditelnými. Tak z Hastinusu v Anglii 
není viděti pravidelné pobřeží francouzské, 
poněvadž leží pod obzorem, avšak za jistých 
okolností se to stává. 

Vypravuje na př. Latham, že r. 1798 bylo je 
viděti a že davy lidu spěchaly, obdivovat se 
neobyčejnému divadlu. Obraz znenáhla vy- 
stupoval i zdál se oku blížiti. Latham vystou- 
pil na skalisko a viděl pak celé pobřeží, Calais, 
Boulogne až k St. Vallery; i rybářské čluny 
dalekohledem bylo lze rozeznati; zdály ae 
býti blízké a zvětšené. Českému čtenářstvu 
jest znám Sedláčkův popis f původ ně v ČČM. 
na r. 1827) Paty Morgany objeví vSí se u vsi Pří- 



Fáta Morgana, 



39 



kosic na Plzeftsku dne i. února 1815. — Na 
bfehu molí í jeier objevuje tt F. M. ihusia; 
pFcdmély oddflent od poiorovatele rozsáhlou 
hladinou vodni zdají ac býti zvétSeny ve (míru 
vertikálním. Jiou velmi pomfjejkl, trvají ní- 
kolik minul, miiejí a opít se objevuji. Nutná 
podmínka pro jejich vznik jest, aby ovzduSi 
bylo klidné. Na jezete ŽenEvskím objevují 
te zvláití I jara la prvních horkých dní, kdy 
teplota jezera jest jeStí nízká. Popitovali je 
Castberg, Humboldt, Charles Dufour, Forel. 
Oku lze do jiil£ míry vysvétliti lomem svétla 
ve vsduchu, kicrým vQbec pfedmíty pfi ob- 
zoru zdají Bc býti vyiSími, nei jsou skutefní, 
a kterým tudli i pledmíly pod obzorem le- 
žící mohou vystoupiti nad obzor. Avlak pouhý 
lom svitla nestafl k vysvítleni vSech jedno- 
tlivých okolnosti pfi tomto úkaze; hcajet ide 
jeití datelitou úlohu úplný cdiaz. N.íleiiř F. 
M. ke skupiní atmosfér ícl^v^^h úkazů opti. 
ckých, klerí se Často pod fmínem F. M. 
shrnují, avSaW které !ípc bvlo bv oznařiii jmé. 
nem zrcadleni vzduchu. Néjziiáin«iAf jesl 
úkaz, vyskytujíc! se v Dulnim Egypte, na l.terj 
poiornoit fysiko by- 
la obrácena Mongem. 
jcní provázel r. 1798 
výpravu Napoleonovu 
do Egypta a který tél 
podal pfesný popis i 
vysvíileni jeho: -Ce- 
lý Dolni Egypt jest 
skoro vodorovná ro- 
vina, na kteří jsou 
jen některá přirozená 

nebo umělá návrSi. Na těchto k vBIi zálo- 1 
pám se vystavily vesnice, klerě, obklopeny | 
jsouce dallovniky a palmami, svými tma-i 
vými obrysy na velmi jasné obloze z daleka! 
padají do oka. Ráno a veier němí jejich vze-l 
zFeni nic neobyčejního.Aviak jakmile jesl půda 
po východu slunce do jisté míry zahřátá, jeví 
se na rnvině ve vzdálenosti asi i míle franc. 
od poiorovatele kolkolem vieobecná zátopa, 
což trvá ai do večera, kdy nastává ochlazeni. 
Vesnice kolem i míle vzdáleně vypadají jako 
oitrovy. roztroušeně ve velkém jczefe, ve 
klerětn se zrcadli. BIllIS li se k takové ves- 
nici, ustupuje zdánlivý bfeh. jezero Hiává se 
před vesnicí uzlí. ai koneínf mizl, kdeíto 
u vesnic dále leílclch setrvává.. V Africe úkaz 
není ^idký a slove seráb, i Korán o něm 
mluví. — V Alifrsku na poufti poblíiíe Uiskry 
jest častý na ihavím pisku, pouSC zdá se býti 
pokryta vodou. Janssen r. i8go dvakrát ho 
foto^rafaval. Podobně i v jiini Francii a na 
uherských pustách jasto se vyskytuje. Búsch 
r. 1779 popisuje ho z okolí Brém, Woltmann 
r. 1794 z okolí Cuxhavenu. Biot a Matthieu 
na sev. pobfeíi sev. Francie konali yeimi 
ptesná pozorováni a mífenl, Biot pak doplnil 
výklad MangeQ v Rccherchessurlesréfractiona 
exlrmordinaires qui oni lieu pres de Thorizon 
1810 a v jehoTraitf dePhysique^. jc-li vzduch 
nad povrchem zemským silní zahfát, mohou 
zpodni i-rstvy býti řídíi nel vý^e leiící; hu- 
stota vzduchu pak od povrchu zemskíha 



rychle roste, pak zase od jistí vrstvy ne- 
utrální počne jí ubývati a nastává stav nor- 
milní. Paprsky přicházející z bodu výle po- 
loíenéhu pod vrstvu neutrální (vyobr.£.i434.í) 
lámou se tím více od kolmice, čfm hloubiji 
vzduch pronikají, ai koneCně skoro vodorovní 
dopadají, tak ie úhel dopadu jest vítSI než 
úhel mezný a nastane úplný odraz (p), načet 
jdou nahoru opační se lámajíce, až vniknou 
do oka (o), které pak vidi obraz ve smíru 
posledního paprsku (on). Poněvadž se pa- 
prsky, z krajních bodO pfedmítA vycháze- 
jící, křižuji, povstane obraz převrácený. PFed- 
mít sám jest viditelný paprsky, které pro- 
cházejí horními vrstvami skoro vodorovní a 
nelámou ae (ot), jak obyčejně pfímý. Dojem 
vodní hladiny vy- 
světluje se dle Bíota 
laklorČásfpřcdmé- 

pod jistou řarou, 
jest neviditelna, po- 
něvadž [)d ni do oka 
paprsky pfijíti ne- 




pod touto farou ob- 
jeví následkem úpl- 
ného odrazu převrá- 
cený obraz horní je- ■ 
ho CásiitíípFímo vi- 
ditelné a mimo 10 na 
ostatnfch místech, 

která nejsou vyplněna pFedmítem a obrazem, 
jeví se modrá obloha vzadu se nacházející; 
tato pojí se k nim jako jasný modrý lesk a 
tak vzbuzuje dojem hladiny vodní. Podmínka 
dalSi zrcadlení vzduchu jest, aby ovzdujl 
bylo klidné, aby ae míchání vrstev rQzní hu- 
stých dílo velmi zvolna. Kromě vylíčeného 
zrcadleni vzduchu zpodního zhusta ae po- 
zoruje zrcadlení horní (téi inversní zvané, 
vyobr. č. 142$. a 1416.), pfi kterém se nad 
předmětem jeví jeho obraz převrácený nebo 
pfímý neb obojí zároveií. Takové pozoro- 
val Vince r. 179S na pobřeží anglickém a 
velmi Casio Scuresby na svých cestách, ko- 
naných v moflch polárních r. 1822 a 1813J 
Dumuys r. 1888 se svými soudruhy na po- 
břeží norvéiském viděl nad vzdálenými 
ostrůvky a skalisky na nebi jejich převráceni 
obrazy; dne 14. pros. i86g bylo viděti v Pa- 
říži nábfeii Louvreskě a sousední domy zrca- 
dliti se na nebi naprosto jako v zrcadle a 
tamže dne 6. pros. 1B89 z Pláce de Trocadéro 
nad věži Eiffciovou byl převrácený její obraz, 
lak ie ípicemi se dotýkaly. I ve velikých vý 



40 



Fatež — Fa(t)hien. 



Skách lze toto horní zrcadlení pozorovati. 
C. Colombo vypravuje, že dne 29. srpna 1890 
skály a ledovce Monte Rosy zrcadlily se ve 
vzduchu jako jindy ve vodé; nad skutečnými 
vrcholy stála druhá řada vrchoIQ, takřka hlava 
na hlavě. Výjev trval asi půl hodiny. Rovněž 
s balonfi úkaz nejednou pozorovali vzducho- 
plavci, jako na př. Eliot r. 1854, Gaston Tis- 
sandier r. 1868. 

Horní zrcadlení vysvětluje se tím, že nad 
dolními vrstvami vzduchu, studenými, usazena 
jest vrstva teplejší, tak že hustoty vzduchu 




C. 1425. Zrcadlení horní. 

do výšky velmi rychle ubývá. Tu paprsky 
z předmětů níže ležících (vyobr. č 1425.6 a 
vyobr. č. 1426. a), přicházejíce do vrstev mno- 
hem řidších, lámou se silně od kolmice. Pa- 
prsky tyto mohou stihnouti oko pozorovatele 
před svým úplným odrazem (vyobr. č. 1425 ) 
a obraz předmětu objeví se nám ve směru 
posledního lomeného paprsku (// b\ zrcadlení 
zakládá se zde tedy pouze na lomu světla). 







C I426w Zrcadlení homl. 

nebo nastane v jisté výšce (vyobr.č 1426.56) 
úplný odraz a paprsky jdouce nyní dolů lá- 
mou se ke kolmici; obraz jeví se pak opět 
ve směru posledního paprsku {h a"). Oba pří- 
pady mohou se u různých paprsků, vycháze- 
jících z téhož předmětu, současně vyskyt- 
nouti. (Ve vyobr. č. 1426. dopadá paprsek 
též ve směru a n h a. pozorovateli jeví se 
kromě obrazu a** ještě obraz ď,) Jestliže 
při tom paprsky, z krajních bodů předmětu 
vycházející, než do oka pozorovatelova vnik- 
nou, se křižují, nastane nad předmětem 
jeho obraz převrácený, nekřižují-li se, nastane 
obraz přímý. Patrně mohou oba případy též 
současně nastati za určitých okolností. Zne- 
tvoření obrazů, pak vícenásobné obrazy, jak 
je zejména Scoresby pozoroval, lze vysvětliti 
tím, že vrstvy stejné hustoty nejsou vodo- 
rovné, nýbrž že mají třeba jen malé záhyby. 



tak že v různých polohách mají různé směiy. 
Na těchto různě položených vrstvách pak na- 
stávají mnohonásobné odrazy. Takové mnoho- 
násobné odrazy dle Clausía (Beitráge zuř 
meteorologischen Optik) a jiných se dějí i při 
vzniku Fáty Morgany. Ve vzduchu, zvláště při 
mimořádném uspořádání hustoty, stále panuje 
pohyb, řidší vrstvy vystupují, hustší klesají, 
tím i plochy stejné hustoty tvar i polohu 
mění, čímž se vysvětlují pychlé změny těchto 
optických úkazů. Pohyb vzduchu má též za 
následek, že obrysy obrazů nebývají ostré a 

obrazy se jaksi chvějí. 
Tím způsobem ostatně 
vzniká, i když není žádné 
zrcadlení, známé třesení 
se předmětů, které se za 
horkých dnů často pozo- 
ruje. 

Vrstvy vzdušné nestej- 
né hustot/ mohou býti 
odděleny též plochou na- 
kloněnou; tím vysvětluje 
se zrcadlení vzduchu 
pobočné, které mezi jinými pozorovali Soret 
a Jurine r. 1818 na jezeře Ženevském. Daleko- 
hledem viděli loď, která plula od pravé strany 
k levé ku středu jezera, kdežto její obraz plul od 
levé k pravé. Příčina zdá se býti, Že poblíže 
vysokých strmých břehů jest vzduch ve stínu 
ještě chladný, kdežto dále od břehu se již 
silně zahřívá. (O mathematické theoríi zrca- 
dlení vzduchu psali mimo Biota Gergonne: 

Essai anály tique sur le phé- 
noměne du miráge [1829 a 
1830 v Annales mathem.]; 
Grunert, Theoric der Luft- 
spiegelung v Beitráge zur 
meteor. Optik, 1848.) Pka, 
Fatei, újezdní město v rus. 
gub. kurské, 240 m n. m.. při 
stoku řeky Fatežky s Uso- 
žem, na železnici moskevsko- 
charkovské, v příjemné pa- 
horkaté krajině. R. 1888 mělo 
601 1 ob., znamenité zahrad- 
nictví, provaznictví, výro 
bu másla a kořalky, obchod 
8 obilím, konopím a medem. — Fatežský 
Újezd měl r. 1885 na 2683 frw' 122.441 oby v. 
v 283 osadách. Jest úrodný (černozem), místy 
pahorkatý (kopce až 272 m), má poměrně málo 
lesů, málo luk, nevelký průmysl, ale značné 
včelařství. Hlkr. 

Fa(t)hle]i, t. j. lesk zákona, duchovna 
jméno čínského kněze buddhistického Ši, 
jenž proputoval země buddhistického okruhu. 
^' 399 po Kristu opustil spolu s jinými Čín- 
skými poutníky Yutan (nynější Chotan) a pu- 
toval přes Leh, Kašmír, Kábul, Kandahár a 
Pandžáb do Matury ve stř. Indii. Cesta trvala 
6 let. V Indii pobyl také po 6 let, navštívil 
Ceylon, odebral se dále na Jávu a konečně 
r. 415 vrátil se do Číny, s velikým prý po- 
kladem sebraných knih posvátných. Zkuše- 
nosti ze své cesty sepsal v knize Fu-Kuokki 
(t. j. vylíčení zemí buddhistických). Kniha ta 



Fathom — Fatra. 



41 



přes to, že obsahuje xnnoho bajek a povésti, 
jest dAležitVm pramenem pro poznání tehdej- 
šího stavu buddhismu v Indii. Přeložil ji Ábel 
Rémusat (Foč Koué ki on Relation des roy- 
aumes boudhiques, PaříŽ, 1836). Anglický 
překlad Beal&v vySel v Londýně r. 1869. 
i^tgge vydal čínský text a angl. překlad v Ox- 
forde r. z886 pod názvem »A record of Budd- 
histic Kingdoms being an account by the 
Chinese monk Fáhien of his travels in In- 
<)ía and Ceylon«. 

Fathom [féd*m]. angl., viz Faden. 

AlFátlIia t. j. súra otvírající či zahajující 
Korán, název prvé súry Koránu. Považuje se 
2a kvíntessenci celého Koránu i jest u mu- 
hammedanA asi tím, čím modlitba Páné 
u nás. Dk. 

Fátiligarli viz Farruchábád. 

Fátlhpiir, Fatepore: 1) F., hl. mésto 
distriktu v Přední Indii, v Severozáp. provin- 
ciích, vdivisi alláhábádské,při železniční trati 
kahnpurskoalláhábádské, na 25* 55' s. fi. a 
80* 52' v. d.; má krásnou mešitu, 21.328 ob. 
(i88z, znich 11.896 hindd, 9356 muham.) a 
značný průmysl, zvláSté Iruhlářství. — Di- 
strikt fátihpujrský zabírá veleúrodné kon- 
činy v doábu ganŽsko-džamenském a dobře 
jsa vzdělán i hojné zavodf^ován množstvím 
průplavů vykazuje veliké sklizně cukrové 
třtiny, indychu, bavlny, máku a obilí; na 
4245 Vm* má 685^45 obyvatel (1881), qo\ 
hindft. — 2) F., R-Sikrí. město v Př. Indii 
v div. agerské, záp. od Agry, náležel pod 
panstvím Akbarovým, jenž zvolil si jej za 
sídlo na místě Agry, k nejnádhernějším mě- 
stům Indie; nyní však skoro všecky paláce a 
chrámy jsou v rozvalinách. Nejlépe zacho- 
vány jsou dosud velká meSita Akbarova s hro- 
bem svatého Aejcha Selíma, dále zbytky vel- 
kého paláce, sloní brána a pilíř 24 m vys„ 
zvaný Hírán Minář. F. má 6243 ob. (1881) 

Fatiko, osada ve vých. Súdáne v Africe, 
v býv. Rovníkové provincii Emina paši, na 
3^2' s. š., xio km sv. od Vadeláje, v krajině 
zdravé a úrodné; byla pod panstvím egypt 
ským sídlem mudíra a malé posádky a měla 
tvrz, u které vznikla veliká osada domorodců, 
jez byla důležitá pro ovládání obchodu na 
hor. Nilu. R. 1894 pojato území F-ka v obor 
zájmů angl. jako čásf Britské Vých. Afriky, 
přes odpor Egypta i Turecka. 

Fátima (Fátime, Fátme, arab.), nejmladší 
a nejmilejší ze 4 dcer Muhammeda a Chadídže 
(• 607 v Mekce — + 632 v Medíně), byla 
r. 623 provdána za Aliho, potomního chalífa, 
jeroul povila syny: Hasana a Huseina. 

FatlÍDOVOlf arab. dynastie založená r. 909 
Obcid-AIláhem« jeni vydával se za pra- 
vého potomka Alího a Fátimy, dcery Mu- 
hammedovy. Říše jejich obsahovala nynější 
Alžírsko, Tripolsko, Túnts, Bárku a na krátký 
čaa také Marokko. Roku 969 Džóhar, vůdce 
chalífa Muizza, dobyl země Egyptské a r.óyz 
laké Syne, načel přeneseno hlavní sídlo F-ců 
do Káhiry. Moc jejich rostla; za krátko uznáni 
jsou za pravé panovníky v Núbii. v Mekce 
i v Medíně, a Sicílie s Částí jižní Itálie jest ku 



panství jejich připojena. Nástupce Muizzův 
Alazír (975 — 996) podrobil si Haleb a Mosul 
a chalíf Hákim-bi-amriMáh (996—1021) 
opanoval Palestinu a Jerusalem, kde dal roz- 
bořiti všecky chrámy křesťanské, zvláště 
chrám Božího hrobu. Panoval ukrutně a po* 
važuje se za bytost božskou dal vznik nábo- 
ženské třídě Drúzů, která dosud očekává pří- 
chodu jeho na tento svét. Syn jeho A bul 
Hasan Alí (1021— 1036) uvedl v říši pořá- 
dek, za despotické vlády otcovy valně roz- 
rušený, a opanoval poznovu r. 1029 Sýrii; 
za syna jeho Mustanzira (1036 — 1094) do- 
voleno bylo křesťanům obnoviti své chrámy 
v Jerusalemě. Ale za jeho vlády počíná moc 
F-ců klesati; r. 1070 odřekla se jich Mekka 
i Medína, r. 107 1 ztracena jest Sýrie a Pale- 
stina s Jerusalemem, v 1. 1061 — 1091 Sicílie, 
která opanována jest od Normanů, ano Al- 
žírsko s Tripolskem a Tunisem odpadlo a pro- 
hlásilo se za říši samostatnou. R. 1098 zmoc- 
nil se sice chalífa M ustalí (1094— 1 101) Jeru- 
salema, ale již r. 1099 J^^^ město to od kři- 
žáků dobyto, a Egypťané utrpěli velikou po- 
rážku před Askalonem. Poslední chalífa z to- 
hoto rodu, AlAdhíd, byl r. 1171 od Sala- 
dina zbaven trůnu. Viz Wíistenfeld, Gesch. 
der Fatimiden-Chalifen (Gotinky, 1881). 

Fatio [fácioj Nicolaus de Dui Her 
i* 1664 v Basileji — f 1753 v Maddersfieldu 
v Anglii), geniální fysik, jehož jméno by snad 
slavré bylo, kdyby v pozdějším věku nebji 
se oddal náboženskému blouznění. Známým 
se stal jako původce sporu o vynalezení po- 
čtu differenciálného mezi Newtonem a Leib- 
nizem. V dějinách astronomie dobře jest za- 
psán pro svá pozorování světla zodiakálního, 
jehož povahu postihl hypothesou podnes uzná- 
vanou. Podrobnější životopis jeho podal Wolf 
ve svých Biographien, svazek 4. str. 67. (Cu- 
rich). La. 

Fátme viz Fátima. 

Ffttovatl (zlat.), přiznati. 

Fatra, dvě pohoří karpatská v sev.-záp. 
Uhřích, oddělená navzájem údolím Oravy a 
pánví Turčanskou. Západní z nich. Malá F., 
rozkládá se mezi Nitrou, Zilinkou, Váhem a 
Varinkou na záp a Turcem, Váhem i Ora- 
vou na vých , táhnouc se v délce 165 Arm od 
jihu k sev. obloukem na záp. vypjatým. Za 
sev. zakončení její pokládá se Kriváft F. 
Čili Malý Kriváft, kdež bezprostředně pojí 
se k F-ře Oravská Magura, tvořící pokračo- 
vání její dále k sev.-vých. Největší výše do- 
stupuje pohoří toto ve zmíněné Kriváft Fře 
(1666 mi), jiŽněji v Minčolu (1364 w), mezi obě 
ma pak prorváno jest pohoří toto korytem 
Váhu. Geologicky skládá se většinou ze žuly, 
údolí pak má drsná a málo obydlená; jen 
údolí Súlovské u Predmiera jest proslulé ro- 
mantickými skalami. Rovnoběžně s Malou 
Frou ve směru skoro úplně poledníkovém 
táhne se Velká F. zvaná též Uherským 
Rudohořím. Na záp. omezena jest pánví 
1'určanskuu, na vých. údolím Revúcským; 
na jihu dosahuje ke Hronu, na sev. k Váhu. 
Skoro uprostřed pásma pne se Ostredok do 



42 



Fatsu — Faugues. 



159 1 m, od něho pak na sev. dčlí se pohoří 
vidlicovitč ve dvé pásma svírající údolí Lu- 
bochenské. Povrch Velké Fry skládá se vét 
Šinou z vápencA ; jenom na sev. okraji vystu- 
puje na povrch také žulové jádro. Mimo to 
objevují se tu atarSí i mladSí vyvřeliny, por- 
fyr, trachyt, čedič a j. Obě F-ry slynou zna- 
menitým bohatstvím lesfi, Velká F. pak chová 
v Ifiné svém též hojnost rud. a proslulá báň- 
ská mésta uherská (Kremnice, Báňská By scřice) 
leží při úpatí jejím. 

Fatsu, čínské jméno řeky Amu-Darje. 

řattáhf mauláná z NíS-ápúru, vlastním 
jménem Jahjá ben Síbek, básnickými jmé- 
ny Tuffáhí, Asrárí a Chumárí, mniSským jmé- 
nem F., zemřel 852 H = 1448 po Kr., vše- 
stranný učetiec, nadaný básník a proslulý 
krasopisec chorásánský za vlády sultána Šáh- 
rucha. Vynikal jako mistr v ozdobné, hříčkami 
všeho druhu pfeplnéné a tím ovšem i ne- 
snadné mluve, jak zřejmo to v jehn hlavním 
plodu Sebistdfú chajál (Ložnice obraznosti), 
jakési encyklopaedii o 8 kap. (i kap. o víře 
a islámu vydal s překladem Ethé, Lipsko, 
1868). Průhlednější a zajímavější, třeba i zát 
více pro orientála, jest mladší jeho spis, alle- 
gorie Husn u dU. Uvádí se od něho i kniha 
výkladů snfl (Tobintáme), 10 listů a porůznu 
jednotlivé básně a verše erotické. O oblíbe- 
nosti F-ho v orientu svědčí překlad jeho děl 
do turečtiny. Sebistáni chajál přeloženo tu- 
reckým básníkem Amrím, kommentováno Su- 
rúrím, Husn u dil spracováno Ahím, Lámi'ím 
a Válím. Srv* R. Dvořák, Husn u diU Schon- 
heit und Herz, persische AUegorie von F. aus 
NéSa'púr, heraugegeben, iibersetzt, erklárt u. 
mit ttirkischer Bearbeitung LdmHs verglichen, 
VídeA, 1889 (akad. věd), kde podán i život 
básníkův a rozbor jeho činnosti. Dk. 

Fattori Giovanni, ital. malíř (" 1828 
v Livorně), učil se u Costy ve Florenci a 
stal se pozd. professorem na akademii ta- 
mější. Vedle obrazů bitev maloval krajiny a 
zvířata. Přední díla jeho jsou: Bitva u Sfa- 
genty (1859, galerie florentská). Bitva u Ma- 
donny della Scoperta Í1868, Pinakotéka livorn 
ská). Bitva u Montebella, 4(), pluk u Custoi^y 
(Řím, národní gal.), P^inc Amadeus je raněn 
u Custoi[^y (1870, v paláci Brerové v Miláně), 
Ženy sbírající klasy. Trh koňský v Terraciné. 
Trh koňsky- na Pia\\e della Trinitá v Římě, 
Bruneleschi vykládá sestrojení kupole chrá- 
mové a j. 

Fattnra (ital.), viz Faktura. 

Fatna a Fatnus viz Faunus. 

Fatnm (od fari, výrok) slul ve starém 
Římě vlastně každý výrok vůle kteréhokoli 
boha, zvláště pak Jova; jest to tedy zosob- 
něná vůle božská, jako řecká ^i^g alaa. Jím 
určuje se napřed osud jednotlivců i celých 
obcí. Při narození hned zaznamenávaly prý 
Fáta scribunda (píšící) v kovu osud dítěte. 
Názor ten snad vzat od Etrusků, u nichž se 
vyvinula zvláštní disciplina, kterou na bozích 
se vyprositi mohl odklad nějaké pohromy do 
jisté doby. Fáta jsou tedy velmi příbuzná 
8 Moirami a Parkami a proto se též u nich 



ustálil počet tří; tato tria fáta měla své sochy 
na foru blíže chrámu Janova. F. jsouc příči- 
nou smrtí rovná se též Smrti (Mors). Obecný 
lid utvořil si z abstraktního Fáta, jak z ná- 
hrobních nápisů viděti, osobni Fati a Fá- 
ta e. klk. 

Fau, město asijské, viz Fa o. 

Favblaa [foblá], proslulý hrdina kluzkého 
románu »Les amours du chevalier de F.< oó 
Louveta de Couvrav (v. t.). 

Favbonrg [fobúr|, franc. předměst C. 

Fanoa*, též isthmus faucium, těs- 
nina hltanová, tvoří přechod z dutiny ústní 
do hltanu. Tato těsnina je ohraničena shora 
čípkem, po stranách volnými kraji obou fas 
patrojazykových, za kterými se nalézají man* 
dle, a dole kořenem jazykovým. V přenese- 
ném smyslu nazývá se tak též dutina hlta- 
nová. Sr^. 

FanoUU [fósijl. Col de ta F.. sjízdný prů- 
smyk v Juře, spojující Pays de Gex a Qeněvu 
se stř. Francií. Nejvyšší jeho bod leží 1323 wt 
nad mořem. 

Fanollla* [fóslj], nesprávné zvané Monts 
F., nebof je to spíSe pásmo planin a kopců, 
o absol. výši 4—500 m n. m (relat. výše 
kopců jen 2—300 m); táhnou se od planiny 
Langrěské k Vogesám, složeny jsouce hlavně 
z vápence (trias , z valné Části dobře zales> 
něny a důležitý jako rozvodí mezi Atlant- 
ským ok. a Středozem. mořem. 

Fanoonnean-Dvfirtsaa [fókonó dyfrénj 
Victor, učenec franc. (* 1798 v Cháteau- 
roux), prakt. lékař ve svém rodišti. Z lékař- 
ských prací sluší jmenovati Préds des malá- 
dies du foie et du pancréas (18561 a Traité 
de íaffection calculeuse du foie et du pancréas 
(1851). Mimo to napsal: Histoire de Déols et 
de Cháteauroux (Cháteauroux, 1873) a j. 

Fanfféra [fožér] Armand Prosper, spis. 
franc. (• 18x0 v Bcrgeracu — f 1887 v Pa- 
říži), byl nejprve zaměstnán v min. vyučo- 
vání, od r. 1840 v min. zahraničných záleži- 
tostí, kdež byl ředitelem archivů a kance- 
láře. F. vynikl jako badatel o životě a spisech 
Pascalových a uveřejnil řadu knih sem hle- 
dících: Eloge de Bl. Pascal (1842^ Pen<ées, 
fragments et lettres de Bl. Pas. (1S44, 2 sv.); 
Leítres, opuscules et mémoires de Mme Périer 
et de JacquelinCt soeurs de Pas,^ et de AÍArg. 
Périer^ sa niéce (1845); Génie et écrits de 
Pas. Í1847) a Defense de Bl. Pascal, Sewton, 
Galilée contre les faux documenis de M. Cha* 
sles (1868), kdež popíral zejm. pravost ruko* 
pisů Ph. Chaslem Akademii předložených, jež 
později skutečně za falsa byly uznány. Z ji- 
ných prací uvésti jest vydání pamětí pí. Ro- 
landové (1864, 2 sv,), Fragments de littérature 
morale et politique (1865, 2 sv.) a SaintSi- 
monovy nevydané spisy (1880—83, 6 sv.). 

FanifUa [faulja], město v ital. provincii 
piské, 20 km na jv, od Pisy, na lev. bř. ř. 
Tavoly, se 7^5 oby v. (1881). 

Fantas [fóg] Vincent, proslulý kontra- 
punktik starší Školy nizozemské ve stol. XV. 
Skladby jeho chrámové v rukopise chová 
archiv Sixtinské kaple v Římě. ^tí\ 



Fauchc-Borel — Faujas. 



43 



Faa«ll««Bor«l [foSborél] Louis, jednatel 
bourbonsk^ (* J762 v Neuchátelu — f 1829 t.) 
Byl knihtiskafem a vstoupil za revoluce do 
služeb ISourbonQv, tiskl a rozšiřoval jejich 
manifesty a vyjednával v jejich jmčnČ s Pi- 
chegruem, Barrasem a j. Nedoví vftak za re- 
staurace uznání a odmény, pře&el do služeb 
pruských a zemfel jako prus. gener. konsul 
v Neuchátelu skočiv s okna pro hmotný ne- 
dostatek. Jeho M émoír es vydal Beauchamp 
(Paříž, 1830, d sv.). 

Fauoh^r [foSél: 1)F. César a Constan- 
tin, vojevOdcové franc, blíženci (* 1759 v La 
Réole — \ 1815 v Bordeaux), vstoupili do 
vojska patnáctiletí a r. 1780 stali se dAstoj- 
níícy. Život jejích bvl skoro neustále spojen 
béhem vnéjSím i jednotou smýšlení: oba blí- 
ženci, i tělesné neobyčejné si podobní, byli 
horlivými republikány. R. 1793 účastnili se 
bojA za republiku ve Vendéjí a proslavili se 
odvahou a hrdinností. Stejného dne povýšeni 
jsou tu za brígádní generály. Na sklonku roku 
toho byli oba obžalováni jako girondisté a 
jen stéil ušli popravé. R. 1800 dostalo se 
skoro současné obéma bratřím politického 
úřadu: starší jmenován podpraefektem v La 
Réole, mladší členem obecní rady v Girondé 
Pozdéji vedli s malým zdarem obchod v Bor- 
deaux. R. 18x4 bránili rodišté své proti úto- 
kfim anglickým, což zpAsobtlo jim nesmiři- 
telný hnév ro^aítstú. Po návratu Napoleonové 
z Elby připojili se k nému. Přidéleni byli 
k armádě východopyrenejské jako polní mar- 
Úlové U8z5), nemohli však již dostaviti se 
na vykázané jim místo; 21. čce pak nuceni 
byli poddati se Ludvíku XVIIL, kterýž dal je 
souditi pro nezaviněné jimi potupení praporu 
královského, jehož se den na to dopustily 
čety vojenské. Byli pak v Bordeaux odsou- 
zeni k smrti zastřelením. 

8) F. Leon, franc. politik a publicista 
(* 1803 v Limogea — f 1854 v Marseilli), pft- 
vodu židovského; po Červencové revoluci od- 
dal se novinářství a národnímu hospodářství 
Stal se spolupracovníkem »Tempsu« a jiných 
listfl, ale nebyl stvořen pro bojovnou politiku; 
za to tím horlivěji jal se studovati národní 
hospodářství. Napsal mnoho článků i knih 
sem hledících; o sobě vydal zejména Les 
ĚtuJts sur VAnglettrtt (1845), dOleŽité vylí- 
čení zejména hospodářského a společenského 
významu Anglie. R. 2843 četl v akademii véd 
morálních a polit svoje Ršcherchtit sur Vor 
tt $ur targent. R. 2847 stal se Členem ko- 
mory poslanecké za Remeš, zasazoval se hor- 
livé o opravu volební a podepsal obžalobu 
proti Guizotovt. R. 2848 zvolen poslancem do 
Shromáždění konstitučního a zákonodárného. 
Hlasoval a mírnými republikány, stal se pak 
IQ. proa. 2848 ministrem veřejných prací a 
nedlouho potom ministrem vnitra. Zde počí- 
nal si zpáteČntcky: zejména bránil násilím 
i lsti projevfiro protivládního smýšlení a pře- 
svědčení A 25, kv. 1849 P*^^ vzdal se úřadu, 
kdyl ma zákonodárný sbor projevil svou ne- 
libost Psal potom pilně do » Revue des D. 
Mondesc články finančnické a kritisoval bud- 



get r. 2850 a 1852. V dubnu 2852 vstoupil 
pak znova do ministerstva, vystoupil z ného 
však již po šesti měsících, nechtěje se zpro- 
nevěřiti svému politickému přesvědčení a 
nedav se získati nabídkami Napoleonovými. 
Ustoupil do zátiší, přispívaje Články národo- 
hospodář, do Revue d. D. M.c a vénuje se 
rozpravám Akademie věd morálních, jež jej 
r. 2849 zvolila za člena. Jako národohospodář- 
ský spisovatel byl F. rozhodný stoupenec 
anglického liberalismu hosp. a z předních od- 
půrců socialistických snah ve Francii. 

3) F. Julius, ném. spis. národohospodář- 
ský (♦ 1820 v Berlíně — \ 2878 v Říme), stu- 
doval íilosofii a r. 2846 s Prince-Smithem, 
E. Wissem a j. založil Spolek svobodného 
obchodu. Současně skoro stal se redaktorem 
>Ostseezeitungu« ve Štětině a r. 1850 přiči- 
nil se o založení berlínského »Abendpostu<, 
jejž pak redigoval. Když pak r. 2830 list tento 
byl potlačen, F. odešel do Londýna, kdež 
r. 1856 vstoupil do redakce >Mornin{? Stáru*, 
listu liberálně hospodářského. Zastával tam 
obor politiky zahraniční. R. 2862 vrátil se do 
Německa a šířil hlavně přednáškami svoje 
idee, zejm. svobodu řemesla, mezinárodni 
svobodu obchodní a volnost stěhování. R. 1862 
zvolen do pruského sněmu a bojoval v něm 
s pokrokovou stranou hlavně proti reorgani- 
saci armády T. r. stal se také členem stálé 
deputace národohospodářského kongressu, a 
r. 2868 z podnětu jeho na sjezdu vratislav- 
ském založen Spolek pro plavbu řekami a ka- 
nály k zvelebení splavnosti vod německých. 
R. 2870 byl referentem válečným pro » Daily 
Newsc. V 1. 2863- 77 založil a redigoval 
v Berlíně revuei »Vierteljahrschrift fur Volks- 
wirtschaft. Politik und Kulturgeschichte*, 
která přinesla vétšinu jeho úvah. Jiné spisy 
jeho jsou cestopisné obrazy jako: Ein Win- 
ter in Italien, Griechenland und Konstantino- 
pel (Magdeburg, 2876); Vergleichende Kultur- 
bilder aus den vier europáischen Millionenstád- 
ten (2877); Stieifyúge durch die Kústen u. In- 
seln des Archipels und des Jomschen Meers 
(2878'. 

Favjas de Saint-Fond [fožá de senfon] 
Bart hele my, geolog franc. (* 2742 v Monté- 
limaru — f 2829 v SaintFondu), byl advoká- 
tem v Grenoblů, pak adjunktem při Museu pa- 
řížském; jmenován byv král. horním kommis- 
sařem, konal výzkumné cesty po Anglii, Hol- 
landsku, Německu, Čechách a Itálii a posléz 
stal se prof. geologie a věd přírodních při 
Museu pař. Zabýval se hlavně zjevy sopeč- 
nými, popsal cesty své a vydal učebnici geo- 
logie. Vedle Četných Článků v »Annales du 
Museum d*hist. natur.< napsal hlavně: Re- 
cherches sur la pou\olane (Grenoble, 1778); 
Rech, sur les volcayis éteints du Vivarais et du 
Velay (1778); Histoire naturelle de la province 
Dauphine (Paříž, 2782—82, 4 sv.); Mineralogie 
des volcans (t., 2784^; Voyage en Angleterre, 
en Ecosse et aux íles Hébrides (t., 2797, 2 sv.); 
Dictionaire des merveilles de la nature (t., 
1802, 2 sv.); Essai de Geologie (t, 2803—09, 
2 sv.>. 



44 



Fauknar — Faulmann. 



Fanknar z FonkenStejna Sebastian 
byl asi r. 1570 -1590 písařem soudu komor- 
ního a lenního a f po r. 1590. Napsal důle- 
žitý Titulář, obsahující formy listův a tituly 
stavů duchovních i světských, některé zprávy 
o soudcích, pokutách, počítání úrokův a j. 
(Praha, i589\ Jest to obnovené vydání titu- 
láře Šudova, značně opravené a rozmnožené. 

Faulensee, maló lázeňské místo ve Svýc. 
kciitonu bernském, na jezeře Thunském. Mi- 
nerálních pramenů zdejších, známých již od 
XVI. věku, užívá se hl. při chronickém rheu- 
matismu, dně a nemocech dychadel. R. 1874 
byly lázně znovu zařízeny. 

Faulfli Mikuláš, rodem nejspíše z Budě- 
jovic, přinesl dle zprávy Petra z Mladenovic 
o výslechu Husově a dle kroniky Eneáše Syl- 
via z university oxfordské, na které studoval, 
některé theologické spisy Wiklifovy do Prahy 
a dle výpovědi Pálčovy také kousek kamene 
z náhrobku tohoto reformátora. O životě jeho 
není žádných zpráv; pozdější spisovatelé sto- 
tožňovali ho mylně s Jeronýmem Pražským. 

Fanlhab^r: 1) F. Johann, voj. stavitel 
a mathematik něm. (• 1580 v Ulmu — + 1635 
t). Byl tkalcem, ale zabýval se mathematikou, 
tak že byl ustanoven počtářem a dozorcem 
měr a vah ve svém rodišti. R. 1619 zaměstnán 
byl při stavbě pevnostní v Ulmu a r. 1622 
při opevnění Basileje; žil od r. 1625 — 30 ve 
službách prince Oranského a kard. Dietrich- 
steina, načež r. 1630 povolán do Frankfurtu 
ku stavbě nových hradeb. Mimo to byl za- 
městnán při mnohém opevftování doma i v ci- 
zině. Proslul jako slavný počtář a napsal cel- 
kem 27 spisů, z nichž jsou důležitější: Árith- 
metischer cubicossischer Lustgarten mit neuen 
Inventiones gepjlan^et (Tubinky, 1604); Neue 
geom, u. perspectivische Invenliones etUcher 
sonderbarer Instrument a Neue Tnvent, ^uGrunď 
rissen der Pasteyen u Vestungen (Frankfurt 
n. M.. 1 610); Neu erfuná. Gebrauch e, nieder- 
idnd. Instruments j^um Abmessen u. Grundlegen 
(AugSpurk, 1610); Neuer mathem, Kunstspiegel 
(Ulm, 161 2); Himmelisch geheime Magia (No- 
rimberk, j6i^)]Arithm. Wegweiser (Ulm, 1614) ; 
Numerus figuratus s, Aritbmetica analytica (t., 
1614^: Miracula arithm, (Auiišpurk, 1622); 
Geheime Kunstkammer (1628); Adyta numeri 
reclusa d, i, Eróffnung grosser Geheimnisse in 
unendlicher Addition d. Polygonal- tind davon 
erwachsenden kórperlichen Zahlen vorgestellt 
(Kempten, 1629); Academia Algebrae, darinnen 
die miraculosischen Inventiones ^u den hóchsten 
Cossen weiteres continuirt u. proficirt werden 
(Ulm, 1631); Canon triangulorum logaríihmicus ! 
(AugSpurk, 1631); Zehntausend logurithmi t., ; 
1631); Ingenieurschul, darinnen auch durch den \ 
Canonem logarithmicum alte planische Triangel j 
aus A. Vlacq^ H, Briggio, Nepero etc. in ein 
Compendium gebracht (Frankfurt 1630 I. díl ' 
a 1633 II. díl, 2. vyd. Norimberk, 1637). Viz ! 
Kástner, Gesch. d. Mathem. III, 111. Vrn. ! 
2) F. Christoph Erhard (* 1708 v Ulmu, , 
•f 17S1 t.). Bvl nejprve prof. mathematiky na 
gymnasii v Ůlmu ri737\ pak farářem v Jun- 
ginkách u Ulmu (1739), diákonem u kostela 



Nejsv. Trojice v Ulmu (1743), kazatelem při 
kathedrále (1747), prof. theologie a scholar- 
chem( 1763), seniorem ministerií, členem soudu 
manželského t. (1768). Napsal: De effectu len- 
tium simplicium tam extra oculum quam in 
oculo (Vitemberk, 1735); Dissertationes duae 
ex optica controversiae (t., 1735); De incerta 
mutabiiitate obUquitatis eclipticae (Ulm, 1740); 
De mensura geometríca constante nondum de- 
tecta (t., 1744); De motus perpetuitate in ma* 
chinis impossibili (t., 1751); De virtute speču- 
lorum cansticorum (t., 1755); Dissertatio ubi 
mechanica sessionis nostrae consideratio sistitur 
(t, 1760). Vm. 

3) F. Elias Mattháus, syn před. (^ 1742 
v Ulmu — + 1794 t.), byl prof mathematiky 
na gymn. v Ulmu (1767), farářem v Jungin- 
kách (1769), diákonem u Nejsv. Trojice (1773), 
kazatelem při dómu (1776), prof. theologie, 
scholarchem a členem manželského soudu 
v Ulmu (1779^ Napsal: De oppositis mathe- 
maticornm quantis (Ulm, 1768); De attractione 
(t., 1779). Vrn. 

FattUiom, hora v Bernském Hornozemí 
(B Oberland)^ mezi jez. Brienzským a údolím 
Grindelwaldským, 2683 m vys., s překrásnou 
vyhlídkou na skupinu Finsteraarhornskoa a 
k Juře. Pod samým vrcholkem, snadno do- 
stupným, nalézá se hotel, budova to z nej- 
výše položených v Evropě. 

Fanlmann Karl, stenograf něm. [* 1835 
v Halle — \ 1894 ve Vídni). Vyučiv se sa- 
zečství, vstoupil do státní tiskárny ve Vídni, 
kdež se pokusil se zdarem o sestrojení typů 
pro těsnopis. Seznámiv se nejprve se sousta- 
vou Stolzeovou, později též s Gabelsbergero- 
vou, vyučoval od r. 1860 na některých střed- 
ních školách vídeňských. Oddal se pak zcela 
těsnopisu, stal se též lektorem na universitě 
a jmenován prof. stenograíie, jakoŽ i členem 
státní zkušební kommisse. Vedle množství 
učebných spisů jako: Gabelsberger^s stenogr, 
Lehrgebáude^ Stenogr. Anthologie, Stenogr, 
Kiassikerausgabe, časopisu Der Kammersteno- 
graf, Stenogr. Fremdwůrterb , Stenogr. Unter- 
richtsbriefe atd., které jsou provedeny steno- 
grafickými typy, vydal ještě mnoho spisů týka- 
jících se kritiky i vývoje soustav těsnopisných. 
Jeho spisy: Revisinn des Gabelsberger*schen Sy- 
stems der Stenogr, und die Dresdener Commis- 
sionsbeschlússe {1S61) A Entwurf einer radikalen 
Reform des Gabelsberger^schen Systems (1867/ 
vzbudily veliké vzrušení mezi stenografy. — 
R. 1875 uveřejnil svoji Fonografii pod jmé- 
nem Gust. Braut a propagoval ji od té 
doby velmi čile. Přiznav se později k autor- 
ství »Fonografie«, vydal ji několikráte pod 
tit. Anleitung \ur fonetischen Stenogr, von K. 
F., dále čítanky, časopisy atd. fonografické. 
[ na jazyk český byla jeho soustava převe- 
dena (»Ceská fonografie dle soust. F-ovyc. 
Šest. y. Bender 2. vyd., Břeclava, 1888), ale 
nedošla dalšího rozšíření. Cenný jest jeho spis 
Entwicklnngsgeschichte des Gabehb, Syst, der 
Stenogr, (Vídeft, 1868); velmi pilné sestavena, 
ač ne ve všem stejně důkladná, jest jeho 
Histor. Grammatík d. Stenogr,^ v níž probírá 



Fauna — Fauré. 



45 



veSkcry soustavy těsnopisné. Dále jcšté vy- 
dal rilustr. Ceschichte der Schňft (t., 1880); 
lUustr, Gtsch, der Buchdruckerkunst (1884); 
Lntersmchttng uber die Entstehuug der Buch- 
stabenschrift {iSy6); Seue Untersuchungen atd. 
(o ténai); Illustr. Kulturgeschíchte (1881). Pf. 

FaiUUk v mythologii viz Bona dea a 
Faunus. — F. pfirodovéd. viz Zvířena. 

Fannalla viz Faunus. 

FavBiis, staroitalský bflh úrody zemsicé, 
jako Mars a Silvanus; pokládán za ochránce 
rolníctvi, lovu a zvláště chovu dobytka, 
o jehoi rozmnoření se stará {Tuuus ab in- 
eundo) a jejž chrání před vlky (Lupcrcus). 
Rid pobývá na polích, kde prý od rolníkfl 
vídán, a v lesích, kde jsoucnost jeho rtiz- 
nýmí příšernými skřeky a přírodními zvuky 
le jevL Také v bitvách slyšán někd^ jeho hlas 
věitícf vítězství Římanův, tak v bitvě u lesa 
Arsijského. — Takto F. se stal záhy též bo- 
hem věštným (Patuus), jako žena jeho Fau- 
na, v té funkci Fatua zvaná. Na F-novi a 
otci ieho Pikovi Numa vynutil, opiv je a 
spoutav, věštbu ve příčině prokurace bleskfi. 
Blíže Tiburu v háji svém F. prý udílel věštby 
osobám spícím inkubací. Jemu se připisovalo 
též věštění ve verších saturnských. — Spo- 
kojuje se jinak skrovnou obětí (kůzletem), 
itává se potutelným, zvláště když jest zane- 
dbáván v poctě; jako jiní démoni agrární 
rád stra.^í v lese zvířata a lidi a v noci v po- 
době múry doléhá na spící, zvláště na ženy 
odtud Incubus, řec. é(^taXtrig\ Celkem však 
jeví přece povahu dobrotivou řF. od favere, 
jako Fauatulus, Favonius), jakož i dcera a 
cho( jeho Fauna (viz Bona dea) přinášela 
požehnání, chráníc obzvláště pohlaví ženské. 
F. pokládán takto za zakladatele veškeré před- 
hittorické vzdělanosti v Itálii, i v politické 
příčiné. a zařaděn tudíž mezi laurentské krále 
po Saturnovi a Pikovi; po něm pak následo- 
val syn jeho Latinus. — První svatyni v Římě 
ztídil jemu Euaoder (vlastně pořcčtěný F., 
v. t.; za to. že pohostinsky byl přijat: jest to 
Lupercal, sluj na sev -záp. úpatí Palatina, kdež 
15. února se konala slavnost Luper kalií, 
zřízená Euandrem nebo Romulem. Byla to 
slavnost obce původně pastýřské, kterou řídila 
družstva knéží Luperků (Fabiáni a Quinctia- 
les', a jevila ráz očistný (slavnostní den zván 
ftbruaíus). Obětováni kozlové za přítomnosti 
flamina Diova, při čemž nožem obětním za- 
krváceným dotknuti na čele dva jinoši, kteří, 
když jim čelo utřeno vlnou, v mléce smoče- 
nou, hlasité se zasmáli; kožemi pak opásali 
se kněží jinak nazí a jiné kůže rozřezavše 
▼ řemeny pobíhali s nimi kol města Palatin- 
ikfho za různých žertů, řemeny mrskajíce 
zeny v cestu se jim stavící, čímž se jich ploď 
nost prý zvySovala. Také se připomínají oběti 
psů, kteří prý zvláště měli schopnost viděti 
Fna. Caesar přidal ke starvm dvěma družstvům 
ieitě družstvo Luperků Juliových; Augustus 
Plk obnovil svatyni a slavnost, jež trvala do 
V. stol. po Kr. — Jiná svatyně r. 194 zřízená 
nalézala se na ostrově Tiberském, kdež slav- 
nost konána 13. února. Po venkově Fnovi 



slaveny různé krajinské svátky, Faunalia 
zvané, zvláště 5. pros. (srv. Hor. od. III 18). 
Typus italského F-na lze zrekonstruovati dle 
dvou zachovaných sošek (Reiíferscheid v An- 
nali deir Inst. 1866 Tav. N. a Sacken, Die 
antik. Bronzen zu Wien, tab. 30. fig. 3.): za- 
valitá postava mužská, nahá, s přehozenou přes 
levé rámě kožf kozí, v loveckých botách, 
s tváří zarostlou silným vousem, kol hlavy 
korunu, v pravici roh k pití, v levici roh hoj- 
nosti. — Působením básníků římských i lec- 
kterou vnitřní podobností počal F. na se bráti 
podobu řec. Satyrů ; odtud i plurál Fauni, klk, 
Fanre [fórj: 1) F. Eugěne, franc. malíř 
(* 1822 vSeyssinetu u Grenoblů — f 1879 ^ ^^' 
říži), přišel záh^ do Paříže, vstoupil do školy 
nejprve k Davidu ďAngers, pak k Rudecvi. 
R. 1847 vystavil poprvé v Saloně krajmu, jež 
nalézá se v Grenoblů, 1849—51 cestoval po 
Itálii. Vrátiv se do Paříže upozornil na sebe 
hlavně podobiznami ženskými a allegoriemi, 
vedle nichž ostatně pěstoval ještě genre, kra- 
jinu i scény mythologické. Nejproslulejší 
z obrazů jeho jsou: Sny mlddi (1857); IV- 
chova Amorova (1859); První kroky Amorovy 
(1861, v Grenoblů); Evéí (1864, maj. vévody 
z Morny>; Venuše ^1865); Černoška (1866}; 
Italka (1870), Dafnis a Chloé (1873 ; Pramen 

(1877). 
2) F. Jean Bapt., zpěvák franc. (* 1830 

v Moulins v Allieru), r. 1852 debutoval v Ko- 
mické opeře a vynikl později přes obtížné 
postavení, jaké tu měl vzhledem k proslulým 
sokům Bussinovi a Bataillovi, hlavně v Aube- 
rově »Manoně Lescaut*. R. 1S61 vstoupil do 
svazku Veliké opery a velmi se líbil, zvláště 
ve ^Vilému Tellu« a »Favontce€. Neluskem 
v »Afričance< dostoupil vrcholu umění pěve- 
ckého i hereckého a stal se neobmezeným 
miláčkem kritiky i obecenstva Další pozoru- 
hodné výkony podal F. v »Donu Carlosu*, 
v »Hamletu<, ve »Faustu< a »Jeanně d'Arc«. 
R. 1876 v plné síle svého talentu vystoupil 
naposledy v Opeře ve své nejlepší a nejscele- 
nějSí úloze »Hamleta«. F. jezdil co rok na 
několik týdnů do Londýna na hry pohostin- 
ské a rovněž v Brusselu a ve Vídni býval 
vždy vítaným hostem. Zvučný baryton. ši- 
roký a mistrný styl, frase čistá a elegantní, 
dikce bezvadná vyznačují Fa jako zpěváka. 
K tomu pojí se vzácná dovednost herecká. 
Pokusil se také jako skladatel písní a v oboru 
posvátné hudby a jeho Pie Jesu těší se oblibě 
v chrámech pařížských. Pod názvem La voix 
et le chant uveřejnil praktickou knihu. F. jest 
též výborným znatelem a sběratelem moder- 
ních obrazů, a galerie jeho patří k největším 
francouzským. 

Fauré [fóre] Gabriel, bud. skladatel franc. 
f* 1845 v Pamiersu), studoval pod Saint- 
Saénsem, jenž si jej zvláště oblíbil Od r. 1S77 
jest kapelníkem v dómu sv. Magdaleny. Jako 
skladatel vzbudil F. pozornost hned první 
prací svojí, sonátou z a-dur; z pozdějších pak 
prací vynikla zvláště kvarteta pro piano a 
smyČc. nástroje (1882. 1887). Řada písní jeho 
{Au bord de Veau, les fíerceaux, Le secreí a j.) 



4G 



Fauriel — Faust 



doporučuje se něhou a jemnou náladou. Pro 
piano složil nokturna, in.promptue a bárka- 
rolly, v nichž jde po stopách hlavně Chopino- 
vých a Schumannových. Z jiných děl jeho 
jest uvésti: symfonie \ dmotl (1885); }íesse 
de requiem a skladby choráln{ Naro\eu{ Ve- 
nuše^ Potok a j. Také pozoruhodnou hudbu 
scénickou skládal F., zejména k Dumasově 
dramatu »CaUgula< a komedii Haraucourtově 
•Shylocku*. 

Fauriel ífóriel] Claude Charles, filolog, 
historik a kritik f ranč. (''^ 1772 v Saint-Etiennu, 
+ 1844 v Paříži); byl podporučfkem a r. 1704 
stal se tajemníkem generála Dug-ommiera, ale 
brzy vzdal se úfadu toho a oddal se studiím. 
První své essaíe uveřejnil v » Dekádě filosofi- 
cké* i doStl uznáni vynikajících vrstevníků. 
Avšak potíže komposiční, jaké pociťoval, od- 
vrátily jej od literatury. R. 1799 vstoupil do 
služeb polic, ministra Fouchého, v nichž se- 
trval pouze do r. 1802. zhnusiv si krutovládu 
konsulátu. Z doby této načrtal celou řadu 
obrazů Čerpaných z nejlepSích pramenů, jež 
maj; znamenitou cenu dějepisnou i literární 
a vydány byly teprve r. 1886 L. Lalannem 
pod názvem Les Demiers Jours du Consulat 
(Paříž) z papírů pí. Condorcetové, s níž F. 
r. 1802 navázal styk milostný a s níž usídlil 
se v okolí Meulanu. Zde horlivé studoval 
zvláště arabštinu a sanskrt, sbíral materialie 
o jazycích dolnobretonském, staroněmeckém, 
baskickóm a působil blahodárně na rozvoj 
Manzoniho, k jehož tragédii >Carmagnolovic 
napsal předmluvu s podstatnými body aesthe- 
tické reformy romantické. R. 1810 vydal 2 sv. 
Chants populaires de la Grece modeme, v nichž 
výtečně vystihl básnictví lidové. Hlavním dí- 
lem F-ovým měly býti středověké dějiny jižní 
Gallie, z nichž však uveřejnil pouze jeden díl 
■druhý) Histoire de la Gaule méridionale souš 
ia domiuation des conquérants germalns (Paříž, 
1836, 4 sv.), práci na svoji dobu cennou a své- 
ráznou. R. 1830 Guizot udělil mu stolici ci- 
zích literatur na Sorbonně. Další díla F ova 
jsou : Histoire de la Croisade contre les héréti- 
ques albigeois écrite en verš provenqaux par 
iin poete contemporain ^1837% sbírka to ne- 
vydaných dokumentů se znamenitým ijvo 
dem; Histoire de la poesie proven^ale (1846, 
3 sv.) a Dante et les origines de la laugue ei 
4Íe littér. ital. (1854, 2 sv.). F. byl také čle- 
nem kommisse >Literárních dějin franc* a 
podal do nich studie o spisovatelích XIII. stol. 
F. vynikal kritickou bystrostí, méně syste- 
matičností a methodičností. Učinil mnoho 
objevů, kterých však nikdy nevykořistil. ~ 
Mnoho žáků jeho založilo si jméno vědecké, 
ie propracovali, co F. mimochodem nadhodil. 
Renan (»Revue de D. M.«, 1855) praví o něm, 
ie pustil v našem věku nejvíce idel do oběhu, 
zahájil nejvíce odvětví studijních, postřehl 
v řádu histor. prací nejvíce nových výsledků. 
On také mezi prvními přispěl k pochopení 
dějinného i kulturně sociálního rázu středo- 
věku. Srv. Gui/niaut, Notice histor. sur la 
vie et les travaux de C. F. fPaříž, 1862) a 
Sainte-Beuve, Portraits cont. II. Sld. 



FaiUMie [fós], franc, femin. slova faux, 
nepravá, planá, chybná. 

FAiUMM-alArm*, [fósalárm\ franc, po- 
plach planý, jalový, na alepo, vzniklý 
nedorozuměním, strachem a pod. a nikoli 
z nebezpečí skutečného. Čím je které vojsko 
nebo zástup vycvičenější, otuženějftí, ostfne- 
néjší a v lepší kázni, tím řidčeji u něho dojde 
na f.-a. Srv. Alarm. FM, 

Fanastt-Attaqne [fósaták], franc, útok 
lichý, líčený, záludný, konaný slabými 
silami, ale okázale a se mnohým hlukem, aby 
jím nepřítel byl oklamán a jemu místo a účel 
skutečného útoku současného zakryt, zata- 
jen. F. a. bývá platnou a vydatnou podporou 
útoku opravdivého. Srov. Demonstrace a 
Diverse. FM, 

FaiiMi«-bray« [fósbréjf, franc. podval, 
podvalí, podnásyp, níilíUo násyp podél 
a vně zděné courtíny baštového hrazení, na 
ochranu zdí před střelbou oblehatelovou. FM, 

Fanjuie-coiiolie [fos kúSl, potracení. 

Faii«i«roitt»|fos rút], dráha nepravá, 
poranění cíbele, kteréž někdy při nešetrném 
provádění cévky nebo bougie způsobeno bý- 
vá, zvláště bylo-li užito nástrojů kovových. 
K poranění takému docházívá snáze u mužů, 
kteří jsou stiženi zúžením cíbele nebo zhyť 
něním prostaty, neb u nichž průchodnost 
cíbele z jiné příčiny jest obmezena; avSak 
pozorováno bylo častěji, že f. r. u mužů 
i s cíbelem normálním způsobena byla. Nej- 
častěji proděravěna bývá zpodní stěna cíbele 
v jeho Části blánité. Utvořený dučej má 
různou délku, končí slepě v hrázce neb ústí 
v cíbeli na místě odlehlejším od svého vzniku 
neb může, kdež přílišným násilím bylo půso- 
beno, zasahovati i do konečníku. Bolesti, 
krvácení, nevytékáni moče a objektivním vy- 
šetřováním dokázané odchýlení se nástroje 
z dráhy pravidelné nasvědčují vzniku f. r. 
V některých případech za vhodného léčení 
dochází k příznivému vyhojení, v jiných způ- 
sobené poranění sledováno bývá urinosní in- 
filtrací se zánětem phlcgmonosnfm Šířivým, 
jenž sice také uzdravením končiti může, pfi 
němž však nastalou septickou nákazou cel- 
kovou nezřídka i smrt následuje. -r/i/. 

Faust (Pust) či Doctor Johannes 
Faust US, jméno legendárního badatele a 
Černokněžníka reformačního období, pod nímž 
různým způsobem spojovány a setkávány 
byly pověsti o mnohých soudobých i před- 
chozích učencích, kteří se obírali vědami, jak 
míněno, nadsmyslnými. Historický F. byl po- 
tulný humanista z první pol. XVI. století, 
(* asi r. 1485 v Zimmernu u Kreuznachu — 
\ 1540 ve Virtembersku). Tento F. vystupo- 
val všude jako člověk nadaný neobyčejnou, 
nadpřirozenou mocí, jako vládce nad silami 
přírodními i osudy lidskými. Tak stalo se, že 
brzy četné činy, přičítané dotud v pověstech 
některým středověkým přirodopiscům a bada- 
telům, zejména Albertu Magnovi, Simonu 
Mágovi. Paracelsovi atd., přeneseay byly na 
osobu F-ovu, kolem ní kupeny, rozšiřovány 
a v duchu doby přebásftovány. Tak vznikl 



Faust. 



47 



okruh povésti Fových. F. stal se tak dosti 
2áhy typem snaženi renaissančního, jež vy- 
inaCuje bezuzdná touha po poznání i požitku. 
Sméle pfekračovali zejména tito humanisté 
meze. jež kladla církev rozumu i mravu. Od- 
vráceni jsouce od theologie hledali ve svobod- 
ném badání přírodním odpovědi k záhadám, jež 
'c mučily. Studiem antického uméní a života, 
krásy formové a plastické ohrožovali pak dle 
názorA církevních svoji mravní bezúhonnost. 
Témto rozptýleným a nezceleným pověstem 
dostalo se záhy pevnějšího podkladu a sjed- 
nocení v lidové knížce neznámého autora 
ffístoria von Dr. Joh, Fansten^ Jem weitbe- 
sckrtyten Zanhtrer und Schwart\kúnstler, vy- 
dané r. 1587 u Jana Spiessa ve Frankfurtu 
n M. Všecky podstatné rysy renaissančně- 
filosofického rázu počínají se již v této lidové 
Lní^e kr>'sta|isovati. F., syn sedláka z Rodu 
u Výmaru, dosáhnuv stupně doktora bohosloví, 
oddá se védám přírodním a mathematickým 
a odvrátiv se od církve spolčí se s ďáblem, 
aby dosáhl moci nad přírodou a po 24 létech 
služby slibuje mu vzdáti svoji duši. Když vy- 
prší Ihfita. zve F. své přátele k poslední ho- 
stině v některém městě saském. Ó půlnoci 
rozpoutá se bouře a ráno nalézají Fa s roz 
tříštěný mi údy na hnojišti. Touha po abso- 
lutním poznání a po neomezené moci> ply- 
noucí z rozumového poznání, charakterisuje 
F-a: jí také hyne jako člověk, jenž zašel za 
svoic síly a za svoje určení. Po stránce mravní 
je F. V3*značen touže neúkojností touhy, bez- 
uzdností požitku, epikurismem. Neúkojnost 
tnuhy vede F-a k tomu, že vyvolá z podsvětí 
stín Helenin, s níž zplodí syna Justa Fausta, 
který mu prorokuje budoucí příběhy dějinné. 
I tu tedy je požitek u Fa ne cílem sám sobě, 
ale prostředkem k poznání a moci. — Toto 
první spracování F-ovské pověsti bylo mnoho- 
kráte tištěno s doplňky a opravami. Zejména 
uvésti jest rýmované vydání Tubinské z r. 1588 
pod názvem Eine wahrhafte und erschróckliche 
Geschicht von D, J, Fausten^ jež také, přelo- 
ženo do angličiny, holland. a fr,ančiny. Úspěch 
knihy povzbudil J. R. W i d m a n n a k novému 
tpracován.% jež vyšlo ve 3 dílech r. 1599 
v Hamburce a v němž hlavně lutheransky 
mravoučná a vSední tendence překypuje. Dle 
knihy té studuje F. na katolické universitě 
v Ingolstadtu, kde soudruhy jeho jsou Christo- 
for Wagner a Jakub Scholte. Skráceně vydal ji 
r. 1674 r Norímberce Pfitzer, ale tendence 
inoralisujfcf jest v ní ve směru doby ostřejší, 
zejména rozftířena mnohými dissertacemi 

magii. Pozornosti zasluhuje, že ve spraco- 
TÍní Pfitzerově poprvé vystupuje městské 
dévče, jež F. pojati chce za choť, což však 
dibel zmaří - zárodek to Goethovy Mar- 
ketky. Spracování toto, sproStěno byvši uče- 
ného ballastu a pi4zpflsobeno vkusu lidovému, 
bylo otištěno r. 17 12 ve Frankfurtě anony- 
mem, jenž se nazývá »Chrístlich Meynender«, 

1 tato knížka, často později otiskovaná, byla 
základem oblíbených sešitA. které o trzích 
te prodávaly a z nichž jeden byl také pra- 
menem Goethovým. 



Básnické spracování látky o F-ovi vysky- 
tuje se nejprve v Anglii. Knížka Spiessova 
byla do angl. přeložena, kdež r. 1588 došla 
ohlasu v balladě jedné, a již za několik let 
známo jest vypravování Tlie History of the 
Damuable Ufe and Deserved Death of Doctor 
Joh, FaustuSf která byla nspochybně pramenem 
proslulého dramatu Ch. Marloweova Tra- 
gical History of the Life and Death of Doctor 
Faustus (hráno r. 1594), práce to ve mnohých 
směrech poeticky Milného a mohutného dojmu; 
v ní zejména vyniká vstupní monolog, zaklí- 
nání duchO, uzavření smlouvy pekelné a ko- 
nečný monolog. Marloweovo drama bylo, zdá 
se, na poč. XVII. věku zaneseno angl. herci 
do Němec a zde stala se z něho oblíbená 
lidová hra, která v různých versích hrána do 
polovice stol. XVIII , načež teprve přenesena 
na divadla loutková, na nichž podnes žije. 
V této lidové hře (jejíž vydání v nové době 
opatřili Relow, Simrock, W. Hamm, Schade, 
Engel, Biclschowsky 1882, Kralik a Winter 
1885) zachována a prohloubena legenda pod 
bezprostředným vlivem lidového názoru a zů- 
stala zachráněna před rozvláčnými a učenými 
přídavky. 

První z něm. básníků umělých všiml si 
látky o F-ovi Lessing, který viděl r. 1753 
v Berlíně loutkovou hru. Ale nedošel dále 
než k vypracování dvojího plánu, z nichž ze- 
jména druhý je povšimnutí hoden, že poprvé 
v něm F. — v opaku k legendě — je vysvo- 
bozen anděly ze spárů ďáblových. Lessingův 
F. jest titán, který v samé snaze a touze svojí 
dochází očisty a ospravedlnění. Dále spraco- 
váli děj F-ův P. Weidemann (1775, bez- 
cenné allegorické drama), malíř Miiller 
(1776 a 1778 »Situationen aus F-*s Lcben« a 
»Faust*s Leben «), K I i n g e r (F*s Lebcn, Tha- 
tcn und Hollenfahrt, román 1791), Jul. hr. 
Soden (1797 v lidové hře) a Fr. Schink 
(1804). Filosoficky látku prohloubiti, odkryti 
v ní plán a typ rozvoje lidského ducha, zpo- 
dobiti v ní problém rozvoje dějinného, bylo 
zůstaveno Goethovi ív. t.). Po něm spra- 
covala látku ještě celá řada básníků, aniž 
však dostihli nebo se jen přiblížili dílu Goe- 
thovu. -- Jsou to zejm..Sch6ne(i8o8), Klin- 
gcmann (1815), Jul. v. Voss (1824), K. v. 
Holtei (1832), J. D. Hoffmann (1833), 
Braun von Braunthal (1835), Marlow 
(1839), Czilsky (1843), F. Stolte (1860). Ori- 
ginální pokusy jsou Grabbeho »Don Juan 
und Faust« (1829) a v menSí míře Heineho 
• Doctor Faust, ein Tanzpoem* (1851), kteří 
oba snažili se látku pojati odchylné; ale po- 
nětí toto bohužel nedovedli s dostatek vy- 
jasniti a zdůvodniti. Epick}' spracoval mimo 
jiné látku o F ovi M. Len au (1836), jehož 
báseft je po Goethově rozhodně nejhlubší a 
nejsvéráznější. Lenauoví podařilo se tu nový 
profil vtisknouti legendě F-ovské. V protivě 
k pojetí Lessinga a Goetha. kteří vidí ve 
F-ovi bojujícího a vítězícího titána, symboli- 
sujícího lidského ducha v jeho rozvoji, kreslí 
Lenau ve F-ovi úpadek romantismu a hrůzu 
vlastní, do sebe obrácené a bezpředmětně vy- 



48 



Faust — Faute de frét 



sdené snahy, která hyne rozkladem přebyteč- 
ných a neužitečných, poněvadž neužitých, sil. 

Vedle básnikO zanášeli se F-em stejné hor- 
livé hudebnici i mali7i.P. Corneliusr. 1810 
první čerpal z Goethovy básně podnět k dva- 
nácti rytinám. £. Delacroix uvefejnil (1826) 
sedmnáct lithograiií pro franc. překlad A. Sta- 
pfera. Z jiných malířfl, kteří rozvrhli obrazy 
ke Goethovu F-u, jmenovati jest A rýho 
Scheffcra, Retzche, W. Kaulbacha, Lie- 
zen-Mayera, G. Maxa a j. Opery s dějem 
F-ovým složili Spohr, Gounod, Boito a 
J. Zóllner, ouverturu k Faustovi R. Wagner, 
dramatickou legendu Berlioz (Damnatíon 
de Faust), hudbu ke Goethovu dramatu Liod- 
paintner, kníže Radziwill, Lassen a 
k jednotlivým částem Rob. Schumann. 

Srv. Ferd. Schulz v » Lumíru € 1863; Diint- 
zer, Die Sage von Dr. J. F. (1846); Peter, 
Die Litteratur der Faustsage (1857); Haulfe, 
Die Paustsage und der histor. Faust (1862); 
Creizenach, Versuch einer Gesch. des Volks* 
schauspiels vom Doktor F. (1878); Delius, 
Marlowes F. und seine Quelle (1881); H. 
Grimm, die Entstehung des Volksbuches vom 
Dr. Faustus (Fiinfzehn Essay s, 3. řada): Fali- 
gan, Histoire de la lég. de F. (1888). Biblio- 
Rraí^i literatury faustovaké obsahuje K. Enge- 
lovo >ZusammensteIlung der Faustschriften« 
(1^85). Sld, 

Faujit Bernhard Christoph, hygienik 
něm. (* 1755 v Rottenburce v Hessku — 
* 1842 v Biickeburce), studoval v Gotinkách; 
r. 1788 stal se tělesným lékařem v Biicke- 
burce. Z prací jeho stfljtež zde: Ober die 
Kuhpocken und deren Impfung (Buckeb., 1801), 
Óffentliche Anstalten^ die Blattem durch Ein- 
impfen der Kuhpocken aus\urotten (Hannov., 
1804); a Gesundheitskaiechismus ^um Ge- 
brauche in den Schulen (1794 Biickeb.). F. byl 
jeden z prvních očkovatclů v Německu. 

Fausta* Flavia Maxima, dcera císaře 
Maximiniána, od r. 307 druhá manželka Kon- 
stantina Vel., jemuž porodila syny: Konstanta, 
Konstantia a Konstantina II.; zavinila snad, 
že dal Konstantin syna svého Crispa r. 326 
v Pulji popraviti. Pro záletnictví své byla prý 
z návodu císařovny Heleny r. 327 v koupeli 
zardouSrna. 

Fanflttn I., císař ostr. Haiti ('*' 1782 — 
+ 1867), byl otrokem a nazýval se Faustin 
Soulouque; r. 1793 nabyl svobody, načež 
bral horlivě podíl u veřejných věcech a stal 
se přes to, že neuměl čísti ani psáti, r. 1846 
generálem a velitelem v Portau-Prince a 
I. března 1847 presidentem republiky. Jsa 
úhlavním nepřítelem bělochů a mulatů, po- 
pudil v dubnu 1848 proti ním černochy a 
způsobil tak hrozné krveprolití. R. 1849 při- 
jal titul císaře, dal se r. 1852 korunovati jako 
F. I. a opiče se ve všem po vládní soustavě 
Napoleonově, jmenoval své přátele knížaty, 
vévody, barony, založil Fův řád, napodobiv 
tak řád čestné legie, a vládl neobmezeně s ve- 
likou krutostí. Tím vzbudil proti sobě r. 1859 
revoluci, kterou dne 15. ledna 1859 donucen 
byl vzdáti se trůnu. 



Fanatbia, jméno pani římských: 1) F. 
Annia Galeria, dcera praefekta Annia Vénu 
manželka císaře T. Antonina Pia; obdržela 
první od senátu titul »Aug08ta«. Po její smrtt 
r. 141 dal Antonius na jejf počest na vých. 
rohu fora vystavěti chrám, o jehož nádíieře 
nás dosud zbytky jeho pouČujf, a založil na- 
dání pro chudé dívky, které se nazývaly puellae 
Faustianae, — 9^ Annia F., dcera před. a 
Antonina, provdána byla za Marca Aurelia^ 
který ji pro její krásu velmi miloval a výstřed- 
nosti, ano i nevěru jejf, promíjel. Vzpomíná 
na nt ve svém spise » Zápisky sobě samému «, 
a když cestujíc za ním na Východ v kappa- 
docké vsi Halalu na úpatí Tauru zemřela 
(176), povýSil císař ves tu na kolonii, nazval 
ji Faustinopolis, vystavěl tu na památku 
zemřelé nádherný chrám a rozmnožil v ftlmé 
nadání pro chudé dívky. 

Faustitaa dat.) viz Felicitas. 

Fanatmaiui Martin, lesník něm. (* 1822 
v Giessenu — f 1876 v Babenhausenu). Vedle 
článků v listech lesnických jest původcem 
zvláštní theorie o čistém výnosu půdy, jakoř 
i vynálezce zrcadlového přístroje k měřenf 
výSek stromů, 

Faofltreolit (něm.\ pěstní právo (v. t). 

Faofltaliui slul vrchní pastýř Amulíův, 
jenž bucf sám nalezl odložená dvojčata Ro- 
mula a Rema, když je vlčice kojila, nebo jemuř 
jiní pastýři je odevzdali. Nalezené bratrv da) 
své choti Akce Larentit vychovávati, a když 
vyrostli, byl jim nápomocen při zavraždění 
Amulia. Chtěje pak prostřcdkovati mezi Ro* 
mulem a Remem v jejich sporu o hradbách, 
zahynul. — Jest vlastně bytostí, jež se vy- 
loučila z boha Fauna, čemuž i etymologie 
svědčí. klk. 

Fante [f<5t], franc, chyba, nedostatek, 
vina. 

Fanta de firét [fót de fré], franc, nedo- 
statek dovozného čili fautní dovozné 
{Fautfracht, angl. dead freight), sluje v ná- 
mořním právu vlastně vše, co nakládce má 
zasilateli nahraditi, nedodá-li v Čas náklad na 
loď. V užSím smyslu sluje tak odstupné^ 
jež má nakládce zapraviti, upustí-H od smlouvy 
dopravní jefitě dříve, nel loď nastoupí cestu. 
Dle příkladu starSích práv námořských, zvi. 
obyčejových (Spán., holi., norského), ustano- 
vilo právo franc (ČI. 288. code de comm.) a 
něm. (či. 580.— 587.), že nakládce má tu za- 
platiti pouze polovici dovozného; musí vSak 
nésti útraty za nakládání a skládání zbožím 
zapraviti skladné, překročil li dobu pro na- 
kládánf, a nahraditi fikodu způsobenou překro- 
čením doby čekací (Čt. 582. t ). Dánli naklaď 
i na cestu zpáteční, činf odstupné před ce- 
stou zpáteční dvě třetiny celého dovozného 
(či 584.). Z f. d. f. nesrazí se dovozné, jeř 
zasilatel získal za jiný náklad přijatý místo 
původního, v^jma při cestách složitých, pak 
při zboží kusovém a nájmu části lodi, kdy 
se z celého dovozného sráží přiměřená částka, 
a to v prvém případě, Izeli za to míti, že za- 
silatel uspořil útrat a mohl jiné dovozné zí- 
skati; zasilatel nemusí vskutku provésti za- 



Fauteuil — Faux pas. 



49 



myšlenou cestu. Nastoupila-li loď již cestu, 
t. j. prohlásil-li nakládce, že zbožf jest odve- 
deno, nebo odbyMí zasilatele, nebo uplynula-li 
doba čekací po odvedeni nákladu, může za* 
silatel odstoupiti od smlouvy a žádati za f. 
d. f. AngU a amer. právo nezná f. d. f. ve 
smyslu uvedeném. Hs^. 

FaoUllll [fotějl, franc.» ze středolat./ď/^r 
stolium, ném. faitstuhl^ křeslo, lenoška, sto- 
lice pfedsednická při snémech a rokováních; 
jmenovité křeslo ve franc. akademii, jichž je 
40; 41. křeslo {ie quarante-et-uniéme f.) ozna- 
čuje se jako místo tčch, kdo přes svoje zá- 
sluhy nebylí zvoleni členy této korporace; f. 
á la Voltaire^ lenoSka, velké křeslo s lenochem 
skloněným na zad. 

Fautor (lat), příznivec, podporo- 
vatel. 

Fau^el [fóvél] : 1) F. Antoine Sulpice, 
lékař franc. (* 1813 — f 1884). Jsa lékařem 
v nemocnici H6tel-Dieu záhy vénoval se studiu 
tubcrkulosy a ne-nocí nakažlivých. Když pak 
r. 1847 francouzská vláda zřídila místa zdra- 
votních úředníka v Levantě, byl vyslán do 
Cařihradu, kdež setrval do r. 1868. Během té 
doby prostudoval na místě velké cholerové 
epidemie v Trapezuntě, Cařihradé a za krim- 
aké války r. 1854 ve Varně, kdež protestoval 
nejrozhodněji proti procházení vojska skrze 
Varnu, epidemií zuřivě napadenou. Rovněž 
odhodlaně i obětavě se zachoval v epidemii 
tyfu r. 1859 a 1863. Vedle těchto zaměstnání 
zastával také úřad professora lékařské patho- 
\ogie na lékařské Škole cařihradské a byl čle- 
nem nejvyšší zdravotní rady turecké. Mimo 
to založil tu čas. »Gazette médtcale ďOrientc, 
v němž uveřejnil dOležité články o tyfu a 
choleře. Na základě jeho zpráv o endemično- 
sti moru na Východě opravena byla na mezi- 
národní zdravotní konferenci v Paříži r. 1851 
evropská zařízení karantenníi a na meziná- 
rodní konferenci v Cařihradě r. 1866 přijaty 
jeho principy o profylaxi; na vídeňské kon- 
lerencí roku 1874 v§ak překazila obchodní 
politika anglická veSkeré jeho snahy ochranné, 
a indickému tyfu zůstal do Evropy volný 
vstup Rudým mořem a Suezským průplavem 
Vrátiv se do Paříže, stal se tu zdravotním 
pener. inspektorem Francie a účastnil se též 
<'inné cholerové epidemie v Toulousů r. 1883. 
Četné publikace jeho o veřejném zdravotní 
ctví obsaženy jsou v »Recueil du Comité con* 
itultatif d*hvgiéne< a v Bulletinu akademie 
l^rkařské od r. 1848 až do r. 1884. 

2) F. Pie rre Charles Hen r i, lékař franc. 
(* 1830 v Amiensu). Studia lékařská počal 
v nemocnici svého rodiStě, pak stal se mter- 
ním lékařem v pařížské Charitě, kdež mu 
Velpeau svěřil kontrolování indického šarla- 
tána lékařského, t. zv. černého lékaře, jenŽ 
o sobe vyhlašoval, že vyléčí rakovinu. Vý- 
sledky svými, jež F. uveřejnil v publikaci 
La vrate vérité sur le Docteur Noír (1859), od- 
hah1 zceta jeho nicotnost. Stav se r. 1861 
rloktorem lékařství, věnoval se hlavně nemo- 
cem noisním a hrtanovým s takovým zdarem, 
is klinika jeho záhy k sobě vábila i hojné 

Oi^Av Slovník Naoiny, tv. IX. ii,8 1894. 



cizozemce. Jako vyhlášený odborník měl též 
léčiti německého korunního prince Bedřicha 
Viléma, pozdějšího císaře něm. Bedřicha III., 
za jeho pobytu v San Remu. Hlavní jeho dílo 
je Traité práti que des maladUs du larynx 
précédé d*un traité compíet de laryngoscopie 
(1876). Vedle toho vydal též Du laryngoscope 
au point de vue pratique (1862) a jiná drobná 
pojednání. Sr^, 

TtLUVÍn [fóven] Leon Didierabbé, bý- 
valý lektor jazyka franc. na České universitě 
Karlo-Fcrdinandově (f 20. září 1889 v Praze). 
Mimo úřad universitní, jejž zastával od roku 
1882, učil jazyku franc. v nejvyšších roční- 
cích Vyšší dívčí školy a v předních rodinách 
pražských. Svou důkladnou znalostí řeči i li- 
teratury, svým zápalem pro věc, jejž přenášel 
na žáky, svým poutavým a milým způsobem 
vyučování a zvláště svými krásnými vlast- 
nostmi v obcování společenském, jakož i svou 
lidumilností, získal si všeobecných sympathií 
ve druhém svém domově. Abbé F. oyl i lite- 
rárně činným: jeho přehledný nástin církevní 
historie konal dobré služby v theolog, semi- 
nářích franc. Za svého pobytu v Uhrách sepsal 
Grammaire fíongroise a vydal bibl. dějepravu 
(starý i nový zákon) ve třech jazycích, ně- 
meckém, franc. a maďarském ; dále malé dílo 
La catastrophe de Magdebourg parOnno Klopp. 
V pozůstalosti jeho našla se grammatika a 
chrestomathie Česká pro Francouze, jíž však 
nedokončil. Jest to jeden z oněch Francouzů, 
již svou vřelou a činnou náklonností k našemu 
národu si zasloužili, aby jejich památka se 
uchovala dobám příštím. Vd. 

Faubonrdon [fó burdon], franc, fa 1 e š n ý 
bas. jest v prvých dobách vývoje vícehlasé 
hudby druh tříhlasého zpěvu, jenž vyznačuje 
se důsledným postupem v parallelních sext- 
akkordech (v. t.), uváděje pouze v prvém a po- 
sledním souzvuku kvintakkord (trojzvuk) bez 
tercie. Hlavní melodie leží ve hlase zpodním, 
tenoru; hlas střední slově contra tenor 
a vrchní supranus. Je-li f. b. původu fran- 
couzského, kdež zříme jej ve věku XIII. na 
stupni právě uvedeném, nelze s určitostí sta- 
noviti; neníf vyloučena možnost, že vyvinul 
se z podobného útvaru anglického, zvaného 
>gymel«, jenž již ve stol. XII. přináší dvou- 
hlasy zpěv v parallelních terciích nebo sex- 
tách, a potom vykazuje další stadia vývoje, 
analogická f. b-u. Ve XIV. stol. přidáván f. 
bu ještě čtvrtý hlas pod tenorem, zvaný 
contratenor bassus, někdejší contratenor 
pak slově na dále c. altus. Název f. b. vůbec 
namnoze tím se vysvětluje, že v tomto druhu 
tříhlasé skladby vyškytá se vesměs, vyjma 
prvý a poslední souzvuk, ve zpodním hlase 
tercie trojzvuku a nikoli jeho základní tón, 
takže po názoru oné doby objevuje se zde 
jakýsi nepravý, falešný základní hlas. F. b. 
nesluší zaměňovati se soujmennou formou 
falso hord o ne (v. t.,; byť i u vývoji obou 
byla jistá souvislost, významem svým přece 
podstatně se liší. Str, 

Fanz PAS [fó paj, franc, chybný krok, 
omyl, nedopatření. 

4 



50 



Fava — Faveur. 



FavA, téžFevaaPelethus (Sličný). král 
RugA, syn a nástupce PlaccitheAv, byl ariánem 
a vážil si sv. Severína, který snažil se zmír- 
niti neurvalou povahu Rugfi. Po smrti svět- 
cové r. 482 počal F. utiskovati občany ffm- 
ské a ohrožovati pokoj v krajinách na Dunaji; 
tu r. 487 vypravil se Odoaker do jeho zemč, 
zajal krále a jeho manželku Gisu, odvedl je. 
s sebou do Itálie, kde v okovech vedeni byli 
v triumfu na Kapitol. Tam F. jest sekerou po- 
praven, Gisa uvržena do vězení. 

Fava Onorato, italský spisovatel (* 1859 
v Collobianu v Piemontě), žije v Neapoli jako 
professor ital. literatury. Přispíval do Četných 
listo, zejména do Mu$ée Oriental v Paříži, do 
Ga^etta Letteťaria v Turíně, Domenica lette- 
raria a FanfuUa delta Domenica, Sám vydá- 
val Lo Studente a Fantasto (s Di Giacomem). 
F. je plodný a v Itálii oblíbený povídkář a 
romanopisec. Jmenujeme z jeho prací: Piime 
Folie (Milán, 1881), Vita nostra (Cesena, 1885), 
Tesoruccío (Milán, 1885), Granellin di pepe 
(t., 1886, spis pro mládež), Vita napoletana 
(Catania, 1885), řadu črt lidopisných a malíř- 
ských, Storielle di Francine (Neapol, 1888), 
Mortiy Čapo ď anno^ versi (Milán, 1888); 
Ometti e donnine (Milán, 1888); Rinascimento 
(román, 1888 t.); Contro i piit (román, 1889) 
a j. — Do češtiny přeložil O. S. Vetti •Sou- 
měrnost* v >Hlkse Nár.c, r. 1886. 

Favara, město v sicilské prov. a kraji 
girgentském, 325 m n. m. a 15 km od pobřeží, 
má 1Ď.051 ob. (1881), zámek ze XIII. stol., 
těžení síry, kamence, turmalínu, mramorové 
lomy a značný obchod s jižními plodinami. 

Favard [-vár] de Langlade Guill. Jean, 
baron, právník franc. (* 1762 v St. Florentu — 
+ 1831), byl advokátem při pařížském parla- 
mentu, r, 1795 byl v radě 500, v tribunáte, 
r. 1808 radou kassačního soudu, r. 1828 jsho 
presidentem. Jsou od něho četné spisy, jako: 
Motif s des S codes (1804); Motif s et discours 
(4. vyd, Ponceletovo, 1838); Conférence du 
Code civil avec la discitssion particuliere du 
conseil ďétat et du tribunát (1805 — 10); Ré' 
pert, de la législ, du notariat (1807, 2 vyd. 
1830); Code pénai (1810) a j. 

JPavart [-vár] Charles Simon, dramat, 
spisovatel franc. (* 1710 v Paříži — + 1792 
v Bellevilleu f Seině]), navštěvoval koUej Lud- 
víka Velkého, načež přinucen byv poměry 
oddal se živnosti otcově, paštičkářství. Roku 
1733 zápasil při květinových hrách básní ke 
cti Panny Orléanské, rok potom dal provo- 
zovati v ulici Buci první svoji komickou operu 
Les deux jumelles^ po níž následovalo ještě 
asi 20 kusQ, většinou bezejmenných a netiště- 
ných, které zjednaly znamenité úspěchy to- 
muto posud nepatrnému divadlu. Nejcennější 
z nich je známá Chercheuse ďesprit (1741). 
R. 1744 divadlo tó bylo však zrušeno, a F-ovi 
svěřeny na to osobní záležitosti opery, zejm. 
opatřování sil hereckých, při čemž poznal 
slečnu Duroncerayovu (* 1727 — f 1772), 
nadanou subrettu, která sama složila některé 
dosti zdařilé texty operní (zejm. Annette et 
Lubine) a s níž se dal oddati brzy potom. 



R. 1746 jmenován byl fedítelem herecké spo- 
lečnosti, provázející všude maršála Moríce 
Saského, který brzy potom oblíbil ai man- 
želku F-ovu. Láska neopětovaná učinila 
z něho pronásledovatele obou manželA. F. ří- 
dil pak obnovenou operu komickou Foire 
Saint-Lorent, kterou zušlechtil jemnějším hu- 
morem. Z pozdějších text A F-ových jest uvésti: 
Le caprict amoureux ou Sinette á la cour, 
s hudbou Ciampiho (1753); VAnglais a Bjr^ 
deaux (1763); Le procé$ et la plaideuse (1762); 
Les fétes de ia paix, a hudbou Philtdorovou 
(1763); Isabelie et Gert rudé (1765); Les mofs- 
soneurSt s hudbou Duniho (1766); Uamant </ď- 
guisét s hudbou Philidorovou (1769); Les troit 
sultanes, s hudbou Gilbertovou (1777). Sebrané 
práce F-ovy vyšly v 1. 1763 — 1772 ve 12 a v, 
Théátre de monsieur et madame F., pak v ráz- 
ném výběru čaatěji jeSté, naposledy r. 1853, 
pod titulem Oeuvres de A/, et Mme F. Roku 
1808 vyšly pod názvem Mémoires jeho dopisy 
s hrab. Durazzem, ředitelem div, vídeňského. 
Srv. G, Pesnoiresterres, Epicuriens et Let třes 

(1879). 

Favé Ildcphonse, generál franc. {* 18x2 
v Dreuxu — f 1894 v Paříži), spolupracovník 
NapoleonAv (III.) při jeho literárních pracích, 
pak jeho pobočník, od r. 1855 professor a od 
r. 1865 ředitel polytechnické školy v Paříži, 
kde také po válce r. 1870—71 pAsobil a své 
přednášky pod názvem Cours ďart militaire 
(1877) vydal. R. 1874 vystoupil ze služby a vě- 
noval se cele práci vědecké, i byl r. 1876 zvo- 
len za člena pařížské akademie věd. Napsal: 
Nouveau systéme d^artiUeríe de campagne de 
L, Napoleon Bon. (Paříž 1850); Etudes sur le 
passé et Vavenir de Vartillerie (t., 1846—72, 
2 sv.), pokračování to díla Napoleonova; Hi- 
stoire de Vartillerie (t., 1845—47, a atlantem); 
Vancienne Rome(t,, 1880 ; L'empiredes Fraucs 
depuis sa fondation jusqu^á son démembrement 
(t., 1888); Nos revers (t., 1871). 

Faventia [-cial viz Paenza. 

Faverff* | rž] jest z nejlepších vín švýc. 
kantonu neuchátelského a vyznamenává se 
ohnivou rubínovou barvou, lihem a chutí 
burgundského vína. Fý, 

Fa^eraham [fěvrshem], starobylé město 
kentského hrabství v Anglii, 12 km záp.-sev.* 
záp. od Canterbury, na splavném chobotu 
proti ostrovu Sheppey, tvořícím přístav pro 
koráby o 150/, s 10.478 ob. Íi89i), kteří ve- 
dou obchod s obilím a chmelem, stavějí lodi, 
pálí cihly a loví ryby i ústřice. R. 1884 mělo 
město 270 korábů a 118 rybářských lodí. — 
Dříve nazývalo se Faversfield, kde král 
Athelstan konal r. 930 zemský sněm. Na 
blízku křídové jeskyně se sloupy a důležité 
prachárny. 

Favet« Unffola (lat.), u Římanů rituální 
frase, kterou kněz lid při oběti shromážděný 
vyzýval, aby posvátného obřadu nerušil mlu- 
vením věcí bezbožných. F. I. znamená tedy 
buď: mluvte pouze slova zbožná (dicere bona 
verba), nebo dokonce: mlčte. U Řeků zněla 
formule ta fvq>fjiisitt, 

Faveur [favér], fr., přízeň, náklonnost 



Favignana — Favrc. 



51 



_ k [-iftána] viz Aeiratské ostr. 

TkvoalvSy ^efyrus starého Říma, vítr za- 
padni, mírný (/avere), jenž na jaře pfisobí úrod- 
ooa vlahou, syn AstraeAv a Aurofin. klk. 

TtkWWakúM M are US, senátor římský, hor- 
livý republikán, jenž r. 55 př. Kr. vystoupil 
prudce proti zákonu Trebonianovu, kterým 
moc prvních triumvirů mela býti založena. 
Později za války občanské přidal se k Porn 
peiovi, po jeho smrti k Caesarovi a konečné 
ke strané Brutové. Po bitvé u Filippi byl za- 
jat a popraven. 

FaTWr (lat.), příze A; in i-em, ve pro- 
spěch. 

FaTOirlBafly filosofa rhétor řecký (* v Are- 
latě [Arieal mezi r. 80—150 po Kr.). Pobyv 
nějakou dobu v Athénách, usadil se v Říme, 
kde otevřel školu filosofickou. S počátku byl 

Srý přívržencem Aristotelovým; poždéji ko- 
ttl mezi novou akademií a pyrrhonismem, 
celou vAak podstatou svou byl spíSe rhétorem 
než filosofem. Po způsobu sofistů, a jak též 
bylo podle vkusu tehdejSí doby, dovedl celé 
hodiny o všem možném mluviti, i o věcech 
neisubtilnějších. Ovládal stejné řečtinu jako 
latinu a slynul iako výborný řečník a dialektik, 
k jehož přednáškám a výkladům býval nával 
neobyčejný. Stál v přízni císaře Hadriána a 
Aulus Gellius i Plutarch o něm s uctivostí 
mluví. Z jeho životních osudů jest jefité za- 
jimavo, že byl buď kleštěnec nebo hermafro- 
dit. zjevu nad to nepatrného a pitvorného, 
čími zavdával příčinu k útržkům a výsmě- 
Ikflm. iak vidno z Lukianova »Demonaxac. Ze 
spisů F-nových nezachovalo se nic; znám jest 
hlavně zásluhou Aula Gellia, který časté ci- 
táty z něho uvádí. Srv. Marirs, De F-ni AreU 
rita, studiis et scriptis (Utrecht, 1853 , Wila- 
fno«iu-MolIendorf. Philol. Unters. III. 145); 
Brnchard. Les Sceptiques grecs. 

FavorUovatl (z lat.), býti někomu pří- 
zni\xem a podporovati ho. 

Favorit (ital. favonto, franc. favorit, oblí- 
benec, nati áček. — Favoritka, milenka, 
RÍlostnice; po výtce u muslimů oblíbená 
manželka, zvláště vládcova. Obyčejné bývají 
u nich f-mi tfi milenky, které co db obliby 
následují po chasseki (v. t.) a sultánovi poro- 
dily již děti. 

Ftovoritljaiiiui (z lat), vláda milců panov- 
níkových. 

FftVOSltMy vymřelý rod korálů desknatých 
s komůrkami pro zvíře hranolovitými, 5— ybo- 
kýmí. Komůrky ty kupí se husté k sobe, tak 
ie tvoří trsy často značných rozměrů; mají 
Qvnitř četná, vodorovná dna a ve stěnách 
bočných póry. Někdy jsou uvnitř i příčky 
malými tmy naznačeny. F. jest nejobyčej- 
oéjSí rod korálů silurského a devonského 
útvaru. Pa. 

dePavnUi [favrá] Thomas Mahy, mař- 
quis /* 1744 ve Bloisu — f 1790^ plukovník 
Irýcarské i;ardy hr. Provenceského (potom- 
ního Ludvíka XVUI.); chtěl na počátku veliké 
revoluce firanc. vysvoboditi král. rodinu z ru- 
kou vzbouřeného lidu, byl však 24. pros. lySg 
po statečné obraně zatčen, pro velezrádu od- 



souzen a 19. ún. 1790 sfat. Po smrti jeho vydány 
byly jeho spisy: Testament de mort (Paříž, 
1790) a Correspondence du M. de F. et de la 
marquise de F. pendant leur détention 1 1., 1790). 
Favre [fávrj: 1) F. Pierre či Lefěvre, 
lat. Faber, jesuita (* 1506 ve V'illeretu v Sa- 
vojsku — I 1546 v Barceloně), seznámil se 
s Ignácem z Loyoly v Paříži, kde mu byl 
dán jako repetitor, a jemu prvnímu svěřil se 
Ignác s úmyslem založiti řád jesuitský. 15. srp. 
1534 složil F. slavný slib s jinými pěti žáky 
Ignácovými v podzemní kapli kostela mont- 
martrského. Když řád jesuitský byl defini- 
tivně ustaven, vykonal F. s výborným úspě- 
chem několik důležitých poslání do Německa. 
Vynikaje znamenitou učeností, již spojoval s& 
skutečným nadšením, založil pro svůj řád 
kolieje, zejm. v Kolíně nad R., pak v Coimbře 
a \'alladolidu, které výborně prospívaly. Ze 
Španél, kam odešel r. 1544, byv volán clo Tri- 
dentu, zemřel na cestě. Některé z listů jeho 
byly uvcřejnény s listy Canisiovými. Z jiných 
podává některé výtahy Crétineau Joly v •Dě- 
jinách tovaryšstva JežíSova* I., 137 a n. — 
Srv. Nicolo Orlandiní, HistoriaSocietatisJesu, 
Řím, 1615, I sv. a R. Cornely, Leben des P. 
F. (1873, Freib. i. Br.). 
3) F. Antoine viz Faber 5). 
3) F. jules Claude Gabriel, státník 
franc. (* 1809 v Lyoně — + 1880 ve Versail- 
iech). Studoval v Paříži práva a účastnil se 
červencové revoluce, načež vrátiv se do Lyonu, 
usadil se tu jako advokát a nabyl povésti roz- 
hodného republikána. R. 1835 hájil před dvo- 
lem pairů lyonské obžalované (pro povstání) 
a r. 1836 usadil se v Paříži. Po únorové revo- 
luci r. 1848 jmenován byl gener. tajemníkem 
v ministerstvu vnitra. Zvolen byv za poslance, 
vzdal se svého úřadu, brzy však se> vrátil opět 
k činnosti úřední a stal se státním podsekre- 
tářem v minist. zanraničných záležitostí. Vy- 
nikal v pracích Národního shromáždění a vy- 
stupoval vždy jako obhájce zásad svobodo- 
myslných. Stál v čele opposice proti Ludvíku 
Napoleonovi, jehož &tátní převrat 2. prosince 
1851 učinil na delší dobu konec F-ovč poli- 
tické dráze. Jako obhájce Orsiniův proslavil 
se na novo. Zvolen byv r. 1858 do sboru zá- 
konodárného, byl F. hlavou opposice proti 
císařství, t. zv. nesmiřitelných kterážto strana 
skládavši se s počátku jen z 5 mužů, při každé 
nové volbě vzrůstala. Jakožto ryzí politický 
charakter a muž šlechetný jsa ctěn, těšil se 
veliké popularitě. R. 1860 zvolen byl za bá- 
tonniera pařížských advokátů a r. 1867 za 
člena akademie Opposice jeho proti výpravě 
mexické a proti italské vládní politice setkala 
se se souhlasem většiny národa. Po bitvě se- 
danské zauial.F. přední místo v politickém ži- 
votě Francie. Dav svým návrhem na sesazení 
Napoleonské dynastie podnět k zářijové revo- 
luci, stal se členem vlády národní obrany a 
ujal se vedení ministerstva věcízahraničných. 
Ve dvou cirkulářích ze 6. a 17. září 1870 pro- 
hlásil, že vláda franc. přeje upřímně míru a 
že jest ochotna zaplatiti válečnou náhradu, 
avšak jen pod tou podmínkou, že král pruský 



52 



Favretto — Fawcett. 



ihned se svým vojskem opustí pfidu Francie; 
jinak že setká se s nejhouževnatějším odpo- 
rem celého národa francouzského. Následkem 
toho nedošlo k dohodnutí mezi ním a Bis* 
marckem. Koncem ledna 1871 vedl kapitulační 
vyjednávání ve Versaillcch. Byv zvolen 8. ún. 
do Národ, shromáždění, byl od Thiersa znova 
povolán za ministra vnějších záležitostí a vedl 
s Thiersem a Picardem vyjednávání předběž- 
ného míru versaillského a konečně společně 
s ministrem financí PouycremQuertierem vy- 
jednávání definitivního míru frankfurtského. 
Když většina Nár. shromáždění dne 22. čce 
187 1 odkázala mu jako ministru zahraničných 
záležitostí biskupské petice, jež usilovaly o ob- 
novení státu církevního, podal F. žádost za 
propuštěnou. Nepříjemná odhalení o jeho ro- 
dinném životě (žilf v divokém manželství se 
ženou nerozvedenou) přinutila jej ke kompro- 
mittujícímu soudnímu sporu. Od té doby ne- 
vystupoval skoro vfibec, ani v Nár. shromáž- 
dění ani v senátě, jehož členem byl od roku 
1876. — Ze spisfl jeho uvádíme: Díscours du 
bdtonnat. Defense ďOrsini (1866); Sur la se- 
conde expédition á Róme (1868); Deux sessions 
législatives {iS6g); Les libertés iittérieures (jS6g) ; 
De Vamour de sa professton (1869); Ce que 
veut Paris (1869); Conférences et discours lit- 
téraires (1873, 1880); Quaire conférences en 
Belgique (1874); Plaidoyer pour les héritiers 
de feu Ch, Guill, Naundorff {1S74); De la re- 
formě judiciaire (1877); Róme et la République 
franq, (1871); Le gouvernement de la defense 
(187 1- 1875). Sbírku řečí F-ových {Discours 
parlamentaires) vydala vdova jeho rozená Julie 
Veltcnová r. 188 1 ve 4 sv. — Viz Maritaín, 
J. F.. mélanges politiques (1882). 

4) F. L o u i s, inženýr Svýc. (* 1826 v Chéne- 
Bourgu u Genevy — f 1879). Odebrav se do 
Francie, zabýval se stavbami železničními a 
účastnil se mnoha velkých staveb, zejm. tunne- 
lových a vodních. R. 1872 zvítězil při konkursu 
na stavbu tunnelu Gotthardského a zavázal 
se provésti jej za 8 let. Složiv požadovanou 
kaucí 10.000.000 fr. (pomocí sdružení genev- 
ských odborníků), zahájil předběžné práce 
současně u Goschenen a Airola. Překonav 
šťastně všeliké obtíže, očekával již koncem 
r. 1879 ukončení velkolepého svého díla, an 
19. čna, raněn byv mrtvicí, zemřel v tun- 
nelu samém as 3000 m od portálu Goschen- 
ského. 

Favretto Giacomo, malíř ital. (* 1849 
v Benátkách — + 1887 t.), vynikající Rcnrista 
mladší Školy benátské, Žák Molmentiho a K. 
Blaasa na tamější akademii. Líčil život be- 
nátského lidu velmi případně, zajímavě v po- 
drobnostech a živým koloritem. K nejlepším 
jeho práčem náležejí : Prodavačka ptáku : Trh 
na Rialtském moste; Převo^ u sv. Markéty; 
Moderní promenáda; Goldoni na namésti sv. 
Marka; Trh a i. 

Favufl (lat.), mol, pIísAové onemocnění 
vlasaté části hlavy, nakažlivé, jeví se vývo- 
jem rflzně velikých, sirnatě zbarvených desek 
iscutula)t jež se vyvinují jako malé body zvící 
ilpendlíkové hlavičky proniklé vlasem, jež ro- 



stou pozvolna apposici z nejbližšího soused- 
ství a prorůstáním vlas ničí; vlas vypadává 
a tlakem na kůži zpod ležící povstává úbyt 
kůže jevící se jizvovitými změnami. Čímž na- 
stává rozsáhlá lysivost hlavy. Na Částech 
vlasy nepokrytých vyvinuje se f. velmi zřídka; 
nej řidší jest případ Kaposiův^ kde plíseň molu 
usadila se na sliznici požeráku a žaludku, jakož 
i na sliznici střeva. Dále jeví se f. někdy na 
nehtu. Onemocnění způsobuje plíseň zvaná 
Achorion Schónleinii^ pojmenovaná tak po vy- 
nálezci svém, jenž r. 1839 odkryl podstatu 
mykotickou. Onemocnění to vyskytuje se 
zvláště hromadně ve Francii, pak v ruském 
a rakouském Polsku, přenáší se a osoby na 
osobu, může býti však přeneseno i ze zvířat 
a sice z myší, králíků, psa, kuřat a koČky« 
což bylo i experimentálně dokázáno. Léčenf 
děje se hlavně vytahováním vlasův (epilací) 
a upotřebením proti plísňových prostředků na 
onemocnělé části hlavy. J>^. 

Fawoett [fáset] : 1) F. H e n r y, státník anul. 
(* 1833 v Salisbury — t 1884 v Cambrídgei), 
studoval v Cambridge!, pak práva v Londýně, 
když tu neopatrnosti otce svého postřelen 
byv na lově oslepnul (1858). Začal potom 
uveřejňovati články, hlavně národohospodář* 
ské a politické, v různých sbornících, r. 1863 
pak vydal Manuál of political cconomy^ zacel 
jmenován prof. národ, hospodářství na univ. 
cambridgeské. R. 1865 zvolen byv do parla- 
mentu, bojoval 8 velikou úsilností proti poli- 
tice konservativní, zejm. za práva žen a děl- 
níků venkovských, proti billu universit irských 
r. 1873 a v otázce východní. Finanční správu 
Indie dopodrobna studoval a o opravách, jež 
tu provésti chtěl, napsal řadu úvah do »Nine* 
teenth Century«, jež později sebral ve sva- 
zek Indián Finances (z88o). R. 1880 za druhého 
kabinetu Gladstonova jmenován správcem 
angl. poStovnictví, v kterémžto odvětví za 
málo let uvedl množství zdárných oprav, ze- 
jména poukázky poštovní výplatní na pouhru 
presentaci, ústav savingsbank, kam uklá- 
dati lze sumy nejmenší, pojišťování na ži- 
vot atd. R. 1883 byl zvolen lordem -rektorem 
univ. glasgowské. F. jako národní hospodář 
a politik náležel k staré škole radikální. Byl 
zejména stoupencem svobodné tržby, Žákem 
Cobdenovým a přívržencem individualismu 
lohna Stuarta Milla. Ráz ten nesou zřejmé 
1 ostatní spisy jeho: Economic Position ofthe 
British Labourer (1865); Pauperism, its causes 
and remedies (187 1); Speeches on some current 
political questions (iSjs); Free Trade, protectiott 
and reciprocity (1878 a Častéji); State socialism 
and the nationalisation of the land (1883^ — 
Manželka jeho Mi 11 i cent F-ová, roz. Gar- 
rétova, která účinné podporovala manžela 
svého v pracích národohospodářských i poli- 
tických, vynikla také ve védách společenských 
Ze spisů jejích uvésti jest zejm. Essays and 
lectures (1872^; Púliiical Economyfor Beginners 
(1870); Tales in Political Economy (1SJ4), Byla 
horlivou zastankyní emancipace ženské. 

3) F. Edgar, básník amer. (* 1847 v New- 
Yorku), studoval na Columbia College v Ne\v> 



Fawkes — Fay. 



5S 



Yorku a vystoupil r. 1871 na veřejnost básněmi 
pro détí Short poems for short people (1871I, 
z nichž některé, 8 básnického i psychologi- 
ckého hlediště vynikající, obrátily k němu po- 
znrnest veřejnosti Úspěch stupftoval se po 
jeho novellách, čerpajících náměty své ze 
!ipolečnosti americké a obracejících se satiri- 
ckými pointami proti rAsným jejím vadám: 
Purple and fine Unen (1875) a Ellen Story 
<x876). Z jin^^ch jeho prací, částečně diva- 
delních kusfi, jest uvésti: The falše friend; 
A Hopeless Čase; A gentleman of Leisure; An 
Ambitious Womani The Adventures of a Widow; 
Hutherford; The House at high Bridge. Z verSft 
jeho pozdějfiích nejvýše stojí Fantasy and 
passion (1878). 

Fawktti [foaks] Guy, náčelník prachového 
spiknutí (Gunpowder P/oř)i jež chtělo vyhoditi 
do povětří parlament londýnský 5. list. 1605, 
kdy král Jakub I. za přítomnosti všech mi- 
nistrů a poslancfi měl jej zahájiti. F. (* 1570 
na Yorsku\ který přestoupiv k církvi římsko- 
kat. sloužil několik let ve Španělském vojště 
v Nizozemí, sám vzal na sebe úkol zapáliti 
prach, jejž spiklenci byli u velikém množství 
tajně dopravili do sklepů parlamentní budovy, 
byl však, s hořícím luntem prý v ruce, jat, 
v žaláři mučen a po vyzrazení jmen ostatních 
vinníkfi jako poslední z nich utracen (31. led. 
1606). Událost tato v Londýně i jiných mě- 
stech anglických se připomíná každého 5. list. 
(fiuy- Fawkes- Day), kdy dav za zpěvu a řevu 
táhne ulicemi se slaměným panákem, před- 
stavujícím F*a, a posléze vrhá jej do plamenů. 
Odtud také F. tolik co nevkusně oblečený 
člověk — hastroé. Df, 

Faworkl zovou se u Poláků barevné stužky 
u košile, jaké nosí se zejména v okolí Kra- 
kova. F- jinak znamenají koblihy. 

Tux tft taba (lat.), t. j. pochodeň a 
trouba, označení osnova tele něčeho. 

Fay: 1) F. András, básník maďarský 
{* 1786 v Kohányi zemplinské župy — f i86i^ 
v Pešti). Studoval filosofii a práva na kolleji 
v Šaryšském Potoku a stal se advokátem, po- 
t^é'ú služným v Pešti Úředního postavení 
svého pro chatrné zdraví záhy se vzdal a 
věnoval se, maje přátelské styky s Kazinczym, 
zcela literatuře. Po první jeho, ješté dosti slabé, 
sbírce básní Bokréta (Kytice, PeSf, 1807) ná- 
sledovala po dlouhé přestávce jedenácti let 
nová sbírka Fri$ bokréta (Nová, čerstvá ky- 
tice, t., 1818), která obecně se líbila. Ještě 
větš) obliby a obecného rozšíření došly jeho 
bajky Sfesek és Aphorismdk (VídeŮ, 1820, dva- 
krát, PeŠ(, 1825. °P^^ 1828; sebrané starší 
i nové v Pešti, 1843). V bajkách těchto, v nichž 
osvědčil mistrnou vynalézavost a ve kterých 
spojuje 8 poetickým líčením hlubokou znalost 
lidských povah a běžných událostí, všímal si 
nejen všeobecných pravd, nýbrž i tehdejších 
společenských, politických a literárních po- 
měrů. Jeho povídky Kedvesapongdsok (Roz- 
mary, PeŠř, 1824, 2 sv.); truchlohra A két 
Rdthory (Oba Báthoryové, t., 1827;; veselo- 
hra A régi Pén\ek (Staré peníze, t, 1824); 
humoristický román A Bélteky hdi (t., 1832) 



a ostatní jeho prosaické spisy, vyšlé souborně 
v Pešti mnohokráte, zejména r. 1844, 1853, 
1861 a vyznamenávající se elegancí a správ- 
ností jazyka a zdravým humorem, řadí F-e 
k nejlepším prosaikům maď. Politického hnutí, 
r. 1825 oživnuvšího, účastnil se též F. a byl 
až do vystoupení Košutova na sněmu, na kte- 
rém až do r. 1835 pešťskou župu zastupoval, 
mluvčím opposice. Později ustoupil před lep- 
šími talenty politickými poněkud do pozadí, 
ale účastnil se jako spoluzakladatel maď. Nár. 
divadla, pešfské spořitelny, spolku průmyslo- 
vého, akademie a j. všech podniků, směřují- 
cích k duševnímu i hmotnému povzneseni 
národa. Z Četných i v tomto oboru vydaných 
jeho spisů buďtež uvedeny: Nónevelés és nóne- 
velési intéietek haxdnkban (Výchova žen a 
ženské vychovávaci ústavy v naší vlasti, t., 
1840) a Kelet népe nyugyaton (Národ východu 
na západě, t., 1841). 

2) István, hrabě F., hudební skladatel 
maď. (* 1811 — + 1862 v Gallérháze šoproňské 
župy), žil v přátelství s Lisztem a vydal též : 
Régi magyar ^eneg}'óngy6k (Staromaď. perly 
hudební) a Magyar {enetórténelem (Dějiny 
maď. hudby). Bbk. 

3) F. Joseph, něm. malíř histor. a genrista 
(♦ 1813 v Kolíně n. R. — t 1875 v Dussel- 
dorfě), studoval v DOsseldorfě, později v Pa- 
říži u P. Delarochea, načež usadil se v Diis- 
seldorfě. Po prvých obrazech: Studnici sv. Gan- 
golfa (1837), Genovefé (1838), Dále a Oeo- 
patře^ svěřena mu výzdoba radnice Elberfeld- 
ské, pro niž namaloval řadu scén ze života 
starogermánského. Fresky ty byly zničeny, 
ale kartony {Smrt Varova, Les TeutobursJ^, 
atd.) vystaveny jsou v Paříži r. 1855. Nějakou 
dobu potom holdoval romantismu {Thisbe^ 
Romeo a Juliem Markéta ve véxenf), načež, 
hlavně delšími cestami do Itálie, obrátil se 
k líčení ital. života lidového s pozadím kra- 
jinným nebo stavitelským, kteréž obrazy vy- 
nikají hlavně obratností malířskou i skvost- 
ným koloritem. Jmenovati jest z nich : Koupa- 
jící se Řimanky (Brémy); Žebrák í(ddd mnicha 
^a almuilnu (Museum hannoverské); Noc naro- 
zení Kristova (Hamburk); Žeň v římské Cam- 
pagni (Štětin). 

Fay ffé|: 1) F. Theodore Sedgwick, 
spisovatel amer. (♦ 1807 v Novém Yorku). 
Stav se advokátem věnoval se literatuře. Ně- 
jaký čas vydával »The New York Mirror«, 
načež podnikl delší cestu po Evropě. V létech 
1837 — 53 byl tajemníkem vyslanectva v Ber- 
líně, 1853—61 ministrresidentem v Bernu; od 
té doby žije v Německu (v Berlíně nebo Mu- 
žakově v Lužici). Vydal sbírku pojednání 
Dreams and Reveries of a Quiet Man (1832); 
cestopis Minuté- Book{iSs^)\ roméiny Norman 
Leslie (1835^; Countess Ida (1839) a The Bro- 
thers (1844); báseň Ulric, or theVoices (iS^i); 
dále History of Switierland (1860), několik 
statí o Shakespearovi a j. 

2) F. Ch a rl e s A 1 e x., generál, franc. (♦ 1827 
v St. Jean-Pied de Port). Vzdělav se ve voj. 
škole v St. Cyru, vstoupil do generál, štábu, 
bojoval v Alžírsku a jako pobočník BosquetŮv 



54 



Fayal — Fayrcr. 



na Krimu. R. 1874 svěřeno mu bylo reorga- 
nÍBováni generálního Štábu, což vykonat, uživ 
k tomu zkuSeností nabytých v i. 1868 — 691)8 
studijní své cestě po sev. Německu. R. 1879 
stal se brigádníkem a náměstkem náěelnfka 
^en. fitábu, 1888 velitelem 4. divise a 1890 ve- 
litelem v Nantesu; r. 1892 vystoupil ze služby. 
Napsal: Souvenirs de la guerre de Crimée 
(Paříž, 1867, 2. vyd. 1889); Etudě šur la guerre 
ďAUemagne en 1866 (t,^ 1867); Etudě tur les 
opéfations en Bohéme en t866 (t.^ 1869); De 
la loi militaire (t., 1870}; Journal ďun offtcier 
de Varmée du Rhin (t, 1871, 5. vyd. 1890): 
Projet ďcĚ^gmnhation et de mobilisation de 
Varmée frmm^ise á propos ďun ordre inedit 
de mobilisation deT armée prusienne (t,, iSy^); 
Marches des armées allemandes du 2rf^ au tg 
1870 (t., 1889). 

3) du F. Guillaume viz Dufay. 

^ayal, ostrov, viz Azory. 

Fayftllt, minerál rhombický, soutvarý s oli- 
vínem, jak dosvědčují krystalky uměle při- 
pravené a tabulkovité krystalky v dutinách 
obsidianu a rhyolithu z Yellowstone National 
Parku; obyčejně zrnitě-stebetnatý, zelenavě 
černý, na povrchu často kovově naběhlý, le- 
sku kovově mastného, neprůhledný, magne- 
tický. r=6-5; //=40— 414. F. jest Fe^SiO* 
nebo v •/, SiO^ 29*43 FeO 70*57. Naleziště 
Yellowston Nat.Park v Sev. Americe a Mournc- 
Mountains v Irsku. F. z ostrova Fayalu jest 
asi umělý Škvár. Vr. 

Fay|l |fé]: 1) Jean Elie Lériget de la 
F., kapitán franc. gardy a člen akademie věd 
v Paříži (* 1671 ve Viennc — f i7*8 ^ Pa- 
říži), sepsal: Ďescriptiom ďune machine propre 
a élever des eaux (Mém., Paříž, 1717) a Sur 
la formation des pierres de Florence (t). Viz 
Mémoiry z r. 1718, Vrn. 

a) F. Her vé Auguste EtienneAlbans, 
hvězdář franc. (* 1814 v St. Benoit du Sault), 
žák AragAv, stal se adjunktem hvězdárny pa- 
řížské a jako astronom členem Bureau des 
loo^tudes (1862), jemuž až dosud náleží, pak 
prof. astr. na École polytechn. a Éc. normále 
a r. 1847 členem Institutu v Paříži. Pracoval 
ve vSech oborech astronomie, s počátku zvlá- 
ště počítal dráhy vlasatic a oběžnic, objevil 
dne 22. list. 1843 v Paříži periodickou vlasa- 
tici (nazvanou jeho jménem, jež naposled po- 
zorována byla r. 1888 a má dobu oběhu asi 
7'/3 roku) a je vůbec znám svými spekulacemi 
v oboru astrofysiky, kosmogonie, geodaesie, 
geofysiky a meteorologie. Četná jeho pojed- 
nání astron. vztahují se k výpočtům elementů 
drah vlasatic a 6. asteroidy (Henkeho Hebe\ 
k různým pozorováním hvězd, zatmění slunce, 
létavic, k určení geodaetickému šířek, refrakce 
astron., popisující nové nástroje nebo způ 
soby pozorovací atd. obsažena jsou v »Comp. 
rendus«. Z větších spisů jeho jsou důležitý: 
Cours d* Astronomie nautique (Paříž, 1880 1; 
Cours ďAstr, de TÉcole Polytechn. (I. Astron. 
sphérique, Géodésie et Géogr. mathem., 1881, 
II. Astron. solaire, Théorie de la Luně, Na- 
vigation, 1883); Sur les cométes (t., 1858); 
Sur une inégalité du mouvement des taches 



solaires (t., 1865); Sur la constitution phys. 
du Soleil <»Compt. rend««, 1865 a násl. a téř 
v >Annuaire du Buř. d. long.*, 1873 — T874); 
Sur la nature cyclonique du Soleil (F. je toho 
náhledu, 2e se skvrny na slunci tvoří sestu- 
pujícími viry); Sur la periodicitě des taches 
solaires et V anomálie de leur demier maximum 
(t, 1885); Les volcans de la Luneit^ 1881); Sur 
les caractéres géneraux den étoiles Jítantes (t.» 
1866) : Sur Pobservation de la lumiére \odiacale 
au Mexigue et sur le role gu*elle joue dans la 
théorie dynamique de la chaleur solaire (>C. 
rend.«, 1862); Le^ons de cosmographie (Paffi, 
1852, 2. vyd. 1854I; Sur Vorigine du Monde 
(t, 1884,2. vyd. 1885); Concordance des époques 
geolog, avee Ifs ép. cosmogoniques ^»C. rend «« 
1885); Swr la constitution de la croute terrestre 
(»C. rcnd.«, 1886); Sur les Tempétes (t, 1887); 
Hypothěse de Lagrange sur Vorigine des co- 
métes et des aérolithes (t., 1888); Souv, étu- 
des sur la rotation du Soleil. Analyse des tra- 
vaux de M, Wilsing et de Sf. Ounér tt., 1890). 
Také přeložil do franč. Humboldtův »Ko8 
mos«. Vm, 

Fayenoe [fajans] viz Fa Tence. 

Fayer László, práv. spis. maď. (^,1842 
v Kecskemétu), jest docentem trestního práva 
na budapeStské universitě a pilným přispěva- 
telem právnického listu »Jogtudományi Koz- 
lony (Právn. Věstník), do něhož píše zejména 
pojednání z oboru práva trestního. Bbk. 

FayettevUle [féjtvil], několik měst v Spoj. 
Obcích sev.-amer., z nichž jest uvésti: 1) F.» 
město v hrabství cumberlandském v sev. Ka- 
rolíně na řece Cape Fearu, 225 ^ od jejího 
ústí, s 4000— 5000 obyv. a značnými trhy na 
dříví. — 2) F., městečko v Arkansasu na White- 
Riveru v sousedství dolů olověných a želez- 
ných, sídlo státní university r. 1875 'žal. 

Fsyl Ant. Emil, právník Český (* 1797 
v Dražkovicích v Žatecku — f 1872 Doma- 
žlicích), stud. na {gymnasiu v Chomutově, pak 
v 1. XS14 — 21 na filosof, a právnické fakultě 
v Praze, stal se r. 1825 magistr, sekretářem 
v Domažlicích, 1833 purkmistrem v Domažli- 
cích, 1850 okr. soudcem v Plzni a později ve 
Stříbře. Sepsal : Piávui sekretář čili navedeni, 
jak by se listy trhovnic nájemnic dlui^ni atd, 
podle nejvyšších \dkonuv a práv ^dělati a psáti 
mely (Praha, 1838). V I, 1855—60 připravil 
k tisku Komentář k civiinimu řádu soudnímu 
a byl později povolán ke spolurevisi českého 
překladu obč. zákonníka, jenž byl svěřen od 
vlády redakci Šemberové. 

Fayot[fejó] Alfred Charles Frédéric, 
spisovatel franc. (* 1797 v Paříži — f 186 r 
v Montmorency). Některé z jeho publikací 
mají význam jakožto paměti současného 
svědka; jsou to: Essai historique sur Tíiadée 
Kosciusko a 820); Conjuration de quatrevingt* 
sei^e gentilshommes contre le gouventement 
russe (1821); Histoive de France depu i s ijgS 
jusqu' á V avénement de Charles X. (1830); Hi- 
stoire de la revolution de Jmllet r^.ío (1830-31) ; 
řlistoire de Pologne (183 í— 32) a j. 

Fasrrer |fér-| J os., lékař angl.(* 1824 v Ply- 
mouthu), studoval na universitě edinburské, 



Fayt — Fazy. 



55 



londýnské a na nékterých univ. na pevniné, 
vstoupil jako lékař k locTstvu válečnému, odtud 
přešel k vojsku na pevniné a súčastnil ac takto 
v Indii bojA proti po vstale A m. Stal se pak 
prot chirurgie na lékařské Škole bengálské, 
pmidentcin lékařské &kulty v Kalkutté, pře- 
sídentera asijské spol. bengálské a presid. 
veřejného zdravotnictví v Indii. Napsal: C//- 
mkal surgery in india; On the poisouous sna- 
kes of Imdia; Diseases in India; Maiariai 
spiemie cachejcia of tropical climats; Uver 
Abicessi Physiol, Action of tht poison of Naja 
Tripadiama; The Qaws of Felidae; Anatomy 
úf tht Rattle snake a řadu článkfi o podmín- 
kách života v tropickém podnebí Indie. 

Vligrt Vit. hudebník český (« 1501 v Žitavé, 
t Z551 ▼ Č. Brode), přiSel jako bakalář uni- 
versity pražské do Českého Brodu za učitele 
a stal se tam i ředitelem kfiru a městským 
radou. Slynul nejen horlivostí paedagogickou 
a vzácnými vědomostmi, ale i zvláštní způ- 
sobilostí pěveckou a hudební vfibec. O roz- 
šíření hudebního umění získal si zásluh ne- 
malých, jakož dosvědčuje Tomáš Mi tis ve své 
oslavné básni >Bpicedion honesti et solertis 
vici Viti Zitavénsis« (iS52). 

VayÉM tíb Fajjúm. 

FlTWfla, port, hacienda Spán., statek, 
zvláštS v Brazílii. — Fazendeiro, statkář. 

.Abul-Ful Mubarák i Alání {* 1551 — 
t i6o2\ mladší bratr básníka Feizího (v. t.). 
Přičiněním bratra svého povolán byl ke dvoru 
velkomogula Akbara, jehož stal se na konec 
i ministrem. Většina činA a reform Akbaro- 
vých povstala pod vlivem a spolupAsobením 
obou bratří. Naproti básnické slávě Peiziově 
jest F. nejlepším dějepiscem indoperským 
ivýrai pracemi : Akhar-ndme (kniha Akbarova), 
popisem života a působení Akbarova, a Aini 
Akbari^ statistickým dílem o říši Akbarově 
(vydal H. Blochmann v Kalkuttě, 1872, s angl. 
překladem II. dílu, před tím překlad Gladwi- 
nflv 3 d., Kalkutta), jež tvoří III. díl prvějStho. 

Fuogl, Fazokl, Fazuglo, krajina ve 
vých. Africe v býv. egyptském Súdáne, nyní 
v říši máhdíově, nejjižnější čásf Sennáru při 
záp. hranici habešské, jest končina hornatá a 
lesnatá, kterou zavlažuje Modrý Níl a přítok 
jeho Tumat. Nad stokem jejich pne se osa- 
mělá hora F. do výše 840 m. Doba deStivá 
trvá od dubna do srpna. Obyvatelé jsou Fund- 
žové, smíšenci čemochA s poarabštělými Há- 
mity, lid postavy pěkně urostlé, pleti tmavo- 
nidé, s vlasy dlouhými, kadeřavými; zabývají 
te orbou a chovem dobytka a provozují 
značný obchod s medem, klím, zlatem, slo- 
novinou a senesovými listy. NejdAIežitějSím 
místem jest Famaka na pr. bř. Nilu, 500 m 
n. m.. pod 10* 14' s. š., jež za vlády egypt- 
ské bývala důležitou stanicí vojenskou, kdežto 
osada F., někdy sídlo samostatného vládce 
DŽebelavfnfl, je nyní většinou v rozvalinách. 
F byl již počátkem let Čtyřicátých osazen 
od Eg3rpfanO, r. 1863 spojen se Sennárem 
v jednu provincii, r. 1884 dostal se v moc 
máhdího a v nejnovější době vých. jeho kon- 
činy pojaty v obvod zájmA italských. 



Fasol, bot., viz Phaseolus. 

F-e poskytují velmi sytou a chutnou stravu 
a upravují se buď mladé v luskách, anebo vy- 
loušténé zadělávané nebo naložené. Jest jich 
hojně odrAd, což vysvětluje se hlavně roz- 
ličným pěstováním, hnojením, vlivem pAdy, 
podnebí a oprašf^ování. Majíli dáti hojný uži- 
tek, bohaté lusky se zrny dokonale vyvinutými, 
nesmějí nikdy přijíti v čerstvý hnAj, ale v pAdu 
vápnitou, spíše sypkou než vazkou. V čerstvě 
vyhnojené pAdě nasazují fe velmi rády hluché 
květy, bují stále a malý užitek dávají. V pA- 
dách příliš bujných musí postaráno býti o to, 
aby veškeré šťávy soustředěny byly jen na 
jeden díl stonku, aby rostlina příhš do květu 
nehnala; toho všeho docílí se tím, když vršky 
sazenic se skracují a bujnění výhonkA se za- 
braňuje. K využitkování pAdy možno s pro- 
spěchem mezi f emi vysazovati i jinou ran- 
nou zeleninu. F-e vyžadují záhonkA na vý- 
sluní, v staré síle, na pfldách lehčích a vy- 
sazují se vždy v hrstkách asi 6 zrn pohro- 
madě, by pAda tím spíše udržovala vlhkost 
lupení, kdežto na pAdách hlinitějších sázejí 
se do řad, zrno vedle zrna asi 4 — 6 cm od 
sebe. F-e vysazují se v první polovici květ- 
na; v mírné poloze, chráněné před pozdními 
mrazíky, vysazují se i dříve. Chceme-li brzo 
z jara až pozdě do podzimu čerstvé zelené 
lusky míti. třeba vysazování zaříditi tak, aby 
vždy za deset až čtrnáct dní záhonek nový 
oset byl, a to v poloze chráněné proti vétrAm 
a co možná na výsluní. F-e pěstují se kolem 
plotA, besídek a na tyčích a slouží i k okrase. 
Po čas rAstu musí se f. dle potřeby častěji 
okopávati, nahrnovati, pleti, aby nejen měl 
s dostatek látek potravních, ale i rychle se 
mohl vyvinovati. Sklizeň f-A řídí se dle po- 
třeby, buď dokud jsou lusky mladé, útlé, ze- 
lené, anebo až vyzrály, dle toho, jak je při- 
pravovati chceme. Při trhání luskA třeba vždy 
k tomu přihlížeti, aby při tom rostlina nebyla 
poškozena. Všeliká obdélná práce u f-A jen 
za sucha vykonávati se má, neboť za vlhka 
vykonávaná míjí se nejen účinkem, ale spíše 
škodu pAsobí. Také lusky mají se trhati, jen 
když rostliny od rosy neb deště úplně oschly. 
Pro semeno nechávají se nejpěknější lusky 
na trsu, až dozrají, obyč. v září, načež se sbí- 
rají a zrna na suchá místa ukládají. Dmk, 

Faxy James, státník švýc. (* 1796 v Ge- 
nevě — í 1878 v Petit Sacconnexu). Pochá- 
zel z rodiny angl a byl horlivým stoupen- 
cem zásad demokratických, v jejichž smyslu 
provedl r. 1841 změnu ústavy. Postaviv se 
v čelo říjnové revoluce r. 1846, nabyl roz- 
hodujícího vlivu ve vládě provisorní a užil 
toho k vydání ústavy ^1847) na základě libe- 
rálnědemokratickém. Zrušením hradeb gencv- 
ských, péčí o rozkvět města, obchodu a prA- 
myslu získal si o město veliké zásluhy; ale 
příkré a samovolné jednání jeho vzbudilo 
proti němu opposici, které r. 1853 podlehl. 
AvSak již r. 1855 nabyla strana jeho většiny 
a F. vstoupil v Čelo vlády a zAstal v úřadě 
tom do r. 1863, kdy opposice při volbách do 
státní rady zvítězila. Pokus strany jeho r. 1864 



56 



Fažetu — Februarius. 



o povstání byl záhy potlačen. Napsal: La 
mort de Lévrier (Geneva, 1826); Essai ďuu 
précis de Vhistoire de la république de Geneve 
(t., 1838); Cours de législation constitutlonelle 
(t., 1874 ; De Vintelligence collective des socié- 
tés (t., 1874). Viz H. Fazy, J. F., sa vie et 
8on oeuvre (t., 1887). 

Fftieta, rumunský název méstečka Fac- 
set (v. t.). 

Pb.j přírodovédecký akratek = Joh. Chr. 
F a b r I c i u s. 

F. Onv.i přírodovédecký skratek, za jmény 
zvířat = Frédéric Cuvier. 

F-dnr (ital. fa maggiore, franc. fa majeur, 
angl. F. major), F.-d. -stupnice odvozuje se 
ze základní stupnice tvrdé tím, že ji přenese- 
me o kvartu výše, resp. kvintu níže; pro do- 
stižení shody pfiltónfl třeba při tom snížiti 
tón h na b. — F-d -akkord jest souzvuk tónů 
f-a-Cé — F-d.-tónina jest tvrdou tóninou, 
založenou na f-d. stupnicí; má tudíž předzna- 
menáno 1 1?, a jest ve theorii totožnou s eis- 
dur-tóninou o 1 1 ^, jež vSak v praxi pozbývá 
významu. Parallelní tóninou ku fd. jest tó 
ni na z ^-moU. Str, 

F6, chem. skratek, značící ferrum, že- 
lezo. 

Fea Carlo, archaeolog ital. (* 1753 v Pigni 
v Píemontsku — f 1834 v Říme). B>;1 advo- 
kátem v Římě, pak stal se knězem. Účastné 
se živé politického ruchu, musil r. 1798 před 
Francouzi prchnouti do Florencie. Navrátiv 
se r. 1799 do Říma byl jmenován kommissa- 
řem starožitností a bibliotékářem knížete 
Chigi. Jakožto kommissař řídil mnohé důle 
žité výkopy v Říme a okolí (v Colosseu, na 
foru TraianovČ a j.). Z archaeologických a 
epigrafických jeho prací, vesmčs důkladných 
a cenných, uvádíme: Miscellauea filologico- 
istorica ed antiquaria (Řím, 1790, 1836; 2. díl 
vydal Antonio F.); Vintegritá del Panteone 
di Marco Agrippa (t., 1801); Conclusioni per 
rintegritá del Panteone di M» Agrippa (tam- 
též, 1807, 2. vyd. 1820); Iscriiioni dei monu- 
menti pubblichi atd. (t., 1813); Degli scavi dělí 
amfiteatro rowrtiio (t., 1813); Ammoni\ioni due 
critiche antiquarie (t.» 1813); Frammenti dei 
Fasti consotari e triomfati (t., 1820); Desai- 
\ione di Róma t dei contorni (t., 1822, Milán 
1824. 3 d.). Na základe tohoto posl. díla po- 
kládá Jordán (Topogr. d. St. Rom, 1. 1, str. 96) 
F-u za zakladatele dnčsní topografie Říma 
Méně váhy má F-ovo vydání fíoratia (t., 181 1, 
2 d.; 2. vyd. opatřil Bothe, Heidelberk, 1821). 
F. přeložil do italštiny Winckelmannovy dě- 
jiny umění (t., 1783—84), k nimž připojil dů 
kladný spis: Sulle rovině di Róma, opatřil 
nové, rozmnožené vydání spisů R. Mengso- 
vých (t., 1787), podal poznámky k dílu Bian- 
coniovu o římských circích a hlavně o Cara- 
callově (t, 1789) a účastnil se s Fernowem, 
Meycrem a j. redakce souborného vydání 
Winckelmannových spisů (Drážďany, 1808 až 
1820, 8 d.). VjK 

Fear f fír], mys a řeka, v.CapeFearRiver. 

Feamley [fernlí]: 1) F.Thomas, norský 
krajinář (* 1802 ve Fredcrikshaldu — f 1842 



v Mnichově), byl urČen z počátku k vojenství, 
pak k obchodu; teprve ve veku 19 let studo- 
val malířství ve Chrístianíi, odkudž pfei^l na 
akademií kodaňskou. Pohled na Kodaň získal 
mu přízeA Oskara Svédskéko, naČež pět let 
(1823—27) strávil v Štokholmu Odtud odešel 
do Drážďan, kdeŽ měl na něho vliv Dahl, a 
do Mnichova (1830^ kdež jeho krajiny se* 
věrní [Ledovec Justedalskv a j.) vzbudily ži- 
vou pozornost. Cestoval pak mnoho i navští- 
vil zejm. Řím, Neapol, Sicílii (1832), Švýcar- 
sko (1835), kde studoval ledovce. Paříž, Nizo- 
zemí, Anglii. Vrátil se pak do Norska, odkud 
r. 184Z znova odejel do Mnichova. Z obrazů 
jeho jsou nejproslulejší: Krajina pahorkovitá 
(1829, ve Výmaru); Pohled na Stokholm 
(v Petrohradě)'; Molo girgentské; Jezero bí'ien\ 
s Ar ř ( v Ch ri sli a n i i ) ; Ro msdalský" vrch ; \ 'odopád 
norský \ Pohledy \ Vindhell; Sorrenío; Ca- 
stellamare; Gravensfiord (1839, Hamburk). 
Obrazy jeho vynikají původním pojetím, hlu- 
bokým citem pro pravdu a koloritem výraz- 
ným i harmonickým. 

2) Fredrik (* x8i8 ve Frcdrikshaldě - 
f 1890 v Chrtstianii), od r. 184^ assistent 
Hansteenův při hvězdárně v Christiani!, od 
r. 1861 ředitel hvězdárny, r. 1857 prof. astr. 
při universitě. Vedle pozorování planet, via- 
satic a slunce studoval výšku severní záře 
a pozemskou refrakci. Společně s H. Geelmuy- 
den vydal Zonenbeobachtungen der Stertie 
^wischen 64 " So' u. 70* lO* nordL Dedination. 
Od r. 1876 byl Čknem kommisse k měření 
země. (Astr. Nachr. Č. 2990). Gs, 

Feather Blver Ifézr rivr], i^latonosná řeka 
v sev.-amer. st. Kalifornii, vzniká sloučením 
několika ramen temenících na západ svahu 
Sierry Nevady, protéká krajinou velmi boha- 
tou zlatem, u Marysville přibírá Yubu, stává 
se tak splavnou pro parníky a posléze vlévá 
se do řeky Sacramento, asi 150 km od pří- 
stavu San Francisco. 

Febrifúga (z lat.), prostředky proti ho- 
rečce. 

Febrilai (z lat.)i zim nič ný. 

Febrli (lat.), horečka, zimnice. — F. 
i ntermittens viz Stři dávka. — F. recur- 
rens viz Horečka zvratná. 

FelironiAidsmai, učení Febroniovo. viz 
Hontheim. 

Febronlai J ústi nu s, pseudonym biskupa 
trevírského Jana Mik. Šlechtice Hontheima. 
Viz Hontheim. 

Febma viz Februus. 

Felimarins, druhý měsíc roční dle ka- 
lendáře juliánského, Čítající pravidelně 28, 
v přestupných létech 29 dnů. Jméno jeho po- 
chodí od lat. februa, očistných svátků řím- 
ských, jež v něm byly slaveny jako v posled- 
ním měsíci ročním dle kalendáře Numova. 
Stejné etymologie různých slovanských i ger- 
mánských názvisk toicoto měsíce, zvláště 
starosrbského a slovinskochrvatského, pak 
anglosaského, nizozemského a fríského uka- 
zují, že i tato plemena asi v měsíci tom 
očistné svátky slavila, jež na pojmenováni 
měsíce vliv měla. Zajímavo je, že v únoru 



Fcbruatus — Fedders. 



57 



pfipadajf i kfesťanské svátky Očisťování 
Panny Marie, jinak Hromnic. Némecký ná- 
zev fia je Hornung, což odvozuje Grimm 
ad Horn, názvu to ledna (Hornung — malý 
hom = únor). — Slunce vstupuje v poslední 
třetině f-ia do znamení ryb. Střední měrnost 
teploty ve fiu je menši než v lednu a vétSí 
než v březnu a obnáSí u nás 2,, C. Viz také 
Únor. 

Febraatas viz Faunus. 

Febmafl slu^ Římanfitn v pozdní dobé sta- 
rého veku bfih měsíce února (Februarius). 
Ježto název měsíce pochází od očistných slav- 
ností v něm konaných {dies febvuatus slul 15. 
únor, den Lupercalií.viz Fau nus; febniare=^ 
ptirgare tt iustrave), byl též F. pokládán za boha 
očisty; protože však do toho měsíce spadají 
též slavnosti zemřelých, F. byl též dokonce 
stotožňován jako bůh podsvětí s Plutonem. — 
Rovněž i bohyně očisty Februase uvádí, snad 
totožná s Junonou příjmím Februata. klk. 

Febvre Alexandre Frédéric, herec 
franc. (* 1855 v Paříži), z kapelníka náhodou 
stal se herec, když vládna výbornou paměti 
za onemocnělého herce hrál s patra jeho 
úlohu. Vystupoval v rílzných divadlech paříž 
aKých, až přijat k Franc. Komedii (1867), do- 
sáhl značné přízně u obecenstva i kritiky 
v repertoiru klassickém i moderním. Pokládá 
se za nejlepšího herce své doby v oboru mi- 
lovníků. Hlavně modernímu repertoiru věno- 
val své síly a kusy, v nichž zvláště vyniká, 
J5ou: »Gendre de M, Poirier«, »DemiMonde<, 
>Mcrcadet«, >Le9 EfFrontés«, »Pattes de 
mouche*, »A deux le jeu«, »Julie«, »Sphinx«, 
»L*ami Fritz*, »Prince8se de Ba;;dad«, »Cha' 
míllac*. >Pařížanka« a»Havranic (H. Becquc), 
Vnich nejlépe osvědčil tvůrčí své vlohy, vy- 
nikající zvláště pozorovací přesností a věr- 
ným vystižením společenského ovzduší. Ne- 
méně chválí kritika jeho vřelost a eleganci, 
jakož i pečlivě vyměřené rozdělení barev a 
stínů. 

F«Cm skratek = fecit. 

Féoamp [fék^;, franc. přímořské město 
v dep. ScineTnféríeure, arr. Havre, s 13.577 o^ 
(18^1), vystavěné v dlouhém úzkém údolí při 
ústi řeky F.; má obchodní soud, obchodní 
komoru, několik konsulátů, Školu hydrogra- 
fickou, 2 musea, veř. knihovnu, továrny na 
opracování bavlny, lnu, na likéry (t. zv. Bé- 
fttdicihie de F.), zboŽÍ provaznické, mýdlo; 
želrzolijny a pivovary. Přiváží se hl. dříví a 
olej, vyváží dříví apracované a stroje na ná- 
mořské stavby. Přístav, z nejdůležitějších pro 
lov tresky a sleďů, byl r. 1880 značné zlep- 
šen. Lázně mořské těší se tu značné ob- 
libě. Pamětihodný jest krásný kostel go- 
tický ze XIII atol., jenž náležel původně 
k beoediktinsikému opatství (zal. r. 658), z ně- 
hož te tu zachovaly také jiné upomínky. Ještě 
dnes jest F. hojně navštěvovaným místem 
pnutnickým, a sice pro relikvii krve Kristovy, 
)tl dle legendy chová se v chrámě opatském. 
Nedaleko odtud nalezeno gallskořímské pohře- 
bi«iě z n.-III. stol. po Kr. VizFallue, Histoire 
de U ville ct de Tabbaye de F. (1841), 



Feoit viz Faciebat. 

Feokert Gustav, Heinr. Gottlob, ma- 
líř a lithograf něm. (* 1820 v Chotěbuzi), žák 
berlínské akademie, od r. 1869 její člen. K nej- 
zdařilejším jeho pracím, jež vyznamenávají se 
mistrovskou technikou, svědčící o úplném 
pochopení ducha i koloristických zvláštností 
původního díla, náležejí: Slovanšti hudebnici 
(dle Gallaita), Rybářův utonulý syn (dle Rit- 
tera), Rodinné neštésti (dle Meyerheima) a j., 
dále několik podobizen provedených dle olejo- 
vých maleb i dle přírody. Též mnoho olejo- 
vých, pastelových a aquarellových obrazů po- 
chází od něho. 

Fedóenko Alexej Pavlovic, ruský cesto- 
vatel po střední Asii (* 1844 v Irkutsku — 
f 1873 na Mont Blanku), studoval od r. 1861 
přírodní vědy, zvi. zoologii a geologii v Mo- 
skvě a věnoval se stavu učitelskému. V 1. 
1868-71 vykonal svou první velikou cestu 
v TurkestánU a na dolní Syr-darji, při čemž 
sledoval Zeravšán až k jeho pramenům a 
navštívil Samarkand. Skvěle vydařila se nová 
jeho cesta r. 1871 a 1872. Prošed Kizil-kum, 
dorazil jako první Evropan ku západnímu 
vchodu do průsmyku Tereckého a vnikl přes 
Aláj do údolí Kizil-su. U Kurganu musil, ne- 
cítě se dosti bezpečným, obrátiti se zase na 
sever. Cestou touto seznána teprve pravá po- 
vaha Zaalájská a přilehlých končin mezi Tan- 
Šánem a Karakorumem. Vedle toho vynesly 
cesty F-vy obrovské sbírky, jež však ener- 
.^ickému badateli nebylo přáno spracovati. 
Usadil se sice za tím účelem v Lipsku, avšak 
ne na dlouho, neboť již 15. září 1873 stihla 
jej smrf skutečně tragická při slézání Mont 
Blanku, kdež mrazem zahynul, opuštěn byv 
od svých průvodčí. Přírodovědecký materiál 
iím nashromážděný spracován byl od něko- 
lika učenců a vydán pod názvem Putéšestvije 
Fedčenka po Turkestdnu (Petrohr., od r. 1873). 
Z jeho dopisů bylo mnoho uveřejněno v ru- 
ských, franc. a německých časopisech, t. zvi. 
jeho /{ Kokana (Taškent, 187 1), něm. Aus 
Kokan (Peterm. Geogr. Mitteil , 1872), Po 
jeho smrti napsala choť jeho »A1. Fedtschen- 
ko's Reisen in Turkestan i868-7i€ (Peterm. 
G. M. 1874, 8 mapou). 

Feddán, hlavní polní míra egyptská = 
400 Čtverečných kasab (prutů) = S9.290 a. F., 
jenž slouží za základ vyměřování poplatku, 
zmenšen byl Mahmedem Alím na 44*59 a, F. 
rozpadá se na 24 kiráty. Dk. 

Fedderi Julij Ivanovic, malíř ruský 
(* 1838 v Livonsku), studoval lékařství, ale 
r. 1856 vstoupil do malíř, akademie v Petro- 
hradě, kterou r. 1862 z hmotného nedostatku 
opustil, načež stal se učitelem kreslení na 
reálce v Mitavě. Od r. 1863. kdy dostal první 
diplom od akademie, počíná jeho samostatná 
umělecká činnost. R. 1875 pracoval v Diissel- 
dorfu pod vedením Dijckerovým, jehož vlivu 
často podléhá, načeŽ cestoval po Norvéžsku. 
Ruská akademie udělila mu název akademika. 
Hlavní jeho díla jsou: Smršť (vyzn. na lon- 
dýnské mezinár. výstavě r. 1874, majetek 
perského Šacha); Ulice v Bélgorodé; Hrob 



58 



Fedcr — Fcdcrici. 



samovrahův; Křídové hory; Moje villa; Řeka 
Luga; Pod horou; Rybařuké hni\do\ Miý-n; 
Sosna nad útesem; Fontánka v limi. Posled- 
ních sedm jest majetkem petrohradské aka- 
demie. Práce jeho vynikají mékkým kolori- 
tem, svěžesti barev a pečlivým propracová- 
ním detail A. Mimo krajiny maluje téi podo- 
bizny. 

TÍAmr Johann Georg Heinrich, filosof 
něm. (♦ 1740 v SchomweissBchu — f iS^i 
v Hannoveru), by) učitelem řečtiny a hebrej- 
Miny na gymnasiu v Koburce, pak filosofie 
na univ. v Gotinkách, naposledy ředitelem 
hannoverského Georgiana. Náleží k lepfiím 
eklektikfim doby dělící Wolfia od Kanta. Ne- 
byl sám duch spekulativní, hlede na filosofii 
jako praktický prostředek osvétný, jemuž zvla- 
žte pro výchovu přikládal značnou dfileřitost. 
V psychologii byl F. nejprve stoupencem 
Lockovým, pozdéji teprve Leibnizovým. V mo- 
rálce a pn&vu byl WolfTovským eudaimoni- 
stou. Přední práce F-ovy jsou : Gnmdrhs der 
philosoph. Wissenschaften (Koburk, 1767); Der 
neue Emil (Erlanky, 1768-74); Logik 11. Meta- 
physik (1769), latinsky spracováno pozd. pod 
názvem: Institutiones logicae et meiaphysicae 
(Gotinky, 1777—78); Haudbuch dei' prakt, 
Philosophie (1770); Untersuchung Uber mensch 
lichen Willen (Lemgo, 1779—93, 4 d.) a proti 
Kantovi namířená Ober Raum und Kausalitát 
(Gotinky, 1787). Syn jeho Karl Aug. Lud. 
F. vydal jeho autobiografii Feders Leben, Ná- 
tur und Grundsát^e (1825). 

Federace (z řím. foedus) znamená slovné 
spolčení několika osob k dosažení nějakého 
účelu. V historii i v právu veřejném nabylo 
slovo to významu obmezenéjSího, znamenajíc 
spolčení několika státfl k účelu jistému. Spol- 
čení toto může býti velmi rozdílným a vysky- 
tovalo se ve všech dobách v různých for- 
mách. Může to býti pouhé mezinárodní spo- 
jení k účelům výboje nebo odboje (alliance), 
k účelům politiky celní, obchodním a pod.; 
může to býti též státoprávní spojení několika 
států v unii reální nebo personální, ve 
stát spolkový neb ve spolek států (viz 
hesla dotyčná). Vše to zahrnuje se společným 
názvem f. v širSfm smyslu. Často však mívá 
slovo to význam užší a označuje se jím je- 
dině t. zv. spolek států {Siaatenbund\ ]%- 
kým byl bývalý »německý spolek«, >rýnský 
spolek* a jakým jest do jisté míry dnešní 
Švýcarsko. hda. 

FederaUsmne jest směr politický, který 
domáhá se takového zřízení státního, při kte- 
rém jednotlivé součásti většího celku mají 
býti státy samostatnými, avšak jen potud, 
pokud jisté jím společné zájmy nevyžadují 
toho, aby samostatnost jejich byla obmezena 
ve prospěch celku. V Širších těchto mezích 
pojmových směstnati lze mnoho více méně 
odchylných programů federativních. Od- 
chylky mohou se především zakládati na tom, 
zdali pro určení jednotlivých součástí většího 
celku, jimž se takové obmezené samostatno- 
sti dostati má, rozhodným jest vývoj histo- 
rický či ohraničení dle národností, nábožen- 



ství, zájmů hospodářských k j. Odchylkv 
jsou též dále v příčině státoprávního pojí- 
mání celku z těchto součástí složeného, ze- 
jména, zdali tento celek upraven býti má 
jako stát spolkový, unie reálni neb personální. 
Společnou jest však viem téroto programům 
snaha, aby dostalo se jednotlivým součástem 
oné míry samostatnosti, která, hovíc dle mož- 
nosti jich zvláštním potřebám, obmezena jest 
ve prospěch moci ústřední potud, pokud jest 
toho zapotřebí k účinnéma hájeni a sledování 
zájmů společných. Politika nesoucí se k tako- 
vému cíli nazývá se politikou federa- 
tivní. Opakem jejím jest politika centralisti- 
cká, která všechnu činnost i funkci státu sou- 
střediti chce při moci ústřední. Politika auto- 
nomisti cká, která taktéž protivou jest centra- 
lismu, lišt se od f-mu tím, že nepředpokládá 
nutně, aby součásti (země, provincie, kraje 
atd.), jimž větší svézákonnosti a samosprávy 
dopřáti chce, utvořily se jako státy (dílčí). 
F. obsahuje v sobě sice snahy autonomní. 
jest ale pojmem širším. Připomenouti sluší 
z dějin národa Českého doby nejnovější, že 
až do vyrovnání s Uhry (r. 1867) politika 
jeho výslovně označována byla a také sku- 
tečně byla politikou federativní, domáhajíc se 
upravení Rakouska ve smyslu federativním; 
avšak i po provedení dualismu jest politika 
národa Českého, nesouc se zvláště za uzná- 
ním českého státního práva a za uskutečné* 
ním jeho ve svazku mocnářství rakou.tkého, 
politikou federativní a oviSem téŽ autonomi- 
stickou. hda, 

Federallsté, t. j. přívrženci federalismu, 
nazývali se ve Spojených státech Severoame- 
rických v 1. 1788 — 89 stoupenci nové ústavy; 
po přijetí ústavy té strana zanikla, ale utvo- 
řila se znovu r. 1792 ze živlů konservativních 
a obchodnických proti straně demokratické, 
která přála Francii. Snahy její nesly se k tomu. 
aby vláda byla upevněna, zaveden veřejný 
úvěr a upraveny finance; ve směru tom vy- 
konala mnoho, ale od r. 1804 vliv její klesal, 
až r. 1822 strana úplně zanikla. Ve Francii 
jméno f dáváno bylo r. 1789 straně Giron- 
distů, aby byl proti nim popuzen lid paříž- 
ský, kterému se namlouvalo, že Girondisté 
chtějí zřízením federalistickým zničiti Paříž 
jako hlavní město a srdce Francie. 

Federální theoloflrie viz Coccejus. 

Federloi [-íči | : 1) F. D o m e n i c o M a r i a, 
historik a starožitník ital. (* 1739 ve Ve- 
roně — t 1808 vTrevise), byl dominikánem 
a prof. bohosloví v Padově a Trevise. Z prací 
jeho nejdůležitější věnovány jsou minulosti 
Ťrevisa. 

2) F. Camillo, vlastně Giov. Viassolo, 
dle jiných Ogeri, dramat, básník ital. (* 1749 
v Poggiole di Garessio - f 1802 v Turíně). 
Od karriéry soudcovské obrátil se k divadlu, 
ke společnosti, jejímž členem byla dívka Ca- 
milla Ricci, již si byl zamiloval. Odtud také 
jeho pseudonym F. (stařeno ve fedele alla 
Ricci), F. náleží k nejplodnějším a nejsvé- 
žejším dram. básníkům novoitalským. Nej- 
výše cení se jeho hry: Vawiso ai mařiti; 



Federighi — Fcdorov. 



59 



Lo scultore ed il cieco; Eftrico IV, al passo 
dtUa Mama\ La bugia vive poeo. Ve všech 
jeho kusech jeví se humor, spočívající ne 
v pouhém vtipa slovním, v hříčkách a úslo- 
vích dvojsmyslných nebo pittoreskních, jak 
tomu bylo často jeSté u jeho předchAdcfl, 
nýbrž v situaci a mnohde i v nábězích psy- 
chologických, v kresbě povah. Sebrané spisy 
F-ho Opere teatrali byly několikráte vydány, 
zejm. ve Florencii v lo sv. (1794 — 97) a v Tu- 
ríne ve 5 sv. (1808). 

3) F. Vicente, hud. skladatel ital. (* 1764 
v Pesaru — f 1826 v Miláně). Přišel mlád do 
Londýna, složil mnoho zpěvoher pro tamější 
divadla. Psal ve slohu oblíbených tehdy 
mistrfi Sartiho, Paísiella a Cimarosy. R. 1803 
vrátil se do Itálie a zde v Miláně složil opery 
Castore e Paliiice, II Gtudi\io di Numa a 
Oreste in Taurlde, v Turíně (1805) opery 
Sofonísbe^ Ifi^enia in AuUde a j., r. 1809 stal 
se profess. na konservatoři milánské. V Pa- 
říži r. zSi2 s úspěchem provozována jeho 
zpěvohra La Lncandiera Scaltra. 

T%A%ríghi [ígi| Antonio, architekt Do- 
rencký, který společně s Urbanem de Cortona, 
taktéž z Florence, ve 2. pol. XIV. stol. do- 
končil palác Nenucci v Sieně, jejž byl Ber- 
nardo Kossellino započal. Fka, 

Pttdi Pio, sochař ital. (* 18 15 ve Viterbě — 
f 1802 ve Florencii). Učil se zlatnictví, pak 
na vídeňské akademii mědirytectví a konečně 
ve Florencii sochařství. Když se byl v Římě 
/dokonalil, svěřeno mu provedení soch Nic 
]'i$ana a A. Cisalpina pro Palazzo degli ufňzi 
ve Florencii. Z dalších prací jeho buďtež 
uvedeny: náhrobek dcery rus. gener. Svova, 
pomník markýza P Torngiana. socha Toskán- 
ska (na oslavu připojení Toskánska k Pie- 
montu)i Ldska pov\buiujici duši\ Amor vlád- 
cem, Svatd poesie, obrovská skupina Únos Po- 
lyxeny a j. Slávu svou děkuje zejména dílu 
posléze uvedenému, jež se mflže měřiti se 
znamenitými pracemi antiky a renaissance. 

Pedkovyfr-Hordyňskij Osyp, maloru- 
ftký básník samouk (* 1834 v Storonci na Bu 
kovině — t í88S v Černovicích), Do svého 
18. roku sloužil u bojarky v Rumunsku. Byv 
odveden obdržel jméno F. a žil nějakou dobu 
v Itálii. Na vojně naučil se čísti a stal se poručí- 
kem. Po návratu z vojny (1859) osvojil si čtení 
a psaní v mateřštině. První básně psal něme- 
cky. První básně maloruské uveřejnil v pu- 
blikaci >SIowo na S}ovo« (Černovice, i86x), 
dále je přinášely časopisy haličské a bukovin- 
ské, pak kalendáře. R. 1866 F. stal se vojtem 
v rodišti a za rok okružným Školním inspek- 
toreir.. Bukovina probudila se k životu záslu- 
hou F*e, on stanul na čele nového ruchu a 
přejal redakci politicko-poučné »Bukovinyc. 
F. první v létech šedesátých počal raziti cestu 
národnímu písemnictví reálnému obsahem a 
živou mluvou lidu. Ve svých básních maluje 
ži\*ot vojenskÝ, rmoutí se pro křivdy politi 
ckého a sociálního života, tvoří krásné obrazy 
své Čarovné otčiny; ale vytýká se mu ná- 
chylnost k mysticismu a že nedovedl najíti 
ce^tti k pravému realismu v zobrazování ži 



vota sociálního. Později hleděl napodobiti 
Ševčenka. Z lyríckých básní jsou nejzdařilejší 
vojenské ZV/rf dumy^ z epických Koral Hucnt. 
Psal též dramata Oovbus; Tak vam treha; 
Jak ko^am rohy vypravlajut (dle Shakespeara); 
Chmeinickij; Kermanyč (melodram). Prosou 
napsal řadu překrásných povídek ze života 
huculského Hdn na Bukovině. Vydal je Dra- 
gomanov pod tit. Povhti Osypa Fedkovyča 
(Kijev, 1876). Několik populárních rozprav 
vydala Ivovská Prosvitá. BÍásně: Púeiiji (Ko- 
lo myje, 1867) vydal sám a výbor s nich pře- 
ložil pod tit: Am Tscheremusch (Černovice, 
1882). Básně i povídky F-ovy byly překlá* 
dány do polStiny, ruštiny, srbštiny, češtiny 
{Strilec ve HI. Nár. 1887 od K. Kadlce) a 
němčiny. Srov. Kadlcovu rozpravu o F-i 
v Slov. Sborníku z r. 1887. Řř. 

Fedor viz Feodor. 

Fedorenko: 1) F. Petr Ivanovic, ge 
nerál ruský {* 1781); bojoval ve válkách proti 
Francii od r. 1799 a vyznamenal se zvláště 
r. 1812 u Bereziny. Ve vojně proti Turkům 
1828 účastnil se jako dělostřelecký plukov- 
ník dobytí Bukureštu, přepravy přes Dunaj 
do Bulharska a obléhání pevnosti Silistry, 
r. 1829 ^y^ P^^ obléhání Šumna, při přechodu 
přes Balkán a Drinopoli a r. 1830 stav se 
generálmajorem, vyznamenal se r. 183 1 při 
ztečeni Varšavy. R. 1840 určen za velitele 
v Zámostf, r. 2841 varšavské tvrze Alexandrov- 
sk^, r. 1843 jakožto gen.-lieut. pevnosti Novo- 
giergievské. 

2) F. Ivan, ruský astronom (* 1827 v Char- 
kově — I 1888 t), byl adjunktem astronomie 
nejprve v Kijcvě, pak od r. 1857 v Charkově, 
kdež se r. 1862 stal professorem astronomie. 
R. 1878 vstoupil do výslužby. Hlavní jeho 
prací jest redukce pásmových pozorování 
Lalandových, jež provedl pří hvězdárně pul- 
kovské (1850 — 53); výsledkem práce té jest 
známý jeho hvězdný katalog: Positions 
moyennes poitr Vépoque de lygO^O des étoiles 
drcumpolaires, dont les observations ont été 
publiées par Jéróme Lalande etc, (Petrohrad, 
iS54)« Vedle toho uveřejnil F. několik astron. 
prací o různých otázkách astronomie stellární 
v jazyku ruském a něm. (Astronom. Nachr., 
č. 28761. Gs, 

Fedorov: 1) F. Ivan, první ruský knih- 
tiskař. Císař Karel VI. slíbil caru Ivanovi 
Hroznému krom jiných mistrů též tiskaře, 
pomůže-li mu ve vojně turecké a pravoslaví 
sjednotí s latinismem. K uskutečnění nedošlo, 
když moskevský synod nemohl u opisovačů 
církevních knih docíliti správného přepiso- 
vání a bludy u víře se tím dále šířily, car 
obrátil se o tiskaře na dánského krále Kristi- 
ána III., jenž r. 1552 poslal do Moskvy Hansa 
Missenheima, spolu však cara nabádal k při- 
jetí protestantismu. K dánskému tiskaři při- 
družili se F. a Petr Timotej Mstislavec. F. 
pocházel z kalužské gubernie a byl diákonem 
v Kremlu. Car velel zbudovati tiskárnu, již 
metropolita Makarij posvětit. Po 10 létech 
příprav F. a Mstislavec vytiskli »Apostola« 
r. 1564 a za rok »Časovnik«. Za nedlouho 



60 



v 

Fedorov-Celjadnin — Fedoséjevci. 



musili však z Moskvy prchnouti; lid je pova- 
žoval za čaroděje a tiskárnu spálil. Útulek 
naSli na Litvě u Chodkevičc, vojevody vilen- 
skéhOf za jehož přispění založili tiskárnu 
v Zabludově a v ní vytiskli »Jevangelije 
učitelnoje« (15691 a »Psaltirc s »Časoslov- 
cemc (1570). Odtud se rozešli, Mstislavec do 
Vilna, kde tiskl církevně-slovanské knihy, F. 
do Lvova, v kterémž městě vytiskl »Apo- 
stoIa« (1574). Onemocněv z nouze zastavil 
tiskárnu židflYn a později ostaviv zde syna 
tiskaře přesídlil se do Ostroha na Volyň, kde 
vytiskl »Psaltir« i »Novyj Zavět< (1580) a 
slavnou »Bibli ostrožskou* (1580 aŽ 1581^ 
Z Ostroha se opět vrátil do Lvova a zde 
v bídě r. 1583 zemřel. Srov. A, PetruSevič, 
I. F., russkij pervopečatnik (Lvov), O načalě 
knigopečatanija na Rusi (t., 1884 v kalendáři 
Stauropihianském>; St. Ptaszycki, I. Fedoro- 
wicz, drukarz ruski we Lwowie (Krakov, 
1884). Řř. 

2) F. Inokentij Vaši Ije v ič, spis. ruský, 
známější pod pseud. Omutevskij (* 1836 
na Kamčatce — t 1883 v Petrohradě), studo- 
val na gymnasii v Irkutsku a věnoval se 
státní službě; ale ke konci let padesátých jal 
se studovati práva v Petrohradě, kde byl 
i spolupracovníkem »Jiskryc a j. satirických 
časopisů. Ku přání otcovu usadil se r. 1863 
v Irkutsku a napsal zde některé povídky 
(Sibirskije ra^ska^y), ale již po 2 létech vrá- 
til se opět do Petrohradu a uveřejnil zde 
nejpopulárnější svůj román šag \a šagom 
v »Russk. Slově «, pak o sobě s názvem Svět- 
lov (1870), v němž líčí vlastní upomínky svého 
mládí a jenž svého času měl senzační úspěch. 
Zejména hlavní hrdina románu se svým en* 
thusiasmem budil obdiv ruské mládeže. Druhý 
jeho román Popvtka ně pytka zůstal nedokon- 
čen, poněvadž F. pro jakýsi neopatrný projev 
byl uvězněn. Po svém propuštění stižen těž- 
kou chorobou oční (1874). Oženiv se a vrátiv 
se do Irkutska, upadl do krajní bídy, nebof 
jeho rodinný majetek lehl popelem. Před 
svojí smrtí usadil se v Petrohradě a vydal 
zde sbírku básní Pésni fipti (1883). Sibiřané 
ctí v osobě F-a jediného, výhradně svého, si- 
biřského básníka. Nevynikaje svéráznou, vý- 
značnou individualitou, jest idealistou v nej- 
lepším smysle, a zejména »Světlov« působí 
povzbuzujícím, světlým dojmem, což bylo 
příčinou značného jeho úspěchu. Šuk, 

Fedorov-Čeljadiiin Ivan Petrovič, 
bojarin a vojvoda Ivana Hrozného (f 1567); 
r. 1546 byl neprávem obviněn z účastenství 
v povstání novgorodském, vypovězen k Bílému 
jezeru, ale byv opět přijat na milost, účast- 
nil se r. 1551 válečné výpravy proti Kazani 
a r. 1564 porazil Tatary u Oky. Avšak byv 
podezříván u Ivana, že směřuje k jeho svržení, 
byl od tohoto oblečen do carského Šatu a 
probodnut s posměšnými slovy, načež tělo 
jeho předhozeno psům. Manželka jeho Marie 
byla rovněž zavražděna a v podání lidu dlouho 
pokládána za svatou. 

Fedorovyó, knížecí rod maloruský, odvo- 
zovaný od Rurika a snesený za litevské unie, 



aby šlechta maloruská splynula s polskou. 
Ponecháni jen Ostrožští, CzaitoryŠtí, SanguŠtí. 
Višněvečlí. Připomínají se: 1) Alexandr F., 
vyslaný r. 1594 k císaři Rudolfovi do Prahy 
v příčině smlouvy se Záporožskou Sičí proti 
Turkům. Poselstvo přivezlo od císaře dary pro 
kozáctvo. Brzy po této smlouvě kozáci vpadli 
do Valašska a Uher t postoupili aŽ k Běle- 
hradu. — 2) Mikuláš F., plukovník v Zá- 
poroží. Po zavraždění Tim. Chmelnického 
v Sučavě dosadil za hospodára Valašska Ji- 
řího (1633), uzavřel mír s Polskem, se Sibtn- 
skem a s oběma vojevody valašskými, načež 
s kozáckými vojsky odtáhl ze Sučavy do Zá- 
poroží. — 3) Jan F., plukovník za Chmelni- 
ckého, po jehož smrti přidal se k hetmanu 
Vihovskému, jemuž konal dvě poselstva ku 
králi k vůli zkoncování traktátu hadjackého. 
Za kozáckých rozmíšek o Vihovského a Pe- 
teru stal se atamanem. Vyznamenal se 
v bitvě za obležení Zbaraže (1648) a se svým 
plukem bojoval u Zborova. Jeho syn Pavel 
přesídlil do Haliče. — 4) Daniel F., plukovník 
v Záporoží za Jana Soběského. Se svým od- 
dílem sú^astnil se osvobození Vídně od 
Turků. — 6) Jan F. byl Činným v polském 
povstání r. 1830. Absolvoval práva a věnoval 
se pak správě svých statků na haličském Po- 
dolí. R. 1848 zvolen do vídeňského parla- 
mentu; horlil pro zrušení roboty. Zasedaje 
ve tvovském komitétu, radivším se r. 1859 
o nové orgnisaci země, předložil vládě me- 
moriál o samosprávě obcí. Napsal: Aforyímy 
Jáva Fedorowic\a (Kraków, 1873), jež dočkaly 
se dvou vydání maloruských. — 6) Vladislav 
F., syn před,, první předseda Ivovské »Pro- 
svity«, jíž štědrým legátem umožnil soustav- 
nější organisaci. Universitní studia konal ve 
Vídni a v Paříži, cestoval po záp. Evropě a 
byl volen do říšské rady. Jeho mecenášství 
děkuje za vznik hrnčířská Škola v Toustém 
v Haliči. Napsal: S\kolniclwo w Anglii; Sttť 
dia polity c^ne^ historyc^ne ifilo\oficinti Nas^e 
gor\elniciwo w obec ustawy pr\eciw \ara\ie 
bydfa; Z íeki wiejskiego s^lachcica (aforismy ^ a 
totéž v rusínStině //flť/<ř^(Kolomyje, 1883). /ír. 

Fedorovyda, u haličských Rusínů první 
den Velkého postu. Pekou se pšeničné koláče 
(i(ytavec)t po jednom pro osobu ve stavení, 
jejž si každý poznamená klasem. Komu klas 
v peci zpopelí, věští brzké neštěstí. Hospo- 
dyně číhají poblíž krčmy s mýdlem v misce 
a s třískou, JÍŽ pak holí, kdokoliv z mužských 
se jim tudy namane. Napadený vykupuje se 
v krčmě kořalkou. Toho dne nejí se nic va- 
řeného, jen žylavce, chléb a pečené bram- 
bory. Místy topení vůbec vylučují, aby půst 
stárnul. Nepředou, aby rány dobytka se ne- 
jítřily a do tvarohu se nedali červi. Celý 
týden pak nepředou, záhy s večera zatápějí 
a uléhají, aby se vyhnulo nočnímu svícení, 
jež nenávidí Fedor (jistě zbytek mythu). Řv. 

Fedoi^Jevoi, ruská sekta bezpopovská. 
R. 1696 ďáček Feodosij Vasíljev, přívrženec 
sekty bezpopovské, založil nový rozkolnický 
klášter v severozápad. Rusku, tehda jeStě na 
území polském, a shromáždil kolem sebe hoj- 



Fedotov. 



61 



nost souvércč. Nová obec srovnávala se pG- 
vodné v učeni s rozkolniky severního Ruska 
(tíz Bezpopovci); ale Časem vznikaly po- 
chybnosti o jednotlivých Článcích víry. V ta- 
kových pfípadech ďáček Peodosij odcházel 
do hlavního střediska bezpopovcA severoru- 
ských, do kláštera vygoréckého, a tam se ra- 
dii 8 náčelníky kláštera o vzniklých pochyb- 
nostech. Vznikaly spory, kteréž ne vždy se 
podařilo ukliditi. Jeden z takových sporfi tý 
kal te nápisu na kříži. Kdežto sektáři severní, 
zvaní potom obecné po more i, užívali nápisu 
>l Xp. I^b Cju&bu*, v klášteře Peodosijové 
se psalo na křiž »I. H. I^. I.<. Mezi náčel- 
níky obou klášterů shody nedosaženo a na- 
stal zjevný rozkol mezi obéma hlavními stře- 
disky bezpopovcfi. Tu Peodosij sepsal v de- 
víti článcích všechny novoty, zavedené v jeho 
klášteře, a podal je na uváženou klášteru vy- 
foréckému. Novoty ony týkaly se kromé 
svedeného již nápisu na kříži hlavné též ná- 
zoru na manželství, jež Feodosij uznával, 
kdežto pomorci je zavrhovali, a pak modlitby 
za care, kterouž Peodosij zavrhoval, kdežto 
pomorci ji připouštéli. Ježto však Denisov, 
hlava pomorcAv vygoréckých, novoty Peodo- 
sijovy zamítl, tu uražený ďáček setřásl prach 
le svého šatu i s obuvi a odešel z kláštera, 
pohroziv mu, že nebude míti nikdy už nic 
společného s ním, ani na tomto, ani na onom 
tvété. Od té doby přívrženci Peodosijovi tvo- 
řili zvláštní sektu, zvanou po svém zaklada- 
teli fed oseje všti na a sebe nazývali f. — 
Hlavou f-cfi až do své smrti byl ďáček Peo- 
dosij. Vrátiv se do Ruska, byl tu jat, uvržen 
do žaláře v Novgorodé, kde skonal r. 171 1. 
Po jeho smrti střediskem fcfl bylo město 
Stará Rusa u jezera Ilmenskéhoa hlavou 
•ekty byl syn Peodosijúv Jevstrat. Tu se stal 
obrat v učeni fedoséjevsícém o manželství. 
Kdežto pomorci znenáhla počali manželství 
pfipouštéti, f. je začali zavrhovati, nutíce pří- 
vržence své k bezženství. Otázka manželská 
Itala se od té doby hlavním rozdílem mezi 
f. a pomorci. Za panování Kateřiny 11. stře- 
disko f-cA přeneseno do Moskvy a tam za 
doby velikého moru zřízen pro f-ce zvláštní 
hřbitov u vsi PreobraŽenské, zvaný odtud 
hřbitovem preobraženským. V ohradě hřbi- 
tovní vznikly modlitebny, nemocnice a jiné 
ústavy této sekty, takže za nedlouho hřbitov 
tento se stal hlavním sídlem správy celé 
lekty. Venkovské obce fedosějevské celovaly 
kříž na dfikaz věrnosti hřbitovu preobražen- 
ikéiBU. Hlavou sekty byl v tu doou moskev- 
ský kopec Kovylin, jenž vynikal příkrým za- 
mítáním legálního manželství, dovoluje při 
tom lehkost mravfl. »Bez hříchu prý není 
pokání, bez pokání není spásy. V ráji prý je 
mnoho hříšnikú, ale ani jediný kacíř. « A man 
ielitví mu bylo kacířstvím. Poněvadž i po- 
morci méli ▼ ty doby už svou modlitebnu 
T Moskvě, bývalo tam mnoho sporA mezi 
obéma sektami. Spory se týkaly neustále 
otázek o manželství a modlitbě za care; 
kdli vlak nevedly. Teprv za panování care 
FiHa nastal obrat i ve středu f cd. Cař Pa- 



vel pohrozil f cům, že je všechny převede 
mocí do lůna církve jedinovčrecké, budou-li 
na dále zamítati modlitbu za něho a zváti 
ho antikristem. Protože f. byli v Moskvě vět- 
šinou bohatí kupci, lekli se nemilosti carovy, 
a sám Kovylin první počal se veřejně mo- 
dliti za care. Za tímto prvním ústupkem ná- 
sledoval za nedlouho i druhý. Mnohým f-cům 
znechutilo se bezženství, jehož ve skutečno- 
sti nikdo nezachovával, a proto počali vstu- 
povati ve zjevné svazky manželské, dávajíce 
je žehnati svými duchovními pastýři v modli- 
tebnách. Zvyk se znenáhla ujal a jest nyní 
obecně platným. Pro upokojení svědomí novo- 
manželům ukládá se jakoby z trestu zvláš/ní 
pokání. Za panování Mikulášova f., jako vCibec 
všichni rozkolníci ruští, byli krutě pronásle- 
dováni, modlitebny jejich na hřbitově pre- 
obraženském uzavírány a majetek jim konfi- 
skován ve prospěch lidumilných ústavQ. Sekta 
však nezanikla, drží se posud, zejména v kru- 
zích kupeckých, po celém středním Rusku* 
Učení o antikristu udrželo se ovšem do- 
posud jako hlavní známka všech rozkolní- 
ckých sekt; avšak antikristem není jim nyní 
určitá osoba, na př. patriarcha Nikon nebo 
Petr I , jako se druhdy hlásalo, nýbrž jest to 
prý »duch odpadlictví od čisté víry Kristovy, 
jevící se postupně ve skutcích celé řady 
osob, zejména vlády světské i duchovní*. 
Kněžstva ovšem nemají a spokojují se »star- 
šími«, kteří vykonávají křest, rozhřešují od 
hříchů, čtou modlitby v modlitebnách, žeh- 
nají snoubencům a pohřbívají mrtvé. Man- 
želství nepokládají za svátost, nýbrž za dobro- 
volné spojení dvou osob na dobu života. 
F., jako všichni rozkolníci, byli skracováni 
v právech občanských, počínaje od dcb- 
Petra I. Byli nuceni platiti zvláštní poplatky, 
nesměli být úředníky, starosty a staršími 
obecními, nesmělí se zapisovati do privilego- 
vané třídy kupecké, nevydávaly se jim prů- 
vodní listy atd. Od r. 1883 srovnáni však 
ve svých právech se všemi ostatními podda- 
nými říše ruské. Hbý. 

Fedotov: 1) F. Pavel Andrejevič, ma- 
líř a básník ruský (* 1815 v Moskvě— f 1852 
v Petrohradě) ; vzdělav se v kadetním sboru 
v Moskvě, vstoupil r. 1833 k vojsku a navště- 
voval jako důstojník malířskou akademii 
petrohradskou, ale chtěje věnovati se úplně 
malířství, šel r. 1844 do výslužby v hodnosti- 
kapitána. V posledním roce svého života po- 
stižen byl choromyslností. Hlavní jeho díla 
jsou: Majorovy námluvy^ za něž jmenováa 
9k9iátm\Vtm\ Ráno po hodokvasu ; Vdova\ Vy- 
biravá nevěsta; Mladá divka v nebeipeči a i. 
Mimo to pochází od něho množství kreseb 
tužkových, sepiových a aquarellů. F. zabýval 
se s počátku výjevy vojenskými, ale podlé- 
haje vlivu Krylova, jal se čerpati látku ku 
svým obrazům ze života ruského lidu a stal 
se tak spolu s Venecianovem zakladatelem 
ruského genru. Význačným rysem jeho obrazů 
jest vrozený mu humor, docházející do sar- 
kasmu, a realistická věrnost. Tento směr,, 
stavící se na odpor klassické tradici, šířeném 



62 



Fedotova — Fée, 



z akademie, stal se vlivem F-a rozhodujícím 
v mladším pokolení ruských umélcfiv a proto 
F. bývá nazýván Gogolem ruského malířství. 
y literatuře znám jest satirickými básněmi, 
jež měly veliký úspéch a Sířily se v četných 
opisech, ač nevynikají formou. NejlepSi z nich 
jest Major, uveřejněná teprve r. 1872 v »Russ. 
Staríně«. Soubor jejích, jakož i životopis 
autora a Četné snímky jeho obrazů, podává 
F. J. Bulgakov: P. And. F. i jego proizvedě- 
nija (Petrohrad, 1893). Suk. 

2) F. A. P., současný dramat, spisovatel 
ruský. Zanechav universitních studií, věno- 
val se hereckému povolání a byl též něja- 
kou dobu divadelním ředitelem. Z jeho ko- 
medií jsou nejznámější: /Vo bilago tyčka: 
Chruščevsktje poméŠčiki; Děti otcov svojicli; 
Viktor Pavlovic Piču{kin a historická tragédie 
Godunovy. VětSina jeho prací vyniká sice 
znalostí jeviStě a pěknou mluvou, ale v lite- 
rárním ohledu jsou ceny prostřední. 

Fedotova Glikerija Nikolajevna, he- 
rečka ruská, choť předeSl. {^ 1846 v Orle), 
ztrativSi v útlém mládí todiče, dána byla 
orlovskou statkářkou Pozdňakovou, která se 
jí ujala a podle níž se též nazývala, do mo- 
skevské divadelní Školy (1856), kde vzdělala 
se hlavně u J. V. Samarina a Basistova, na- 
čež vystoupila poprvé r. 1862 v »Malém di- 
vadle* v Moskvě a dobyla neobyčejného 
úspěchu. Od té doby jest první umělkyní to- 
hoto předního ústavu uměleckého v Rusku. 
Vyniká nejen nevšedním nadáním, ale i vý' 
bornou Školou, která umožňuje jí plně ovlá- 
dati krásný, hudební hlas. Mistrnost dikce 
splývá u ní s dokonalou mimikou a plastikou 
celé postavy, tak že tyto bohaté prostředky 
poskytují jí možnost vytvořiti s úspěchem 
různé ženské typy klassického i současného 
repertoiru. Nejlepší výkony podala v pracích 
Shakespearových a Ostrovského. V celku vy- 
tvořila přes 200 původních ženských typů 
ruských a měla tím vůbec vynikající vliv na 
rozvoj ruského umění divadelního. Snk, 

Fedrie'hetto di Dalmasla viz Benko- 
vič Fridrich. 

Fedrovni llat bylo nazýváno vysvědčení, 
které dle českého zemského zřízení vydáváno 
bylo čeládce a nádenníkům na důkaz, že 
s povolením pána, jemuž sloužili, ze služby 
odešli. Páni, rytíři a města (městské obce) 
vydávali f. ly sami, kdežto měšfané musili 
oznámiti purkmistrovi a konšelům, že ta která 
osoba u nich sloužila a Že se dobře chovala, 
a pak žádati, aby jim pro ni f. I. byl vydán. 
Rovněž tak. běželo-li o nlužbu u sedláka, mu- 
«tl sedlák obrátiti se buď na svého pána nebo 
na jeho úředníka a žádati od nich f. I. Bez 
f ho l-u nesměl nikdo z dosavadní služby vy- 
stoupiti aniž od koho do nové služby býti 
přijímán. Přijal-li kdo do služby čeledína, ná- 
denníka nebo vůbec služebníka bez f-ho l-u, 
podléhal pokutě, byl li sedlákem, 5 kup českých 
grošů, a byl-li šlechticem, měšťanem, duchov- 
ním, manem, dědinníkem, svobodníkem, ná- 
pravníkem, 15 kop čes. proSů. Pokutu řečenou 
platiti musil starému (dosavadnímu) pánovi, 



od něhož služebník odeSel bez f-ho l-u. Každý, 
kdo nemaje f ho l-u hlásil se do duŽby, rnél 
hned býti dán do vězeni a dotázán, koho má 
dosud za pána a od koho odeéel. O kom pra* 
vil, že od něho ode Sel, tom o melo býti do- 
psáno, chce li si pro služebníka, nemajícího 
f-ho l-u, poslati a poslu zaplatiti, že mo bude 
vydán. NeposlaMi si dosavadní pán v lodoech 
po učiněném oznámení pro takového Čeledína 
nebo nádenníka, neměl jíž práva Žádati na no- 
vém pánovi dotčené shora pokuty. Nový pán 
nemusí 1 také onoho čeledína nebo nádenníka 
držeti ve vazbě, nýbrž mohl jej tak dlouho 
ve své službě podržeti, až se přihlásil starý 
pán, aby mu Čeledín nebo nádenník byl vy 
dán. PřiSel-li služebný člověk bez f-ho lu 
k měštěnínu, nemohl tento dosavadního pána 
služebníkova zpraviti sám, nýbrž prostředni- 
ctvím purkmistra a konSelŮ nebo rychtáře. 
F. l-y byly zavedeny v té době, kdy osobní 
svoboda stěhovací počala býti obmezována 
a kdy nevolnictví u nás pouštělo hluboké ko- 
řeny. Podrobné předpisy o f-ch I- ech obsaženy 
jsou ve Zříz. zem. z r. 1564 M 34. -^/r. 

Féo slují v románské mythologii ntžSi bož- 
stva různého původu a významu, odpovídající 
však v celku řeckým oreadám a nymfám a 
personifikující strach člověka před tajemnými 
dojmy přírodními. V pověře románského ple- 
mene jsou to fantastické bytosti, tajemné, 
mocné a pravidelně krásné, které mohou se 
snadno přeměňovati v různé tvary a mají 
nejen známost lidského osudu, nýbrž i zvláštní 
vliv na jeho utváření. Prvky této pověry jsou 
zajisté různorodé a zabíhají do pohanstva la- 
tinského stejně, jako rln keltského a něme- 
ckého. — Franc, tvar f. (ital. fáta. Spán. hada, 
portug. a provenc./dí/a1 pochodí z lat. /afw»i, 
osud. Když totiž někdejší latinské Parky (Su- 
dičky) přišly v zapomenutí, konkretisovala se 
v lidových představách a zároveň individua- 
lisovala odtažitá představa fáta v fistý počet 
bytostí hmotných a omezených. Tak básník 
Ausonius (IV. stol. po Kr.) jmenuje již vedle 
tří Grácií tři fáta a Prokop Caesarejský (VI. st.) 
uvádí tria fáta výslovně jako dědice Park. 
Brzy ustálil se i jejich rod jako ženský na 
místě původního středního. Sluly odtud /a/ař. 
Vlivem asi německým (Norny německé ne- 
jen jako Parky zcela všeobecně, nýbrž kon- 
krétně, určovaly běh života lidského) utvářelo 
se pojetí fí jako bohyň vládnoucích osudem 
lidským, jej předpovídajících, ano i utvářejí- 
cích. Jako Norny i f. jsou rozděleny na dobré 
a zlé: první dvě pokládány za dobré, třetí za 
zlou. Toto pojetí již ve troubadourech XII. st. 
ie živé a hotové. Záhy pak také se obievuje 
verse třetí sestry, která ze zlomyslnosti nebo 
isouc uražena kazí dary sester svých (ve sto- 
letí XIII v Adamu de la Halíc). F. představo- 
vány jako Parky a Norny jako obratné prad- 
leny: předou nit života. Často ženám se zje- 
vují na poli v Čas žní jako slovanské divé 
ženy nebo víly. Často i přímo v náhodných 
případech zasahují v život jednotlivce, oby- 
čejně pomáhajíce mu z okamžitých nesnází. 
Největšího rozšíření a nejpodrobnějšího pro* 



Féc — Fcgyvernek. 



63 



pracoTání dostalo se bájím o f ich v zemích 
keltských i v Irsku a Bretonsku. Zde vznikají 
pn%*ésti o lásce jejich k mpifim smrtelným, jež 
da/i r&znýini slastmi hmotnými i dary dušev- 
ními i télesnými (báje o Meluziné a Labutí 
iené a v několika románech Stolového kola), 
oa néž však bývají neobyčejné žárlivý, nedo- 
pooštéjtce jim odejíti nebo mstíce se kruté za 
zhrzenoo lásku. V literatuře franc. jsou zmínky 
o nich prastaré, a to i v dílech nepodléhají- 
cích vlivu keltskému, tak na př. ve »Voyage 
de Charlemagne« (konec XI. stol.) Avšak 
v románech bretonských, veršovaných i pro- 
saických, jsou stálým útvarem mythologickým. 
V nich zejména mnoho histonckých rekfi a 
dobrodruhů líčí se jako milenci f-í. Z nich 
čerpali i básníci XV. a XVI. veku, kteří báje 
o f-ích znamenité rozšířili a přetvořili, tak 
lejm. Bojardo, Ariosto, Shakespeare. — Srv. 
H. Schreiber, Die Peen in Europa (1842); 
Maury, Les Fées au moyen áge (1&43); J. 
Grimm, Deutsche Mythologie (1878, 16. od* 
itavec). Sld, 

Tém Antonie Laurent Apoll., přírodo- 
pisec firanc. (* 1789 v Ardentes — 1874 v Pa- 
říži); byl vojenským lékárníkem, později prof. 
na vojenské škole lékařské v Lilie, členem 
akademie lékařské a od r. 1833 prof. botaniky 
na universitě Štrasburské. Napsal množství 
tpisfi, hlavně botanických, zabývaje se zvláště 
rostlinami tajnosnubnými: JEssa/st/r /es Cry;)/o- 
$am€S des écorces exotiques offlcinaíes (Paříž, 
1824—1837); Mémoirts lichénographiquts (t., 
1838); Mémoiret sur la famille des fougéres 
(Štrasburk, 1844— 1866, xi sv. se 181 tah.); 
Orptogames vascuiaires du Brésii (Paříž, 1869, 
78' Ub.). Dále sluší ještě uvésti: fíore deVtr- 
gile (t., 1S23); Commentaire sur la matiére 
médicale et la botanique de fíine (t, 1829—33, 
3SV.); Floře de Théocrite et des autres buco- 
ii^es grecs (t, 1833); ^* ^^ Linné (Lilie, 
1S33); Études sur Vinstinct et Vintelligence des 
énimaux (Paříž, 1853); Le Darwinisme (t., 1864) 
a sbírku lidových písní z Korsiky (Strasburk, 
1850). 

T%%ámrf lano přivádějící elektřinu do roz- 
vidécích bodfl sítě elektrické; udržuje se jím 
ttejné napjetí těchto bodfi. Špl. 

Tůmr^MmTmog Karl, finančník švýc. (* 1820 

▼ Rixheimě elsas. *- t 1880 v Aaravě), od 
r. 1852 člen a dvakráte předseda aargavské 
Veliké rady; řídil r. 1867 jako gener. kom- 
missař oddělení Švýc. na světové výstavě 
T Paříži, založil aargavskou banku, měl podíl 

▼ rokování o dráze gotthardské a ujímal se 
jako spolkový zástupce švýcar. při konferenci 
států latinského spolku mincovního zavedeni 
xlaté měny. Napsal: Die aargauische Bank 
(Aaran, 1868); La France et ses alHés moné- 
taires en presence de runifi:ation univ, des 
mmuues (Paffž, 1870); Gold oder Silber? 
(Aarao, 1873); Bericht an den schweix* Handels- 
1. Jmdastrieverein uber den gegenw, Stand der 
Mmfrage (Curích, 1878). 

Fiária (férí), franc, zvláštní druh hry vý- 
pnvQé, jejíž námět je vždycky vzat ze světa 
nadpřirozené ho a fantastického (z bájí a po- 



věsti nebo přeludQ*. Hlavním cílem f jest, 
aby poskytla režisérovi, a ještč více malíři 
dekorací, divadelním krejčím, strojníkQm a 
tanečnicím příležitost, plně rozvinouti své 
umění. Podklad dramatický je při tom vedlejší. 
F., jejíž původ sahá do XVIL stol., poutala a 
zajímala i největší básníky dramatické, jako 
Shakespeara (>Bouře«, »Sen v noci svato- 
janské*) a Corneillea a Moliěra (>Andro- 
méda«, »Zlaté rouno«, »Psyché«). Její napro- 
stá volnost a nespoutanost realitou, logikou 
a pozorováním skutečnosti činí ji zvláště způ- 
sobilou k předvádění snu, smyslu, symbolu ži- 
vota. Toto pojetí f. vskutku provedl posud je- 
diný Shakespeare v »Bouři<. Z ostatních skla- 
datelů f-ií, které mají i literární cenu, dlužno 
jmenovati ještě Itala C. Gozziho (»Král ge- 
niů*, »Turandot«, >Čínská princezna*), jenž 
spracoval hlavně povídky o vílách. F., která 
má vždy zapotřebí podpory hudební, působila 
i přímo v operu a vytvořila v ní zvláštní od- 
růdu: operu féerickou. Do ní lze počítati 
zvláště některé opery Ouinaultovy a Lullyho, 
Rameaua, Herolda. Aubera (»Bronzový kříž*, 
•Jezero víl«), Halévyho (»Růžová víla«) a j. 
Ano i Mozartova »Kouzelná flétna*, Weberův 
»Oberon< a Gounodův »Paust« sem spadají. 
V poslední době činí někteří mladí dramati- 
kové franc. i němečtí pokusy o oživení a pro- 
hloubení f., jdouce z části po stopách Theo- 
dora de Banvílle. Maeterlinck z Francouzů a 
z Němců ještě více G. Hauptmann (»Hani- 
čkac) jsou již na sklonu k f-ii. Sám Zola 
v »Théátre naturalistec uznává fii za genre 
schopný života i rozvoje v budoucnosti. Srv. 
v té příčině také novější kritiky franc, Ana- 
tola France (»Vie littéraire*) a Lemaitrea 
(•Impressions de théátre*). Sld, 

Fefiry (něm. Pfefferschlag)^ ves v Čechách, 
hejt., okr., fara, pš. Prachatice (4 km j.); 42 d., 
2 ob. č. 330 n. (1890), fil. kostel sv. Anny, 
itř. šk , 2 mlýny. 

Fes^atella Raddi (Conocephalus Hill), j a- 
trovka, rostlinný rod mechů jatrovkovi- 
t ý ch ^ Musei hepatici) z řádu porostnicovi- 
tj ch {Marchantiaceae)^ těla chřástnatého, vi- 
dličnatě rozvětveného, laloků na konci buď 
zaokrouhlených nebo vykrojených a tam šu- 
pinkami nahoru se ohýbajícími označených. 
Chřást jest dvoudomý: terče pelatkové jsou 
okrouhlé a na pobočních lalocích přisedlé; 
terče zárodeČníkové jsou kuželovité, dlouze 
stopkaté, až Spouzdré, s pouzdry o itrubko- 
vitém obalu. Kratinké Štěty nesou 4--8zubé 
puštičky. U nás jest obecná F. conica Corda 
{Marchantia L.)i j. homolatá, známá svým 
Sírolaločným, zplocha k ústředí přitlačeným, 
obak zeleným chřástem, jehož povrch vyzna- 
čen jest nápadnými obrysy óbokých buněk, 
mezi nimiž leží řady mázdřitých buněk póro- 
vých. Roste vůbec na vlhkých stinných mí- 
stech lesních i na březích potoků, pokrývajíc 
Často celé stěny, zvláště pískovcových skal. 
U Italů znamená F. jatrovku mnohotva- 
rou (Marchantia polymorpha), Déd. 

TegYvenék [feďv-], městys v Uhrách, 
v župě jás-vetko-kumánsko-solnocké, okresu 



64 



Fehde — Fehmarn. 



střednotisském, na 1. bř. Tisy, má 5636 maď. 
a ném. ob. (1890), kat. chrám, 2 koní. clem. 
Školy, synagogu, želez, stanici, teleg. a poštu. 
F. býval před vpádem Turků vét?í, tak že se 
zde konala župní shromáždění, ale zpustl tak» 
že Josef Szapáry musil ho osadit Němci, 
kteří se již většinou pomaďařili. Zdejší tabák 
požívá dobré pověsti. Ri- 

Fehde viz Faida. 

Fehér, též feiér, maď., bílý, součástka 
mnohých jmen místních i osobních. 

Fehér Ipoly Kál má n, přírod )pisec maď. 
(* 1842 ve Vistu hontské stolice), studoval 
gymnasium v Komorně, vstoupil do řádu 
uhersk3''ch benediktinfi a byl r. 1865 na kněze 
posvěcen. Oddal se professuře (řád vydržuje 
v Uhrách 6 gymnasií) a vyučoval mathema- 
tice a fysice. R. 1874 zvolen předsedou sjezdu 
mathematikG a přírodozpytců v Rábu. R. 1874 
stal se ředitelem vyššího gymnasia ostřihom- 
ského a r. 1882 školním inspektorem pro di- 
strikt segedinský. R. 1889 vyzvala jej vláda 
ke studiu Školství bulharského a srbského, 
výsledek pak studií těch byla pojednání v»Koz* 
oktatásiigyi Szemle« (Revue Školská) o vy- 
učování na obecných školách bulharských a 
o středních školách srbských. R. 1891 zvolen 
F. velkoopatem řádu benediktinského v Uhrách 
se sídlem v starobylém Pannonhalmu a vy- 
konává následkem toho též zákonodárné 
právo v panské sněmovně uherské. Ze spisQ 
jeho uvedeny buďte*: Felsóbb mennyiségtan 
elemei (Základové vyšší mathematiky, Ostři- 
hom, 1871); Termés^ettani Mús\ótár (Fysik, 
terminologie, Pannonhalma, 1871); A vegytan 
róvid varlata (Stručná nauka o lučbě, Pešť, 
1872); A vefsytan alapvonalai (Základové 
lučby, Pešť, 1872) a záslužné i objemné dílo 
Gyórmegjre és vdros eftyetemes leirdsa (Po- 
drobný popis rábské župy a města Rábu). Bbk, 

Fehér-Gyarmat viz Gyarmat. 

Fehértemplom viz Běla Crkva. 

Fehértó (Uj-F.), městys v Uhrách, v župě 
szabolčské, okr. nagykálloském, u dráhy de- 
brecín nireďházské, má i s pustami a osadami 
k němu příslušejícími 7898 maď. ob. (1890), 
řím -kat., řecko-kat. a ev. ref. farní chrámy, 
synagogu, 4 elem. školy, žel. stanici, teleg. 
a poštu; 3 jezírka. R^. 

Fehérvár (Gyula-F.l viz Bělehrad 
Karlovský. — Székes-F viz Bělehrad 
Stoličný. 

Fehlins^ Hermann, chemik něm.(* z8ii 
v Lubeku — + 1885 v Štutgartě), nabyl vyš- 
šího vzdělání vchemii na universitách v Heidel- 
berku a Giessech, kdež stal se assistentem 
Liebigovým, pokračoval ve studiích v Paříži 
v laboratoři Dumasově a stal se prof. chemie 
na technické Škole v Štutgartě. Práce, jimiž 
přispěl k pokroku chemie, týkají se chemie 
organické, analytické, zvláště pak technické. 
Roztok, jímž cukry poznáváme, třídíme a 
kvantitativně stanovíme, má po něm jméno 
(viz Fehlingův roztok\ F. přispěl také 
vydatně k povznesení průmyslu virtember- 
ského. Přeložil Payenovu technickou chemii 
do němčiny {Gewerbschemte, Stutgart, 1852, 



2. vyd.), vedl nové vydání příruČného slov- 
níka chem., vydávaného Liebigem, Poggen- 
dorffem a Wohlerem (Handwórterbuch der 
Chemie, Brunšv , 187 1 a n.), spracoval jedno 
tlivé oddíly v Kolbeově učebnici chemie or- 
ganické. 

Fehling^AT roztok jest v podstatě své 
alkalický roztok vínanu měďnatého. Z roztoku 
toho vylučují jisté cukry za určitých poměrů 
červenou ssedlinu kysličníku mědičnatého. 
Reakce této, kterou odkryl A. C. Bequerel, 
a již zavedl A. Barreswill (i844>, užíváme 
ku třídění cukrů i ku kvantitativnému stano- 
vení některých. Množství kysličníku mědič- 
natého určitým množstvím cukru vyloučeného 
závisí, jak nyní shledáno, na četných okolno- 
stech, zejména na koncentraci roztoků a j. 
I nutno při práci dodržeti zcela určitý postup, 
má-li se dojíti výsledků souhlasných. Zkou- 
madlo Fehlin^rovo nutno upraviti čerstvě 
před pokusem jakožto dva oddělené roztoky, 
a sice: roztok 62*278 g čistého síranu měď- 
natého v 1000 cw' vody, roztok 173 g" vínanu 
sodnato-draselnatého (Seignettovy soli) ve 
400 cm* vody smíšený s roztokem 51*6 ^r či- 
stého hydrátu sodnatého ve 100 cm* vody. 
Nyní se užívá často předpisu AUihnova: 
roztok 36*4 fT krystalovaného síranu měďna- 
tého ve 500 rw' vody a roztok 173 ^ Seignet- 
tovy soli a i25fr hydrátu draselnatého taktéž 
v 500 cw* vody, kteréž roztoky jsou trvanli- 
vější. Ku kvantitavnému stanovení cukru (na př. 
glykosy) smísíme stejné objemy udaných roz- 
toků s roztokem cukerným (zředěným tak, 
aby nací 1'^ cukru neobsahovala a vaříme 
chvíli na lázni vodné. Vyloučený kysličník 
mědičnatý stanovíme vážkově neb 1 jinak. 
Podrobných předpisů podána celá řada (viz 
Raýman, Uhlohydráty a glykosidy, Praha, 
1893, str. 17). Cukry, jež působí v roztok 
Fehlingův, jsou povahy aldehydické neb ace- 
tonické, t. zv. aldosy nebo ketosy. OSc, 

Fehmarn (Femern, ve středověku téi 
Imre, slov. Fembra), ostrov v Balt. moří, ná- 
ležející ku kraji oldenburskému' prus. vlád. 
okr. Šlesvíku. Plochý, bezlesý, málo zavod- 
něný ostrov oddělen jest od sev.-vých. cípu 
HolStýnska úzkým Fehmarnským průli- 
vem. Na 185 /rm^ žije tu v x městě (Burgi 
a 44 všech asi 10.000 obyv. Podnebí jest do- 
sti drsné, půda však rodí dobrou pSenici'a 
dovoluje i značný chov dobytka. Na ostrově 
jsou 4 světlárny. Ostrov náležel původně slo- 
vanské větvi obodrické. Vagrům, kteří ještě 
tehdy, když již téměř všecko Slovanstvo Bal- 
tické úpělo v jařmu německém, loupežemi ná- 
mořními mstili se utiskovatelům, podobně jako 
Ránové. Památku Slovanů, jež podrobili hra- 
bata Holštýnští kol r. 1140, hlásá vedle jmen 
topických i Slovanům vlastní tvar vesnic. 
V I. pol. Xin. stol., kdy dostal se F. Dán- 
sku (1248), měl již obyvatelstvo smíšené t. 
slovanské a německé. Ku konci téhož století 
byt ostrov asi již úplně poněmčen. R. 1326 
přešel F. jako dánské léno na hrabata hol- 
Stýnská. R. 1664 zpustošen Švédy. Ku Šlesvíku 
trvale počítán teprve od počátku XVII. stol. 



Fehme — Fechner. 



65 



V noci z 15. na 16. března 1864 přepadli Pru- 
sové F. a zajali dánskou posádku. reJ. Pp. 

Febm^v Fehmgerichte viz Vestfál- 
ské soudy. 

Felm, Fenn, Fe n ne (holi. y^^m znamená 
bažiny, slatiny, lada (v sev. Německu). 

TékaákéWĚmáyiFehfťKolonien), zakládané 
od r. 1600 v Nizozemí, od r. 1630 i ve Vých. 
Frizech, Hannoverská a Oldenbursku ku vzdě- 
láni taroéjSích raSelinišf v úrodnou půdu tím, 
že se svrchní vrstva odstraní a zpodní kulti- 
vuje. Vedle toho jest jeSté kultura raáelinných 
slatin jiného druhu {Aíoor-Kolotiien), kde ni- 
koliv podklad, nýbrž přímo vlastní povrch 
slatin se zúrodAuje. K odvodňování a ke 
kommuDtkaci zřízena v těchto krajích rozsáhlá 
sif průplavů (Fehn- Kanále) t z nichž jen důle* 
žitéjAí mají v Německu délku 195*8 km. Hlavní 
z nich nazývá se prostě Fehn. R. 1890 by- 
dlilo v něm. F-ských o dách as 17.000 oby v. 
Větiina znamenitých východofrízských ná- 
mořníků pochází odtud. 

Fehrbélllii, město v prus. vt. obv. postu- 
pimském, kr. východohavolském, na ř Rhinu 

1 žeL trati paulinenaunovorupínské, má okr. 
soud, výrobu cihel a dřeváků, v okolí roz- 
sáhlá raSeliniSté a 1733 ob. (1890). Na blíz- 
kém návrSí u vesnice Linumu stojí tři po- 
mníky na památku skvělého vítězství Veli- 
kého' kurfir^ta dne 28. čna 1675 nad Švédy 
pod maršálem Wranglem. 

r^krlBJÉko-Fttrstenfeldflká ielesnioe 
místní ve Štýrsku o rozchodu 1*435 m, má 
délky 20*i Irm, zprostředkuje spojení továrny 
na tabák ve Furstenfeldě a prádelen burgau- 
tkých a neudauských se stanicí Fehrinskou 
uherské záp. dráhy, jest v užívání od i. říj. 
1SS5 a rak. státní dráhy provozují na ní vozbu; 
kapitál vložený Čítá 2250 kusů akcií kmeno- 
vých po 200 zl. a 3025 akcií prioritních po 
:oo zL, celkem 1,055.000 zl., z čehož stát přijal 
na akciích kmenových 425.000 zl. Plk, 

Tmshnmr Gustav Theodor, znamenitý 
fysik a filosof něm. (* 1801 v Gross-Sárchen 
r Dolní Lužici — f 1877 v Drážďanech). Stu- 
doval na universitě v Lipsku, nejprve medi- 
cína, pak se obrátil k fysice a lučbě. Již jako 
2oIetý jinoch vystoupil jako nadaný spiso- 
ratcl, uveřejňuje pod pseudonymem Dr. Mises 
vtipné humoristické úvahy. Při tom však za- 
býval se velmi intensivně vědami. Habilitoval 
se jako docent fysiky na universitě v Lipsku, 
kdež r. 183 1 stal se mimořádným, r. 1834 řád- 
ným professorcm této vědy. V tu dobu uve- 
féjnj] vétSí spisy obsahu souborného o vědách 
pfírodních, r. 1825—28 přtklad Thénardovy 
chemie (5 sv. , r. 1828 spracování Biotovy 
^>"*ky (5 8V.), dále Resultate der heutigen 
htsMienanalvseit (1829), Repertorium d, neuen 
FjttJeekungen der Chemie (1830—33, 5 sv.), 
Repertorium der Experimentalphysik (1832, 

2 vt.\ ▼ nichž podal úplný přehled vymože- 
onstl téchto véd v oné době; pak založil a 
ú do r. 1835 redigoval »Das Pharmaceutische 
Centralblatt«. Samostatné vědecké jeho práce 
tihnoo se nejvíce ke galvanismu; ve hlav- 
ním spise: Afassbestimmungen uber die galva- 

Oitftr Slovnik Naučný, sv. IX. x6/8 1894. 



nische Kette (1831) podal potvrzení Ohmová 
zákona a přispěl jím velice k všeobecnému 
uznání jeho. Konal rozmanité pokusy k jeho 
potvrzení, dokázal stejnost síly proudu ve 
všech průřezech vedení, i když se toto skládá 
z různých vodičů pevných i kapalných, určo- 
val konstanty článků, konal pokusy o vyvo- 
zování elektřiny, o elcktrolyse, dále vyšetřo- 
val výjevy indukce, únosnost elektromagnetů, 
zdokonalil Bohnenbergrův elektroskop a j. 
Pojednání příslušná uveřejnil ponejvíce v Pog- 
gcndorffovj^ch Annalcch a ve Zprávách král. 
Saské Společnosti nauk; tamtéž jsou i vý- 
sledky jeho výzkumů o barvách subjektivních, 
kterými se s takovou horlivostí zabýval, že 
si přivodil těžkou oční chorobu, tak že v lé- 
tech 1839—43 nemohl se věnovati učitelské 
činnosti. Zabýval se nyní skoro úplně filosofií, 
která již dříve ho poutala. Po svém uzdra- 
vení r. 1843 byl pak jmenován professorcm 
přírodní filosofie a anthropolo^ie na lipské 
universitě. Do té doby padá jeho znamenitý 
spis: Die physikalische und philosophische Ato- 
menlehre (1855, 2. vyd. 1864), v němž se jeví 
jako rozhodný stoupenec atomismu. Zvláště 
poutala F-a souvislost světa duševního a hmot- 
ného; stal se v té příčině zakladatelem nové 
vědy, kterou nazval psychofysikou, spisem : 
Elemente der Psychophysik (1860). Sám konal 
četné pokusy na odvození a odůvodnění zá- 
konů psychofysických; další jeho spisy o tom- 
to předmětu jsou: In Sactien der Psycho- 
physik (1872); Revision der Hauptpunkte der 
PsYchophYsik (1882). P^a, — Metafysická sou- 
stava jeno je příbuzná jednak Leibnizově, 
jednak stýká se s theisty, pantheisty i mate- 
rialisty. Podle F-a je všechno oduševněno : 
od kamene až po hvězdu. Vesmír jest jen 
zapjatá seřaděnost a nadřadénost vědomých 
jednotlivin sepjatých, organisovaných ve kru- 
hy vždy širší a širší. Na zemi tedy na př. 
mají vědomí všecky jednotliviny fysické, by- 
liny, zvířata atd , ale vědomí to spojuje, slévá, 
schraňuje se v jednotě vyšší, ve vyšším vě- 
domí, ve vyšší duši — duši země. V ní zajisté 
částečně každá jednotlivina zemská životem 
a vědomím se súčastní a je také podmiňuje. 
Vesmír celý tedy podoben žebříku stále více 
rozšiřovanému, stále více života, vědomí a 
čití objímajícímu. Na vrcholu jeho je vědomá 
jednota Boha, který zmocněně zahrnuje, ob- 
jímá a spojuje vědomí jednotlivin nižších. 
Duše lidská podle Fa skládá se z množství 
atomův bezprostorých a nepostižitelných. Ona 
ani není podstatně rozdílná od těla. Názor 
Fův tíhne ke stotožnění obou: duše a tělo 
jsou mu dva vzhledy, dvě tváře jednoho a 
téhož podkladu. Duše a tělo jsou nejníže vzá- 
jemné, převratné hodnoty. Plyne tedy přímo 
z metafysiky F-ovy úkol jeho psychofysi ky, 
úkol vědy, která má vzájemnost tuto, zvrat 
a doplnitelnost obou světů; — fysického a 
hmotného, duše a těla — vyšetřovati a zjistiti. 
Cíl Fův byl dáli této vědě přesně vědecký 
ráz, měřitelnost, nejen odhad neurčitý, ja- 
kostný, ale určitost kolikostnou. Bedlivé stu- 
dium vztahů popudu a pocitu sledovalo právě 



66 



Fechter — Feidias. 



tento cíl. První pokusy F-ovy zjistily, že po 
každé, kdykoli pocity tíhy, svétla, tepla, zvuku 
a napjetí svalového rostou zpAsobem plynu- 
lým (v jistých středních mezích), přičítáním 
nejmenších postižitelných rozdítfl vzrostl od- 
povídající popud o jistou, vždycky stejnou, 
čásf popudu celkového seřetézeného. Další 
pokusy Fovy snrčřovaly pak jednak k cifro- 
vému určení nejmenších postižitelných roz- 
dílů pocitových pro každý smysl, jednak ke 
kvantitativnému určení síly popudové a jejího 
rostu.»Takto došlo se ke dvéma řadám cifrové 
určitých hodnot, mezi nimiž bylo možno vy- 
šetřiti a vysloviti poměr závislosti — vyjádřiti 
tedy pocit jako funkci, přerod, zámčnu po- 
pudu. Postupy mathematickými došel pak F. 
k tomu závěru, že vztah ten lze vysloviti 
mathematickou formulí logarithmovou — ke 
známému psychofysickému zákonu F-ovu - 
pocit roste (v jistých mezích středních) jako 
iogarithmus popudu; skládá-li síla popudu 
řadu geometrickou, skládá síla pocitu řadu 
arithmetickou. Zákon ten napadán byl zejm. 
Heimholtzem, Heringem, Langerem a z části 
i Delboeufem, ale hájen vytrvale svým pů- 
vodcem. O jeho psychofysickém zákoně jed- 
nají hlavně: Hering (Ucber Fs psychophys. 
Gesetz, 1875); Delboeuf (Etudě psychophy- 
sique, 1873); Langer (Grundlagen der Psycho- 
physik, 1876); Ward (An Attempt to inter- 
pret F-s Law, 1876); G. Míiller (Zur Grunď 
iegung der Psychophysik, 1878); Fcrd. Aug. 
Múller (Das Axiom der Psychophysik, 1882); 
Elsas (Ůiber die Psychophysik, 1886). Sld. - 
Vedle těchto vědeckých prací uveřejnil F. 
řadu spisů, kterými svoje filosofické názory 
vykládal a objasňoval : Das Búchlein vom Le- 
ten tiach dem Tode (1. vyd. 1836, 3. vyd. 
1887); Uber das hóchste Gut (1846); Nanna 
oder uber das Seelenleben der Pflau^en (1848 V, 
Zend-Avesta oder Uber die Dinge des Himmels 
und des Jeuseits vom Standpinikte der Nátur- 
betraclitung (1851, 3 sv.); Ober die Seelenfrage, 
Ein Gang durch die sichtbare WWř, um die 
unsichtbare \u finden (1861); Die drei Motive 
und Grůnde des Glatibens {iS6^); Eiuige Ideen 
\ur SchÓpfungs- und Entwickelungsgeschichte 
der Organ i směn {iSy^y, Tagesansicht gegenúber 
der Sachtansicht (1879). Obsáhlou Činnost 
svoji obrátil i k aesthetice, o níž uveřejnil 
tyto spisy: Untersuchungen uber die Holbein- 
sche Madonna (1866 a 187 r); Zur experimen- 
talen Aesthetik (iSji); soubor více prací: Vor- 
schule der Aesthetik (1876, 2 sv.); znamenitým 
humorem a vtipem vynikají spisy, které vy- 
dal pod pseudonymem Dr. Mi ses: Panegyricus 
derjet^igen Medicin und Naturgeschichte (1822); 
Stapelia mixta (1824); Vergleichende Anatomie 
der Engtl (1825^; Beweis, dass der Mond aus 
Jodine bestehe (1821); \^er Paradoxa (1846); 
Professor Schleiden und der Mond (1856). — 
I jeho básním (Gedichte, 1841) dostalo se pří- 
znivého přijetí. O F-ovi jako filosofu viz •Dě- 
jiny filosofie nejnovější* od prof. Dra J. Dur- 
díka; Dr. Aug. Seydler napsal o jeho významu 
monografii uveřejněnou ve » Vést. České akade- 
mie cis. Františka Josefa* roč. IL č. 5.-8. Pita, 



Feohter Charles Albert, herec franc. 
(* 1824 v Bellevillc — + 1879 v New-Yorkui. 
Stav se ze sochaře hercem, hrál v Paříži, 
Berlíně, Londýně r. 1861 s velikým úspěchem 
jako Hamlet, Othello a j., nejvíce viak jako 
Robert Macaire v »The Radside 2nn< a opět 
r. 1869, konečné od r. r876 v Americe. Jeho 
vystoupení jako Duval v » Dámě • kameliemi« 
Zjednalo mu pověst nejlepfifho herce franc. 
Vynikal vřelostí hry a smělostí v charakterí- 
stice, zabíhající někdy až ve výstřednost. 

Feidias athénský, nejtlavnéjSÍ sochař ře- 
cký (* ok. r. 500 př. iCr.). Otec jeho slul 
Charmidés. F. byl žákem attického sochaře 
Hégia nebo Hé^ésia, později argivského so- 
chaře Agelada (Hagelaida) (E. Gardner, The 
classical review, 1894. str. 69 nn.). Od r. 470 
byl F. sochařem v Athénách. Vj^tvory jeho 
setkávaly se s uznáním, jež čím dále tfm více 
měnilo se v obdiv: F. záhy uzná^n obecně 
za prvního řeckého sochaře. Proto od r. 450 
vlivem Perikleovým, jenž byl nejdfivěméjším 
přítelem F-iovým, svěřeno mu řízení a vrchní 
dozor nad stavbami, jimiž akropole athénská 
tenkráte ozdobována. Na sklonku života svého 
stal se F. obětí piklA zosnovaných proti Peri- 
kleovi, jejž nepřátelé jeho nejdříve v osobách 
přátel jeho chtěli raniti. F. obžalován dle 
jedněch zpráv, že podvodné odcizit Čásf slo- 
nové kosti nebo zlata z roucha sochy Athény 
v Parthenónu, dle jiných z asebeie. že totiž 
umístil na vnějSí straně Stíta Athény Parth. 
obraz svfij a PerikleQv. F. uvržen do žaláře, 
v němž skonal, nedočkav se ukončení pro- 
cessu. (O spletité a nesnadné této otázce po- 
jednal nejlépe R. Scholl v Sitzungsber. der 
bayer. Akad. d. Wiss., philos.-philolog. u. hist 
CUsse, 1888, str. i; Leeuwen, Mnemosyne, 
1893, 180.) 

V umělecké činnosti F-iově rozeznáváme 
tři periody: i. dobu Kimónovu, 2. dobu Perí- 
kleovu, 3. pobyt F-iův v Olympii. 

I. V dobu Kimónovu náleží bronxpvé sou- 
sošf Miltiada, Athény^ Apollóna a 10 héróů 
attických, věnované na památku vítězství 
marathónského do Delf; dále socha Athény 
ze zlata a slonové kosti v Pelléně v Achafi, 
akrolithová socha Athény Areia v Plataiích a 
kolossální bronzová socha Athény na akropoH 
athénské, již AthéAané věnovah na památka 
vítězství dobytých nad Perfiany. Socha ne- 
právem označovala se jménem Athéna Pro- 
machos; bohyně zobrazena byla sice ve zbrojí, 
ale v postavení klidném, ne útočně v pfed po- 
stupujíc, jak poznáváme z některých mincí 
athénských. O velikosti sochy bylo dříve mí- 
nění přepjaté; na základě zprávy Pausaniovy 
věřilo se, že hrot oStěpu a chochol přílby 
bohyně již viděti bylo, kdyŽ loď zatáčela kol 
Sunia, což jest dle polohy místa naprosto 
nemožno. Socha stála mezi Parthenónero a 
Erechtheiem, obrácena jsouc směrem k propy- 
laiím ; bohyně byla ozbrojena přílbou, v pravici 
držela oštěp; Štít byl, jak se zdá, opřen o zem. 
Později vyzdobil toreut Mys štít sochy bitvou 
Kentaurů, ciselovanou dle náčrtku Parrhasiova. 
(Viz o této soše Gurlitt, Die grosse eherne 



PMofea ta alinka >F*ldlH.< 



Feldiova Athéna Lémaia. 

Dia lidiovtlio odUtkB irchualoclclit ililrlcj c k. nalnaltr * PnaB. 



OTTDv slovník HAUCN4 



Feidias. 



er 



Athéna des Pheidias, Analecta Graecíensia, 
1893, str. 99.) Konef né náleží snad do této 
periody též mramorová socha Herma v Thé* 
bách. 

II. Do druhé periody náleží kolossálni socha 
Athény Parthenos ze zlata a slonové kosti, 
r. 438 věnovaná a umístěná v celle Parthe- 
nónu na akropoli athénské. O této soSe F-iově 
mOžeme si dosud učiniti obraz dosti jasný 
na základě pozdějfiích jejích kopií, zachova- 
ných na mincích attických, reliéfech, různých 
sochách a soSlcách, zejména na základě soSky 
Lenormantovy (Friederichs-Wolters, Gipsab- 
g^ússe č. 466) a Boiky Varvakeiské (Friederichs- 
Wolters č 467). Socha Fiova byla asi 12 m 
vysoká. Zlato, jehož pro ni bylo užito, vážilo 
44, dle jiných dokonce 50 talentft; roucho 
bohyně bylo lze sejmouti. Athéna nebyla 
zobrazena jako bohyně válečná, nýbrž jako 
vítězná bohyně athénská, stojíc, pfiodčná chi- 
tónem; na prsou nesla zlatou aigidu s gor- 
góneiem ze slonové kosti, na hlavě zlatou 
attíckou přílbu, ozdobenou nohy, Pegasy, 
sňngami a hlavami zvířecími, jak poznáváme 
zvláStě z gemmy Aspasiovy; v uSích měla 
drahocenné náušnice, na hrdle náhrdlec. Levá 
ruka položena byla na Štítě o zemi opřeném, 
zpod štítu vztyčoval se had, obraz to domo- 
rodého Erichthonia; oštěp opírala bohyně 
o levé rámě, v pravé ruce ku předu vztažené 
a na pilíř podepřené spočívala Niké v životní 
velikosti. Roucho a zbraně bohyně byly bohatě 
vyzdobeny; na štítu, jak poznáváme ze Štítu 
Strangfordského (Friederichs-Wolters č. 471), 
zobrazena byla na straně vnitřní Giganto- 
machie, na straně vnější boj Théseův s Ama- 
zonkami; na sandálech bohyně zobrazeny byly 
v reliéfu boje s Kentaury, na basi sochy na- 
rození Pandóry u přítomnosti 2obohQ, z nichž 
Athéna odevzdávala Pandóře dary. Socha 
F íova zahynula v plamenech ok. r. 435 po 
Kr.(Fuehrer, Mittheilungen d.rom. Inst., 1892, 
Atr. 15SÍ. Neprávem klade Loeschcke Athénu 
Parthenos chronologicky za Zeva olympij- 
ského. (O Athéně Part. srov. Th. Schreiber, 
Die Athéna P. des Pheidías, Lipsko, 1883; 
Ldschcke, Der Kopf der Athéna P. des Ph., 
Featschrift zum 50). Jubil, des Ver. von Alter- 
tňumsfreunden der Rheinlande, Bonn, 1891; 
Ballhorn, Der Antheil der Plastik an der Ent- 
«tehung der gríech. Gotterwelt u. die Athéna 
des Ph.; Hamburk, 1893). — Dále spadá sem 
Athéna Lémnia (viz přílohu), jeŽ byla, jak se 
podobá, attickými •kléruchy na Lémnu do 
Athén věnována. Socha byla zhotovena z bron- 
zu. Fiutwángler konstruuje ji velmi pravdě 
podobně ze dvou soch drážďanských a pře- 
krásné hlavy bolognské (Furtwangler, M eister- 
werke der gríech. Plastik, str. i). U této 
hlav>' bolognské shledáváme neobyčejně krásný 
obr>'t obličeje, jemnou linii nosu, něžnost tváří, 
což již ve starověku u této sochy F-iovy na- 
dšeně bylo velebeno. Bohyně oděna byla jedno- 
duchým peplem, přes nějž přehozen byl fiat 
svrchní. Pás, jímž roucho bohyně bylo spjato, 
tvořili dva hadi, aigia Šla s pravého ramene 
na přič přes prsa a byla též pojata v pás; 



vztyčené levé rámě opíralo se o kopf, pravé 
bylo skloněno a drželo přílbu. Ve vlasech 
spočívala široká stužka, oči byly zvlášf za- 
sazeny. Hlava byla silně obrácena k pravé 
straně a skloněna. Konečně spadají do této 
periody mramorová socha Afrodity v Athé- 
nách, Hermes Pronaos v Thébách a Amaxqnka 
v Efesu, o níž viz dH II. str. 78. O účasten- 
ství, jaké F. měl při plastické výzdobě Parthe- 
nónu, což nyní Puchstein úplně popírá, viz 
Parthenón. 

III. Do třetí periody spadají chryselefanti- 
nové sochy Zeva v Olympii a Afrodity Nebe- 
ské (Urania) v jednom chrámě élejském. Afro- 
dité zobrazena byla stavíc jedru nohu na želvu, 
symbol to ženského pQsobení v domácnosti, 
nebo dle Overbecka symbol nebeského kle- 
nutí. Nejskvělejší dílo této periody, a v&bec 
největší výtvor F-iftv, byla socha Zevova 
v Olympii, o níž ve starověku mluví se ve- 
skrze výrazy největšího obdivu a nadšení. 
Z celého Řecka i kolonií přicházeli Hellénové, 
by pohledem na nesmrtelný tento výtvoruméní 
řeckého se pokochali. Vytvářeje sochu tu měl 
prý F. na mysli slavné místo Iliady A, 528 — 
530, kde Zeus kynutím hlavy slibuje Thetidě 
splnění jejího přání. Proto ve tváři Zeva F-iova 
sloučena byla velebnost a vznešenost božská 
s nekonečnou dobrotou a vlídností. — Zeus 
zobrazen byl sedě na nádherném, malbami 
Panainovými, sochami a reliéfy bohatě vy- 
zdobeném trQně; v levé ruce držel žezlo ozdo- 
bené orlem, v pravé ruce ku předu vztyčené 
držel, jako Paithenos, Niku, jež měla taenii 
v ruce. Oděn byl bflh zlatým, figurami a li- 
liemi bohatě vyzdobeným pláštěm, jenž sahal 
až po kotníky. Na hlavě měl Zeus olivový, 
ze zlata zejeně emailovaný věnec. Zlatá pod- 
nožka, na níž spočívaly nohy Zevovy, ozdo- 
bena byla reliéfy představujícími bitvu Thé- 
seovu sAmazonkami; na přední straně base 
zobrazeno bylo narození Afroditino a přijetí 
mezi bohy. Socha i s basí byla asi 13 m vy- 
soká, trfin sám, na. němž seděl Zeus, byl asi 
10 m vysoký. Sochu F-iovu opravil později 
Damofón (v. t.}* Zeus olympijský FiCiv udržel 
se až do r. 408 po Kr., kdy za vlády Theo- 
dosia II. chrám olympijský shořel a hry zašly. 
Při tom asi shořela též socha F-iova. Co vy- 
pravuje byzantský jeden spisovatel, že socha 
přenesena byla do Cařihradu a zde chována 
v paláci Lausově, kdež r. 475 po Kr. shořela, 
jest asi nesprávné. Jakýs obraz o slavné této 
soše Fiově mfižeme si učiniti dle 4 mincí 
élejských z doby císaře Hadriána, z nichž tři 
podávají celou sochu, jedna pouze hlavu bo- 
hovu. Dříve pokládán Zeus otrikolský za 
kopii F-iova Zeva olympijského, avšak Zeus 
otrikolský jeví v obličeji výraz pathetický, 
jenž b3'l Zevu F-iovu dojista zcela cizí. Zeus 
otrikolský jest jistě dílo doby pozdější, doby 
Lysippovy. (Srv. Amelung, Der Zeus des Phei- 
dias zu Olympia, Zeit. f. bild. Kunst, 1890, 
seš. 8 ; Ballhorn, Der Zeustypus in seiner 
Ausgestaltung durch Pheidias, Hamb., 1891; 
o typu Zeva předfeidiovského: Amelung, Mit- 
theil. des rom. Instituts, 1893, str. 184.) — 



68 



Feidippidés — Feígl z Feigelsfeldu. 



Konečné zmíniti se jest o kolossálnfch so- 
chách Dioskurfl, z nichž každý za uzdu držf 
vzpínajícího ss koně. Sochy nalézají se na 
piazza del Quirinale (Monte Cavallo) v Řfmé. 
Jedna ze soch nese nápis opus Phidiae (dílo 
F-iovo), druhá opus Praxiteiis (dílo Praxite- 
lovo). Furtwángler pokládá nápisy za authen- 
tické a má vskutku jednu sochu za kopii sochy 
Fiovy, druhou za kopii staršího Praxitela, 
ale dojísta neprávem. Nápisy nejsou pravé a 
obé sochy jsou spíše výtvorem některého po- 
zdějšího umělce směru Lysippova. 

F. pokládá se právem za největšího řeckého 
sochaře. Vznešenost a mohutnost jest hlavní 
známkou všech jeho výtvorů: v té příčině 
zaujímá F. v umění řeckém to místo, jež v tra- 
gédii Aischylos a v lyrice Pindaros. Za před- 
mět nesmrtelných výtvorů svých volil F. 
skoro výhradně bohy a z těch zase hlavně 
bohy nejvyšší a nejvznešenější, Zeva a Athénu. 
Typy těchto bohů F-iem vytvořené staly se 
vzory pro ostatní umělce a měly na rozvoj 
umění řeckého vliv mohutný. Velikolepá byla 
umělecká technika F-iova, všechny, i nejtěžší 
překážky (na př. v oboru techniky chrysele- 
fantinové) hravě přemáhajíc. Každý jeho vý- 
tvor vynikal dále propracovaností do nejmen- 
ších detailů sahající, při čemž však nikdy 
nebyla na jednotlivosti větší váha kladena 
tak, aby to bylo na ujmu harmonickému dojmu 
celku, fen v jedné věci byl F. předstižen jed- 
ním z pozdějších svých epigona, a to v po- 
dání výrazu obličeje soch, kde ovšem Praxi- 
telés vynikl nad něj oduševněnějším výra- 
zem obličeje výtvorů svých. Nejlépe charak- 
terisuje F-ia Dión Chrysostomos slovy, jichž 
užil o jeho Zevu olympijském : U něho jsou 
krása (ndcXXog) a vznešenost (to lúye&og) spo- 
jeny v jeden harmonický celek, při čemž všude 
převládá pravý řecký půvab (xúqíí:)' — Viz 
Overbeck, Gesch. der griech. Plastik (4. vyd 
1893, I, 344); L. Ronchaud, Phidias, sa vie 
et ses ouvrages (Paříž, 1864); L. B. Stener- 
sen, Fidias (Kodaň, 1872 ; E. Petersen, Die 
Kunst des Phidias am' Parthenon und zu 
Olympia (Berlín, 1873); Ch. Waldstein, Essays 
on the art of Phidias (Cambridge, 1885); týž 
v Baumeisterových Denkmálerd. klass. Altert , 
str. 1309; M. Collignon, Phidias (Pař., 1886); 
A. Furtwángler, Meisterwerke der griechi- 
schen Plastik (Berlín, 1893, str. i — 152) ; Sittl, 
Klassische Kunstarcháologie (Mnichov, 1894, 

str. 593—596). yy. 

Feidippidés (^BiSinniSr)g), AthéAan rych- 
lostí proslulý. Před bitvou marathónskou vy- 
slán jsa na spěch do Sparty, vykonal cestu 
H40 stadií (= 213 km) pěšky za dva dny. Ce- 
stou zjevil prý se mu bůh Pan i slíbil, že po- 
může Athéňanům. Pšk. 

Feidón (^sidotv), král argejský ve staro- 
věku, vládl uprostřed VIII. stol. př. Kr , pravdě 
nejpodobněji nastoupiv panství v I. roce 
XXVIII Ol., 668 př. Kr. Byl vládce mohutný, 
jenž řídil se více vůlí svou než zvykem ustá- 
leným, odkudž Hérodotovi sluje tyrannem 
Jakkoli zprávy o činech jeho jsou pozdní a 
značně si odporují, přece jest z nich jasno, I 



že vládl i v Korinthu a Aigfně a že mocné 
rozhodoval u věcech élejských, zejména při 
pořádání her olympijských. Velikého významu 
osvětného nabyl F. zavedením babylonsko- 
foinické soustavy měr a vah, později »aigín- 
skou měnou« nazývané; naproti tomu neprá- 
vem připisuje se r-ovi zásluha, že razil prvé 
peníze řecké. Dle nedosti bezpečné zprávy 
učinili Sparťané ve spolku s Éleii konec mocí 
Fově v Élidě, načež F. sám v Korinthu 
úkladně zavražděn. Srv. Unger, Die Zeit- 
verháltnisse Pheidons, Philologus XXVIII, 
XXIX. Pšk. 

Feigerle Ignác, theol. spisovatel (* 1795 
v Biskupstvu u Náměští — f 1863 ve Sv. Hipo- 
lytě). Byl doktorem bohosloví, professorem 
pastorálky v Král. Hradci, pak rektorem vys. 
škol v Olomouci (1828) a ve Vídni (1847), 
c. k. dvorským a hradním farářem ve Vídní 
a posléze biskupem ve sv. Hipolytě v Dol. 
Rakousích. Sepsal Sedmnáctero ká\ám dílem 
postních^ dílem svátečních i příležitostních (Kr. 
Hradec, 1832). 

Feigl z Feigelsfeldu Josefjan, šlechtic, 
znamenitý právník Český (♦ 1718 v Praze — 
f 1784 t.). R. 1735 stal se mistrem svobod- 
ného umění. Dokončiv studia právnická, vě- 
noval se službám při pražském magistráte. 
R. 1750 jmenován byl zemským prokurátorem 
v obojím jazyku a r. 1756 adjunktem král. fis- 
kálního úřadu. R. 1754 vydal v Praze Observa- 
tiones theoretico-practicae super processu sum- 
mario. Povýšen byv r. 1763 za doktora práv» 
počal ještě téhož roku přednášeti na pražské 
universitě o právní praxi. Stolice praktického 
právnictví, která tenkráte právě byla zřízena, 
nabyla velké důležitosti zvláště od r. I777» 
kdy dv. dekr. ze 27. pros. bylo předepsáno, 
že každý, kdo se chce věnovati veřejnému 
soudnictví, musí se vykázati, že navštěvoval 
přednášky o soudní praxi. R. 1765 F. pfípra 
vil k tisku a vydal právnické dílo professora 
Grossa»Institutionesjuris Bohemici praelectio- 
nibus academicis accomodatae, quibus theoría 
juris patrii cum annexa praxi judiciaria et 
forensi exponitur*. Vedle soudní praxe před- 
nášel F. na universitě též české zemské právo, 
jež chtěl souborně vyložiti ve velkém sedmi* 
svazkovém díle o 158 titulech. Nedospěl však 
zatím ani k vydání celého prvého svazk». 
Uveřejnilť r. lyjo OeJíentlicheVorlesungen uber 
die kónigl. Stadtrechte, neue Landesordnung^ 
Novellen^ Declarationen, Rescripten, Patenten 
und sonstigen Anordnungen^ wie diese Landcs- 
geset^e eingefúhret und abgeándcrt^ kde pro- 
bral pouze malou čásť veřejného práva (ve 
13 titulech^ Podrobný program celého díla, 
jak je měl F. v úmyslu napsati, podán jest 
na konci jmenovaného spisu. Dílo přes to» 
že nebylo dokončeno, jest zajímavým zjevem 
literatury českého práva. Užívalo se ho ve- 
lice, zejména od r. 1784, kdy gubern. naříz. 
ze 29. čce předepsáno užívati na universitě 
místo obvyklé dosud latiny jazyka německého. 
Stav šlechtický s titulem z Feigelsfeldu 
udělen byl Fovi majestátem cis. Marie Te- 
rezie r. 1768 pro jeKo platné služby prokáže- 



Feigumfos — Feistmantel. 



69 



váné universitě^ obci Pražské a vojsku v do- 
bách válečných r. 1741—43 (kde byl audito- 
rem zřízené tehdy svobodné legie akademi- 
cké) a r. 1756—63, jakož i pro jeho spisovatel- 
ské zásluhy a horlivé zastáváni poddaných 
proti nátiskům jejich vrchností. -dle, 

TBÍgnmféBf znamenitý vodopád norský, 
230 m vys. na jihových. ořehu Lystcrfjordu 
v amtu bergenském. 

F«il: 1) F. Josef, historik rak. {* iSii ve 
ve Vídni — + 1862 t). Pftsobil od r. 1851 
jako sekretář v ministerstvu vyučování, sebral 
asi 7000 rozličných spisfi o Ďol. Rakousích a 
napsal do časopisd na 30 pojednání o rak. 
topografii, o stavitelských památkách a kul- 
turní historii a nékolik životopisů. ZvláŠté 
vynikají: Orighialbeitráge \ur Gesch, der Auf- 
hebung mehrerer Klášter in Niederósterrelch 
(1844); Uber die Entwickelung des Ósterreich, 
Stándtwesens (1857). 

2) F. Charles, optik franc. (* 1824 v Pa- 
říži — t 1887 v Choisy le-Roy). Byl žákem 
P. L. Guinandovýni, později i jeho zetěm a 
nástupcem v závodu na lití skel optických, 
kterýž zdokonalil tak. Že se mu podařilo uliti 
dobré desky ze skla flintového libovolné veli- 
kosti, z nichž pak zhotoveny byly čočky pro 
většina obrovských dalekohledů nynějších, 
mezi nimi i pro 36palcový dalekohled hvěz- 
dárny Lickovy v Americe. Vrn, 

7«lld0llÍa. Pod tímto jménem popsal H e e z 
foBsilní otisky z miocénu na Špicberkách a 
zařadil je do příbuzenství tisovítých {Taxa- 
ccae), Vský. 

Feilitssoh Max, sv. pán, ministr ba vor. 
(■ 1834 v Trogenu). R. 1865 stal se sekre- 
tářem a 1872 vrchním radou v ministerstvě 
vnitra, 1877 polic, presidentem a působí od 
r x88z jako ministr vnitra, řídě se zásadami 
dosti liberálními a věnuje pozornost národo- 
hospodářským poměrům. Jeho přičiněním za- 
vedeno mnoho užitečných zařízení, zvláště 
pojišťování proti krupobití, o vybírání plemen- 
ných býků a j. 

Fala Eduard, právník něm., romanista 
i-" 1813 v BrunSvíku — t 1858 u Eislebenu). 
Vydav monografii Da$ Recht der Koliation 
(Heidelberk, 1842), habilitoval se r. 1843 j<^k° 
soukromý docent v Heidelberce, byl však ještě 
na konci t. r. povolán za řád. proL řím. práva 
do Curichu. Tam vydal Chrestomaíie der Be- 
weisstelien fw Fuchta's Pandekten, Z Curichu 
dostal se za prof. řím. práva do Jeny a odtud 
7a prof. pandekt do Tubink. Hlavním dílem 
jeho jest Da$ Recht der Kodi^tlle (Erlanky. 
1831 a 1853, 2 sv.), které tvoří 44. a 45. díl 
Gliíckovy »Erláuterung der Pandekten «. Kro- 
mě toho napsal také Beitráge \ur Lehre von 
dtr Sovation und Delegatiou (Jena, 1850). 

F«tot«ll1>«r|^r,téžFa) sten ber ger,umě- 
tecki rodina pocházející z Kitzbiihlu v Ty- 
rolsku. Znamenitější členové jsou: 1) F. An- 
dreas* sochař (* 1646 v Kitzbuhlu — + 1735 
v Nfnichové). Vyučiv se u svého otce, odebral 
«e r. 1674 do Mnichova, kde jeho práce došly 
takové pochvaly, že byl již r. 1676 jmenován 
dvorním sochařem. Jeho plastická díla, větši- 



nou náboženská, buď sochy nebo reliéfy a 
ozdoby, zhotovena jsou ze dřeva, dílem též 
z mramoru a slonové kosti; nejzdařilejším 
z nich jest Abraham obétujici I^dka, skupina 
ze dřeva v theatinském kostele v Mnichově. 
Na hl. oltáři chrámu Sv. Petra t. stojí jeho 
čtyři církevní Otcové: Ambro^, Antonín, Jero- 
ným a Řehoř, pak socha Sv. Petra, — 2) F. 
Anton, dobrý malíř krajin (* 1678 v Inšpruku, 
f 1722 ve Vídni). Zdařilé jeho obrazy nachá- 
zejí se v galeriích v Drážďanech a ve Vídni 
(v Belvederu). — 3) F. Simeon Benedikt, 
histor. malíř (* 1695 v Kitzbiihlu — I 1759 
v Rottenberku), ozdobil dóm pasovský, chrám 
rottenberský a mnohé kostely tyrolské a j. 
malbami na omítce. 

Feistmantel: 1) F. Franz Ci" 1786 v Inš- 
pruku — t 1857 v Praze), německý herec 
divadelní a Člen zemského, za jeho dob stavov- 
ského divadla v Praze, z nejpopulárnějších 
osobností pražských v dobách předbřezno- 
vých jako umělec i jako vzorný občan. Jakožto 
syn vážených a zámožných rodičů byl usta- 
noven k obchodu. Avšak láska k umění od- 
vrátila ho od povolání kupeckého, a F. vy- 
stoupil jako herec u kterési společnosti a též 
v rodišti svém, kde po některý Čas byl enga- 
žován. S počátku hrával milovníky, později 
věnoval se oboru komickému, v němž vynikl 
neobyčejně. Pobyv u různých divadel, dostal 
se r. 1817 do Prahy, právě v době, kdy divadlo 
za příčinou smrti obezřelého a zkušeného ře- 
ditele Liebicha nalézalo se v uměl. úpadku. 
F. náleilel k umělcům nad jiné povolaným, 
kteří dovedli ústavu získati novou náklonnost 
obecenstva, i měla v něm ovdovělá Johanna 
Liebichova, jížto ředilelství svěřeno bylo a po 
tři roky při ní zůstalo, mocnou oporu. Te- 
prve r. 1820 páni stavové, uznavše nedosta- 
tečnost řízení divadla, povolali ředitele Hol- 
beina, který s lepšími členy, především pak 
s F-tlem, novou smlouvu uzavřel. F. zůstal 
pak i za pozdějších přeměn ředitelských čle- 
nem stavovského něm. divadla až do r. 1848, 
kdy šel na odpočinek; avšak i později vystu- 
poval jako host až do své smrti. F. byl umě- 
lec na slovo braný. Vzácnou vlastností jeho 
jakožto komika byla umírněnost, která nikdy 
nedopouštěla přehánění. Hra jeho byla přiro- 
zená, z mezí nevybočující a tudíž u obecen- 
stva soudnějšího tím působivější. Jeho mimika 
byla dokonalá, vždy působivá. O lacinou pří- 
zeň galerie F. nikdy se neucházel, a přece byl 
také u těchto Širokých vrstev vysoce oblíben. 
České obecenstvo poznalo a cenilo F-tla ja- 
kožto Jirku v Štěpánkově kuse Čech a Ně- 
mec. Výkon tento stal se pověstným a hra 
dávala se častěji, hlavně za příčinou vystupo- 
vání F-tlova. po němž sotva který herec mly- 
nářského čeledína Jirku účinněji zahrál. F. 
jakožto Němec přál rozvoji českého divadla a 
nikdy neodepřel své ochoty, mohl li mu pro- 
spěti. O nevraživosti národní nebylo při něm 
ani stopy. Bylf F. i vzorem šlechetného muže 
a spravedlnost tvořila základ jeho povahy. 
Rodinu svou vychovával velmi pečlivě a maje 
zření k tomu, že děti mají k rodičům vždy 



70 



Feistmantcl. 



vážnost zachovati, nedopouStčl, aby děti jVho 
do divadla brány byly, kdykoli vystupoval. 
V pozdějších létech, zvláště když na odpočinek 
se odebral, hrával F. úlohy tklivých otcfl a 
jen nékdy v úloze komické vystupoval; svého 
Jirku podržel až do konce. JLT, 

2) F. Rudolf, rytíř, lesník rak.(* v Ottak- 
ringu — t 187 1 ve Vídni), konal gymn. a univ. 
studia ve Vídni, pak absolvoval lesnickou aka- 
demii v Mariabrunně a vstoupil do státní služby, 
r. 1838 jmenován prof. na homicko-lesnické 
fikole ve Šťávnici v Uhrách, r. 1848 stal se 
sekČním radou, 1851 ministeriálním radou 
v ministerstvu financí a řídil pak veškeré 
státní lesnictví rakouské až do r. 1865, kdy 
odešel na odpočinek. Zákon lesní z r. 1852 
pochází od něho. Uveřejnil spisy: Die Forst- 
whsenschaft in ihrem gan\en Umfange und 
mit besonderer Rúcksicht attf dte ósterr. Staa- 
ten (Vídeň, 1835— 37, 4 sv.); AllgemeineWalď 
heUandstafeln (t., 1854, nově spracováno od 
A. Rokitanského 1876); Dte politische Oko- 
nomie mit Rúcksicht aiif das jorstliche Be- 
diirfnis (t., 1856); Dďf Streit uber die Beivirť 
schaftung des Wiťncrwaldes (t., 1870). Srv. 
Ratzeburg, Forstwissenschaftliches Schrift- 
steller-Lexikon (Berlín, 1872). 

3) F. Karel, geolog český, syn F-tla i) 
(* 14. února 1819 v Praze — f 29. září 1885 
na Smíchově). Studoval na gymnasiu a poly- 
technice v Praze a stal se r. 1838 hutním 
úředníkem na panství Křivoklátském a záhy 
samostatným správcem hutí, střídavě ve Sta- 
rých a Nových Hutích, v Roztokách, v Bra- 
ších a posléze v Novém Jáchymově. R. 1878 
opustil službu tu a usadil se na Smíchově. 
Zde, stýkaje se s geology pražskými, hlavně 
8 J. Barrandem, mohl se zdarem pokračovati 
ve své vědecké činnosti na poli geologie a phy- 
topalaeontologie útvarů silurského, kameno- 
uhelného a permského. V otázkách týkajících 
se kamenouhelného útvaru a permu českého 
byl F. autoritou proslulou, jak o tom svědčí 
velká řada prací vědeckých, z nichž tuto uvá 
díme nejdůležitější: Die Sieinkohlengebilde in 
der Umgebung von Radnic íAbh. d. k. bohm. 
Ges. d. Wiss., 1861); Beobacht. Uber fossile 
Pflan\en aus dem SteinkohUnbecken v. Radnic 
(t , 1868); Kamenouhelnd loviště v okoli Radnic 
(Archiv pro přír. výzk. Č. i869>; Beitrag ^nr 
Kenntniss der Steinkohlenflora in der Umg. v. 
Rakonit^ (Lotos, XXII) ; Kamenouhelné lo\iště 
u MalÝch Přílep^ na Lísku ^ Stilci^ u Holoub- 
kova ^ Mirešova a Letkova (Archiv, 1873); 
Beitrag xur Steinkohlenflora von Lahna (Lo- 
tos, XXV); Beitrag ^ur fo$s. Flora der bóhm. 
SteinkohUnbecken (t., XXVIII,; Ueber Cyclo- 
cladia major Lindl. et Hutt. (Verh. d. k. k. 
g. R. A„ 1879): tJber die foss. flora des Han- 
gend\uges im Schlan-Rakoniť^cr Steinkohlen- 
becken (Abh. d. k. bóhm. Ges. d. Wiss., 1881); 
Visuté pásmo flecové ve Slánsko- Rakovnické 

pánvi kamenouhelné (Archiv, 1885); Die Raaro 
nien der bóhm. Steinkohlenformation (Sitz -Ber. 
d. k. bóhm. G. d. Wiss., 1882); Neue Fundo. te 
von Steinkohlenpflam{en in Bóhmen (t.. 1882-; 
O útvaru kamenouhelném ve středních Čechách 



(Archiv, 1884 ; Ueber Araucaroxylon (Abh. d. 
k bohm. Ges. d. Wiss., 1883). O Siluru (v nej- 
širším smyslu) jednají hlavně tyto práce: 
Ober die normalen und abnormen Gesteine des 
Silurgebirges von Mittelbóhmen (Lotos, 1857); 
Die Porphyre im Silurgeb, von Mittelbóhmen 
(Abh. d. k. Ges. d. Wiss, 1859); Die Eisen- 
steine in der Etage D des bóhm, Silurgebirges 
(t., 1876); s J. Krejčím Orographisch-geotekt, 
Obersicht des Silur, Gebietes im Mittl, Bóhmen 
(Archiv, 1885, též česky); O stupni primor* 
dialnim v Čechách (Zpr. spol. geol., 1885, č. 4.); 
Spongien- Reste aus silur. Schichten in Bóhmen 
Sitzb. d. k. b. Ges. d. W., 1884) a j. v. Dále 
uveřejnil jeStě: Beobacht. uber di^ Entstehung 
einiger sphaeroidischer Gebilde im Minerať 
reiche (Abh. d. k. b. Ges. d. Wiss., 1864); 
Ueber einige Sebenprodukte aus bóhm. Hoch' 
ófen (Lotos, 1867 -68); Ueber Dr. \fohr's Er. 
klárung der Entstehung der Steinkohlenflót^e 
(t . 187 i); Geognostische Beob. an der Éisen- 
bahnstrecke von Beraun nach Rakonitx(t.9iSj6); 
Neue Fundorte von Mineralien in Bóhmen (t., 
1888) a j. Srv. B. Katzer, Zprávy spol. geol. 
(1885) a Neues Jahrb. f. Min., Geol. u. Pal. 
(1885). /V. 

4) F. Otakar, geolog a palaeontolo^r čes., 
syn předešl. (* 1848 ve Starých Hutích — 
f 189 1 v Praze). Studoval gymnasium a fa- 
kultu lékařskou v Praze, kde nabyl i dokto- 
rátu lékařství r. 1873. Již během studií svých 
zabýval se F. geologií a palaeontologíí, jsa 
v tom podporován hlavně otcem svým Karlem. 
Zvláště útvary kamenouhelný a pcrmský staly 
se předmětem jeho badání, jak o tom svědčí 
mnohé práce jeho, z nichž uvádíme nejhlav- 
nější: Ober Pflan\enpetref akte aus dem Syřaner 
Gasschiefer sowie seine Lagerung und sein Ver- 
háltniss ^M den úbrigen Schichten (Zpr. kr. č. 
sp. n., 1870); Steinkohlenflora von Kralup in 
Bóhmen (4*, Pojedn. k. Č. sp. n., 1871); Ober 
Fruchtsiánde foss. Pfl. aus d. bóhm, Steinkohlen- 
forni (Zpr. k. č. sp. n., 1871); Ober die Stein- 
kohlenablagcrung am Fusse des Riesengebirges 
(t., 1871); Ober Fflan\enreste aus dem Kohlen* 
becken von Merklín (t.. 1872); C^er die Perm- 
formation ^wischen Budweis und Ffauenberg 
(t., ^872); Ober Fruchtstadien fossilcr fyian^en 
aus der bóhm, Steinkohlen form (Pojedn. k. č, 
sp. n., 1872'!; Ober Baumfarrenreste der bóhm, 
Steinkohlen-, Perm- und Kreideform (t., 1872); 
Ober foss. Baumfarrenreste Bóhmens (Verh. d. 
k. k. geol. Reichsanst., 1872) ; Beitr.^ur Kenntn, 
d, Ausdehn. d. sog. Nvřaner Gasschiefers u. 
seiner ^7ora(Jahrb.d.k.k. g. Reichsanst., 1872); 
Steinkohlen- u. Perm.-Abl. im N, W. v. Prag 
(Pojedn. k. č. sp. n., 1873); Das Kohlenkalk- 
vorkommen b, Rothwaltersdorf in d. Graf sek. 
Glat:( u, dessen org, Einschlússe (Zeitschr. d. 
D. geol. Ges. a Sitzb. d. k. G. d. Wiss., 1873); 
Ober den Niirschaner Gasschiefer^ dessen geol. 
Stellung und org, Einschl. (t., 1873). R. 1873 
ve Verh. d. k. k. geol. Reichsanst.: Ober die 
innige Be\iehung der bóhm. Steinkohlen' und 
Perm form \u einander; Ober die Analogie d, 
drei Steinkohlenhar^e Anthrakoxen, Middletonit 
u. Tasmánií, und ihre vermeintl. Abstammung; 



Feistritz — Feith. 



71 



tn 



Die Minchfiora der Bóhm^-Broder Ablagerung: spis kr. čes. spol. nauk, 1890, j^tab. a geol. 
Geol, SteÚung u. Verbreitung der verkieseiteu mapa). Výsledky badání F'4Ílova o florách Au- 
Hí*l\er in Bóhm.; Cber die Steinkohlenablag stralie i Tasmánie amem^ny jsou v díle: Geo* 
b. Brandau im Lr^gebirge (Sitzb. d. k. b. Ges logical and jMtU^ontological relations of ihe 
d. Wiss.. i873>; Cbersichtl. Darstellung d. cocd Mmé píantbeaňng beds of palaeoioie and 
Fundortevon bÓhm. Stehkohlenpetrefakten p^éíí^i mteso^otc age in Eastern Ausiralia and Tasma- 

nia (Sydney, 1891). Různá pojednání uveřej- 
nil F.: v Jahrbuch a Verhandl. d. k. geolog. 
Keichsanstalt. Zprávy král. české spol. nauk, 
Zettschr. d. D. geol. Gesellschaft Journal of 
the Asiatic Society of Bengál, Neues Jahrb 
f. Min., Geol. u. Pal., Records of the Geol 
Survey of India, Proč. As. Soc. Bengál, Geol 
Magazíne, Lotos, Vesmír a j ; pojednání zemč 
pisná a cestopisná ve většině českých den 
nich listd, ve Světozoru, Lumíru, dále články 
v Časopise Musea král. Českého, v Archivu 
zemědělském, Zeměp. sborníku (některé z nich 
vyšly samostatně, t. Vých. Indie Britská r. 1886 
a Klimatické stanice v Indii r. 1888), Globus, 
Ausland atd. Ottova Slovníka nauč. byl členem 
vrchní redakce a odborným redaktorem geo- 
logie. Mimo vlastní obor přispíval i články 
o Indii. Zabýval se rád i kresbou a malbou 
krajin, staveb atd., zvláště indických, a na- 
hromadil tak za čas svého pobytu v Ind i 
obrovskou sbírku krásných a věrných náčrtů. 
O pobytu v Indii jedná ve spisku: Osm let ve 
východní Indii (Praha, 1887). F. byl řádným 
členem Akademie české, Kr. české spol. nauk 
a jiných spol. domácích i cizích. Pé, 

Feistritz, jméno mnoha obcí a potoků 
ve Štýrsku, KraAsku, Korutansku a j., jichž 
původní slov. název byl Bistrica. Dnes 
jsou z valné části poněmčilé. Uvádíme: 
1) Deutsch-F., městys v okr. hejt, Stýrsko- 
hradeckém, na 1. bř. Múry, se 141 1 obyv. 
(1890, jako obec 2888), kteří se živí země- 
dělstvím, chovem dobytka a hornictvím. 
V zdejších dolech těžilo prý se již za doby 
keltské a germánské. R. 1886 dobylo se tu 
300 tun zinkové rudy, 95 tun olova, a 117 kg 
stříbra. — 2) Windisch-F. viz Bistrica 
Slovenska. 

Feitama Sibrand, holi. básník dramat, 
a překladatel (* 1694 — f 1758 v Amster- 
dame), napsal značný poČet (i^-amat dle franc. 
pravidel aesthétismu klassického a napodobí- 
cích i soudobé vzory franc. umění dramat. 



tos, 1873); tyber die Verbreitu]^jiufi9&l, Stel 

Imng d, verkitíšiáĚm ékřtnlkarUenstámme 

flfaawv X^itzb. d. k. b. Ges. d. Wiss. 1873); 

Beitrdge \. Pálaeont, d, Sphaerosiderite im 

Kohlengeb, Bóhmens^ nebst Bemtrlu uber die 

Sandsteine dasHbsi (L,i873); Studien im Ge- 

éiete éies ÉCoMengebirges von Bóhm. (Pojedn. 

k. č. »p. n., 1874); Beitrag ^tir PaUeontologie 

des Kohlengeb. von Ober-Schlesien iVerh. d. 

k. k« geol. Reichsanst , 1874); Beitr,\, Kenntn. 

d. Eqniseten im Kohlengeb. (N. Jahrb. f. Min., 

Geol. u. Pal., 1874); Vorkommen von Soeggo 

ratkia foliosa Stemb, in Oberschiesien (Verh. 

d. k. k. geol. R., 1874); Ober das Vorkommen 

r. Soeg fol. im Stein kohlengeb, v. Oberschle- 

sien tf. uber die Widttigkeit derselben fůr eine 

PáraUelisirung der Svhichten mit dtnen aus 

Búhmen (Zeitschr. d. D. geol. Ges., 1875); 

Die Versteinerungen der bóhm, Steinkohlen- 

gebirgs-Ablagerungen (Kasssl, 4", 298 str., 63 

Ub., 1874— 75 >. 

V díle tomto shrnuta jsou rozsáhlá pozoro- 
váni F tlova o kamenouh. útvaru v Čechách. 
R. 1873 povolán F. do Vídně k vědeckému 
pořádání kollektivní výstavy uhlí všech útvarů 
rak. na světové výstavě; v témž roce přijal 
assistenturu u prof. Ferd. Roemera ve Vrati- 
slavi, kdež setrval do konce r. 1874, kdy svě 
feno mu místo geologa při ústavě geologi 
ckém v Kalkuttě, uprázdněné úmrtím Ferd. 
Stoličky. Zde setrval do r. 1883, kdy povolán 
byl za pr3fessora miner. a geol. při české 
technice. V Indii dovedl F. velikých zkuše- 
nosti svých, nabytých v Evropě, užiti při ba- 
dání v útvarech uhlonosných, geologicky nade 
v^ zajímavých a ve mnohém ohledu se růz- 
nicích od útvarů evropských. Platí to zvláště 
o t. zv. útvaru Gor«dwánském, mocné to sou 
stavě vrstev uhlonosných, spočívajících nad 
azoickými vrstvami a obsahujících zbytky rost- 
lin a obratlovců pouze sladkovodních. Nej- 
cennějším plodem činnosti F-tlovy o útvaru 
tomto jest veliké dílo The fossil flora of the 
Gondwána systém^ uveřejněné v Memoirs ofiByl také výborný překladatel, zejm. Crébil 



the geol. survey of India (Kalkutta, 4 sv 
fol. se 153 tab., 1877—82). Po stránce pa- 
laeontologické i stratigrafické líČí F. v díle 
tomto 8 neobyčejnou důkladností a kritičností 
různá pásma útvaru Gondwánského a stano- 
vil postupný sled jeho vrstev, jež částečně 
náležejí dobé palaeozoické, částečně Triasu a 
Jaře. Týž sled vrstev s florou rázu mesozoi- 
ckého i ve vrstvách palaeozoických shledal 
F. ve vých. Austrálii na zákl. poslaného ma- 
teriálu, o čemž vydal Palaeo^oische und meso- 
\oische Flora des óstl, Australiens (Kassel, 
1878—79, 30 tab., 4*, vyzn. na světové vý- 
stavě v Melbournu první cenou za vědecké 
práce). Později svěřena F-tlovi sbírka rostlin 
zkamenělých z Tasmánie, již popsal v díle 
Chionosné útvary' v Tasmánii (cenou poctěný 



lona, Fénélona a Voltairea. Dramata jeho vy- 
dána r. 1753 (2 sv.), spisy pozůstalé vydal 
Steenwyck. 

Feith (také Feyth) Rhijnvis, básník 
holi (* 1753 ve ZwoUe — f 1824 t.), vystu- 
doval práva, věnoval se však brzy písem- 
nictví. Kromě románů Julia a Ferdinand en 
Constancia sepsal řadu tragédií s náměty 
vlasteneckými nebo náboženskými, jež došly 
úspěchu, mezi jinými: Thir^a; Lndy Johanna 
Gray, Mncius Scaevola. V jeho verších lyri- 
ckých a didakt. Oděn en gedichten a Het 
Graf projevuje se mnoho tendenční, tehdy 
módní, sentimentálnosti a suchopárnosti. Ve 
prose napsal F. Bvieven over verscheidene 
ondenverpen a filosof, a kritické Brieven aan 
Sophie over den gecst van de Kantiaansche 



72 



Feizábád — Fcješ. 



ivijsbegeerte. Sebr. spisy jeho vySly v Amster- 
dame r. 1824 vil 8V. O F-ovi obšírněji psal 
van Kampen ve svých »Ge8chied. d. lett. en 
wetensch. in dc Nederl.< (1821—26). 

Feixáliád viz Faizábád. 

Feixí, Šeich Abdulfádil (FeizuUáh) 
ben Mubarák, nejslavnější básník indopersky 
(* 1547 v Agře — t 1595 t.)i bratr historika 
AbuiFazla (v. t.). Mlád jsa povolán byl ke 
dvoru Akbarovu, který svěřil mu nejprve vy- 
chování svého syna Muráda, načež povolal 
jej k hodnosti dvorního básníka, současně 
i důležité úřady státní mu svěřuje. Jako bratr 
jeho roél i on veliký vliv na veškeru Činnost 
Akbarovu a hlavní účastenství na jeho po- 
kuse, vytvořiti nové náboženství spojením 
nauk brahmanismu a zoroastrismu. Hlavně 
vynikl však jako básník. Slávu básnickou za- 
ložil si Divdnem (asi o 9000 dvoj verších). Týž 
obsahuje hojné Kasidy, hlavně ku chvále 
Akbarové, elegie, gazely a rubdijjdt (čtyřverší), 
mimo to Zarra u churŠíd (Prášek a slunce), 
mystickou báseň, v níž ve shodě 8 uvedeným 
přáním Akbarovým súíismus, zoroastrismus a 
brahmanismus v jediný celek spojuje. Díván 
vyšel v lithografii v Dchli 1845. Po vzoru 
epika perského Niidmího zamýšlel i F. na- 
psati pětici, jež měla obsahovati eposy: 
I. Markasi advdr (střed kruhft), 2. Suteimdn 
u Bilkés (o lásce Šalomounově k Bilkés, krá- 
lovně ze Sáby), 3. Nal u Ddmdn (známé indi- 
cké thema Nal u Damajantí), 4. Heft kiŠver 
(Sedm pásfl zemských) a 5. Akbarndme (knihu 
o Akbarovi). Zbásnil však toliko číslo i. 
(r. 1587) a 3., poslednější překlad ze sanskritu 
o 4000 dvojverších z r. 1595 (vyd. Kalkutta, 
1831, Lukno, 1846). K Činnosti básnické pojí 
se Činnost vědecká, z níž uvádíme lexikogra- 
fické Mavdvid ul Keldm (napajedlo mluvy, 
Kalkutta, 1825), Savdfi-ul-ilhdm (Paprsky zje- 
vení), kommentář ke Koránu, a Lildvati, pře- 
klad spisfl v algebře a geometrii slavného 
indického matheniatika Bháskara Ačárja (Kal- 
kutta, 1828). Pro své názory náboženské 
považován byl právě tak jako bratr jeho za 
atheistu. Jak byl oblíben jako básník, svědči, 
že jednotlivá jeho čtyřverší ražena byla na 
mince Akbarovy. V Evropě jest až ni ne- 
patrné výjimky neznámý. Dk. 

Fejér viz Fehér. 

Fejér Gyorgy, učenec maď. (* 1766 
v Keszthelyi — j 185 1 v Budapešti), studoval 
theologii, historii a filosofii, stal se kanovní- 
kem ve Velkém Varadíně a byl od r. 1824 
knihovníkem universitní knihovny budapešt- 
ské. F. byl z předních a nejhorlivějších budi- 
telů národa maďarského, založil r. 1817 vě- 
decký sborník Tudomdnyos Gyňjtemény, }tnz 
sloužil jazykozpytu, literárním dějinám, hi- 
storii, filosofii, kritice (1817 — 41, 300 měsíč- 
ních svazků), vydal v Budapešti od r. 1809 do 
1842 čtyři svazky Attihropologie, Dějiny filo- 
sofie v prvých osmi stoletích (Budín, 1837) 
a získal si znamenité zásluhy o domácí vědu 
historickou obrovským svým dílem Codex 
': Diplomaticus (43 sv.), sahajícím od dob Arpádů 
až do Jana Hunyadyho. Bbk, 



FcJérpatAky (Bělopotocký) Gašpar 
z Klačan, vlastenec a spisovatel slovenský 
(* 1794 ve Velké Paluze v liptovské stolici — 
t 1874 v liptovském Sv. Mikuláši), vystudovav 
gymnasium v Kežmarku a vyučiv se knih- 
tiskařství, usadil se r. tSzi v lipt. Sv. Miku- 
láši, kde účastnil se horlivě národního ruchu 
slovenského. Tak založil tu půjčovnu knih a 
divadlo, ale obé vlivem maďarským potlačeno. 
Doplniv Četbou své vzdělání, zkoušel se 
i v literatuře a psal básně, cestopisy i menSí 
články poučné. Mimo to vydával po 33 let 
oblíbený Vtastenský kalenddř x'cdle jiných 
obecně užitečných knih, jako byly Siabikdře, 
Kanciondlek a pod. Přilnuv ke škole Štúrové, 
složil za jeho »Slovenské Noviny« kauci 
10.000 zl. Pro tuto lásku k věci slovenské 
zvolen byl již r. 1834 za církevního notáře 
a místního dozorce Školy ve Sv. Mikuláši, 
ale od Maďarů pronásledován a zejména 
r. 1849, kdy přepadli město, nelidsky ztrýznén 
a odvlečen do Aradu, o Čemž sám vypravuje 
v Juno:mannové »Historii literatury*. Později 
byl jmenován přísedícím soudu kollegiálního. 
ale byv záhy sproštěn úřadu, vystěhoval se 
r. 1857 do Náměstova v Oravsku a nadále lil 
v soukromí. 

Fcjérváry: 1) F. Gábor, maď. archaeo- 
log (* na konci XVII. stol. ve stolici šáryS- 
ské — t 1850), vynikl jako horlivý sběratel 
starožitností. Bbk. 

2) F. de Komlós Keresztes [-komlóS 
keresteš] Géza, svob. pán, rak. polní zbroj- 
mistr (♦ 1833 v Josefové v Cechách), vycho- 
ván ve vojenské akademii novoměstské, z níž 
vystoupil 185 1 jako poručík. Postoupiv na 
setníka v gener. štábu, ve válce r. 1859 vy- 
znamenal se v bitvě u Solferína tak, že mu 
přiznán rytířský křížek řádu Marie Terezie. 
R. 1865 povýšen na majora a ustanoven za 
křídelního pobočníka J. V. císaře, 1868 po- 
stoupil na podplukovníka a r. 1872 stal se 
plukovníkem a brigádníkem v uherské zemé 
bráně a ustanoven jako státní tajemník k ruce 
ministrovi zemské obrany uherské, o niž F. 
si získal znamenité zásluhy. R. 1878 postoupil 
na generál majora, 1S83 na polního podmar- 
šálka, 1884 stal se ministrem zemské obrany 
uherské a 1890 povýšen na polního zbroj- 
mistra. — Roku 1892 povolán byl na první 
okres budapeštský poslancem do sněmu říš- 
ského. Po znovuutvoření kabinetu Wekerlova 
r. 1894 setrval v novém ministerstvě a řídil 
krátký čas též ministerstvo orby. Připisuje 
se mu, že jako důvěrník koruny v krisi na- 
stalé, po zamítnutí návrhu zákona o sAatku 
občanském v panské sněmovně, hrál důleži- 
tou úlohu a působil k tomu, aby vláda Weker- 
lova udržela se u vesla a předlohy o sňatku 
občanském byly zachráněny. FM, Bbk, 

F0jei (t. j. Hlavatý) Jan, spisovatel slo* 
venský (* 1764 v Skalníku — f 1813'. Stav 
se inspektorem seniorátu malohontského za- 
ložil r. 1808 knihovnu pro duchovní tohoto 
seniorátu a povzbuzoval je ke studiu a pra- 
cím literárním, které ročně dne 13. září na 
Skalníku byly předčítány a uveřejňovány ve 



Fcjfalík — Felapton. 



73 



spise: SoUmnia, Tím dal podnět ke vzniku 
učené společnosti hontské a sám jako první 
její feditel pfispél do spisu toho četnými 
články, jako: De dmnatione politica; Ueber 
Klapstocics Messias; Ober Bestimmung der Ge- 
Uhrten] Kniha kně\ovikd prvni, a j. Samo- 
statně vydal na ochranu jazyka slovenského: 
De llngua in gentre et de hungarica in specie 
(PreSpurk, 1807;; Hlas volajici k sedlákům 
(t^ x8o8) a Ne\emanum \emanstva i^ádostivým 
(Vacov, i8z2). 

FcJíkUk Julius, literární historik (* 1833 
na Moravě — t i86a ve Vídni). Studoval na 
universitě vídeňské, načež obdržev státní 
stipendium odebral se do Německa, kde, 
zvláště v Berh'ně, horlivě studoval literaturu 
středověkou, jmenovitě německou. Vrátiv se 
usadil se ve Vídni i stal se spolupracovní- 
kem rfizných listů (na př. >Wiener Zeitung<, 
a > Wiener Gymnasialzeitschrift«) a posléze 
úředníkem při dvorní bibliotéce. Jsa výbor- 
ným znalcem středověké literatury i nadán 
bystrým, kritickým duchem, napsal F. někc- 
lik cenných rozprav o staré literatuře něme- 
cké a české, na širokém základě srovnávací 
methody: Ober Kónig \Ven\el van Bóhmen 
als deutschen Liederdichter und uber Unechť 
heit der altbóhm> Píseň milostná krále Vá- 
clava I, <Sitzungsber. d. k. Akad. der Wiss. 
philo8.-histor. Cl. XXV. 1857 azvláStě); Stu- 
dien ^ur Cesch. der altbóhm, Literatur I,— VIL 
(V^ídeň, 1859); Untersuchungen uber altbóhm. 
Verš- und Reimkunst (t. 1859); Zwei bóhm. 
Volksbúcher ^ur Sage von Reinfrit v. Braun- 
schweig (t. , 1859); ^^* Priesters Wernher 
Pria Liet von der Maget (t., 1860); Altčechi- 
sche Leiche^ Lieder u. Sprúche des XIV. m. XV, 
Jhrs, (t., x86a); Urkundl. Beitráge \ur Gesch. 
derUteratengesellschaftenin Máhren (Schriften 
der hist.-stat. Séct. zu Bríinn, 1859); Die 
bóhm, Elisabethlegende (t., 186 z, tu podána 
také zpráva o lat.-něm -Čes. glossáři brněn- 
ském j; Volksschauspiele aus Máhren (Vídeň, 
1864; tento spis pod názvem Dramat, hry 
národa moravského měl spolu se Zlomky 
Mtaročes, legendy o sv, Anselmovi vyjíti česky 
v Cas. Musejním r. 1859); Ober die Kónigin- 
ho/a- Handschrift (t., 1860). Jakkoli všecky 
tyto studie patří k nejlepšímu, co tehda o čes. 
literatuře psáno, nedoznal za ně F. v Čechách 
tdéUu« a sice proto, že rozpravou první při- 
spěl nejvíce k objevení padělku Milostné písně 
Václavovy (viz Č. Mus , 1858) a ve spise 
o Kralodvorském rukopise i jinde té doby 
nejrozhodněji a nejvážněji vystoupil proti 
pravosti t^'to památky, čímž vzbudil nejen 
bouři polemiky proti svým vědeckým názo- 
rům, nýbrž i nejkrajnější nevoli proti své 
osobnosti (srovnej » Veselé rozjímání o nej- 
novější fejfalíkiaděc od J. Burgeršteina, Ví- 
deň, x86i), pro niž pak často na skutečné 
jeho přednosti a zásluhy o probadání staro- 
čes. literatury neprávem zapomínáno. Hš, 

Fé]Mt^0g7 [heďj, městys v Uhrách, 
v župě báČsko bodrožské, okr. topolském, má 
5169 ob. maď. a něm. (1890), ev.-lut. a ev.- 
ref. farní chrámy, 4 elem. Školy, želez, sta- 



nici a telegr, úřad v Hegyes-Feketehegyi a 
poštu /?{. 

Fekete-Patak viz Kobeliarova. 

Fekete-Ogy viz Ogy. 

FekOl^a Andrija, spis. slovinský (^ 1851 
v Negově ve Štýrsku), kněz, vynikl jako zna- 
lec literatury slovinské a chorvatské. Z jeho 
pojednání uvádíme: Primo!( Trubar (Zora, 
1877); Ljudevit Gťij (Křes, 1881); Stanko Vrax 
(t., 1882): O ^aČetkih kristjanstva na slov. 
Xemlji; O početkih slov. knji^ev a pod. 

Fekalometr, přístroj k určení vody ob- 
sažené ve škrobu, zakládá se na tom, že 
Škrob obsahující vodu nabotnává. Dá-li se 
tedy do skleněné trubky škrob a navlhčí-li 
se, přibude mu objemu tím více, čím sušší 
byl. Hlkr. 

Fel (lat.), žluč. — F. tauri depuratum, 
žluč volská čištěná, jest v lékárnictví 
tekutina ze žlučového měchýře vola, jež 
čerstvá se smíchá s určitým množstvím 
9o7o lihu k tomu účelu, abychom vyloučili 
nejen mechanické přimíSeny organické, ale 
i část barviva. Ustáním a filtrováním uči- 
štěný roztok se pak na parní lázni do sucha 
odpaří. Jest to prášek nažloutlý, chuti hořké, 
nasládlé, ve vodě i lihu rozpustný. Obsahuje 
hlavně natrium, částečně také kalium, glyko- 
cholat, taurocholat, pak cholin, cholesterin, 
lecithin (kyselinu glyc. fosforovou\ kysehnu 
mléčnou, tuk a něco barviva. Přípravku to- 
hoto užívalo se dříve v lékařství jako hořkého 
léčiva, v nejnovější době se zřídka upotře- 
buje. Nejnovější farmakopoea rakouská již 
jej vyloučila. šnk. 

Fel-ová Marie, dramat, pěvkyně franc. 
(* 1713 v Bordeaux — f asi 1790 v Paříži) 
vynikala vedle umění pěveckého a dramati- 
ckého i neobyčejnou krásou a spanilostí ze- 
vnějšku. R. 1733 vystoupila poprvé v Opeře, 
v níž pak pfisobila po čtvrt století s neoby- 
čejným zdarem. První úlohy v pracích Ra- 
meauových, Mouretových a Mondonvilleových 
sama si vytvořila. Největší úspěch její, jenž 
dlouho ještě žil v paměti obecenstva, byla 
úloha Coletty v Rousseauově »Devin du vil* 
lagec R. 1750 odeSla F-ová z Opery, ale až 
do r. 1776 byla členem komorního hudeb, 
sboru král. Pověstné jsou milostné styky její, 
hlavně s baronem Grimmem, básníkem Cahu- 
zacem a pasteli stou La Tourem, který zho- 
tovil krásnou její podobiznu, nyní ve sbír- 
kách jeho v Quentinu vystavenou. 

Feíanitx, též Felaníche [-ičej, starověké 
Canati^ město v jv, části ostr. Mallorky v okr. 
manacorském s 12.053 ob. (1887), pěstuje a 
vyváží víno a hotovi vkusné zboží hliněné, 
zvi. t.zv.jarras. Na jihových. vystupuje Puig 
de San Salvador do výše 500 m; zde nalézá 
se poutnické místo s krásnou vyhlídkou 
a zbytky starého kastelu z dob maurských. 
Přístavem města jest Puerto Colon, i2/:m 
na jv. vzdálený. 

Felapton, starodávný zobecnělý název 
pro určitý tvar (modus) závěru třetí figury, 
ve kterém svrchní návěst všeobecně záporná 
(e), zpodní však všeobecně kladná {a) jest; 



74 



Felasové — Felder. 



rozsudek z nich následuje částečné záporný 
(o), podle vzorce 

e) M JL P 
m) M — S, tedy 

o) ys^P,— M^íklad: 
Hudební skladatelé nejsou ii«t«r«- 

listy, 
Hudební skladatelé jsou umčlci, tedy 

Aspoň néktefí umělci nejsou nátura- 

listy. 
Ostatně VIZ Figura a Modus. Dd, 

VéÍMŠÚVé viz PalaSové. 

Felátové viz Fulbeové. 

Felte (z ital. felpa), také felbel, felpel, 
nazývá se Špatnější druh tkaniny aksamitové, 
kde pouze osnova je hedvábná, útek vSak 
vlněný nebo bavlněný. Vlas jest delší ještě 
než u tkanin plyšových a položen k jedné 
straně. Hedvábné tkaniny této užívá se nej- 
více na povlaky mužských klobouků hedváb 
ných (cylindrů). 

F^lballka, ves v Čechách u Rpet, hejt., 
okr., pS. Hořovice (4 km jv.)i fara Jince, 37 d., 
228 OD. č. (i8go). Na »Vostrém« ložisko že- 
lezné rudy. 

Felllár, ves v Uhrách na 1. bř. Dunaje 
v župě prešpurské, okresu dolnožitavském 
(alsó-csallókozském) s 1488 ob. maď. (1890), 
kat. chrámem, školou, zámkem a parkem 
hrab. Batthyányiho, pivovarem, lihovarem a 
poštou. Rodiště spisovatele macf. IstvánfTyho 
a Ign. MészároSe. Rx. 

Felliem viz Vrbice. 

von Felllis^r Joh. Ignaz, paedagog a 
reformátor školství obecného (* 1724 ve Vel- 
kém Hlohově — t 1788 v Prešpurce), studo- 
val bohosloví ve Vratislavi, vstoupil pak do 
řádu augustiniánského a stal se r. 1760 opa- 
tem v Zahani. Veden jsa snahou povznésti 
kleslé vychování a vzdělání obecného lidu a 
poznav jasně zvrácenost a nesprávnost cest, 
jimiž nejnutnější poznatky ve Školách národ- 
ních se šířily, zatoužil po opravách věcných, 
po nové vychovatelské methodě Školství ná- 
rodního. R. 1762 navštívil tajně Berlín, aby 
tam seznal první »reálnou školu c zřízenou 
Heckerem a přesvědčil se z vlastního názoru 
o prospěšnosti Háhnovy methody »tabellární 
a písmové*. Vrátiv se domů, jal se v tomto 
smyslu opravovati Školství svého kraje. Záhy 
povšimnul si počínání jeho pruský ministr 
hrabě Schlabrendorf a svčřil mu reorganisaci 
katol. školství slezského, v kteréžto úloze F. 
zredigoval soustavu i postup vychovatelský 
pro svěřený mu okres t. zv. Generallanď 
schulreglement z r. 1763, jež bylo na dlouhou 
dobu podkladem plánů učebních a organisace 
obecných Skol. Podstatný obsah této organi 
sace záležel v tom, že návštěva školy národní 
stala se obecně povinnou, že vypracován po- 
drobný vyučovací plán nižší a vyšší Školy 
primární a školy normální a že zavedeny 
jsou totožné knihy příručně. R. 1774 byl F. 
povolán Marií Terezií do Rakouska a jmeno- 
ván generálním ředitelem škol v zemích ra- 
kouských. I pro Rakousko vydal téhož ještě 



roku Allgemeiner Schutplan fúr die deutschen 
Schulen in den k, k, Erblándern a brzy potom 
vyložil své paedagogické zásady v brožuře 
Eigetífchaften, Wissenschaften und Beieigen 
rechtschaffener Schulleute , . . atd., v níž žádá 
na učitelích názornost a indukcí v postupu 
mypuiiyyjiní samostatné soudnosti v chovan- 
cích. K. 1778 ^aU WĎWwékaMAáa v Prusku 
úplně a stal se proboštem v PiclpuiVT. IGa 

Íosefa II. ztratil svůj vliv. Srov. Salzmann, 
)enkwiirdigkeit aus dem Leben ausgez. 
Teutschen (1802, str. 330) a F. Schlosser, 
Geschichte des 18. ond des 19 J. (1844, 4. dli, 
str. 430); V. Gabriel, Obrázky ze Školství če- 
ského a rak. f Matice lidu 1891 č. 3, str. 71). 

Fellieké Taury (Pel ber- neboli Vel ber 
Tauern) viz Taury. 

Felter, z něm. Feldscheerer, polní la- 
zebník, p. ranhojič, obyčejný holič ob- 
čanský, druhdy najatý na trvání války a v mi- 
nulých stoletích, kdy leda vojevůdcové a 
vyšší velitelé mívali s sebou tělesné své lé- 
kaře a nebyla jako nyní vyvinuta lidskost a 
péče pro raněné vojíny, jediný zdravotnický 
pomocník těchto ubožáky; ^ > těch fů stojí- 
cích vědecky na stupni zcela nízkém, bylo při 
vojscích málo, původně jen u každého pluku 
jeden. Teprve ve válkách proti Francii na roz- 
hraní věků XVni. a XIX. začínala voj. správa 
lépe se starati, stinovíc nad f-y graduované 
lékaře, doktory, a zanikl potom i titul ff. FM. 

Feldliaoh, sídlo okr. hejtm. a okr. soudu 
ve Štýrsku na pr. bř. Raaby, s 1570 oby v. 
(1890), pivovarem a cihelnami. Stanice rak.- 
státních drah. O blízký hrad Riegersburg 
pokoušeli se svého času marně Turci. V zámku 
nalézá se krypta hrabat Purgstallů a zname- 
nitá sbírka zbraní. 

Feldberg: 1) F., nejvyšší vrchol Černého 
lesa u Todtnavy v Badensku, 1494 m n. m. 
Na něm hostinec a rozhledna s vyhlídkou do 
Voges i Alp. Na vých. jeho úpatí nalézá se 
v kraji botanicky zajímavém u výši iii3m 
n. m. Feldsee č. Feldberger See, jezírko 
^ ha veliké a 34m hluboké- — 2) Velký a 
M al ý F. vHessen-Nassavsku, nejvyšší vrcholy 
Taunu, 880 a 827 m n. m., často navštěvované 
pro pěknou vyhlídku. 

Feldegg Christoph, rak. plukovník a 
znamenitý zvěroznalec (* 1779 v Krumlově, 
\ 1845 v Lipsku), vstoupil do vojska r. 1808 
a vyznamenal se v bitvách u Áspern r. 1809 
a u Drážďan r 1813. Proslulá jeho sbírka 
přírodovědecká Čítala přes 4000 ptáků a přes 
3000 korýSů. FAÍ, 

Felden {Bóhmischdorferfelden), víska v Če- 
chách u České vsi, hejtm., okr., fara, pS. Ja- 
blonné; g d., 52 ob. n. (1890). 

Felder: 1) F. Ca j etan, svob. pán, stát- 
ník rak. (* 1814 ve Vídni). Usadil se ve Vídni 
jako advokát a docent státních dějin, působil 
při vypracování obecního řádu vídeňského a 
v 1. 1868 — 1878 jako purkmistr počal stavěti 
nový vodovod a radnici. Od r. 1869 jest do- 
životním členem panské sněmovny a ředite- 
lem Sev. dráhy cis. Ferdinanda. Se zemřelým 
synem svým Rudolfem konal vědecké cesty 



Feldkirch — de Feletz. 



75 



do krajin polárních a východních, přinesl s se* 
boQ odtud mnoho sbírek pffrodnin, z nichž 
nejproslulejší jest sbírka nriotýlQ indických, 
a napsal kromé četných pojednání o hmyzu 
spis: Die Gemeindevenvaltung der Reichshaupť 
und Residenxstadt ^^^en in den J, 1862— 70 
lu 187^-76 (Vídeň, 1878, 3. sv.). 

3} F. Franz Michael, něm. spis. samouk 
{* '839 v Schoppernavi ve Vorarlberku — 
\ z8^ t.)* Jako sedlák vzdělával se v sou- 
kromfa záhy pokouSel se v básnictví. Vliv 
jeho na lid jeho rodného kraje znepřátelil mu 
duchovenstvo. Napsal povídku Númmamůllers 
und das Schtvar^okasperln (Lindava, 1863); 
Sonderlirtge (Lipsko, 1867); Reich und Arm 
it., t868), veskrze obrazy ze Života bregenz 
ského, které kromě výborné tendence hospo- 
dářsko-aociální zasluhují pozornost i pro pa* 
trnč spisovatelské nadání F-a, důkladnou zna- 
lost lidu i pOdy. F<fiv život vylíčil Sander 
(Tn§pruk, 2. vyd. 1873). 

Feldldroh. město ve Vorarlbersku, na 
f. lile, nedaleko jejího vtoku do Rýna, 457 m 
n. m., s 3811 obyv. (1890), mezi nimi 177 Italfl. 
Město pěkné položené v údolí mezi příkrými 
erázy leží na železnici Arlberské, od níž zde 
odbočuje traf do Buchsu, připojujíc ji k že- 
lezniční síti ivýcarské. Jest sídlem okr. hejtm., 
kraj. a okr. soudu, gener. vikáře (s biskupskou 
jarisdikcf) pro Vorarlberg, obch. a Živnosten- 
ské komory a hl. celního úřadu. Z budov zaslu- 
hují zmínky 4 kostely, zvláště krásný gotický 
kostel farní, kapucínský klášter a radnice, 
z ústavů vzdělávacích: reálné gymnasium, 
Ikola kresličská, výchov, ústav jesuitský z v. 
Stelta matutinat soukr. dívčí škola, botan. za- 
hrada; velká nemocnice a lázně. V blízkém 
Tisisu soukr. katol. ústav učitelský. Průmysl 
značnýt zvi. spracování bavlny, slévárna na 
zrony a mosaz, továrna na laky a fermež, 
střfkačk)r a j. Velké mlýny a pily. F. děkuje 
svůj vznik v IX. stol. hrabatům z Montfortu, 
jichž starožitný zámek Schattenburg do- 
sud nad nněstem trčí. Roku 1376 dostalo se 
koupi arcivévodům rakouským. Asi i % km 
k záp. leží M a rgare ten kapf s krásnou vy- 
hlídkou do údolí rýnského. Zde odrazil Jelačič 
22. a 23. bř. X799 útok vojska franc. a 15. list. 
1S05 vzdal se zde Francouzům rak. generál 
WoT&kehl se 6000 muži. 

Peldldrohon v Korutanech viz Terg. 

Feldkretsohen viz Krčmo v. 

Feldmaim Leopold, dram. spis. něm. 
(* 1802 v Mnichově — \ 1882 ve Vídni), jsa 
židovského původu stal se obchodníkem a pak 
žumaliatou-spisovatelem; r. 1850 dramatur- 
f;em divadla na Vídence ve Vídni. Z pětile- 
tého pobytu v Řecku pochází řada Črt cesto- 
pitných v předních listech něm. Vedle //d/- 
lenliedtr (1835, satira na nešťastnou lásku) a 
oblíbené veselohry Der Sohn auf Reisen na- 
psal řada komedií, jichž sbírka vyšla v 1. 1848 
až 1852 v 6 sv. ve Vídni a pokračování ve 
i sv. v Berlíně, 1855—57. 

Feldmanowski Hieronim, spis. polský, 
byltajemnfkem»Towarzy8twaprzyjaciólnauk« 
v Poznani a vydal cenné překlady jihoslovan- 



ských písní: Piešni ilirskie 'Poznaň, 186 1); 
Piešni kroackie řt., 1867). Ve sbírce Drobnostki 
poetycine (t., x86i) uveřejnil též některé pře- 
klady z Byrona, Goetha a Schillera a vydal 
několik příručních a příležitostných spisů: 
Katalog biblioteki Towar\. pr^yj, nauk poinaii- 
8kiego{t , 1869); Wenecya wpi\ededniu r. r86& 
(t.. 1866) a j. 

F6ldmanohall(nčm.), polní maršálek. 
F.Lieutenant^ polní pod maršálek. 

Feldsberg: 1) F.obec dolnorakouská, viz 
Valtice. — 2) r. švýcarský viz Felsberg. 

Felds«e viz Feldberg i). 

Feldsohlange (něm.), srubnice, taras- 
nice. 

Feldská ieleniloe ve velkovév. Sasko- 
Výmarském a Sasko Meiningenském, má roz- 
chod I m, délku 44 kntt jest majetkem sasko* 
meiningenským, ale ve správě soukromé; sta- 
věla se v 1. 70tých, má na jednom dílu sklo- 
nitost 1:25, stála do r. 1889 1,386.199 marek 
a jezdí se po ni tendrovými lokomotivami sou- 
stavy Kraussovy. fík, 

Feldwebel (něm.), Sikovatel. 

Feldzengmelster (něm.), zbroj mistr 
polní. 

Felésyháza : 1) K i s - K ú n-F. [kiSleďháza I , 
město se zřízeným magistrátem v župě pešf- 
pilis Solt-malo-kumánské, okr. dolno-maloku- 
mánském, má 30.326 obyv. maď. (1890), dva 
katol. chrámy, synagogu, župnídům, v němž 
Kumánové konali svá shromáždění, okr. soud, 
notářství, úřad pro odvážení tabáku, nižší 
gymn., ústav učitelský, průmyslovou a ně- 
kolik obecných Skol, banku, lékárnu, tiskárnu, 
parní mlýn, stanici dráhy a poštu. V XVII. st. 
byla F. Turky zničena a teprve r. 1743 při- 
stěhovalci zalidněna. Obyv. zabývá se rolni- 
ctvím, rozsáhlým chovem dobytka, ovocnář- 
stvím, vinařstvím a průmyslem. Velké trhy 
na dobytek. — 2) F. Bihar-F., ves v uher, 
župě biharské, okr. szalardském, na pr. bř. 
řeky Berettyo, má 1607 obyv. maď. a rum. 
(1890), reform. farní chrám, synagogu, 2 elem. 
Školy a poštu. Zde pěstuji proslulé druhy ta- 
báku. Rx» 

Felek: 1) F., ves v nádasmentském okr. 
kološské župy vSedmihradech, u samého mě- 
sta Kolose, má 17 19 obyv. rum. (1890), řecko- 
katol. far. kostel a poštu. Obyv. zabývá se 
povoznictvím, pol. hospodářstvím a chovem 
dobytka. Na blízku solný pramen. — 2) F. 
v župě sibiAské viz Freck. 

Feleki Miklós, dram. herec maď. (* 1818 
v Udvarhelyszéku), Jest od r. 1852 Členem 
národ divadla maď. a od r. 1885 ředitelem 
divadla budínského. R. 1858 pojal za man- 
želku vynikající maď. tragédku Floru Mun- 
kácsyovou (roz. v Báji, 1836), která byla od 
r. 1855 až do nedávná Členem národ, divadla 
maď. a zejména v Shakespearových tragé- 
diích íOfelie, Julie) vynikala. Bbk. 

de Feletz Charles Marie Dorimond, 
abbé, franc. kritik, liter. (* 1767 u Brivela- 
Gaillarde — + 1850 v Paříži), učil filosofii a 
bohosloví v SainteBarbe a byl pronásledován, 
poněvadž odpíral přísahu konstituční. R. 1801 



76 



Felgenhauer — Felibrige. 



vstoupil v Paříži do redakce »Jour. des Dé- 
bats<, kdež vedl skoro třicet let kritiku lite- 
rární. R. 1820 stal se inspektorem, r. 1S26 
členem pařížské akademie. Účastnil se publi- 
kací »Plutarque fran9.«, v »Encyclop. des 
gens du monde<, »Lettres champenoises« a 
sepsal také některé dobré Životopisy, zejm. 
La Fontainfiv a Geoffroyův. Sebrané kritické 
články jeho vyšly v 6 sv, v Paříži od r. 1828 
{Síélanges de philosophie^ ďhistoire et de litté- 
rature) a r. 1840 {Jugementi histor, et Vittér.). 
Srv. Villemain, Souvcnirs contemp. I. F. byl 
znamenitou autoritou ve své době. 

Felgenhauer Pavel, mystik a theosof 
český (* na sklonku XVI. stol. v BuŠkovicích 
v Žatecku — f 1660), byl synem protestant- 
ského kněze a studoval bohosloví ve Vitém* 
bérce. Od r. 1620 počíná ve vlasti jeho pro- 
rocky kazatelská Činnost. Systém jeho byl, 
zdá se, blízký materialismu a pantheismu my- 
stickému. Z Čech byv vypuzen r. 1623 utekl 
se do Amsterdamu, odkudž u Jansena vydával 
mnoho spisQ, útočících také proti organisaci 
církevní i světské. Bvl vypovězen nejprve 
z Amsterdamu, později z Bederkesu u Brém 
a ze Sohling v Hannoversku. Odtud odeSel 
do Hamburku, kde ztrácejí se jeho stopy. 
Ze spisfi jeho jsou význačnější: Speculum 
temporis (1620); Aurora sapientiae (1628); 
Sphaera sapientiae {i6$o); Prognosticon astro- 
logico-propheticum (165Č); Nova cosmograjía 
et dimensio circuli (1660). 

Felibe viz Plovdiv. 

Félibien [-bian J André, sieur des A v a u x 
et de Javercy, stavitel a dějepisec franc. 
(* 1619 v Chartres — f 1695 v Paříži), stu- 
doval v Paříži a byl pak tajemníkem franc. 
vyslance v Římě. Vrátiv se do vlasti stal se 
r. 1666 historiografem staveb, později tajem- 
níkem stavitelské akademie a strážcem kabi- 
netu antik. F. účastnil se založení akademie 
»des inscriptionsc a sepsal mnoho studií lite- 
rárních a umělecky dějepisných, zejména: 
Entretiens sur les vies et les ouvrages des plus 
excellents peintres (1666—88. 5 sv.); Origine 
de la pehiture (1660); Description duCháteau 
de Versailles (1674); Descr, des Tableaux^ sta- 
tues et bustes des maisons royales (167 1). 

Felibrlg^e [felibridž| je sdružení spisova- 
telů, předem básníků, pak umělců vůbec, 
kteří pracují k povznesení jazyka proven9al- 
ského {lengua d^oc) a Činnost svoji vůbec vě- 
nují národnímu, kulturnímu i politickému pro 
spěchu užší vlasti svojí. Slovo to, jež Mistral 
uvedl v oběh, odvozují obyčejně buďzlatin- 
8kého/e/ií>r/s afellebris (kojenec), buďz řeckého 
filebraios (přítel hebrejštiny, zákonnik vůbec) 
txfilabros (přítel krásna). Základy k sdružení 
položeny r. 1852 almanachem Li Prouven^alo 
vydaným z podnětu básníka a politika Josefa 
Roumanillea, vedle něhož měli hlavně Frederi 
Mistral a Anselm Mathieu zásluhu o toto dílo. 
R. 1853 pořádán sjezd a vydání nového alma 
nachu pod J. B. Gautem^ R. 1854 sestoupila 
se skupina avignonských básníků v zámku 
Font-Ségugne (ve Vaucluse) v literární školu 
pod jménem felibrů. Byli to: Jos. Rouma- 



nille (1818^91;, Pavel Giera (1816— 6x)» Jan 
Brunet (* 1822). Alf. Tavan (* 18331, Anselm 
Mathieu (*- 1828), T. Aubanel (1829-1886) a 
Fr. Mistral (* i83o'> — celkem sedm ČlenA. — 
Usneseno tu, vydati lidovou knihu, kalendář, 
který by Šířil vedle Usky a úcty k jazyku 
i vědomosti praktické i dějepisné a mravní 
Ten je původ výborné Ármana prouveneau pe» 
lou bel an de Diéu tSSS, která vychází dosud 
a v níž vedle nejcennějších básní a povídek 
Mistralových a j. uveřejněny i rady a pokyny 
k hmotné i duševní výchově lidové směřující 
Členové pracují však i jinak horlivě; vydahf 
celou řadu pozoruhodných i vynikajících prací 
básnických v prvním desítiletí; tak dvě epi 
cké básně Mistralovy Mirěio (Český překlať 
Z. BouŠky) a Calendau, obě živené národním 
duchem a při tom umělecká veledíla, básně 
Aubanelovy (Mióugrano entreduberto^ 1861), 
Mathieuovy (Farandouh)^ komedii Roumieu- 
xovu {Quau voit prendre dous létre)^ povídky 
Fr. Vidalovy a j. Kruh F. se Šířil zvláště po 
r. 1859, kdy »Miréio« dobyla vítězství před 
soudci, jako byl Lamartine. Noví pěvci a pěv- 
kyne (pí d^Arbaud, Roumanilleová, Antoinetta 
de Beaucaire> se hlásí. Současné však hnutí 
se prohlubovalo a vycházelo z pole jazyko- 
vého a literárního na kulturní a sociální. F. 
ukazuje na nutnost oprav v národní výchově, 
na národní ráz a typ. který je utlačován správ- 
ním centralismem franc. a který Žádá si odtud 
svobody sebeurčení, i politického. F. stává se 
východištěm zvláštních snah plemenných, snah 
současně jazykových, kulturních i politických, 
které přesahují i hranice francouzské a objí 
mají Katalonii ve Špančlích, s jejíž novými 
obrodnými proudy literárními od r. 1860 F. 
horlivý styk udržuje (r. 1869 v Saint Remy 
prohlášeno slavnostně přátelství Proven9e a 
Katalonie). V též době sestupuje se v Montpel- 
lieru » Společnost jazyků románských*, v nfi 
slovutní filologové i vědecky zdŮvodftují lite- 
rární snahy F. Cíle její hlásají se i na mezi- 
národních slavnostech, tak zejména při slav- 
nosti Petrarcově v Avignonu r. 1874, kde vedle 
italštiny a franštiny i katalonština a proven 
9alština jako samostatné jazyky latinské se 
uznávají. Vnitřní rozkvět F. je v těchto lé- 
tech n86o 76) stále mohutnější. Z nových 
talentů básnických této doby uvésti jest ze 
jména lan^uedocké pěvce Alb. Arnavieille 
'Cants de l'Aubo), Roumieuxa (Rampelado) a 
Achilla Mira a Montpellierany Oct. Bringuiera 
(Prouven9a, Roumiéu) a Langladea, předem 
však epika Fel. Grassa {Li Carbounié), Pro další 
rozvoj F. důležit jest r 1876. kdy sdružení 
utvářilo se jako spolek v tužší a těsnější kruh. 
Snahy kulturní i politické rýsují se odtud 
stále ostřeji. Jednotliví Členové vystupují proti 
centralismu politickému a také propaganda je 
organisovanějSí. rozšířenější. Přátelské styky 
8 Katalonci oživeny poctami básn. Balaguera 
a Jacinta Verdagucra (1885—86). I přátelské 
styky s Rumuny navázány (prostřed. Vasila 
Alecsandriho). Idea bratrství latinského ztÍTí\, 
pařížskou Společností felibrů (zal. r. 1879) na 
venek účinně projevována. Federalistní snahy 



Felicřa — Felin. 



77 



zejm. poselstvím r. 1890 do Florencie k slav- 
nosti Beatriciné určitě vysloveny. Hnutf i po 
stránce vnitřní stává se obsažnéjším. Snahy 
svobodomyslné, filosofické a sociální zejm. 
jednou vétvf languedocl<ých felibrfi (almanach 
Lauseto (1877, 78, 79, 85) — protivou |k ryze 
katolickému a konservativnímu rázu starší 
F. — mocné hýbají. Ke straně té náleží hlavně 
mlodSí generace Jihu íAug. Fourěs, L. X. de 
Rícard, J. Lombard, Berluc-Pérussis) ; je přímo 
federaČně republikánská autkává se v polemi- 
kách se stoupenci staršího, více historického 
proudu F. Z básní po r. 1876 uveřejněných 
vyniká hlavně Místralova Nerto^ Grassovy 7b- 
loxa a Homancero^ Aubanelovy Li Fiho ďAvi- 
gnoun^ Rouxova Cha»sou Lemou^iua, Fourě- 
sovy Grilhs a Cants dóu Souielh, Rieuho Cau- 
saun aHatenco, Just. Bessoua Dal bres á la 
toumbo a j. Pfóse dlouho zanedbávané do- 
stalo se v posledním období dosti nadaných 
vzdělavatelů. Vedle starého Roumanilla jme- 
novati jest Ch. Seněsa (pseud. La Sinso), Xa- 
vera de Fourviěres {Créatioun dóu Afounde), 
Grasa (Li Papalino, Li Rouge dóu hfíejour) a 
nejnověji Bapt. Bonneta (Membri ďun gnarro)^ 
L. Foucarda {Lou Palanpre) a L. Funěla (Li 
Masajan), Také k divadlu polomeny krásné 
základy Aubanelovým dramatem Lou Pan dóu 
Pecat^ Roumieuxovou komedií La Bisco a 
Mistralovou tragédií La Reino Jauo. Ve filo- 
logickém, propagačním a dějepisecky kriti- 
ckém směru F. posledního období vytknouti 
jest záslužná jména Lieutauda, Roquea-Fer- 
ríera, Lavíniena, Constansa, Mistrala (autora 
•lovníku Tresor dóu F.)» Ch. Ratiera, Donna 
dieua,Chabaneaua aP.Mariétona.Také publici- 
stika proven9alská je velmi rozvětvena. Vedle 
R€%'ue jazyků románských ^zal. r. 1870) a Róma* 
ni€ (1872) a Revue latinského světa (1883), listft 
věnovaných zájmAm kollektivním, uvésti jest 
asi 20 listA krajinných a místních. V Paříži 
vychází od r. 1885 Revue félibréene, O vý- 
chovu lidovou pečuje celá řada almanachA, 
z nichž přední a nejmladSí je Aug. Marina 
Armana Marsihés. — Z crganisace F., dané 
r. 1876, uvádíme hlavní jen rysy: F. dělí se 
na 4 okresy podle 4 velkých dialektfi jazyka 
d*oc: Proven9e, Languedoc, Aquitania a Kata- 
lonie, odvislé od ústřední rady, konsistoře 
loočlenné, která předsedá valné hromadě F. 
každý rok konané. Volí také na 3 léta ko- 
moru, skládající Fe z I capoulié, velmistra F., 
z jeho 4 přísedících a syndiků 4 okresů, 
z kancléře a místokancléře. Okresy délí se 
na ftkoly, jimž předsedá cabiscóu. Administra- 
tivně neodvislé jsou pařížská spol. felibrů (do 
r. 1886 1 a okres katalonský (od r. 1886). Kaž- 
dých 7 let slaví celá F. veliké Hry květné, 
při nichž se ověnčí i básník, i prosatér a 
I propagátor. — Srvn. hlavně: Z. BouŠka 
brněnské Museum. 1891 a brněnský Obzor, 
1891); Jaroši. Vrchlický ^»Studie a podobiz- 
ny* atr. 54 a násl. ; St. René Taillandier 
v Étades litt. (Paříž, 1881): Paul Mariéton, 
La tarre provencale ft., 1890) a téhož Mono- 
ijrafic o čelnějších felibrech (Lyon, 18S2— 84); 
Roque - Ferríer, Études méridionales (Paříž, 



1892) a Poétes provengaux, Prosateurs pro- 
ven9aux (t., 1887 — 1890). Sld, 

Feliolik, planetoida objevená 15. čce 1890 
Charloisem v Nizze; střední jasnost v oppo- 
sici 14*3, průměr v kilometrech 22, ozna- 
čení fíj4 . Gs, 

Felician, sv. Filipian a 124 soudruhové 
byli popraveni v Africe. Sváteční den 30. 
ledna. J— s. 

Felioiané totéž co Adoptiané (v. t.}. 

Felloitaoe (z lat.), blahopřání. 

Felioitas (faustitas), lat, štěstí. 

Felioitas, bohyně úrody (felix od téhoŽ 
kořene jako fecundus^ femina) a zdaru ve sta- 
rém Římě, jejíž personifikace provedena do- 
sti pozdě. První chrám byl jí založen krátce 
po r. 146 př. Kr. ve Velabru od C. Licinia 
Luculla za šťastný výsledek jeho tažení ve 
Španělích a vyzdoben sochami z kořisti Mum- 
miovy. Před t mto chrámem zlomila se osa 
vozu triumfujícího Caesara, pročež on r. 44 
př. Kr. založil druhý chrám F-taty na místé 
kurie Hostiliovy. Kult její kvetl zvláště za 
doby císařské, kdež se mluví o F. populi Ro- 
manif CaesaruntfSaeculi a pod. Obětí obvyklou 
byla kráva. Vyobrazení zachována hojně na 
mincích z doby císařské; attributy jejími bý- 
vají roh hojnosti a berla (caduceus). klk, 

F., planetoida objevená 9. října 1S69 Peter- 
sem v Clintonu U. S.; střední jasnost v oppo- 
sici 12 o, průměr v kilometrech 44, ozna- 
čení/^ Gs, 

Felioitai Julia viz Lisabon. 

Felicyan viz Faleůski Felicyan. 

Felidae viz Kočkovité Šelmy. 

Felin, Fellin, město ruské, viz Veljan. 

Felln (Felinus): 1) F. Adam, čes. bratr 
(* kol 1560 — t 1598 v Slavkově). Byl sy- 
nem Sam. Kocourka a stal se jáhnem Jed- 
noty r. 1587 ve Strážnici, načež odebral se 
na studie do Vitemberka, kdež spolu s Abra- 
hamem z Giinterrodu horlivě se zabral do 
studia řečtiny a překladu první kriihy Xeno- 
fontovy Kyropaidie. Vrátiv se domů, byl F. 
na synodě lipnické r. 1592 zřízen na kněze a 
r. 1594 zvolen v Přerově do úzké rady a zá- 
roveň ustanoven správcem zboru slavkov- 
ského. Pro znamenitou známost klassických 
a východních jazyků i theologie svěřen F-ovi 
spolu se SuSickým a Mr. Mikulá§em z Ko- 
márka dozor nad vydáním bible z r. 1596 pod 
vrchní dohlídkou br. Jiřího Streyce. 

2) F. Jan, příbuzný před., český bratr 
(* kol 1600 — f 1662). Vyučoval mládež vy- 
hnaných Bratří v LeSně a vedle toho měl 
dohled na mladé šlechtice Rylské Í1634). — 
R. 1650 byl správcem zboru pouchovského a 
posléze starším Jednoty. Proslul horlivou obra- 
nou Bratří proti Mart. z Dražova, proti ně- 
muž vydal r. 1637 polemický spis Rozebrání 
spisu druhého Mr. Sam, Martina^ Obranou 
křesťanskou nabraného (LeŠno) a vystupoval 
také proti blouznivci Mik. Drabíkovi, o němŽ 
napsal obšírnou zprávu až do r. 1660: Ignis 
fatuus Nic, Drabicius, luci in tenebris adsitus 
frkp. v Čes. Museu). 



78 



FeliAska — Felix. 



FellAflka Ewa (z Wendorffów\ spis. pol- 
ská (* 1793 na Litvé — f 1859 na Volyni). Na 
základe listin rodině odcizených byla vypově- 
zena do Berezova, později do Saratova. Na- 
psala povídky Hef'9ylija (Vilno, 1849); Pan 
Deputat (t., 1852); Siostr^enica i ciotka (t., 
1^53)* Mnohem vážnějším však jest jejf dílo 
\K Sfomuienia ^ poJró^x P<* Sybtvyi i pob)'tu 
w Bereiowie (t., 1850 a 2. vyd. 1853, 3 díly), 
jež bylo přeloženo do němčiny a do franČiny. 
Mimo to vydala zajímavé Pami^tniki \ (ycia 
(t., 1856, 3 díly a 1860, 2 díly). Osudy její 
rodiny vylíčil syn její Zyg. Sz. FeliAski ve 
spise Paulina, córka Ewy Feliúskiéj (Lvov, 
1885), z něhož E. Jelínek podál výtah pod 
názvem Paul. F. (Slov. Sb., 1885). 

Fellůski Alois, spisovatel polský (* 1771 
v Lucku — t 1820), byl tajemníkem Cza- 
ckého a T. Koáciuszky a po skončeném po- 
vstání žil ve Vojutyně na Volyni, kde se za- 
nášel pracemi literárními až do r. 1815, načež 
vrátil se do Varšavy. R. 1819 byl jmenován 
ředitelem lycea křemeneckého, na němž učil 
jazyku a literatuře polské. Z jeho spisfl sluší 
uvésti především tragédii Barbara hadiiwU- 
fowna (Krakov, i820\ dále Listy wiers\em do 
C\ackiego i \i i$\niowskiego ; Ro^prawa o pi- 
sowni polskiej; Wiersx do Kosciusxki. Známá 
jeho píseň Bo^e coš Polsk§ znárodněla. Sou- 
borně spisy jeho vyšly ve Varšavě (1816 a 
182 1, 2 díly) a ve Vratislavi (1840, 2 d.). 

FelisL., kočka, rod Čeledi šelem kočko- 
vitých (Felidae t a níž má také znaky spo- 
lečné. Kromě toho bývá druhdy vsystematice 
ssavcCiv označován jménem F. i podrod koček, 
sekce jmenovaného rodu, jejíž druhové se od 
podrodu rysů {Lynx Geoffr.) liší tím, že nemají 
chvostfl na boltcích, od podrodu gepardů 
{Cynailurus Wagl.) zase tím, že mají na no- 
hách drápy dokonale vtažitelné K tomuto pod- 
rodu koček počítají pak: i. lvy, srsti jedno- 
barevné, se zřítelnicí okrouhlou, hřívou u sam- 
cův a chvostem na konci ocasu (na př. lev, 
F. leo L. ); 2. pumy, srsti taktéž jednobarevné, 
se zřítelnicí okrouhlou, ale vždy beze hřívy a 
chvostu na ocase (kuguar neboli puma, F. 
concolor L.); 3. kočky, srsti někdy všelijak 
skvrnité, se zřítelnicí v podobě podlouhlé a 
svislé štěrbiny (kočka divoká a domácí, F. 
catus L. a F. domestica Briss.); 4. tygry, se 
zřítelnicí okrouhlou a srstí napříč do Černá 
žíhanou (tygr, F. tigris L.); 5. levharty, se 
zřítelnicí okrouhlou, srsti kroužkovitými skvr- 
nami zdobené (pardál, F. pardus Cuv., lev- 
hart, F. leopardus Cuv., jaguár, F, on^a h.\\ 
6. menší, levhartům podobné servaly (F. 
Serval Schreb.), se zřítelnicí elliptickou a 
skvrnami černohnědými. — K rodu F. kromě 
těchto skupin ovšem počítati jest i shora ře- 
čené rysy a gepardy. Br, 

Felis Steffano, hud. skladatel ital. rodem 
z Bari v jižní Itálii, kde ku konci XVI. stol. 
byl kapelníkem hlavního chrámu. Žil také 
nějaký čas v Praze u dvora císařského, kamž 
jej byl přivedl vyslanec Filip Dom. de Croy. 
V Praze také u Jiřího Nigrina vydal a svému 
příznivci pánu de Croy věnoval své dílo: 



Afissae sex vocutn, Ub. I, (i^SS) a téhož roka 
je.^tě 5 mší. Z další jeho Činnosti skladatelské 
známo jen, že r. 1583 v Benátkách vydal 
5 knihu svých pětihlasých madrígálů. 

Fellz Antonius Claudius, bratr Pal- 
lasa, oblíbence Neronova, obdržel od císaře 
Claudia svobodu a byl v 1. 52—59 po Kr pro* 
kurátorem (zemským správcem) v Palestině. 
Hrabivostí svou, vyděračstvím a přísností roz- 
dmychoval zášf lidu židovského proti Říma- 
nům, tak že na všech stranách propukaly 
vzpoury. Ujal se sv. Pavla, když byl mu po* 
slán z Jerusalema, a nevydal ho Židům, nýbrž 
uznal jeho nevinu; ale držel ho po dvě léta 
v Caesarei ve vězení, protože Pavel nemohl 
složiti výkupného. KdyŽ ve sporu syrských 
a židovských oby v. v Caesarei zakročil vo- 
jensky proti Židům, byl od nich u Nerona 
obžalován a odvolán, ale na přímluvu bratrovu 
v milosti propuštěn. 

Fellz (Šťastný), jméno mnoha světců, 
papežů a vysokých církevních hodnostářů, 
z nichž buďtež uvedeni : 

1) F. z Noly sv., kněz a vyznavač. Za 
císařů Decia a Galia bylo mu snášeti mnohá 
příkoří. Byv od boha neobyčejnou mocí zá- 
zračnou nadán, záhy došel v západním kře- 
sťanstvu veliké úcty. Svatý biskup Paulinus 
z Noly v 15 zpěvích vypsal obvyklým způso« 
bem utrpení a zázraky tohoto světce. Sváteční 
den 14. ledna. 

2) F. I., sv. (269 — 274]. nástupce papeže 
Dionysia, původem svým Říman. Nařídil prý, 
aby na hrobech muČenníků slouženy byly vý- 
roční mše, obyčej to, který se v církvi pone- 
náhlu ustálil. Za pronásledování Áurelianova 
sdílel nadšeně všeliké strasti s vyznavači 
Kristovými, aniž dosáhl mučennické koruny. 
Liber Pontificalis, nazývaje F-a mučenní- 
kem, zaměňuje jej za stejnojmenného mučen- 
níka z tétéi doby: starší církevní liturgie 
nijak mučennictví F-ova nepřipomíná isrv. 
Duchesne, le Liber Pontif.). O pravosti listu 
F-ova k Maximovi, patriarchovi alexandrij- 
skému, ve kterém přesně mluví o dokonalém 
božství a člověčenství Kristově, snad právem 
se pochybuje (zlomek listu v Cyrilli Alexandr. 
Apolog. adv. Orient. Opp, VI 174 ed. Aubert; 
v Mansi coll. conc. I 11x4). Ve sbírce pseudo- 
isidorské připisují se 4 dekrety F-ovi. Patri- 
archovi antiochijskému Domnovi, který byl 
zvolen na místě sesazeného Pavla Samosat- 
ského, pilně dopisoval. — Srv. Duchesne, le 
Liber Pontificalis I p. 158 f Paříž. 1886); JaíTé, 
Regesta Pontif. Roman. ed. II. (Lipsko, 1885). 

3) F. II., protipapež (355—358). Byl dosazen 
bez účastenství římského kléru a lidu arian- 
skou dvorní stranou na místo papeže Libería, 
který, nepřivoliv k odsouzení Athanasiovu, 
z Říma byl vypovězen. F. však získal si záhy 
četné přívržence v římském kléru. Po tříletém 
pontifikátu byl od Liberia, který se z vyhnan- 
ství vrátil, z Říma vypuzen a stoupenci jeho 
byli pronásledováni. Podle spolehlivějších 
zpráv žil klidně v Portu do 22* listop. 365 
(Jaffé. Reg. Pontif. Roman. I p. 17). Zprávy 
pozdější o F-ovi oplývají nesrovnalostmi. — 



Felix. 



79 



Vxnikla zejména povést, 2e byl F. po pfání 
Liberiovč papežem zvolen. že včrné hájil pravé 
učení i proti Liberiovi, který se spolčil 9 arían* 
ftkými kacíři, a Že zemfei jako mučenník. 
Povést tato byla ráznými přídavky valné roz- 
vířena a F. jmenován v seznamech papežů 
(Liber Pontificalis in Liber et Pel.; Vita 
S. Eusebii, presbyt. Romani, in Baljz. Mise. 
I 3Z^» P^i revisi římského martyrologia za pa- 
pcic Řehoře XIIL r. 1582 melo býti jméno 
F ovo vynecháno, byla však v l^fmé nalezena 
rakev s nápisem: Corpus St. Felicis Papae et 
Martyris, qui condemnavit Constantium. Tento 
nápis zpQsobil, že omyl zavinéný legendami 
potrval a pozdé teprve bylo poznáno, že proti- 
papež F. zaménén byl za mučenníka téhož 
jména, jehož památka se svétí 28. neb 29. čer- 
vence. — Srv. Dóllinger, Die Papstfabeln, 
str. 112— 123 (Mnichcv, 1857); Jaffé, Regesta 
Pontif. Roman. (Lipsko, 1885). 

4) F. IIL, sv., papež (483 — 492). Při jeho 
volbé mél Odoakar činné účastenství. Doba 
jeho pontifikátu byla velmi nepokojná pro zápa- 
KV politické na západe a pro různice nábožen- 
«ké na východe. Koncil chalcedonský (451) 
odsoudil a zatratil sice monofysitismus, ale 
nepotlačil monofysttfi, kteří v mnohých pro- 
vinciích nabyli rozhodné převahy Císař Zeno, 
chtéje získati monofysity, vydal na radu patři- 
archv Akacia edikt t. zv. henótikon (482), 
které mélo vzájemnými ústupky usmířiti mono- 
fystty a církví. Proti henótiku povstal mocný 
odpor a papež F., dosednuv na stolec řím- 
ského biskupa, neváhal opříti se s velikou 
rozhodností snahám Zénonovým a Akaciovým. 
Do Cařihradu vyslal dva legáty, Vítala a Mí- 
šena, 8 listy pro císaře a patriarchu žádaje, 
aby uznána byla ustanovení koncilu chalce- 
donského a zanecháno přízné s kacíři, najme 
i« monofysitským patriarchou alexandrijským 
Petrem. Zároveň dodali legátové Akaciovi 
pfípis. kterým jej papež F. vyzýval, aby se 
v Římě zodpovídal z mnohých žalob. Akacius 
vILak nejen neuposlechl vyzvání, n<brž poda- 
řilo se rou podplatiti oba papežské Icgátv. 
O tom byv zpraven shromáždil F. synodu 
77 i67)biskupfl, která zbavila patriarchu Akacia 
knéiského úřadu a jména a jej zatratila (484), 
a synoda roku následujícího vyobcovala z církve 
oba papežské legáty. Akacius přeruSil proto 
Fi Římem všechny styky a papež F. zamítal 
vyrovnání, pokud by bylo Akacia při posvát- 
ných obřadech a v knihách církevních vzpo- 
mínáno. Tyto neshody staly se podnčtem 
prvního schismatu mezi církví východní a 
zapadni, které potrvalo do r. 519. Také Afrika 
byla předmétem Činnosti Fovy. Tam mnozí 
katolíci za ^pronásledování vandalského krále 
Hunnerícha odpadli od církve. Po smrti Hun- 
nerichové nastal v říSi poněkud klid a tu 
prosili odpadlí katolíci, aby byli opět při- 
jati do církve. Za tou příčinou svolal F. 
Ho Lateránu synodu 43 (42) biskupů (487). 
O dalK Činnoti F-ové není nic známo. — 
Srvn. Jalfé, Regesta Pontif. Roman. II ed. 
íLipsko, 1885^; Hefele, Concilicngeschichte, 
«v. 11, 1869. 



5) F. IV., sv., papež (526—530). Po dvoumě- 
síčním uprázdněni papežské stolice byl usta- 
noven papežem od Theodorícha Vel.; kléru a 
lidu římskému bylo se vůliarianského krále pod- 
robiti. Toto obsazení papežské stolice zůstalo 
zatím ojedinělým, neboť Theodorich Vel. po- 
tvrdil volební právo kléru a lidu římskému, 
ponechav panovníku právo volby potvrzovati. 
Od nástupce Theodorichova Athalaricha do- 
sáhl papež F. dekretu, kterým se papeží při- 
suzuje jurisdikce civilní nad duchovními. — 
Vedle listu Caesariovi (biskupu arelatskému) 
náleží F-ovi t. zv. capitula, t. j. výroky star- 
ších církevních otců, zvláSté sv. AugU3tina 
o milosti a svobodné vůli. — Srv. Jané, Re- 
gesta Pontificum Roman. ed. IL (Lipsko, 1885); 
Duchesne, la succession du Pape F. IV. (l^ím, 
1883). J-í. 

6) F. V. viz Amadeus VIIL 

7) F., biskup urghelský, viz Adoptiané. 
FéUx: 1) F. le Pere Célestin Joseph, 

kazatel franc. (* 1810 vNeuville-sur KEscaut, 
f 1 891 v Liliu), člen TovarySstva Ježíšova a 
professor rhctoriky. R. 1851 přišel jako ka- 
zatel do Paříže k sv. Tomáši Akvinskému a 
v 1. 1853 — 63 k Notre-Dame, kdež shromaž- 
ďoval velmi Četné posluchačstvo. Později jme- 
nován superiorem řádu, nejprve v Nancy, pak 
v Paříži. Z jeho řečí, které vynikají kromé 
klassicky vytříbené formy a jazykové čistoty 
hlavně Časovostí a obecnosti themat, byla uve- 
řejněna tiskem celá řada, zcjm.: Progres par 
le Christiani sme {iB$6 — 71, 16 sv.); Socialisme 
devant la société; Christianisme et socialisme, 
F. byl také horlivým polemistou v otázkách 
časových a vydal brošury o socialismu, ma- 
terialismu a j. 

2) F-ová Ráchel, slavná herečka franc, 
viz Ráchel. 

3) F-ová Li a, herečka franc. (* 1830), 
sestra a žákyně slavné herečky francouzské 
Éiisy Ráchel (v. t.). Prvním větším úkolem 
jejím byla tvorba hlavního ženského cliarak* 
teru jediného Lamartineova dramatu »Tous- 
saint Louverturev, bez úspěchu sehraného, 
v Porte Saint Martin r. 1850. Mladá umělkyně 
vynikla v něm vlastnostmi, které z ní později 
učinily jednu z předních a nejlepších here- 
ckých talentů té doby. Byla to zejména či- 
stota a přesnost její dikce, mohutnost pa- 
thetického rozechvění a oživenost citová, jež 
ji vyznačovaly vedle plastické krásy zevněj- 
šku. Přední úlohy byly jí potom svěřovány 
na tomto divadle zejména ve hrách >Jenny 
Touvriěrec, »Claudie<, >Ia Poissardec, »Ri- 
chard III.«, »Les noces vénitiennes«. Když 
pak Rachelka podnikla cestu do Ameriky, Lia 
ji provázela a hrála s ní ve Phédře (Aricii), 
Britannikovi (Junii) a j. důležitých úlohách. 
Po návratu svém do Paříže hrála nejprve 
v Ambigu, pak v Porte-Saint-Martin (kdež 
vynikla zejména v »Richardu d*ArIinghton« 
a ve hře »Tireuse de cartesc) a na konec 
v Gaíté (znamenité její výkony byly tu 
v » André Gérard«, > Fille du paysan« a 
»Mousquetaire du roi<), na kterém vystou- 
pila také naposledy v nejlepší své tvorbě 



80 



Felixpurk — Felláhové. 



titulní rekyné Barbierova dramatu Jeanne 
ďArc. Sld, 

4) F. J. F., hygienik rumun. (* 1832 v Ho- 
řicích v Cechách), vystudoval lékařství v Praze 
a ve Vídni u Rokytanského, Škody, Oppol- 
žera, Hebry; r. 1861 stal se prof v BukureStu, 
r. 1865 ředitelem taméjSího zdravotního úřadu 
a řídil r. 1877— 1878 vojenské nemocnice na 
Dunaji a dopravu raněných v Rumunsku. Na 
mezinárodních kongressech hygienických a 
demografických v Paříži , Turině, Genevé, 
Hagu a ve Vídni, jakož i na výstavách zdra- 
votnických v rCkzných hlav. městech zastupoval 
vždy se zdarem Rumunsko, doma pak náleží 
k prvním organisátorem zdravotnictví rumun- 
ského. Jeho liter, práce (vydané skoro veskrze 
rumunsky, částečně i něm. a franc.) týkají 
se veskrze hygienických otázek a lékařské 
statistiky, jako o výživě rolníkA, o pellapře, 
pitné vodě v Bukureštu, příruční kniha hy- 
gieny a zdravotní policie, o pohybech oby- 
vatel v Rumunsku, úřední zprávy zdravotního 
úřadu v Bukureštu od r. 1868 poč. atd. 5i-^. 

5) F. Eugen, malíř rak. (* 1836 ve Vídni). 
Byv na vídeňské akademii žákem Waldmiille- 
rovým a v Paříži .žákem Copnietovým, ce- 
stoval delší čas po Evropě, až se roku 1868 
usadil ve Vídní. Jeho obrazy, af 8 předměty 
náboženskými a mythologickýnr i (PanaBaC' 
chantkr\ af ze soukromého života {Pivni přiteí^ 
Malířův atelier), nebo studie koní a podobizny 
{vévody Filipa 7 Virtemberka), vyznačují se 
mohutným a zdravým pojetím, k němuž se 
druží jemnost forem a nevSední kolorit. 

6) F. Johann, palaeontolog něm. (* 1859), 
prof. geologie a palaeontologie při univ. lip- 
ské. Spisy jeho jednají hlavně o fossilních 
dřevech. Uvádíme z nich tyto: Siudien Uher 
fossile H6l\er (Lipsko, 1882); Die versteiner' 
ten Hólier von Frankenberg in Sachsen (t, 
1882); Beitráge lur Kenntniss foss. Coniferen- 
Hólier (t, 1882); Die fossikn Hól^er Wesť 
indietis fKassel, 1883); Untersuchungen uber 
fossile H6l\er (Berlín, 1883—87, 3 d.); Die 
Hol\opale Ungarns in palaeophytolog. fíinsicht 
(Lipsko, 1884); Zur Kenutniss der foss, Hói^er 
Ungarns (Pešť, 1887); Ueber die nordischen 
Sihirgeschiebe der Gegend von Leip^ig (Lip- 
sko, 1883); Korallen aus ágyptischen Tertiár- 
bildungen (t.. 1884); Kritische Studien uber 
die tertiáre Korallenfauna des Vincentin (»Z. 
d. d. geol. Gesellsch.«, 1885); Structur^eigende 
Pflanienwelt (t , 1885); Untersuchungen uber 
den inneren Bau westphálischer Carbonpflan^en 
(1886); Beitráge \ur Kenntniss der Gattung 
Piotosphyraena Leidy (Berlín, 1890). Pé, 

Felixpurk, někdy zámek při vsí Rosoví- 
cích u KláSterce, kterýž postavil Bohuslav 
Felix z Lobkovic a z Hasišteina nedlouho po 
r- i557# když byl Egrberk s panstvím koupil. 
F. byl sídlem téhož panství až do smrti Bo- 
huslavovy (f 1583^ a manželky a dědičky jeho 
Anny Lobkovské z Fictumu {j 3^87). Starší 
jejich syn prodal F. Volfovi Žoldánovi ze 
Stampachu (1588), ale ujal jej zase, když 
kupující neplatil; pak se F. dostal za díl 
mladšímu bratru Janu Valdemarovi, jenŽ jej 



do r. 1589 prohospodařil, tak že odhadnut 
Janovi st. z Lobkovic (f 1590). Po něm se 
dostal za díl synu jeho Ladislavovi st, jenž 
jej zapsal r. 1593 manŽ. své Mandaléně Lob- 
kovské ze Salmu. KdyŽ pak Ladislav zapleteir 
jsa v pád bratra svého Jiříka (1594^ kvapné 
ze země ujel a statky jeho zabraný, ode- 
vzdán F. Mandaléně (1595) jako náhrada za 
věno a jiné nároky; avíak ta r. 2598 prodala 
F. a Poláky Linhartovi Štampachovi ze Stam- 
pachu. Po smrti tohoto dostal jej s Egrber- 
kem za díl svQj syn Matyáš mladší, ale kdyŽ 
tento r. 1622 dvou třetin jmění svého odsou* 
zen, zabrán F. a prodán Kríštofovi Šimonovi 
z Thunu, jenž jej připojil ku Kláštercí. Vrch- 
nost užívala zámku toho dlouho jako pivovaru. 
Ještě v I. pol. našeho století viděti tu bylo 
ozdobné chodby a zbytky maleb; ale od po- 
sledních desítiletí zanedbán tak, že dnes jest 
pouhou hromadou rumu, z něhož V3*nikají ně* 
které části jakž takž zachované. Sčk, 

Felka viz Velká. 

FeUdn Robert W., afr. cestovatel, rodem 
Skot. Účastnil se jako lékař výpravy ku po- 
věstnému Mtesovi do Ugandy, již tam r. 1879 
ze Zanzibaru vyslala Church Miasionary So- 
ciety. V létě téhož roku odhodlal se s mis- 
sionářem C. T. WiUonem k návratu přes 
egyptské provincie rovníkové, při čemŽ jej 
provázeli vyslanci Mtesovi do Anglie. Na vy- 
zvání guvernéra Emina uchýlili se cestovatelé 
od obvyklé cesty, aby prozkoumali kraje zá- 
padně Nilu málo dotud známé. Tato 2000 km 
dlouhá. Žádným cestovatelem před tím ne- 
sledovaná odbočka vedla je provincií Bahr-el- 
Gazálskou do Dary v Dárfúru, odkudž přes 
Kordofán dorazili do Chartúmu. F*ovu mapu 
této cesty uveřejnil Emin v Peterman nových 
Geogr. Mitth., i88r, a F. sám s Wilsonem 
vydal cestopis Uganda and the Egyptian Sou- 
dan (Lond., 1882, 2 sv., též něm. překlad). 
Vedle toho psal F. do angl. ČusopisÁ odbor- 
ných pozoruhodné Články, zvi. z afrického 
národopisu. 

FeUiihOTé (t. j. oráči, z arabského /f/ď/íra, 
orati), rolnická Čásf obyvatelstva nynějšího 
Egypta, tvořící asi »/, všeho obyvatelstva. 
Naproti obchodujícím a ve městech obývají- 
cím Koptflm, nejčistším to potomkům sta- 
rých Egypfanft t. řeč. Retfl, tvoří F. obyva- 
telstvo venkovské, arabskou krví pomíSené. 
Jsou sice přímými potomky starých EgypfanQ, 
tělesně od těchto skorém nerozliSenf, přijali 
však od arabských svých podmanitelft zne- 
náhla řeč i náboženství a vytvořili zvláštní 
nářečí arabské, řečené vulgární. F. jsou pro- 
střední velikosti (1*60 m) a svalnatého těla. 
Obličej jest Široký a kulatý, čelo úzké, nos 
krátký, brada silná, lícní kosti vysedlé, rty 
tlusté, oči veliké, tvaru mandlovitého, vous 
řídký, vlasy černé, kroucené. Lebka jest meso- 
cefalnf, obličej slabě prognathní. Pleť Žluto- 
hnědá až žlutočervená, v hor. Egyptě poně- 
kud tmavší. Ženy jsou štíhlé a zevnějšku pří- 
jemného. PomíSení fysické F*hfi s živly arabo* 
syrskými není valné, ano možno spíše říci, 
že fysicky Egypťan Araba a|]forbovaU Co 



Fellata — Fellner. 



81 



u nynějších F-hfl ve mravu a zvyku na první 
pohled jest arabiso váným, lze daleko spíSe 
přičítati vlivu přísného muhammedanismu, po 
staletí trvajícímu » nežli vlivfim fysíck}^m. 
Krnj F-hfl jest arabský, omezuje se vSak na- 
mnoze na košili pásem spjatou. Pracovitost, 
trpftlivoBt a dobromyslnost jsou význačným 
znakem jejich povahy. F. bydlí ve velkých 
vesnících, v nízkých, plochými terassami kry- 
tých chalupách. F-hů jest asi 4,5oaooo. Srv. 
A. von Kremer, Aegypten (Lipsko, 1863). 

F^Uata, národ africký, viz Fulbe. 

FsUeaberg Philipp Emanuel, agro- 
nom a fílantrop (* 1771 v Bernu — \ X844 
tamtéž), studoval v Tubinkách práva, ale od- 
dal se brzy výlučné vzdělání a výchově lidu 
po stránce řemeslné, mravní i kulturní. Pro- 
cestoval Švýcarsko, Německo a Francii, a 
hlavně vliv Pestalozziho a jeho matky obrá- 
til pozornost jeho k niŽŠím a namnoze hmotné 
i mravně kleslým vrstvám lidu rolnického. 
IL X798 účastnil se revolučního hnuti bern- 
ského mezi vQdci hořejfiího okresu bernských 
kantonfl. R. 1799 koupil s otcem svým statek 
v Hofwylu nedaleko Bernu, kdež založil Školu 
zemědělskou, pak promyslovou, seminář uči- 
telský, určený zvláště pro učitele zemědělství 
a praktického hospodářství, vzdělávací ústav 
pro syny zámožnějších rolníků. Školu reálnou 
a školu mateřskou. F. pohnul také Pestaloz- 
ziho, aby školu svoji z Burgdorfu přeložil do 
zámku v Buchsee (kdež později pomocí vlády 
bemské zřízen F-em učitelský seminář), aby 
tak výchova lidu dala se od nejnižšího věku 
řádem postupným. Ale brzy vznikly neshody 
mezi oběma vychovateli, a Pestalozzi odebral 
se do Yverdomu. R. 1820 byl F. zvolen do 
Velké rady, r. 1833 za landammanna v Bernu, 
kterýi úřad již za rok složil. Ústavy hofwyl- 
ské^ které zatím získaly pověst evropskou, 
vedl po jeho smrti nějaký čas syn jeho Vi- 
lém, ale nedovedl je udržeti na bývalé výši, 
a konečný úpadek dostavil se brzy. -- Srov. 
Hamm, F-« Leben und Wírken (Bern, 1845); 
Schoni, Oer Stifter von Hofwyl (SchaíThau- 
sea« 2874); Wiget, Das Leben in Hofwyl 
í»Jahrb. des Ver. fíir wissensch. Paedagogikc, 
sv. ti — 14). 

de F^ller Franfois, publicista belg. 
(* '735 v Brussclu — f 1802 v Řezně), vstou- 
pil do řádu jesuitů a byl učitelem rhétoriky 
na rušných ústavech, hlavně v Lucemburku 
a Lutichu. Cestoval po Německu, Itálii a 
Polsku a po zrušení svého řádu r. 1773 vě- 
noval ae publicistice. Předem byly to svo- 
bodomyslné ideje filosofické, kulturní a admi- 
nistrativní, na něž vrhl se celou silou svého 
útočného ducha.' Encyklopaedisté ve filosofii 
a reformy, jež Josef n. v Nizozemí hodlal za- 
vésti, zakoušely nejprudších útokft v jeho 
Journal histor, et Uttér, (v Lucemburku a Lu- 
tichu), jehož vydal úhrnem 60 sv. (1774—94). 
Kn-mé toho vydával brožury proti nařízením 
Josefovým. Vltv jeho byl s počátku velice ob- 
raezeoý, teprve později, když Josef dotýkal 
le ústavních, soudních a správních svobod a 
ústava zemských, obrácena byla pozornost 

Oniv Slovník Nftueo^, tv. IX. «x/8 1894. 



nespokojeného obyvatelstva na F-a. Vliv jeho 
vzrostl velice a neklesl ani po pádu vlády ra- 
kouské, kdy obrátil se F. zvláště proti opra- 
vám navrženým vonckisty, užívaje při tom 
prostředků až i mravně podezřelých a neči- 
stých Před franc. armádou prchl F. nejprve 
do Paderbornu, pak do Řezná. Činnost F-ova 
nebyla vhod ani stoupencům jeho strany, 
ultramontánům. Vzdělání jeho b}lo dosti ob- 
sáhlé, ale málo prohloubené. Vlastním polem 
jeho byla polemika. Jeho Catéchisme pltiloso- 
phique (1772) těšil se značné oblibě. Vydal 
ješlě Dictionnaire histor i que a D. géographi- 
qtie, přepracování to prací starších. Největší 
cenu pro dějepisce má jeho Recueil de repre- 
sentaiions, protestations et réciamations faites 
á Joseph IL par lex représentants des prov. 
des PayS'Bas (Lutich, 1787—90, 17 sv.). 

Fellem, Bohmisch-F. viz Vrbny 
České. 

Felletln [feltenj, kant. město ve franc. 
dep. Creuse, arr. Áubusson, na pr. bř. Creusy, 
na vrchu 582 m vys., s 3121 obyv. (1891, 
obec 3379), krásným chrámem z XV. stol , 
prádelnami na vlnu a továrnami na papír. 
Zdejší výroba koberců měla již ve XII. stol. 
slavné jméno. Stanice dráhy Orléanské. Zde 
asi stávalo římské Arístodunum. 

Fellens (lat.), žlučový, nazývá se v ana- 
tomii míšek žluční {cystis f-ea) a někdy též 
vývod žluční {ductus f.). Viz Játra. Sr^, 

FelUn viz Veljan. 

Felliny, město durhamského hrabství 
v Anglii, j.-v. od Newcastleu, stanice dráhy 
sev.-vých., má výrobu chemikálií, zvláště ba- 
rev, a 17.473 ob. (1891). Na blízku velkolepý 
viadukt vedoucí přes ř. Týne. 

Fellinger Johann Georg, něm. spis. 
(* 1781 v Pecku ve Štýrsku — f 1816 v Po- 
stojné v Kráňsku). Studoval práva ve St. 
Hradci, byl vychovatelem v rodině Šlechtické 
a pak odveden k vojsku, v němž postoupil na 
nadporučíka. Z četných jeho spisů uvádíme 
jen: Abgerissene Scenen aus der Geschichte 
der Sfenschheit; Der Kampf des Rechts; Ein 
Gedicht; Gedichte\ Der Kaiserhut; činohru 
Die Grafen von Sella a tragédii Lug)to, 

Fellneř: 1) F. Petr Kolo man, ryjec a 
benediktin (* 1750 v Bistorfu v Hor. Rakou- 
sích — t 1818 v Lambachu). Vzdělával se 
většinou dle Schmutzera a jeho nejlepším 
dílem jest Obře\án{ Ježíšovo dle Dietiicha. 

2) F. Ferdinand, stavitel (* 1847 ve 
Vídni). Jsa syn architektův záhy vzdělal se 
v umění svého otce a r. 1873 spojil se s H. 
Helmerem k provádění hlavně nádherných 
staveb, zejména divadel, jichž celá řada sta- 
věna dle návrhů obou společníků, a to vět- 
šinou ve slohu pozdní renaissance a baroko- 
vém. Jsou to divadla: ve Vídni (městské, 
1872), v Pešti (lidové, 1874), Augšpurku (1876), 
v Brně (1881). Liberci (1881), Szegedině, Preš- 
purku a Karlových Varech (1882), Oděsse, 
Rjece (1883), v Praze (něm., x886), ve Vídni 
(lidové, 1889), v TótiSi ízámecké, 1889), v Cu- 
richu (městské, i8go), v Berlíně (>pod lipami«, 
1892). Mimo to stavěli: hvězdárnu ve Vídni, 

6 



82 

kolonnádu u hlavního vfidli v Karl. Varech, 
zámky v Hstzfeldu. Nagy-Kdrolyi, paldce 
Lanckoroi^skj-ch ve Vídni ■ hrab. Kdroiytho 
v Budapciti a j. 

FsIllMr X rsldann. Fel n ar z P. jmf no 
svobod. pínO a rjtfrů v Cechich oaedlích, ma- 
jitích za erb roicítvrcený ítit, v jehoi prv. 
nim a ftvrttm poli ferním spatfuje ae zlatý 
lev dvouocasý, vipřlmený, v právo kriíejfci, 
v druhém a tfetlm poli ttfíbrném jest krokev 
Červená. Na obou korunovaných helmech jsou 
dví křidla rozloiená a napfie barvami rozdí- 
leni; levi křidlo má svtchn! polovici Červe- 
nou a zpodnl stfibrnou, pravé kHdlo zpodni 
zlalou a svrchni fernou. Na tfchlo korunova- 
ných helmech vynikají z korun dva praporeCky 
na drevín<řch íerdfch dolů vlajíce, pravý pra- 
porec jest fervení barvy, levý střibrné; fa- 
írnochy íili přikryvadla pravého helmu jsou 
(erná a zlatá, levého Červeni a gtMbrni. 
(Vyobr. č. 1427.) Rodina F-Q z F. pochází 



Fellner z Feldeggu. 




od mČSfanO vídeňských, bratří Augustina 
a Urbana F-0. ktefi od císafe Rudolfa II. 
r. 1589 erbovní list obdrželi. R. 1608 stali .ic 
F-ové rytlfi řiSskými a dostali r. 1622 přídomek 
•z FeldegEu.: MatouS F. byl tenkráte 
Bluiebnikem cis. dvora a mincmistrem ve 
Vidni, Augustin byl cla. nejv. liculcnan- 
tem. Kl.-: - MatouSjako mincmistr i.astou- 
pil úřad BvCj r. tči2 a tctrval činní až po 
r. 1617, kdy mincovna vldcfiská pronajmuta 
za ročni nájem uherskému mincmistru a ná- 
jemci Isaiá3ovi Jesenskému z Velké Jeaené 
(rfe Magna Jesitn, bratru Jesenského v Praze 
r iĎzr sCatého). Jesenský driel mincovnu ai 
po r. 1619 v nájmu, načež F. opět vlastního 
řízeni mincovny té se ujal a až po r. )63ri 
v úřade setrval. V 1. 162S-31 stál F. i včele 
mincovny olomúcké, kdež Četné Kroíe a krej- 
cary v dobí té raieny. Vídeňské ražby Fovy 
jsou přečetné, i mincováno tu na zlato 1 stříbro 
ve vSech hodnotách. Jako znaménka pouil- 
val F, na mincích ve Vidni ražených Štítku, 



v nimi ostrá krokev vzpřímena @, na mincích 
vySlých z mincovny olomúcké monogiammu 
z plamen M a F sestaveného Vť. F«a. — 
Augustin F. z F. první v Čechách se 
uaadil. koupiv lobé r. i6z3 statek Hroby 
u Tábora- I*o ném zdídila statek ten vdova 
jeho Anna z Myflinku, která získala dílem 
svým ínkolát v Čechách r. 1627. Peníze, které 
mél neboltik za Hannibalcm ze Semberka na 
Budislavi, obdržtl syn jeho Volf Václav a 
převzal v nich i-d Hannibala zboli Budislav- 
ské r. 1Ď35: statku Hrobského postoupila mu 
matka r. 1643. Manielkou Volfa Václava Fa 
z F. byla Lidmila Voríila Bcchyřika z La- 
žan; z manfelstvf toho poili synové: Au' 
gustín Maliii. KriSIof Václav. Hum- 
precht, Heřman Zikmund a Vilém a 
kromř nich čtyři dcery. Po smrti otcovi 
(t 1650! ujal aynKriítof r, 1656 poručenalví, 
ponívadž matka se byla podruhé provdala 
za Jana KoAasa z Vydři a nejstaríi tyn Au- 
gustin od poruČenského práva ustoupil. K(\- 
ito! usadil se na Hrobech s manželkou Alibi- 
tou Sibyllou z Heidenreichenu. kterii mu 
kromí dcery Augustiny Lidmily také syna 
Volfa porodila. Hroby prodal Krijlof man- 
želce své a ta r. 1Ď66 Kateřinf EliSce hrab. 
Sparruvé rot. 1 Malovic. Manželka Augustina 
MatiáSe F-a z F., Frantifika Alibéia Zárubová 
I Hustiřan. koupila r. i66z statek Kosovou 
horu, který r, 1664 již její manžel driel, ale 
brzo zase r. 1666 prodal. Václav F. i F. 
nnjal za manželku Dorotu Frokcciovou ze 
Sneberka, ovdovřlou Netolickou z Eiscnberka 
na Přehořoví a Kvasejovicích, s nlíto zplodil 
syna Zikmunda; ale jeStí před smrtí své 
manželky r. i6gi zemřelé ze svita aelel. 
R. 1737 připomínají ae z této rodiny: Kry- 
itof, cis. lieutenanl polního maršálka a ve- 
litel detostřelectva, Vilém Augustin, dílo- 
stfelcc, Vilém, myslivec na korunních pan- 
stvích Žebráce a 'ločniku, Jan, setník píSího 
pluku 0'Gilvyho, a Josef, jesuita. O pade- 
sáte let později žili r. 17SS tito F-ové t F.: 
Karel a lan bratři, Váda v se syny svými: 
Norbertem. Václavem, Františkem a 
Aloisem, Wlém se synem KarlemGolt- 
liebem a Bernard. Po vdoví Kajetána 
Schonpfluga z Gamsenberku, Anní Mandlf- 
kové (\ 1848), zdídila Stadlec a Ollyni na 
Táboráku Barbora F-ová z F. roz. Winii. 
gova a po ni nejstaríi její syn Adolf r. 1857. 
Ten nešťastnou náhodou se uiopil v Lužnici 
r. iBsg a po ním dčdili jeho bratři Karel 
a Josef, ze ktcrvch Karel, pán na Stadlci. 
zemřel r. 1891, odkázav statek St ses're své 
Annf provdané Zlpserové, Josef jest pánem 
na Oltyni, Příbuzný tíchto rytířů F (1 i F. 
jest Jindřich F. z F., c. k. dvorní rada a 
zástupce presidenta vSeobecné pojišťovny ve 
Vidni, jenž pro své zásluhy o mezinárodni 
výstavu ve Vídni r. 1873 povýĚen byl do 
stavu svobodných pánů r. 1875. S manželkou 
svou Vlleminou z MurmannŮ má dví dcery; 
Thcodoru.provdanouzaOtuzHodelschwinghu 
a Herminu a dva syny: Petra, c. k. sekre- 
táře v ministerstvu spravedlnosti, a Roberta, 



Fellócker — Fellows. 



83 



c, k. nadporučíka u drag. pluku cís. Miku- 
láše I Klř. 

FeUóoker Sigmund, člen řádu benedik- 
tínft v Kremsmunsteru, astronom taméjší 
hvéxdárny a pilný pozorovatel. Proslavil se 
lilavné dilem Gesch. der Sternwarte der Bene- 
diktintrabtei Kremsmúnster (Linec, 1864). La. 

FelloplastlkA čili korkořezba, umění 
vynalezené v I. 1780—90 římskem stavitelrni 
Agostinou Rosou a představující starověké 
atavítelské pomníky z korku ve zmenSených 
rozměrech. Stavební rada Mey v Aschaften- 
burku zdokonalil je, užívaje ho i k napodobení 
gotických staveb. Korek hodí se pro svou 
přthn&dlou barvu, upomínající na barvu sta- 
rých budov, a pro svou láci k podobným pra- 
cím mnohem lépe než dřevo, hlína, kámen 
atd., zejména dbáno-li úplné přesnosti. Méně 
se hodí na vypuklé řezby, zvláště vykonává-li 
se práce bez dAkladné znalosti perspektivy. 
Pěkná sbírka felloplastických prací nachází 
se v Mnichově. 

Fallova iel^sniee jest adhaesní horská 
lelezoice lokomotivní, ale aby se zvětšila 
adhaese a tak jezditi mohlo i po kolejích ve 
sklonitosti na př. x : 12, upevněna jest upro- 
střed mezi kolejnicemi pojezdnými ještě kolej- 
nice třetí, ku které se přitlačují dvě kola loko- 
irotiv}^ o nápravách kolmých. Před zřízením 
ieleznice skrz Mont-Cenis a po čas stavby 
její sloužila vzájemnému spojení přes Mont- 
Cenia F. ž. o délce 77 km, o rozchodu i'i m, 
o sklonitosti ai i : 12 a o poloměrech oblouku 
pouze 40 m; dostoupila výšky 2126 m n. m. 
a jezdilo se po ní od 15. čna 1868 po 3V4 roku 
c výsledkem uspokojivým. Plk, 

Fellow [felój značí v Anglii plné členské 
právo v učené, vědecké společnosti anembers 
naproti tomu sluji členové spolků obecných). 
V anglickém organismu universitním, pře- 
dem v Oxforde a Cambdridgei, sluli f-y stu- 
denti, kteří byli Členy kolleje a v ní byli 
zaopatřeni {commotttrs naproti tomu přes- 
|)olní studenti), požívali tedy pravidelné na- 
dán! v kolleji zřízeného. Později, když počet 
studentstva vzrostl, dostávalo se nadání tako- 
vých z pravidla jen studujícím graduovaným. 
^těchto někteří zůstávali v kolleji, v budově 
ikolnf, poněvadž svěřeno jim vychovatelství 
nebo dozor nad mladšími studenty (sluli oby- 
čejně tutors); ostatní pak mohli Žíti mimo 
kollej, vyzvědajíce si v ní jen příjmy a plníce 
tu je^tě občasné povinnosti (zejména bylo 
jim žíti nějaký Čas, obyčejně 4-6—8 týdnfl 
ročně, v budově koUejní. residenci). Soubor 
těchto fd, jejich sbor, sdružení (fellowship) 
tvoří vlastní právnickou osobu kolleje. Je to 
společenstvo představující koilej administra- 
tivně i majetkově. Pod svým předsedou 
{master, warden^ dean, pt^incipal rector) je fel- 
lowship vlastním úřadem universitním. Tato 
společenstva mohou býti rfizně utvářena dle 
^ Manov daných jejich zakladateli, zřizovateli 
' nadací nebo jinými dároi. Hlavn^ě dvě formy 
dají se tu lišiti: první, kde počet fůj€ omezený, 
druhá» kde může se rozšiřovati mladšími gra- 
duovanými členy kolleje. Pravidelné může se 



státi Členem toho kterého fellowshipu jen bý- 
valý člen jeho kolleje. Ale i z určitých jiných 
kolleji bývají přijímání někde do fellowshipu 
volbou nebo po zkoušce. Pravidelné bývají 
propůjčována místa a požitky fellowské du- 
chovním, kteří bývají pastory nebo faráři a 
kazateli universitními. Příjmy f-ů činí oby- 
čejně 30—250 liber ročně, na mnohých uni- 
versitách však je i převyšují. Místo propůjčuje 
se doživotně, ale ztrácí se ženitbou, přijetím 
dědictví převyšujícího beneficium nebo naby- 
tím jiného úřadu duchovního. — V novější 
době jsou tyto fellowships mimokoUejné a 
prázdné povinností učitelských (t. zv. idle fel- 
lowships, nečinná místa f-ů) značně obmezeny, 
jednak zákonem z 10. srp. 1877, který provedl 
opravu zřízení universitního, jednak změnou 
stanov. Celkem stýká se dnes tedy pojem 
fa s pojmem universitního učitele, který 
s odměnou za svoji práci požívá nadání kol- 
lejného ze jmění universitní korporace, mimo 
dávky peněžité zejm. obyčejně bytu v budově 
kollejní a jiných výhod a tudíž jest členem 
společenstva, představujícího právní i hospo- 
dářský život ústavu. — Kromě toho v Ox- 
forde a v Cambridgei mají někteří studující 
titul f. commoners a požívají zvláštních 
čestných práv. Důvod tohoto titulu bývá 
čistě historický: bývajíť tito studenti krevní 
potomci některého podpůrce universitního a 
zakladatele nadací, jenž pro svoje potomstvo 
vymínil si jisté zvláštní, čestnější postavení 
před ostatním studentstvem. — Titul f-a, jejž 
některé vědecké spolky smějí propůjčovati 
svým členům, bývá jimi vysoce ceněn a ve 
skratku za jméno kladen. To platí zejména 
o fellowshipu přední vědecké společnosti 
Royal Society. Ten smysl má tedy skratek 
F. R, 5. Sld. 

Fellows [felós] Charles, sir, archaeolog 
angl. (* 1799 v Nottinghamu — f 1860 t.). 
Konal od r. 1832 cesty po Itálii, Řecku a Le- 
vantě, pak prozkoumal ze Smyrny poříčí 
řeky Xanthu a odkryl zříceniny Xanthu, sta- 
rého hlavního města Lykie. R. 1839 cesto- 
val s Jiřím Scharfem opět po Lykii a odkryl 
zřícenmy třinácti měst. Drahocenné archaeo- 
logické a přírodovědecké sbírky své daroval 
F. britskému museu, kde umístěny jsou ve 
zvláštní síni (Lycian-Room). F. získal si ne- 
hynoucí zásluhy o geografické prozkoumání 
Malé Asie, zejména Lykie. Cesty jeho malo- 
asijské (1838—43) vedly k epochálním obje- 
vům vzácných památek řeckého umění, ze- 
jména t. zv. pomníku Harpyí a pomníku Né- 
reovcn v Xanthu. Spisy F-ovy: A Journal 
ívritten during an excursion in Asia Minor 
(Londýn, 1839, 2. vyd. 1852); An account of 
discoveries ím Lycia during a second excursion 
(t , 1841), oba spisy přeložil do něm. Zenker, 
(Lipsko, 1853); Ihe Xanthian marbles, their 
acquisition and transmission to England (t., 
1843); TTie inscribed monuments at Xanthus 
(t., 1843); Lycia, Caria and Lydia, ilhistrated 
by G. Scharf (t., 1847); An account of the 
lonic trophy monument excavated at Xanthus 
(t., 1848); Travels and researches in Asia Mi- 



84 



Fcllowship — Felsit. 



nor (t., 1852); Coíns of ancient Lycia before 
the reign of Alexander with an essay on the 
relative dates of the Lycian monuments in the 
British Museum (t., 1855). Vý-. 

Fellowahip [felóšipj víz Fellow. 

Felmer Martin, dějepisec sedmihradský 
(* 1720 v Sibini — I 1767 v Heltavi). Vénoval 
se prot. bohosloví na universitách v Halle a 
ve Vídni, r. 1750 stal se učitelem, 1758 rek- 
tore.n prot. gymnasia v Sibini, 1763 farářem 
v Heltavi. Sepsal Primae Uneae M. Princip, 
Transylvaniae Historiam ant., medii et recen- 
tioris aevi referentes (Sibiň, 1780), dílo k nej- 
lepším pracím o dějinách Sedmihradska ná- 
ležející, kromč toho drobnější spisy histor. 
a bohoslovecké. Větší díl jeho dějepisných 
spisft chová brašovské lut. gymnasium v ruko- 
pisech, zvláště cenný Ursprungder sáchsischen 
Nation in Siebenbůrgen, Dkl. 

Felnar sFeldeka viz Fellner z Feld- 

Felonle znamená v právu feudálním zru- 
šení věrnosti lenní, t. j. každou hrubou urážku 
buď oseby buď hmotných povinností pána 
k vasallovi nebo vasalla k pánovi. Jak viděti, 
možná jest f. dvojstranná. Podle obvyklého 
obsahu smlouvy lenní byl totiž vasall vinen 
f-ií, kdykoli nezdržel lenní přísahy, když tedy 
zejm. osobu vasallovu nebo rodinu jeho ura- 
zil (injurie verbální i reální, ukládání o život, 
cizoložství, svádění dcery), anebo nedostál po- 
vinnostem jeho osobě přímo ve smlouvě lenní 
uloženým (tak zejm. nedostavil-li se k službě 
vojenské nebo před soud, opustil-Ii pána nebo 
zradil-li ho, zcizil-li nebo ztenčil léno), dále 
když vzpíral se zjevně zákonům a naříze- 
ním zeměpanským, nebo když v zemi loupil 
nebo jiné obecné zločiny páchal. F. vasal- 
lova měla za následek pravidelně ztrátu léna. 
které vráceno pánovi, a kromě toho po pří- 
padě i jiné tresty osobní, na př. vypovězení, 
ztrátu rytířství a j. Léno však nevěrný f. se 
dopustivší vasall nepropadl ipso jure. Pán 
musil ho žalovati před soudem vasallů, které- 
mu bylo uznati na ztrátu léna i na jiné osobní 
tresty. Nežaloval-li pán, mělo se za to, že 
nevěrnému vasallovi odpustil. Pán byl vinen 
f-ií proti vasallovi, když mu neposkytoval 
ochrany proti útiskům třetích, nebo když do- 
pustil se sárn na vasallovi nebo rodině jeho 
útisků mravních nebo hmotných. F. pánova, 
který z pravidla nepřísahal věrnost plnění 
smluvených nebo obyčejových závazků, mu- 
sila býti před soudem suzeréna pěti zname- 
nitými a bezvadnými svědky prokázána. Ne- 
věrnost pánova rozvazovala také poměr lenní: 
pán takový neměl práva na pocty vasallovy, 
vasall postaven přímo pod suzeréna, statek 
pak jeho pod bezprostřední lennictví suze- 
réna nevěrného pána. — Jméno f. pochodí od 
středolatinského felo, kteréž samo je původu 
neurčitého, znamenajíc však tolik jako spikle- 
nec nebo zrádce. V IX. stol. vyskytuje se 
poprvé ve své latinské formě (felo) v jedné 
z kapitularií Karlových, ve franc. formě fel, 
felun v XI. stol. v Písni Rolandově. Do 
soudní řeči jako termin technický vniklo te- 



prve po XIII. stol. Kromě tohoto odborného 
výrazu mívá v literatuře f. Širší smysl; tak 
zejm. rozumí se f-ií zločin ohrožující bezpeč- 
nost a bytí osoby driihé (únos, zabití a j ). 
V Anglii zvláště značí se slovem felony zlo- 
činy těžké proti lehčím (misdemeanour), — 
K f-ii počítá se tu zejm. sebevražda {felo-de* 
se angl.latinský tvar značící »zločinec na 
sobě samém c), která se tu stíhá soudné. 

Felpa viz Felba. 

Feliberg, též Feldsberg, rhaeto-rom. 
Vaugn^ osada ve švýc. kant. Graubilnden, 
okr. Im Boden, na levo od Rýna, s 527 ob. 
(1888), složená ze 2 obcí, Alt- a Neu-F-u. 
Obyv. živí se alpským hospodářstvím, rolni- 
ctvím a vinařstvím. Nad místem zdvihá se 
hora Calanda (2808 m), s níž se r. 1834 mocná 
přečnívající vrstva dolomitového vápence sří- 
tila a za Alt F-em v mohutný val se naku- 
pila. Když se to r. 1842 a 1843 opětovalo* 
založena 10 minut k východu od Alt- Fa 
ves Neu-F. na místě bezpečnějším. Čásť oby- 
vatelstva však zůstala v Alt-F-u a čásf se 
sem později vrátila, ačkoliv ješté r. 1850 a 
1867 části hory se zřítily. 

z Felsdorfo Šultysovó viz Šultys. 

Felsina viz Bologna str. 307. 

Felflinfl^, rodina mědiryjců, z níž vynikli: 
1) F. Jo h. Konrád (* 1766 v Giessenu — 
t 1 8 19 v Darmstadte), byl dvoř. mědiryjcem 
v Darmstadte. Zmínky zasluhují zvláště jeho 
topografické práce, z nichž nejlepší jest vo- 
jenský plán Mohuče. 

2) F. Joh. Heinrich, syn před. (♦ 1800 
v Darmstadte — f ^875 t.), vzdělav se v Pa- 
říži, převzal po svém otci tiskárnu, jež stala 
se za jeho vedení vynikajícím uměleckým 
a průmyslovým podnikem, nejen v Německa 
ale i v cizině. 

3) F. Georg Jakob, bratr před. (* 1802 
v Darmstadte — f 1883 t.), byl s počátku žá- 
kem svého otce, později se však odebral na 
akademii uměni dó Milána, kde za vedenf 
Longhiho kvetla tou dobou Škola médiryje- 
cká. R. 1828 dostalo se mu za jeho Krista 
v ^ahradě (dle C. Dolciho) velké ceny milán- 
ské akademie. Po dalších studiích v Římě a 
jinde vrátil se do svého rodiště. Z jeho rytin, 
jež vynikají velikou elegancí, jakož i přes- 
ným a zároveň prostým provedením, jsou nej- 
znamenitější: Houslista dle RaíTaelova obraza 
v galerii Sciarra v Římě; Dívky u studné dle 
Bendemanna; Svatá rodina dle Overbecka; 
Spasitel světa dle L. da Vinci; Poesie a 
láska dle Kaulbacha; Vysazeni Mojftšovo dlo 
Kochlera; Loreley dle Sohna a Sv, Cecilie 
dle Hofmanna. 

Felsit, hornina na pohled celistvá, pro 
oko neb i lupu nerozluštitelná, barvv načerve- 
nalé, nažloutlé nebo šedavé. Nejvíce se po* 
doba živci ; vypadá jako nějaký celistvý živec^ 
jen že má tvrdost o něco včtší. Před dmu- 
chavkou se neroztápí. Teprve mikroskopem^ 
a to hlavně mezi kříženými nikoly, pozná se 
v tenkých třískách, nebo lépe jeStč v tenkých 
výbrusech z něho, že není jednotnou hmotou,, 
nýbrž že složen bývá ze zrnéček hlavně dvoo 



Felsó — Felton. 



85 



nerostfl, totiž křemene a alkalického živce 
(ponejvíce orthoklasu). Lithologicky f. je facies 
křemitého porfyr u, do něhož přechází 
zřetelněji, vyskytujíli se v něm vtroušená 
vétSí, oku patrná zrnka křemene nebo kře* 
mene a živce. Bývá vyvinut hlavně .na kra- 
jích křemitého porfyru, kde tento sousedi 
8 jinou horninou; tvořívá však také žíly pro 
sebe. Viz Porfyr (křemitý). — F-u naoko 
podobna býváadinola. Hornina tato vznikla 
' na př. u Příbrami působením vyvřelého dia- 
basu na hlinité břidlice. Bv, 

Pelfló [-ISe], man., horní, vrchní, vy- 
skytuje se hojně u zeměpisných jmen Hesla 
slovem tím počínající, zde pohřešovaná, viz 
pod slovem následujícím. 

Felsdbánya [-šebáňaj, staré horní město 
v uher. župě szatmárské, okr. nagy-bányském, 
v pohoří Vihorlátském, se 4816 obyv. (1890), 
většinou Maď. (něco Rumunů). Dobývají se 
zde zlaté, stříbrné, měděné a olověné rudy; 
těžení to však, při němž jest zaměstnáno asi 
1 100 osob, stále klesá — Nerosty zdejší jsou 
proslulé svými krásnými tvary krystalickými, 
jež krášlí musea celého světa. Také je zde 
dobrá kyselka a menší průmysl hrnčířský. Hlkr, 

Fels5-8tab&ya í-še fitubňa] viz Š tub A a. 

F«lsó-8z&lók [-Se sa-] viz Slavkov. 

z Felsu Oolonovó viz Colona z Felzu. 

Fel8Xt3^kl (jinak z Felsztyna) Seba- 
styjan, hudebník polský (f kol 1550). Roku 
1514 byl na akademii krakovské povýšen za 
bakaláře a vstoupiv pak do stavu duchov- 
ního, stal se professorem na téže akademii, 
kde jal se první vyučovati hudbě, zejména 
sborovému zpěvu. Byl na svoji dobu doko 
nalýiD hudebníkem a theoretikem. Z jeho 
pracf, nyní velmi vzácných, zasluhuje zmínky 
především Opusculum musícae . . . pro insti- 
tutione adolescentium pro cantu simplici seu 
gregoriano (Krakov, 1519). Jest to hudební 
katechismus na způsob Blahoslavova spisu 




C. Z429. 

Klič zámku Felterova. 





C. 1428. 
Felterdv sámek. 



>Musica«. Dále Opusculum musícae mensuralis 
ii t iiiq^\ Atiquot hymnt ecclesiastici (t., 1522); 
Diví Aurťiii Augustini de musica dialogi (t., 
1536): Directiones musícae (t., 1544). 

F«lt Joseph Barlow, pastor a historik 
amer. (^ 1789 v massachusettském Salemu, 
t 1S69). Konal rozsáhlé archivální studie pro 
dějiny amerických kolonií angl., k nimž od- 



nášejí se : Amials of Salem, History oj Ips\vích% 
Essex and Hamilton, Ecclesiastical history of 
New England a j.; ne bez významu jsou též 
statistické spisy: Historical account of Massa- 
chusets currency (1839 1 a Collection of the 
American statistical association on TownSy po- 
pulation and iaxation (1847). 

Felterův zámek (vyobr. č. 1428.), známý 
od r. 1870, náleží mezi bezpečné zámky ame- 
rické novějších soustav. 
Náleží mezi bodcové zám- 
ky válcové, t. j. závor- 
ka \ pohybuje se čípkem č, 
výstředně zašroubovaným 
do základny válečku bez- 
pečného c. Aby tedy zá- 
mek se otevřel, třeba oto- 
čiti válečkem bezpečným 
a tím závorku ze záběru 
vytáhnouti. Váleček c ulo- 
žen jest v dutině válcové v, 
ke dveřím připevněné. Je-li 
zámek zavřen, vystupují 
přes mezeru mezi válcem 
vnitřním c a dutinou v 
z vnitřního válečku c ma- 
lá těliska f, která tlačí péro 
r do vykrouženého žláb- 
ku b dutiny válcové v. Del- 
ší nožička těliska / sahá 
až na kraj asi 50 jemných 
destiček plechových Jř, jež jsou uloženy ve 
střední podélné dutině vnitřního, otočného 
válečku c. Tyto destičky K nahrazují stavítka 
obyčejných zámků, mají všechny středem 
stejně širokou i dlouhou rozporu i, ve středu 
můstkem přepaženou. Strčíme-li do těch roz 
por bodcový klíč L, jehož Šířka s srovnává 
se s délkou rozporu ti, stlačí se stavítka K 
do takové polohy, by všechny zářezy na kraji 
jejich přivedeny byly do stejné výšky, ze které 
delší nožička těliska f, když klíčem vnitřní 
váleček hledíme otočiti, do nich 
vpadne a váleček uvolní, tak že 
lze zámek otevříti. Tomu napo- 
máhá zakulacení hran těliska U 
Aby klíč (bodec) byl vždy stej- 
ně do zámku strčen, jest na krku 
poznamenán vrubem, který se 
nalézá při poloze bodce vždy 
nahoře; pak jest na jedné straně 
středního zářezu bodce L pro 
můstek vyvýšenina, s kterou 
shoduje se tvar rozpory staví- 
tek. Proti jiným bezpečným zá- 
mkům amer. neposkytuje F. z. 
žádné výhody, ač by theoreti- 
oky bezpečnost jeho měla býti 
veliká. Vř. 

Felton Cornelius Conway, spisovatel 
amer. (* 1807 ve West Newbury v Mass. — 
t 1862 v Pennsylvanii), vzdělal se na univ. 
harvardské, uČil pak klassickým jazykům 
v Harvardu a r. 1860 jmenován byl předsedou 
tamějSí university. R. 1853—54 cestoval po 
Evropě, hlavně Řecku. Činnost jeho byla 
mnohostranná; vynikalf jako fílolog, literární 



86 



Feltrc — Femoralis. 



dějepisec* kritik i řečnfk. V »North Amer. 
Revtewc a jinde uvefejnil řadu pojednání vé- 
novaných nejrflznéjSím otázkám odborným 
a kulturním, sociálním i uměleckým. Z pfe* 
Četnj^ch jeho prací jest uvésti: kritické vydání 
Iliaay, poznámkami opatfené, Mračen Arinto- 
fanových, Isokratova Panegyrika^ Áischylova 
Agamemnona^ Niebelmtgůj Longfellowa a j. 
Také přednášky a populární £tení, která 
v ústavě Lowellové a jinde konal, vyšla se- 
brána, rovněž jeho dojmy cestopisné. 

Filtre, hl. město distriktu v Ital. prov. 
bellunské, při úpatí Alp Kadorských, na říčce 
Colmedě a při Adrijské dráze Železné, má 
krásnou kathedrálu, radnici, » Porta Imperialec, 
dílo to Pietra Lombarda, bohoslovecký se- 
minář, gymnasium, nemocnici, sirotčinec, za- 
stavárnu nejstarší v Evropě (z XV. stol.) a 
jest sídlem gener. vikáře kathedrální kapitoly 
a úřadA distriktních. Oby v. 3994 (t88i, obec 
13.258) zabývá se průmyslem, hlavně přede- 
ním hedvábí, bílením vosku, železářstvím a 
mlynářstvím a provozuje značný obchod 
s hedvábím a vínem. F. jest staré město, 
které záhy stalo se sídlem biskupa, ale r. 1819 
spojeno biskupství zdejší s bellunským. Ve 
XIII. stol, bylo v držení Ezzelina, po jeho 
smrti pak vystřídaly se tu rody da Camino, 
della Scala, Carrara. Z F. pocházeli paedagog 
Vittorino Ramboldini da F. (f 1497) a knih- 
tiskař Pamfilo Castaldi, jemuž tu r. 1868 po 
staven pomník. Dle F. nazván Napoleonův 
ministr války Clarke vévodou z F. 

Fcltz Victor Tímothée, lékař franc, 
byl r. 1S60 ve Štrasburku povýšen na doktora 
lékařství a přesídlil se odtud po válce něm.- 
franc. do Nancy, kdeŽ je professorem patho* 
logické anatomie a fysiologie na tamější uni- 
versitě. Vedle drobnějších prací o primární 
a sekundární amputaci, o fthise plicní, o dia- 
thesách a kachexiích, o infusoritch v krvi a 
infekčních ncmocech, vydal též Études clwí- 
ques et experiment ales de^ embolies capillaires 
(Paříž, 1868) a De Vurémie expérimentale (t., 
1881, s Ritterem). 5rjf. 

Felnka slula v XV. a XVI. stol. menší 
loď válečná pro službu pobřežní v moři Středo- 
zemním; také však lodi námořních loupež- 
níků. F-ky měly tvar galér, dva stěžně do 
předu poněkud nachýlené a dvě veliké latin- 
ské plachty. Při bezvětří byly plachty svi- 
nuty a chopeno se vesel, jichž f. měla po 
každém boku iz. Nyní nazývají se f-mi malé 
obchodní lodi. 

Felnpové, Pulupové neb Aiamatové, 
černošský kmen v jižní Senegambii, obývající 
v lesnaté krajině při řekách Gambii, Vintainu 
a Cacheu (Casamance). Jsou pleti černé, vlasů 
vlnatých, silné stavby těla; rysy obličeje po- 
dobají se velmi Hindům. Povahy jsou zlo- 
myslné, pomstychtivé a bojovné. Pěstují něco 
rýže, drůbež a kozy a obchodují voskem a 
zlatým prachem, ale jinak stupeň jejich vzdě- 
lanosti jest velmi nízký. Řečí příbuzní jsou 
Sérům. Náboženství jsou pohanského, v no- 
vější době však počíná se u nich rozšiřovati 
též muhammedanismus. Nejdůležitějšími mí- 



sty ▼ jejich území jsou Vintain a Tames. Viz 
Bérenger-Féraud, Les peuplades de la Séné* 
gambie (Paříž, 1879). 

Felviaos j-ncj, město v torda^aranyoftské 
lupě v Sedmihradech, na MároSi, a 1856 ob. 
(1890), z nichž jest 1630 Madkrfi a 124 Ru- 
muni. Byv do r. 1876 hlavním městem župy 
aranyošské, je F. nyní sídlem okr. poK úřadu a 
okr. soudu, má katol. a ev. farní kostel, poštu 
a stanicí tratí KoloS-Predeal. Obyv. zabývá 
se hospodářstvím, dobytkářstvím, vinařstvím, 
rybolovem a drobnými živnostmi. Dkl. 

FelTlaosy [ci] Gyorgy, spis. maď. Žil 
na konci XVII. stol. a vydal r. 1693 Školské 
drama Pluto é$ Jupiter a lékařský spis 5a* 
lemitana schola jó egé$\$égnek való megtar- 
tásának móéjdrál irolt kónjrve (Kniha o za- 
chování zdraví. Kolos. 1693). Bbk. 

z Feln OoloaoTé viz Colona z Felzu. 

Féma tFehme) viz Vestfálské soudy. 

Fembra, Femern, viz Fehmarn. 

Famiiut (lat.), žena. 

Fcmiiliaiím viz Rod (grammatický). 

FémioSy syn Terpiův, slul pěvec bohatýr* 
ských písní, od Zeva nadšením nadaný, jenž 
pěl ženichům v domě Odysseové, byv k tomu 
přinucen; proto Odysséus na prosbu Télema* 
chovu jeho života ušetřil. kik. 

Femme [faml, franc, Žena. 

FemoralU (lat.), stehenní* naz^^vá se 
v anatomii tepna, žíla, čiv a průchod. Tepna 
stehenní (arteria f. č. cruraíis) jest pokra> 
čováním zevní Žíly kyčelní, začíná se pod 
vazem tříselným, probíhá v přední části stehna 
v troj hranu Scarpově kryta jsouc nejdříve 
povázkou širokou, pak svalem krejčovským« 
a končí se ▼ průchodu Hunterové, přechá- 
zejíc v tepnu zákolenní (art, poplitea), Z vé* 
tví sluší jmenovati dolní tepnu pobřiško* 
vou {a, epigastrica inferior)^ objímavou 
tepnu kyčelní {a, circumflexa ÚiumU jež 
probíhá podél vazu tříselného a hřebene ky- 
čelného, drobné tepénky k mízním žlázám, 
tuku a kůži krajiny tříselné a ke kožním útva- 
rům zevních částí rodidel i plodidel {artů" 
riae pudendae extemae anteriores) a z p o d n í 
tepnu stehenní (ď. profunda femoris). Tato 
tepna vkládá se do hluboké štěrbiny mezi 
vzpřimovače a přitahovače stehna a svými 
větvemi {a. circumflexa femoris interna et 
externa, arteriae perforantes) opatřuje veškeré 
svalstvo vzpřimovaČQvé, částečně i přitaho- 
vače a schylovače. Žíla stehenní (véna f. 
č. cruraíis) tvoří pokračování žíly zákolenní, 
provází stejnojmennou tepnu nejprve po její 
zadní straně, postupně však přechází na její 
vnitřní stranu a na téže straně tepny vstu- 
puje pod vazem tříselným do dutiny břišní, 
přecházejíc v zevní žílu kyčelní. Přítokové 
větve jsou dvojí: zpodní vycházejí hlavně ze 
svalstva a provázejí po dvou příslušné větve 
tepny stehenní, svrchní pak probíhají v pod- 
kožním vazivu, přicházejí hlavně zdola ze 
stehna {véna saphena major a spojka s konco- 
vou Částí menší žíly růžové), pak z dolní čá- 
sti přední stěny břišní (p. epigastrica super- 
ficialis) a z kožních útvarů zevních částí ro- 



Femur — Fenbyův zámek. 



87 



^idel i plodídel {venae pudemiae extemae ant,^. 
Ústi vetší iily rfižové nalézá se ve vejčitč 
jamce {Jossa ovalis), — Čiv stehenní (ner- 
vus f. č. cruralis] je hlavní čiv pleteně be- 
derní prochází do stehna pod vazem tffsel- 
ným v t. zv. svalovém oddílu {facuna museu- 
iorum), jsa od cev stehenních oddélen pásko- 
ví tým vazem {ligamentum ilio-pubicum), roz- 
větvuje se jednak ve vzpřimovačovém svalstvu 
stehna, pak v kfiži pfední krajiny stehenní 
fii« cutaneus femoris ant., medius et int.), vnitf ní 
části bérce a hfbetu chodidlového (n. saphe- 
nus major), — PrQchod stehenní (canaVis 
f. č. cruralis) nazývá se úzká prostora po 
vnitfni strané žíly stehenní, jež pod vazem 
třtselným se začíná kroužkem stehenním {an- 
nulus f. či cruralis) a končí se jamou vejci- 
tou. Stehenní kroužek je malá okrouhlá 
prostorka pod vazem tfíselným v nejvnitrnější 
Části oddílu cévního {lacuna vasortim), stěží 
prostupná Špičce malíkové, jež ohraničena je 
se strany zevní žilou stehenní, shora vazem 
tříselným, po vnitfni stranč vazem Gimber- 
natovým a zdola vazem Cooperovým. Tento 
otvor je se strany břišní uzavřen povázkou 
nítrobfiSnf, jež v těchto místech nazývá se 
septum crurale, a pobHSnicí a tukem pod ní se 
nalézajícím, se strany stehenní pak velkou žlá- 
zou mízní (glandiila RoseumUlleri), vedle níž 
vcházejí do dutiny břišní míznice tříselné. — 
Ježto tento stehenní kroužek a s ním celý 
prOchod stehenní jsou z veškerých Částí pod 
vazem tříselným nejpcdajnější, vytlačuje ně 
kdy obsah dutiny břišní v těchto místech po* 
bfišnici do pfední krajiny stehenní a utvoří 
tak po vnitfni straně žíly stehenní skutečný 
průchod, jenž mflže obsahovati útroby břišní, 
hlavně kličky střeva tenkého, a tak utvoří kýlu 
stehenní. Sr^. 

Femnr (lat.)t kosť stehenní, jest nej- 
(telil kosf lidského těla a tvoří osu stehna. 
Je kosf dlouhá, na které rozeznává se konec 
imrní s kulatou hlavicí {caput femoris), o niž 
opírá se kosf kyČelní, přenášejíc takto tíž i 
trupu na končetinu dolní, dále krk (collum fe- 
moris)t jenž spojuje se s tělem kosti stehenní 
v úhlu asi 120". Na těle kosti stehenní roze 
znává se silně vystupující chocholík větSí 
{trochanter major), jenŽ tvoří základ tak zv. 
bokO, dále chocholík menší {trochanter minor) 
pnd krkem stehenním, hrana a čára mezi- 
chocholíková {crista et linea intertrochauterica) 
a pak drsná čára [linea aspera femoris) pro 
ůpon schylovačfi, vzpřimovačů a přitahovačů 
stehna. Všechny tři plochy těla, jakož i obě 
pfední hrany, jsou uhlazeny, ježto se po nich 
svalstvo stehenní toliko pošinuje. Dolní konec 
nabíhá ve dva kloubní hrboly (condylus femo- 
ris externus et intemus)^ jež stýkají se s ko- 
stí holenní a Češkou, jsouce od sebe oddě- 
leny zářezem mezihrbolovým, do kterého se 
upínají zkřížené vazy kolenní. Vnitřní hrbol 
je delSí nežli zevní, tak že postavili se kosf 
stehenní dolním koncem na rovný podklad, 
«tojí šikmo, sklánějíc se koncem horním na 
stranu zevní. Kosf stehenní, jako každá kosf 
dlouhá, je v tělovém oddílu dutá, a její stěny 



skládají se tu z pevné hmoty kostní; mimo to 
je tělo kosti stehenní obloukovité prohnuto 
vpfed, hlavice se spojuje s tělem prostředni- 
ctvím krku stehenního značně tupým úhlem, 
a kosf sama mimo střední oddíl tělový skládá 
se z velké řady jemných lístků a trámeČků 
kostních, jež v koncových Částech jako pružná 
péra probíhají ve zvláštních obloucích, na- 
vzájem se podpírajíce, jak nejlépe je patrno 
na podélném prúfezu celou kostí, tak že ná- 
raz těla při chůzi, skoku a pod. tímto pří- 
znivým zafizením velmi značnou měrou se 
oslabuje a mírní. Sr\, 

Fen nebo Pan, Fán, t.j. dílec, malá míra 
délková v Číně a Annamu, '/imi čínské míry 
ťi a annamské míry thuok. V Číně kolísá f. 
mezi 3 a 4, v Annamu mezi 4 a 6''^ mm\ též 
jedno malé závaží nazývá se f. .viz Canda- 
rin). 

Fena, samice mysliveckého psa a lišky. 

Fenaoetin, Q H, ( NHCO CH^)OC^ H^, 
acetfenetidin, léčivý prostředek syntheti- 
cké lučby doby nejnovější. V lékařství upo- 
tfebuje se ho hojně hlavně proti horečce, 
bolení polouhlaví [autipyreticum a antineurať 
gicum). Příprava: natrium-paranitrofeno po- 
mocí jodethylu promění se v aethylaether 
fenolu C^H,NO.,OC^H^, kterýž pak redukci 
se mění v paraamidofenol C^H^NH^OC^H^, 
Vařením této sloučeniny s ledovou kyselinou 
octovou obdržíme ř. Výroba děje se po to- 
várnicku. F. přichází do obchodu v bílých 
lesklých Slupičkách bez vůně a chuti; roz- 
pouští se snadno v líhu, těžko ve studené 
vodě; v zahřáté vodě a v glycerinu snadněji. 
Léčivo to nesmí se v lékárnách bez před- 
pisu lékaře vydati. Předpisuje se v dávkách 
o. I — I xr. šnk. 

Fenanthren i^chem.), uhlovodík z dehtu 
kamenouhelného, jehož složení jest C^^ H^^ 



Ve,;/,. CHJ 



Jest isomerický s anthrace- 



nem, s nímž se objevuje v téže frakci deh- 
tové. Destičky nebo lupeny při 99" tající, při 
340® těkající. Dosavadní význam f u jest pra- 
nepatrný; upravovali z něho nějaký čas kyse- 
linu italovou; avšak uhlovodík ten má bu- 
doucnost, neb jest podkladem důležité řady 
alkaloidů opiových. Rn, 

Fenaroli Pedele, hud. skladatel školy 
neapolské ("' 1732 v Lancianu — f 1818 
v Neapoli\ odbyv studia hudební u proslu- 
lého Fr. Durantea, stal se učitelem zprvu při 
konservatoři »Santa Maria di Loretoc a po 
té »della Pieta* v Neapoli. Jako skladatel od- 
chyluje se F. od rázu Školy neapolské tím, 
že po příkladě svého učitele pfiklonil se ku 
vážnějšímu směru hudby chrámové. Přední 
zásluhy F-ovy však leží v činnosti jeho uči- 
telské, an odchoval fadu věhlasných žáků, 
mezi nimiž zvláště vynikl Nicola Zingarelli 
a Dom. Cimarosa. Sir, 

Fenbsrův sámek, jinak Adytic-Retai- 
ner, má dvě závorky, ze kterých však jen 
jediná hlavní zavírá, kdežto druhá zprostřed- 
kuje pouze spojení ústrojí bezpečnostních 



88 



Fencibles — Fénelon. 



8 onou. Bezpečnostní zařízení spočívají v ně- 
kolika stavítkách, kteráž v mrtvé poloze pro- 
pouštějí kolík závorky hlavní a tím dovo- 
lují, by vnikala do západu nebo z něho vy- 
cházela. Do této mrtvé polohy přivádí se 
bradou, vypilovanou stupínkovitě nebo hřebe- 
novitě v rQzných délkách podle hloubky zá- 
řezů stavítek a od klíče zcela oddělenou. 
Brada ta vkládá se do otvoru zámku v určité 
vyznačené poloze a na ni přiléhá posuvný 
kolík, který má vytknutý, určený pohyb, vý- 
střední ku středu otvoru klíčového. Klíč má 
nepatrnou bradu, která slouží pouze ton^u, 
by se jí lépe otáčel vnitřní váleček zámku 
8 podélným otvorem pro uvedenou již samo- 
statnou bradu. Strčíme H klíč do středního 
otvoru, bradu do podélného otvoru a otá- 
Čímeli klíčem, tlačí posuvný kolík na pohyb- 
livou bradu a postrkuje ji ke stavítkům, 
která se shodnými zářezy nazvednou do pří- 
slušné polohy, dovolujíce kolíku závorky vtla- 
čiti se do zářezu stavítek, a tím je vyproSřují 
z pojištěné polohy; teprve pak působí posuvný 
kolík na druhou závorku a když brada vy- 
padne ze zámku do schránky, vnitř prostoru 
uzavíraného se nalézající, zámek se otevře. 
Bezpečnost zámku toho jest veliká; střelným 
prachem nelze zámek zničiti. Továrně vy- 
rábí zámek ten Whiíield et Sons v Birming* 
hamě. Fenby sestavil několik zámků. Skoro 
u všech jeví se společná myšlénka, pohyb- 
livá to brada. Na př. u zámku, kterého velmi 
často v peněžných ústavech bývá upotřebeno, 
jest brada sice s klíčem spojena, ale poSinu- 
telna. PoŠinutí působí zvláštní trn, který 
vniká do otvoru pošinutelné brady, tak ji 
k stavítkům tlačí, ty vpravuje do mrtvé po- 
lohy a závorku uvolňuje. Vř. 

Fenoibles [fensiblsj, angl., obranné muž- 
stvo pobřežní. 

Fendl Petr, malíř a ryjec rak. (* 1796 ve 
Vídni — I 1842 t.), jmenován pro přesnost 
a pravdivost v napodobení r. 1818 kresličem 
a ryjccm cis. král. sbírky antik a mincí, ve 
kterémž oboru provedl mnohé zdařilé dílo. 
Zabýval se s úspěchem malbou genreovou. 

Fendryoh, z něm. fáhuricli, viz Prapor- 
ci k a Praporec nik. 

Fendflké ůdoli viz Otzské údolí. 

Fenek, lišák pustinný (Canis Zerdo 
Skjoldebr.). nejmenší druh psů (rod Canis 
L.) z čeledi Šelem ps o vitých (Ganiť/ťi). Útlé 
tělo jeho dorůstá jen d«^lky 60—65 cm. Hlava 
v lících vyhlíží téměř jako liščí; veliké oči 
mají zřítelnici okrouhlou; boltce má lišák 
poměrně všech psů největší, zdélí hlavy, 
přímé a Široké. Štíhlé nožky mají tlapky 
i vezpod porostlé hustou srstí, z níž jen lysá 
bříška pod prsty vyčnívají. Hebká, jako hed- 
vábná srsť má barvu nahoře na těle žlutavou, 
jako písek pouště, vezpod bílou. Nad okem 
jest skvrna bílá, před ním na čenichu pruh 
tmavší; vnitřní okraj boltce jest srstí bílou 
porostlý. Ocas jest u zadku a na konci černý, 
jinak má touž barvu jako tělo, F. obývá v pou- 
štích sev. Afriky, zejména všude po okrajích 
Saharj', ale také v oasách. Jest dravcem noč- 



ním; plíží se mezi pahorky písku za ptáky 
zvláště kurovitými, lapá si í mySi a tarbíky, 
ale také prý datlí požívá. Br. 

Fénelon ffénlór)] Francois de Salig- 
nac de la Mothe, franc. nlosof, theolog a 
spis. (* 1651 na zámku Fénelonu u Sarlatu ~ 
t 1715 v Cambraii), byl vychován pečlivé 
v rodném zámku v duchu nábožensky vrou- 
cím, stal se knězem a byl mu svěřen (1678) 
dozor nad ústavem »Nových katoliček*, t. j. 
nově obrácených Hugenotek. R. 1686 — 87 
stál v čele missie, která měla obrátiti huge- 
notský kraj Saintonge. V obou těchto úkolech 
projevil F. nejen horlivost, ale i rozhodnost 
a tvrdou přísnost. Všemi cestami hleděl do- 
síci vlivuplnějšího postavení, zejm. zjednati 
si přízně Ludvíka XIV., až r. 1689 svěřil mu 
král vychování vnuků svých, vévody Bour- 
gogneského a později i vévody Anjouského 
a z Berry; i podařilo prý se mu přeměniti 
povahu tvrdou a vášnivou vévody Bourgogne- 
ského v klidnou a rozvážnou, a to výlučné 
svým laskavým, ale neústupným vlivem. F. 
chtěl užívati výchovy jako politického pro* 
středku: chtělf pomocí a prostředkem budou- 
cího snad krále reorganisovati společnost a 
stát francouzský, a sice ve směni podstatné 
aristokratickém. Tento veliký cíl, jehož se 
vzdal teprve tři léta před smrtí, zmařil se 
mu porážkou, jakou utrpěl v theologickém 
sporu o kvietismus, háje mystickou nauku 
paní de Guyon. Pouto, které jej vázalo k této 
exaltované ženě, by^o čistě intellektuelné; 
bylať mezi nimi duševní příbuznost. S po- 
čátku učení této ženy pouze schvaloval, ale 
nevystupoval zjevné v její prospěch; teprve 
r. 1697 — dvě léta potom, kdy jmenován byl 
arcibiskupem v Cambraii — v^^stoupil otevřené 
jako obhájce kvietismu. Za odpůrce postavil 
se F-ovi Bossuet a krutě doráželi na sebe 
oba slavní theologové po dvě léta (1697 ^^ 
1699) v polemikách stejně ostrých jako ob- 
jemných; zavíráf tato pře o kvietismus skoro 
12 svazků. Při učinil konec Innocenc XII. 
r. 1699, odsoudiv věty obsažené ve F-ové 
Explicatiou des maximes des Saints jako 
bludné. Tato theologická porážka měla v zá- 
pětí i Fovu politickou porážku: král odňal 
mu vychovatelský úřad a přeruSil tak vliv, 
jejž mohl míti F. na utváření se politiky 
franc. Zároveň zakázal král všelikou obranu 
F-ova uvedeného spisu. F. se podrobil, poli- 
tického ideálu svého nepřestávaje se domá- 
hati neoblomnou prací. I ze svého arcibiskup- 
ského sídla působil mocné na vévodu Bour- 
gogneského. Všecky naděje jeho ožily r. 17 11, 
kdy zemřel Dauphin; řada nastoupiti trůn 
byla na jeho vychovanci. Tu však r. 171a 
zemřel vévoda de Bourgoprne, a naděje F-ovy 
zničeny na dobro. Zbývající tři léta života 
F-ova jsou vyplněna sny a meditacemi nábo- 
ženskými. 

Sebraná díla F-ova Cvyd. Lebelovo ve 22 sv. 
a 12 sv, listů F-ových vyd. Leclérem) Ixe 
rozvrhnouti ve tři skupiny: theologicko-filo- 
soíickou, mravoslovné vzdělávací a literární. 
Z theologicko-filosofických spisů uvésti 



Fénelon. 



89 



jest kromé polemik za kvietismus a proti 
jansenismu spisy v podstat£ kartesiánského 
rázu Traité de Vexistence et des attvibuts de 
Dí£u (i. vyd. 17 12— 1718); Lettres sur la máta- 
phfsique a Réfutatton du systéme de Malehranche 
sur la nature et la grdce (i. vyd. 1820). V prvém 
z nich F. jednak vykládá theodiceu Descar- 
tesovu, jednak ji rozSiřuje směrem nauky Ma- 
lebranchovy, pojímaje jako on a priori nej- 
vyšší rozum obecný, boží, jehož my jsme 
účastni. V »Réfutationc ukázal sklon filosofie 
Malebranchovy k determinismu a pantheismu, 
proti nimž se ohrazuje. Problémem svobodné 
vflle zanáší se ve svých Lettres sur la pré- 
destínation et la grdce, V obecném povědomí 
lidského rodu o ní, v subjektivní víře v ni 
vidí nejpodstatnější důvod její skutečnosti. 
Obrací se v knize té také proti Malebranchovu 
principu, že Bůh je činný jen vůlemi obec- 
nými {volontés générales)^ že prozřetelnost 
boží totiž jest jen obecná, zákonná, že Bůh 
neuděluje zvláštních milostí jednotlivcům. 
Jiné stanovisko zaujal vSak F. k této otázce 
v »MaximeB des Saints« Tu pojímá totiž — 
po příkladu mystiků křesťanských — jako 
nejdokonalejší stav vyvolených duši nazí- 
ravý klid, ztrnulost a naprostou bezstarost- 
nost vůle, která se obrátila sama proti sobě 
a zničila se v úplném stotožnění se s Bohem. 
Zničení vůle ve prospěch nazíravosti, kontem* 
pláce, je cílem vybraných duší. Duše taková 
nechce ničeho. Všecka její blaženost jest jen 
v nazírání Boha; ona nerozumuje, ona jen 
miluje samoúčelně ve spojení s Bohem Stav 
ten kontemplativný Či »unitivný«, stav sjedno- 
cení se, splynutí s Bohem, je stav svatosti a 
milosti. — Sedm svazků vydání Lebelova 
(10.— 16. » obsahuje boj F-ův s jansenis- 
mem, jímž tomuto zasadil rány smrtelné. 
Živost a břitkost satiry a ironie, pak bez- 
ohledná a někdy i sofistická argumentace vy- 
značuje tyto jeho polemiky. Mystik napadá 
tu racionalismus jansenistů v theologii, ale 
s ním pohříchu i opravdovost a přísnou, prin- 
cipům oddanou jejich mravouku. F-ova čin- 
nost v tomto 9měru nebyla blahodárná; ničila 
mravní opravdovost francouzského duchov* 
niho svědomí. Za to ovšem vynesla F-ovi 
zvláštní oblibu u svobodomyslných filosofů 
XVIII. věku. — Ze spisů mravoučné-vzdě- 
la vacích uvésti jest Traité de Véducation des 
álles, nárys výchovy dívčí, jak si jej F. před- 
stavoval, a sice srovnale s názory své doby 
nerozsáhle objemem a neprohloubeně obsa- 
hem. Cena jeho je složena v Četných mravo- 
učných pozorováních a úsudcích autorových. 
Dále náleží sem sedm kázání F-ových, z nichž 
alespoň dvě {sermon pour la féíe de V Epipha- 
nie a pour le sacre de VElecttur de Cologue) 
jsou kUssicky dokonalé plody prosy řečni- 
cké. — Z literárních děl F-ových, z jeho 
Dialogues des .\íorts, Dialogues sur Véloquence, 
Fabtes, Lettre á M» Dacier sur les occupations 
de V Academie franqaise a Télémaque, zůstala 
proslulá poslední dvě. V listé k Dacierovi, 
psaném r. X7i4> projednává celou řadu otázek, 
hUvně aesthetických, jazykových a histori- 



ckých, zejm. vykládá tu názory své o řečni- 
ctví, poetice a veršovnictví franc, umění dra- 
matickém a dějepiseckém, o sporu mezi mo- 
dernostl a antikou atd. Télémaque, vydaný 
r. 1699 bez vědomí F-ova, nevěrně dle ruko- 
pisu (první authentické vydání je z r. 1717)1 
není posud dosti vyjasněn ani svým účelem 
ani svým uměleckým pojetím. Kniha sleduje 
dle autora cíl paedagogický; má chovanci 
F-ovu, vévodě Bourgogncskému, před oČi 
předvésti ideální stav společnosti i mravů. 
Z hotového dovršeného obrazu dají se odvo- 
diti hravě a přirozeně nedostatky stavu sku- 
tečného a nutnost nápravy jeho. Vedle toho 
nalézáme však zde mnoho, co se sledovaným 
účelem nesnadno jest srovnati. Čistá obraz- 
nost nebo samoúčelná citlivost pronikla vedle 
toho du díla; jinde tendence satirická a po- 
litická nebyla, zdá se, autorovi cizí. Jisto je 
alespoň, že současníci cítili v »Télémaqueovi« 
předem tón polemicky reformační a pod 
každou tváří knihy spatřovali portraity vrstev- 
níků, všude narážku na přítomný stav poli- 
tický a kulturní. Obraz utopické říše spra- 
vedlnosti a rovnosti musil se nutně zdáti 
vrstevníkům parodií říše Ludvíka XIV. 

F. byl duch v podstatě složitý, přizpů- 
sobující se snadno různým stavům. Duch 
jeho nese v sobě jisté stopy moderního dilet- 
tantismu. Znakem jeho je právě jistá sladká 
a prchavá plnost a mnohotvárnost, rozkošní- 
cké prožití a procítění stavů cizích, vzácných 
a odlehlých. Dílo F ovo stejné jako jeho sloh 
jeví rysy ty s dostatečnou určitostí: je mnoho- 
tvárné, obsahující stejně spekulaci metafysi- 
ckou jako bajky pro děti. Jeho práce nejsou 
uzavřeny nikdy v určitý a pevný typ nebo 
genre ; naopak jako jsou rozběhlé do několika 
duševních říší, stejně kolísají mezi několika 
technickými způsoby. Důležitější pro psycho- 
logickou analysu F-ova ducha než jeho díla 
jsou jeho četné listy; zde je teprve široká a 
obsáhlá činnost a zaujatost jeho ducha plné 
patrná. Zájem subjektivný, životopisný a psy- 
chologicky analytický je v nich živen způso- 
bem v XVII. věku neobvyklým. Listy Fovy 
nesou se většinou již snahou čisté moderní: 
podati, vyložiti a rozebrati nitro píšícího. 
Výbor ze spisů F-ových vydal Villemain 
Oeuvres choisies (1829, 6 sv.). Sebrané spisy 
(vyjma zapověd. Maximes des Saints) Gosslin 
a Caron a nejnověji uvedení již Lebel a Adr. 
Leclére. Z dějepisných prací o F-ovi a růz- 
ných k němu se vížících otázkách sluSf uvésti 
práci Baussetovu (Histoire de F.) a doplňky 
Tabaraudovy (Suppl. aux Histoires de Bos- 
suet et de F., 1822), pak zvláště o otázce 
kvietismu a sporech s ním souvislých úvahy 
A. Bonňela (La controverse de Bossuet et 
de F. sur le Quiétisme, 1850), Gríveaua (Ét. 
sur la condamnation du livre des Maximes 
des Saints, 1878), Guerriera (Mme Guyon, 
1 88 i) a Máttera (Le Quiétisme au temps de 
F., 1865). Ze studií kriticko-literárních jest 
uvésti tři úvahy Sainte-Beuvovy v Causeries 
du lundi (sv. II. a X.). Přehlednou mono- 
grafii o F. napsal Paul Janet do Hachettovy 



90 



Fener — Feniané. 



sbírky >Grands écrivains fran9.€. — Do če- 
štiny přeloženy Přibéhy Telemacha třikráte: 
Jo8. Javfirkem (Praha, 1796—97), J, L. Ziegle- 
rem (t, 18x4—18x5, znova 1845) a J. Hulá* 
kovským (upravené vyd. pro četbu žákov- 
skou v >Bibl. stud. mládeže*, t, i888^ Traité 
de réducution des filles, přel. K. Tippman- 
nem v Bibl. paed. 1889, výňatek před tím 
r. 1887 ve » Vychovateli « (»Jak vštépovatí 
v dětskou mysl první základy náboŽenskéc\ 
Z »Traité de Pexistence de dieuc upravil 
J. Ev. Eybl »Povrchní pohledy na přírodu* 
(Praha, 1881). Šld. 

Fener viz Fanarioté. 

Fenestella, vymřelý rod kruhoústých me- 
chovek mořských, velmi význačného tvaru. 
Trs mél podobu nálevky Často značných roz* 
mčrfi, dolním koncem přirostlé, a skládal se 
z jemné síťoviny, kterou tvořily hlavní větve 
spojené mezi sebou krátkými příčkami. Jen 
hlavní větve měly buňky, a to ve 2 podélných 
řadách, které odděloval kýl. Rod ten zároveň 
s několika podrody, které ustanoveny na zá- 
kladě některých odlišných znakfii, jest oby- 
čejným zjevem v prvohorních usazeninách 
V českém silurském útvaru známe z vápenců 
budňanského (ď,) 7, koněpruského (/J 13 a 
branického ^g^) 2 druhy. Pa, 

Fenestra ovalls et rotunda (lat.), okén- 
ko vejčité a okrouhlé, jsou dva otvory na 
mediální stěně dutiny bubínkové, jež jsou od 
sebe odděleny předhořtm (promontonum). — 
Okénko vejčité či sinové položeno je vý§e, 
je obrysu elliptického nebo ledvinovitého a 
spojuje dutinu bubínkovou se síní vnitřního 
ucha. Ve stavu čerstvém uzavřeno je deskou 
třmínkovou, jejíž obvod souvisí s obvodem 
okénka vejčitého zvláštní blankou. Okénko 
okrouhlé či hlemýžďové nalézá se na dně zvlá- 
štní prohlubinky, tak že ze zevního zvuko- 
vodu nelze je viděti, a spojuje dutinu bubín- 
kovou s dutinou hlemýžďovou. Ve stavu čer- 
stvém uzavřeno je druhotnou blankou bubín- 
kovou {membrána tympatii secttndaria). Sr^. 

Fenestrata membrána (lat.) nazvána 
byla Henlem v jemnějších tepénkách vrstva 
pružných vláken, jež uloženy jsou pod endo- 
thelovými buňkami a tvoří pružné blány s hoj- 
nými otvory. V tepnách značnějších rozměrů 
tvoří tato vrstva pružných vláken {elaatica 
intimae) blanky mohutnější, v nichž pružná 
vlákna proplétají se hlavně směrem podél- 
ným. V žilách JSOU tyto proděravělé blány 
daleko tenčí. 5r:f. 

Fenestrelle (franc. Fénesfrelles), opevněné 
místo v ital. prov. turínské, kraji pinerolském, 
v hořením údolí ř. Clusone, 1154 m n. m., 
s 1238 ob. (i 881). Jest to místo strategicky 
důležité a za vlády franc. po nějaký čas slou- 
žilo za státní vězení. Xavíer de Maistre ve 
F. vězněný napsal tu známou Voyage autour 
de ma chambre. Oby v. mluví částečně ještě 
francouzsky. 

Feng^r: 1} F* Johann Perd., theologa 
spis. dánský (* 1805 v Christianshavnu — 
\ 1861 v Hoje-Taastrupu\ po obsáhlých stu- 
diích theologických (odnášejících se zejm. ke 



schismatu Neatorovu) stal se v Liunge pasto- 
rem, později v Hoje-Taatsrupa. ZvláSté hor- 
livé oddal te déjepísectví ; ovefejnil r. 1843 
dobré dějiny poselství do Trankebaru {Den 
trankenbarske Missionš-HhtOi-ie) a přičinil se 
o založení Společnosti pro dějiny církevní 
(1848). Kromé toho jsou od něho sbírky žal- 
mů a kázání. Byl též mezi vydavateli žaltáře 
z r. 1850. 

2) F. Carl Emil, lékař a politik dánský 
(* 1814 v Kodani — f 1884 t). Obsáhlá jeho 
studia v rodi&ti i v cizině, jmenovité v Paříži, 
týkala se v prvé řadě chirurgie a lékařství 
interního, avSak též statistiky lékařské, sta- 
tistiky vůbec, národního hospodářství a finanč- 
nictví, jimiž P. velmi horlivé se zabývaL 
Vrátiv se do Kodaně, habilitoval se na základe 
spisu Quid faciant aetas annique tempus ad 
frequentiam tt diuturnitaUm morborum homhiis 
adiilti? a byl r. 1842 povýšen na doktora lé- 
kařství na základe spisu De eiysipelate am- 
bulattte. Převzav r. 1843 nové zřízený lektorát 
pathologické anatomie a experim. pathologíe» 
zahájil svými spisy a výtečnými přednáškami 
nové období pathologické anatomie a fysio- 
logie na universitě kodaňské. Podobným způ* 
sobem zvelebil též vyučování klinické, pře- 
vzav jako vrchní medicup řízení a přednášky 
na zvláštním oddělení nemocnice Bedřichovy, 
kdež shromáždil kolem sebe záhy řadu na- 
daných Žáků, jejichž práce vyznamenávají se 
přísným duchem přírodovědeckého badání. 
Tuto skvělou a zdárnou dráhu klinickou opu- 
stil však již r. 1859, stav se ministrem financí, 
a od té doby věnoval hlavní síly své záleži- 
tostem veřejným. I v těchto nových působ- 
nostech byl literárně Činným i jako lékař a 
užíval vydatným způsobem vlivu svého na 
rozvoj zdravotnictví dánského, jmenovitě když 
se stal členem královského sboru zdravotního, 
ředitelem kodaňské školy zvěrolékařské, purk- 
mistrem kodaňským a tím i přednostou ne- 
mocnic městských. Četné i cenné články jeho 
vyšly veskrze v dánštině a týkají se stati- 
stiky úmrtí, epidemií chřipky, ozev srdečních, 
kvašení, hniloby, nákazy atd.; piinio to vydal 
též zvláštní příspěvek k osvětlení therapeuti- 
ckého proudu novější doby. St^, 

3) F. Ludvig Peter, stavitel dánský 
(* 1833 v Slotsbjaerby), architekt města Ko- 
daně. Ze staveb jeho vyniká bursa (1877— 82). 
kostel sv. lana (1876—78), sv. Matouše /'iSSó 
až 1887). V Berlíně roku 1886 uveřejnil dílo 
o dórské polychromii. 

Fenff-iul [fung-Sui], čínské = vítr a 
voda. Viz Čína str. 711, si. i. 

Feniané ťan^l. Femans ze saroir. fiauti), 
jméno krajní frakce národní strany irské, 
jež snaží se násilně odloučiti Trskn od Anglie. 
Prvními f-ny byli Irčané, kteří r. 1848 vy- 
stěhovali se do Ameriky. Zde organisovalí se 
poprvé f. účinněji; odtud přispívali podporou 
činnou i peněžní svým soudruhům v Anglii. 
Zakladateli a prvními organisátory tohoto 
spolčení byli v Americe John 0'Máhonay a 
v Irsku James Stephens, původně také ame- 
rický uprchlík, který vrátiv se do Irska sdru- 



renicíc — ťenik. 



91 



žil se se předákem místního společenstva Je- 
remiášem 0*Donovanem (Rossou). Snahou je- 
jich bylo organiaovati spolek v hrabstvích 
jihových., který by mohl úspěšné podniknouti 
vzpouru proti vládé anglické. Ačkoliv spiknutí 
bylo prozrazeno a vfidcové odsouzeni, rostla 
agitace fnfl americko-irských neustále, živena 
jsouc nespokojeností lidu. Zejména severo- 
americká válka spolková utužila jejich hnutí, 
hlavně tím, že členové spolku, bojujíce po boku 
slátft severních, vycvičili se ve válečnictví. 
Když r. i86x přivezena byla do Dublina mrtvola 
jednoho z vyhnanců, Bellewa Mac Manusa, 
pohřbena za ohromného účastenství loo.ooo 
lidi nakloněných f-nfim. R. 1863 konala strana 
první veliký kon;iress v Chicagu a téhož roku 
založen její orgán Tltelrish People. R. 1865 čítal 
fenianism jen v irských plucích v Irsku leží- 
cích více než 15.000 stoupencfi. Téhož roku 
vraceli se řady irských důstojníkA z ameri- 
cké války do vlasti i nepokrytě hlásáno, že 
propukne povstání. Ale vláda angl. překazila 
je 15. září 1865, dala obsaditi místnosti »Irish 
Peopleu* a zatkla vůdce 0'Donovana Rossu, 
OXearyho, Lubyho a Stephensa. Tím horli- 
věji pracováno v Americe; avšak bdělostí angl. 
vlády nedošlo přece r. 1866 k obecnému po- 
vstání irskému. Byly jen vzpoury místní a 
útoky na jednotlivé osoby. Tak podniknut 
útok podkopem na vězení v Clerkenwellu, 
kde byl uvězněn jeden z vúdcA feníanských, 
generál Burke, při čemž 12 osob bylo usmr- 
ceno a 120 poraněno. V pros. 1867 byl po- 
praven přední původce útoku tohoto, Barrett,a 
krátce před tím zatčeni dva jiní vůdcové fe- 
nianští, Kelly a Deasy, v Manchestru. Na vůz 
pak. v němž vezeni byli do vězení salford- 
ského, podniknut útok 3ofnů, přičemž zabit 
policista. Z 30 útočníků bylo pak 5 odsouzeno 
k smrti a 3 skutečně oběšeni v Salford u. Tato 
trojnásobná poprava *muČenníků manchester- 
ských« rozčilila mysli lidu a přivedla prý do 
národní strany irské pozdějšího vůdce jejího 
Parnella. Ale k obecné bouři nedošlo, poně- 
vadž prostředky f nů nestačily k takovému 
velikému podniku. Menší podniky pokořila 
pak vždycky vláda anglická krutě. V nejno- 
vější době dostalo se svazku f-nŮ posily rádi 
kalnějším obratem v politice ligy home-ruli- 
stfi pod Parnellem a založením zemské ligy 
Davitlem. Nová organisace spolčení prove- 
dena r 1880 v Irsku a Anglii. Spolek řízen 
centralisticky nejvyšší radou [Supreme Cottn- 
cil) v Londýně. V list. 1881 z podnětu této 
rady zřídila se v Dublině společnost >nepře- 
moiitelných* {hmncibles)^ která přímo vra- 
ždou chtěla se domáhati politických práv ná- 
roda irského. Zavraždění Cavendishe, prvního 
tajemníka irského, a Burkea, podtajemníka, 
6. května 1882 bylo dílem této společnosti. 
Aěkolív zradou jednoho ze spiklenců pacha- 
telé byli chyceni a Členové společenstva ne- 
obyčejné krutě vládou pronásledováni, po- 
trvala společnost v pevné organisaci a dosti 
tuhé kázni pod řízením 0'Donovana Rossy 
z Ameriky a podnikala dále různé útoky pod- 
kopové dynamitem a jinými třaskavinami na 



různé veřejné budovy, zejména londýnské. Ale 
k větším útokům nebo hromadnějšímu krve- 
prolití společnost se jednak neodvážila, jednak 
několik pokusů bylo pravidelně v zárodku 
udušeno. Poněvadž organisace spolků fenian- 
ských řízena byla z Ameriky a odtamtud do- 
stávalo se angl. spolku největší podpory, uza- 
vřena 25. čna 1886 přičiněním angl. diplo- 
macie mezi Anglií a Spoj. Obcemi sev.-amer. 
smlouva o vydávání individuí z fenianismu 
pronásledovaných. V nejnovější době, kdy 
národ irský chce se domáhati práv svých ce- 
stami zákonnými, ztratil fenianism svůj ně- 
kdejší význam a půdu v lidu. — Srv. Ruther- 
fort, Secret history of the Fenian conspiracy 
(Londýn, 1877, 2 sv.). 

Fónieie viz Foinikie. 

Fénický ohefi viz Foi nicky oheň. 

Penlk (/yďMMiV» P^finy, peníz) vyskytuje 
se v němec, mincovnictví ve dvojím smyslu, 
bucf jako váha nebo mince. Při vážení zlata 
a stříbra rozdělovala se totiž hřivna na 16 
lotu po 4 kventlících a kventiík vážil 4 fy 
nebo 8 haléřů, tak že lot = 16 f ům na v á h u. 
Jako mince, zejména v XIV. stol.^ říkalo se 
v císařství římsko německém staršímu denáru 
f. ; avšak i mince hrubší, jako na př. pražské 
groše, ano i tolary nazývány v tehdejších li- 
stinách grox\e pfenuinge a rovněž i dukáty 
guldene pf. Teprve v době pozdější (asi ve 
stol. XVI.), když pojmenování »groš, tolar, 
zlatý, dukát* stalo se obecně běžným, zů- 
stalo jméno f. pouze minci drobné. F-y, 
v nichž bylo asi 20% čistého stříbra, nazý- 
vány bílé {Weísspfennige); avšak i f-ům 
s menší přísadou stříbra říkalo se rovněž bílé, 
když totiž vedle nich vybíjeny jiné, v nichž 
bylo čistého stříbra sotva 8*'^ a které tedy 
zasloužily si jména f-y černé. Tyto poslední 
raženy byly ve velikém množství v arcivé- 
vodství Rakouském za císaře Bedřicha IV. 
(v 1. 1457—60) a byly tak Spatné, že držely 
v jakosti pouze půl lotu stříbra (^0-032 čili 
asi 3''„) Říkali jim tehda přezdívkou Schin- 
derlinge, poněvadž lid byl jimi nemilosrdně 
odírán. V tehdejších politických bězích za 
krále Jiřího z Poděbrad dostaly se též do 
Čech a »Staří letopisové* [di\ III.) zazname- 
nali k r. 1459, ^c ^y^ » veliký zádav€ v Če- 
chách mezi lidmi obecnými o ty peníze ně- 
mecké černé, jichž tak mnoho nanesli do 
Čech z Rakous, a nežli je odtud vypleli, že 
se stala škoda veliká ano nenabytná. — Pro 
nás v XIV. a XV. stol. důležitý jsou fy ze- 
jména míšenskéa braniborské, poněvadž 
se přirovnávaly ke grošům pražským (v. t.). 
Počátek fů míšeňských klade se do pano- 
vání Bedřicha III. Přísného {1349- 8i\ který 
vládl spolu se svým bratrem Baltasarem 
(t 1406). Byly jednostranné se lvem míšeň- 
ským a udržely se déle 100 let. Vedle nich 
za kurfirSta Arnošta (1464-86) vybíjeny f-y 
též dvoustranné s přílbou saskou a s přílbou 
durynskou, pak jednostranné s rozpůleným 
štítem, v jehož pravim poli byl lev a v levém 
landsberská břevna. Za jeho nástupce kur- 
firSta Fridricha III. Moudrého a bratra Jana 



92 



Fénix — Fenton. 



bylo r. 1490 nařízeno, aby se za pražský groS 
dávalo 9'/, dobrých míS. ffl, dobrý míS. groS 
aby Šel za 9 českých bílých peněz a 3 bílé 
peníze za 4 míS. fy. Tyto f-y jsou jedno- 
stranné, majíce dva meče křížem a vedle 
nich landsberská břevna. Všechny druhy uve- 
dených mí5. f-Ci vyskytují se v našich nále- 
zech mincí. — V Braniborech již před 
Karlem IV. a dlouho po něm počítalo se 6 
tamějších f-ů za pražský groS. — V násl. sto- 
letích, nechť se jakkoli mincovní jednice roz- 
ličných těch německých zemí a zemiček od 
sebe různily, na fy počítáno vSude, ovšem 
zde tak, onde jinak. A když konečně r. 1857 
zaražena mincovní jednota v severních a již- 
ních zemích německých spolu s císařstvím 
Rakouským, držel spolkový tolar severoněm. 
v Prusku 30 grošů po 12 f-icích, v Sasku 
však po 10 dobrých ficích, a jihoněmecký 
zlatník dělil se na 60 krejc. po 4 f-icfch; 
v cis. Rakouském zůstalo při krejcařfeh a je- 
jich dílech. F-y pruské, saské a jihoněmecké 
nebyly ovšem téže hodnoty. Od i. led. 1875 
zavedena v cis. Německém zlatá měna; jed- 
ničí jest marka po 100 f icích. Vedle těchto 
f-ů německých zůstaly na ten Čas v celé 
Evropě ještě pouze v Dánsku, kde rigsdaler — 
6 markám po 16 Šilincích a šiling=5 f-ům, 
ovšem jiným nežli německým. Sm, 

Fóniz viz Foinix. 

z Fenizfeldn viz Banno zFenixfeldu 
a Enníus Šimon z Fenixfeldu. 

Fenland viz Fens. 

Fenu George Manville, spis. angl 
{* 1831 v Lond^'^ně), obrátil se po pečlivém 
vzdělání k novinářství, pracuje zejména do 
>Cassers Magazinec a do > Once a Week«, 
v nichž setrval jako redaktor do r. 1866. Po 
té oddav se téměř zcela činnosti romano- 
pisecké, napsal veliký počet románů, z nichž 
nejsvěžejší jsou intimní rodinná dramata nebo 
idylly čerpané z angl. života kněžského; nej- 
známější Eli'$ children (1882), Romány jeho 
jsou četbou poutavou, svěží a jímavou, jazyk 
jejich je plynný a přirozený. Uvádíme z nich 
ještě: Middy and ensigit {1883); The rosery 
folk (1884); The master ofthe ceremonies (1886); 
This man*s wife (1887). 

Fenner z Fenneberka Daniel, svob. 
pán (* 1820 v Tridentě — f 1863 v Bre- 
genzi), důstojník rakouský, jenž r. 1843 byl 
propuštěn i musil po uveřejnění spisku . 
Oesterreich und seine Armee (1847), ve kte- 
rém napadl rakouskou správu vojenskou, ode- 
brati se z Rakouska; vrátil se však r. 1848 
do Vídně a stal se pobočníkem Messenhau- 
sérovým. Po vítězství Windischgraetzově po- 
dařilo se mu uniknouti do Falce, kde jmeno- 
ván byl vrchním velitelem povstaleckých 
sborů r. 1849; &však postavení toho po ne- 
zdařeném útoku na Landavu se vzdal, a byv 
ze Svýcar vypověděn, odebral se do Ameriky, 
odkud mu r. 1861 byl povolen návrat do 
Evrop}'. O výstředním duchu jeho podávají 
nejlepší důkaz jeho písně Galgenlíeder (Bin- 
gen, 1848). Napsal: Geschichte der October* 
tage (Lipsko, 1849); Zw Geschichte der rhein- 



pfál\ischen Revolution und des badíschen AuJ' 
standes (Curich. 1850). 

Fen&y-Btratford, mésto buckinghamské- 
ho hrabství v Anglii, stanice několika drah a 
velkého spojovacího kanálu; má velké želez- 
niční továrny, dále cihelny, výrobu krajek, 
slaměného pleteného zboží a na 30.000 ob. 
(189X). 

Fenolftalein (chem.), C^H^.C{C^H^ . OÍT^ 

v 

,co.o, 

jest prášek bílý, jenž rozpouští se v líhu Roz* 
tok jest bezbarvý, kapkou žírá viny zčervená 
intensivně, barva mizí přidáním kapky kyse- 
liny. Z té změny barvy roztoku soudíme, na- 
chází-li se žíravina nebo kyselina v přebytku, 
a používáme f. v odměrné analyse. Rn, 

Fenoloflirová kyselina viz Sírové ky- 
seliny sdružené. 

Fenoly (chem.) jsou pravé alkoholy řady 
aromatické. Některé f. jsou v dehtu kamene- 
uhelném, největší jích Čásf jest však v dehtu 
dřevném, zejména v dehtu bukovém; také ve 
zvířectvu a v bylinstvu se objevují. Ač jsou 
f. hmoty organismu škodlivé, vznikají přece 
Životnými processy organismu. Největší Čásf 
Mů připravujeme uměle, tavíce sulfonové 
sloučeniny s natronem neb drasiem žíravým: 
C^H^.SO^Na + NaOH=C^H^.OH+SO^Na,, 
Máme též jiné vhodné roethody Podle počtu 
skupin {OH) na jádru benzolovém (Cg) tří- 
díme f. v jedno-, dvoj- až šestimocné: Q/Zj 
(OH) kyselina karbolová, C^H^{OH), re- 
sorcin, QH^{OH)^ pyrogalo] a t.d. Továrně 
vyrábíme f. k desinfekci, antisepsi, za úče- 
lem fabrikace barviv, preparátů fotografických. 
Nitrované f. jsou znamenité látky explosivné 
(kys. pikrová). S f. velmi blízcí příbuzní 
jsou cukry: kvercit, senit, inosit. F. jsou 
východisky ku mnohým, překrásným synthe- 
sám chemickým; z obyčejného Mu děláme 
kyselinu salicylovou a j. Fenol obyč* viz 
Karbolová kyselina. Rn, 

Fens (močály), též Fenland. bažinatá 
rovina vých. Anglie na pomoří Washského 
zálivu, zabírá přes 3000 Um^ úrodné půdy pro- 
stoupené četnými kanály a chráněné před 
povodněmi okolních řek mohutnými hrázemi. 
Největší ze staveb těch dal v XVII. stol pro- 
vésti earl Bedfordský, po němž také Čásf této 
roviny sluje Bedford Level (v. t.). Pod 
naplavenou hlínou povrchu nalézá se skoro 
všude rašelina se zbytky vymřelých zvířat. 
U Peterboroughu, města 45 km od moře vzdá- 
leného, nalezeny zbytky ústfic, důkaz to, že 
v této části Anglie moře ustupuje. Jiná důležitá 
města roviny jsou: Ely, March, Whittlesea, 
Spalding a Boston. Srv. Miller a Sketchley. 
The Fens Past and Prescnt (Wisbeach, 1878). 

Fen-inl viz Veiho. 

Fenton [fantuh\ franc: i. u tesařů špalek, 
z kterého se sekají dřevěné hřebíky; 2. ko> 
tevní železa Čili kleště v komínech nebo ve 
zdech, jimiž se má zabezpečiti stabilní poloha 
visutých částí, Fka, 

Fenton [-tni, město staffordského hrabství 
v Anglii, poblíž města Stoke-upon-Trent, má 



Fenton — Feodor. 



93 



výrobu porculánového i fayancového zboží, 
strojírny a 16.998 ob. (i8gi). 

Fenton [tn] Elijah, básník angl. C^ 1683 
ve Sheltonu — | i73o)» studoval bohosloví; 
ale že odepíral přísahy panující vrchnosti 
královské, nedostalo ae mu žádné praebendy. 
Byl dftvérným přítelem Popea, jenž do své 
Odyssee přijal F-fiv překlad i., 4., 19. a 20. 
knihy. F>ovy vlastní básné nevynikají; cenná 
jsou však jeho vydání básni Afiltouovjrch (1727) 
s výborným životopisem a dél Edm. Wal 
lera s poznámkami (1729). R. 1793 vydány 
v Londýně F-ovy spisy souborné. 

Fenns {\At faenus, foenus) znamená ve sta 
rém právu římském zápQjČku úroéitelnou per 
aes et librám (viz Nexům) poskytnutou, na 
rozdíl od mutuum, kterýmžto výrazem byla 
púvodné označována pouze bezforemná a ne- 
úročitelná zápůjčka. Podle zákona XII tabulí 
nesmél úrok zajeden rok přesahovati '/ii ^^' 
pttálu (f. unciarium). Pozdéji byla tato maxi 
mální sazba úroková snížena na polovici f. 
semúindarium)^ slí konečné byl zapovéděn 
kaidý úrok. — F. nauticum neboli peciniia 
iraiecticla jest zápůjčka s úmluvou, že véřitel 
má býti oprávnén žádati vrácení zapůjčené 
Bumy jen tenkráte, když buď loď se zapůjče- 
nou sumou nebo se zbožím za ní koupeným 
se dostane šťastné na určené místo. Při této 
zápůjčce mohly pro dobu plavby vymínčny 
býti úroky nad zákonnou sazbu úrokuvou ve 
výší libovolné. Podle předpisu Justiniánova 
byly tu dovoleny úroky nejvýše 12V0. ^ *om- 
to omezení pokládá se však za to, že pro 
obecné právo neplatí. Hý. 

FOBWiok [fenuikj Samuel byl činným 
při různých nemocnicích londýnských a pak 
jako professor pathologické anatomie na new 
casteiské Škole lékařské. Napsal řadu pojed- 
nání a několik příručných knih lékařských, 
kteréž také dočkaly se Častějších vydání, jako 
The itudents fluide to medical diaguosis {1S80 
5. vyd.); Outlvtes of med, treatment (2. vyd. 
x88o); Afrophy of the stomach (Lond., i88o\ 

F«nyéry(-'ftéri]Gyulav. ZádorGyorgy. 

Fényes (fénéšj Elek (Alexius>, zemépi- 
sec a statistik maď. (* 1807 v Csókaji bihar- 
ské župy — t 1876 v Nové Pešti). Studoval 
v Debrecíně, Velkém Varadíně a PreSpurku, 
atal se r. iSzg advokátem a 1830 deputova 
ným na sněm prešpurský. Po skončení to- 
hoto itněmu věnoval se hlavně studiím země- 
pisným zemí uherských, za kterým účelem 
několik roků po nich cestoval. R. 1836 usa- 
dil se trvale v Pešti, kde stal se ředitelem 
spolku průmyslového a referentem hospodář- 
ské společností. Prvním jeho větším dílem 
bylo: Afagrarors^agnak s a ho\^d kapcsolt 
tartomdnyokitak mostanidllapotja statistikai 
* geograpMai tekintetben (Nynější stav Uher 
A k nim připojených zemí v ohledu statisti- 
ckém a zeměpisném, PeSf, 1839—40, 6 sv.), 
dfto, které se právem druží k nejlepším spi- 
sům tohoto oboru v literatuře evropské a které 
akademie maď. vyznamenala cenou dvou set 
dokitO. Z dalších dél jeho uvádíme Sfagyar* 
or$\dg tíatistíkája (t., 1842—43, 3 sv.), Kó- 



\6iiseges kéii s iskolai atlas (VSeob. příruční 
a školní atlas, t., 1845), ^ Uhrách posud velmi 
rozšířený. R. 1848 stal se přednostou statisti* 
cké sekce v uherském ministerstvě vnitra a 
sebral během let obrovský materiál k země- 
pisnému slovníku. Některá z děl jeho byla 
též do němčiny přeložena. Bbk. 

Fenykl viz Foeniculum. 

Fenylhydrasin, Q H.^ A//. SH,, jest zá- 
sada, kterou vyrábějí v továrnách k fabrikaci 
barviv, antipyrinu a pro laboratoria theoreti- 
cká. Taje při 23" C, vře při 233'; slučuje se 
s cukry, tvoře velmi charakteristické slouče- 
niny, podle nichž cukry poznáváme (viz Fi- 
scherovo reagens). Rn. 

Fensl Eduard, botanik rak. (* 1808 
v Krumnussbaumu v D. Rak. — f 1879 ve 
Vídni\ studoval ve Vídni lékařství jsa žákem 
Jacquinovým, stal se jeho assistentem, později 
adjunktem a kustodem dvorního přír. kabinetu 
a po smrti Endlicherově prof. botaniky na uni- 
versitě vídeňské a ředitelem botan. zahrady, 
kterouž značně zvelebil. Byl spolupracovní- 
kem některých děl Endlicherových, v Lede- 
bourově díle Flora Rossica spracoval některé 
rody a druhy, k Russeggerovu cestopisu při* 
pojil popis nových rostlin Illustrationes et 
desa-iptiones plantarum novarum Syriae et 
Tauri occidentalis (Štutg., 1843); vydal illustr. 
rostlinopis Illustrirte Botanik oder Saturge- 
schichte des Pflan\enreiches (PeSf, 1857); řadu 
prací ze soustavné botaniky uveřejnil v An- 
nalech vid. musea, akademie vid., botanické 
společnosti v Řezně a ve »Floře€ a společně 
s Grafem vydal Wulfenovo dílo »Flora no- 
rica phanerogama«. 

Feo- v ruštině zastupuje řecké Theo-, jako 
Feodor := Theodor a pod. 

Feo Francesco, hud. skladatel, z nej- 
proslulejších mistrů starší školy neapolské 
(* 1699 v Neapoli — \ jak se zdá 1852 t.). 
Učiteli jeho byli Domenico Gizzi, věhlasný 
učitel zpěvu v Neapoli, a Ottavio Pitoni, ne- 
méně vážený skladatel přísné školy římské. 
R. 1740 stal se nástupcem Gizziovým jako 
ředitel pěvecké školy jím založené. F. vy- 
nikl stejnou měrou jako učitel zpěvu i jako 
skladatel, a tu opět na poli hudby církevní 
i dramatické. Ze mší světoznámá jest lohlasá 
mše s orchestrem, mistrný výtvor uméni kon- 
trapunktického i instrumentačního; z oper 
nejoblíbenější byla Ipermestra, vynikající jak 
půvabnou melodikou, tak neobyčejně šťast- 
ným výrazem hudebním. Sír, 

Fcodálni, t. j. feudální. 

Feodor nebo Fedor (Theodor), jméno 
některých carů ruských: 1) F. Ivanovic 
(* 1557 — + 1598). syn Ivana IV. Hrozného, 
nastoupil po otci svém r. 1584; ale jsa du- 
ševně nevyspělý, mus'l ponechati správu říše 
zvláštnímu vladaři, nejprve Nikitovi Romano- 
viči a od r. 15S6 Borisů Godunovi. Za něho 
upevněno jest panství ruské v Sibiři, získána 
Kachecie na Kavkaze (r. 1586), zřízen v sou- 
hlase s duchovenstvem samostatný patriar- 
chát ruský (1589), ale poměry lidu selského 
jsou zhoršeny; neb sedláci vázáni jsou ke své 



94 



Feodor — Feodosija. 



zemi a nesměli svobodně stehovati se na 
jiné státky. Zemřel bezdétek, jsa posledním 
členem rodu Rurikova. — 2) F. U. (* 1589 — 
t 1605), syn Borisa Godunova« byl po téhož 
náhlé smrti dne 14. dubna 1605 prohlášen 
v Moskvě carem; po zradě Basmanova a 
když kníže Šujský vefejně potvrdil, že zabit 
byl v Ugliči popův syn a ne Dimitr Ivano- 
vic, zmocnil se Hd Kremlu, sesadil Fa, kte- 
rýž odveden byl do domu Godunových, kde 
dne ig. Června 1605 byl zabit. — 3) F. IIL 
AlexijcviČ (1676 — 1682), syn Alexeje z prv- 
ního manželství, nastoupil r 1676 jsa i4let^ 
na trfin za poručnické vlády Jazygova a Li- 
chačeva. Za jeho panování zavedeno bylo 
r. 1682 nové zřízení vojenské, spáleny raz- 
rjadné knihy a zařízena akademie v Moskvě 
k vVchově úředníků státních. 

řeodor Ivanovic, malíř ruský {* kol 
1765 na rusko-čínské hranici —- f 183a v Karls- 
ruhe), byl rodem Kalmyk a upadl r. 1770 
do ruského zajetí, načeŽ chován při dvoře 
Kateřiny II., která dala jej pokřtíti a věnovala 
jej Amalii, dědič, princezně bádenské. V ma- 
lířství vzdělal se u Mellinga a Beckera a vzdě- 
láni dovrSil v Římě, kde pobyl 7 let, načež 
provázel lorda Elgina po Řecku a v Londýně 
připravoval rytiny k jeho dílu o řeckých pa- 
mátkách. Později vrátil se do Karlsruhe a stal 
se dvorním malířem. Hlavní jeho prací jsou 
obrazy ze života Ježíšova, malované bílou a 
Čeinou barvou v protest chrámě v Karisruhe, 
které dokonal prof. Zeli. Z náboženských 
obrazů jeho sluší se jeSté uvésti Vzkříšení 
Krista (1820) a rytinu Snéti s kn{e dle Da- 
niela z Volterr}'. Znaje výborně antiku, pra- 
coval též v tomto oboru, a pochází od něho 
několik výjevů z antického života. 

Feodorlt, od r. 160S arcibiskup rjazaAský 
a muromský (f 1619); byl r. 1613 zvolen od 
duchovenstva ruského za prvního posla k nové 
zvolenému careviči Michajilu FedoroviČi Ro- 
manovu a k jeho matce abatyši Marfě Joa- 
novně. Když mladý carevič zdráhal se při- 
jmouti nabízenou mu korunu, podařilo se vý- 
mluvnosti Fově nakloniti jej k tomu. Tím 
uveden na stolec ruský panující dosud rod 
Romanových. 

FeodoslJ: 1) F., igumen kláštera kijevo- 
pečerského (* 1074^, požíval úcty a důvěry 
velkoknížete Izjaslava a pro 9vůj ctnostný 
život prohlášen za svatého. Z jeho spisů, po 
většině rázu církevního a poučného, uvádějí 
se hlavně VpraSaňje I\iaslavle\ Slovo o vérě 
laiinskoj i varja^skoji Slovo o pjanstvě a j. 
Vydány byly v »Histor. Christomatii* Busla- 
jeva a j. památkách. (Srv. Uč. záp. 2. odd. 
petrohr. akad., II., 215.) 

2) F. By válce v, archimandrita v Čudov- 
ském klášteře v Moskvě, byl arcibiskupem 
rostovským a od r. 1461 metropolitou vší 
Rusi. Získal si zásluhu zvláště o přísnou ká- 
ztf\ v ruském duchovenstvu; když však pro 
svoji přísnost vzbudil proti sobě nevoli, vzdal 
«e svých hodností a uchýlil se opět do kláštera. 

3) F., rozkolník ruský, zakladatel sekty 
Fe d oseje ve ů (v. t.). 



4) F. Janovskij, arcibiskup novgorod- 
ský a duchovní rádce Petra Vel. (f 1726); 
pocházeje z polské Šlechty, vstoupil do klá* 
stera a stal se archimandrítou Chutynského 
kláštera u Novgorodu. Zde za Častých náv&těv 
Petra Vel. dovedl získati jeho přizeA, tak že 
car záhy povolat jej ke dvoru, načež F. stal 
se archimandrítou Něvského kláštera v Petro- 
hradě, pak arcibiskupem a spolu s Feofanem 
Prokopovičem místopředsedou nově zřízeného 
synodu. Petr učinil jej svým prvním rádcem 
ve věcech církevních; ale ten, jsa povahy 
hrdé a pánovitč, jakož i chovaje se nevá/né 
ku tradicím ruské církve, tak že byl nazýván 
protestantem, nedovedl získati si přízeA ani 
mezí duchovenstvem, ani v lidu. Když pak 
po smrti Petrově choval se neuctivě k ca- 
řevně a Feofan učinil naft udání, F. byl jat 
a vězněn v klášteře Nikolsko-Korelském při 
ústí ř. Dviny. Konečně když vySlo na jevo» 
že zneužil své moci, jakož i že r« 1724 při- 
jal od svých poddaných přísahu věrnosti a 
poslušnosti na způsob carské, zbaven svýcb 
důstojenství a držán v samovazbě až do své 
smrti. 

6) F. Smorževskij, missionář ruský 
(| 1758)1 vzdělal se v duch. akademií v Kijevě 
a r. 1743 účastnil se ruské misse do Činy. 
V Pekingu sepsal spis Istorija rossijsko-pe" 
kinskoj missiji i vséch byvŠich tam našich mí<- 
siotíérov. R. 1757 stal se archimandrítou Svěn- 
sko-brjanského kláštera v orlovské gub. 

Feodosija, újezdní město a přístav na 
jihových. pobř. Krimu při Černém moří. se 
13.499 obyv. (1886). Krásně stavěné město 
se 4 předměstími má mnoho ttarožitných 
budov, talmudskou a karaitskou synagogu, 
4 mešity, dívčí a mužské gymnasium, ústav 
učitelský a j. školy, nemocnici, městskou 
banku, sbírku starožitností, galerii Ajvazov- 
ského, zde rozeného, jehož dům freskami 
zdobený jest nejkrásnějším celého města. 
Obyv. živí se rolnictvím, sadařstvím, vinař- 
stvím, rybářstvím, lovem ústřic a vyvážejí (zvi. 
do Turecka, ftecka a Francie) asi za i milL 
rublů, hlavně pšenici, lněné semeno a vlnu. 
Má pravidelné spojení parníky 8 Jaltou a KerČí 
a od r. 1892 i železniční se SevastopoH. Pro- 
storný přístav chráněn proti větru na vše 
strany mimo východní. Jsou tu parní mlýny, 
mydlárny a cihelny. Zdejší lázně mořské jsou 
hojně navštěvovány. Na místě dnešní F-jc 
založena byla 500 let př. Kr. milétská osada 
Theodosie č. Theudosie, jeŽ brzy pro- 
slula jako město obchodní a obilní komora 
Řecka. Na počátku stěhování národů ve II. st. 
po Kr. byla rozbořena a teprve r. 1266 po* 
vstalo tu přičiněním Janovanů nové město 
Kafa (KafTa, Kefe). jež bylo sice r. 1297 od 
BenátČanů zpustošeno, dospělo vSak brzy ku 
veliké moci, tak že celý poloostrov zval se 
Kafským. Silně opevněné město bylo tehdáž 
metropolí všech janovských osad pontických 
a mělo asi 150000 obyv. Od r. 1318 sídlil tu 
římsko kat. biskup. Feodosijští počali se plésti 
i do vnitřních záležitostí okolních Tatarů, 
kteří povolali na pomoc Turky, s nimiž r. 1475 



Feodosijevci — Feofilakt. 



95 



Janovany vyhnali. Avšak i potom F. nepře- 
stala býti znamenitým obchodním městem a 
nazývána od Turkfi Kučuk (malý) neboli 
Krímský Stambul. Za panství tatarského byl 
tu známý veletrh na otroky, jichž tu až 
30*000 vystavováno na prodej. Rusové dobyli 
F-je r. 1771 a podrželi ji mírem Kučuk-Kaj- 
nardiským r. 1774. Tehdáž mělo město 
£5.000 obyv., kteréžto Číslo brzy skleslo na 
několik tisíc. S novým opevAováním počalo 
se r. 1784 a aby se město zvedlo, prohláSeno 
r. 1798 na 30 let za svobodný pfístav a při* 
stěhovalcAm, hl. Řekfim, poskytovány značné 
výsady; avSak veliký vzrfist Oděsy a vystě- 
hování se Tatarů do Turecka zmařily všecky 
naděje. 

Feodosijský Újezd ve vých. části Krimu 
(gubernie Tavriceskaja) jest obléván na severu 
mořem Azovským, v něž vybíhá dlouhá střelka 
Arabatská, na jihu Černým mořem. Pobřeží 
azovské jest nízké, límanité, v jihu však na- 
lézají se hory obyč. 600 m (nejv. Sugut-Oba 
943 ^) vys- Mnoho solných jezer, největší 
z nich AktaS 309 km^; tekoucích vod málo, 
pročež obyvatelstvo vrtá studny až 120 m 
hluboké nebo shromažďuje jarní vodu v ryb- 
nících. Na 7002 km* žije tu v 700 osadách 
103.196 ob. (1885). Obyv. to jest jen asi ze 
•/„ pravoslavné, ostatní nejvíce muham. Ta- 
taři. Asi 30 cizích kolonií. Výživu skýtá 
v sev. stepích orba, chov dobytka, dobývání 
soli a nafty, v hornatějším jihu sadařství, 
vinařství a pěstování tabáku. Značné rybář- 
ství. Průmyslové závody nepatrné, fílkr, 

Feodonjevoi viz Fedosějevci. 

Feoduni (středolat.), léno, manství. 

FeofiUi: 1) F. ťrokopovič, theolog 
ruský (• 168 1 ▼ Kijevé — \ 1736 v Petro- 
tiracíé), ukončiv r. 1698 studia v kijev. duch. 
akademii poslán jako nadaný žák do polských 
itČiltSf, stal se uniatem a dovršil své vzdělání 
v římské koHeji sv. Athanasia. Na zpáteční 
cesté seznámil se s protestantským učením 
o theologů švýcarských a r. 1702 vstoupil do 
kláštera v Počajevé. Po 3 létech stal se uči- 
telem poesie v akademii kijevské a kdyf car 
Petr r. 1706 navštívil Kijev, F. vzbudil jeho 
pozornost krásným kázáním a stal se jeho 
důvěrníkem ve věcech církevních. R. 17 11 
provázet cara na výpravě turecké a po válce 
jmenován prefektem akademie kijevské a 
igumenem kijevobratrského kláštera Byv po- 
volán r. 1715 do Petrohradu, vysvěcen po 
3 létech za biskupa pskovského, navarského 
a tzborského a r. 1721 stal se arcibiskupem 
norgorodským. Pomáhaje Petrovi v refor 
mach, sepsal k jeho žádosti Duchov»yj Regla- 
ment (1719), schválený carem i duchoven- 
stvem. Čímž zrušen dosavadní moskevský 
patriarchát a položen základ k nové církevní 
organísací, soustředěné v synodě, kde F stal 
se prvním místopředsedou. Po smrti Petrově 
korunoval Katehnu I. (1724), Petra II, (1728) 
i Annu (1730) a udržel se v čele ruského du- 
chovenstva přes časté změny vládních soustav, 
nepříznivých opravám Petrovým. F. byl muž 
cievšedního vzdělání, ozbrojený všemi pro- 



středky tehdejší vědy, neobyčejným nadáním 
a energií. Jeho rozsáhlá a skvělá kazatelská 
činnost prozrazuje obratného publicistu, jenž 
dovede býti prostředníkem mezi carem a nej- 
širšími vrstvami lidu a při tom bičem satiry 
šlehati vady tehdejší společnosti, zejména 
hrubou nevědomost. Pro svoji výmluvnost 
nazýván >Ruským Zlatoústým*. Rovněž jeho 
theologické spisy jsou důležitou literární pa- 
mátkou dob Petrových. Jeho zásluhou scho- 
lastická methoda, tehdy na Rusi běžná, za- 
měněna védeckohistorickou dle vzoru boho- 
slovcŮ protestantských. Proto Často býval 
předmětem útoků, posměšků a tajných udání, 
jako by nadržoval Lutherovi a Kalvínovi, 
Čímž zavlečen do nechutných sporů, v nichž 
využitkoval plné své moci proti svým nepřá- 
telům a kruté se jim ponlstil. Z jeho čet- 
ných sptsův uvádíme: Pijitika (vyd. G. Ko- 
nisskij, r. 1756); Rétorika (lat.), v němž útoČÍ 
proti katolickému, zejména jesuitskému ka- 
zatelství. Tr agikomedija nadimh; církevní 
drama, pozoruhodné jak volbou ruské látky, 
tak stavbou myšlének; Pravda voli monaršej; 
htorija Petra Velikago; O bla^enstvach protiv 
chan{ej i liceměrov a j. Psal též ruské a lat. 
verše a mimo to napsal několik traktátů, jež 
později kijevský roetropoHta Samujil Mislav- 
skij doplnil v celou soustavu bohosloví a vy- 
dal tiskem (Lipsko, 1782, 3 d.). Kázáni jeho 
vydána s názvem Slova i řeči (Petrohrad, 
1760 - 65, 3 d.). Životopis jeho napsal J. Či- 
stovič: F. Prokopovič ijego vremja (t , 1868, 
nákl. akademie). Šnk, 

2) F., vlastně Govorov Georgij Vasil- 
jevič, bohoslovec ruský (f 1894); vzdělav se 
v kijevské duchov. akademii, účastnil se 
r. 1847 misse v Jerusalemě, stal se rektorem 
oloněckého semináře, r. 1^56 knězem při 
rus. vyslanectví v Cařihradě a později rekto- 
rem petrohradské duchov. akademie, načež 
r. 1859 vysvěcen na biskupa. Dávaje však 
přednost životu asketickému, vzdal se r. 1866 
svých hodností a uchýlil se do kláštera. 
Hlavní jeho spisy jsou : Tolkovanija na posla- 
nija sv, apoštola Pavla (9 knih), spočívající 
výhradně na spisech sv. Otců; Pisma ochristi- 
anskoj ;fijn/ (4 sv.); Puť ko spaseniju, jakási 
rukojeť asketismu, z nejpopulárnějších boho- 
sloveckých spisů v Rusku; Pjať poučeni] 
o puti ko spaseniju; Slova k tambovskoj pastvi 
(1859 — 60); Jevangelskaja istorija o Bogé syne 
(Moskva, 1885); Drevnije inočeskije ústavy 
(t., 1892) a mn. j. Mimo to přeložil z řečtiny 
encyklopaedii z učení sv. otců Dobrotoljubije 
(5 dílů). F. byl asketou, odpůrcem raciona- 
listické učenosti západoevropské a výmluv- 
ným kazatelem. 

Feofilakt : 1) F. Lopatinskij, arcibiskup 
tverský a kašinský (f 1741); jsa rodem z Vo- 
lyně, vzdělal se v Kijevé, kde pak vyučoval 
v duchovní Škole. R. 1705 povolán do Moskvy, 
stal se archimandritou čudovského kláštera 
a rektorem akademie. Petr Veliký svěřoval 
nw různá poslání a r. 1722 povolal jej za 
člena nově zřízeného synodu, kde přidélenv 
mu hlavně záležitosti rozkolníků. R. 1723 F. 



96 



Feofilaktov — Feralia. 



stal se biskupem a po dvou létech arcibisku- 
pem. F. znám jest nejen jako protivník roz- 
kol ní k& {Obličenije nepravd raskoljniČeskich 
Moskva, 1742), ale i jako příkrý odpflrce 
protestantismu (Na jeresi lutéranskija i kať 
vinskijá). Obvinil z bladfiv i Feofana Pro- 
kopoviče a vystoupil se závažným svědectvím 
proti Feodosiu Janovskému, po némž stal se 
druhým místopředsedou synodu, ale již r. 1730 
této hodnosti opět zbaven. Vydav totiž spis 
rjazaňského metropility Stepána »Kameft 
véryc (1728), čelící proti protestantem, vzbu- 
dil odpor dvorní strany, tak že i zakázáno 
mu vydati obranu nazvanou Apokrisis. Když 
pak poskytl u sebe útulku nehodnému po- 
tulnému mnichu Josefu Réšilovu, zapletl se 
tím do jeho processu s Feofanem Prokopo- 
vičem, podezřívajícím ho, Že napsal proti 
nému hanopis. F. povolán r. 1735 do Petro- 
hradu, kde vězněn, až na udání Réšilova 
zbaven hodností a vypovězen do Yyborgu; 
r. 1740 udělena mu sice milost a vrácena 
důstojenství, ale F. záhy zemřel. Byl to muž 
osvícený, čestný a přísný, tak že za Petra II., 
kdy mluvilo se o znovuzřízení ruského patri- 
archátu, F. obecné byl označován jako nej 
zp&sobilejší kandidát. Měl též vynikající úča- 
stenství při opravě slovanského překladu 
bible. 

2) F. R usáno v, metropolita pruzinský 
(* 1764 — t 1821), znám jest jako autor 
theologických spisů: Dar Konstantinu Por- 
firorodnomu (1788); Sačala protiv be^yénja 
(1806); Poučitčljnyja slova i řeči a j. 

Feofilaktov Konstantin Matnějevič, 
geolog ruský (* 1818 v Petrohradě); ukončiv 
odborná studia na hlavním paedagogickém 
institute v Petrohradě, podnikl r. 1842 věde- 
ckou cestu na Ural a pak za hranice, načež 
r. 1845 stal se adjunktem a r. 1853 řádným 
profes, mineralogie a geologie na universitě 
sv. Vladimíra v Kijevé. Jeho výzkumy vzta- 
hují se skoro výhradně ke gubernii kijevské, 
podolské, volynské a poltavské a hlavními 
plody jeho vědecké činnosti byly dvě geolo- 
gické mapy, první v Rusku, a sice gubernie 
kijevské (1872) a města Kijeva (1874) mimo 
četná pojednání v odborných listech a »Zprá- 
vách« universit i různých sjezdů (Ojurskich 
i mélovych osádkách kijevskoj gubentiji; O krt- 
stalVtčeskich porodach gubernij kijevskoj, voiytť 
skoj I podoiskoj; O mésionachofdéniji kremné- 
vych orudij Čelovéka vmésté s kosfami ma- 
monta v s, Goncach; O praviijnom stroj eniji 
miněralov gruppy polevých spatov; Topa\ 
v granitach kijev, gub, a mn. j.). F. účastnil 
se též praktického řešení otázky, jak zásobiti 
Kijev pramenitou vodou, a přičinil se o vy- 
dání »Sborníku< statistických zpráv z kijev- 
ské gub. Mimo to řídí práce přírodovědecké 
společnosti v Kijevě, jsa přes 16 let jejím 
předsedou, a dříve zastával též úřad univer- 
sitního děkana a rektora. 

Feoktlstov Je vgenij Michajlo vi č, pu- 
blicista ruský; vsetých a 60tých létech byl 
horlivým spolupracovníkem časopisů »Otěče- 
stven. Zapiski«; >Russkij Věstnik<; »Russkaja 



rěčc a j., kde uveřejůoval hlavně statí kriti- 
cké a historické i zahraničně přehledy. Po* 
zději byl redaktorem časop. »Žurnal min. 
nar. prosvéSčenija* a správcem hlavního tisko- 
vého úřadu v Petrohradě. O sobě vydal spisy: 
Borba Greciji \a nřiavisimost; Očcrki istoriii 
Vengriji; Magnickij* Poslední monografie ob- 
sahuje důležitý materiál k dějinám osvěty 
v Rusku. 

Féol (Fijol, Piol) Švajpolt, první tiskař 
staroslovanských knih kyriUicí (* v Lublíné — 
f 1525 v Levoči v Uhrách . Pocházel bezpo 
chyby z německé rodiny, usazené v Polsku. 
Vyučiv 80 zhotovovati hedvábné stuhy, ce- 
stoval po krajích německých a naučil se zde 
umění knihtiskařskému. Jako měšťan krakov- 
ský dostal r. 1489 král. výsadu, aby mohl 
dodávati čerpací stroje do stříbrných dolů 
olkuSských a, jsa patrně člověk velmi podni- 
kavý, zařídil si v Krakově knihtiskárnu, spo- 
jiv se za tím účelem s Rudolfem Borsdorfem 
z Brunšvika, jenž dodával mu matice kyrill- 
ských písmen, řezaných v olově. R. 149 1 vy 
dal knihy 0»'mofr/^5»ffi^ (Oktoich) a Časoslovech 
ale jeStč téhož roku pohnán biskupem kra- 
kovským před církevní soud, vsazen do ža- 
láře a propuštěn teprve na rukojmí dvou mě- 
šťanů. Odpřisáhnuv pak 8. Čna r. 1492. že 
nebude již tisknouti kyrillské knihy a že Jest 
věren církví katolické, vystěhoval se do Le- 
voče. Připisují se mu ještě knihy Fsaltir 
s Vo\slědovanijem\ Triod postnaja a Triod 
cvětnaja, vydané bez letopočtu a bez jména 
F ova, ale tiskem a úpravou shodující se 
s předešlými. Všecky náležejí k nejvzácnějším 
prvotiskům staroslovanským a jest z ntch 
známo jen několik výtisků, chovaných hlavně 
v petrohradské veřejné knihovně (>Osmogla- 
snik« též v redi<?erské knihovně ve Vrati- 
slavi). Knihy F-ovy byly totiž zabaveny a F. 
podezříván ze spolku s Husity, jakož i že 
nadržuje pravoslaví. Srv. K. Estreicher, Giin- 
ter Zainer i Swi^topelk Fiol (Varšava, 1867); 
Holovacký, Sw. Fiol u. s. Kyrillische Buch- 
druckerei in Krakau v. J. 1491 (zprávy vid. 
akad , 1876); J. Kára taje v, Opisanije slavjano- 
russkich knig (Sborník petrohradské akad. 
1883^. Snk. 

Fér., Z00I. skratek = A n d r é £t. Férus- 
sac. 

Ferábád viz Ferrahábád. 

Ferai (Phérai a Ferae], město v krajině 
Pelasgiotis v bývalé Thessalii, uprostřed krás- 
ných, pramenem Hypereiou zavlažovanx^ch 
zahrad, sídlo myth. krále Ádmétaa Alkéstidy; 
mělo kult a chrám Artemidy, které se tu 
kozli obětovali, a bylo v 1. 374—370 př. Kr. 
sídlem mocného tyran na Jasóna. Přístavní 
místo bylo Pagasai, po němŽ i záliv se na- 
zýval Pagasajským. Zříceniny města jsou 
u nyn. osady Velestina. 

Feralia slula ve starém Říme slavnost na 
poctu duši zemřelých, konaná 21. února. Již 
celý týden předchozí, zvaný dits parentales 
idei parentes sluly též duše zemřelých), věno- 
ván po rodinách památce mrtvých členů ro- 
diny. Pak 21. února dle příkladu zbožného 



Feraš — Ferdinand. 



97 



Acnea zemřeli uctíváni obétí, byť sebe skrov- 
néjil, jen když vzpomínka a modlitba nepo- 
strádaly vřelosti; ověnčená střepina s nasy- 
paným zrním, kruScem solí, chlebem ve víné 
namočeným do prostřed cesty položená sta- 
čila. Když jednou za dlouhé války (Ov. 
Fasti II, 533) slavnost opominuta, duše zemře- 
lých obcházely kvílíce po městě, kdež lidé 
houfné zmírali, až chyba napravena. V tento 
den od osob pověrčivých konána různá kouzla 
bohyni zvané Mania, Muta neb Tacita, proti 
uhranutí. Chrámy bohft byly tehdy zavřeny, 
bez oběti; rovněž nebylo dovoleno slaviti 
sf^atky. Dne 22. ún. následovala rodinná slav- 
nost Caristia nebo Cara cognatio, při 
niž o veselých hodech a vzájemných darech 
vzpomínáno zemřelých rodiny u utužována 
avornost a láska mezi pozůstalými. klk 

Farai (arab.)« biřic, jemuž v Persii a 
Egyptě jest vykonávati trest bití. 

7«r aut ferl ^lat.}, snáfiej anebo bij. 

FarbeBZ viz Rve nice. 

Ferber: 1) F. Maurycy, biskup polský 
í+ 1537). Věnovav se stavu duchovnímu, ode- 
bral se k dalStmu vzdělání do Říma, kde po 
výSen za doktora obojího práva, načež papež 
Lev X. jmenoval jej komorníkem a písařem 
apottol. Po svém návrate do Polska stal se ka- 
novníkem a r. X523 zvolen za biskupa varmij- 
ského. Úřad tento přijal z rukou MikuláSe Ko- 
pernika. Postaviv se na odpor Sířícím se refor- 
mám, svolal gener kapitulu, která dne ig. bř. 
1526 schválila nový přísný řád, nazvaný 
k jeho poctě »Statuta Mauritiana«. 

2) F. Johann Jacob, Švédský přírodo- 
zpytec (* 1743 v Karlskroně — + 1790 
v Bernu); vystudoval vědy lékařské a přírodní 
v Upaale, kdež pfisobili na něho hlavně Linné 
a chemik Bergmann. Pobyv nějaký čas ve 
Stokholmu při král. horním úřadě, vydal se 
na cesty do ciziny, studoval chemii v Ber- 
lině, jal se pak konati studijní cesty po do- 
lech v Německu a Rakousku, zvláště v Uhrách 
a Čechách, ve Francii, Hollandsku, Anglii a 
Itálii. K. 1774 povolán vévodou kurlandským 
do Mitavy za professora přírodních věd ; pod- 
nikl odtud cestu do dolfl polských na vy- 
zvání krále polského, r. 1783 povolán Kate- 
řinou II. za professora do Petrohradu, od 
r. X786 pQsobil ve službách pruských a ce- 
stovat ještě po Německu, Švýcarsku a Fran* 
cii, r. 1789 na pozvání magistrátu v Bernu 
opětné po Švýcarsku, kterouž cestu vSak jiŽ 
nedokončil. F. byl v době své mužem pro- 
slulým, hledaným pro vzácné zkušenosti své, 
získané hlavně četnými cestami. Pozoruhodná 
pozorování geologická, mineralogická, rovně 
i technologická, uložil v četných spisech, 
z nichž dAležitější jsou: Bnefe aus Wehch' 
land (vydal J. v. Born, Praha, 1773; franc. 
štrasb.. 1776; angl. Lond., 1776); Bergmán- 
nhche Sachrichten von den merhvůrdigsten 
mineraiischen Gegenden der heriogl, pveh 
britckhchen^ kurpfál^ischen ^ ivilď und rhein- 
gráfíichen v, nassauiichen Láuder (Mitava, 
1776); Betehretbung dev Quecksilberbergwerke 
pt Idtia in Krain (Berl. 1774); Btitrdge xu 

Ottfiv Slovnitt Nftuřný, sv. IX. 31/8 1894. 



der Mineralgeschichte von Bóhmen (t., 1774, 
angl. Lond., 1777); Physikaliseh metallurgische 
Abhandhmgen uber die Gebirge in Ungarn 
(t., 17S0); Nachricht von dem Anquicken der 
golď li. tilberhaltigen Erie^ Kupfersteine u. 
Speisen in Ungarn w. Bóhmen (t., 1787); 
Untevsuchung der řfy po these von der Ver- 
wandlung der mineraiischen Kórper in einander 
(ť, 1788, též latinsky v Aktech petrohr. aka- 
demie); Mineralogische m. metallurgische Be* 
merkungen in Neuchdtel, Franche Comté w. 
Bourgogne (t., 1789). 

Ferbka viz Vrbka. 

Ferda (arab.), roucho k obalení těla u mu- 
hammedánfi. 

Ferdinand (Spaň. Femando, Hernando), 
jméno mnohých panovníků a princů evrop- 
ských, z nichž vynikají: 

n F. Svatý viz F. II., král kastilský 29) 
a F. portugalský 25). 

Habsburltf a Habsburskolotrinlti. 2) F. I. 
Habsburský, arcivévoda rak., král Český a 
uherský, císař římský (* lo. bř. 1503 v AI- 
cale de Henares v Nové Kastilii — f 25. čce 
1564 ve Vídni). Byl syn Filipa Sličného, syna 
cis. Maximiliána I., a Tohanny Šílené, dcery 
Ferdinanda Aragonského a Isabelly Kastilské, 
panovníků španělských. Filip Sličný, arcivé- 
voda burgundský a dědic Kastilie, zemřel již 
r. 1506, vdova po něm upadla do těžkomysl- 
nosti, předzvěsti Šílenství. Mladistvý F. po 
smrti otcově byl vychováván ve Španělsku 
při dvoře děda F-a Aragonského, který přál 
více jemu, nežli staršímu bratrovi jeho Kar- 
lovi. Jakmile děd F. zemřel, poslal bratra 
svého, miláčka Špaiiělů, do Nizozemí. Erasmua 
Rotterdamský zdokonalil tam - vzdělání F-a, 
kterýž ovládal jazyky španělský, ital., franc, 
něm. a latinský. 

Po smrti cis. Maxmiliána I. (v led. 1519) 
vnukové jeho Karel V. a F. nejprve společně 
opatřili vládu v rak. zemích alpských, zdědě- 
ných po něm, načež smlouvou wormskou 
(28. dub. 1 520) rozdělili se o vládu tím způ- 
sobem, že F-ovi postoupena byla správa obo- 
jích Rakous, Štýrska, Korutan i Kraňska. Čin 
ten a zasnoubení F-ovo s Annou Jagellovnou, 
dcerou krále českého a uher. Vladislava, sla- 
vené 26. a 27. kv. 1520 v Linci, vrhlo fas- 
nější světlo na budoucnost zemí pozdějšího 
mocnářství Rakouského. Po prvním dělení 
následovalo 30. led. 1521 dělení druhé, kte- 
rým F. dostal ještě Goricko, Gradisku, údolí 
Pusterské, Ortemburg, Celji, Isterreich, Terst, 
Rjeku, Furiansko s některými menšími pan- 
stvími, a 7. ún. 1522 dělení třetí, jež F-ovi při- 
dalo Tyroly s Vorarlberkem a Kirchberkem a 
jinými drobnějšími statky jakožto panství dě- 
dičné, kdežto habsburská čásť Elsasu, Sund- 
gau a Breisgau postoupeny mu jen doživotně. 
K oběma těmto důležitým smlouvám domácím, 
jimiž způsobeno bylo založení dvou větví rodu 
Habsburského se vzájemným právem dědič- 
ným, dodána byla výminka velmi nepříjemná 
F-ovi I., že totiž smlouvy ty měly býti po- 
drženy plných 6 let v tajnosti a teprve potom 
směly býti uveřejněny, jako by panování Fovo 

7 



98 



Ferdinand. 



bylo jen zatímní. Ale F. nedodržel této vý- 
minky. Smlouvy obé veily ve známost v ze- 
mích alpských již v únoru 1522. Vláda F-ova 
v zemích alpských narazila a počátku na samé 
obtíže a překážky, z nichž nejhlavnější byla 
nedfivéra k cizinci, jakým F. byl v zemích 
těch. Bylo tím hfife, že osadil také rak. dvorní 
radu vesměs cizinci. Sám stav věcí v zemích 
těch byl na pováženou: stavové vfiude stáli 
v boji proti moci panovnicí, hledíce rozšířiti 
práva i svobody své, a jakožto nový živel ne- 
spokojenosti přibyly novoty náboženské, kdy 
učení Lutherovo vždy dále se Sířilo; v Ti- 
rolsku i jinde objevily se (1524 a 1525) hrAzy 
války selské. F. I. postavil se velmi rozhodně 
naproti stavAm. Krvavý soud, konaný ve Vid. 
Novém Městě (v srp. 1522), byl dAkazem ne- 
úprosné jeho tvrdosti, jíŽ ostatně zakusili 
v dobách těch přečetní novotáři náboženští, 
zvi. novokřténci, na př. Dr. Balt. Hubmayer 
a žena jeho (1528). Stejné přísnosti zakusili 
evangelíci tirolští. Také tam F. I. hájil državy 
náboženství katolického, ale poznav ve válce 
selské sociální podstatu její, nemeškal svoliti 
k novému, přiměřenějšímu zřízení zemskému, 
odmítnuv co nejrozhodněji toliko požadavek 
o sekularísování panství duchovních. Rovněž 
upravil městský řád vídeňský přiměřeněji du- 
chu času (1526). Mezi tím dokonaleji upevnil 
moc svou panovnicí, a rok 1526 přinesl mu 
nové drahocenné rozmnožení panství. Svak 
jeho Ludvík Jagellovec, král český a uherský, 
padl v boji proti přesile turecké na polích 
u Moháče. Spojení Čech a Uher bylo roz- 
trženo ve chvíli největšího pebezpečí zevněj- 
šího a za velmi žalostného stavu vnitřního 
obou zemí těch, rozrúznéných tu boji stranni- 
ckými, tu podrýváním ústavy a moci králov- 
ské, i potřebovaly opory o moc pevně zalo- 
ženou. Vedle mnoha sokA F. připravoval se 
k tomu, aby získal obě sousední říše. V Če- 
chách podařil se mu záměr jeho bez krve- 
prolití, uměním státnickým a moudrou povol* 
ností vAči stavAm, chtějícím vyuŽitkovatí 
chvíle té k rozšíření svobod svých. F-ovt bylo 
upustiti od nárokA na dědické právo své 
vlastní i své choti Anny a přijati království 
České svobodnou volbou stavA (23. říj. 1526). 
V Uhrách zdařila se mu věc jen z Části: díl 
stavA zvolil ho sice za krále (16. pros. 1526), 
většina však pozvedla na stolec svatoŠtépánský 
magnáta uher. Jana Zápolského, a na získáni 
celé země nebylo lze mysliti bezdlouhých bojA. 
Vláda F-ova v Čechách nebyla v počát- 
cích svých nežli zápas o udržení moci krá- 
lovské naproti osobivosti stavAv, a také ta:n 
spory náboženské přiostřovaly napjetí mezi 
oběma činiteli. F. I. učiniv na »královské 
louce* u lihlavy při pomezí českém přísahu 
na svobody zemské, korunován byl 24. února 
1527 na hradě Pražském korunou svatováclav- 
skou. Záhy zjednal si rozhodujíc! vliv na 
správu financí zemských, hájil pokoje a míru 
▼ zemi a bděl nad konáním spravedlnosti. 
Rozmíšek náboženských dovedl využitkovati 
k nenáhlému utužení moci královské;. Požáru, 
který zachvátil hrad Pražský r. 1541 obratně 



užil k tomu, aby zahladil stopu reversu, jejž 
byl vydat o svobodné volbě své; nahradil jej 
zápisem novým jíroŽ dědické právo choti 
jeho na trAn český bylo uznáno. Odpor stavů 
českých za války Smalkaldské (1546) F. ztre- 
stal na » krvavém sněme* pražském (1547) a 
dal pocítiti následky svého vítězství hlavně 
stavu městskému, jejž uvedl do tuhé závislosti 
na moci královské, a Jednotě bratrské; kon- 
fiskací statkA. jak městských tak Šlechtických, 
obohatil pokladnu svou o 800.000 kop gr. (asi 
xo milí. zf. na penězích našich). Stejně odho- 
dlaně, jako dovedl uhájiti si a rozšířiti moc 
královskou vnitř, hájil samostatnosti koruny 
České na venek, odmítnuv na př. požadavek 
říšského sněmu v AugŠpurce (^iS48)» aby také 
země České byly povinny přispívati penězi 
na potřeby říšské. 

V Uhrách rozdvojená volba dala očeká- 
vati boje krvavé mezí oběma soupeři. F L 
měl na své straně smlouvv dědické z 1. 1463, 
X491, 1506, X511, 1515. schválené od stavAv 
uherských i chorvatských v 1. 1469 a 1491 — 
1492, Zápolský pak oblíbenost v lidn pro do- 
mácí pAvod svAj. Když smírný sjezd v 01o« 
mouci (5. čna 1527) neprospěl, propukla válka* 
Štěstí zprvu přálo F-ovi, který již viděl se 
pánem celých Uher; v tom však Zápolský 
zjednal si pomoc od TurkA. Voje sultána Su- 
leimána II. zmařily úspěchy zbraní F-ových. 
Samu VídeA po dvakráte (1529 a 1532) ohro- 
zily těžce. F. donucen byl vyjednávati s Por- 
tou, která potvrdila rozdvojení Uher (t533)* 
Posléze Zápolský dal se nakloniti k tajnému 
míru velkovaradmskému (1538), Icterý vzbudil 
ve F-ovi naději, že získá při smrti Zápolského 
Uhry celé. Zápolský však sAatkem s Isabellou 
Polskou ruší mír sotva zavřený (1539), umírá 
v boji s povstáním sedmihradským (23. čce 
1540), a vdova jeho i přední rádce jeho Jiří 
Utěšenovič (Marttnuzzi) prohlašují pozAstalého 
sirotka Jana Sigmunda za krále. Válka pro- 
pukla proto dává Sul^imánovi II. záminku 
osaditi čásť Uher a zříditi pašalik v srdci 
jejich Budíne (1540). F. získá konečně Utě* 
šenoviče, dává Janovi Sigmundovi Zápol- 
skému náhradou některá knížectví slezská 
(v červnu 1551). přijímá hold stavA z panství 
Zápolského, ale Martinuzzi pro záhadné a 
podezřívavé chování své na základě plné mocí 
dané od F-a I. generálovi Castaldovi umírá 
zbraněmi jeho dAstojníkA (17. pros. 155XV — 
Tím dny panství F-ova v Sedmihradech a 
východních Uhřích jsou sečteny. Nová válka 
s Turky propuká. Isabella se synem vrací se 
do Sedmihrad, a r. 1562 F. I. je nucen vy> 
koupiti si na 8 let pokoj od TurkA. Za těchto 
nebezpečných dob F. I. u vnitřní správě Uher 
musí přehlížeti stavAm své části všelicos, 
i samo šíření se víry protestantské. 

Zároveň ve všeobecném velikém nebezpečí, 
hrozícím od TurkA, tkví potřeba sjednocenosti 
zájmA jednotlivých zemí říše F-ovy. Společné 
to nebezpečí ukládá společná břemena všem 
zemím, společné státní povinnosti, af jakkoli- 
věk vzpírají se proti vzrAstajícím dávkám a 
stálým hotovostem. 



Ferdinand. 



99 



F. I4 má jeSté jiný obor působností: od 
r. 1521 byl v říši ftimskonémecké mfstodrží- 
cfm té vlády, kterou snem fezenský vynutil 
nm cfs, Karlu V. Odtud jisté rozmíSky vznikly 
hned v prvních létech mezí bratry. F. uražen 
jsa póru ční kováním bratrovj^m, d&razné žádal 
na bratrovi, aby dal zvoliti ho za krále řím- 
ského. Na bedrech jeho téžká úloha spočí- 
vala:^ zastaviti postup náboženské reformace 
v říái. Jako katolík i jako mfstodržící přistou- 
pil k řezenskému spolku knížat katolických. 
Marné naléhal na to, aby svolán byl koncil 
cirkevní. Papež Pavel III. tak rozhodné od- 
poroval té Žádosti, jako předchůdce jeho Kle- 
ment VII. R. 1531 dne 5. ledna Karel V. ko- 
nečné pronikl s volbou F-a I. za krále řím- 
ského. Aby usmířil knížata protestantská, po- 
bouřená tím činem, F. I. neváhal obétovati 
mírem kadafiským (24, čce X534> Virtember- 
skoi jež cis. Karel V. byl udélil jemu v léno 
již r. 1520, Pak obratným způsobem sjednal 
si přátelství bavorských Wittelsbachfi (1534), 
kteří byli mu nepřáteli od volby České z roku 
1526, a zavřel »devítiletý spolek císařský«s nimi 
a nékolika jinými knížaty v řífti Když posléze 
také cis. Karel sám obrátil politiku svou v říSi 
a postavit se proti protestantismu, F. byl mu 
spojencem nejvérnéjftím. Za války Smalkald- 
ské vypovédél jako král český válku Janu Ji- 
římu, kurfir&tovi saskému. Po válce té kahlo 
se přátelství bratrů, když Karel V. chtél po- 
jistiti korunu císařskou po sobe synu svému 
Filipovi. F. I. opřel se rázné záméru císařovu 
a 9. bř. 1 55 1 došlo k vyrovnání mezi bratry, 
jímž nástupnictví bylo zaručeno F-ovi se zá- 
vazkem, že přičiní se o to, aby Filip zvolen 
byl po smrti Karlové za krále římského a ná- 
sledoval po ném v císařství, kdežto syn F-ův 
Maxmilián mél býti vedle ného králem řím- 
skVm. 

Kurfiritem Moricem Saským, spojencem cí- 
sařovým z r. 1546, nechal se F. přelstíti: na 
mésíc před tím, kdy Moric vojensky udeřil 
na císaře, F. vyjednával s ním v Linci a nechal 
se překvapiti bez příprav k obrané. Pak vy- 
jednal 8 ním prozatímní mír pasovský (1552) 
a přejal ponenáhlu veSkerou správu říše do 
svých rukou. Nastalo nové napjetí mezi bra- 
tr)*; Karel V. znovu dotknul se otázky ná- 
stupnictví Filipova. Shoda bratří upevnila se, 
jakmile Karely upustil od záméru toho, a vý- 
sledkem její je náboženský mír au^špurský 
(6. září iJ55>. jejž dlužno zváti dílem F-ovým, 

Karel V. brzy potom podékoval se (7. září 
1556) a kurlírStové předložili F-ovi novou vo- 
lební kapitulací. Papež Pavel III , pohoršen 
jsa nad F-em hlavné pro zmínéný mír augS- 
purský a pro náklonnost syna jeho Maxmi- 
liána k protestantismu, odepřel mu svého 
uznání, horle proti němu slovy: »Každý ví, 
že on není mocen rozumuc. Teprve nástupce 
I'avlův Pius IV. uznal F-a (1560) za zvoleného 
Gíxaře římského. 

F. jakožto císař usiloval o náboženský smír 
s protestanty. Naléhal při kurii papežské, 
aby církevní aném tridentský opét byl svo- 
lán, a když ae tak stalo, horlil pro opravy ' 



v církvi: přál si, aby přijímání z kalicha po- 
voleno bylo také laikům, aby nucené bezžen- 
ství knézské přestalo, aby poplatky Štolové 
byly zrušeny, poaty nebyly nucené, nVbrž 
dobrovolné, aby jazyk lidu zaveden byl při 
bohoslužbách místo latiny a j. Tím smérem 
poslové jeho, Ant. Brus z Mohelnice, biskup 
v Novém Mésté za Vídní, pozdéjSÍ arcibiskup 
pražský, Jiří Drážkoví č, biskup pétikostelský, 
a Sigmund z Thunu, působili na koncilu tri« 
dentském. Ale když F. pod slibem povolnosti 
kurie svolil k tomu, aby koncil se rozešel, 
nedočkal ae mimo dovolení kalicha jiných 
ústupků. Veškera snaha jeho, aby protestant- 
ská knížata říšská obeslala koncil, zůstala 
marnou. Nedocíliv smíru náboženského, F. I. 
zemřel ve Vídni 25. čce 1564, dav v list. 1562 
syna svého Maxmiliána zvoliti na krále řím- 
ského. 

S chotí svou Annou, jíž byl oddán s upří- 
mnou láskou, mél 3 syny : Maxmiliána ( * 3 1. čce 
1527), F-a Tyrolského (* 14. čna 1529) a Karla 
{* 3. čce 1540), jimž rozdélil říši svou, a 12 
dcer, z nichž nejstarší Anna (* 7. čna 1528) 
provdána byla za Albrechta V., vévodu ba- 
vorského, Marie za vévodu klevského >^iléma, 
Kateřina nejprve za Františka Mantovského, 
pak za Sigmunda Augusta, posledního Jagel- 
lovce, krále polského, Eleonora za Viléma 
Mantovského, Barbora za Alfonsa II. Perrar- 
ského, Johanna za Františka de Medici, velko- 
vévodu toskánského. — Se syny svými F. 
mél mnohou nepříjemnost: s Maxmiliánem a 
Karlem pro náchylnost jejich k protestantství, 
s F-em Tyrolským pro nerovný, tajný sňatek 
jeho. 

Jako panovníkovi přísluší mu zásluha, že 
dovedl, vychován byv v názorech španéíských, 
vpraviti se do povahy národů sobe podda- 
ných. Španélská hrdost vystupuje při ném 
zřetelné na počátcích jeho vlády; ale znenáhla 
ubývá jí, a F. jeví při neobyčejné pevné vůli 
klidnéjší přívětivost a spravedlivější přísnost, 
která jen Časem vybočuje z mezí. Kdežto 
s počátku cizí rádcové převládají v okolí jeho 
pověstný Gabriel ze Salamanky do r. 1525, 
Petr Bonomo, biskup terstský, Bernard z Clesu 
a Krištof z Madruzza, biskupové trident.^tí), 
později domácí živlové objevují se na místé 
jejich (Sigmund z DietrichStejna, Jan z Lob- 
kovic, Vilém z Riesenberka, Adam ze Štern- 
berka, Jan z Martinic, Jan Hofmann z Griin- 
biihelu, Dr. Jiří Gienger z Rottenecku, Dr. Ja- 
kub Jonaa a j.). V příčině přesvědčení nábo- 
ženského F. zůstal povždy katolíkem horli- 
vým; ale jak nemilosrdným nepřítelem vSech 
nekatolíků byl v prvních létech, tak později, 
poznávaje nutnost smíru, byl proniknut pře- 
svědčením o nutnosti oprav v církvi a byl 
hotov ke znamenitým ústupkům. Nicméně 
v téže době otvírá brány zemí svých novému, 
nejodhodlanějšímu bojovníkovi z tábora kato- 
lického, Tovaryšstvu Ježíšovu, jemuž zakládá 
kolleje ve Vídni, Praze, Inšpruku a dává do 
rukou školství. Vášnivé hádky náboženské, ať 
s té, af 8 oné strany, zůstaly mu vždy ne- 
milý; toho Mystopcl a jesuita Bobadilla za- 



100 



Ferdinand. 



kusili. V živote soukromém F. byl muž zpA* 
Bobfiv uhlazených, milovný zábav i společ- 
nosti, ale při tom střídmý, spořivý, ač zase 
Stédrý, kde měl koho odměniti nebo koho zí- 
skati. Mél málo nepřátel, ale našel mnoho 
posuzovatelfl spravedlivých. Jako zakladatel 
mocnářství Rakouského má veliký význam 
v dějinách všeobecných. 

Srv. Bucholtz, Gesch. der Regierung F's I. 
(Vídeň, i8^i — 38, 9 sv.); Ztmmermann, Pří- 
běhové v Čechách za panování F^a I. (Praha, 
1820); Oberleitner, Oesterreichs Finanzen und 
Heerwesen unter F. I. (Vídeň, 1859); Rosen 
thal, Die Behordenorganisation Kais. F-s 1. 
(t., 1887); Saftien, Die Verhandlungen Kais. 
F-s I. und Papst Pius IV. uber den Laien- 
kelch (Gotinky, 1890); Rezek, Gesch. der 
Regierung F-s I. in Bohmen (Praha, 1878); 
týž. Zvolení a korunování F-a I. za krále če- 
ského (t., 1877); Tieftrunk, Odpor stavů če- 
ských proti r -ovi I. r. 1547 (t., 1871); Rezek. 
Nové příspěvky k volbě České r. 1526 a k po- 
čátkům F-ovy vlády v zemích korunních 
(Pojedn. kr. české Spol. nauk ř. IV., díl ix, 
r. 1882). 

3) F. II., císař římský, král český a uher- 
ský atd. (♦ 9. čcc 1578 ve Stýr. Hradci — 
+ 15. ún. 1637 ve Vídni). Byl syn arcivévody 
Karla Štýrského a Marie, dcery Albrechta 
Bavorského, vnuk před. Vychován byv od 
matky přísně katolicky, poslán byl za vyšším 
vzděláním na učiliště jesuitské v Ingolstadte, 
kdež byl spolužákem Maxmiliána Bavorského, 
pozdějšího spojence svého. Otec jeho Karel, 
zemřelý 10. čce 15^, závětí svou doporučo- 
val F-ovi, aby jak jen možno všemi způsoby 
hleděl yymýtiti škodlivé sekty kacířské. Pro- 
následování kacířů, začaté již za Karla, po- 
kračovalo za poručnické vlády (1590-95) a 
dosáhlo míry nejvyšší, kdy F. sám ujal se 
vlády, navrátiv se r. 1595 z Bavor. F. II. 
znal jen jednu samospasitelnou víru a žád- 
ných závazků k protestantům. Restauraci kato- 
lického náboženství považoval za věc svého 
svědomí a zároveň poznával, že její vykoná- 
vání jest jediným prostředkem, způsobilým 
k tomu, aby pojistil nedotknutelnost moci 
knížecí. Cesta podniknutá do Itálie, přes Be- 
nátky, Loretto a Ferraru do Říma tím více 
povzbudila horlivost a utvrdila přesvědčení 
jeho. Všemi možnými prostředky dal se do 
díla, jehož korunou mělo býti pokatoličení 
zemí jeho; i moci ozbrojené užíval, aby mysli 
tvrdé obměkčil; a v několika létech byl hotov 
s prací svou : protireformace Štýrska dokonána 
byla z hrubá do r. 1600, Korutan i Kraňska 
do r. i6o2. 

Na venek F. byl činný vedle ostatních arci- 
vévod v urovnávání nástupnictví po cis. Ru- 
dolfovi II. a ve smiřování jeho s MatiáSem, 
ač velmi zazlíval tomuto, že spolčuje se s pro- 
testanty. 

Když otázka o nástupnictví obnovila se za 
cis. MatiáŠe, F., hlavně podporou arcivévody 
Maxmiliána, záhy byl vyhlídnut za budoucího 
císaře. Přední ministr MatiáSův Khlesl ne- 
zpěčoval se proti tomu, ohrazoval se však, 



aby F-ovi nebyl dopuštěn vliv na vládu. Po- 
dobně ohrazovali se stavové Čeští, volíce F-a 
na krále českého. Volba vykonána 9. června 
1 617, a 29. čna F. II. byl korunován. O rok 
později I. čce 16 1 8 F. U. korunován byl ko- 
runou 8 vatoště pánskou a současně ucházel se 
o volbu na krále římského. Tou dobou však 
již byl zapleten do válkv 8 Benátčany a ra- 
dami svými při dvoře Matiášově uspíšil pro- 
puknutí odboje českého. Zprávu o události 
této F. obdržel ve Vídni při banketu arcibi- 
skupa ostřihomského Pazmáné (27. kv. 1618). 
Spolu s arcivévodou Maxmiliánem naléhal na 
rychlé potlačeni jeho a měl účast na kom- 
plotu k zajetí kard. Khlesla, který byl jim v tóra 
překážkou. Odtud strhl veškerou vládu do ru- 
kou svých, nedbaje chorobného císaře Ma- 
tyáše, který brzy potom skonal (20. března 
16 19). 

F. II. dosedl na stolec jeho v okamžiku kri- 
tickém. Ne toliko v Čechách a v zemích ko- 
runy České odboj se šířil, nýbrž jitření se 
vzmáhalo i v zemích alpských, a o volbě 
v říši Římské nebylo rozhodnuto. Stavové 
čeští odepřeli uznati F-a II. za svého krále a 
pokračovali u válce. F. obležen ve Vídni a 
v obleženém městě uveden byl do krajní tí- 
sně bouřlivou deputací šlechty dolnorakouské, 
chtéjíci donutiti ho k ústui)kům; ale vytrval 
a ve chvíli nebezpečí největšího dragouni 
Dampíerrovi vysvobodili ho (11. čna 1619). 
Vojsko České odtáhlo od Vídně. F. II. nastou* 
pil na cestu do říše k volbě na císaře řím- 
ského, jež vykonána na jméno jeho 28. srp.; 
kapitulaci volební odpřisáhl prý tak radostné, 
jako by šel k tanci. Dne 19. září byl ozdoben 
korunou císařskou. Po návratu z Frankfurtu 
zavřel v Mnichově smlouvu o spolek s Max- 
miliánem Bavorským a ligou katolickou. Za- 
tím stavové čeští 27. srpna 1619 slavnostně 
prohlásili sesazení F a II., a když tento vracel 
se z říše, vojsko jejích ve spolku s Bethlenem 
Uherským znovu na krátký čas obléhalo Ví- 
deň. Stavové čeští zvolili sobě proti F-ovi 
králem Bedřicha Falckého, st«vové uherStf 
sjednotili hlasy své na Bethlenu Gáborovi^ 
kteříž oba spoléhali na vydatnou pomoc cizí. 
Již však F. II. rázně ujal se války: spojenci 
jeho, Maxmilián Bavorský a kurňršt saský» 
udolali takřka rázem odboj v zemích koruny 
České; kolísavý Bethlen dal se opětovně upo- 
kojiti vyjednáváním. A došlo ku přísnému tre- 
stání stavů českých. F. II. neznal milosti. 
Přes radu nejlepších rádců jeho, nabádají- 
cích k mírností, došlo ke hromadné popravě 
na náměstí staroměstském (21. června 1621), 
přes varovný hlas katolického Maxmiliána 
k neslýchaným konfiskacím; také vina ná- 
silného obracení na víru katolickou spadá na 
bedra F-a II. a jeho nástrojův. Ústava zem- 
ská byla zastavena, a teprve r. 1627, kdy 
země dokonale byla vyčištěna od kacířů, do- 
šlo k oktroyovanému » Obnovenému zřízenf 
zemskému^, které založilo absolutní vládo 
v zemích koruny České. Zneužití vítězství 
v zemích českých, jež jinak mohly býti nej- 
silnějším jádrem panství F-ova, přineslo jemu 



Ferdinand. 



101 



mému ovoce zlé. Zp&sobem povállivým 
tesUbil svou vlastni posici a sám nemel z toho 
žádného užitku. Ohromné sumy peněz, jež 
statky zabavené v Čechách a na Moravě 
mohly vynésti komoře královské, rozplyzly 
se niveč, neboť F. II. musil jednak zaplatiti 
2 nich Žold vojsku a bohaté odměny dOstoj- 
níkAm«jednak rozdal jeduchovenstvu. A octnuv 
se sám v nevýslovné tísni peněžité, donucen 
byl sáhnouti k prostředku nejhoršímu: zleh- 
čení naince, čímž ochuzení zemi Českých bylo 
dovršeno. 

Zatím válka započatá na půdě české pře- 
nesla se do Německa, a kruté vzbouření vy- 
puklo v Horních Rakousích* F. II. vítězí po- 
moci Maxmiliánovou a geniálnostf generála 
Albrechta z Valdfiteina nad knížaty říšskými, 
králem dánským i Bethlenem, a vítězstvím 
zpychnuv, dává se svésti k ediktu resti- 
tučnímu (v. t.) v říši (6. břtz. 1629), jehož 
nepřátelé domu Rakouského chytfe dovedou 
užiti k odstranění Valdšteina. F. II. propouští 
ze služeb svých Valdšteina v okamžiku, kdy 
nový, hrozný nepřítel blíží se ku bránám Ně- 
mecka: Gustav Adolf, král švédský 1 F. II. 
znovu ztrácí ovoce svého vítězství: vojsko 
ligy poraženo, Cechy osazeny nepřítelem, i ne- 
zbývá F-ovi nežli zase Valdšteinovi svěřiti 
velitelství nad vojskem pod výminkami po- 
nižujícími moc královskou. Sotva nebezpečí 
Švédské jest odvráceno,^ F. II. pojímá pode- 
zřeni na Valdšteina, ač jest to zase F. sám, 
který opětovně svoluje k porušení smlouvy 
uzavřené s ním a tím dráždí svého genera- 
lissima, nutě ho, aby si pojistil výminky smlou- 
vy. A jako Utěšonovič pod rukama dAstoj 
nikA F a I., Valdštein s přáteli svými umírá 
k rozkazu F-a II. (25. ún. 1634). Po krati- 
čkém záblesku štěstí válečného (vítězství 
u Ndrdlink 7. září 1634), jehož následkem byl 
mír pražský s kurfírštem saským Janem Jiřím, 
následovaly bitvy ztracené. Nicméně F. II. 
způsobil volbu syna svého F-a III. na krá- 
lovst\'í římské v Řezně (22. pros. 1636), jehož 
byl dal již r. 1627 korunovati na krále če- 
ského a r. 1625 na krále uherského. Záhy po 
svém návratu z volebního sněmu fezenského 
F. n. zemřel (15. ún, 1637). 

F. 11, ženat byl dvakráte: r. 1600 pojal za 
chof Marii Annu, sestru Maxmiliána I. Ba- 
vorského (f 8* břez. 1616), r. 1622 Eleonoru, 
sestru vévody mantovského (f 27. čna 1655). 
Manželství druhé zůstalo bezdětné; z man- 
želství prvního F. II. měl 3 syny: Jana Karla 
í* 1605), který zemřel již r. 1619, F-a III. 
(^ 13. Čce 1608) a Leopolda Viléma (* 6. led. 
1614), kter^ oddal se stavu duchovnímu, a 
2 dcery: Marií Annu {* 13. led. 16x0), již pro- 
vdal r. 1635 za Maxmiliána I. Bav. a Cecilii 
Renátu (* 6. čce 16x1). provdanou r. 1637 za 
Vladislava IV., krále polského. Dětem svým 
F. n. závětí (xo. března 1616) vložil na srdce 
věrnost k víře katolické, potlačování všeho 
kacířstva a nedílnost říše. I ustanovil za dě- 
dice svého F-a III. Ale r. 1625 F. II. sám musil 
bratrovi svému Leopoldovi postoupiti Tyrol- 
sko 8 Vorarlberkero a země venkovské. 



Hlavní r>'s povatiy jeho jest oddanost k vffe 
katol. Jí F. II. obětoval vše ; pro její uhájení a 
rozmnožení nelekal se podstoupiti hrůzy války, 
jejíž konce se nedočkal. S jakou horlivosti 
byl započal v zemích alpských, s takovou 
pokračoval potom v zemích koruny České a 
Horních Rakousích, věren jsa slibu, jejž uči- 
nil v poutníčkem kostele mariazellském prve, 
než koruna česká spočívala na jeho hlavě. 
Vliv zpovědníka jeho P. Vil. Lamormaina, je- 
suity, a nuncia papež. Karla CaraíFy v této pří- 
čině nedá se podceňovati. A dočkal se od 
stolice papežské špatné odměny: jí Gustav 
Adolf byl milejší nežli katolický F.! Ovšem 
F. II. zaváděl zásady absolutistické i do po- 
měru ke stolici papežské a politikou italskou 
leckdy skříŽil se se zájmy papežskými. F. II. 
byl vůbec špatným politikem. Kdežto prostý 
byl v životě soukromém, přívětivý a laskavý 
ku všem, jako panovník neznal míry, ani 
když odměňoval zásluhu, ani když trestal pro- 
vinění. V obojí příčině vedl si vždy ku vlastní 
Škodě. Vítězství jeho, poněvadž jich naduží- 
val, způsobila mu pokaždé největší pohromu. 
Železná pevnost jeho vůle, jíŽ vynikal ve 
mládí svém, čím dále tím patrněji ochabovala. 
Z rádců jeho nejdůležitější vedle zmíněného 
zpovědníka byli : Jan Oldřich kníže z Eggen- 
berku, Jindřich ze Strahlendorfu, Maxmilián 
hrabě 1 rauttmansdorff, Bernard Karel hrabě 
z Harrachu, hr. Slavata a Martinic, Questen- 
berg, Werdenberg a Khevenhúller, v Uhřích 
palatin Esterházy a Pazmáň, arcibiskup ostři- 
homský. 

Posuzován byl tak vášnivě a různě, jako 
málo lidí ve světě: jedni velebí ho pro zbož- 
nost právě světcovu, pro jeho odhodlanost 
jako přeborníka církve katolické, druzí tupí 
a hanobí ho pro fanatismus, ne vážnost ku 
právu stávajícímu, potlačování svobody a ma- 
ření ústavy. Jisto je, že jda za cílem nábo- 
ženským, odloučil od říše Římsko-německé 
državu svou rakouskou, jíŽ dal ústavu jedno- 
litější, spoléhající na absolutní moci panov- 
nicí, zároveň však položil základy, na nichž se 
veliký stát protestantský v sev. Německu měl 
zbudovati průběhem času. 

Srv. Lamoirmain, F-i II. Romanorum regis 
virtutes (Vídeň, 1637); Khevenhiiller, Annales 
Ferdinande! ab anno 1598 usque ad annum 
1639 (Řezno, 1640— 1644, 12 dílů); V. Hurter. 
Gesch. Kaiser F-s II. und seiner Eltern (ŠaíT- 
húzy, 1850—64, 12 sv.). 

4) F. m., císař římský, král český, uher- 
ský atd., syn před. (* 13. čce 1608 ve Štýr. 
Hradci — + 2. dub. 1657 ve Vídni). Zvolen 
byl (26. list. 1625) a korunován nejprve na 
krále uherského (8. pros. 1625), pak (27. list. 
1627) na krále českého. Maje velikou zálibu 
ve vojenství, vší mocí za druhého generalátu 
Valdšteinova usiloval o velení nad vojskem. 
Po pádu ValdSteinově, představen byv zemské 
správě v Čechách (v květnu 1634), vytáhl 
v čele vojska císařského do pole a zvítězil 
nad Horném i Bernardem Výmarským v bitvě 
u Nordlink (7. září 1634). Na sklonku r. 1636 
zvolen byv za krále římského, dosedl nemnoho 



102 



Ferdinand 



později — po brzké smrti F-a 11. — na trAn 
otcovský. Dědictví, jel přejal, nebylo vskutka 
hodno závisti: na vSech stranách běs válečný 
zufil. Ukázalo se pravdou, co F. III., jak vy- 
pravuje se, odpověděl jeStě jako korunní princ 
otci svému, tázajícímu se, proč je zam^fiíen ; 
odpověděl prý: >PfemýŠlím jako syn, jak za- 
platím dluhy otcovy. c 

F. III. nesplnil očekávání spojených knížat 
římských, že postaví se sám v čelo vojska. 
Přenechal velení na dále generálům, opatřuje 
raději věci správní, plné obtíží a nedostatků. 
Země jeho ustavičně trpěly vpády nepřátel- 
skými. Zápletky politické rok od roku byly 
nebezpečnější. K nepřátelům v říši a Švédům 
pfistoupil sedmihradský kníže Rákoczy a Fran- 
cie chopila se meče s hledím otevřeným. Bitva 
u Jankova (6. břez. 1645) málrm uvrhla ří^i 
F-ovu do krajní záhuby. V okamžiku nejkri- 
tičtějším F. III. osvědčil právě tolik rozvahy, 
jako statečnosti. Nebezpečí to Šťastně minulo, 
ale F. poznav nutnost míru, více než před 
tím usiloval oA. Poslední léta války třicetileté 
přimnožila ohromnou bídu zemí rakouských, 
jmenovitě českých. 

Při jednání o mír vestfálský (1648) F. III. 
mohl poznati nejlépe, jak pochybná byla po- 
litika otcova, stavěti zájmy církevní nad zájmy 
politické. Přes to takřka první čin jeho po 
válce bylo obnovení přísných mandátů proti 
nekatolíkům v zemích jeho (1650, i. února 
a j. v.). Nařízení ta příčila se ostatní přičin- 
livé snaze F-ově zahojiti, jak možno nejdříve, 
rány zasazené za dlouhé války. Reformační 
činnosti F-ovy země česk^ zakusily nejvíce. 
Jinak vSak F. III. nebyl nepřítelem národa 
českého; naopak častý pobyt jeho v Praze již 
za války třicetileté i potom opětovně byl dů- 
kazem jeho náklonnosti k němu. Také jazyk 
český F. dobře ovládal. Obnovené zřízení 
zemské poopravil a doplnil deklaratoriemi, 
ale nevázal se příliš úzkostlivě na ústavu 
Za hrdinnou obranu Prahy proti Švédům 
z r. 1648 nešetřil milostmi a odvděčováním 
se. Založení biskupství litoměřického (1655) 
a upravení university pražské, v níž oslabil 
vliv jesuitů, obnovení hradu pražského, zpu- 
stošeného ve válce, jakož i starost jeho, aby 
poněkud nahradil, co Švédové a Sašové ulou- 
pili z Prahy a ze země, vyznačují vládu jeho 
v Čechách, kdež dovedl zjednati si oblíbenost 
v lidu. 

V říSi Římskoněmecké dal zvoliti syna 
svého F-a (IV.) za krále (1652), ale po smrti 
jeho měl vět^í obtíže s volbou druhého syna 
Leopolda. Útok Karla X. Švédského na Pol- 
sko pohnul F-a k tomu. Že vyhlásil Švédům 
válku, ale záhy potom zemřel (2. dub. 1657). 

F. IIÍ. ženat byl v prvním manželství s Xla- 
rií Annou, dcerou Filipa III. Španělského, ve 
druhém manželství s Marií Leopoldinou, dce- 
rou Leopolda Tirolského, ve třetím s Eleo- 
norou, dcerou Karla Neverského. S Marií 
Annou měl 5 dítek, ale 2 záhy zemřely; prvo- 
rozenec F. (IV., * 8. září 1633) zemřel před 
otcem ; Marie Anna (* 1635) zasnoubena byla 
a Filipem IV. Španělským, Leopold (*9. čna 



1640) nastoupil po otci; z druhého manžel- 
ství pouze Karel losef (* 7. arp. 2649) přežil 
otce; ze 3. manželství byly 2 dcery: Eleo- 
nora Marie (* 31. kv, 1653), provdaná sa Mi- 
chala WiSAowieckého, krále polského, potom 
za Karla Leopolda, vévodu lotrinského, a Ma* 
rie Anna Josefa (* 1654), provdaná za Jana 
Viléma, falckrabí neuburského. 

F. III. pokračoval a menií energií v poli* 
tice otcově. Persekuce náboženské zůstaly 
i za něho neseslabeny, ale narážely na odpor 
skrovnější. Od smrti prvorozencovy F., kte- 
rýž z velkého dílu sám vyřizoval veSkeré zá- 
ležitosti vládní a velmi dobře dovedl voliti si 
rádce« zemdlel poněkud ve své činnosti. Byl 
postavy veliké, statné, každému přístupen, 
velmi zbožný a mravný, milovník umění, 
zvláStě hudby, v níž sám pokouSel se jako 
skladatel. Wolf, Ebner, dvorní varhanník, dal 
vytisknouti jeho árii o 36 variacích (Praha, 
1648); Kircher v Musurgii (str. 685—89) uve- 
řejnil čtverhlasý sbor jeho. 

Srv. M. Koch, Gesch. des deutschen Reichs 
unter der Regierung F. III. (Vídeň. 1865-66, 
2 sv.); J. Zahn, F IIL und Leopold I. vom 
Westphálischen bis zum Karlovicer Frieden 
(t., 1869); Rezek, Děje Čech a Moravy za 
F a III. až do konce třicetileté války (Praha, 
1890). 

6) F. IV., král římskoněmecký, český a 
uherský, syn před. (* 8. září 1633 ve Vídni, 
t 9. čce 1654 t.). Byl miláčkem otcovým. 
Když dvůr císaře F-a III. po porážce jankov* 
<<ké (1645) uchýlil se z ohrožené Vídně do 
Štýr. Hradce, v tainějSí zámecké zahradě ruka 
najatá dopustila prý se úkladu proti životu 
mladistvého Fa IV, Otec jeho dal ho již 
o rok později (5. srp. 1646) korunovati koru* 
nou svatováclavskou. Událost ta po celé zemi 
oslavována byla s radostí nelíčenou — důkaz 
obliby, jak otcovy tak synovy. R. 1647 16. čna 
F. IV. korunován byl také na krále uherského; 
inaugurační diplom jeho pojistil v míře ne- 
bývalé svobodu náboženskou a samosprávu 
v Uhřích; volbu F-ovu sněm uherský vzal 
před se z počinu vlastního (13. Čna 1647). 
Po poradách, konaných s kurfirSty říSskými 
r. 1652 v Praze, F. IV. na sněme řezenském 
31 kv. 1653 byl zvolen a 18. čna téhož roku 
v Řezně korunován na krále římského; ale 
již o rok později podlehl neštovicím. Smrf 
jeho byla upřímně oplakávána, zvláSté v Ce- 
chách. 

6) F. I. jako císař rakouský, V. jako krát 
český a uherský, příjmím Dobrotivý, syn 
cis. Františka I. (11.) a druhé choti jeho Ma- 
rie Terezie, dcery F-a IV., krále neapolského 
(* 19. dub. 1703 ve Vídni — \ 29. čna 1875 
v Praze). Byl velmi slabého ústrojí těles- 
ného. Cesta podniknutá r. 1815 po valné 
části císařství Rakouského, Itálii, Svýcařích 
a části Francie upevnila poněkud zdraví jeho 
a zároveň utužila jeho lásku k umění a zá- 
jem pro průmysl. Při veliké povodni ve Vídni 
r. 1830 osvědčil obětavou lidumilnost. Téhož 
roku (28. září) korunován byl korunou sváto- 
Štěpánskou. 



Ferdinand. 



103 



O 2 léta později (1832) Sfastné unikl vražed- 
nému úkladu nastrojenému pro oslyšenou žá- 
dost setníkem Pr. Reindlem. 

Na trfin rakouský F, I. nastoupil po smrti 
otcové (2. bř. 1835 ^ Úkolu tak těžkému, ja- 
kým byla tehdejší absolutní a centralistická 
vláda tak veliké fíše, nepostačovalo ani tě- 
lesné zdraví F-ovo, ani měkkost a dobrosrdeč- 
nost ducha jeho. Bylo potřebí zaříditi státní 
konferenci, aby vyřizovala spoustu břemen 
vládních. Zasedali v ní: arcivévodové Ludvík 
a František Karel, kníže Metternich, druhdy 
přední rádce cis. Františka 1 1 a hr. Kolovrat 
Liebšteinský. F. I. záhy potom dal se koru- 
novati na krále Českého (7. září 1836). 

Na sjezde teplickém (v září 1835) F. I., car 
ruský Mikuláš, král pruský a j. knížata do- 
hodli se vespolek o politiku míru a konser 
vatismu, jaká byla zachovávána již za císaře 
Františka I. Ale duch času byl pokročil jíž 
mnohem dále na cestě k novotám. Ani vláda 
F-ova nesměla se zavírati proti nim docela. 
Pohříchu postupovala na dráze té krokem 
příliš zdlouhavým a zatím vad přibývalo ve 
všech odvětvích správy veřejné. Z oprav za- 
vedených nejdůležitější byly: patent císařský, 
jímž dovolovalo se sedláíefim vykoupiti se 
z roboty, a snížení služby vojenské ze 14 na 
8 let. Císař sám horlivé pečoval o povznesení 
pr(kmyslu, o stavbu železnic a paroplavbu. 

R. 1846 užito povstání propuklého v Kra- 
kově k osazení města i území, načež odbojné 
hnutí v Haliči potlačeno. 

Zatím stavové, zvláště čeští a uherští, a ná- 
rodnosti samy čím dále tím živěji hlásili se 
o práva svá. V Čechách již již podobalo se, 
le oprávněné tužby národa českého budou 
splněny. V tom po příkladě daném z Paříže 
nahromaděné látky vznětlivé vybuchly v re 
voluci r. 1848. Bouře vídeňské pohnuly F a 
k odjezdu do InSpruku. Tam stihlo ho posel- 
stvo české (dr. Rie^er a hr. Nostic\ požadu- 
jící zodpovědné místodržitelstvo v Čechách. 
i bán chorvatský Jetačič, vypovídající poslu- 
šenství UhrAm. v měsíci srpnu (1848) císař 
F. k nátlaku říšského sněmu vídeňského vrátil 
se zase do Vídně, ale pro nové prudké bouře 
7. října odebral se do Olomouce. Odtamtud 
ohlásil 2. pros. 1848 sněmu, který byl se pře- 
ložil do Kroměříže,*svou abdikaci ve prospěch 
bratrovce svého, nyní panujícího cís. Fran- 
tiška Josefa I. F. sám usadil se v Praze na 
hradě královském a strávil tam ostatek života 
svého v úplném soukromí. 

Manželství jeho s Marií Annou, dcerou sar- 
dinského krále Viktora Emanuela, zůstalo bez- 
dětno. 

Vzácná lidumilnost a dobrosrdečnost Fova 
získala mu příjmí >Dobrotivý«. Studia techno- 
loj^ická a védy přírodní byly nejmilejší jeho 
zábavou. Jeho technický kabinet je sbírkou 
drahocennou. 

Srv, Schimmer, F. L, Kaiser von Oester- 
reich, dessen Leben und Wirken bis zu seiner 
Thronentsa^ung (Vídeň, 1849). 

7) F. Tyrolský, arcivévoda rak., syn cis. 
F-a I. (* 14 Čna 1529 v Linci — f 24. ledna 



1595 v InSpruku). Byl miláčkem otcovým. 
Dostalo se mu výborného vychování. Po » krva- 
vém sněměc pražském cis. F. I. ustanovil ho 
za místodržitele v Čechách a dal mu nej- 
přísnější rozkazy proti Jednotě bratrské. Arci- 
vévoda F. svou vlídností získal si záhy mysli 
všech, a přímluvy Filipíny Wclserovy 
(v. t.), krásné a vzdělané dcery bohatého 
kupeckého rodu augšpurského, milenky F-ovy, 
která sídlila zprvu na Březnici, pak na Křivo- 
klátě, ulehčily osud uvězněných náčelníků 
Jednoty: br. Augusty a Bílka. Rok 1556 za- 
stihl F-a na bojišti uherském. Roku ná- 
sledujícího F. zavírá potají sňatek s Fili- 
pinou Welserovou. Byv opět místodržícím 
v Čechách, mohl jen občas navštěvovati choť 
svou, která na Březnici dala mu syna Ondřeje 
(* 15. čna 1558), na Křivoklátě syna Karla 
(22. list. 1560) a pak dvojčata Filipa a Marii 
{"^ 7. srpna 1562), která však záhy zemřela. 
Dítky tyto vesměs byly odloženy a přijaty za 
nalezence. Posléze Filipina, sytá jsouc nesnesi- 
telného života v tajnosti a úzkostlivostí o bu- 
doucnost dítek svých, odhalila císaři F-ovi I. 
pravdu (I56i>. Císař, jehož záměry na sňatek 
arcivévody F-a s dcerou královského rodu 
franc. byly tudy zmařeny, přemohl svůj hněv, 
odpustil manželům, uznal jejich manželství, 
ale pod výminkou, že zůstane tajným: man- 
želům bylo zavázati se k věčnému mlčení. 
Dětem odepřen titul i znak a dopuštěno pouhé 
jméno Rakouský; právo dědické přiznáno jim 
v případě, že by vymřel celý mužský rod 
Habsburský. Výminku tu manželé zachovali 
ještě dlouho po smrti cis. Fa I. Teprve roku 
X576 sňatek svůj prohlásili veře]ně, když byl 
papež Řehoř XllI. je propustil ze závazku 
přísahy dané. 

ZávětíotcovouF. zdědil — doživota svého — 
Tyroly a země venkovské; ale byv od císaře 
Maxmiliána II.. bratra svého, ustanoven místo- 
držitelem českým, kterýžto úřad zastával ještě 
půltřetího roku, teprve v lednu 1567 odebral 
se do Tyrolska a ujal se správy země tak 
moudfe, že dovedl upraviti poměr biskupství 
tyrolských k moci zeměpanské, sjednati po- 
volnost sněmů v příčině financí, jmenovitě 
v povolování pomocí peněžitých proti Tur- 
kům, a užiti také katolické protireformace 
k upevnění a povznesení moci panovnicí (víz 
Tyroly). 

Mladšímu bratrovi svému, arcivévodě Kar- 
lovi Štýrskému, F. l^yrolský byl rádcem mou- 
drým, zvláště po důležitém generálním snémě 
bruckém (1578). A po smrti jeho byl jedním 
z poručníků syna jeho, pozdějšího cis. F-a II., 
od r. 1590 až do smrti své. 

O rodinném životě F-ově zmínka již se 
stala. Zbývá dodati, že chof Filipina zemřela 
13. dub. 1580. Dvě léta později F. pojal za 
choť Annu Kateřinu, dceru vévody mantov- 
ského Viléma (14. květ. 15S2), s níž měl tři 
dítky: dvě dcerušky zemřely v mládí, prvo- 
rozená pak Anna (* 4. října 1585) stala se 
chotí cis. Matyáše (4. pros. 161 1), když matka 
její byla mu odřekla. — Ze synů z i. man- 
želství Ondřej stal se r. 1576 kardinálem, 



104 



Ferdinand. 



X589 biskupem kostnickým, 1591 biskupem 
brixenským a r. 1598 místodržfcfm nizozem- 
ským (I 12. listopadu 1600); Karel, markrabí 
burgavský, oddal se vojenství (f 12. listopadu 
1627), 

F. Tyrolský, muŽ vzácných přednosti téla 
i dufie, povahy v pravdé rytířské, byl nadSen 
pro uménf a védy. Založil převzácné sbírky 
na hradě Ambrasu blíže InSpruku, kde do 
r. 1576 sídlila chof jeho Filipína. Stopa tvr- 
dosti dá se však pozorovati v povaze jeho 
již z niládí; se stářím vzrůstá stále patrnéji. 
Srv. Hirn, Erzh. F. von Tirol (InSpruk, 1885 
až 1887, 2 d.). A'o//. 

8) F. Maximilián, arcikníže, viz Maxi- 
mi lián I., císař mexický. 

O) F. Karel Josef ďEste, arcikníže a 
polní marSál rak. (* 1781 v Miláne — + 1850 
v Ebenzweieru u Gmundenu), druhorozený 
syn arciknížete F-a Beatrice Ríccardy d*Este, 
vzdélal se ve vojen, akademii ve Vídeňském 
Novém Mésté a vstoupil r. 1799 do císař- 
ského vojska, ve kterém bojoval u Stockachu 
a před Mannheimem; r. 1800 jmenován byl 
brigádníkem a vyznamenán za platné své 
služby řádem Marie Terezie. K. 1805 byl při- 
dělen armádě Mackově i upozorňoval tu Macka 
na možnost vyváznouti z úplného obklíčení 
od Francouzů; když jeho rady nebylo po- 
slechnuto, v čele dvanácti švadron protloukl 
se vojskem francouzským a po četných sráž- 
kách dostihl Čech, kde na rychlo sebral nový 
armádní sbor, s kterým spěchal k hlavnímu 
voji, ustupujícímu na Moravu, a nabyl znač- 
ného úspěchu nad bavorským gen. Wreedem. 
Roku 1805 stal se velitelem na Moravě, kde 
zorganisoval zemskou obranu, r. 1809 velel 
v Haliči proti RusQm, porazil Poniatovského 
a donutil ho. že vzdal VarSavu, a pronikl až 
k Toruni ; ale po porážce u Gory musil ustou- 
piti do Haliče a po obsazení země té Rusy 
ustoupil se zbytkem své armády na Moravu. 
R. 1815 velel reservnímu sboru na Rýnu, načež 
stal se vrchním velitelem v Uhrách a v lé- 
tech 1832—46 guvernérem v Haliči. Po ne- 
pokojích r. 1846 vzdal se svého úřadu a ode- 
bral se do Modeny; zemřel za návštěvy své 
u bratra svého Maximilíána v Ebenzweieru. 

10) F. Karel Viktor, arcikníže a pod- 
maršálek rak. (* 1821 — + 1849 v Brně), syn 
modenského vévody Františka IV.; pojal roku 
1847 za chof dceru arciknížete Jasefa, pala- 
tina uherského, arcikněžnu Alžbětu, ze kte- 
rého manželství jest dcera Maria Terezia, pro- 
vdaná r. 1868 za bavorského prince Ludvíka. 
Vynikal lidomilstvím a přivodil si smrť cho- 
lerou, nakaziv se při návštěvě nemocnice 
brněnské. 

Anhaltský. U) F. Bedřich, vévoda anhalt 
sko kothenský (* 1769 ve Pštině — f 1830 
v Kothenu), syn vévody Bedřicha Erdmanna; 
sloužil nejprve v prus. armádě proti Fran- 
couzem, r. 1798 ujal se po otci svém panství 
pStinského ve Slezsku, r. 1806 bojoval u Jeny, 
probil se tu se svým plukem řadami francouz- 
skými a ustoupil do Čech, kde byl odzbrojen. 
R. 1813 zorganisoval slezskou domobranu a 



nastoupiv r. 1818 po strýci svém Ludvíkovi 
ve vévodství anhaítsko-kothenském. vystupo- 
val proti celní politice pruské a podporoval 
vzmáhání se katolicismu v zemi, zvláště od 
r. 1825, kterého se svou manželkou v Pafíži 
přestoupil ke katolictví. Nezanechal dítek. 

Bavorský. 12) F. Maria, kurfirSt bav. 
(* 1636 v Mnichově — f 1679 vSchleissheimě). 
nastoupil vládu po otci svém Maximilianu I. 
r. 1 65 1, nejprve pod poručnictvím své matky » 
od r. 1654 samostatně, a staral se viemolně, 
aby země zotavila se z běd války třicetileté. 
R. 1657 nepřijal nabízené mu od Francie ko- 
runy císařské, ano r. 1673 přes naléhání man- 
želky své, Adléty savoyské, která přála sAatku 
dcery své s princem bourbonským, nevstoupil 
ve spolek s Francií a podal tak cis. generálu 
Montecuculimu příležitost, aby se mohl zmoc- 
niti Bonnu. Na sklonku života však přidal se 
ke straně franc. a slíbil Ludvíku XIV.. že ho 
bude podporovati v jeho plánech na korunu 
císařskou. Ve válce BenátčanO s Turky po- 
skytl oněm r. 1667 pomoc 1000, později 2000 
mužO, kteří vyznamenali se při hájení Kréty 
r. 1669. 

BmMW. 18) F.« Albrecht IL, vévoda 
brunSvlcko-bevemský (* 1680 — + >73S^tSyn 
F-a Albrechta I, zakladatele větve brun- 
švicko-bevernské, bojovav s vyznamenáním 
pod Eugenem savoyským ve válkách ture- 
ckých, jmenován byl r. 1717 podmaršálkem. 
velitelem v Komárně a konečné říšskVm mar- 
šálkem; dne X. března 1735 následoval po 
svém tchánu Ludvíku Rudolfovi ve vévodství 
Brunšvícko-wolíenbUttelském, zemřel však již 
13. září. Nejstarší dcera jeho Alžběta Kristina 
stala se manželkou pruského Bedřicha II. 

14) F., vévoda brunšv., polní maršálek 
prus. (♦ 172 1 v Brunšvíku — + 1792 ve Ve- 
chelde), syn před., vstoupit do služeb pru- 
ských, přispěl r. 1757 k vítězství u Prahy« 
velel u Rossbachu pravému křídlu prus., na- 
čež na žádost angl. krále Jiřího II. jmenován 
byl vrchním velitelem armády prusko-angli- 
cicé proti Francouzům, nad kterými zvítězil 
u Krefeldu, Wellinghausenu, Wilhelmsthalu a 
Lutterberku. Po válce jmenován byl polním 
maršálkem, ale jiŽ r. 1766 vzdal se hodnosti 
té pro neshody s Bedřichem II. a žil v sou- 
kromí na letohrádku svém Vechelde, zabý- 
vaje se vědou a uměním. Viz v. Westphalen, 
Geschichte der PeldzQge des Herzogs F. 
von Braunschweig-Ltineburg (Berlín, 1859 až 
1873, 6 8 v.). red, 

Bulharaký. 15) F. Maximilíán Karel Leo- 
pold Maria, princ sasko-koburský z katoli- 
cké linie toho domu (Koburk-Koháry), spří- 
zněné se šlechtou uherskou, nar. 26.ún. 1861 
ve Vídni jako syn prince saského Augusta 
(\ x88x), rakous, generalmajora, a princezny 
Klementiny, dcery franc. krále Ludvíka Fi* 
lipa Dostalo se mu pečlivého vychování, 
hlavně přírodovědeckého. R. 1879 podnikl 
s bratrem svým Augustem cestu do Brazílie, 
jejíž botanické výsledky popsali Wawra rytíř 
z Fernsee a rytíř Beck v nádherném díle 
»Itinera principům S. Coburgic (Vídeft, 1S83 



Ferdinand. 



106 



ai iSS8, a d.). Pfi korunování ruského císafe 
Alexandra IlI. F. byl přítomen jako zástupce 
domu koburakého. Sloužit i v rakouském 
Tojsku, v némi posléze byl nadporučíkem 
jízdy hon védské. Po svržení knížete Alex- 
andra (viz Bulharsko, déjiny) začaly de- 
putace regentatví bulharského vvjednávati 
I ním o pfijetí d&stojnosti knížecí. Podrob- 
nosti tohoto jednání na Ebenhofu v Dol. Ra- 
kousích podnes jsou neznámy. Veliké národní 
shromáidéní v Trnové zvolilo F-a 7. čce 
1887 za knížete, načeŽ on v srpnu po Dunaji 
připlul do Bulharska a přes Trnovo a Plov- 
div přijel do Sofie uvázat se ve vládu Před- 
sedou ministerstva stal se hlavní člen regent- 
stTÍ. Stambulov Od Ruska a následkem toho 
od Porty a ostatních velmocí F. posud uznán 
nebyl, av&ak nicméné vládne v Bulharsku již 
sedmý rok. U dvora, u néhož veliký vliv má 
matka jeho Klementina, obklopil se větším 
leskem a etikettou nežli předchůdce jeho; ale 
vláda v zemi zfistala docela v lukou moc- 
ného Stambulova. F. podnikl časem i cesty 
do záp. Evropy. DAm jeho má ráz polobul- 
hsrský a polofrancouzský s francouzskými 
dvořany strany orléanské. V únoru 1893 se 
xssnoubil s princeznou Marií Louisou dcerou 
Roberta vévody z Parmy, roz. 17. ledna 1870 
v ftímé. SAatek slaven pak 20. dubna v Pia- 
nore v Toskáné. Dne 30. ledna 1894 narodil 
le mu syn Boris, vévoda trnovský. Koncem 
kvétna 1894 propustil ministerstvo Stambu- 
bva, jenž se násilným zpAsobem vykonávání 
tvé moci byl stal úplné nepopulárním, a po- 
volal ministerstvo Stoilova. 

Ntttliý. M)F. I indř. Bedřich. lantkrabé 
h«»ko-nomburaky ("^ 1783 — f 1866), syn 
Bedřicha Ludvíka; nastoupil dne 8. září 1848 
po bratru svém Gustavu a nakloniv se ku 
přání lidu. svolal r. 1849 snem a prohlásil 
r. 1S50 ústavu snémem vypracovanou. Ústava 
risk nevežla v život, a F. sám přičinil se 
o zavedení starých řádů. Potomků nezane- 
chal, a zemé jeho připadla k Hessen-Darm- 
stadtsku, ale jeité téhož roku byla zabrána 
Praskem. 

taamký. 17) F. Maria, vévoda (^ 1822 
▼ Turíne — t 1855 ^)» druhorozený syn Karla 
Alberta, bojoval v I. 1848 a 1849 proti Ra- 
kousku, nepřijal nabízené mu od parlamentu 
koruny sicilské a zůstal ve vojsku sardin- 
ském. R. 1850 pojal Marii Alžbětu Max., prin- 
ceznu savkou, za manželku , i jest otcem 
nyn. královn}* italské Margarety. Napsal: Me- 
moire delta campagna del 1840, 

KtiiMký. IS) F., arcibiskup a kurfirSt 
í* >577 — f 1650^ syn bav. vévody Viléma 
a bratr Maxmiliána bav., od r. x6i6 arcibi- 
ikop; vstoupil za války 3oleté do ligy katoli- 
cké a přičiAoval se usilovné, aby pomocí je- 
raitů zemé atala ae opét katolickou, red, 

Imilitf a Sleilltf. 19) F. I. (1458- 1494). 

Demanielský syn Alfonsa V., krále arragon- 
ského. Alfons V., adoptován byv královnou Jo- 
hannou, zmocnil se 1421 říŠe neapolské i dal 
Fa 1443 prohlásiti princem kalaberským a ná- 
ttopcem v Neapolsku. Po smrti otcové 1458 F. 



tedy nastoupil v Neapoli na trůn i potvrzen na 
ném od vrchního pána lenního, papeže Pia II., 
slíbtv, Že mu dávati bude roční poplatek. Byl 
despota, asi jako Ludvík XI. ve Francii, F. 
Katol. ve Španélích, Jindřich VII. v Anglii. 
Proto Šlechta se proti nému bouřila i pod- 
porovala Jana, titulárního vévodu kalaber- 
ského, syna Renata z Anjou, jenž se táhl ke 
trůnu neapolskému jakožto dédic dřívéjŠÍ dy- 
nastie Andegavskč. Avšak F. přemohl protiv- 
níky, najmě vítězstvím u Troje 1462 a pomocí 
papeže Sixta IV., Františka Sforzy, vévody mi- 
lánského, a Skanderbega albánského. R. 1480 
Turci vzali Otranto, avšak po smrti sultána 
Muhammeda II. (1481) F. město zase opano- 
val. Brzy potom F. se rozstrčil s papežem 
Innocentiem VIII. Ten dal ho do klatby a 
ve spolku s nespokojenými Šlechtici neapol- 
skými ho chtěl zbaviti trůnu. Tu však ujali 
se F-a Lorenzo Medici, vévoda toskánbký, a 
vládce milánský Ludovico Moro. F. slíbil pa- 
peži hold a poplatek a baronům odpuštění, 
ale přes to prese všecko dal některé z nich 
popraviti (1486). F. péči měl o blahobyt, ob- 
chod a průmysl (zvláště o hedvábnictví), pod- 
poroval vědy (hlavně právnické) a byl pří- 
telem básníkA (zejména Carítea a Sannazara). 
R. 1494 vytáhl proti němu Karel VIII., král 
francouzský , pokládaje se dědicem dřívější 
dynastie Andegavské, a šlechta neapol ská 
vítala v něm osvoboditele ode jha despotova. 
F. však zemřel, dříve než k válce došlo, 
25. led. 1494, i měl nástupcem syna svého 
Alfonsa II. 

20) F. II. (1495-1496), vnuk před., na- 
stoupil na trůn v lednu 1495, když otec jeho 
Alfons IL ze strachu před Francouzi se od- 
řekl panování. F. pohříchu všudy kolem ob- 
klopen byl zradou i musil utéci na ostrov 
Ischii. Vítěz pak, Karel VIII., dal se v Nea- 
poli korunovati za krále neapolského, jerusa- 
íemského a císaře byzantského. Avšaíc když 
Francouzi odtáhli, F. 7. čce 1495 se vrátil 
do Neapole i opanoval království svoje opět, 
a to hlavně pomocí F-a Katolického a slav- 
ného válečníka jeho Gonsalva z Cordovy. Po- 
jav pak za choť tetu svou Johannu, dceru 
F-a I., do níž vášnivě byl zamilován, zemřel 
již dne 7. října 1496, neostaviv potomků, na- 
čež nástupcem mu byl strýc jeho Bedřich. 

21) F. III. viz F. II. Katolický, č. 32. 

22) F. IV. (I.), třetí syn Karla III., krále 
Spán. (1759—1825). Karel III., syn Filipa V., 
krále Spán., panoval nad Neapoískem a Sicí- 
lií, kteréžto země r. 1759* když po smrti 
bratra svého Ferdinanda povolán byl na trůn 
španělský, odevzdal synu svému ÍF-ovi IV., 
tehdy teprva osmiletému Vládu za mladi- 
stvého krále konal markýz Tanucci. R. 1767 
F. prohlášen plnoletým; avšak Tanucci vládl 
dále a po něm Sambaca a Acton, šlechtic 
původu skotského. Po odstoupení Tanucciově 
měla hlavní vliv krásná a duchaplná choť 
Fova Marie Karolina, dcera císařovny Marie 
Terezie. Věci neapolské vyvíjely se za prvých 
dob panování F-ova v duchu osvícených de- 
spotův a ministrů věku XVIII. Zaváděly se 



106 



Ferdinand 



reforiny podobné jako u nás za Marie Terezie 
a císafe Josefa II. R. 1768 vyhnáni jesuité. 
Papeži odepřeny poplatky dotud odváděné na 
znamení, že král neapolský jest vasallem 
sv. Petra. Vlivem královniným odchýlilo se 
Neapolsko od Španělska t přilnulo k Rakou- 
sku. Súčastnilo se prvé koalice proti Fran- 
couzflm a r. 1798 přistoupilo i ku koalici 
druhé. F. vpadl s 50.000 muži do územ( nové 
republiky římské, avSak ne za dlouho musil 
ustoupiti před vojskem generála Champion- 
neta i utéci na Sicílii, načež Francouzi 23. led. 
1799 v Neapoli prohlásili republiku Parthe- 
nopskou. Tato však dlouho netrvala. Proti 
cizincAm vypuklo zuřivé povstání, a nástupce 
Championnetfiv Macdonald musil ostaviti bo- 
jifitč sanfedistfim, vojsku sv. víry, jemuž ve- 
lel kardinál Ruifo. Tento zmocnil se Neapole 
dne 2X. Čna 1799 pomocí lazzaronfiv, a reakce 
slavila orgie. Avfiak když Francouzi nad ko- 
alicí zvítězili, musil F. 1801 učiniti mír, od- 
stoupiti část území, zavříti přístavy Angliča- 
nům a posádkám francouz. vydati Tarent, 
Otranto a Brindisi. R. 1805 musil se Napo- 
leonovi zavázati smlouvou neutralitní, že ne- 
dovedli žádnému vojsku cizímu vkročiti do 
svého království. A když vzdor tomu již 
v listopadu t. r. vojsko anglické a ruské při- 
plulo do Neapolska a F. dovolil, aby přistálo 
k zemi, vítěz u Slavkova vydal dekret, že 
rod Bourbonský již nemá v Neapoli panovati. 
Dne 25. ún. Francouzi vedením Massenovým 
vstoupili do Neapole, odkudž F. byl utekl do 
Palerma. Dne 30. bř. králem v Neapoli pro- 
volán bratr Napoleonův Josef a mezi těmi, 
co jej uznali, byl i vAdce sanfedistfiv, kardi- 
nál Ruffo. F. držel se proti Josefovi a ná- 
stupci jeho Muratovi na Sicilii hlavně jen po- 
mocí Angličanů, kteří ho donutili k prohlá- 
šení konstituce a namlouvali, aby se vzdal 
koruny ve prospěch syna svého Františka. 
Královna Marie Karolina, ježto jim překážela, 
donucena odjeti do Vídně, kdež pak r. 1814 
skonala. Mezitím Murat, maje proti sobě ne- 
jenom sanfedísty, nýbrž i karbonáry, a žárliv 
jsa na místokrále italského Eugena Beauhar- 
naisa i chtěje též veškeru Itálii sjednotiti pod 
svým žezlem, kdyŽ následkem výpravy na 
Rus hvězda Napoleonova se klonila k západu, 
v jednání se dal s Rakouskem doufaje, že po- 
mocí jeho zachován bude na trůně. R. 1814 
odpadl od Napoleona, aniž se však proti němu 
postavil rozhodně, a když r. 1815 se k němu 
opět přidal, kongress vídeňský přiřkl zemi 
jeho F-ovi. Murat, poražen byv od Rakušanů, 
utekl do Francie (v květnu 1815), a když ne 
za dlouho potom (v říjnu t. r.) se odvážil do 
Neapolska, zajat a k rozkazu F-ovu zastřelen. 
F. vstoupiv dne 17. čna (1815) do Neapole, 
zahájil ovšem ihned reakci proti všemu fran- 
couzskému a svobodomyslnému. Zrušil kon- 
stituci, kterou r. 18x2 udělil Siciliánům, a 
prohlásil všecky země své jedinou říší pode 
jménem království Obojí Sicilie, sebe pak od- 
tud tituloval králem F-em I. R. 1820 vypukla 
ve Španělích revoluce, a po příkladu Španélů 
vzbouřili se i NeapolŠtí. Vzpoura počátek 



vzala v Nole, kdež jí podnítili poručík Mi- 
chele Morelli a kněz Lodovico Minichini, a 
rozšířila se po zemi tak říkaje rychlostí blesku* 
V čelo povstalcům se postavil generál Pepe, 
a F. donucen dáti fíši ústava jako ve Špa- 
nělích. Sicílie, která chtěla míti zvláštní avůj 
parlament v Palermě, od bratra Pepova Flor- 
restana donucena podrobiti se a obeslati par- 
lament, jenž dne x. října (1820) králem slavně 
zahájen v Neapoli. Takovýto stav věcí se 
však nelíbil Svaté Allianci. F. pozván ke 
konferenci do Lublaně, odkudž listem ze 
dne 28. ledna 1821 ústavu neapolskou jakožto 
vynucenou prohlásil za zrušenu. Pomoci 
vojska rakouského, jež vedl generál Frimont, 
obnoven v Neapoli starý, krutý absolutismus. 
Z náčelníků strany konstitučni, kdož neutekli, 
vedeni na popravu nebo vhozeni do vezení* 
mnozí také odvlečeni na pevnosti až do Cech 
a do Uher. F. skonal dne 4. led. 1825, raněn 
byv mrtvicí, i měl nástupcem syna svého 
Františka I. 

23) F. II., syn Františka L, vnuk F-a před. 
(1830— X859). Když nastoupil na trůn, říše 
vinou vlády a stran byla ve stavu nejvýše 
zbědovaném. I slíbil, že zaváděti bude re* 
formy. Prohlásil amnestii, odstranil Špatné 
úředníky, zveleboval vojenství, pečoval též 
o blahobyt a finance. Brzy však obrátil a 
vládl krutě, opíraje se o vojsko a četnou po- 
licii, jejíž náčelníkem byl pověstný Del Car* 
retto. Spiklenci a povstalci, již tu a tam se 
vyskytli, trestáni s největší ukrutností. Nad 
Siciliány, obzvláště nebezpečnými, vláda ko- 
nána jako nad lidem podmaněným. Proto 
také, když nastal rok 1848, v Palermě revo- 
luce vypukla již dne 12. ledna a v několika 
dnech zachvátila i Neapolsko. Král, poděšen, 
propustil Del Carretta a dne 11. ún. prohlá- 
siti dal konstituci, jež zosnována byla dle 
charty francouzské z r. 1830. A co víc, súčast- 
nil se i války národní proti Rakousku, proti 
němuž vlastencům italským na pomoc vypra- 
vil 15.000 mužů. Avšak sotva že zápal revo- 
luční poněkud ochladí, vojsko to povoláno 
nazpátek (v květnu), sněm neapolský rozpu- 
štěn a zřízení ústavní zrušeno. Sicilie, kde 
F. prohlášen byl za zbavena trůnu, znova 
podmaněna generálem Filangtcrím, i zave- 
dena tam krutá vláda vojenská. Nejzbožnější 
král {rejc piissimus), jak F. byl nazván, že 
Piovi IX. z Říma před radikály uprchlému 
pohostinství poskytl v Gaetě, prese všecky 
výstrahy mocností evropských nelidsky zuřil 
proti povstalcům a liberálům, jimiž naplf^o* 
val (!aleje a trestnice, a v krutosti této ještě 
utvrzen byl attentátem, kterého se naft 
(v pros. 1855) odvážil jakýsi Agesilao Milano. 
Zemřel dne 22. kv. 1859 i měl nástupcem 
syna svého Františka II , posledního to krále 
Obojí Sicilie. Sra, 

Portugaiit . 24) F. I., král portugalský (1367 
a^ X383)t syn a nástupce Petra I. Pokládán 
byl za nejhezčího muže své doby, byl mi- 
strem umění rytířského, povahy však nestálé, 
marnivé, lehkomyslné. Dom<íhal se Kastilie 
proti Jindřichovi IT., proti němuž spolků hle- 



Ferdinand. 



107 



dal 8 Granadou, s Aragonem, ba i s AngH- 
£anyt avSak nedokázal ničeho. Proti vfili ná- 
roda a ku všeobecnému pohorSenf pojal za 
chof manželku mana svého Jana Vavřince 
da Cunha, Leonoru Tellesovu, z níž pak mél 
dceru, jménem Beatrtci. Tuto zasnoubil ne- 
méné než pětkráte : po čtvrté s infantem ka- 
stilským Ferdinandem a po páté a naposledy 
9 otcem jeho, králem Juanem. F. byl poslední 
král portugalský z rodu Burgundského. 

25) F. Svatý, »Statečný králevíc«, syn 
Jana I., krále portug., a bratr krále Eduarda I., 
narozen 1402. Byl učený a zbožný, povahy 
zároveft rytífské, jehož heslem bylo Le Bien 
me plait (Dobro se mi libf). R. 1434 povýšen 
byl za velmistra fádu Avisského. R. 1437 
podnikl 8 bratrem svým Jindfichem taženi 
proti Tangeru. To však dopadlo nešťastné; 
bratfi museli Maurům slíbiti, že jim vydána 
bude Ceuta. za krále Jana I. dobytá, a F. 
mél do té doby s 12 druhy v Africe ostati za 
rokojmé. Ale Že Maurové proti smlouvě za- 
bili několik zajatců, Portugalci zdráhali se 
Ceutu vydati. Král Edvard sice k tomu byl 
ochoten^ avšak arcibiskup bražský pravil, že 
město vydati nesmí bez svolení papežova, a 
jini zase mínili, že tak učiniti nelze z příčin 
politických. A poněvadž prostředků jiných 
k osvobození valné nebylo, F. ostal v zajetí a 
odveden do Fezu. kdež s ním a s druhy jeho 
hůře nakládáno než s otroky a se zločinci. Tam 
také následkem útrap nevýslovných r. 1443 
dokonal. Život mučedníka vylíčil soustrastniic 
jeho Alvares, a Calderon oslavil jej dramati- 
ckou básní »EI principe constantec R. 1470 
F. prohlášen za svatého a r. 147 1 ostatky jeho 
převezeny do Portugal. Sra. 

Ramnntký. 26) F. Viktor Albert Main- 
rad, následník rumun. (* 1865 v Sigmarin- 
gách), druhorozený syn vévody Leopolda 
hohenzollernského, byl dne 14. list. 18S6, když 
otec a starší bratr jeho vzdali se práva ná- 
slednictví na trůně rumunském, přijat jako 
eventuelní nástupce na trůn do vojska ru- 
munského, v březnu 1889 stal se senátorem 
a obdržev ve srozumění se sněmem titul 
tprince rumunského*, uznán byl za event. dě- 
dice královské koruny rumunské. Zrušiv po- 
měr svůj s rum. Šlechtičnou Vacarescusovou, 
pojal dne 10. led 1893 za manželku Marii, 
nejstarší dceru vévody Edinburského. red. 

S^Mélifl: 27) F. I., Veliký, první král ka- 
stiUký (v řadě králů Spán. I), druhorozený 
syn Sancha Mayora, krále navarského (1035 
al 10A5). Otec mu přikázal Kastilii a země 
mezi Ceou a Pisuergou, odřiaté Bermudovi III., 
králi leonskému. Když pak tento se jich opět 
chtěl zmocniti, poražen jest a zabit v bitvě 
r. X037, načež F* jako manžel sestry jeho 
Saricle v Leonsku nastoupil na trůn i spojil 
2emt tu 8 Kastilii v mocné království, které 
pak i značně rozšířil výboji proti Saracenům. 
Ostavil 3 syny, z nichž nejstarší, Sancho, do- 
stal Kastilii, Alfons Leon a Garcias Galicii. 

2B) F. I., král leonský (v řadě králů Spa- 
nělsk^^ch IL), mladší syn krále kastilského 
Alfonsa Vil. (1x57—1188). Zdědil Leon a Ga- 



licii, kdežto Kastilie připadla bratru jeho San- 
chovi III. Bojoval vítězně s Alfonsem I., krá- 
lem portug*, a 8 chalífem almohadským Abú 
Jakubem. 

29) F. II. Svatý, král kastilský (v řadě 
králů špan. lll.)i vnuk před., syn Alfonsa IX., 
krále leonského (1217— 1252). Kastilii zdědil 
příčinou matky své Berenguely, jež byla dce- 
rou krále tamního Alfonsa VIII. Po smrti pak 
otcově dosedl na trůn i v Leoně (1230). Spo- 
jením Leonu a Kastilie, kteréžto země prohlá- 
sil královstvím nerozdílným, zjednal pevný zá- 
klad špan. moci a velikosti, a využívaje roze- 
rvanosti říše almohadské, neustále válčil proti 
muslimům a državy své přimnožoval výboji. 
R. 1227 dobyl Baezy, 1234 Ubedy, 1236 zmoc- 
nil se Cordovy, metropole islámu na západě, 
a r. 1244 se pokusil o Granadu. Nedobyl jí, 
avšak král tamní Ibn Achmar uznal ho vrch- 
ním pánem a vydal mu Jaen (1246). R. 1248 
F. opanoval Sevillu, město muslimům ve Špa- 
nělích po Cordově nejdůležitější, vztyčil na 
věži Giraldě kastilskou korouhev a mešitu 
tamní proměnil ve chrám křesťanský. Chystal 
se pak k velkému tažení do Afriky, ale zá- 
měr ten mu zkazila smrť. F. byl důstojný 
vrstevník sv. Ludvíka, krále franc. Byl svat 
krále českého Václava I , maje za manželku 
Beatrix, dceru Filipa Švábského a sestru 
Kunhuty, choti Václavovy. Vynikal nejen jako 
rek a válečník, nýbrž i jako státník, soudce 
a zákonodárce. Podporoval též vědy a uměny, 
založif v Toledě kathedrálu a v Salamance 
universitu. Hubil loupežníky a škůdce míru 
zemského i pronásledoval kacíře, kteřížto 
v očích jeho byli nejen odpadlíky od víry, 
nýbrž i zrádci vlasti a národa špan. Papež 
Kli ment X. ho r. 167 1 prohlásil za svatého. 

30) F. III , král kastilský (v řadě králů 
špan. IV.), syn Sancha IV. 11295—1312}. Pa- 
noval neslavně. Podnikl s králem aragonským 
ve spolku válku proti Granadě, avšak bez vý* 
sledku. Stroje se pak k nové válce, zemřel, 
pozván prý b3'v před soud boží od dvou bra- 
tří Carvájalů, již od něho nevinně k smrti 
byli odsouzeni; pročež přijmenován jest £1 
Convidado=5 Pozvaný. 

31) F. I., Spravedlivý, král aragonský, 
druhý syn Jana I., krále kastilského (14 12 — 
1 4 16). Když zemřel starší bratr jeho Jin- 
dřich III., král kastilský, stavové kastilští na- 
bídli mu korunu, antě syn jeho Jan II. byl 
nedospělý. Avšak F. koruny kastilské nepři- 
jal i spravoval Kastilii jako poručník svého 
bratrovce, spolu s matkou jeho Kateřinou. Po 
smrti krále arag. Martina 1 1410), s nímžto vy- 
mřela dynastie barcelonská, povolán byl (1412) 
na trůn aragonský a dal se (1414) v Zaragoze 
korunovati. Přičinil se pak o zrušení papež- 
ské trojice, za kteroužto příčinou s králem 
něm. Sigmundem (1415) schůzi měl v Perpi- 
línánu. Odstoupil také od pap. Benedikta XIII. 
1 rozkázal poddaným, aby ve věcech církev- 
ních hleděli ke koncilu Kostnickému, čehož 
potom následovali též králové navarský, skot- 
ský a portugalský. F. těžce nesl, že koruna 
aragonská chudá byla na statky a v moci 



108 



Ferdinand. 



Bvé nad míru obmezena právy a svobodami , 
stavovskými. Dříve však. než mu lze bylo ve 
přičíně té něco podniknouti, zemřel, ostaviv ' 
památku. Že byl vládce spravedlivý. 

82) F. II., Katolický, král aragonský 
(v řadě kráia Spán. V., králA neapolských III. 
a sicilských II.)» vnuk před., syn krále Jana II. 
Narozen jsa r. 1452, byl již r. 1466 od otce jme- 
nován spoluvládcem a 1468 povýSen za krále 
sicilského. R. 1469 zasnoubil se s priceznou 
kastilskoulsabellou, sestrou krále Jindřicha IV., 
kterouž dříve provdati chtéli za Alfonsa V., 
krále portug., což kdyby se bylo stalo, po- 
méry poloostrova Pyrenejského byly by na- 
byly tvářnosti zcela jinaké. Isabella tottŽ byla 
dédičkou království Kastilského. AvSak Jin- 
dřich IV. dédičkou prohlásil dceru svou Juanu, 
která pak i zaslíbena s dotčeným králem por- 
tugalským. Nicméně po smrti Jindřichové 
r. X474 F. a Isabella v Kastilii byli uznáni a 
uhájili práva svého proti Alfonsovi V. vítěz- 
nou bitvou u Tóra r. 1476. V míru potom 
Alfons odřekl se Kastilie, a Juana ode vSech 
opuStěná vstoupila do kláStera Po amrti otcově 
r. 1479 F. nastoupil na trOn i v Aragonií, 
kterážto říSe tudy s Kastilií spojena jest v jedno 
království, totiž Španělské. F. a chof jeho hle- 
děli především k tomu, aby koruna nabyla 
zase ztracených statkfi, aby auktorita králov- 
ská byla zvelebena a příliSná moc velmožOv 
světských i duchovních uvedena ve slušné 
meze. K tomAi konci konali přísně spravedl- 
nost, hájili míru a pořádku v zemi, ujímali 
se lidu obecného proti šlechtě, jíž odňali vyfiŠÍ 
moc soudní nad poddanými, odevzdavše ji 
právníkům. Sněmy svolávali zřídka, zvykajíce 
tak národ poslouchati rozkazA královských 
bezprostředně. Rytířské řády španělské byly 
nad míru mocné a bohaté, tak že velmistři 
jejich tytýŽ i nebezpečnými byli koruně. F. 
uvázal Ěfi ve velmistrovství řádů těch sám a 
nabyl tak ohromných statkfiv a dfichodO, jimiž 
pak si k poslušnosti zavazoval chudé šlechtice, 
a získal také veliký vliv ve mnohých městech, 
kde velmistrové na radě obecné požívali hlasu 
rozhodného. Méata Španělská měla každé svAj 
vojenský sbor, řečený sv. bratrstvo (!a santa 
hermandad)^ zřízený na obranu proti Šlechtě, 
proti Maurům a loupežnfkfim. F. dovedl toho, 
že sborové ti podřízeni jsou velení královu, 
i nabyl tak vojska vždy hotového ke službám. 
Na papeži Sixtovi IV. vymohl si právo osazo- 
vati biskupství^ i uvedl tak církev v závislost 
na koruně. Mimo to znova zřídil inkvisici, 
jež ve stol. XIII. založena byla proti kacířům, 
i užíval jí netoliko proti odpadlíkům od víry, 
proti tajným Maurům a Židům, nýbrž i proti 
provinilcům a podezřelcům politickým, tak 
že strašným byla nástrojem v rukou mocná- 
řových k sesílení despotismu. Upevniv takto 
moc svoji panovnickou, F. se vydal na vý- 
boje. Především hleděl podmaniti království 
Granadské, jež Kastilii bylo poplatno, avšak 
z povinnosti té se hledělo vybaviti. Granada 
dobyta dne 2. led. 1492, a tím zničen i po- 
slední zbytek panství maurského ve Španě- 
lích. Maurové nuceni, aby se dali pokřtíti, a 



kdo se protivili, vyhnáni ze ztmé* Též Židé 
puzeni ke křtu i atěhovali se do Portugal, 
do Francie, do Itálie, do Afriky. Vystěhoval- 
cům dovoleno sice prodávati své statky, avšak 
zakázáno vynášeti ze Španěl zlato, stříbro a 
drahé kamení. Téhož roku, co padla Granada 
(1492^ vypravil se pomocí F*ovou a Isabelli- 
nou Columbus se 3 koráby do západních 
končin okeánu Atlantského i objevil Ameriku. 
Když r. 1495 Karel VUT., král francouzský, 
opanoval Neapolsko, F., boje se o Sicílii a 
sám také nároky čině k zemi oné, přistoupil 
ke spolku mocností italských proti Francou- 
zům, jehož súČHStnil se i císař Masimilián I. 
K většímu upevnění spolku F. a Maximilián 
umluvili dvojí svatbu mezi svými rody. Svn 
Maximiliánův Filip Sličný zasnouben a Jo- 
hannou, dcerou F-ovou, a syn F-Av Jan za- 
snouben s Markétou, dcerou Maxi mi liánovou. 
Francouzi vytlačeni z Neapole; avšak nástupce 
Karla VIII., Ludvík XII., pokusil te o ni znova, 
ale z opatrnosti učinil a F-em r. 1500 tajnou 
smlouvu, že se s ním rozdělí o koNst. F. měl 
dostati Kalabrii a Apulii. Vypravil tedy do 
Sicílie výtečného válečníka Gonsalva z Cor* 
dovy, a tomu král neapolský Bedřich II., do- 
mnívaje se. Že mu Španělé jdou na pomoc 
proti Francouzům, r. 1501 vydal všecky pev- 
nosti kalaberské. AvSak uznamenav, ze byl 
oklamán, poddal se Ludvíku XII. i odveden 
do Francie. Tehdy vítězové měli se děliti 
o výboj; avšak hledíce obelstíti jeden druhého, 
za krátko se rozstrčilí, a r. 1502 počala se 
mezi nimi válka. V této Francouzi r. 1503 
poraženi u Seminary, u Carignoly a zejména 
nad Gariglianem, následkem čehož mírem 
r. 1504 sjednaným v Blois Neapolsko pone- 
chati musili F-oví. Téhož r. 1504 zemřela 
manželka F-ova, Isabella Kastilská. F. měl 
z ní syna Jana a 4 dcery, z nichžto nejstarší 
byly Isabella a Johanna. Infant Jan zemřel 
již r. 1497. Isabella provdána byla za krále 
portugalského Emanuela, kterýmžto sAatkem 
poloostrov Pyrenejský měl uveden býti v jed- 
notu. Avšak Isabella umřela jíž r. 1498, a když 
i syn její Michael r. 1500 se rozžehnal se živo- 
tem, prohlášena dědičkou říše Kastilské a Arm- 
gonské druhá dcera F ova. Johanna, manželka 
Filipa Sličného. Ten také po smrti tchyně 
své, královny Isabelly, se v Kastilii uvázal ve 
vládu. Tehdy F., nevraŽe na zetě, aby ho 
zbavil nástupnictví v Aragonii, v nové man- 
želství vstoupil s neteří Ludvíka XII., s Ger- 
mainou de Foix, která však synem žádoucím 
ho neobdařila. Filip ostatně již r. 1506 ze- 
mřel, načež kardinál Ximenez Kastilíány při- 
měl, aby F-a uznali vladařem. R. 1508 při- 
stoupil F. ku spolku proti Benátčanům (Cam- 
brayská liga), jehož přední Členové byli 
papež Julius ÍI., císař Maximilián a král l«ud- 
vík XII. AvSak když Benátčané, vyrovnavše se 
nejprve s papežem, F-ovi postoupili přístavfi, 
jež drželi v Apulii (Trani, Brindisi, Otranto\ 
učinil s nimi a s Juliem II. r. 1511 spolek 
(Sv. liga) na vyhnání Francouzů z Itálie, 
ku kterému později také přistoupil cis. Maxt- 
f,^{]Í.Sr^ Mm v^lce této Španělové r. 1512 do- 



Ferdinand. 



109 



byli jižního Navarska a r. 15x4 učinén v Or- 
leansu mír, kterým Ludvík XII. vzdal scv§ech 
nároků k zemím italským a Neapolsko ko- 
nečné ponechal F-ovi. F. zemřel r. 15x6 i mél 
nástapcera vnuka Karla I. F. byl mistrem 
uméní vladařského, panovníkem dle srdce 
Macchiavelliova, i náleží k nejgeniálnéjMm de- 
spotům novověkým, jichž nezbytné třeba bylo, 
aby na troskách fádfi feudálních, politických 
útvarů středověkých, zbudovány byly státy 
moderní. 

83) F. VI., král španělský (1746—1759), 
syn Filipa V. Bourbonského a prvé manželky 
jeho Marie Ludovtky Savojské. Zdědil po otci 
váika v Itálii o dědictví Rakouské a v míru 
cáéském r. X748 dostal pro nevlastního bratra 
svého Filipa vojvodství Parmské (s Piacen- 
zou a Guastallou). Války sedmileté prese v&e> 
cko domlouvání Angličanův i Francouzů se 
nesúčastnil. F. byl pán dobromyslný, vSak 
slabý. Vládu za něj vykonávali ministři, mezi 
nimiž zejména vynikali Carvájal a Enseňada, 
pečujíce obzvIáSté o finance, orbu a obchod. 
Po smrti choti své Marie Barbory F. stal se 
trudnomyslným i odebral se do Villy Viciosy, 
kdež veliký vliv na něj měl italský zpěvák 
Farinelli. 

34) F. VII.. král 3pan., syn Karla IV. a 
Marie Luis^ Parmské (♦ 14. října X784). Již 
v mládí pojal velikou nenávist proti miláčkovi 
matčinu Godoyovi (>knížeti míru«\ pod jehož 
dozorem byl vychován a jenž také místo sla- 
bého Karla IV. v zemi konal vládu. R. 1801 
zasnouben jest s Antonií Terezií, dcerou po- 
tomního krále neapolského F-a I. Ta vikak už 
r. 1806 zemřela, a to zármutkem, jehož hlavni 
příčinou byli Godoy a královna. Tehdy F. 
X nenávisti proti Godoyovi a jsa popuzován od 
některých velmožův, že ho rodičové chtějí 
vyloučiti od trůnu, ve spolky se dal s Euge- 
nem Beauharnaisem, té doby vyslancem franc. 
v Madridě, a dopisoval si potom i s Napoleo- 
nem, jehož ochrany se dožadoval, a za tou 
příčinou dceru bratra jeho Luciána chtěl po- 
jati za manželku. AvSak Godoy, přiSed tomu 
na stopu, dal Fa dne x8. říj. 1807 zatknouti 
a prohlásiti za zrádce. Různic těchto využil 
Napoleon, jenŽ tou dobou zmocnil se Portu- 
galska. "Zaplavil sev. a záp. krajiny Španělské 
svým vojskem očekávaje, že dvůr madrid- 
tký po příkladu dvoru lisabonského uchýlí se 
do Ameriky, do Mexika. Ale národ §pan. se 
proti tomu vzpouzel a povstáním Aranjuez- 
ským dne 18. bř. 1808 donutil Karla IV. vzdáti 
se koruny, načež F. k veliké radosti vlastenců 
sGodoyem nespokojených uvázal se ve vládu. 
Mezitím obsadili Francouzi Madrid, Karel IV. 
odstoupení svoje prohlásil vynuceným, a obě 
■trany obrátily se o pomoc k Napoleonovi. 
Ten povolal je k sobě do Bayonu a dosáhl 
na nich lstí, Že se zřekli koruny v jeho pro- 
spěch. F. intemován ve Valencay a 5. kv. 
1808 prohlášen na jeho místě králem bratr 
Napoleonův Josef, dosavadní král neapolský. 
Proti tomu vlak národ Spán. učinil veliké a 
mocné povstání, kteréž konečné osudným 
bylo i Napoleonovi. Tento uznaroenav, že 



ápanéiů neudclá, za nedlouho po nešťastné 
proň bitvě u Lipska Fovi vzkázal, že ocho- 
ten jest dědictví rodu jeho mu vrátiti, a tak 
na základě smlouvy ze dne ix. pros. X813 
král zákonný v březnu r. 18x4 opět zavítal 
do vlasti. Tam uvítán s jásotem ; avSak národ 
v nadějích veň skládaných za krátko se viděl 
sklamána. F. byl zpupný despota, zapřísáhlý 
nepřítel lidu a všeliké svobody. Kortesové 
r. 1812 způsobili ústavu, kterou zrušeny byly 
inkvisice, tortura, kláštery, a dána svoboda 
tisku. Ústavu tuto F. odstranil, zavedl znova 
inkvisici jakož i torturu a j. a krutě pronásle- 
doval stranu svobodomyslnou. Avšak r. 1820 
vypukla proti němu vzpoura, kteréž súčastnilo 
se i vojsko. Král donucen dáti zemi ústavu 
z r. x8i2. Pohříchu v.^ak členové Svaté alliance 
na konferenci ve Veroně r. 1822 rozhodli, aby 
Francie, vojensky zakročic ve Španělích, ústa- 
vu řečenou opět zvrátila, což se r. 1823 také 
i stalo. Následkem toho jal se F. opět pano- 
vati despoticky. »AbsoIutné-absolutní< král 
tento byl čtyřikráte ženat. Poslední manželka 
jeho Marie Kristina, dcera Františka I., krále 
neapolského, povila mu dvě dcery: Isabellu, 
potomní královnu, a Luisu, potomní vévod* 
kyni z Montpensieru. K domluvám jejím F. 
zrušil r. 1830 zákon salický z r. 18x3 a přivedl 
zase k platnosti starý řád kastilský o posloup- 
nosti, dle kterého dcera králova má přednost 
před bratrem královým. 'Pragmatickou sankcí c 
touto bratr F-ův don Carlos vyloučen od trůnu, 
na nějž po smrti F-ově tedy dosednouti měla 
prvorozená dcera králova Isabella. Z toho 
povstaly potom války mezi Karlisty a přívr- 
ženci královny Kristiny (Cristinos), R. 1832 
F. ochuravěv, vládu odevzdal Kristině. Tehdy 
ministr Calomarde, smýšlením Karlista, pod- 
strčil mu ku podepsání dekret, jímžto » pra- 
gmatická sankce* svrchu dotčená se rušila. 
Avšak F. za krátko se zotaviv, dekret ten 
prohlásil za neplatný a dal Isabelle holdovati. 
Zemřel brzy potom dne 29. září 1833. Sra. 

36) F., kardinál infant, třetí syn Filipa III., 
krále Spán. {"^ 16. kv. xčog^. Dostalo se mu 
výtečného vychování a byl darů ducha ne- 
obyčejných. Již r. 1619 jmenován byl arcibi- 
skupem toledským a brzy potom i kardinálem. 
R. 1633 měl táhnouti císaři na pomoc do Ně- 
mecka. I vypravil polovici vojska vedením 
vévody Ferie napřed, sám však zůstal v Itálii, 
najímaje žoldnéře a rovnaje spory mezi Jano- 
vany a vévodou savojským. Roícu 1634 dne 
2. září přitrhl s 18.000 muži k vojsku Fa III., 
krále uherského, i dopomohl mu dne 7. září 
k vítězství nad Švédy u Nórdlink. R. X635 se 
odebral do Nizozemska, kdež udatně a s úspě- 
chem bojoval proti Francouzům a Hollanďa- 
nům. Zemřel 9. list. 1641 v Brusselu násled* 
kem námah válečných, ana nejapnost lékařů 
španělských přílišným mu pouštěním krve 
smrť jeho urychlila, Sra. 

Toskánští: 36) F. I., velkovévoda toskán- 
ský, čtvrtý syn Cosima I. de Medici a Eleo- 
nory Toledské (* X549 — f »7' února X609). 
Byl určen pro stav duchovní i byl již u věku 
14 let jmenován kardinálem jáhnem. Nesná* 



110 



Ferdinand. 



Seje se s prvorozeným bratrem Františkem 
Mařit, velkovévodou, přeatéhoval ae do ftima 
a nabyl neobyčejného vlivu na abor kardi- 
nála, tak že rozhodl o nejedné volbě papež- 
ské. Když takřka současné zemřeli velkové- 
voda František Maria i chof jeho Blanka 
z rodu Capello, jejichž náhlá smrť od mno- 
hých byla přičítána jemu, F. I. k radé Kate- 
řiny Medicejské, nastoupiv v dědictví jejich, 
sřekl se klobouku kardinálského a oženil se 
B Kristinou Lotrinskou (is^)- 

Za moudré vlády jeho zemědělství toskán- 
ské se zvelebilo na stupeň vysoký, obchod 
ržasnč vzrostl. F. sám neStítil se obchodu ban- 
kovního a záhy zjednal si bohatství ohromné, 
jež Štědře vynakládal na práce veřejné i na 
skvělý dvůr svAj, a přes to stal se nejpřed- 
nějším věřitelem král A Španělského a íranc. 
Po vzoru své neutrální politiky finanční řf* 
dil se i v povSechných zápletkách politických, 
a tudy pojištěn byl zevnějSí mír jeho zemi. 
O mír a bezpečnost vnitřní staral se při tom co 
nejrázněji: condottiera Alfonsa Piccolomini, 
který nabádán jsa dvorem Spán., znepokojo- 
val zemi, dal oběsiti bez milosti (1591). Při 
tom byl postrachem korsarfi na moři Středo* 
zemním. S pomocí rytířů řádu sv. Štěpána 
oblehl Famagustu na Cypru (1607) u na po- 
břeží africkém vzal Bonu (1608). Bez boje 
získal od Francie ostrůvky If a Poměgue 
před Marseillí, v Itálii na čas Saluzzo a trvale 
(jako léna Španělská) Pitigliano a Sienu. — 
F. I. byl panovník výtečný, přívětivý a blaho- 
volný ke každému, umění milovný a zname- 
nitý státník. — Ze synů jeho následoval ho 
v panství Cosimo II., druhý syn Karel byl 
r. 1615 jmenován kardinálem; z dcer Kateřina 
provdala se za Ferdinanda, vévodu mantov- 
ského, Klaudie ve 2. manželství za arcivévodu 
Leopolda Rakouského. Neteř svou Marii pro- 
vdal za franc. krále Jindřicha IV. 

37) F. II., velkovévoda toskánský z rodu 
Medici, syn Cosima II. a Marie Magdaleny 
Habsburské {* 4. čce x6io — + 23. kv. 1670). 
Nastoupil v panství po smrti otcové již roku 
162 1. Vládu poručnickou zaň matka jeho vy- 
konávala spolu 8 babičkou jeho Kristinou Lo- 
trinskou vždy jeStě ve tradicích rodu. Ale 
když F. II. sám, jehož vychování bylo zane- 
dbáno, ujal se vlády, opustil dosavadní poli- 
tiku neutrální svých předchůdců, přivinul se 
ke straně Habsburské, jíž co nejštědřeji otví- 
ral bohaté poklady své, a byl tudy stržen do 
války mantovské, která způsobila Toskáně 
ohromnou Škodu hmotnou a přinesla mor, 
jímž do 12.000 lidí zahynulo. Rovněž účastnil 
se války o Castro (1641—44), v níž, spojen jsa 
s Modenou a Benátčany, podporoval Parmu. 
R. 1668, přispěl Benátčanům k výpravě proti 
Krétě. Útraty válečné, několik Spatných žní, 
jakož i nezdar předsevzatého vysuSení Ma- 
remu ztenčilo pokladnu velkovévodovu; ná- 
rodohospodářské chyby a zlopověstné hospo- 
dářství berní a neblahé rozvrhování daní pod- 
ryly blahobyt země. Koupě panství Pontre- 
moli, jakož i nabytí alodiálních statků vé» 
vodského rodu urbinského, jichž F. II. nabyl 



jako choť dědičky rodu toho, Viktorie della 
Rovere, nahradily pouze akrovnou měrou 
ztráty utrpěné. ^ F. II. byl jinak bystrý po- 
litik. Podařilo le mu usmířiti Ludvika XIV.. 
krále franc, s papežem (1664). Oddával ae 
vědám, jmenovitě přírodním. — Měl 2 syny: 
Cosima m., který následoval po něm v pan- 
ství, a Františka Marii. 

88) F. III., velkovévoda toskánský z rodu 
Habsburského, arcivévoda rakouský, druho- 
rozený syn cis. Leopolda IL a Marie Luisy, 
infantky Španělské (* 6 kv. 1769 — f 18. Čna 
1824) Vychování dostalo ae mu velmi pečli- 
vého řízením markýze Manfredini. Když otec 
jeho Leopold a velkovévodského stolce to- 
skánského povolán byl (1792) na trfin rakou- 
ský, F. III. oodržel velkovévodatví to, sekundo- 
genituni rodu Habsburského On byl první 
z panovníkův evropských, který uznal repu- 
bliku franc, a když války franc. překročily 
hranici italskou, zachovával přísnou neutra- 
litu doufaje, že tak ubijí zemi avou. Ale 
když hrozby anglické a ruské vehnaly ho do 
nepřátelství s Francií, Bonaparte osadil Li- 
vorno a zničil tam faktorii angl. (1795). — 
F. III. pozval a velikolepě přivítal ho do Flo- 
rencie. Neutralita toskánská obnovena, aČ 
s velikou ztrátou hmotnou. R. 1798 vSak ne- 
dala udržeti se a Francouzové, uživSe nejlehčí 
záminky, osadili Toskánu (v břez. 1799). F-ovi 
vláda rakouská svěřila důstojenství generá- 
lovo v armádě císařské, ač nebyl vzdělán na 
vojevůdce. Mírem lunevillským (t8oi) bylo 
odtržení Toskány zpečetěno, a F-ovi v ná- 
hradu dáno knížectví Solnohradské s titulem 
kuriirSta; ale v míru preSpurském (1806) bylo 
mu zaměniti je za velkoknížectví vircpurské. 
F III. přistoupil s knížectvím svým ke spolku 
porýnskému. Mír pařížský vrátil mu Toskánu, 
k niž kongress vídeňský připojil Píombino a 
Stato degli Presidi. R. 1815 Murat na krátký 
čas vypudil ho ze země, v níž potom F. od- 
stranil řády franc, ba valně změnil i bývalé 
zřízení země za Leopolda II.; ale pozvedl fí* 
nance zemské i blahobyt, podporoval vědy a 
umění, zabezpečil zemi své vnitřní pokoj a 
bezpečnost, tak že vySinijla se na první mí- 
sto mezi státy italskými. Ženat byl dvakráte: 
I. s Ludvikou, princeznou neapolskou (1790 
až 1802 1, a 2. od r. 1821 s Marií Annou, prin- 
ceznou saskou. Z dítek jeho následoval ho 
v panství Leopold, jakožto velkovévoda to- 
skánský II. 

30) F. IV., velkovévoda toskánský a arci- 
vévoda rakouský, syn Leopolda II. Toskán- 
ského a Marie Antonie, princezny neapolské 
(* 10. čna 1835). Za revoluce r. 1859 o^^c 
jeho opustil zemi, odebral se do Vídně a tam 
zřekl se panství ve prospěch jeho (21. Čce 
1859), F. IV. protestoval z Drážďan r26. bř. 
xSĎo) proti při vtělení Toskány ke království 
Sardinskému. Správy zemské nikdy se neujal. 
Ženat byl poprvé s Annou, princeznou saskou 
(1856), podruhé (od r. x868) s Alicí Paim- 
skou. Koíl, 

Vliiambarský: 40) F.Vilém, vévoda virt.- 
neuenstadtský (* 1659 — | 1701)1 syn vévody 



Ferdinandea — Ferdinandova železnice severní. 



111 



Bedřicha, sloužil nejprve ve vojSté dánském, 
v I. 1633—1689 v císařském proti TurkOm, 
r. 1690 velel pomocnému vojsku dánskému 
v Irsictt proti Jakubovi II., od r. 1692 byl ve 
službách hoUand. Viléma III.; vyznamenal se 
u Steenkerkenu, Neerwindenu a před Namu* 
reni« r. 1698 ve službách polského Augusta II. 
a byl konečné r. 1700 vrchním velitelem dán- 
ského vojska v HoUtýnsku. red, 

F«rdla«atea (Ferdinandova) sluje: 
I. universita praž. obnovená Ferdinandem III. 
{Carolo- Ferdinandea); 2. obnovené zfiz, zem 
fiké Ferdinanda II. 

F«r4l]iaBdoa (Nerita), ostrov, jenž ve 
Středozemním moři jen na krátko se objevil. 
Loď, nalézavSí se asi to km kjihozáp. od •si- 
cilského mésta Sciacce, pozorovala 8. čce 
183 1 první známky podmořské Činnosti so- 
pečné, a již 13. čce vystupoval v těchto mí- 
stech dým a oheA; 24. čce přiblížil se ném. 
gengnost Friedr. HoSmann místu až na i km 
a sledoval tvoření se sopečného ostrova, jenž 
uprostřed srpna mčl rozlohy několik km'^ a 
60 hi výfiky. Dříve byla tu hloubka 200 m. 
Anglický jakýsi kapitán prohlásil ostiov za 
majetek své země ; ale i Neapolsko, po jehož 
králi byl nazván, činilo naft nároky. Avšak 
příboj mořských vln pohřbil do konce r. 183 1 
ostrov ze sypkých látek vystavěný úplně, tak 
ie tu dnes moře jen málo metrA hluboké kryje 
roělČtnu (Banco Nerita), JeStě jednou, v květnu 
i^33t počal se ostrov vynořovati, zmizel však 
záhy pod vodou, a od té doby jest zde ticho. 

F«rAiliaBdpV: 1) F. (něm. Ferdinauds- 
dorf)^ ves v Cechách u Hradiště, hejt., okr. 
Dvdr Králové, fara Hradiště, pš. Kukus; 14 d., 
81 ob. n. (1890). — 2) F. (něm. Ferdinands- 
that^, osada t. u Debrníka, hejt Sušice, okr. 
Hartmanice, fara, pš. Eisenstein; 4 d., 72 ob. 
n. íiSqo), sklárna a pila. 

3) R (něm. Ferdinandsthal\ ves na Mo- 
ravě, hejt., okr. Řimařov, fara Neufang, pŠ. 
Město Horní (Kopeční); 12 d., 6 ob. č., 58 n. 
(iSgoU 

F«Tdiii«adQva teUznloe severní správ- 
ně: císaře Ferdinanda železnice se- 
věrní) jest nejstarší dráha lokomotivní v Ra- 
kousku; spojuje Vídeň a Krakov, má četné 
odbočky a železnice nákladové a měří cel- 
kem 1035-6 km, Professor Frant. Ricpl dal 
n 1829 první podnět k spojení železnicovému 
od jednoho konce Rakouska ke druhému 
(z Teratu do Brodu); jeho m3'Šlénku podpo- 
roval účinně Salomon svob. pán Rothschild, 
poskytnuv mu i prostředky na studijní cestu 
do Anglie, kdež Riepl mezi jinými seznámil 
ie s Robertem Stephensonem, ocenil dAleži- 
tost lokomotivy tou dobou se vyvinující a 
nahlédnul, že i v Rakousku třeba bude držeti 
»e dopravy lokomotivní. Přes to minulo ně- 
kolik let, nežli záležitost dále dospěla, a byl 
to zvláště pamětní spis Sichrovského z r. 1834 
ve příčině dráhy z Bochnie do Vidné, opatřený 
rozpočty o nákladu stavebním, o množství 
zboží, jež se bude rozvážeti, i o výsledcích 
dopravy lokomotivní na dráze z Liverpoolu 
do Manchestru, který vyvrátil mnohé pochyb- 



nosti o možnosti a užitku podniku, tak že 
bankovní dAm RothschildAv r. 1835 počal se 
ucházeti o povolení k stavbě a provozování 
dráhy z Vídně do Bochnie s odbočkami do 
Brna, Olomúce a Opavy a k solnicím ve Dvo- 
rech, Wieliczce a Bochnii, jež také 4. března 
1836 na 50 let obdržel. Listina konpessní 
udílela podniku právo vlastnické trvalé, ja- 
kož i právo ustanovovati sazby dopravné dle 
vlastního uznání, a vyslovovala ochotu, že 
výsada se obnoví t po 50 létech, osvědčí-li 
se podnik užitečným. Na základě tom utvo- 
řil Rothschild akciovou společnost se 12.000 
akcií po 1000 zl. konv. měny, které nejv. 
rozh. ze dne 9. dubna 1836 povoleno bylo 
jméno »c(saře Ferdinanda železnice sevemíc 
a která ustanovila zatímně ředitelství ku vy- 
pracování návrhu podrobného, při čemž Riepl 
spolupfisobil. Ačkoli akc. kapitál upsán bvl 
několikráte, vyskytovati se počaly pochyb- 
nosti o možnosti podniku i v kruzích roz- 
hodujících, takže na 19. října 1836 třeba bylo 
svolati valnou hromadu a podati tu potřebná 
vysvětlení, načež velikou většinou zamítnuto 
bylo rozejití se společnosti. Když byl mezi 
tím Stephenson posoudil práce navrhovací, 
směr trati, postup stavební a pod., počalo se 
stavěti na zimu r. 1836. Úmysl užiti kolejnic 
z plochých prutů železných, upevněných na 
prazích podélných, změnil se na podnět Ghegy, 
a zavedeny kolejnice stoličkové na dubových 
prazích příčných; z této příčiny a poněvadž 
kolejnice kupovati se musily dílem v Anglii 
a vysokým clem se zdražily, dílem doma, ale 
draze, nebof závody nebyly na tuto výrobu 
zařízeny, jakož i mnohými obtížemi staveb- 
ními, překročil se pfivodní rozpočet. První 
osobní vlak jel z Vídně do Vagramu 6. led. 
1838, a 7. čna 1839 zahájila se vozba osobní 
z Vídně do Brna. Jelikož již na této trati 
překročil se původní rozpočet 4 milí. zlatých 
o 3'/, milí. zl. a jelikož i trati Břeclava-Uh. 
Hradiště-Přerov-Olomúc stály více, nežli se 
očekávalo, nezbylo peněz na celou stavbu 
až do Bochnie, nýbrž pouze do Lipníka; 
společnost byla by potřebovala k vykonání 
všeho, co koncesse obsahovala, as 9 milí. zl., 
a jelikož stát nechtěl poskytnouti záruky a 
společnost peníze sehnati nemohla, slíbil Roth- 
schild půjčiti 4 milí. zl. na stavbu trati z Lip- 
níka do Bohumína, prodloužili se lhůta do- 
hotovení o 10 let, čemuž se dostalo schvá- 
leni dne 5 bř. 1844, načež stavba mohla po- 
kračovati. Hlavní tra( až do Bohumína vzata 
v užívání I. kv. 1847 a téhož roku počalo se 
stavěti spojení Bohumína s Pruskem v Anna- 
berku. Lhůta k výstavbě trati až do Bochnie 
končila březnem r. 1856, a protože tu již bylo 
spojení Krakova se Slezskem drahou pruskou 
přes Kozlí, snažila se F. ž. s. sprostiti se po- 
vinnosti své a vyjednávala se správou státní, 
kteráž r. 1853 zbavila F*vu ž-ci s. závazku 
k stavbě z Oswiecima do Bochnie, odboček 
do Dvorů, do Wieliczky a do Niepolomice a 
uložila jí vystavěti do března 1856 traf z Bohu- 
mína do Oswiecima, pak odbočky do Opavy 
a do Bílska, čemuž ona dostála. Aby si za- 



112 

jistila palivD, koupila F. i. s. uhelní doly 
v pánvi OstrHvské r. 1S55, vystavila tam 
v léiech fiatech dráhu a koupila též železárny 
ťflkovické. Když pak 31. pros. 1854 stát pro- 
dal íeleznice z Hrna do Olomúce a do Pod- 
mokel, pak traf z Marchepgu do Szegedina 
rak. Bpot. státních drah, a kdyi tato, aby ne- 
závisela na F-ví ž-ci a-, ucházela se o po- 
voleni ku apDJenl trati marcheggsko-szcgc- 
dinské a nfktcrým dílem trali olomiicko- pod- 
mokelské a povoleni to dostala, vzpírala se 
F. i. 9. proti tomu jakožto proti porubeni 
své výsady, nedocílila víak nei protahu, a 
rak. spol, stát. drah dostala na konec přece 
povoleni ataviti druhi spojeni s Vídní, a to 
přes Stadlavu do Brna. Po r. :866 ucházela 
ae F. Ž. a. o povoleni k stavbě dráhy z Hrna 
pfea Olomiic a Šternberk do Přerova as 143 km, 
kteréí 6. kvítna 1S67 obdržela a pod názvem 
moravsko-slezakč severní dráhy sta- 
vila; na trati z Brna do Přerova počalo pro- 
vozováni zq. srpna 1869 a na trati z Neza- 
myslíc do Šternberka i. srpna 1670, Neíli se 
pfiblliil r. 1S83, kdež konCilo privilegium, 
poíala F. ž, s. vyjednávati se správou státní 
o Jeho prodlouženi, což zpAsobílo veliký roz 
ruch ve veřejnosti a vyvolalo celou literaturu 
□ tom, má-lí společnost železnicová na ní 
právo a jak by bylo v případě odepření. — 
Ujednáni ae společností. Jež předložila apriva 
statní sborCm zákonodárným '^o. ledna 1S85. 
doznalo ve výboru železnicovém i ve sně- 
movní různých změn; po dlouhém rokování 
přijato bylo sněmovnou poslaneckou vřlSinou 
pouze II hlasů a dnem 6. záf! 1BS5 nabylo 
platnosti. Nová koncesse běží od i. led, 1SS6 a 
koníi 31. pros. 19^0, nařež celjf podnik, vy- 
jímajíc vozidla, připadne státu bez náhrady. 
PoCinajic i, lednem 1904 má správa státní 
právo sestátniti F-vu ž-cis. ; tato zaplatiti se 
uvolila zálohy 11,114.700 zl., poskytnuté mo- 
ravsko-slezské severní dráze, jakoí i za od- 
ročeni práva postupného na trati Ploridsdorf- 
Jedlersee. Gánserndorf-Marchegg, Bohumín 
Annaberg 1.314.732 zl. n kr ; zároveň sobě 
stát vyhradil právo stanoviti sazby dopravné 
a podíl na čistém výtěžku. Nyní Čítá akc. 
kapitál společ. c, k. priv, císaře Ferdinanda 
dráhy severní 78,236.813 zl 50 kr. v akciích 
po 1000 zl. konv. měny, 117,704.050 zl. priorit 
a čitá peniz v podnik vloíený pfes Z13 milí. zl. 
Na tratí z Vídně do Krakova jest největSí stou- 
pání 6"67'',i, nejm. poloměr obloukový 300 m, 
H pfea •/, celí délky této trati 1413 Irm) jest 
přímé; trati ostatní máji sklonitost vft£l a 
poloměry obloukové menSÍ; velké stavbyjsou: 
most přes Dunaj u Vidné (dl. 769 m), most 
přes Odru v Bohumíně, mosty pfea Vislu 
v Osxviecimé a Krakove, pak 5 TíattuktA tne^ 
Lipníkem a Mor. Hranicí, vÍadol(| v " "" 

Koncem r, 1893 byla 
F yy i. a. _I275'4 **•■ ' 



Ferdinandsdorf — Feredo Gyogy, 




743,060 zl. hornictví vyneslo 1,160.315 si.; 
r. iSgi vozilo se osob 6,960.411. nákladu lun 
9,607.630, příjem Činil 37,264.462 zl.. výdej 
17,198.340 zl., uíítek 14,066.122 li., podíl itátu 
612.793 ''-1 hornictví vyneslo 1,362.584 zl.; 
r. 1892 vozilo ae osob 7,678.839, nákladu tun 
9,447 269, příjem činil 30,558,688 zl , výdej 
17,124.304 zU, užitek 13,434.384 zl.. podíl státu 
175042 zl., hornictví vynealo 1,348.911 zl., 
r. 1S93 vozilo se osob 8,314.825, nákladu tun 
io,376-455. příjem řini! 33,957 237 zl., výdej 
17,911.310 zl., užitek 15,045 927 zl., podíl slitu 
943^54 íl-1 hornictví 1,161.543 zl. Plk. 

Ferdlnandidorf viz Ferdínandov. 

Ferdliuuiaathftt: 1) F., ves v Cechách, 
v hejlm. su5ickém, viz Ferdínandov. — 
3) F., osada t. u Raspenavy. hejt., okr. Frid- 
land, fara, pS. Haindorf iHejnice); 66 d., 391 
ob. n. fiSgo), itř. ik., tkalcovslví, 

Ferdlnuiilův řád: 1. Reál ordine di 
S. Fcrdinando e delmerito, tícilsk^ řád 
založený i, dubna tSoo o 3 třídách od krále 
Ferdinanda IV. a r- 1S61 zruSený. — 2. Spa- 
uélský král. a vojenský fádSan-Fer- 
nando, zaloíený od kottezů dne 31, srpna 
iSit a r. iSisFerdinandem VII. uznaný: dle 
nových stanov z r. 1S62 má 5 tfid, z nichž 
1, a 2, pro důstojníky do hodnosti plukovníka, 
3. a 4. pro generály a 5. pro vrchní velitele 
a udíluje ae za heroické Činy. Znakem jest 
zlatý, hile emailovaný křiž o osmi hranách 
opatřených zlatými kuličkami; uprostřed v zla- 
tém itítě v modrém okolku obraz sv. Ferdi- 
nanda a heslo >AI merito milí(ar<; na rubu 
korunované zlaté zeměkoule. Řádová služka 
jest červená se dvčma Žlutými pruhy. 

La Fére [laftr]: 1) La F , opevněné kant. 
město ve íranc. dep. Aiane, afT. laonském, 
na stoku ř. Serry a Oisy, 53 m n. m., s 5394 
obyv. (1891). Má Školu dělostřeleckou, arae- 
nál. z nemocnice, museum, divadlo a pověst- 
nou podzemní galerii ae aloupenlm, výroba 
oleje, mýdla, chemikálií, koŽíaj. Vzato roku 
1B14 od Prusů pod Húlowem, marně obléháno 
r. 181S od spojencO; r. 1870 vzdalo se Pru- 
sům po několikadcnnim obležení. — 3) L« 
F.-Champenoisr [íanpnoaz], staré Para 
Cnnipaiiifiisis, město ve franc. dep. Mamě, 
arr. epernayském, na ř. Vaure, s 2124 obyv, 
(1S91), výrobou plátna, provazQ a pytlA a ob- 
chodem a obilírr,. B. 1814 poraženi tu v dů- 
ležité bitvě maršálové Marmont sMorlierod 
spojencův. — 3) La F. en Tandenoise 
ISil Iffiidnoaz], kant. místo ve franc. dep. 
Aisne, arr. Cháleau-Thicrry, na fece Ourcq, 
s 2265 ob. (iSgiX Značný průmysl texltlnf. 
obchod s vínem a dřívím. Ku bráně zřícené- 
boiámkuvede znamenitý renaissančnl most. 

Faré I Fertdfik), méato asi so 4000 ob. ve 
ňlájetudrianopolskím.nadolnlm toku Marice, 
n dráhy z Adrianopole do Dede-Agače, nt 
dvou vrSích se atarým hrad-m. Mitto vzniklfi 
-" XIV. atol. z bvz. opevnčněho kUftera 
' :: \. založeného ve XU. stol. od Izáka Kom-' 
I, otce císaře Andronika I. KJk. 

rered9 Oyogy Me Jod', iixeňtki místo 
-ílmihradech v algycgyskím okr. hunyad- 



Feredže — Ferentinum. 



113 



ské lupy, má 189 ob. rum. (1890), řecko-ort 
far. kostel. Čtyři zffdla slabé alkalické žele- 
žité kyselky teploty 32* C stala se základem 
lázeňského zařízení. V malebném okolí né- 
kolik skalních jeskyft a propadlin. Dkl, 

FOT^dte, svrchní Sat tureckých žen a dí- 
vek, jest většinou barvy tmavozelené, zhoto- 
vený z látek hedvábných neb jemných vlné- 
ných; v Egypte a Sýrii hotoví se též z látek 
bavlněných. F. sahá od ramen až po kotníky 
I má Široký límec. F. nosí se výhradné jen 
mimo obydlí. 

F«r*diik viz Feré. 

Fertkratés, herec a básník staré attické 
komedie ve 2. pol V. stol. př. Kr.; nevynikal 
tak příkrou polemikou, jako původní invencí 
a oekonomií a elegantním slohem; vynalezl 
veri zv. ferekratejský: - c; | - ^ ^ J "^ I -. 
A£ některá dramata jsou rázu politického, 
jako avtóiiolot (ArgejStí, kteří nedodrželi 
smlouvy s Athénskými r. 421), větSina má 
látky společenské s tendencí mravokárnou, 
již se nedostává komedii nové; tak jednaly 
o životě samotářském, stranícím se veřejného 
života, "i^y^toi, o hudbě Xtigcov, o otrocích 
JoviodiěáúX€íXogf snad o bohatství Tlégúai^ o ži- 
votě hetér jri>^urrvcó, Iltxálrj {ínilrjaiuov ^), 
9álaeca, K(^itéxaXoi (peníze v Hádů) a Mb- 
tmXl^g (kovkopové) jednaly v podsvětí. Cel- 
kem známe 17 titulfi, z nichž 4' nejisté, klk, 

F«r«kjťlés: 1) F., filosof řecký z ostrova 
Sýru, žil v VI. stol. př. Kr. Psal prosou kosmo- 
gonii, jež se uvádí pod záhadným jménem 
iwxáfiviog {éntát sedm, t^vxóg, vnitřek, kout, 
záhyb). Významem svým náleží ještě před 
Thaleta, poněvadž se spokojuje ponejvíce my- 
thickou formou výkladu. Byl prý učitelem 
Pythagorovým. Fragmenty sebral Fr. Guil. 
Sturz Pherecydis fragmenta (Lipsko, 1824). 
Srv. R. Zimmermann, Uiber die Lehre des 
Fh. (Vídeň, 1870). 

9) F. z Léra, malého ostrova u Miléta, 
livší kol r. 454 př. Kr, jeden z logograffl. 
Strávil největší čásť života v Athénách, pročež 
le nazývá i athénským. Dožil prý se 95 let. 
Hlavní dílo, jehož název není určitě stanoven, 
buď 'leTOQÍM nebo rtVBaXoyiai nebo Ssayovía, 
obsahovalo v 10 knihách pfivod bohC^ a slav- 
ných rodA, a sice byl v i. knize vyložen pů- 
vod bohů a gigantomachie, 2. jednala o Pro- 
métheovi, 3. o Hérakleovi, 4. o argejských a 
krétských pověstech, 6., 7., 8. o pověstech 
iwiských a plavbě Argonautů, 9., 10. o ar- 
kadských, lakónských a attických pověstech. 
Soudil, 2e Homér pochází od Orfea a že byli 
od sebe odloučeni desíti rody lidskými, a v}*- 
mysltl si deset předků Homérových, jejichž 
jnéiu nvádél, což nesvědčí právě o přísné 
•védomitostí, třeba 2e od starých (Dionysios 
Rafik. L 13) nazýván byl jedním z prvních 
gncalogfi. Hčk. 

fteimx [-ne], maď., František. 

ftevaex (Kylényi) József, maď. cirk. 
•pk (* 1835 ▼ Alparétu). Byl od r. 1856 pro- 
fciHHeai onitirského bohosloví a jest od 
1^ 1876 unit. biskupem v Kološi. Vydal unit. 
tatodinniis (Onitarius káté) a Egyhái$iertar- 

(kUv 9h99wA Nantaý, «▼. IX x/g 1894. 



tdu dolgo\atok (Unit. církevní agenda a li- 
turgie). Bbk, 
Ferenczy [ ci]:l) F. István, sochař uher. 
(* 1792 v kymavské Sobotě — \ 1856 v Pe- 
šti). Pocházeje ze zchudlé rodiny zemanské, 
vyučil se zámečnictví. Později věnoval se 
sochařství na akademií vídeňské, kdež ob- 
držel několik cen, a v Římě, kde stal se žá- 
kem Thorwaldsenovým. R. 1824 vrátil se do 
vlasti a provedl mnoho pozoruhodných děl, 
z nichž uvádíme: poprsí maďarských básníků 
Csokonaye, Kólescyhot Kaiinc^yho, sochu sv. 
Štěpána pro chrám ostřihomský, náhrobek 
hraběte Forrare a j. red. 

2) F. Zsigmond Jakob. maď. spi ovatel 
(* 181 1 v Peéru. rábské župy — \ 1884). Vy- 
dal společně s Danielikem sbírku životopisů 
maď. spisovatelů {.\fagyar irók élete), Bbk, 

3) F Jákó, maď. spisovatel, z prvních, již 
počali pěstovati maď. literární historii. Vydal: 
Ádalék honi nyelvúnk a irodalmunk tórténe- 
téhe\ (Příspěvek k dějinám našeho jazyka a 
literatury); později přepracováno: Magyar 
irodalom és tudomdnyossdg tórténe te (Dějiny 
maď. literatury a vědy, Pešt, 1854). Bbk. 

4) F. Jánoš víz Kardos Adorján. 
Ferendevié Stjepan, sběratel nár. písní 

srbských (* v Somboru — f 1800), byl fará- 
řem v rodišti; z jeho sbírky nár. písní, pří- 
sloví a říkadel, uveřejnil čásť Davidovič (»Srp- 
ske novině*, 1818). 

Ferentaril šlovou některým spisovatelům 
římským lehce vypravení vojíni, lehkooděnci, 
kteří k obrané své užívají praku, kamení, 
řidčeji metacího oštěpu. Pojem f-iŮ však není 
totožný se známými prakovníky (funditores). 
Ve vojště Serviově dostává se názvu tohoto 
vojínům zvaným accensi velati^ pokud se boje 
účastní. Accensi v., mužstvo lehce opatřené, 
připojeni jsou k legii (pcoto adoptitii) pro ná- 
hradu ubylých vojínů. V boji jsou harcovníky, 
jinak konají různé pomocné práce, přidělo- 
váni jsouce důstojníkům. Pravdépodobno jest, 
že měli na starosti i úpravu cest. Čap. 

Ferentlna byla již od dob římských králů 
bohyní chránící spolek latinský, který se 
scházíval u pramene jejího v háji blíže Alby 
Longy (snad v údolí nynějšího Marina). V pra- 
meni jejím byl utopen Turnus Herdonius, 
byv osočen od Tarquinia Superba pro domně- 
lou zradu. F. vyloučila se z bytosti Venery, 
rovněž chránící spolek latinský; slovně pak 
jest s ní totožná asi oskická Venus, zvaná 
Hcrentas. 'f''^- 

Ferentino, okr. město v ital. prov. řím- 
ské (kraj Frosinone), jihozápadně od Alatri, 
393 m n. m., s 7679 ob. (1881, obec 10.042), 
sídlo biskupa, má seminář a gymnasium, pě- 
stuje víno a olivy. Zde stávalo Ferentinum, 
město Herniků, jež bylo za II. války punské 
rozbořeno, později však od Římanů zase osa- 
zeno. Ze starého toho města uchovala se 
ještě čásť hradeb a brána. 

Ferentinam: 1) F.. ant. město v jižní 
Etrurii, sev.-vých. od Viterba, z něhož se 
podnes uchovaly zbytky jako čásť velkého 
chrámu Fortuny, hradeb, divadla a lázní. Bý- 

8 



114 



Fcrento — Fergána 



válo sídlem biskupa. Ve Xn. stol. bylo roz- 
bofeno od Viterbských. Císař Otho se tu na- 
rodil. Dnes naz3'vá se místo to Ferento. — 
2) F., město hernické, viz Ferentino. 

Ferento viz Ferentinum. 

Feretrtne slul v starém í^ímé Jupiter jako 
bfih válečný, jenž dopomohl Romulovi, když 
Caeninšti pro únos Sabinek t ním válku 
vedli, v souboji s jejich králem Acronem k ví- 
tězství; Romulus zbraně padlého krále dal 
u vítězném prfivodě nésti na zvláštních no- 
sítkách (Jeretrumy odtud F.) na Capitolium a 
na místě, kde pod dubem je jako spolia 
opíma Jovovi věnoval, zřídil jemu chrám, 
později rozšířený Ankem Martiem a obnovený 
Augustem. K Romulově kořisti přibyla v po- 
zdější době jen dvojí spolia opíma, t. j. ko- 
řist samostatného vfidce římského, odAatá 
v souboji samostatnému vůdci nepřátel; r. 437 
př. Kr. A. Cornelius Cossus věnoval takto 
zbraně Vejského krále Tolumnia; r. 222 př Kr. 
konsul M. Marcellus zbraně krále InsubrA 
Viridomara. klk. 

Ferg^áaa, oblast v ruské stř. Asii, náleže- 
jící ku gener. gubernátorstvu turkistánskému, 
mezi 38*5*- 42' s S., 7o'--74'8* v. d , o roz- 
loze 92.341 km"*. Hraničí nazáp. naZerafSán 
a Samarkand, na sev. na oblast syrdarjaskou, 
na sev.-záp. na semirečinskou, na vých. na 
KaSgar, na jihu na Pamíru a Bucháru (Ka- 
rategin). Horopisně jest F. západním Členem 
horské soustavy ThienSanské, a lze ji děliti 
ve 2 Části, severní a jižní. VětSí severní Část 
jest vlastně velikým údolím Syr-Darje, jež 
vstupuje do F-ny pode jm. Nar3^n a přijímá 
po obou březích četné přítoky. Údolí to sva- 
huje se od vých. k záp., má stř. výšku 400 m, 
a nejnižší bod jeho při výtoku Syr-Darje leží 
jen 257 m n. m. Se vSech stran obklopují 
údolí to horstva, z nichž na severu pásmo 
Čoktalské jest poměrně nevysoké, kdežto na 
východě i jihu trčí velehory. Přes pohraniční 
horstvo východní vede do KaSgaru málo 
schůdný prúsmyk Terek-Daran ve 3730 m, 
přes jižní Alajské prQsmyky Kara-Kazik 4392, 
Dengiz-Baj 36oo.Džiptyk 4i50,Taldyk 3600 m. 
Nejvyšší vrcholy Alaje pnou se na hranici 
buchárské až do 6000 m, Průsmyky alaj- 
skými zprostředkuje se spojení mezi severní 
a jižní Částí F-ny. Tato jižní zaalajská F. jest 
velmi hornatá. Nejvyšší hory v Zaalaji (Trans- 
alai), t. Gurumdi a hora Kaufmannova, mezi 
6000 — 7000 m. Mezi Alajem a Zaalajem tvoří 
Kyzyl su, přítok Amudarje, dlouhé údolí. Velký 
Kara-Kul (jezero 400 km} v nejjižnějším cípu 
F-ny) nalézá se v 3840 m n. m. Údolí Syr- 
darje kryto jest mladšími i staršími náplavy 
(los) a pískem, jenž se tu kupí v duny (bar- 
chány) ohrožující často celé osady. Dále 
k horám sledují terassy losové, slepence, 
červené pískovce, vrstvy slínfi, vápence a 
křemence, jež se v Alaji přikládají na pra- 
horní břidlice krystallické a eruptivní horniny 
žulové. Podnebí vykazuje neobyčejné roz- 
díly v teplotě; kdežto v údolí jejst tropické 
vedro, panuje v horách ještě zima. Maxima 
43—45* C jsou v létě dosti Častá, za to v zimě 



minimum třebas 26* C DeStě nemnoho, ač 
přece více, než v ostatním Turkestáně. V létě 
často vniká do údolí Syr-darje palčivý vitr 
západní a působí zhoubně na plodiny. Cel- 
kem vSak jest podnebí zdravé, a ani střídavá 
zimnice, povstávající hlavně následkem znač- 
ných rozdílů mezi teplotou dne a noci, není 
častá. Zvláštní jest zdejSÍ »Bartská nemoc« a 
některé nemoci kožní; vtasovcc podkoiní 
{fllaria medinensis) vyskytuje se tu jen v pí- 
sečných, suchých krajích. Jen asi 12.500 km^ 
půdy v údoií Šyr-darje jest skutečně vzdělá- 
váno naproti 46 V4 zcela neplodné země v ho- 
rách. Zbytek, asi 40*.., připadá na pastviny. 
Lesy skládají ae ze smrků, stromovitého 
jalovce, topolů, vrb, karagače, plané jabloně 
a místy i břízy. V horských údolích jsou vý- 
borné pastvy. Z divoké zvěře vyskytuje 
se tu tigr, vlk, rys, medvěd, liSka, tchoř, 
hranostaj, surka, kanec, archar, divoký osel 
a maral. Parohy maralovy draze se prodá- 
vají. Ptactva hojnost. V řekách dosti ryb, 
z nichž však užitek berou jen usedlí zde Ku- 
sové. Mimo Zeraftán jest F. nejlidnatějším 
krajem v Turkestánu. Na i JSrm* připadá tu 
průměrně 8—9 obyv. Níže položené kraje 
mají ovšem mnohem hustSÍ obyvatelstvo^ nel 
údolí horská. Asi '/, všeho obyvatelstva tvoři 
Sartové. Vedle těchto jsou tu Uzbekové, Kir- 
giz-KipČakové, Kirgiz Kajzakové a Kirgiz- 
Karové, Kara-Kalpakové, Tádžikové, něco 
málo Turkmenů a cikánů, Kašgarovč velmi 
pomíšení s ostatními kmeny F-ny. Všichni 
tito kmenové jsou vyznavači islámu. Ve 
větších městech setkáváme se také s židy, 
Afgány. PerŠany, Hindy a Tatary. Pravo- 
slavní Rusové, kteří tvoří jen asi 4*/, vSeho 
obyv., soustřeďují se hlavně okolo Marge* 
lánu. Vzdělavatelná půda, pokud jest za- 
vlažována, rodí téměř všecky druhy obilí 
(pšenici, rýži, ječmen, kukuřici, sorghum) a 
i jiné důležité plodiny. Tabák a bavlna hojně 
se pěstují. Rusové uvádějí sem lepSí druhy 
amerického bavlníku. Prastaré a důležité 
jest hedvábnictví, pro něž ruská vláda zři- 
zuje pokusné stanice a školy. R. 1889 vyro- 
bilo se zde 60.000 pudů hrub. hedvábí, jež 
však se tu jen nedokonale spracovává. Dosti 
značné zahradnictví. Velmi dobře svědčí kraj 
chovu dobytka. R« 1885 počítalo se tu i V4 mill. 
ovcí (z jejichž vlny se tu vyrábí sukno a ko- 
berce), skoro V4 mill. koní, tolikéž skotu a 
38.000 velbloudů. Nerostné bohatství je 
značné, hornictví vSak ještě zanedbané. Síra 
nachází se v okolí Kokanu, avšak nedobývá 
se jí; nafta vyskytuje se na mnoha místech a 
dobylo se jí r. 1887 as 13.000 pudŮ. Z 20.000 
pudů asfaltových rud dobylo se 6600 pudů 
asfaltu. Uhlí nalézá se u Narynu, Markaisku, 
Nauchatsku, leží hluboko a bývá obyč. i — 2 m 
mocné. Průmysl byl ve středověku zna- 
menitý a ještě dnes zasluhuje povšimnutí. 
R. 1889 napočteno tu úhrnem 3317 továren 
a průmysl, závodů, vedle čehož existuje jeSté 
značný průmysl domácí. Obchod je značný; 
vyváží se hl. vlna» koze, papír, nože, sedla, 
bavlna, hedvábí, sušené ovoce, hrozinky a j.. 



Pergola — Ferguson. 



115 



i^hrnem asi za lo milí. rublfi. Dffvf z lesA 
vyválí se daleko po fekách do Bucháry. Pří- 
voz, as o I mill. rublA menši, vykazuje 
zbolf rukodělné, sukno, látky hedvábné, ná- 
činí měděné, čaj, cukr, barvy. Politicky 
děli se F. v 6 okresů: Kokand, Andídžán, 
Margelán, Namanjran, Čust a 05 s hl. městy 
týchž jmen. Hlavním městem F-ny jest Mar- 
gelán« DfileiitějSi místa spojena jsou silni- 
cemi (426 km) a telegrafem (17 stanic). HI. 
silnice vede od Chodžendu do Kokandu, a 
k ní poji se sjízdné cesty do Namanganu, 
Andídiánu, 0£e, Gulče, Margelánu a Uč-Kur- 
gánu. — Území dnefiní Fny bylo známo sta- 
rým ftekfim pode jm. Sogdiana, V VII. stol. 
po Kr. přišla S. ve styky s Čínou, v VIII. stol. 
a Araby, kteří sem zanesli islám. Později 
stihla zemi záplava Mongolfl pod Dlingís- 
chánem a Timurem, jehož nástupci se tu 
delší čas udrželi. V XVIII. věku byla F. více 
méně odvislá od Číny. V novější době země 
byla známa pode jménem chánátu Kokand- 
ského. Když 25. čce 1876 proti chánu Chudá- 
járovi vypukla revoluce, utekl se tento na 
pĎdu ruskou, načež Rusové obsadili zemi, 
spojili ji pode jménem oblasti F-ny s gener. 
flfvbernátorstvem Turkistánským a rozšířili 
hrafiice její až po Pamír. Z dosti značné 
literatury uvádíme Fedčenka, VeAukova, 
Kuhna, Ujfalvyho Ivanova, MuŠketova, Mid- 
dendorfa a Geigera. Hlkr. 

F«T|fOUi: 1) F. Nicolao, mathematik 
ttal. (* 1752 — t 1824 v Neapoli), byl prof. 
na universitě a členem akademie neapolské. 
Vydal kromě mnoha pojednání, hlavně geo- 
metrických, též : Prelexioni a* principii mate- 
matici det Newton (Neapol, 1792—93, 2 díly). 

9) F. Emanuele, astronom a geodaet ital. 
(* 1&30 v Neapoli), univ. professor a ředitel 
hvězdárny v Neapoli. Psal mimo Četná astro- 
nomická pojednání: Sulia posi^ione delV asse 
Ji Jlgura deiia Terra (Neapol, 1871); SuHa 
pos, delt asst di rQta\ioni delia terra, rispetto 
alV aste di Fifura (t., 1874); Sopra talune 
oscHla\ioni diurne degli strumenti astronomici 
(t^ 1871); Dimensiont delta terra e ricerca 
detia poti^ione det suo asse di Figura rispetto 
n qiielto di rotajione (t., 1876). Veškeré uve- 
děné spisy, s počátku chladně, ne-li odmítavě, 
přijaté, jsou dnes uznaně rázu fundamentál- 
ního. F. zavedl také pojem dynamických sou- 
fadnic na zeměkouli. La. 

P«rg«s FallB [gesfóals], průmyslové mě- 
sto Qtter-tailského nrabství v sev.-amer. státě 
Minnesotě, na Red-Riveru a třech drahách, 
« rozsáhlými Železn. továrnami, výrobou pa- 
píru a vlněných látek: asi 5000 ob. 

Fwrgnáon [fergesn): 1) F. James, mecha- 
nik a hvězdář an^í. (* 1710 v Keithu — 1 1776 
v Rdinburku\ Již jako pasák pozoroval hvězdy 
a jsvil vlohy k astronomii, tuk že ho pán 
jeho dal vzdělati. R. 1744 přišel do Londýna 
« později, nemaje stálého postavení, živil se 
portfAttováním a pořádáním přednášek v Lon- 
<lýně a jiných městech. Později dostalo se mu 
fnalcho platu od Jiřího III. a byl také jmenován 
hlenem král. společnosti. Sepsal tato hlavní 



díla: Astronomy, explained upon Sir Jsaac 
Newton* t pHnciples (Londýn, 1756, 5. vyd. 
1772, 8 přídavky od Mackaye, Lond., 1809, 
od Kirchhofa v Berlíně 1783 a 1793, nejno- 
věji 1841, 2 sv.); Astronomical tables and pre- 
cepts for catculating the true times of new and 
full moons (1763); An easy introduction to Astr. 
(1764, 2. vyd. 1769); An introduction to ele- 
ctricitjr (1775); Tlie plienomena of Venus (Phil. 
Trans. 1746): Descr, of a piece of mecha- 
nism for exhibiting the time, duration and 
quantity of solar eclipses in all places of the 
earth (1754); A delineation of the transit of 
the Venus expected ij6g (t, 1763I; On the 
eclipse of the Sun i, Ap%\ IJ04 (t., 1763); 
A new method of constructing sun dials for 
any given latitude (t., 1767); Lectures on sub* 
jects of mechanics, hydrostatics, pneumatics 
and optics (Londýn, i76o a pozd.); Select 
mechanical exercises (t., 1773), kde obsažen 
je vlastní jeho životopis, úplný seznam jeho 
spisA viz v J. C. Poggendornbvě >Biogr. lite- 
rar. Handworterbuch zur Gesch. d. ex. Wiss.< 
(Lipsko, 1863). Vrn, 

2) F. Adam, dějepisec a filosof angL 
(* 1724 v Logieraitu ve Skotsku — f 18 16 
v St. Andrewsu). Studoval v St. Andrewsu a 
v Edinburce vědy přírodní, pak theologii a 
filosofii. V 1. 1744—48 byl za války anglo- 
francouzské polním kazatelem, pak r. 1759 
prof. přírodních věd v Edinburce a od r. 1764 
až 1784 prof. filosofie. F. náleží mezi mladší 
moralisty skotské: Člověk, který jest vedle 
přirozenosti své členem společnosti, má svou 
dokonalost v tom zříti, aby byl co možná 
nejplatnějším členem toho celku, jemuž ná- 
leží ; ctnost spočívá tudy v neustále pokraču- 
jícím rozvoji lidské bytosti k duševní doko- 
nalosti. V theorii poznání přidržuje se F. 
Locka. Sepsal : Essay on the history of civil 
society (Lond., 1767 a pozd.); Institutes of mo- 
ral philosophy (t., 1769); Observation on civil 
and political liberty (t., 1776); History of the 
progress and termindtion of the Roman repu' 
blic (t., 1783), ke kterémuž dílu konal četná 
studia v Itálii ; Principles of moral and politi- 
cal science (Edinb., 1792). Srv. Small, A biogr. 
sketch of A. F. (t., 1864). 

3) F. (také Fergusson) Robert, básník 
skotský (* 1750 v Edinburce — f i774 t.), 
proslul svými e legie mi, pak lyrickými 
básněmi melancholického zbarvení nálado* 
vého, z části anglicky, z části skotsky psa- 
nými, jež vydal nejprve ve »Weekly Mag.c a 
jež pozd. vydány souborně v Poetical works 
(Edinburk, 1773, se životopisem od. T. Ru- 
dimana). Z básní těch anglicky psané jsou 
bezvýznamné; za to ze skotských vynikají — 
přes všecku formální tvrdost i naivn,í vý- 
raz — alespoh některé vroucností a svěžestí 
citovou. Život F ftv byl neurovnaný a vý- 
střední a přivodil předčasnou smrt básní- 
kovu v ústavu pro choromyslné. Životopis 
jeho napsal Dav. Irvíng r. 1799. Zásluha jeho 
záleží v tom, že skoro první zasáhl do lido* 
vých pramenů poesie, do citu konkrétného a 
silného, do představivosti bohatá a pro ně- 



116 



Fergusson — Feriac 



které genry básnické, zejm. píseň, neobyčejné 
úmérné; avšak nemel dosti obsahové tvfirčí 
sily, aby tuto látku dovedl osobité a uméle- 
cky výrazné spracovatí. Básnické dílo F-ovo 
vydáno čtyřikráte jeSté v i. pot. XIX. stol. 
(posl. vyd. Grosartovo 1851). 

4) F. James, hvézdář anglický (♦ 1797 
v Pcrthu — + 1868 ve Washingtone). Byl od 
r. 1848 až do své smrti assistentem při hvé- 
zdárné NavalObservatory ve Washingtone, 
konaje pozorování s aequatoreálem, a objevil 
mimo jiné 3 asteroidy ^ , /^ , ^ . Vrn, 

6) F. Robert, lékař a gynaekolog angt. 
(* 1799 v Indii — t 1865 u Windsoru), vy- 
studoval lékařství v Londýne, Heidelberku a 
Edinburku, stal se lékařem rOzných nemoc- 
nic londýnských, professorem porodnictví na 
King's College a osobním lékařem královny. 
Napsal řadu článkQ i recensí a pak zvlášté 
Essay t on the most import ant diseases of wo- 
men; I. Puerperal ftvtr (Lond. 1839). Sr\, 

F«rc:iiMioii [fergesnj: 1) F. James, archi- 
tekt angl. C^ 1808 v Ayru ve Skotsku — f 1886 
v Londýně). NavStévoval vysokou Školu 
v Edinburce a 1829 odebral se do Indie, kde 
stal se účastníkem velkozávodu obchodního. 
Po několika létech vystoupiv ze závodu vě- 
noval se studiu architektury; i konal po ně- 
kolik let rozsáhlé cesty po východě, jichž 
ovoce uložil ve spisech: lUustrations of the 
rockcuťtemples of India (Londýn* 1845); 
Essay on the ancient topography of Jerusa- 
lem (t., 1847); fícturesque iliustrations of an 
ctent architecture in fíindostan (t., 1848); Hi- 
storical inquiry into the true principUs of art 
(t., 1849); poslední spis měl býti i. dílem 
trojsvazkové publikace o umění Indfl, Muham- 
medánA, Gotfl atd., k jehož spracování však 
nedošlo. Materiálu sebraného F. užil později 
ve spise: Handbook of architecture (t., 1855; 
3. vyd., 1875, 2 d.). Dále uvésti jest tyto jeho 
spisy : The palaces of Niniveh and Persepolis 
restored (t., 1851); Notes on the site of the 
holý sepulchre at Jerusalem (t., 1861); Hi- 
story of the modem styles of architecture 
(2. vyd. 1873); ^^ mausoleum at Halicarnas- 
sus restored (t., 1862); History of architecture 
in alt countries (t., 2. vyd., 1873-76, 4 d.); 
The holý sepulchre and the temple of Jeru' 
sálem (t., 1865); On the study of Indián 
architecture (t., 1867); "^^^^ ^'•^ serpent wor-. 
ship; or iliustrations of mythology and art in 
India (2. vyd., t, 1873); Rudé stone monu- 
ments in all countries (t, 1872); Cave temples 
in India (t., z88o); Das Erechtheion u. der 
Tempel der Athene Polias in Athén, vydal 
H. Schliemann (Lipsko, 1880); The Parthenon 
(Londýn, 1883); The temple of Diana at 
Ephesus (t., 1883). V obor inženýrství váleč- 
ného spadá spis: Essay on a nerv systém of 
fortification (t., 1849), v němž F. vyložil nový, 
duchaplný systém opevňovací, jehož užito 
bylo při obléhání Sebastopole a později ve 
válce státA amerických. F. vystavěl též tak 
zv. ninivský dvůr {Niniveh court) v křišťálo- 
vém paláci v Sydenhamu. red. 



2) F. William, chirurg angt. (* 1808 
v Preston Pans ve Skotsku ~ j 1877 v Lon- 
dýně); vystudoval lékařství v Edinburku, kde 
počal r. 1831 přednášeti o anatomii a chirurgii. 
Záhy vynikal jako zručný a Šťastný operatér 
(tak na př. podvázal tepnu podklíčkovou, což 
před ním ve Skotsku teprve dvakráte bylo 
provedeno), tak že byl povolán za professora 
chirurgie na King*s College do Londýna, 
kdež dosáhl též mnohých hodností a vyzna- 
menání. F. vynikal hlavně jako praktik a 
velmi zručný operatér, o němž se obecně 
říkalo, že má zrak orlí, srdce lví a jemnou 
ruku ženy. Při svých operacích užíval vždv 
nejjednodušších nástrojů. Hlavní zásluhy zf* 
skal si o léčení zaječího pysku, o staphylo- 
rhaphii, resekce v kloubu kyčelním, kolenním 
a ramenním, operace kamenA močových a 
o léčení aneurysmat Z jehojiterámích pracS 
sluší jmenovati: A probationary essay on the 
arch of the aorta and great biood vesseis ari* 
sing from it (Edinb., 1829); Cast of axillary 
aneuiysm cured by tying the subclavian artery 
(t., 183 1 ); Čase of imperforate anus^ where 
the child was saved by an opening maJe into 
the bladder (t., 1831)'; Čase of aneurysm of 
the iunominata^ treated by ligature ofthe right 
carotic artery (Edinburk a Londýn, 1841); 
A systém of practical surgery (Lond., 5. vyd., 
1870 a mimo to 2 vydání americká a něm. 
překlad); Lectures on the progress of anatomy 
and surgery during the preunt century (tam- 
též, 1867). ^n- 

Faroh^iiludd, také Jágerháuser, ves 
v Čechách, hejt. Prachatice, okr. a pš. Vim- 
perk (II km jz.), fara Svět Nový; 34 d., 
330 ob. n. (1890), kaple sv. Kříže, 2 mlýny, 
pila, sirkárna, továrna na ozvučná dřeva 
k houslím a prkénka na žaluzie, výroba dře- 
věného drátu a košťat, royslivna. 

F«rlae (lat). Římané dělili dny v roce 
v dies festi (= f.)» dny sváteční, svátky, ve 
které práce odpočívaly, oběti byly přinášeny, 
hostiny vystrojovány a hry pořádány, a dies 
profesti, dny všední (viz Dies). F. pak dě- 
lily se I. ve f. publicae, svátky veřejné, státní» 
týkala-li se slavnost veškerého občanstva, 
2. ve f. pripatae, soukromé svátky slavené 
pouze od jistých rodfl nebo takové, které 
občas v každé rodině se naskvtly. na pf. na- 
rozeniny, den úmrtní některého člena (f. de* 
uicales). F. publicae dělily se, jako svátky 
naše, i. ve f. statae, stativae, legitimae^ svátky 
stálé, které ročně na stejný den měsíce při- 
padaly. Sem spadají na př. Matronalia i. bř,, 
Quiuquatrus (maiores) od 19. — 2^. bř., Palilia 
21. dub. (slavnost založení Říma), Saturnalia 
od 17. pros. po několik dní slavené; 2. ve 
f. conceptivae, indictae^ svátky pohyblivé, které 
sice každoročně, ale ne v určité dny, byly 
slaveny, na př. f. Latinae; 3. ve f. imperati- 
vaCf svátky mimořádné, ustanovené od pon- 
tiíikA neb úředníkO za zvláštních příležitostí, 
na př. sacrum novendiale u Li v. I. 31. (že 
pršelo kamením). Sem spadají rozmanité sup- 
plikace, svátky prosebné a děkovné. Fasty 
zachované nám nápisné \ rukopisně spracoval 



Feriální osady — Ferič. 



117 



Th. Motninsen ▼ Corpus inscript. Lat. I., 293, 
a sestavil slavnostní kalendář fimský pro celý 
rok. — F. Latinae byla starobylá slavnost 
spolku mést latinských pod náčelnictvím Alby 
Longy. Když v&ak tato od Římanů byla vy- 
vrácena a obyvatelstvo pfevedeno do Říma, 
zaujali náčelnictvi ve spolku latinském fímští 
králové. Než i po době, když Latinové vzbou- 
fivSe se byli pokořeni, spolek jejich zruSen 
a postavení Říma k Latiu bylo dominující, 
slaveny f. Lat. stále každoročné až do dob 
pozdních na vrchu Albánském ku poctě 
Jova, ochránce Latia (Jupiter Latialis), Zsí 
tou příčinou odebírali se co rok oba konsu- 
love na horu Albánskou, aby tam vzdali oběť; 
za jejich nepřítomnosti zastupoval je v Římě 
praeřectus urbi. Pk. 

F«iiállli osady jsou dobročinné zařízení, 
jimž poskytuje se hodným, chudým Školním 
dítkám, zvláště z velikých měst, v době letních 
prázdnin zdravého pobytu, rozumné životo- 
správy a přiměřeného zaměstnání, pokud lze, 
oa venkově, aby děti tělem slabší sesílily, 
začinají-ii býti nedokrevnými, opět se uzdra- 
vily, a přestály-li choroby těžší, zase se zo- 
tavily. Cílem f-ch o-d jest zdraví jakožto po- 
klad největší 8 heslem: »Ve zdravém těle 
zdravý duch<. PAvodcem myšlénky jest farář 
curíiský Walter Bion, který vida zubože 
nost dítek ve farnosti své r. 1876, vypravil 
ze sebraných peněžitých příspěvků 34 hochův 
a 30 děvčat pod dozorem 5 učitelův a něko- 
lika učitelek vždy na 14 dní do vybraných 
míst v kantoné appenzellském. Touž dobou 
poslal také pastor Schorst z Hamburku 
7 dítek na zotavenou na venek a má tudíž 
také zásluhu o původ osad. V Kodani v Dán- 
sku prováděli touž věc ovšem již as o 25 let 
dříve, avšak způsobem jiným. Tam zavedl 
myšlénku inspektor vojenské Školy, jenž spo 
jiv se B řídicími učiteli obecných Škol, vydal 
provolání ku všem obyvatelům vesnic, aby 
poskytli dětem z hlavního města u sebe 
zdarma pobytu o prázdninách. Cesta sem a 
tam zaopatřovala se dětem zdarma nebo za 
sníženou cenu. Takto zaopatřeno bylo hned 
prvním rokem 1000 dětí na venkově. Zna- 
menitý výsledek, jehož farář Bion ve Švý- 
carsku docílil, zjednal myšlénce jeho horli- 
vých následovatelů. Tak zajel si Varentrapp 
z Frankfurtu n. M. v létě 1878 do Curichu a 
domluviv se s farářem Bionem o stravě, vý- 
pravě a dozoru dítek, počal 14 dní před po- 
čátkem prázdnin organisovati dětské osady 
?e Frankfurte. Dle vzoru švýcarského zaří- 
zeny osady feriální v Kolíně n. R.^ ve Štut- 
garté, Karisruhe, Berlíně, Lipsku, Drážďa- 
nech, ve Francii, Itálii, Rakousko-Uhersku, 
Španélích, Belgii a vzrůstají rok od roku. 

U nás v Praze ujal se myšlénky MUDr. Vá- 
clav Medal a vykonav přípravné práce, svo- 
lal schůzi ustavující dne 15. čna 1882 a do- 
cílil toho přes veškerou nepřízeň, s níž mu 
bylo zprva zápasiti, Že umístěno ihned 
v prvém roce 48 dítek, a sice 36 dítek ve 
dvou osadách a 12 dítek ve 3 osadách, tyto 
hlavně péčí a obětavostí soukromou. Od té 



doby přičiněním výboru spolkového a oběta- 
vostí příznivců mládeže rostl stále počet dítek 
tak, že r. 1893 vysláno bylo na venkov dí- 
tek 237. Právo navrhovati dítky pro zdravotní 
osady způsobilé ponechal výbor úplně uči- 
telstvu. Pro každé dítko ustanovena jest kon- 
signace, v níž zaneseno jméno a stáří dítěte, 
mravní chováni jeho a pilnost, stav a zaměst- 
nání rodičů, četnost rodiny, velikost a po- 
loha obydlí, aby z ní bylo viděti potřebnost 
dítěte. Při výběru dítek zanáší se do lístku 
toho váha, výška, míra hrudníku a stav zdra- 
votní. Rodičům dítek opatřiti jest pro každé 
díťko: 2 páry bot kožených, 3 páry punčoch, 
2 košile denní a i noční, 2 páry podvléka- 
ček, 4 kapesní Šátky, 2 páry kalhot, 2 vesty, 
2 kabáty, čepici nebo klobouk, 2 ručníky, 
mýdlo, hřeben, kartáček na zuby, botanickou 
torbu nebo brašnu, polštář, lžíci, nůž a vid- 
ličku. Dětem venku ponechává se individuelní 
svoboda, a to po celý den co možná nejvíce 
volný pohyb na vzduchu, strava dává se 
jednoduchá, ale výživná, a dbá se bedlivé 
čistoty těla a duševního laskavého povzbu- 
zování při přísné kázni. O zdárném působení 
osad lze pak mimo radost, kvetoucí tváře a 
příbytek na váze vrátivších se kolonistů pře- 
svědčiti se i ze zpráv ředitelů školních, 
z nichž vidíme, že děti ty nevynechaly téměř 
ani hodiny po celý následující rok a že kromě 
toho byly duševně čilejší a svěžejší. 

Ze všeho viděti lze, že osady feriální jsou 
zařízení velmi blahodárné, že jsou aspoň jed- 
ním prostředkem, aby odchovalo se i ze tříd 
lidí nezámožných zdravé pokolení. Síly jedno- 
tlivce zde však nestačí; zde třeba pomoci 
odevšad a proto nechf každý, seč síly stačí, 
podporuje podnik ten. A co pro slabé děti 
se činí, toho nechť i chorobným dětem u nás 
se dostane, jako děje se to v Itálii, v jejíž 
'mořských nemocnicíchc ročně přes deset 
tisíc dětí se léčívá, v Anglii, ve Francii, 
v Německu, v Hollandsku, v Americe atd. 
Kéž i u nás najde se kruh dobrodinců, již 
by věc podporovali! Ch. 

Feriální senáty nazývají se senáty, zří- 
zené při německých vrchních zemských sou- 
dech, jakož i při říšském soudě k vyřizování 
feriálních záležitostí, totiŽ záležitostí tako- 
vých, jež bývají projednávány a rozhodovány 
i ve dnech soudních prázdnin. Jsou to oby- 
čejně takové soudní záležitosti, které vyža- 
dují rychlého vyřízení a průtahu by nesnesly. 
Některé věci jsou již zákonem za feriální na- 
značeny, kdežto jiné mohou od případu ku 
případu na návrh soudu a s výhradou roz- 
hodnutí soudu od soudního presidenta za ta- 
kové býti prohlášeny. 

Ferlána, ves v již. Tunisu, blíže hranic 
alrírských, se 600 obyv. Na blízku rozsáhlé 
zříceniny starověké, v nichž lze ještě dnes 
rozeznati celé ulice, opevněni, divadlo a lázně. 
Dle Guérina bylo to bezpochyby Thelepte neb 
Thala^ kde Jugurtha skryl své poklady. 

Ferlé(Ferich) Gjuro, též Gvozdenica, 
básník chorv. (* 1739 v Dubrovníce — f 1820), 
byl členem řádu jesuitského, po jehož zru* 



■.".'.''■- «:. 




Ferlach — de Fermat. 



119 



seny do Turč. Sv. Martina a zménény v »Ná- 
rodní Novinyc. F. setrval v redakci do roku 
xSjf a později byl jejich pilným spolupracov- 
níkem. Mimo to založil r. i86S mésíčnfk pro 
lid >HIásnfk«, který vydával do své smrtí, 
a v L 1878^80 redigoval belletristick^ časo- 
pis »OroU. Ve slovenském písemnictvívynikl 
hlavně svými novellami, čerpanými ze spo- 
lečenského života, z qichž považují se za 
nejIepSi Irma (»SokoIc, 1860); Jedlovský učitet 
(t., 1863); Bratia (t., 1863); ^ef raník {^OroU, 
x88o). Z dramatických prací jeho známy jsou 
Firavda predsa vita^í (Budín, 1863;; Samo- 
vra{dou klenbě. Překvapeni 9i Pomluvy (>Orolc, 
2878—1880). F. byl spoluzakladatelem 9 Ma- 
tice slovenské* a účastnil se Činné národního 
života slovenského. 
FerUteh viz Bóro vije. 
Fwmall r*ni&j), franc, spona, přezka. 
Fennáii. firmán, perské = rozkaz. V Tu- 
recku užívá se slova toho o rozkazech sul- 
tánových, pokud netýkají ae pouze Cařihradu, 
nýbrž i provincií. Mají svou ustálenou formu, 
jsou opatřeny tugrou (v. t.) a vydává je 
velkovezír jménem sultánovým. Turek před 
Čtením přikládá je k čelu na znamení své 
úcty k nim. 

FTmawagh [áná], vnitrozemní hrabství 
irské prov. ulsterské, mezi hrabstvími Done* 
galem, Tyronem, Monaghanem, Cavanem a 
Leitrimem, zabírá 1850 km'^ nerovného po- 
vrchu, jejž ř. Erne dělí na jihovýchodní čásf, 
romantickou hornatinu s Cuilcaghskými vrchy 
(667 m), a sev.-vých. čásf, tvořící u obou jezer 
Erneských rovinu, jež stoupá na sev.-východ 
(Slieve Beagh, 382 m). Vzdělávané půdy bylo 
r. 1887 357, (57«/, pastvin, 5*; bařin, 1-57, 
lesO); v rovinách, kde jest pflda jílovatá, pě- 
stuje se len, oves, pšenice, brambory a zvláStní 
drah řípy (turnip). Na horách chová se do- 
bytek. Ž hrabství vyváží se oves, máslo a 
vejce. Prfimysl obmezuje se na výrobu hru- 
bého plátna. V horách nalézá se železo a 
uhlí, aJe dosud se ho nedobývá. Hrabství má 
74.037 ob. (189 1), mezi nimi 60 7o katolíkfi, 
a volí do parlamentu 3 poslance. Hl. místo 
je Enniskillen. 

de Farmat [-mi] Pierre, nejslavnější ma- 
thematik Francie XVII. stol. (* i6ox v Beau- 
mont de Lomagne u Toulousy — f 12. led 
1665 v městě Castres). Vystudovav práva 
Btal se«r. 1631 parlamentním radou v Tou- 
louse, kdež asi r. 1638 povýšen do stavu 
šlechtického. Hlavní zásluhy jeho mathema- 
tické nesou se trojím směrem: i. Zosnoval 
obecnou methodu. jak vésti tečny ku křiv- 
kám a stanoviti maxima nebo minima 
daných funkcí, kteráž postupuje týmže smě- 
rem, jako Leibnizova mcthoda derivační (viz 
Differenciálni počer), tak že přední ma- 
thematikové Francie, jako Laj^ange, Laplace 
a f považuji F-a za prvního vynálezce počtu 
diferenciálního. 3 Položil s Pascalem zákla- 
dy počtu pravděpodobnosti neboli věro- 
jatnosti. 3 Rozšífii obor Euklidovy nauky 
sroérem geometrickým i číselné theo- 
retickým, ba v tomto směru vyznamenal se 



tak. že dosud celá řada pouček sem se táhnou* 
cích jeho jménem se označuje. Sem patří na 
př. poučka, že kmenná Čísla tvaru 4n -4- x jsou 
složena ze dvou ČtvercO, na př. 41=5 4^-4- 5\ 
tvaru pak 8 n 4- 1 nebo 8 » -f> 3 obsahují tři 
čtverce,z nichž dva stejné, na př. 89 =9*-}- 3.3% 
že každé číslo jest buď čtverec nebo složeno 
ze dvou nebo ze tří nebo nanejvýš ze Čtyř 
čtvercfi, a Že každé Číslo jest buď ir-hranné 
nebo se skládá ze 2, 3, .... it čísel ii-hran- 
ných, že čísla kmenná vyjadřují se vzorcem 

F= 3»% I . 

n 

COŽ však Euler vyvrátil, ukázav, že na př. 

Fj = 3** -}- I = 4294667397 = 641.6700417, 

tak že čísla takto složená slují čísla Fer- 
mat o va, jichž nekonečný počet jest kmen- 
ných, jak Eisenstein dokázal; zvláště pak sluje 
p oučkou Formátovou relace, značí-li sym- 
bol Z zbytek dělením povstávající a ^ kon- 
gruencí (v. t.) 

la—i\ ^ P'L 

Z I 1 == O nebo tf cv z , (mod p^,, 

jíž řečeno, že číslo a neobsahující kmenné 
číslo p^ povýšeno byvši na mocninu (/7-i)-ní, 
má zbytek i, dělíme li je číslem tímto; podle 
toho jest na př. /í«_t\ 

poněvadž 80=5.16. Tato poučka mfiže se 
pak upraviti i pro každé složené číslo 

0| «a o* <"n 

^ "^ P\ P^ P% ' " Pn » 

kdež Pi^ značí čísla kmenná, u^ pak mocnitele 
celistvé, zjednáme-li si výraz 

oi-i a,-x On X 

Sii^ = Pt (Pr^) Pt {Pi-l)*"Pn (Pn-l), 

při čemž značí se symbolem Sf(N) počet čísel 
menších nežli N a nemajících s N společ- 
ného dělitele, tedy na př. značí 

5,(12) = 4 totiž čísla s 13 nesoudělná 
if 5. 7» "; 
v obecném tomto případě platí 

8/N) 

Z\ — — — 1 = neb fl c^i, (modiV), 

v Čemž zahrnut případ předcházející, poně- 
vadž pro kmenné číslo Nz=p tu platí 

S^(N)==:S,(p) = p-i, 

I jest tedy na př. podle toho 



(^)=«- 



Konečné budiž ještě uvedeno tvrzení Fer- 
matovo, že nelze řešiti Čísly celistvými rov- 



nici 



jf''+r" = t". 



jakmile n přesahuje Číslo 3, s čímž se dosud 
obírají mathematikové. 

O těchto svých výzkumech nesložil F. 
žádný zvláštní spis, nýbrž bez dAkazA při- 
psal jednotlivé poučky, jak je objevil, ku pří- 
hodným místfim Bachetova vydání Diofanta 
jako poznámky, jež pak po jeho smrti byly 
synem jeho Samuelem v novém vydání Dio- 



120 



Fermata — Fermcnt. 



fant a uveřejněny s názvem »Diophantí Alex- 
andrini Arithrneticorum libri sex et de nume 
rÍ8 multansj^ulia liber unua. Cam Commentariia 
C. G. Bacheti V. Cl. et obstrvationibus D. P. 
de F. Senatoria Tolosani* (1670). Týž vydal 
pak r. 1679 sebrané spisy otce svého s ná- 
zvem Varia opera mathematica, r. 1853 ko- 
nečné uveřejnén z nich výběr s názvem /Ví- 
cis des Oeiivres mathématiques de P F. v Pa- 
řfli od E. Brassine-a V nejnovější době po- 
řízeno úplné vydání spisfi Fermatových třemi 
svazky s názvem Oeuvres de F. publiées par 
les soins de M. Aí, Paul Tannery et Charles 
Herny souš les auspices du mimstere de Vin 
struction publique (Paříž, Gauthier-Villars et 
Fils. I. av. 1891). O zásluhách Fermatových 
do Číselné theorie sáhajících nalezneS stručné 
poučení ve spise StudniČkové, Základové na 
uky o číslech. FSt, 

Fermata (ital.)i hudební značka druhdy 
totožná s korunou {corona) a v písmě vy- 
značená obloučkem s tečkou ^^^ náleží ke 
znaménko m prodlužujícím hodnotu not nebo 
pomlk, podobně jako tečka kladená za notu, 
neváže se vSak na určitou, přesné výměře 
nou dobu, jíž ani přibližně nelze stanoviti, 
ano zůstaveno zcela reprodukujícímu umělci 
ve příslušných případech vésti sobě dle svého 
dobrého zdání. Stojí li f. nad taktovou čarou, 
naznačuje, že mezi oba takty, jichž se týče, 
vložiti sluM malou pomlku. Zvláštního vý- 
znamu jest f. ve starších skladbách koncert- 
ních, kde obyčejně bezprostředně před zá- 
věrem věty (af již vokální nebo instrumen- 
tální) skladba f>tou (obyčejně nad tónickým 
kvartsekstakkordem) na delSÍ začasté dobu 
bývá přeruftena, aby výkonnému umělci po 
skytnuta byla možnost vloženou tu do skladby 
kadencí na odiv postaviti veškery zvláštnosti 
osobní vyspělosti technické. Název f. pře- 
nesen po té na samu kadenci. — Viz Ka- 
dě n c e. Str, 

F«rm« [ferm], franc , nájem, nájemné; 
nájemný dvůr, statek. F. generále neboli 
f-s du roi f- Ženeral, ferm dy roa], nájem 
státních daní. 

Fenneiit(z WX^ fermentum\ kvasí dlo. Na 
působení f A závisí velká řada jevů biologi- 
ckých. Jsou činiteli snad ve všech buAkách 
zvířecích i bylinných, podmiňujíce jich Život 
i vzrůst, a jsou zplodem žláz organismu. F. 
útvarný v steré formě plísní provádí přeměny 
chemické v půdě zemské, v rostlinstvu i zví* 
řectvu, připravuje a usnadňuje jednak Život, 
jednak ho ruŠe. F. všudypřítomný vrhá se 
bezvýminečně na organismy mrtvé a rozkládá 
je v praeleroenty, z nichž byl složen, které 
se pak vracejí jednak v zemi, jednak v atmo- 
sféru, odkud původně přišly. F-y dělíme na 
iitvarné a neútvarné; k prvějším náležejí 
plísně a mikroby Cv. t.); f. neútvarný jest 
zplodem buftky, mikrobu neb žlázy a jmeno- 
ván jest enzymem, diastasou, zymasou. 
Ferm en táce jest v podstatě reakcí chemi- 
ckou. Změny, které určitý f. v látce chemi- 
cky přesně definované způsobuje, aniž sám 
jakýmkoliv změnám podléhá, jsou podobny 



I pochodům, zvaným katal^*tícké. Jemně roz* 
I ptýlené iridium neb rhodium štěpí kyselinu 
I mravenčí v CO^ a H\ totéž činí f. jistých 
bakterií (Popov). Intensita fermentativná zá- 
visí na vnějších okolnostech, z nichž hlavní 
úkol hraje určitá teplota, koncentrace roz- 
toku, alkaličnoat neb kyselost jeho, přítomnost 
solí a p. Reakce ferm en tatí vné rozvinují se 
rychle a zdá ae, že jsou to pochody tak zv. 
kruhové. F. účastníci se reakce po vzniknuti 
nové látky ae rychle odštčpí neporušený a 
v plné síle půaobí v dalš( materiál; tím lze 
si vysvětliti, že na př. f pepsin ztekutí 
50.oconásobnou váhu fibrinu. Všecky f y dají 
se sraziti ze svých roztoků vodných anebo 
glycerinových alkoholem, nikoliv však v plné 
čistotě (spolu sráženy jsou i látky bílkovité). 
Úplně vysušené fy snesou bez pohromy 100 
až t2o* C a celkem se nealterují látkami antí- 
septickými (chloroformem, kyselinou kyano- 
vou, thymolem a y). Některé snadno na 
vzduchu oxydují, zejména za působení světU 
a v roztoku neutrálním neb alkalickém. 

Fy, pokud blíže byly studovány, jsou po* 
váhy bílkovin; elementární analysa dala: 



H 



S 



s 



Popel 



Pepttn . . 
Ptpain . . 
Pftnkreatin 

» 
Ptyalin . . 



53.2 

5a.4* 

5».75 

46,57 

43.1 



6,7 
7,«4 
7.5 » 

6,5 
7,8 



17.8 

»6.59 

»6,5S 

13*8 

IX.86 



0.88 



7.04 
6,1 



Autor 



C. Scbinidt 
A. Wurt« 
O.LOw 
Hufocr 
Hulher 



Z f-ů blíže studovaných uvádíme především 
dvě řady, a sice z prvé řady: i» Dia stasa 
(v užším slova smyslu) vyskytuje se v zrnech 
pod klíčkem i štěpí Škrob v dextrin a maltosu 

Tutéž vyměšují také žlázy slinné. mikter, játra 
a j. zvířete, a. Invertin vymě.^ovaný kva- 
sinkami (Saccharomyces cerevhiae), ostatně 
i v šfávé střevní nalezen. Přeměůuje maltosu 
i saccharosu v glukosu a levulosu. Invcrtinu 
jest několik druhů; tak invertin z aspsrgillus 
niger méně podléhá kyselinám než onen sac* 
charomyces a kdežto tento filtrem porceláno- 
vým prochází, onen nikoliv. 3. F. z bacillus 
amylobacter hydratisuje cellulosu a pro 
měřiuje ji v látku rozpustnou. 4. Emulsi n, 
f. rozpustný sladkých a hořkých mandli a j. 
mění salicin v glukosu a saligenin: arbutin 
v glukosu a vanillin a konečně amygdalín 
hořkých mandlí v glukosu, benzaldehyd a ky* 
selinu kyanovou podle rovnice: C^,Ar,,NO|, 

Druhá řada f ů působí jednak v látky du* 
síkaté, přeměňujíc je v látky jednodušší, oby- 
čejně rozpustné, a jednak zmýdelAujfc tuky. 
Sem náleží: 1. Pepsin vyměšovaný žlázami 
žaludku a zde v roztoku kyselém albuminy 
ve vstřebatelné peptony přeměftujícf. a. T ry p- 
sin mikteru, který se rovněž vyskytuje ve 
většině buněk rostlinných a zvířecích, pepto« 
nisuje albuminy i v roztoku neutrálním neb 
alkalickém. 3. Papainf ze Šťávy Cartca pa* 
paya a j., cradin ze Šťávy fíkovců a i. zdají 
se býti obecnými v buňkách rostlinných i pů- 
sobí jako trypsin. 4. Stearoptas, f. zmýdel* 



Fermentace — Fernambuk. 



121 



Aujfcí tukyi nalézá ae v mikteru a v mnohých 
boAkách rottlinných i zvířecích. Dá se vy- 
lottcití ze zrn ricinu, rýže a j. glycerínem. 
5. F*y koagulujfcí, které srážejí bílkoviny 
rozpustné. Sem náleží chymosin srážející 
mléko, f. srážející fibrino|^en krve, myosi- 
nogen svalu, fy koagulující z jistých rost- 
lin (Wthania coagulans, černý pepf a j.)< 6. F. 
bacillus ureae pfeméftující močovinu v uhli- 
čitan ammonatý. Vedle téchto a jiných ffi 
fysiologtckých existují s největší pravděpodob- 
nosti ipathologické, vyměňované chorobo- 
tvornými mikroby a příznaky chorob podmiAu- 
jfcí; jedovatost jejich i bílkovitá povaha jsou 
zjiStény a proto nazvány toxalbuminy. Stu- 
dium jejich se datuje od r. 1883, kdy Weir, 
Mitchel a Reichardt v jedu hadím konstato- 
vali jedovatý pepton, globulin a albumin; 
brzy na to podobné Wolfenden v jedu Cobra 
capello, Kobert v jedu pavouků a j. Choroby 
infekční, způsobené vniknutím mikrobfl v or- 
ganismus, lze děliti ve dvě hlavní skupiny: 
v prvé rozmnoží se mikrob v místě, kde vnikl, 
a zaplaví oběhem krevním celý organismus 
v milliardech jednotníkfiv; tak při uhláku 
(anthrax). V druhé skupině zůstávají však 
mikroby jen v hnízdě, nevnikajíce v oběh 
krevní, ale zde produkují jed lehce vstřeba- 
telný, který organismus otravuje. Tento jed 
má podle dosavadních studií povahu f-u (při 
diftheríi, tetanu, choleře). Ale jest pravděpo- 
dobné, že i mikroby chorob prvé skupiny, 
jako uhláku, tuberkulosy a j., také látky po- 
vahy fermentativné vylučují, i Že fy skupiny 
prvé se liší intensitou účinku. Bližší viz při 
jednotlivých chorobách. Lit.: Gautier, Cours 
de chimie (1893); Kaýman, Uhlohydráty a 
glykosidy (1893); Gamaleia, Les poisons bac- 
teriens (1892 ; Martin, Chemie pathology of 
(líphth. Br. med, J. 1893; Kiihne, Erfahr. uber 
Albumosen u. Pept. (Z. f. Biol , 1892); Han- 
kin (Br. med. J., 1889); Kochovy publikace 
« i. Vis i Kvašení. c/i. 

F«rm«&tao« viz Ferment 

T«nil«Bt»rli (také fermeutacei, Pro^y- 
mUaé) přezdívali Latiníci Řekům, poněvadž 
užívali při svátosti oltářní nouze kvašeného 
chleba; za to nazývali fiekové Latiníky 
Azvmíty, poněvadž užívali chleba nekvase- 
oéhn. J'š. 

TwrmA slově obecné tekutina té vlast- 
ností, že jsouc na předměty natřena, na 
vzduchu usychá, ponechávajíc vazký zbytek, 
kterým se chrání natřený předmět před vli- 
vem povétrnosti. F. upravuje se jako roztok 
jakékoliv pryskyřice nebo nějaké smůly v lihu, 
benzinu, terpentinovém nebo ma.stném oleji. 
V stavitelství uŽívá se f-e k natírání dřevě- 
ných, plechových nebo železných součástí 
stavby v místech, kde se vyvinuje mnoho 
par, jako v kuchyních, koupelnách a pod. 
iPÍstnos^ech, i k natírání stěn. F-i přidává se 
vždy nějaké barvivo, které s ní tvoříc ferme- 
žovou barvu, řídi se obyčejně druhem látky. 
Při natírání jakýchkoliv porósních předmětů 
musi se za první podtěr užíti velmi řídké fer- 
meŽové barvy, zdí napouštějí se obyčejně nej- 



prve jen čistou f-í, načež se další barva v tónu 
nanáší. Natírání fa9ad f-í má sice tu dobrou 
vlastnost, že fa9ada může se vodou umyti, 
z ohledů architektonických však nehodí se 
k látce, z níž fasáda jest zhotovena, řka. 

F^rmler [-mié], franc, nájemce dvoru, 
statkář. F. général, f. du roi [- ženeral, 
• dy roa], nájemce generální důchodů králov- 
ských. 

F^nnOy krajské a okr. město v ital. prov. 
Ascoli-Piceno, 310 m n. m., na osamělém 
vrchu, 8 15.18a ob. (i88z, obec 18.383), sídlo 
arcibiskupa, dříve i university ; má gymnasium, 
lyceum, veř knihovnu, divadlo, kathedrálu, 
vystavěnou na základech pověstného chrámu 
Junony, biskupský kostel a 8 farních, staro- 
žitnou radnici ze XIV. stol. s bronz, sochou 
Sixta V., několik klášterů a značný obchod 
obilní. — Zde stávalo ant. Finnum Pieenum, 
od r. 264 př. Kr. římská kolonie, obnovená 
později od Augusta. R. 544 dobyl jí Totilas. 
Za Langobardů a Franků bylo hl. m. vévod- 
ství (Ducatus Firmanus), později marky (A/ar- 
chia Firmana), Přístavem F ma je 7 km vzdá- 
lené Porto San Giorgio na m. Jaderském 
(ant. Castellum Finnanum), také lázně moř- 
ské s hl. úřadem celním, kastellem a 3794 ob. 
(1881). 

Fermor Vilém Vilemovič, hrabě, ge- 
nerál ruský (* 1704 v Pleskově — f 1771 na 
statku blíže Smolenska). Vynikl r. 1736 při 
vzetí Očakova, r. 1746 jako ředitel staveb 
v Petrohradě a 175 1 jako vrchní velitel tamŽe 
a v Čuchonsku. Za války sedmileté velel arm. 
sboru, obdržel r. 1758 po Apraxinovi vrchní 
velení, opanoval Královec, bombardoval roku 
1758 Kostřín, byl však 25* srp. t. r. u Zorn- 
dorfu poražen. Na poč. r. 1759 zničil pruský 
sbor Wedellův u Kaye na Odře, byl povýšen 
do stavu hraběcího, ale před bitvou u Kunners- 
dorfu odevzdal vrchní velitelství Soltykovu. 
Od Kateřiny II. jmenován byl gener. guver- 
nérem ve Smolensku, kterého úřadu se r. 1768 
vzdal. 

Fennos«U«, Špan. město v prov. zámoř- 
ské, asi 7 km od hranic portugalských a řeky 
Duera, s 5395 ob. (1887) a starým zámkem. 

Fermoy I -oj], město corkského hrabství 
v Irsku, na Blackwateru, 29 km sev.-vých. od 
Corku, má velký římsko-katolický seminář, 
kostel, biskupskou residenci, dva kláštery a 
bohosloveckou koUej, kamenný most o 13 
obloucích z roku 1689 a 6721 obyvatelstva 
(1891, vedoucích obchod s hospodářskými 
plodinami. Na blízku jsou velké kasárny pro 
3000 mužů. 

Fem { F empass) f prtsmyV v se v. Tyrolsku, 
spojující údolí Loisachu (přít. Isary) s údolím 
hor. Innu. Nejvyšší bod jeho »Auf dem F.« 
leží 1210 m n. m. V jižní jeho Části nalézá se 
zámek Fernstein a jez. Pernsteinské 
( Fernsteinsee) se zříceninami Sigmundsburku. 
Ve středověku vedla tudy důležitá obchodní 
cesta z Benátek do Augšpurku. 

Femambiioo, město, viz Pernambuco. 

Femambak, též femambukové dřevo, 
viz Červené dřevo a Barevná dřeva. 



122 



Fernandez — Fernandez y Gonzalez. 



Femandes: 1) F. Joáo aúčastnil se r. 1446 
výpravy vyalané infantem Jindfichem pod ve- 
lením Antonia Gonzaleza. Výprava ta mdlá 
za účel výzkum záp. pobfežf afrického. Když 
výprava vrátila se do Portugalska, F. sám 
zfistal v Africe mezi domorodci při Rio d*Ouro, 
kteffž nazývali sami sebe Asanhadži. Tito 
zavlékli jej do vnitra země, oloupili jej o vSe> 
chen jeho majetek í fiat a učinili jej otrokem. 
Pozdéji získal si F. dfivéru a náklonnost jed- 
noho z náČelnfkfif jenž jej dal dopraviti zpét 
na pobfežf, kdež jej fifastnou náhodou pfi- 
byvSí portugalští plavci vyměnili za zajatého 
tuzemce. Vrátiv se potom do Portugalska, byl 
F. přijat infantem Jindřichem velmi milostivé 
a r. 1448 vyslán znovu do Afriky ve společ- 
nosti Diega Gilhomma, aby s obyvateli Me9aa 
ujednal smlouvu Sotva Že loď na místé svého 
určení přistála a F. na pevnou zemi vystou- 
pil, uchvátila loď bouře a zanesla ji do moře, 
tak že F. sám jediný na místé zflstal. O jeho 
dalSích osudech nic známo není. F. jest první 
ze středovékých evropských cestovatele, jenž 
vniknul do vnitra Afriky. Jeho zprávy, do- 
chované na dneSnf den, vyznamenávají se 
svojí spolehlivostí. 

2) F. Benito, míssionář a jazykozpytec 
Španělský v XVI. stol. PfisobiStém jeho bylo 
Mexiko, kdež vSak svým fanatickým zelo- 
tísmem puzen, neblaze proslul zničením staro- 
amerických nekropolí Cakaltonga, Čísahuatly 
a Ačiltly. Byl znamenitým znalcem domoro- 
dých nářečí mexických a zanechal tyto spisy: 
Arte en te*igua misteca (Mexiko, 1567—68); 
Doctrina cristiana en lengua misteca (t.. 1560 
až 1564 a 1568). V rukopisech pak: Algttuos 
modos de bien hablar en lengua chuchona de 
Cuextla huaca; Doctrina y oraciones y mora! 
cristiana en lengua de Tepu^culula ; Ěpistolas 
y Evangelios en lengua misteca. 

3) F. Juan, §pan. plavec v XVI. stol. Pla- 
vil se po delší dobu ve vodách jihoamer. 
R. 1 57 1 objevil ostrovy, kteréž nazvány jeho 
jménem. Ostrovy tyto jsou tím památný, že 
příhody skotského plavce Alexandra Selkirka, 
jenž na nejvétSím z ostrovů téch opuSt^n žil, 
poskytly anglickému spisovateli Defoeovi látku 
kjeho proslulému románu >Life and adven- 
tures of Robinson Crusoec. R. 1574 objevil 
F. ostrovy sv. Felixa a sv. Ambrože. R. 1576 
objevil daleko na západ od chilského pobřeží 
neznámé pobřeží rázu kontinentálního. Není 
však známo, zda jednalo se o Austrálií nebo 
o Nový Zealand. 

4) F. Lucas, dram. spis. špan.. pocházel 
ze Salamanky, kdež vydal r. 15 14 sbírku scén 
dramatických Farsasy eglogas al módo y estilo 
pastoril y castellano, v nichž napodobí způ- 
sob Juana de La Encína Ze fiesti scén jsou 
tři komického genru a tři autos. José Gal- 
lardo uveřejnil pak r. 1836 dotud nevydaný 
Diálogo para cantar fecho por L, F. sobre 
quién te hi\o Juan Pastor v >Criticonuc. Tamže 
je studie o F-ovi od Gallarda. 

6) F. Prospero, president costarický 
(* 1834 v San José — \ 1885). Nabyv důklad- 
ného vzdělání, věnoval se životu veřejnému 



a pojav sestru Guardiovu za manželku, po- 
máhal tomuto při revoluci 27. dub. 1870, načež 
jmenován byl od něho generálem. Po smrti 
Guardiové r. 1883 stal se presidentem a tu, 
chtěje v zemi zavésti pořádek a upraviti po* 
kleslé finance, zruftil v říjnu r. 1884 ústavu a 
vládl jako diktátor aŽ do konce života. 

F^mandes d« los Blos Ani^el, politik 
a spis. fipan. (* 1821 v Madridě — f 1879 
v Paříži\ vystudoval práva v Madridě a stal 
se tam advokátem. Jako politik byl smýfilenf 
příkře liberálního a protibourbonského, a vér- 
nost, s jakou na ném trval a je hájil, způso- 
bila mu mnoho útrap a Časti vyhnanství. Ve 
sněmu, do něhož byl ěastéji zvolen, byl nej- 
činnějším stoupencem vůdce pokrokové strany 
Olózagy, jehož životopis později vydal. F. při- 
spíval do četných listů a založil sám >Las 
Novedadas«, jejichž vliv po jednu dobu byl 
velmi mocný. Jeho brožura O todo ónada 
(1864) působila nemálo k pádu dynastie. V lé- 
tech 1868 — 1872 byl vyslancem v Lisabonu, 
R. 1876 po nastoupení Alfonsa XII. byv vypo- 
vězen, uchýlil se nejprve do Lisabonu, pak do 
Paříže, kde zemřel. Z jeho spisů kromě sbírky 
novell Tesoro de cuentos nvésti jest: A/ť mis- 
sion en Portugal (iSyj); La exposition detSyS 
a hlavně mohutný obraz politických zápasů 
špan., jejichž svědkem F. byl a jež seskupil 
kolem osoby Olózagovy. Estudio histórico de 
las luchas politicas en la Espaňa del siglo XIX 
(Madrid, 1880). 

Fmrnandes y Oonsalos: 1) F* y O. 
Manuel, básník a romanopisec fipan. (^* 1830 
v Seville — t 18S8 v Madridě), studoval práva 
v Grenadě, pak sloužil 7 let ve vojfitě. Poprvé 
vystoupil na veřejnost dramatem el Bastarda 
y el Rey (1849), násl. r. vydal Poesias, které 
hlavně svěžestí citu a živou obrazností vzbu- 
dily vzrušení a pozornost, které se dostalo 
i 2. svazku Poesias varias (1858^. V téže asi 
době vynikl dramaty Od Rodrigo de Uvař a 
Aventuras imperiales. Pohříchu později sešel 
s tohoto pole na pole románové a novellisti- 
cké, kde vzdav se snah uměleckých, hověl 
pouze dennímu vkusu širokých vrstev, staraje 
se o zajímavé spředení dějové, napínavý a 
rozčiluiící postup jeho, baroknost a nezvyk- 
lost intriky, dráždivé vystupňování bez pod- 
kladu psychologického. Obliba jeho u obecen* 
štva působila zhoubně ve mladší produkci lite- 
rární, která tak dlouho držena v područí čisté 
dějového a povrchního romantismu. I lepšf 
stránky nadání F-ova, zejm. jeho skutečná 
vloha vypravovatelská a smysl pro drama- 
tičnost vášně a citu, byly zduSeny touto hon- 
bou po píkantnostech a vzrušující nervosnostf 
práce. Látka nesčetných jeho prací románo- 
vých, povídkových a novellistických {Sovelas 
históricas] Tradiciones populares; Crónicas: 
Leyendas uacionales; Sfemorias aCuadros del 
natural a j.) je čerpána ze života a půdy ná- 
rodní. Bývají to zejm. lidové pověsti nebo 
dějepisné momenty, přirozeně dobrodružné a 
tajemné. Řemeslnost a mechaničnost převlá- 
dají v pracích F ových, zejm. ve starfiím a 
středním období jeho tvorby. Lepší jsou první 



Fernandez Guerra y Orbě — Fcrnando Póo. 



123 



práce, zejména El Coehtero de Stt Majestad; 
Lot MoHfies de$ las AlptQarrat; Martin Gil a j. 
Srv. De U Revilla, Obras (Madrid, 1883). 

S) F. y G. Francisco, současn}^ spiso- 
vatel Spán., je prof. aesthetiky na universitě 
madrídské, senátor a Člen akademie Spán. 
7. filosofických práci jeho uvésti jest: Las 
doctrinas del doctor ilum, FaUnondo Lullo 
(1870 -1872); z dějepisných: Establicimiento 
de loi Espaňoles y Foriugue\ts en las comar^ 
eas occidentaUs de África (1885); De los Mo- 
riscos que permauecieron en Espaňa despues 
de ta ejrpulshn decretada por řelipe ///(187Z) 
a El Mesianhmo israellt/t en la peninsula lbe 
rica a z aesthetických: De la Eszultura y Pin- 
tura entre los pueblos de ra\a semiti ca y sena- 
ladamente entre los judios y arabes (1872). F. 
y G* vyniká jmenovité v kulturních dějinách 
špan. Arabfi. 

VmrĎM3xám% Chierrm y Orb«: 1) F. O. 
y G. Auře li ano, dram. básník, kritik a děje- 
pisec špan. {* 1806 v Granadě); byl nejprve 
professorem dějepisu v Granadě, pak přelo- 
žen na universitu madrídskou pro cizí litera- 
tury a zároveň svěřeny mu rfizné úřady v mi- 
nisterstvě spravedlnosti. Psal básně i dramata 
{La hija de Cervantes), ale hlavní jeho práce 
náleieji literárním dějinám XVL a XVII. stol. 
Na tomto poli vyniká jeho kritické vydaní 
dčl Quevedových s dokladnou studií o bás- 
níkovi (1852^59, 2 sv.) a životopisné dílo 
i kritický rozbor prací Fr. de la Torre 
(1857). Kromě toho pěstoval i dějiny obecné 
a projevil i tu znamenité vzdělání i bystrý 
smysl kritický. Z děl jeho, sem spadajících, 
sluii uvésti: Sobre la conjuracion de Venecia 
ťft t6t8 (1856); Itinerarios de la Espaňa ro- 
mana (1862); El Rey D. Pedro de Castilla 
(s86d); D, Rodrigo y la Cava (1877); Caida 
Y ruino del imperio visigótico espaitol (1883). 
1ěL 1856 jmenován členem akademie špan., 
jejími tajemníkem je dosud. 

8) F. O. y G. Luis, dramatik a literární 
kritik špan.i bratr před. (* 1818 v Granadě), 
psa) dramata, však bez většího úspěchu ; vy- 
dal kriticky »Comedias< Augustina Moreta 
y Cavaňa a napsal výbornou studií Don Juan 
Huix de Alarcón y Mendo^a (1871) a zvolen 
tA to do Spán. akademie. 

FvmMldinAf hl. město hrab. Nassau ve 
Floridě (Spoj. Obce sev.-amer), na záp. bř. 
ostr. Amelie, naproti ústí Rio S. Mary, s 3207 
obyY« (1890). Sídlo katol. biskupa. Z bezpeč- 
ného a prostranného přístavu zdejšího pravi- 
delné spojení s Charlestonem, Savanah a New 
YorkeiD. Obchod dřívím, bavlnou a cukrem. 
Zdejií mořské lázně jsou pro mírné a zdravé 
podnebí po celý rok navštěvovány. 

F«niAndinúv proo«aa nazývá se zvláštní 
xpOaob upevAování barviv na látkách tím, že 
«e vlákna obarvená nebo potisknutá barvivem 
pokr^ají vrstvou kollodia. Způsob ten dal si 
Weií patentovati. 

FcnUAdo (špan., Ferdinand), biskup luc- 
•ký, provázel jako papežský legát krále Sig- 
monaa do Vratislavě, prohlásil tu dne 17. bř. 
1420 ve slavnostním shromáždění bullu pa* 



peže Martina V. >Omnium plasmatorís do- 
mini«, kterou hlásána byla proti Čechům kří- 
žová výprava, dal ve Slaném upáliti kněze a 
jednoho světského člověka, kteří se nechtěli 
odřeknouti kalicha, a vyjednával písemné 
s Pražany, zvláště o 4 artikulích pražských, 
ale zpCksobem takovým, že kromě společného 
rozmlouvání obou stran, při kterém však F. 
osobně nebyl, ničeho nedosáhl. 
Femando Voronha, též Fernao de N. 

Inoroftal, ostr. v již. Atlantském okeánu, ná- 
ežející ícu brazilskému státu Pernambuku, na 
3* 50' j. S., 32* 25' z. d., 350 lem na sev.-vých. 
od mysu San Roque. Ostrov, as 9 km dl., zkm 
šir., jest původu sopečného, složený hl. z če- 
diče, fonolithu a trachytu. Z kopčité a skali- 
sté půdy trčí fonolithový Pico do výše 332 m. 
Není tu říčky ani potoků, za to však dosti 
pramenů, a úrodná, červená půda dává 3 až 
4 žně do roka a rodí hl* kukuřici, mandiok, 
boby, bavlnu a ricinus. Zdravé podnebí vy- 
kazuje jen nepatrné kolísání teploty; střední 
roční teplota 26' C; zimní deště od ledna do 
června. F. N. jest osadou trestnickou a bývá 
zde mezi 2000 oby v. 1300 - 1500 deportova* 
ných. Jediná osada Remedios s pevností a věz- 
nicí. Na sev.-vých. nalézají se malé ostrůvky, 
obklíčené korálovými útesy, nesnadno pří- 
stupné. Ostrov byl s počátku zván Sao Foao, 
a teprve později obdržel jméno plavce, jenž 
jej r. 1503 objevil. 

Femando Fóo (portug. Femáo do Póo\ 
špan. ostrov v zátoce Biaferské, v hloubi .zá- 
livu Guínejského, při záp. Africe, 3* 12'— 3" 47* 
s. S., 1998^111' veliký s 25.000 obyv. (1887), 
vulkanický, prostoupený dvěma horskými 
pásmy, nad nimiž strmí dosud činná sopka 
Ciarence Pik Čili Pico Sta Isabel 2850 m, dle 
jiného měření 3365 m. Půda, četnými potoky 
a říčkami zavlsižovaná, skládá se z červeného 
jílu promíšeného zvětralou lávou, i jest celkem 
velmi úrodná, tak že i svahy^ pohoří až do 
% výšky porostlé jsou hustými lesy. Z rost- 
linstva daří se palmy, africký dub, dřevo ebe- 
nové, lignum vitae, dřevo to barvy žluté, ba- 
nány, kukuřice, rýže, kakao, kávovník, cu- 
krová třtina, tabák a bavlník. Podnebí však 
jest velmi nezdravé a pro Evropany záhubné; 
průměrná teplota roční jest 25*6 C, nejmír- 
nější bývá v měsících prosinci-únoru, nejne- 
zdravější v říjnu. Obyvatelé jsou Adijové čili 
Bubi. pleti žlutavé, olivové, na nízkém stupni 
vzdělání, velmi nečinní, obývající asi ve 40 
osadách a mluvící trojím nářečím. Ostrov ob- 
jeven byl r. 1469 nebo 1471 od Fernaa do 
Póo a nazván pro krásu svou Formosa 
(krásný), kteréž jméno později zaměněno bylo 
objevitelovým. V XVI. stol. zřídili tu Portu- 
galci osadu, která však záhy pro nezdravé 
podnebí zanikla. R. 1778 byl ostrov postou- 
pen Spanělům, ale ti opustili jej r. 1781, načež 
zůstal neobsazen, až r. 1827 Angličané se 
svolením Španělska založili tu město Ciarence- 
town, které od té doby jest hlavním městem, 
sídlem guvernéra a střed vývozu kakaa a pal- 
mového oleje. R. 1845 obsadili Španělé ostrov 
a užívali ho po nějakou dobu za místo depor- 



124 



Fcrnan NuSez — Fcrnkorn. 



tačnf; ale kolonisace se nezdařila, a nyof 
slouží ostrov za skladisko uhU pro anglické 
a německé lodi. Viz San Javier, Třes aňos 
en F. P. (Madridy 1875); Baumann, Die Tro- 
peninsel F. P. (Vídeň, z888}. 
. Feman Vaneš, mésto v Spán. provincii 
Cordobč, 25 km na jih od mČsta Cordoby, 
v úrodné krajině. R. 1887 Čítalo město F. 
5487 obyv. Stejnojmenná stanice železniční 
5 km na západ. Na blízku zámek vévod z Fer 
nan-Nuňezu. 

Feman Vas, též Fernand Vaz nebo 
jezero Nkomi, pobřežní laguna nebo spíSe 
aestuarium, utvořené nejjtžnějlím ramenem 
delty ř. Ogove a některými jinými řekami 
(zvláště Rembo), na pobřeží franc. osady Gá> 
búnu, v rovníkové Africe, mezi i — 2* j. S. Za 
plístě mohou se lodi dostati z moře do la- 
guny. Prozkoumal ji Du Chaillu, Aymes a j. 

Fenidorf, řeka v prus. vlád. obv. arnsber- 
ském, protéká lirokým údolím, v němž kvete 
železářství, a vtéká u Weidenavy do Stegy. 

Femel Jean, mathematik a lékař franc. 
(* 1497 v Clermontu — f 1558 v Paříži), stu- 
doval nejdříve s velkým úspěchem fečt klas- 
sické a filosofii, pak obíral se horlivě ma- 
thematikou i astronomií a konečně věnoval 
se lékařství. R. 1534 stal se velmi slaveným 
professorem lékařství na universitě pařížské 
a brzy potom osobním lékařem krále Jindři- 
cha II. Spisy jeho mathematicko astronomické 
jsou: Monalosphaerium sivé astrolabii genus 
etc. (Paříž, 1526); De pvoportionibus (t , 1528); 
Cosmotheoria seu de forma mundi et de cor- 
poribus coelest. libros duos complexa (t., 1528), 
dílo jeho nejznámější, v němž obsaženo jest 
zvláštní jeho měření velikosti země (viz Fer* 
nel(kv pokus), ač pravdě se podobá, že mě- 
ření to nebylo ve skutečnosti provedeno. — 
Ke spisům lékařským patří: De naturali arte 
medicinae libri septem (t., 1542); J>e abdith 
rerum causis librf duo (t., 1543) a souborný 
spis Universa medicína (t, I545» 14. vydání 
v Genevč, 1679). Spisy tyto, ve kterých věrně 
jeví se duch doby renaissanční, mají nyní 
cenu veskrze toliko historickou, ježta nejsou 
leč kompilacemi fysiologických , pathologt- 
ckých a therapeutických vědomostí autorfi 
řeckých, latinských a arabských; samostatná 
kritika v nich však schází. Ve spise Febrium 
curandarum methodus generalis (t., 1554) sna- 
žil se F. určiti sídla pro různé druhy ho- 
rečky. Srx, La 

Femelův pokas určiti velikost země- 
koule, jímž prof. Jean Fernel (v. t.) své 
doby obrátil na sebe obecnou pozornost, zá- 
ležel v tom. Že Fernel v Paříži zpíisobem 
velmi primitivním určiv výSku polární, šel se 
svým zvláštním strojem k severu, až po* 
lární výšky o i stupeň přibylo (u Amiensu\ 
Odtud se vrátil povozem zpátky do Paříže, 
při čemž jakýsi zvláštní přístroj počítal otáčky 
kola, z čehož se odvodila vzdálenost obou uve- 
dených bodů. Při tomto určení ovšem nutno 
bylo míti zření k zakřivení silníce a ke sklonu 
půdy. F. obdržel pro vzdálenost obou bodův 
17.024 otáček. Obvod kola obnášel 20 paříž- 



ských stop, byla by tedy délka i stupně ve 
směru poledníka 56.74679 tois. Jelikož r. 1668 
byla úřední délka i tois o 5'" kratší stano- 
vena, poopravil Lalande výše uvedenou délku 
stupně na 57.070 tois. Délka celého kvadrantu 
rovnala by se dle tohoto pokusu 10,010.800 m, 
což se vzhledem k velmi primitivnímu způ- 
sobu měření se skutečnosti dobře shoduje. Má, 

Femar viz Ledovce. 

FmrB«y-Voitair«, franc. kantoD. město 
v dep. Am, arr. Gex, aa i bod. od Genev- 
ského jezera, s 1222 ob. (1891)* Průmysl ka- 
menický, hodinářský a hrnčířský. ObHbené 
sídlo Voltairovo v 1. 1761—78. 

Fenlff Félicité a Théophiie, franc. 
reky ně (Fél. * 1770 v Mortagni — f 1841 
v Brusselu, Th. * 1775 v Cháteauz-rAbbaye 
u Mortagně — f 1819 v Brusselu), byly pů- 
vodu elsaského. Na jaře r. 1792, kdy vypukla 
válka mezi Rakouskem a Franci f, obyvatel* 
stvo dép. du Nord, v prvé řadě ohrožené, 
utvořilo dobrovolné sbo^ ochranné, mezi oéŽ 
se vmísily také sestry F-ovy a jimž brzy po- 
čaly veleti. Když pak Dumouriez cvičil jedno 
svoje oddělení v Šarvátkách a nepřítelem ne* 
daleko Mortagně, připojily se obé sestry k aé* 
mu a proslavily se záhy v celé armádě od- 
vahou. Dumouriez jejich příkladem rozplame- 
ftoval dobrovolníky. Jejich hrdinnosti rovnala 
se i mravnost jejich, jak dosvědčuje Dumou* 
riez ve svých pamětech. V záři 1792 táhly 
obě sestry s Dumouríezem proti Prusům za- 
bránit jim přechod přes Argonne, naČeŽ ná* 
sledovaly téhož generála na výpravě do Flan- 
der. V Nizozemí účastnily se bitev o Jemapp 
a Anderlechtu a vyznamenaly sé jmenovité 
vytrvalou zmužilostí u Nen%'ind. Nevědouce 
o zradě Dumouriezově, přešly a ním 5. dub. 
1793 do rak. tábora a nevinně od konventu 
vypovězeny jsou z Francie. Marné snažily se 
přesvědčiti konvent o svojí nevině. Odešly 
do Belgie, kdež se trpce protloukaly životem, 
až r. 1798 Félicité provdala se za belg. dů- 
stojníka Vandervallena, který přijal i mladší 
sestru do svého domu. Srv. Bonhomme, Cor* 
respondance tnédite de Th. F. (Paříž, 1873); 
Arthur Chuquet, Valmy (1887). 

Femits, poutnické místo ve štýr. okr. 
hejt. Štýrskohradeckém, 10 km jihových. od 
St. Hradce, na 1. bř. Múry, s 598 ob. (něm., 
1890). Gotický kostel zr. 1160, r. 1314 obno- 
vený, jest z nejkrásnějších celého Štýrska. 
S protějším Karlsdorfem spojena je F. mo- 
stem přes Múru. Na východ od vsi prostírá 
se Fernitzské pole (Femit^er Feld), kde 
několikráte bylo bojováno; zvláště známa 
bitva z roku 1538, kdy Katzianer porazil zde 
Turky pod Ibráhfmem pašou. 

Ferakom Anton Dominik, sochař a 
kovolijec něm. f* 1813 v Erfurtě — f 1878 
ve Vídni), vzdělal se v Mnichové za vedení 
Schwanthalerova a Stiglmayerova. Z této doby 
pochází jeho napodobení sochy ScMlíerovy 
dle Thorwaldsena pro ruského cara. R. 1840 
odebral se do Vídně, kdeŽ projevil nadživotní 
sochou Sv. Jiři \dpas(ciho s drakem tolik na- 
dání pro plastiku, Že svěřeno mu provedeni 



Ferhow — Ferraboscho. 



125 



obrovské jezdecké sochy arciku{\ete Karla na 
předhradí vídcAském. Byl za to jmenován ře- 
ditelem cis. slévárny a vyznamenán řádem 
sv. Leopolda. M(sto to zastával po několik let, 
al zštleU Z dalších jeho prací uvésti slušf: 
Řidky \ Nibelungu, Madonnu na Stfté katol. 
koatela fóthského u PeSti, fiest soch cisařův 
ttémeckjrch pro dóm ve Špýru, obrovského ha 
na památku padlých u AsprA, pomník Jela- 
čiČ&v v Záhřebe, pomník Resslův ve Vídni, 
jezdecký pomník prince Eugena, Práce jeho 
jsou geniální, přesahují však často meze pla- 
stiky. 

Feniow Karl Ludwig, umělecký kritik 
néra. (* 1763 v Blumenhagenu — f '808 ve 
Výmans), byl pomocníkem lékárnickým v Lu- 
bekUr kdež jal se studovati poesii a malířství. 
Verše jeho z této dobv nevynikají kromě 
pečlivé dikce určitým rázem. Většinou byly 
aveřejněny v Matthissonových a Haugových 
í Weissových »Anthologiíchc. Od r. 1788 žil 
v Ratzeburku, pak ve Výmaru a Jeně Zde 
seznámil se a Baggesenem, provázel ho do 
Itálie a pobyl tam osm let (1794—1802) a ze- 
jména v Římě studoval dějiny umění, aesthe- 
tiku a literaturu italskou. Tu také uzavřel 
dOvSmé přátelství s malířem Carstensem, jenž 
mu odkázal svoji uměleckou pozQstalost, která 
později přešla koupí na vévodu Karla Augu- 
sta Saskovýmarského. Po návratu z Itálie F. 
jmenován byl mimoř. prof. filosofie na univ. 
jenské a po dvou létech knihovníkem výmar- 
ské vévodkyně Amalie. Z jeho umělecko-kriti- 
ckých stadií jsou důležitější: Rómische Studien 
(1806-08, 3 sv.); životopis Carstensfiv (z8o6, 
nové vyd. 1867); Ober den Bildhauer Canova 
v. <f. U 'erke ( 1 8oÍ3) ; A riostos Lebeuslauf ( 1 809) ; 
Francesco Fetrarca (1808). Kromě toho vydal 
anthologií ital. poesie Raccolte di autoři clas- 
siei ítaliani (180^). Sebrané jeho spisy se ži- 
votopisnou studií vydala ve 2 sv. Joh. Scho- 
penhauerová (Lipsko, 1834). 

FmuSi ves v irské prov. Leinsterské (hrab- 
ství Wcxford), 8 500 ob. (1890). Bývala kdysi 
residencí králfi Leinsterských, anglik. a katol. 
biskupfi. Ještě dnes tu kathedrála a biskup- 
sko palác. Zámek a opatství v zříceninách. 

^•ro, slovenský tvar jména Ferdinand. 

F^rooe f-róčej, ital, divoce, rozbou- 
řeně, neklidně, značka přednesu hudeb- 
ního. 

FeroUa ^laneBsla Aubl., strom z řádu 
rdiovitých {Rosaceae), domovem v Guianě 
a Guadelupě. Husté, tvrdé a pevné dřevo 
jest barvy žlutočervené , lesku atlasového 
(dřevo atlasové, satinové, hedvábné nebo fcro* 
love, bois tatiné). Vyváží se do obchodu. Viz 
též Atlasové dřevo. Vskjr, 

Tmvolové dřevo viz Ferolia. 

Foronla byla staroitalská bohyně zemské 
úrody. U Sabinfi blíže místa Trebula Mu- 
tuesca byla slavná svatyně, i od Latinfi na- 
vštěvovaná; tam ctěna vedle Marta (s nímž 
společné jf byl zasvěcen datel, proto picus 
ÁfartitíSn picus Feronius) a konány každoročně 
o její slavnosti veliké trhy fpfivodně asi obilní). 
V území Volskfl u Tarraciny ctěna vedle 



Jova Anxura jako Juno Virgo; v jejím chrámě 
dalo se propouštěni otroků. Když tamní háj 
shořel a obrazy bohA měly býti odstraněny, 
háj prý se opět zazelenal. V Praeneste byla 
ctěna jako matka Erula, jenž v trojím těle 
maje trojí duši, byl od Euandra zabit na tři- 
kráte, y Římě, kamž se dostala od SabinQ, 
konána jí slavnost na poli Martově uprostřed 
listopadu. V Etrurii byl slavný chrám její na 
úpatí hory Soracte blíže Capeny, kdež ctěna 
vedle Apollóna Sorana; tam jí o slavnosti 
obětovány prvotiny obilí, a ctitelé její kráčeli 
přes řeřavý popel a uhlí bosi. Římské liber- 
tiny posílaly do toho chrámu dary. Dále ctěna 
v Umbrii, Aquileji, Istrii, Sardinii. Řekové jí 
nazývali 'Avd-ofpÓQog, ^iXoaté<pavog (a tak se 
vskutku na mincích rodu Petroniů vyškytá 
její hlava s věncem neb diadémem ve vlasech) 
a přirovnávali ji k Persefoně. klk, 

Feronia Corr., suchoplod, rostlinný rod 
z čeledi citroníkovitých (Aurautiaceae), 
s plochým 5díiným kalichem, pěti podlouhlými 
plátky a 10 tyčinkami prostými, nitek u zpo- 
diny rozšířených, huňatých a praSníkA po- 
dlouhlých. Mezi tyčinkami a pestíkem jest 
vyvýšený terČ. Bobule vícepouzdrá chová 
mnoho semen v dužnině houbovité. F. jest 
ztepilý strom, známý druhem F. elephautum 
Corrsa, s. tmavý; koruna jeho jest rozložená, 
ozbrojená na rozhách v trny zakrslými větév- 
kami. Roztroušené listy jsou vkloubené, licho- 
zpeřené. 5listeČné, lístkfl nejcelejších, elliptiČ- 
ných, lysých a lesklých; květy jsou v koneč- 
ných i úžlabíčkových latách; plody zvící 
pěsti mají žlutá semena. Koste ve Východní 
Indii na návrších a jest dúležit nejen slad- 
kými aromatickými bobulemi, ale i klovati- 
nou arabskému gummi podobnou a jako tmel 
do barev malířských užívanou. Déd. 

F. v zool. viz Pterostichus. 

Feroiila, planetoida objevená 29. května 
i86z Sattordem a Petersem v Clintonu 
U. S.; střední jasnost v opposici 11*2, průměr 
v kilom. 40; označení /^. Gs. 

FerrabosohQ [osko] Pietro (deLugano), 
italský stavitel, v Čechách činný (* 1512), 
byl od r. 1546 ve službách císařských, zprvu 
jako »Kriegsdienstmann und veldmaler< za 
měsíční plat 10 zl., kterýž mu později stále 
zvyšaván, až v 1. 1564—66 jako >pausuper- 
intendentc 59 zl. měsíčně dostával; potom byl 
dvorním stavitelem ve Vídni s platem 40 zl. 
měsíčně; r. 1556 povýšen za věrnou iiletou 
službu do stavu rytí)'ského. O přízni, které 
se u dvora těŠil, svědčí také dar z milosti 
2000 zl., který mu Rudolf II. r. 1576 vyplatiti 
dal. Přece však žádal r. 1572 město Como 
ještě o přijetí za občana. R. 1588 byl na svou 
žádost ve stáří 76 let dán na odpočinek 
s ročním platem 100 zl., a jeho nástupcem 
v úřadě dvorního stavitele ve Vídni jmenován 
pražský stavitel Jan Gargioli. Velice rozsáhlá 
a rozmanitá byla činnost F-va při stavbách, 
zvláště pevnostních a zámeckých, v Rábu, 
PreŠpurku, Komárně, Kaniši, Štýr. Hradci, 
v Praze a zvláště ve Vídni, kde měl stálý 



126 



Ferracína — Fcrrara. 



Bvflj příbytek. Do Prahy často dojíŽdél za 
pffčinou četných staveb císařských, zvláltč 
pro přestavbu hradu pražského. Také při pro- 
vedení náhrobku císaře Maximiliána I. v InS- 
pruku byl r. 1559 radou nápomocen, kdežto 
o 6 let pozdéji nařízeno mu zhotoviti regu- 
lační plán stavební pro mésto Goríci. O jeho 
mnohostranné činnosti svédčí též stavba ví- 
deřiského kláštera klarisek z r» 1582. O F-vi 
a zvláSté o Rtavbé letohrádku královny Anny 
čili Belvederu viz Čechy (stavitelství, str. 408) 
a Paolo della Stella. Velmi Četné archi- 
valní zprávy o něm poskytuje >Jahrbuch der 
Kunsthist. Sammlungen des AUerh. Kaiser- 
hauses*. 

Ferraolna |-Čína1 čili Ferracíno Bárto- 
lomeo, strojník ital., samouk (* 1692 v So- 
lagui v prov. vicenzské -r + 1777 t.), řezal 
v horách prkna a chtéje se zbýti namáhavé 
práce, hledél sestaviti stroj, jenž by práci tu 
sám konal, a skutečné vynalezl pilu hnanou 
vétrem, ačkoliv nemel žádného Školního vzdé- 
láni. Vynalezl pak i jiné dfimyslné stroje, 
čímž získal si značné povésti, takže různé 
obce svéřily mu dosti důležité práce. Tak 
vystavěl zejména most v Bassané, sestrojil 
hodiny pro namésti sv. Marka v Benátkách, 
vynalezl zvláStní hydraulický stroj a j. Srv. 
Fr. Memmo, Vita e machine di B.-F. (Be- 
nátky, 1754). 

Ferradlnl Antonio, hud. skladatel ital 
XVIII stol., znamenitý kontrapunktista, rodem 
Neapolan. Gerber o ném zaznamenal, že jeho 
církevní a divadelní skladby byly velmi oblí- 
beny. Také v Anglii byl api dobře znám; 
aftpoA r 1764 bylo tam provozováno pasticcio 
obsahující jeho skladby vedle komposic Has- 
seho, londýnského Bacha a j. Zajisté již velmi 
mlád opustil svou vlasf a dostal se posléze 
(1748) do Prahy, kde stal se váženým kapel- 
ním mistrem. Ale přes to straně se více a 
více světa až i nouzí strádal. Při tom zOstal 
věren umění a jeSté krátce před svou smrtí 
(f 1779 ve Vlašském špitále na Malé straně) 
složil Stahat mater ^ jež později byvši provo- 
zováno, pro svou originálnost došlo pochvaly 
a také tiskem bylo vydáno (v Praze u Hraby, 
1781). V Píčově >Repertoriu« pro varhaníky 
nalézá se jeho Čtverozpěv Tenebrae factae 
šunt. 

Ferrado, stará pozemková a obilní míra 
Špan., hlavně v Galicii (zde f. de Nedá); 
jako čtvereční míra rovnal se f. 625 až 
900 čtv. varám (Spán. loket), což je 4'367 až 
é-395 arfi; jako obilní míra dělil se ve 24 cu- 
artillů a = /^ fancgy. 

Ferráhábád (obydlí Šťastných), město 
v severní Pcrsii, v prov. Mázanderánu, při 
vtoku pobřežní říčky Tedženu do Kaspického 
moře, asi 30 km severových. od BalferúSe. 
Čítá asi 1000 ob. Nedaleko rozvaliny velkého 
2^mku, oblíbeného sídla šahá Abbasa, jenž 
zde f r. 1628. 

. Ferrai Eugenio, filolog ital. {* 1833 
v Arezze). Studoval na lyceu v Montepulciano 
a na universitě v Pise. R. 1853 stal se prof. 
fečtiny na lyceu ve Florencii, 1859 na univ. 



sienské, 1865 povolán do ministerstva vyučo- 
vání. Po pádu Bertiové 1&66 podnikl studijní 
cestu do Německa. Nyní jest prof. fecké lite- 
ratury a archaeologie na universitě padov- 
■ké. F. spracoval italsky Ditbnerovu řeckou 
grammatiku (Florencie, 1856), a O. MiiHerovy 
dějiny řecké literatury (t., 1858-59, 2 d.), vy- 
dal 8 ital. kommentářem Xenofóntovy Paměti 
(Prato, 1863—65); SofoMeova Fiioktéta (tam- 
též, 1865 : Platónovu Apologii a Lysiovy řeči 
proti Eratosthenovi a Agoratovi (Turin, 1886); 
mimo to sepsal řadu pojednání, týkajících se 
Isokrata, Platóna a Aristotela. Nyní vydává 
ital. překlad Platónových rozmluv (Padova, 
1873 nn.). Vý-, 

Ferramolino Antonio, vojen, stavitel 
(^ v Bergamu). sloužil cís. Karlu V. ve válce 
proti Chaireddinu Barbarossovi v moři Středo* 
zemním. F.. poslán byv 1538 cis admirálem 
Andreem Doriou, opevnil na pobřeží Chaired- 
dinem ohrožovaném z Kotoru do Dubrovníka 
toto město, zvláště tvrz Menčetičevu, a vysta- 
věl za čtyři měsíce nové hradby pod vrchem 
Bergatou k ochraně přístavu, začež od senátu 
Dubrovnického bohatě obdarován. 

Ferrand [feran|:l) F Antoine Fran^., 
hrabě, spisovatel a státník franc. (^ 1751 v Pa- 
říži — I 1825), za revoluce vystěhoval se 
z Francie a teprve za restaurace vstoupil ve 
veřejný život jako pair a gen. ředitel pošt. 
Napsal: Vesprit de Vhistoire (Paříž, 1802, 
2 sv.); Tíiéovie des révolutions (t., 18 17, 4 sv.); 
Histoire des trois démembratious de la Polofne 
(t., 1820, 3 sv.) a j. 

2) F. Eduard, pseudonym, viz Schul z 
Eduard. 

Ferrandlna, město v již. Itálii, prov, po* 
tenzské, kraji materském, poblíž pravého bř. 
Hasenta, 481 m n. m., na dráze neapolsko- 
brindiské, se 71x7 obyv. (1881, obec 7545H 
mezi nimiž něco Albancfi. Pěstování vína a 
oliv. Založ. r. 1491 od obyv. městečka Uggi- 
ana, zemětřesením zbořeného. 

Ferrandus Fnl^^eiitlua [ cius], viz Ful- 
gentius 2). 

Ferrara, hlavní město italské prov. fer- 
rarské v Emilii, nad ramenem Pádu (Podi 
Ferrara)^ 28 km od moře Jaderského a jen 
2*4 m nad hladinou jeho, v nížině vcleúrodné, 
však nezdravé, při dráze z Padovy do Flo- 
rencie, sídlo arcibiskupa, prefekta, obchodní 
komory a university. R. 188 1 čítalo s před- 
městími 30.700 ob. (jako obec 85.000, r. 1892). 
Má lyceum, gymnasium. Školu hudební, tech- 
nickou a j. Jest z nejpěknějších a po Turínu 
nejpravidelněji stavěné město sev. Itálie. 
Opevněno jest hradbami a baštami, má čita- 
dellu a velikou zbrojnici. Corso 3000 krokfi 
dlouhé protíná je od brány Padské (fbr/a Pú) 
až ke bráně mořské 'Porta Afate), Ulice jsou 
široké a dobře dlážděny. Z náměstí vynikají 
Ariostovo {Pia^^a Áriostea\ s pomníkem bá*;- 
nika Ariosta a náměstí Tržní (P, dcl Sfercato), 
Z kostelů nejpamátnější jsou: á) kathedráta 
s velkolepým průčelím ve slohu lombardském, 
pochází ze stol. XII., zdobená obrazy od Garn* 
fala, Guercina a j., jakož i znamenitými ozdo* 



Ferrara — Ferrari. 



127 



bami a figurami bronzovými od Nice. a Giov. 
Baroncellfi a j., b) kostel sv. Františka ve slohu 
rtnaisaančnifli ze stol. XIV. (stavitel Pietro 
Benvenuti) s freskami Garofalovými, s hrob- 
kami rodu Estenského se Šestnácterou ozvé- 
ooQ pod druhou kupolí stfední lodi, c) staro* 
bylý kostel sv. Jiři před branou Římskou (byl 
ai do r. 1 135 kathedrálou), v nimž papež 
Eugen IV. r. 1438 u přítomnosti císaře by- 
zantského Jana Palaeologa za příčinou slou- 
čení církve řecké 8 církví latinskou zahájil 
koncilium. Z budov světských vynikají: a) Ca- 
stello, palác někdejších vévod ferrarských, 
ohromná to stavba ve slohu gotickém se 
4 mohutnými věžemi. Zde miloval a trpěl 
Tatso, zde básnili Ariosto a Guarini, Michal 
Angelo tu býval hostem a Dosso Dossi tu 
trořil proslavené svoje obrazy a fresky. Zde 
vSak byla i straSná vězení, zde nr.arkrabé 
Mikuláš III. z Este ve vazbě držel nevěrnou 
manželku svoji Parisinu Malatestovu a svůdce 
jejího, nemanželského syna svého Huga, jež 
pak dne 21. května 1425 dal odpraviti. Udá- 
lost tato poskytla Byronovi látku k básni 
>Parisina«. b) Palác de' Diamanti, ve slohu 
renaissančn(m, dostavěný r. 1567 (stav. Bia- 
cio Rosetti) 8 městskou obrazárnou, ve které 
pfedevším zastoupena škola ferrarská, jejíž 
předními ozdobami byli vzpomenutí již Garo- 
fdo a Dosso Dossi. c) Palác del Paradiso 
ze stol. XIV., nyní universita (Studio Pit- 
Hico). Tato má 3 fakulty: právnickou, lékař- 
skou a mathematickou a jest při ní bohatá 
sbírka mincí, latinských a řeckých nápisův a 
starožitností, botanická zahrada, kabinet fysi- 
kálaí, meteorologická stanice a velkolepá 
knihovna (asi 100.000 sv., iioo rukopisů, 
mezi nimiž autografy Tassovy, Ariostovy, 
Guaríniovy, mnoho vzácných inkunabuíí, 
drahocenné kancionály ze stol. XIII — XVI. 
s výtečnými miniaturami), d) Palác Bevilacqua 
s portikem o 15 mramororých sloupech, e) pa- 
lic Zatti (Rondinelli) s 22 arkádami, f) palác 
Roverellfiv a blíže něho Špitál sv. Anny, kde 
dosud kobka, v níž Tasso držán byl ve vazbě, 
e) dfim AríostOv, r. 181 1 od obce zakoupený, 
v němž pracovna básníkova dobře jest zacho- 
vána, h) palác ScrofAv (nyní Betrami-Calca- 
^ni) v ušlechtilém slohu renaissančním, jako 
skoro všecky paláce ostatní. — F. slula za 
starověku Forum Alieuí, ve středověku nále- 
žela k Exarchátu, pak ke Státu církevnímu, 
potom zase k panství markraběte Bnnifacia 
a dcery jeho, >veliké hraběnky* Mathildy. 
Záhy dosáhla samosprávy, byla Členem Ligy 
Lombardské proti Bedřichu Rudovousovi. 
Přidržela 9c však císaře Bedřicha II. v boji 
proti Řehoři IX. Tehdy Guelfové tam potla- 
čeni, vůdce jejich Azzo d*Este vy puzen a 
r čelo města postaven Ghibellin , výtečný 
Salinguerra. Tento však r. 1240 pomocí Be- 
citČanfi na obchodní rozkvět F-ry nevrazí* 
cích přemožen a zajat, načež EstenStí znova 
nad městem se uvázali ve vládu, ve které se 
také již udrieli. Největšího lesku a blahobytu 
dospěla F. xm. posledního panovníka esten- 
Aého, Alfonsa II. Í1558— í597)« příznivce 



Tasso va a Guariniova, čítajíc tehdy přes 
100.000 ob. Po smrti Alfonsově papež Kli- 
ment VIII. ji připojil ke Státu církevnímu. 
Proti tomu však vzbouřila se r. 1848 i pod- 
robena toliko pomocí Rakušanů. R. 1859 P^ 
bitvě u Solferina povstala znova i připojena 
potom ke království italskému. Z rodákfl fer- 
rarských vynikli najmě Savonarola ("^ 1452) 
a Guarini (* 1537). Sra. 

Ferrara: li F. Francesco, státník ital. 
(* 1810 v Palermě), stal se r. 1834 ředitelem 
statistické kanceláře sicilské a založil tu 
»Giornale di statisticac. Pro liberální smý- 
šlení své a pro snahy zjednati Sicílii neod- 
vislost byl r. 1847 uvězněn, ale po roce pro- 
puštěn a jmenován členem provisorní vlády. 
Po potlačení revoluce odešel do Turina, stal 
se tu professorem polit, hospodářství na uni- 
'versitě, později v Pise, r. 1867 finančním mi- 
nistrem a 1868 ředitelem král. vyšší obchodní 
školy v Benátkách. Vydal ; Jmportan\a delC 
economia poUtica (Turin, 1849); Riblioteca 
deW economista (t., 1850— 1868, 27 sv.) a sou- 
bor stati st. pojednání Anuali di statistica 
(Řím, 1890). 

2) F. Vincente, spisovatel ital. (* 1864 
v Capui , bydlí střídavě v Miláně a Neapoli. 
Záhy věnoval se novinářství a byl i dopiso- 
vatelem cizích listů, zejm anglických a franc. 
V Římě vedl nějaký čas list »Aroldo«, v Nea- 
poli »Cronaca Azzurrac a »11 Becchinoc. F. 
vynikl svědomitě psanými referáty o výsta- 
vách, uměleckými kronikami a filosof, konfe- 
rencemi Napsal také několik divadelních 
kusů a řadu novell, svěží studie Paris et les 
Parisiens (franc.) a objemnější studii o Belgii 
'ital., 1889). F. je též pilným překladatelem, 

Ferrari: 1) F. Gaudenzio, malíř ital. 
(* 1481 ve Valduggie — f 1545—47 v Miláně). 
Vzdělával se, jak se zdá, nejprve u Girolama 
Giovenona ve Vercellech, ale pak podlehl 
vlivu Peruginovu a ještě více vlivu Lionarda 
da Vinci, Luiniho a Raffaela. V jeho slohu 
pozoruje se vývoj od tradice renaissanční 
k větší volnosti a lehčímu provedení; zbyla li 
mu ze starší fase náklonnost k mysticismu, 
jenž zabíhá někdy až v sentimentálnost a 
mdlou unylost, jakož i častá přeplněnost kom- 
posice, projevuje se jeho vlastní vloha v sil- 
ném naturalismu a v podivuhodné procítěno- 
sti Kostely sev. Itálie oplývají jeho malbami. 
Z maleb oltářních uvádějí se oltářní desky 
v Aroně, v Novaře, ve Varallu (Zasnoubeni 
sv, Kateřiny), ve Vercellech, v Turině, nejpro- 
slulejší v Canobbiu (Kristus nesoucí kH{), ve 
Breřc (Mučennictvi sv. Kateřiny) a j. Ještě vol- 
něji a živéji vystupuje umění F-ovo v četných 
freskách z různých dob jeho tvoření, jako 
jsou fresky ve Varallu v kostele S. Maria delle 
Grazie (Obřezáni Krista, Kristus meii učenci 
v chrámě, Utrpení Kristovo a j.), na Sagro Monte, 
ve Vercellech (Osvíceni sv, ^fagdaleny, UkřUo- 
vání Krista, Nanebevzetí Panny Marie a j.), 
v poutníčkem chrámě u Saronna atd. K F-mu 
přimkla se celá škola, jejíž předními stoupenci 
jsou Gluseppe di Amadeo Giovenone, Bernar- 
dino Latino a G. B. della Červa. red. 



128 



Ferrari. 



2) F. Benedetto, básník a skladatel 
operni, též virtuos na theorbu, odkudž »drlla 
Tiorba« zván (* 1597 v Reggiu — f 168 1 
v Modeně). Získav vzdélání hudebního v ŘfmČ, 
by] záhy Členem dvorní kapely v Modeně, 
potom ve Vídni, v 1. 1653—62 by! dvorním 
kapelníkem v Modeně, kteréž místo po laleté 
přestávce r. 1674 opětně nastoupil. Prvou 
operou F>ovou byla Aiidromeda; jinak však 
nelze náležitý soud o F-ovi jako skladateli 
vysloviti, ano nepodařilo se badatelům dosud 
práce jeho odhaliti. O F-ovi jako básníku a 
hlavně jako librettistovi jest soud dnes ustá* 
len ; pohříchu náleží tvorba jeho právě v onu 
neblahou dobu, kdy při snaze po vzkříSení 
hudebního dramatu antického reformou flo- 
rencskou ústupky, jež činěny byly Širokým 
vrstvám obecenstva, vedly ke hrubému roz- 
poru mezi látkou antickou a její spracová- 
ním. Anachronismy, lokalisování antického 
děje zpflsobem odpovídajícím tehdejším po- 
měrflm politickým i společensk3'-m v Itálii, 
komické, fraškovité figury, časové, opepřené 
vtipy atd. charakterisují básnický podklad 
tehdejších oper. F. s Faustinim zahájil tento 
směr; šašek uveden v operu právě jím. Tím 
arci nijak nepozbývá F. svého významu dějin- 
ného. Str. 

3) F. Jacopo Gotifredo, skladatel a 
klavírní virtuos ital. (* 1759 v Roveredě — 
1 1842 v Londýně). Vzdělav se v Neapoli, stal 
se záhy pianistou Marie Antoinetty v Paříži 
a při ThéátreFeydeau. Později za vzmáhající 
se revoluce vzdálil se z Paříže a usadil se 
trvale v Londýně, kdež potom s úspěchem pO- 
sobil, jmenovitě jako učitel zpěvu. Napsal 
četné skladby pro klavír, harfu, flétnu, dále 
opery La vťlanella rapita, La dáma di spirito 
a j. a některá díla literární, Školu zpěvu 
Studio di Musica pvatica e teorica a j. Str, 

4) F. Bartolomeo, sochař ital. (• 1780 
v Marostice — f 1844 v Benátkách). Byl žákem 
svého strýce Giov. Ferrari-Torrettiho (f 1826 
v Benátkách), prvního učitele slavného Ca- 
novy, a dovršil své vzdělání ve Florencii. 
Provedl značný poČet soch, náhrobků a j. ve 
Ferraře, Padově a zejm. v Benátkách. Z prací 
jeho zasluhují přede všemi býti uvedeny: 
krásná Pieta z bronzu dle Canovova vzoru 
(v Possagnu ve chrámě od Canovy založe- 
ném), pak oprava okřídleného Iva benátského 
(1815), poprsí Františka Josefa I. v arsenálu 
benátském, ozdoby hlavního oltáře v kostele 
sv. Marka, jakož i postavy na náhrobku Ca- 
novově v S. Maria dei Frari (obé v Benát- 
kách). 

6) F. L u i gi, sochař ital., syn před. (* 181 1 
v Benátkách). Vzdělával se návodem sv^ho 
otce, a to v duchu i slohu Canovově, a náleží 
k umělcům, již pracovali na pomníku téhož 
mistra ve Frari*, později stal se professorem 
na akademii v Benátkách. Z krásných jeho 
děl uvádíme: Laokoon^ v novém, od anti 
ckého provedení téhož předmětu rozdílném 
pojmutí; Endy'mÍQn\ Početí P. Marie^ Nym^a 
a Melancholie, dvě sedící postavy z mra- 
moru; David a Goliáš; socha Marka Pola\ 



poprsí Danteovo a Raffaelovo; Dívka modiicí 
f€ nad hrobem otcopým; Xeptnnosi krmící 
ptáka a j. red. 

6) F. Gtuseppe, filosof a dějepisec ital. 
(* 1812 v Miláně — f 1876 v ftímě), povýšen 
v Pavii na doktora práv. R. 1835 vydal 
v »Bibl. ital.c kritický spis Mentě di Gian 
Dom. Romagnosi a v 1. 1836— 1S37 sebraná 
díla Vtcova ^6 sv.), k nimž připojil studii 
Mentě di Giambattista Vteo, R. 1837 odešel 
do Francie, kdež vydal Vico et Vítalie (Pa- 
říž, 1839), A ''• 1^4^ s^^l ^ V^^^' literatury 
na kolleji rochefortské, která mu však brzy 
zase odňata pro jeho snahy socialistické. 
Před tím uveřejnil filosof, these De Verreur 
a De religionis Campanellae opinionibus, které 
obrátily na něho pozornost V. Cousina. 
R. 1842 povolán za zástupce abbéa Boutina 
na univ. štrasburskou, odkud však zase brzy 
vypuzen ultramontány , kteří citát z jeho 
přednášek (běželo o místo z Platonovy Re- 
publiky o společenství statků a žen) vydá- 
vali za vlastní jeho výrok. Na obranu vydal 
F. r. 1842 filos.sociologickou studii Idées sur 
la politique de Platon et ďAristote, Zatím pra- 
coval na politických a literárních studiích 
soudobého ruchu italského, které uveřejňoval 
v »Revue d. D. Mondesc a 9 Revue indép.«, 
jimiž buzen zájem franc. Čtenářstva pro po- 
měry italské. R. 1847 vydal Essai sur le prin» 
Cípe et les limit es de I a phtlosophie de Vhistoire, 
R. 1848 propůjčena mu znova kathedra filo- 
sofie ve Štrasburku, ale F. odešel brzy do 
Bourjres; než i tu brzy sesazen pro řeč proti 
výpravě římské. Pamflet Les philosophes sála- 
riés znepřátelil jej se světem professorským. 
F. obrátil se pak hlavně k filosofii dějin a 
uveřejnil v té době: Macchiaveljuge des révo- 
lutions de uotre temp$ (1849): La Federa\ione 
repubblicana (1851); La Filosojia della rivolu- 
lione (1851); L' /talia dopo il colpo di Stato 
(1852); Histoire de Révolutions ďítalie (1858, 
4 sv.). R. 1859 povolal F-ho do Itálie, kdež 
účastnil se odtud Činně politiky, zejm. jako od- 
půrce sjednocovacích snah Cavourových. jsa 
zásadným federalistou. Jako politik nedosáhl 
však F. zvláštního vlivu, ačkoliv byl výborný 
řečník a ohnivý polemista. Po celý život zů- 
stal F. oddán Francii a její kultuře a Šiřite- 
lem duševní i politické vzájemnosti Itálie 
s Francií. V přátelském svazku stál zejm. 
s Proudhonem, který působil v nejednom 
směru i na jeho ponětí nlosofícká a politická. 
Z jiných pozdějších pr^ci F-ho uvésti jest: 
Histoire de la raison d*État (1860); La China 
e TEuropa (1867); Cor$o sugli scrittori poli- 
tici ital. (1862 -1863); Teoria dei periodi po' 
litici (1874). Před smrtí svou připravoval 
knihu Aritmetiea nell* istoria, v niž chtěl 
ciframi dokázati deterministní ponětí rozvoje 
dějinného. Jako filosof jde F. po stopách Ro- 
magnosiho a Vicona a zastupuje filosofickou 
skepsi, nedůvěru v nadsmyslnost pojmovou 
i jevovou, přilnutí k loi?ickému realismu. 
Srv. Mazzoleni Gius. F. (Milán, 1877 a Wer- 
ner, Die ital. Philosophie dcs XIX Jahrh , 
3 sv. (Vídeň, 1885). Sld. 



Fcrraria — Fcrraris. 



129 



7) F. Paolo, ital. dramatik (* 1822 v Mo- 
dcné — + 1889 v Miláne), studoval práva, pak 
vinoval se Činnosti dramatické. R. 1860 jme- 
nován profeasorem déjin v Modené, později 
na akademii vědeckoliterárnf v Miláně. První 
veselohru složil r. 1847 Bartolommeo Cal^o- 
lajoy ale pověst založila mu teprve druhá jeho 
práce Goldoni e le sne sedici commedie (1852^ 
která hrána skoro po celé Itálii. Úspěchu 
podobného dostihla z pozd. prací F-ových 
jc*tě Pařím e la satira (1857 , ačkoliv oblí- 
benost jeho v obecenst\'U italském byla vždy 
veliká. Z přečetných komedií a dramat jeho 
stftjte zde: // tartufo iroderno\ Dante a Ve- 
roKif ; // duello; II Snicidio; Gli Amici rivali; 
Cause ed effetti; Gli Uornini sérii; II ridicolo. 
Dram. práce F-ovyjsou obratné sestrojovány a 
mnohdy i bystře pozorovány; jeť F. učněm 
dramatické mechaniky francouzské. Moder- 
nímu diváku vadí slabý jeho zájem pro du- 
Sevní svět, pro psychologickou pitvu osob 
a éthické záhady; neboť pozornost F ho od- 
náší se skoro výlučné ke vnější, formální 
stránce hry. V Čechách známy jsou z kome- 
dií Fových Difě dámy a Sebevrah. Jeho Opere 
dramwatiche vySly ve 14 sv. v 1. 1877- 1880. 
Životopisnou studii o Fovi sepsal L. Fortis 
(Milán. 1889). 

8) F. Carlotta, básnířka a hud. sklada- 
telka ital. (^ 1840 v Lodi), žije v Broccain- 
dossu u Bologne. Literární Činnost F-ové 
je obsažná: psalať vedle vlastní lyriky, elegií, 
příležitostných básní a j. i melodramata, dra- 
mata, povídky a men.^í kusy prosou. Celé 
literární dílo F-ové vyélo sebráno ve 4 sv. 
a předmluvou senátora Siotta-Pintora, v létech 
1857— 1685. Po vydání těchto svazků uvcřei- 
nila F-ová jeSté následující práce: San Fi- 
íippo Bem^i, ottave (1885), 3. vyd. básně 
Dante Alighieri (1888) a Nttove Liriche (18H9). 
Jako hud. skladatelka napsala opery Ugo a 
Eleonora ďArborea a mSi. Viz též Vrchlický, 
Poesie ital. n. d., str. 277. 

9) F. Sever i no, básník, kritik a učenec 
ital. ;* 1856 v Alberiné u Bologně), studoval 
filologii ve Florencii, kdež dosáhl doktorského 
titulu, a professoroval pak v několika italských 
městech, naposledy v Modeně. R, 1876 vydal 
F» první lyrickou knihu Sibi suis a pracoval se 
svými soudruhy na revui »I Goliardi«. R. 1882 
vyšel jeho // Mago, literární satira v širo- 
kém rámci lyrickém a fantastickém; Bordaťmi 
(1885); Secondo libro dei Bordatim(iSS6)SL Versi 
{1892). ]ako básník je F. z nejvýraznějších 
hlav mladé generace italsk^^ch básníkfi, kteří 
vyrostli pod obrodným vlivem poesie Car- 
ducciho. Prudkost citová, Široký rozhled ňlo- 
'•ofický, dokladné vzdělání, hlavně kulturně 
historické, případnost nálady a přečasto bo- 
jovná bujnost označují poesii F-ovu. Lite- 
rárnékritická a dějepisecká Činnost jeho 
věnována jest hlavně dějinám lidové poesie 
ital. a kritickým vydáním textfl klassických 
básníkfi domácích: Torquata Tassa a Uga 
Foscola. Uvésti jest následující práce: Biblio- 
teca di leiter, popolare (1882), sbírka materi- 
alií k dějinám lidové poeíie italské XIV. ai 

OaOv Slovník Naučný, tv. XX. 3 '9 1894. 



XVI Stol.; // Contrasto delta Bianca e dellc, 
Bruna (1885); Docnmenti per servire alV istoria 
della poesia semipopolare cittadinesca in Itatia 
nei s. XVI.^XVIL (1887); Gabr, Chiabrera 
e la Corona d* Apollo (1888); G. Chiabrera 
e le raccolte delle sue rime da lui medesimo 
ord inate {1S8S); L Incatenatura del Biancliino, 
nuove ricerche (1888). F. uveřejnil také sva- 
zek literárních polemik a satir; A proposito 
di Olimpo di Sasso-ferrato. Srv. G. Mazzoni, 
Poeti giovani (i885). Sld. 

Ferraxla L., rod rostlin z řádu kosatco^ 
vitých {Iridaceae), asi 6 druhů, na Kapu do- 
mácích, z nichž některé se pěstují. Také sem 
někdy kladou druh Jtgridia Pavonia L. (viz 
tamže). Vskj", 

FerrarLi: 1) F. Josef, hrabě, polní mar- 
šál císařský (* 1726 v Luneville — f 1814 ve 
Vídni ^. Vyznamenal se r. 1742 u Čáslavě, kde 
byl těžce raněn; vzal r. 1758 u Hochkirchu 
v čele pluku svého nejsilnější nepřátelskou 
batterii o 36 dělech a rozhodl tak vítězství 
dne. Za to obdržel řád Marie Terezie, byl 
povýšen za generála a r. 1775 jmenován gu- 
vernérem v Termondř, těše se veliké důvěře 
cis. Josefa II. V první válce koaliční vyzna- 
menal se u Estreuxu a při vzetí Valenciennu, 
načež r. 1793 jmenován byl místopředsedou 
nejvyšší vojenské rady dvorské a r. 1807 pol- 
ním maršálem. Vypracoval mapu Carte des 
PayS'Bas autrichienues, du Brabant, dti Duché 
de Luxembourg etc. (1777 o 25 listech), která 
dokonalým svým provedením náleží k nejlep- 
ším kartouranckým pracím té doby. Císař 
František I dovolil zeti F-ovu, hraběti Zi- 
chymu,že přijati směl ku svému jménu i jméno 
svého tchána. 

2) F. Amalia, tanečnice italská (^ 1830 
ve Vogheře), vystoupivši poprvé v mi.'ánském 
divadle de la Scala (1844), hned byla přijata 
k divadlu San Carlo v Neapoli, kdež velmi se 
líbila a kdež vystoupila v četných balletech 
pro ni zvláště složených, tak v »Nadillě«, 
>Fioritěc a j. V podzimní saisoně vystupo- 
vala také v lanově, Turině, Florenci, Říme 
a v 1. 1854 a 1855 i v Londýně a ve Vídni, 
R. 1856 přišla k cis. Akademii hudební v Paříži, 
kde sláva její dosáhla vrcholu; zejména v úlo« 
háchballetů»Elfi<,»Orfa#,»Isoladegli Amori«, 
• RafTaelo e la Fornarinac a j. pro ni slože- 
ných, těšila se největším úspěchům. Z Paříže 
odešla v létech šedesátých do Brusselu a po 
r. 1S64 rozloučila se s jevištěm. Sochař Ga- 
jazzi vypodobil ji v úloze »Iberie«^r. 1859, 
v posledním to vystoupení jejím v Římě 

3) F. Carlo Francesco, italský národní 
hospodář a statistik ('^ 1850 v Moncalvě). 
Byv r. 1870 povýšen v Turině za doktora 
práv, pokračoval ve studiích v Německu a 
v Anglii. V I. 1874— 1876 byl členem italské 
statistické kanceláře. R. 1878 jmenován mimo- 
řádným prof. na universitě v Pavii, r, 1883 
povolán za ředitele do ministerstva orby, prů- 
myslu a obchodu. R. 1885 stal se prof. stati- 
stiky v Pádové. V 1. 1886 a 1887 byl členem 
ital. sněmpvny poslanců. Z četných děl jeho 
uvádíme: La rappresentan\a delle minoran\e 

9 



130 



Fcrraš — Ferreira. 



II) Parlamenio (Turín, 1870); La statistica e la 
scien\a dělí amministra^ioue nelle facolta 
piuridiche (Padova, 18781; Afoneta e corso 
for^oso (Milán, 1879); Saggi di economia, sta- 
tistica € scien^a delV amministraiione (Turín, 
1880); Les projet s de légi station sociále en 
Itálie (Řím, 1883); La statistica dei movimeuto 
dei metalu pre\iosi fra Vltalia e Vestero (t, 
1883); Vassicura\ione obbligatoria e la respotť 
sabUita dei padroni ed imprenditori per gli 
infortuni sul lavoro (2. vyd., t., 1890); Die 
Bankem m //a/i>ii (Handworterbuch derStaata- 
wissenschaftenc, iv. 2., Jena, 1892'k; Principii 
di scien\a bancaria (Milán, 1892); F. piSe též 
do četných ital. časopisA, jako »Archivio 
giur.«, 'Rassegna settim.c, »Giornale degli 
Economist̀ a j. 

Ferrai (arab.)« prostérač, ve vých. ze- 
mích, jmenovité v Persií, sluha, který v domech 
boháčfl má udržovati v pořádku koberce, ro- 
hože, polštářové pohovky a lože. Na cestách 
fové urovnávají pfidu pro leŽenf, postavují 
stany a přináSejí palivo. ZvláSté nazývají 
se též f-i eunuchové v Medíné, jimž střežiti 
a čistiti jest drahocenné koberce v Muham- 
medové hrobní kapli. — Vrchní komorník 
zove se f-baSy. 

Ferrax Marin, filosof franc. (* 1820 v Cey- 
zérieu), býv. professor filosofie v Lyone, zá- 
stupce literárních fakult ve vyšší radé veřej- 
ného vyučování, napsal kromé doktorských 
thesí De stoíca disciplina a pud poeta s Romanos 
a Psychologie de Saint Augustin řadu pečli- 
vých studií mravoslovných a politických, 
z nichž nejedná počtena cenou Akademie 
francouzské. Dfiležitéjší jsou: Li pliilosophie 
du devoir (1869); Histoire de la philoft. en 
France au XIX s. (1880, 1882 a 1891, 3 sv.); 
Ab.v droits et nos devoirs (x88i';, pokračování 
to »filo8ofie povinnosti* a Histoire de la philo- 
sophie pendant la Révolution, 

Ferraszi Gius. Jacopo, spisovatel ital. 
('*'• 1813 v Cartigliané — f i88o v Hassaně), 
studoval bohosloví a byl učitelem v Bassanu, 
odkudž vypuzen Rakušany, kteří pozdéji sta- 
vili i činnost jeho kazatelskou pro politické 
a národní jeho uvédoméní. Po sjednocení 
Itálie stal se prof. v Bassané. Z prací jeho 
vynikají zvlášté dČkladné biblioírrafie. Uvá- 
díme: Dí Bassano e dei Bassanesi illustri 
(Bassano, 1847); Gius. Cogo, cenni biografici 
(1852); Antologia italiana (1858—1859); Aía- 
nuale Dantesco (1864—65. 3 sv.); Bibliografia 
Dantesca (1871—77, 2 sv.); Bibl, Petrarchesca 
(1877^; Torq, TassOt studii biografici, critici 
e bihliogy, ři88o); Bibl. Arlostesca (1881). 

Ferré Théophile Charles, kommunard 
franc. (* 1845 — \ 1871). Jsa smýšlení vý- 
středné republikánského, tlumočil je až do 
r. 1870 v rozličných časopisech a veřejných 
schflzích. Za obležení Paříže vystoupil v udá- 
lostech dne 31. října a i. list. mél účasf při 
zavraždéní generálů Lecomtea a Thomasa, 
stal se členem kommuny, jejím sekretářem a 
náměstkem státního zástupce. Jako člen po 
licejní správy dal rozkaz k povraždéní ruko- 
jmí a dne 27. května, ozbrojiv propuštěné 



trestance, povraždil a ntmi množství zajatcfi 
a zapálil mnoho budov. Byl pak zatčen a po 
výroku vojenského soudu zastřelen, 

FsTT^ln [ferén] A n to i ne, lékař franc. 
(* 1693 ve Frespechu — \ 1769 v Paříži), 
vystudoval nejprve theologii, mathematiku a 
práva u Jesuit A a pak v MontpeJlieru a Mar- 
seilli lékařství, od r. 1732—35 byl vrchním 
polním lékařem franc. armády v Itálii a stal 
se pak v Paříži anatomem akademie véd, 
r. 1742 pak prof. lékařství a chirurgie na 
král. kolleji. Napsal příručnou knihu o lékař- 
ství a chirurgii, pak pojednání o anatomii a 
therapii ústrojí slzného, pěknou práci o vzniku 
hlasu chvěním pásek hlasových, o Činnosti 
plic, o skladbě ledvin člověka, ssavcAv a 
ptákA, jež všecky byly uveřejněny v memoi- 
rech pař. akademie. Sr^. 

Ferrelnovy vyraiiiidy nazývají se jemné 
pruhy v dřeňové hmotě ledvin Čili v tak zv. 
Malpighiových pyramidách, jež jsou uprostřed 
rovné, po stranách pyramidy zahnuté. Žíhání 
toto zakládá se vedle prOběhu krevních cev 
také na tom, že močové kanálky postupné vlé- 
vají se ostrými úhly do rourek sběracích, jel 
konečné ústí se v bradavce ledvinové: proto 
směrem k periferii ledvin šiří se obvod každé 
rourky sběrací a každá Ferreinova pyramida se 
tudíž obrací zpodinou k vrstvě korové. .Sr^. 
Ferreira: 1) F. Antonio, básník portug. 
(* 1528 v Lisabone — f 1569 t.), pocházel 
ze vznešené rodiny a studoval na universitě 
coímberské, kdež pěstoval jazyk i literaturu 
řeckou a stav se doktorem práv, byl nějakou 
dobu i učitelem universitním. OdeŠed pak do 
Lisabonu, stal se soudcem nejvyššího dvora. 
Požíval přízně krále Jana III. a zaujímaje 
v}'nikající postavení společenské, zemřel mo- 
rem, oplakáván celým národem. — F. náleží 
k největším básníkfim portug. Vynikl jako 
dramatik a lyrik. V obou směrech jest zá- 
stupcem reakce klassické proti směru středo- 
věkému, národnímu a křesťansky romanti- 
ckému. F. očistil jazyk portug., učiniv jej 
prostším, určitějším a latině bližším. Hlavně 
jeví se to v jeho lyrice, pro niž zván vrstev- 
níky »portugalským Horácem«. Jinak lyrice, 
hlavně elegiím jeho, nedostává se mnohdy 
vřelosti citové. Naproti tomu čistota citu a 
smysl pro přírodu vyznačují jeho sonety, kde 
jen formálně napodobí Petrarku. kdežto ob- 
sahem, líče lásku svou k Marii Pimentelové, 
je svérázný. V ódách a listech napodobí Ho- 
ráce, jeho tón zkušeného pozorovatele, V eklo* 
gách výborně maluje mravy venkovské a klid 
přírody. Sladký klid vergilovský je ve mno- 
hých věrně postižen. Epigrammy F-rovyjsou 
rázu řeckého. V dramatu jest nejproslulejší 
dílo F-rovo tragédie Jgne\ de Castro, látkou 
národní, formou však pracována dle vzorfi ře- 
ckých. F. také první z rena^ssančních básníků 
uvedl do tragédie choř, jehoŽ povznesený 
meditativný lyrismus náleží k ncjkrásnějšfn^u, 
co bylo napsáno ve verši portugalském. Vliv 
tragédie F-rovy byl mohutný i na cizí litera* 
tury; tak zejména přímo inspiroval se na díle 
F-rové Bermudez ve Spančlích a Lamothe- 



Ferreira Borges — Ferrel. 



131 



Houdard ve Francií, I v komedii razil F. 
nové dráhy, hlavn£ svým O Cioso (Žárlivcem), 
prvnC charakterovou ícomédií v renaissančni 
iiteratufe, v níž částečné i mfstnf a národní 
barvitosti jest Setřeno. ~ Básně F-rovy byly 
vydány péčí synovou {Poemas lusitanos, Lisa- 
bon, 1598, potom 1771 a 1829), Komedie uve- 
fejněny společné s komediemi Sá de Miran- 
dovými r. 1622. Nejlepší vydání souborné je 
Fernandesa Pinheiry {Obras completas^ Rio de 

Íaneiro, 1865, 2 sv.). Srv, F. de Castilho, Ant. 
\, poeta quinhentista (Rio de Janeiro, 1872). 
2) F. Sylvestre Pinheiro, diplomat a 
cssayista portug. i* 1769 v Lisabone — f 1846 
t.}« od bohosloví obrátil se k filosofii i stal 
ae r. 1793 suppl. prof. na univ. v Coimbře. Pro* 
následován jsa jako přívrženec CondillacCv, 
odejel r. 1797 do Anglie a pozdéji do Hel- 
landska, odkud povolán za tajemníka portug. 
vyslanectva v Paříži. R. 1802 vyslán odtud 
do Berlína, ale r. 1807 sesazen k naléhání 
Napoleona I , protože vládnoucímu princi 
sdélii jeho zámdry proti Portugalsku. Odeplul 
proto za královskou rodinou do Brazílie a 
radil Janu VI., aby zemím svým dal zřízení 
konstttuČní. Po revoluci r. 1821 byl ministrem 
záležitostí zahraničních v Portugalsku (1822 
až 1824, do zrušení vlády konstituční). Žil 
potom v Paříži výlučné studiím a pracím li- 
terárním. Do Portugalska vráti! se až r. 1834 
po vypuzení doma Miguela. F. byl neoby- 
čejné plodný a elegantní essayista, pídící franc. 
a portug. o filosofii, veřejném právu, národ- 
ním hospodářství, filologii a zákonodárství. 
Ve filosofii je stoupencem empir srnu a me- 
chanismu Lockeova a Condillacova. V politice 
bvl zastancem svobodné volby a sebeurČení. 
Volitelnost úřednictva, zrušení trestu smrti, 
utvoření kolonií trestnických a provedení sy- 
stému ozbrojení národa — jsou jeho náhledy 
politické. V národním hospodářství jest dle 
ného stát vlastníkem pfldy; u jednotlivce 
uznává vlastnictví práce. Z přečetných studií 
F-rových uvádíme: Synopse do cociťgo do 
jnrocesso civil conforme as leis e estilos actuaes 
do fůro portuguex (Paříž, 1825); Piécis d*un 
coitrs de droit public interně et externě tt., 
1830); Projectos de ovdenasois para o reino 
de Portugal (1831 a 1832, 3sv,); Observaqoěs 
sobre a carta constitucionat do reino de Por- 
tugal et a constituii^do do imperio do Bra^^il 
(1831); Princi pes du droit public constitutionnel^ 
adminíttratif et des gens (1834, 3 sv., také 
portugalsky); Nocóes elementares de ontologia 
(ií'J4U Nocóes elem, de philosophia generál 
(1839) a j. — Srv. J. J. Louzada dé Magal 
háes, S. P., F., sein Leben u. seine Philosophie 
I Bonn, i88x). 

8) F, Thomaz A. Ribeiro, básník, viz 
Ríbeíro. 

Ferrolra Borget José, státník portu?. 
(* 1786 v Oportč — + X838 v Lisabone). Byl 
advokátem a po revoluci r. 1820 členem kor- 
tezO a státní rady, musil vSak ze zemč prch- 
nouti a teprve za Dom Pedra stal se před- 
^ťdou obchodního soudu. Nejdúlejitéjší dílo 
jest vieobecný, od Pedra potvrzený, obchodní 



zákonnik portugalský Codigo commercial Por^ 
tiigue^ (Lisabon, 1833). 

Ferreira de Vasoonoellos [• di vaskon- 
selušl Jorge, dramatický básník portugalský 
v pol. XVI. veku, sloužil na dvoře infanta 
Doma Duarta a krále Jana III. a snad i syna 
jeho Jana a vnuka Šebestiána, Anonymně 
vySly od ného 3 komedie prosou psané : 
Eufrosina (Evora, 1560, Lisabon, 1616, i7ř:'6); 
Vlyssipo (Lisabon, iti^^ l^%^^\ Aule grafia t., 
16x9). Jako dramatik kráčí F. těsné po sto- 
pách antického vkusu. Napsal rytířský román, 
pojící se k pověstem kruhu Artušova, Triompho 
de Sagramor (Coimbra, 1554), v pozd. spra- 
co vání Memoriál das poe^as da segunda ta vola 
redonda (t., 1567, Lisabon, 1867), v němž ob- 
sažen je značný počet romancí, vilancttů a 
několik ód i kanzon. 

Ferrel William, meteorolog americký 
(* 1817 v Bedford County, Penns. — \ 1891 
v Kansas City), syn farmářftv ve Virginii. Byv 
na poli překvapen a mocně dojat zatměním 
slunce, umínil si studovati hvězdářství, i za- 
býval se mathematikou a astronomií tak usi- 
lovně, že brzy mohl vypočítávati zatmění. 
Náklonnost k vědám těm pudila ho nejprve 
ke stavu učitelskému, pak vstoupil do redakce 
»Amer. Ephemeris and Naut. Almanac« a po- 
zději ustanoven při hydrografickém úřadě Unie, 
kdež vypočítával příliv a odliv. R. 1882 při- 
jal professuru při ústředním meteorologickém 
ústavě Spoj. Obcí sev.amcr. >Siiznal Service«, 
které se vSak r. 1888 vzdal a nadále žil v Kan- 
sas City. F. jest z nejznamenitějších meteoro- 
loga doby novější, do jisté míry zakladatel 
mathematické meteorologie. K. 1856 napsal 
theorii o všeobecné cirkulaci atmosférické ve 
spise: Án Essay on the winds and the currents 
of the oceán (v Nashville, Jour. of Medicíně); 
vyslovil a odvodil v něm theoreticky barický 
zákon o souvislosti směru a rychlosti včtru 
6 rozdělením tlaku vzduchu, obyčejně zvaný 
podle hollandského meteorologa Buys-Ballota. 
Dále odvodil mechanické podmínky všeobecné 
cirkulace v atmosféře ve spise: On the me- 
chanics and the generál motions of the atmo- 
sphere (t., 1860) a na základě této theorie po- 
dal rozdělení tlaku vzduchu na zeměkouli. 
Velmi důležitý jsou jeho práce o theorii cy- 
klonů a anticyklonu, které teprve po delSí 
době v Evropě došly uznání. Rovněž zname- 
nitý jsou jeho práce o teplotě povrchu zem- 
ského a atmosféry. Uvádíme ještě tyto jeho 
Rpisy: The Motions of jluids and solida rela- 
tive to the eartlťs surface (1858— 186 1); The 
cause of loiv barometer in the polar resious 
and in the centrál parts of Crclons (1S71 ; 
Rclation between the barometric gradient and 
velocity of the wind (Amer. Journal of Sci- 
ence, 1874); Meteorological researches (1877 
až 1 88 1, 3 díly); Temperature of the atmo- 
sphere and eartlCs surface (1884); ^ecent aď 
vances in meteorology (Ann. Report of the 
chieř Signál Office, 1883): Popular Essay s on 
the movemcnts of the atmosphere (1882 ; On 
psychrometric tables for use in the Siguťil 
Service (1886). Velmi pčkný jest též jeho 



132 



Ferren — Ferri. 



populární spis: A fopular treatise on the 
wituis (i88g). Pka» 

Ferren, míra na trkutiny v arab. Maskatu 
«^ 30/. 

Ferrentfe viz Ferri nafe. 

de Ferréras Juan, historik špan. {* 1652 
v Labaňeze — f 1735 v Madridč). Byl farářem 
v Talaveře, od r. 17 15 Členem Špan. akademie 
a knihovníkem Filipa V. Vydal kriticky psané 
dílo Historia de Espaiía (Madrid, 1700-27, i6sv.). 

Ferrari (Ferrari), italský biskup Garda 
zvaný, byl papežským Icgátem v Polsku a 
úkolem jeho bylo smířiti Sii^munda Starého 
se synovcem Albertem. Poslání jeho minulo 
se s cílem, neboť pfijel do Toruně počátkem 
r. 1520, kdy vzplanula již válka. Ale i jinak 
F. zachoval po sobě v polských dějinách pa* 
matku neblahou. Jsa Člověkem fanatickým a 
ziskuchtivým, vymohl u krále různá opatfení 
proti jinověrcům a vzbudil tím takové roz- 
hořčení, že za obecného posměchu musil 
prchnouti z Toruně na Litvu, kde prodejem 
odpustků nabyl rozsáhlého jmění. Krz3'cki ve 
svých epigrammech, F-mu svědčících, nazývá 
jej !egatus impunis. F. byl v Polsku jeStě 
r. 1 521 a vydal spis Vita beati Casimiri con- 
fessoris, připojiv k němu popis cesty z To- 
runě do Litvy a dvě své politické řeČi. Li- 
stiny týkající se jeho poslání vydal Haller 
(Krakov, 1521). 

Ferrerlus ví ne. viz Vincenc sv. 

Ferrers George, spisovatel a politik angl. 
('•' kol 1500 v St. Albansu — t 1579), zí^íkal 
si znamenitou pověst jako advokát a jako 
člen parlamentu za Plymouth v I. 1542. 1545 
" 1553 ^ téSil se přízni Jindřicha VÍÍI. Účast- 
nil se válek proti Skotsku a Francii. Na dvoře 
král. zastával nějaký čas úlohu regisseura her 
dramat a j. zábav. Ač byl protestant, přece 
přeSed do služeb královny Marie, účastnil se 
potlačení vzpoury Wyattovy. V obecné ko- 
moře zastupoval r. 1554 a 1555 Hrackley, 
r. 1 57 1 zvolen jest St. Albansem. Za vlády 
Alžbětiny sympatisoval s Marií a zůstal ve 
styku s jejími stoupenci. R. 1534 uveřejnil 
angl. překlad Velké charty. Napsal nad to 
čásř historických básní sbírky Baldwinovy 
• Mirror for ma^istrates« (1559. 1563, 1578). 
I dějiny Marie Stuartovny, vydané pod jmé- 
nem Graftonovým, a několik her divadelních 
bylo mu přičítáno. 

Ferret fferé], Col de F., prňsmyk mezi 
Mont Blankem a Vel. Sv. Bernhardem, zpro- 
středkující přechod ze 5výc. kantonu valai- 
ského do ital. prov. turinské. Cesta stoupá na 
sv\ c. straně od Orsiérň (882 m n. m.) úzkým 
a lesnatým údolím Val de F. k sedlu (2536111 
n. m.) a sestupuje pak na italskou stranu přes 
ICntrěves (1290 "O do Courmayeuru (1208 m) 
v Aostském údolí. Na severní stranu tekou 
s Ferretského průsmyku vody do Drance 
(přít. Rhónu), na jižní do Dory (přít. Pádu). 

Ferretti Luiř:i, básník ital. (* 1836 v í^í- 
mě\ jest od r. 187 1 dozorcem městských škol 
v í^ímě. Své básně psal v dialektu římském. 
Vydal* La dottvhiella (1878; a sbírku Cento- 
vcnti Soíietii vi dicletto vomanesco (1879'. 



Ferri: 1) F. Baldassare, z nejslavněj- 
ších zpěváků italských z doby kastrátů, po 
svém rod.Šti též Perugíno z\*áii {^ x6xo 
v Perugii — I 1680 t.), dostal se již v mla- 
dém věku ke dvoru Zikmunda III. ve Var- 
šavě (1625). r. 1655 k císařskému dvoru ve 
Vídni a od r. 1675 žil ve svém rodišti. F. 
náleží k oněm nemnohým pěvcům-virtuosům, 
kteří své doby všechen vzdělaný svět uváděli 
v nejvyšší vzrušení a úžaa. Mocnářové evrop- 
ští závodili o jeho přízeň, básníci pěli nadšené 
hymny o něm ještě dlouho po jeho smrti. 
Síla hlasu F-ova a technika pěvecká přesaho- 
valy meze vší pravděpodobnosti, tak že kromě 
Farinelliho a Caffarelliho žádný ze zpěváků 
všech dob měřiti sním se nemohl; někteří 
na slovo vzatí spisovatelé hudební staví jej 
vůbec na nejprvnéjší místo, spatřujíce v něm 
zářivý vzor pěvce umělce. Str, 

2) F. Čiro, malíř ital. (* 1634 v Římě — 
+ 1689 t.). Jsa žákem a věrným napodobite- 
lem Petra da Cortona, byl od Kosmy III. po- 
zván do Florencie dokončit jeho malby v pa- 
láci Pitti. Nejvíce prací F-ových nalézá se 
v Římě, poslední z nich je kupole v kostele 
sv. Anežky; za nejlepší dílo jeho pokládají 
se však fresky v bergamském chrámě Santa 
Maria Mag^iore. Mimo Řím. Perugii, Sienu, 
Cortonu a 1. chovají se F-ovy olejové obrazy 
ve všech skoro museích evropských: ve ví- 
deňském dvorním je Kristus \ahradnik a Maří 
Maf^dalena^ v mnichovské pinakothéce Maria 
$ dítětem a Odpočinek na útěku, v Caénu krásný 
Kristus na křífi atd. 

S) F. L u i g i, filosof ital. (* 1826 v Bolognt ). 
V Paříži seznámil se s eklekticismem Cousino- 
vým, i stala se filosofie jeho studiem životním. 
Od r. 1871 jest professorem filosofie theoretické 
na universitě římské, působiv v témže směru 
na jiných universitách již od r. 1855 Od r. 1860 
do r. 1863 byl sekčním chefem v minist. vy- 
učování. F. jest zástupcem nauky prostředku- 
jící mezi psychologickým idealismem franc. 
a domácí filosofií Kosminiho a Giobertiho 
(novoplatónismem). Ve svých nejstarších pra- 
cích Studii sulla cosc/e»í^ (1875-77 ve »Filo- 
sofia d. Scuole Ital.c) kladl hlavní důraz na 
soudobost v názoru příčiny vnější a vnitřní 
v aktu percepčním. Práce tato náleží vedle 
pozdějších Osserva\ioni supra una bambina 
(1879) ^ ^' Fenomeno uelle sue relaiioni con 
la scnsaiione, la percc^ionc e Vo^getto (1883), 
uveřejněných v téže revui, k jemným a svě- 
domitým pracím psychologie kombinační. Ve- 
dle psychologie oddával se F. horlivě meta- 
fysické spekulaci a napsal zejména řadu studií 
o problémech ontologických, jako: Analisi del 
concctto di Sostan^a e sue rela^ioni coi con- 
cetti di Esseu^a^ di Causa e di Fon^a (1885) 
a Delta Idea del Věro e sua relajione colla 
idea deir Essere (1887). Nejčetnější jsou však 
jeho práce z oboru dějin filosofie, kde však 
si vede nedosti střízlivě a nestranně. Uvádíme 
z ní: Della Filosofia del Diritto presso Aristo- 
tile (1855); // Geuio di Arisíoíile (1866); 
Sulle Vicende d» filosofia in Róma (1876); La 
Questione d, schiavitii nclla storia delle idce 



Ferrier — Ferro. 



133 



(1SS5); Sitidii su Lemtardo da l^itci (18711; 
Lit Psicologia di IHetro Púmpouani (1877); 
.SfHJii suíCamore in Platone e in Marsilio Fi- 
ťino (1874—84) a j. NejdflležitéjSí práce Fho 
vydány byly francouzsky, zejména Essat sut 
fhistoire de la phUosophie en Itálie au XI Xe 
fíěcie (1S69, 2 sv.) a La psychologie de VAs- 
sociation depuis Hobbes jusqu* á nos jonrs 
(1SS3). F. rediguje ital. Kevui Filosofickou 
,dh've Revue ital. škol.). ^lit 

Feirler [-iéj: 1)F. Susan Edmoston, 
skotská spisovatelka románů (* 1782 v Edin- 
burku — f 1854), napsala první svflj román 
Man-ijge za spolupracovnictví miss Clavc- 
ringovy, za néjž vydavatel Black wood zapla- 
til 150 liber. Za druhý její román Tlte Inheri- 
tance zaplatil již Tooo liber a třetí Destiny^ 
vjnovaný Walt Scottovi. vynesl jí 1700 liber. 
Neobyčejný tento iispéch, větSí než hodnota 
dél samých, vj-svétluje se tím, že Fova, na- 
podobte La Bruyérovy » Povahy*, uvádéla ve 
svých románech osobnosti z vysoké společ- 
nosti skotské v črtech satirických a ducha- 
plnVch. 

2) F. David současný lékař angl. 1^. 1S70 
stal se v Edinburku doktorem lékařství a 
ic nyní professorem nervových nemocí na 
k*n|^'s Colle^e v Londýně a zároveň docen- 
tem fysiologie při Middlesex-Hospitalu. Vedle 
drobnějších prací, jež týkají se veskrze lokali- 
wce funkcí mozkových, napsal Tlie compara* 
řípř anatomy of the corpora quadrigemina 
(iSyo . spis poctěný zlatou medaillí, a pak 
Experimental researches in cerebral pliysiolopry 
and patholofry [iSj^, přeložen též do frančiny 
.1 ruštiny); Thefunctions of the brain (1876): 
Ol localisation of cerebral diseases (1878, též 
fra»ic. a něm.>; Lectures on celebral localisation 
11 ŇK), překlad franc, něm. z r. 1892^ V těch- 
to opisech, a jmenovitě v posledním, podal 
2p'i<obem velmi přehledným obraz ohraniče- 
ních lokalisací mozkových funkcí, a sice na 
7ikladě svých i cizích pokusA na zvířatech, 
jež vykonány byly seříznutím kůry mozkové 
a íeií drážděním proudy elektrickými, a pak na 
z.ikladé klinických zkušeností u člověka. Sr^» 
Fmifl^ f-riňíj Pietro Franc. Leop 
Coccoluto, spis. ital. (* 1836 v Livorně), 
itav se doktorem práv, oddal se novinářství, 
v němž vyniknul neumorností, svěžestí a by- 
strostí pozorovatelskou. Přístupnost jeho člán- 
ků z oboru kritiky umělecké, jako politiky a 
mezinárodního práva, získaly mu velikou po- 
pularitu, a brožury o časových otázkách pro- 
dá\'ány byly až v 500 000 a více výtiscích. F. 
bojoval také pod Garihaldim na Sicílii, kdež 
byl poraněn u Milazza. Od 20. roku pí.^e pod 
pseudonymem Y o r i c k. Listy, do nichž hlavně 
přT!(píval a jejichž význam značnou částí za- 
ložil, jsou hlavně florencká »Vedela«, »Na- 
zinnec, vGazetta del Popolo* a posléze »Fan- 
folia*, kterou sám založil. F. piSe i franc. a 
némecky, zejména přispěl do »Indép. ilal.« a 
tí<í »N. ír, Prcsse*. Kromě toho vydal řadu 
Inih, z nichž důležitější jsou: Viaf^gio attra- 
rerfo ÍEsposr^iofie ital, del iSfii fFlor., 1861); 
Cronaehf dei bap^ni di maře {1S7 2}; Fra Qua- 



drie e statue (Nfilán, 1S72); La Fe^ta dei fiori 
(1S74); Vedi Napoli e poi.,, (Neapol, 1877); 
Fasseggiate (Florenc, 1879); Teatro spicciolo 
(1883;; Venť anni al teatro (Flor., 1884). 

Ferrioh viz Ferič. 

Ferrlkyanidy jsou sloučeniny radikální 
ferrikyanu, /'ďjCATí,,, s kovy. Nejznámější 
jest ierrikyanid draselnatý. K^Fe^(CS)^^^ oby- 
čejně červenou solí krevnou zvaný. Byl 
objeven r. 1822 od L. Gmelina. dle něhož na- 
zývá se též G mel i novou solí. Sůl ta strojí 
se z roztoku žluté krevné soli, když do něho 
se pouští chlór. Roztok po té rychle se za- 
vařuje, čímž vyhraňujc ve velikých, lesklých, 
tmavočervených, bezvodných hranolech. Také 
se strojí pomocí brómu, ozónem, kysličníkem 
olovičitým a j. Prášek jeho jest žlutý. Roz- 
pouští se ve 2 č. studené vody v kapalinu 
hnědozelenou, jedovatou, chuti trpké. Zředěné 
kyseliny vylučují z něho ferri kyanovodík 
(v. t.). Vodíkem právě se vyvíjejícím mění se 
ve žlutou krevnou sůl. Tato vzniká rovněž, 
smíchá-li se roztok jeho se žíravinou, při 
čemž uvolňuje se kyslík; pročež jest mocným 
okysličovadlem. Roztokem takovým vyleptá- 
vají se bílé vzorky na tkaninách barvených 
indychem; barvíři znají jej jménem Merce- 
rova kapalina. Červená sůl krevná nesrazí 
solí železitých, ale barví je tmavohnědě; 
v sólech železnatých vylučuje modř Turn- 
bullovu (ferrikyanid železnatý), ježto má 
podobné vlastnosti jako modř berlínská. Také 
v roztocích vět.^iny jiných těžkých kovů sráží 
různě zbarvené f. Nejvíce krevné soli červené 
užívá se v barvířství a při potiskování tka- 
nin. í^Jn. 

Ferrikyanovodlk či kyselina ferri- 
kyanovodíková, H^Fe^{CS ,^, vylučuje se 
zestudenéhonasycenéhoroztoku červené krev- 
né soli sehnaným chlorovodíkem v hnědozele- 
ných jehličkách. Jest ve vodě a v lihu snadno 
rozpustná, v etheru nerozpustná. Na vzduchu 
vypouští kyanovodík modrajíc. Jest kyselinou 
Šestisytnou; soli její, ponejvíce nerozpustné, 
šlovou ferrlkyanidy (v. t.). ZJn. 

Ferrinafe, též F e r r e ň a f e, město v peruán- 
ském depart. Lambayeque, spojené železnou 
drahou s Etenem; má 4190, dohromady se 
stejnojmenným distriktem 7290 obyv. (1876). 
V okolí rozsáhlé pěstění rýže. 

Ferro, též Híero, nejmenší a nejzápad- 
nější ostrov ze skupiny Kanárských ostrovů. 
Má tvar trojúhelníka, zaujímá 278 Am* a nej- 
větší jeho průměr obnáší 29 km. Hornina, 
z níž F. se skládá, jest čediČ. Nejvyšší bod 
ostrova jest Alto del mal Paso, 1415 mi n. m. 
F. jest chudě svlažován a učiněn úrodným 
jen velikou pílí obyvatelstva (5421 duší\ jež 
živí se hlavně chovem dobytka, orbou, vinař- 
stvím a pěstěním fíkovníků. Hlavním městem 
jest Valverde v sev.-záp. části ostrova. — 
U Valverde jest jeskyně se zbytky praoby- 
vatelstva, jež náleželo ke Guančům. V čas 
objevení F-ra v XV. stol. Janem z Bethen- 
courtu ostrov ještě Guanči byl obydlen, a to 
větví, která mluvila jiným nářečím nežli 
Giiančové ostrovů sousedních. R. 1634 naří- 



134 



Fcrro ct igni — Ferromangan. 



zením krále Ludvíka XIII. ze dne i. čce usta- 
noven poledník zdejší za poledník první, od 
néhož se Čítala zemépísná délka. Tehdáž 
ovSem mělo se za to, že F. leží o 20* na zá- 
pad od Paříže. AvSak když r. 1724 P. Feuillée 
z rozkazu akad. paříž. provedl méření deko- 
nalými nástroji, seznáno, že 20. poledník záp. 
od Paříže spadá do moře mezi ostrovy Gomeru 
a Palmu, kdežto nejzápadnější bod ostrova 
F-ra nalézá se pod 20" 31' z. d. od Paříže 
(17* 39* 37" 2^P' d« od Gr.). Nyní zeměpisná 
délka počítá se nejvíce od polednikA v Green- 
wichi a Paříži. Srv. Fritsch, Keisebilder von 
den Canarischen Inseln (Gotha, 1867). 

Ferro et fcrni (lat.), ohněm a mečem. 

Ferrokyanidy šlovou sloučeniny radikálu 
ferrokyanu, Fť(CiV)g, s kovy. Železo jest 
v radikálu s kyanem těsně vázáno. Nejdůle- 
žitější jest f-id draselnatý, K,Fe(CN)^ + 
3//, O, či žlutá sQl krevná (lat. Kalium 
ferrocyanatum^ prussias lixiviae^ franc. prus- 
State jautie de pořasse, rus. ^eltaja sol), poně- 
vadž strojíval se roztápěním vysušené krve 
se salajkou a železnými pilinami a vyluhoval 
se z té hmoty vodou. Sůl tato vzniká va- 
rem roztoku kyanidu draselnatého se železem 
anebo se sloučeninami železnatými (sirníkem, 
síranem, uhličitanem a j.)- Také ji stroiívají 
ze směsi plynárnické, jíž čistili plyn, a jiným 
způsobem. Zná se v krásných, velikých de- 
skách barvy citrónové, soustavy čtverečné, 
o hustotě i'86, jež jsou měkké, ve 4 č. stu- 
dené a 2 č. vařící vody snadno rozpustný, 
v lihu nerozpustný. Roztok má chuf slanou, 
zahořklosladkou a není jedovatý. Při 100* C 
rozsýpá se v bílý prášek pouštěje vodu (12*79 
p. c), červeným žárem rozkládá se v kyanid 
draselnatý, dusík a sloučeninu železa s uhlí- 
kem. Roztápí-li se se sírou, poskytuje sulfo- 
kyanatan draselnatý. Chlórem, brómem, oky- 
sličovadly mění se ve ferrikyanid draselnatý. 
Kyselinou dusičnou mění se v nitroprussid 
(v. t.). Studená, zředěná kyselina sírová vylu- 
čuje z něho ferrokyanovodík (v. t.); vaří-li 
se s ní, poskytuje kyanovodík. Varem se sehna- 
nou kyselinou sírovou dává nečistý kysličník 
uhelnatý. Ze solí železnatých sráží bílý nebo 
namodralýf-id železnato-draselnatý, vzduchem 
rychle modrající. Smíšen se solí železitou 
sráží temně modrou ssedlinu, rozpustnou ber- 
línskou modř (v. t.). V roztoku síranu měď- 
natého způsobuje hnédočervenou sraženinu 
f-idu měďnatého, Cu^Fe(CN^'^, jež jménem 
Hatchettova hněď slouží za barvu malíř- 
skou. — Ze žluté krevné soli připravují se 
jiné sloučeniny kyanové (kyanovodík, kyanid 
draselnatý, červená sůl krevná atd.), užívá se 
jí v barvířství na modré a hnědé barvy, zvi. 
k výrobě modři berlínské; s cukrem třtino- 
vým a chlórečnanem draselnatým smíšena 
skládá bílý č. americký prach střelný. Také 
slouží k povrchnému zocelení železa. V ny- 
nější době nemá však více takové důležitosti, 
jako dříve, neboř modř berlínská nahrazena 
ultramarínem a barvivy dehtovými, a odpadky 
živočišné lépe se zužitkují ve způsobe mrvy. 
Žlutou sůl krevnou připravil čistou poprvé 



Macquer r. 1750; modř berlínskou oblevil 
okolo r. 1700 F. Dippel v Berlíně. — F-id 
sodnatý vyhraftuje se obtížněji předešlého, 
výroba jeho není též tak vydatná a mimo to 
drží 41% vody, čímž v obchodě se zdražuje; 
jinak žluté krevné soli jest podoben. Také 
jiné f. kovův alkalických a kovA zemin žíra- 
vých ve vodě snadno se rozpouštějí, kdežto 
f. kovů těžkých jsou většinou ve vodě neroz- 
pustný a vznikají jako sraženiny různě zbar- 
vené v roztocích selí těchto kovů žlutou solí 
krevnou. ^Ju. 

Ferrokyanovodík č. kyselina fer ro- 
ky ano vodí ková, H^Fe{CN)^, vylučuje se 
jako bílá ssedlina z nasyceného roztoku žluté 
krevné soli chlorovodíkem. Rozpouští se v lihu 
a z tohoto roztoku sráží se etherem, čímž 
obdrží se ve velikých bezbarevných hřáních. 
Také vodou se rozpouští, a roztok ten chutná 
kysele; rozkládá se uhličitany, octany, vínany 
a j. solmi, čímž jeví se jako mocná kyselina. 
Vlhkým a teplým vzduchem rychle modrá, 
proměňuje se v modř berlínskou a kyanovodík. 
Proto zmodrají tkaniny, potisknou-li se hustou 
směsí z kyseliny Šťovíkové a vinné se žlutou 
krevnou solí, ponechají-li se na vzduchu účinku 
vodní páry. Modři této říká se bleu de France 
Č. bleu vapeur (modř francouzská č. pařená). 
F. jest mocná kyselina čtyřsytná; soli její 
šlovou ferrokyanidy (v. t.). /TJm. 

El Ferrol (ant. Ardobríca), město v sev - 
záp. Španělsku, v prov. coruňské, na sev. bř. 
zátoky 15/rmdl., hluboké, t. jm., jež podobou 
svou upomíná na fjordy norské. Ještě upro- 
střed před. století byla tu jen rybářská ves; 
dnes nalézá se tu jeden ze 3 hlavních válec- 
ných přístavů Španělska. Pravidelně stavěné 
město 8 25.701 ob. (1887) má pěkný farní ko- 
stel, námořskou akademii, lodnickou školu, 
největší arsenál Španělska se vším moderním 
zařízením, v němž pracuje 3 — 4000 dělníků, 
továrny na lodní plátno, ráhna a na spraco- 
vání kozí, tkalcovny a lov sardelí. Přiváží se 
uhlí, dříví, stavivo, obilí a j. S Coruňou pra- 
videlné spojení parníky. Silné tvrze La Palma 
a San Felipe chrání vchod do přístavu. Zde 
vzdal se 4. list. 1805 franc. admirál Du Manoir 
le Pelley Angličanům. 

FerromaBg>n , slitina železa s manganem. 
Nejdříve se připravoval tavením litiny, ky- 
sličníků manganových (jakýchkoliv) a uhel- 
ného prášku pod přikrývkou skelnou vtyglíku. 
Nyní děje se tak ve vysokých pecích, jichž 
šachta je zvláště ohnivzdorně stepaná z bau- 
xitu. Ódřezky a odpilky železa míchají se 
s nějakou rudou manganovou a taví se uhlím 
pomocí ohřátého dutí. Tak vytavený f. má 
25 — 75"', manganu, až 6*/o uhlíku a mnt)ho 
křemíku v sobě. Též tavením železitých a 
manganových rud se vyplavuje f. s menším 
obsahem manganu. F. se stal velmi nutnou 
přísadou pro výrobu oceli. Přidán byv do te- 
kuté oceli zamezuje totiž vyvinování se bublin. 
I přepálené tekuté železo (litina) stává se pří- 
sadou fu stejnotvárnějším. Cena f-u stoupá 
s množstvím manganu v něm obsaženého. 
Bílá litina s 8— io7o manganu není mnohem 



Ferron — Ferrouxův vrtací stroj. 



135 



dražší než obyčejná litina, ale jakmile v ní 
obsaženo jest do 50'/^ manganu, stoupá cena 
její až trojnásob. Hlkr, 

Penron [-rSň] Théophile Andrien, ge- 
nerál franc. (♦ 1830 v Pré-Saint-Evroultu). Ze 
skoty polytechnické vstoupil do sboru zákop- 
nického jako poručík, obdržel za to, že první 
vnikl do hradby malakovské před Sebastopo- 
lem. řád čestné legie a jmenován byl r. 1866 
ředitelem opevnění na Nové Kaledonii. Roku 
1 87 1 bojoval proti kommuné, stal se r. 1878 
plukovníkem a 1880 podnáčelníkem gener. 
^tábu, 1882 brigádníkem a 1886 divisionářem. 
Dne 30. kv. 1887 povolán byl po Boulange- 
rovi za ministra vojenství, přispěl k reorga- 
nisací franc. armády, kterou rozmnožil o nové 
4 pluky jízdy a 18 plukA pěchoty a provedl se 
17. sborem zkouSku pro případ mobilisace se 
skvělým výsledkem. Odstoupiv stal se r. 1889 
velícím generálem 18. sboru v Bordeauxu, kde 
dosud trvá. Vydal: Comtidérations sur le sy- 
sťeme défensifde la France (Ptiř.t 1873); Constd, 
sur le systéme dé/ensif de fíaris (t., 1873): In- 
strttctions sommaires sur le combat (t., 1883 ; 
Les chemins de fer allemands et franqais (t, 
1879); Places fortes et chemins de fer strate- 
fíiques de la region de Paris řt., i88o). 

Pmonniére, La belle F. fla běl feron* 
jér], t.j. krásná obchodnice se železem, 
milostnice franc. krále Františka I., byla man- 
želkou advokáta a obchodníka pařížského 
Ferrona, který jí i králi namíchal do nápoje 
jedu. F. zemřela za několik dní, FrantiSek 
pak od této doby stále churavěl. — Po ní 
prý nazývá se ferronniére páska do vlasfi, nad 
čelem drahokamem neb agrafou spínaná. — 
V Louvrů nalézá se též podobizna od Leon. 
da Vinci jménem La b. F. označená. 

Perrotypie, fotografování na plechových 
deskách. 

F«Trouzův vrtaoi stroj náleží k nára- 
zovým vrtadlOm skalním. Vyvinul se z vrta- 
cího stroje Sommeillerova, jímž pracováno 
na tunnelu MonťCenisském, kdež Perroux — 
jsa přednostou dílen — častými opravami růz- 
ných strojĎ vrtacích nabyl příležitosti seznati 
rázné jejich vady. F. v. s. jest vedle vrtadla 
Br^ndtova nejoblíbenější a pracováno jím též 
na tunnelu Sv.-Gotthardském, kde vytlačil 
vrtadto Dubois-Fran^oirovo, a na východní 
straně tunnelu Arlberského. V následujícím 
budil popsána ona forma vrtadla Ferrouxova. 
jíž bylo pracováno v tunnelu Sv.-Gotthardském 
(příloha obr. i.— 7 , 12., 13.), ač jest podo- 
tknouti, že Ferroux stroj svÁj později ještě 
zjednodušil. 

V rámci rr, nahoře i dole ozubeném a 
s vlastním vrtadlem objemkami A sl B spoje 
ném, osazen jest dutý válec AT, nahoře za 
příčinou kanálku v sesílený; zadní jeho konec 
opatřen jest nástavkem s kohouty ^ a 5, 
přední pak přiměřenou ucpávkou. Ve válci K 
pohybuje se rovněž dutý píst cc, osazený na 
dutém táhle d. Toto duté táhlo sesíleno jest 
poblíž svého předního konce nálitkem, jehož 
dno otvorem p jest proraženo a v němž po* 
ln'bujc se malý píst N. Vrchní plocha pístu 



N opírá se o podkovu y^ jejíž zpodní částí 
prostrčeno želízko f, napadající do zpodních 
zubjů rámce rr. Ke konci táhla d přišroubo- 
ván pak silnější dutý válec K\ v němž se 
pohybuje vlastní nárazový píst h; pokračo- 
vání pístu h tvoří sesílená tyč /'• se Šroubo- 
vitou rýhou w a pak slabší tyč /, nesoucí na 
svém konci nebozez m, připojený k ní objem* 
kou C. Nárazový píst /{, jehož pohyb do předu 
omezen ucpávkou, jest na obou svých koncích 
kuželovitě seříznut. Válec K* opatřen jest na 
vrchní své straně nálitkem, jenž tvoří roz- 
dělovači komoru / zhuštěného vzduchu, spo- 
jenou s dutým táhlem d kanálkem, v obr. 12. 
Částečně patrným. V nálitku tom pohybují 
se však též částečně duté písty k sl o, jež, 
jsouce opatřeny přiměřenými průlinami, zpro- 
středkují spojení prostory za pístem a před 
ním jednak s rozdělovači komorou (průli- 
nami f a 5), jednak s volným vzduchem 
(průlinami O* Strop rozdělovači komory nese 
kromě toho dvouramennou páku g, jež se 
opírá o hlavy pístů ^ a o. K přednímu 
konci válce K přišroubován nástavek C, pod- 
porující čepem x dvouramennou páku g*. 
Zadní, ohnutý konec páky opírá se o válec 
I^, pod který zhuštěný vzduch z rozváděči 
komory stálý má přístup, kdežto přední ko- 
nec páky nese vidlici x a žabku n. Žabka n 
nalézá se přesně nad tyČí/, ramena vidlice jc 
zapadají však do vrchních zubů rámce rr. 
Konečně do výřezu nástavku C vložena ro- 
hatka u, jež svým výstupkem zabírá do rýhy 
w tyče /'. Rohatka u může se točiti pouze 
v levo; opačného pohybu nepřipouští zá- 
kladka q. 

Stojan, upotřebený u F-xova v-ho se (pří- 
loha obr. 8. — II.), spočívá na dvou párech kol 
a skládá se ze dvou vodprovných a dvou svis- 
lých rámů. jež příčnými vzpěrami spojeny 
jsou v tuhý celek. V zadu stojanu upevněno 
na obou stranách po třech svislých vřetenech 
a. jimiž lze svisle posouvati vodorovná ramena 
d, nesoucí pevnou objemku e s maticí b. Oba 
svislé rámce sbíhají se v předu do ostrého 
úhlu a končí výběžkem, po jehož obou stra- 
nách připojeno opět po třech svislých vřete- 
nech c, jimiž svisle posouvati lze vodorovná 
ramena /; tato vodorovná ramena opatřena 
jsou šroubovými závity, Čímž vidlici^umožněn 
pohyb též ve směru vodorovném. Na zadní 
části stojanu upraven jest malý vzduchojem 
h, jenž s potrubím zhuštěný vzduch přivádě- 
jícím spojen jest kaučukovou trubicí i, a 
z něhož kohouty k a slabšími kaučukovými 
trubicemi proudí zhuštěný vzduch do vrta- 
cích strojů. Má li se vrtati, uloží se vrtací 
stroj uchem a, nalézajícím se v zadní objemce 
i4, na vodorovné rameno d — vlastně na ob- 
jemku e —A utáhne maticí b\ přední čásť 
stroje spočívá ve vidlici g. Jelikož se objemka 
e může pohybovati ve směru svislém, vidlice 
g pak ve směru svislém i vodorovném, mů- 
žeme dáti vrtacímu stroji libovolnou polohu, 
t j. vrtati v libovolném směru. Každý stojan, 
jak z předchozího patrno, sestrojen jest pro 
šest vrtacích strojů. 



136 



Ferrucci — Ferrv. 



Hnací silou F-xova v ho se jest — jak 
již napověděno — zhuštěný vzduch o tlaUu 
3—5 atmosfér; jím docílí se všech čtyř drghft 
pohybu, jichž ku vrtání třeba. I. Ráz. Zhu- 
štěný vzduch, proudící do vrtacího stroje 
kohoutem 6* vstoupí válcem K, táhlem 4 a 
přísluSným kanálkem do rozváděči komory/. 
Za polohy nárazového pístu, jak naznačena 
v obr. 12., pokračuje odtud prfilinou f a dutým 
pístem k do zadní prostory válce A'' a opíraje 
se o zadní plochu nárazového pístu, tlačí jej do 
předu; nebozez m narazí na dno vrtané díry. 
Zhuštěný vzduch v přední prostoře uniká za* 
tím dutým pístem o a prfilinou t do volného 
vzduchu. Ale za tohoto svého pohybu narazí 
píst /( kuželovitým svým koncem na okosený 
píst o a nadzdvihne jej tak, že se prostor 
před nárazovým pístem spojí prfilinou 5 s roz- 
váděči komorou /, kdežto zadní prostor — 
pfisobením páky g, jež píst k dolA tlačf — 
spojí se prfiiinon t s volným vzduchem. Zhu 
Štěný vzduch tlačí nyní na přední plochu ná 
rázového pístu a nastává zpátečný jeho po 
hyb; pohyb ten trvá, dokud píst /i nenad 
zvedne druhý píst k, načež se hra opakuje 
Aby nebozez po svém nárazu zpět neodsko 
čil, tomu brání želízko ;^', zastrčené do pod 
kovy y. Podkova tato tlačena jest totiž pí 
stem N, pod který vzduch stále má přístup, 
vzhflru, tak že želízko { zapadá pevně do 
zpodních zubů rámce rr. — II. Postup do 
vrtu. Vyhloubí-li se jistým počtem nárazů 
díra o Šířku vrchního zubu rámce rr, jest 
třeba — máli nebozez zplna dopadati — aby 
stroj vrtací poněkud popojel. Tuto snahu stroj 
sice má — neboť zhuštěný vzduch stále pů- 
sobí na mezikruži dutého pístu cc a snaží se 
jej pošinouti ~ ale postupu do předu odpo- 
ruje vidlice X, Ohnutý konec vidlice g* tla- 
čen jest totiž vzhůru pístem A"* — máť vzduch 
z rozváděči komory stálý přístup pod píst 
AT — a ramena vidlice zapadají pevně do 
horních zubů rámce rr\ má-li nastati pohyb 
ku předu, jest třeba vidlici tu vypnouti. — 
Vypnutí to provede sesílená tyČ /*, jež po- 
stoupivši následkem prohloubení díry příliš 
do předu, narazí na žabku n, nadzdvihne ji a 
vypne tím vidlici; stroj popojede o jeden zub, 
načež vidlice zapadne do zubu následujícího. 
IJI. Otočení nebozezu. Aby vrtání vůbec 
možné bylo a vrtaná díra nabyla tvaru pra- 
videlného, jest nezbytně třeba, aby se nebozez 
otáčel; to děje se — jako u všech vrtacích 
strojů — při zpátečném pohybu pístu /i, a 
sice pomocí rohatky u. Při postupu do vrtu 
otáčí se rohatka, zasahující svým výstupkem 
do šroubovité rýhy w sesílené tyČe /*, na levo; 
při zpátečném pohybu nárazového pístu měla 
by se rohatka točiti na právo, ale podobného 
otočení nepřipouští základka ^, pročež se po- 
otočí nárazový píst sám a s ním ovšem i ne- 
bozez. — IV. Zpátečný pohyb vrtadla. 
Je-li díra na potřebnou hloubku vyvrtána nebo 
třeba-Ii nebozez nastaviti nebo vyměniti, po- 
sune se celý stroj zpět. Uzavře se kohout b 
a zhuštěný vzduch pustí se kohoutem S a 
kanálkem v do prostory za pístem cc\ tlakem 



vzduchu posune se táhlo <í a s ním celý str'M 
zpět. Želízko \ zpětnému tomuto pohybu nyní 
neodporuje, neboť zhuštěný vzduch neproudi 
již pod píst iV, pročež podkova y klesne a 
želízko f vypne se ze zpodních zubů rámce r r. 

Hlavní rozměry stroje Ferrouxova jak<i/ 
i příslušného stojanu patrný jsou z tabulky; 
z ostatních dat buďtež vytčena následující 
Zdvih pístu činí xoa mm, počet rázů za mi- 
nuta 350-500, postup při tlaku 4 atmosíěr 
effektivních v rule přecházející do žuly 4 — 
5 cm^ v rule přecházející do svoni až 9 cm za 
minutu; spotřeba vzduchu při jednom rázu 
jest as x'5 /. Nebozezy jsou z kalené lité oceli, 
o šířce ostří 35— 38 wmi, díry vrtají se t — 
i"3 m hluboké, při čemŽ třeba jest V5'střídati 
3 nebozezy. Váha nárazového pístu činí 3S 5/rg, 
celého stroje pak 180 ^^r. Všech 6 strojů, umí- 
stěných na jednom stojanu, obsluhuje x6mužů« 

Liter.: Zprávy Spolku architektů a inženýrů 
v království Českém. KoČn. 1878; Rapport 
Trimestriel Nr. 8 du conseil fédéral Suisse 
de la ligne du St. Gotthard, 1874; Zeitschrift 
des ostcrr. Archit. und Ingenieur-Vcrcins, 
1875; Dingler*s Polytechnisches Journal a 
mn. j. U^\\ 

Fermool f-u^íl Andrea, sochař ital. 
(* 1465 ve Fieaole — f ^5^6 ve Florencií); 
vzdělav se za vedení Franc, di Simoně F-ho 
a M. Mainiho, pracoval ve Fiesolct Imole, 
Neapoli, jsa z nejlepších sochařfi své doby. 
K nejlepším jeho pracím náležejí mramorová 
deska oltářní se dvěma postranními sochami 
v domě fiesolském, mramorová křtitelnice 
s reliéfem křtu Kvistova a 4 reliéfy ze živoia 
Jana Křtitele v domě pistojském. V I. 1512 
až 1518 byl vrchním stavitelem dómu florent- 
ského a od r. 1514 též basiliky sv. Vavřince; 
pro onen zhotovil nadživotní mramorovou 
sochu Sv. Ondieje. Později zabýval se též 
řezbářstvím. 

Fermgo (lat.), rez. — Ferruginosi, lé- 
čiva obsahující železo. 

Femun (lat), železo. 

Fermm oandens viz Ze hadi o. 

Ferry: 1) F. Gabriel dc Bellemare. 
známý pod psetidonymein Gabriel, spisova- 
tel franc. ('^- 1809 v Grenoblů — I 1852 na 
lodi Amazoně, která shořela při plavbě do 
Mexika), byl synem obchodníka v Mexiku 
usedlého, studoval ve Versaillech, načež stal 
se společníkem otcovým. Vrátiv se po 7 létech 
z Ameriky, psal romány nebo líčení mravů 
a společnosti americké: Le courtur de* boh 
(1853); Le dragon tvuge ou Costal Vlndien 
(1855); Les squatters (1858); Schies de la vie 
mexicaine (1854); Sceues de la vie milltaire.a, 
Scenes de la vie sauvage au Mexique (1S56 
až 1857, 2 sv.); Les révolutions du Mexique 
(1864); od směru tohoto odchylují se Oiasse 
aux Cosaques (1854^ a Vicomte de Chdteau- 
brin (1856, 2 sv.\ Práce F-ho byly tiítény 
nejprve v časopisech, předem v > Revue des 
deux Mondes*. Teprve po smrti jeho sebrány 
jsou v knihy samostatné. Mnoho jich je pře- 
loženo do němčiny. V češtině vzdělal Jos. Ka- 
lenský podle F-ho V\emi Ayačú (Praha, 1889). 



Ferryport-on-Craig — Fersen. 



137 



2) F. Jules Franc. Camille, státník 
franc. i* 1832 vSaint-Dié — f 1893 v Paříži), 
vystudovav práva, usadil se r. 1851 jako 
advokát v Paříži, ale brzy věnoval se úplné 
politice, zejména novtnářství, kde věcnou 
znalostí I břitkosti polemickou stal se pováž- 
livým nepřítelem císařství. Psal hlavně do 
»Courrier de Parise a do »Presse€ a upozor- 
nil na sebe hlavně brožurami Manuel électth 
ral a Liitte électorale a ostrými kritikami pa- 
řížské správy městské, jednak v >Tempsu€ 
(od r. 1865), jednak v jízlivé brožuře Comptes 
řantastiques ďHaussmann, R. 1869 zvolen 
jako republikán poslancem za Paříž. Zde žá- 
dal rozpuštění Sboru, poněvadž nepředstavo- 
val vfili národa, a odporoval prohláSení války 
Prusku r. 1870. Téhož r. 4. z&fi stal se F. 
členem vlády Obrany národní, 5. zářf jejím 
taiemníkem, 6. správcem départ. seinského- 
Při povstání kommuny 31 října byl zajat; 
ale uniknuv z vězení, osvobodil organiso- 
vanou národní gardou svoje vládní soudruhy 
Dne 15. list. jmenován předsedou ústřední 
mairie pařížské, na kterémž místě setrval do 
19. března 1871, kdy před povstalci ustoupil 
do Versaill, kam přenesla se vláda. Po pře- 
možení kommuny 24. kv. jmenován byl Thier- 
sem prefektem seinským, kteréhož místa se 
\*éak v několika dnech vzdal, poněvadž jme- 
nování jeho bylo proti mysli valné části sně- 
movny. Také vyslanecké místo v Athénách 
zastával jen rok, načež zasedal ve shromá* 
idénC jako vOdce republikánské levice. Přiči- 
nil se o pád Broglia, o odhlasování zákonfi 
konstitučních (únor 1875) i pronesl několik 
pozoruhodných řečí o politice vyučovací. Po 
rozpuštění Shromáždění přenesl činnost svoji, 
dAslednou v postupu i cílech, do komory po- 
slanecké, kam zvolen byl v únoru 1876 za 
Saint-Dié. Zde bojoval zejm. proti politice 
Mac-Ma honově a před tím proti klerí kal ismu 
a smH^cným porotám. R. 1877 zvolen znova 
do nové komory, kdež bojoval hlavně proti 
kabinetu Rochebouetovu. Po senátorských 
volbách v lednu 1879, vítězných pro republi- 
kány, utvořil Jules Grévy 4. ún. 1879 kabi- 
net Waddingtonfiv, v němŽ F-mu dostalo se 
portefeuillu veřejného vyučování a krásných 
uměni. Tu vynikl zejména návrhy zákonnými 
proti vlivu kongregací na vySší vyučování, 
Čímž rozpoutal odpor monarchistA a klerikálA 
a znepřátelil si i mírnější republikány. Návrh 
svA/ hájil F. i v ministerstvě Freycinetově 
f2H. pros. 1870), v němž podržel svAj úřad, 
a kdyl byl odmítnut vylší komorou, hleděl 
jej provésti cestou administrativní. Po od- 
stoupení Freycinetově stal se F. jeho nástup- 
cem (23. září 1880) nevzdav se při tom porte- 
feuillu vyučování. Jako předseda ministerstva 
měl F. za nepřátele stejně katolíky jak radi- 
kátVi s nimiž se již dříve rozeliel a jež citelné 
potlačoval. Jeho koloniální politika, která uči- 
nila jej ve Francii nepopulárním, přivodila 
pád jeho kabinetu (xo» list. 188 1). Po krátkém 
trváni Oambettova předsednictví nastoupil 
ť]|o.. ledna 1882) Freycínet. který svěřil zase 
F-mo vyučování. Nyní přijat zákon o povln- 

CHiftv SlovnUr Nauený. ■▼. IX. 149 1894. 



ném a bezplatném obecném vyučování učiteli 
světskými, plod snahy F-ho, nejcennější vy- 
n^oženost třetí republiky. Dne 21. ún. 1883 stal 
se F. znova předsedou ministerstva za těž- 
kých okolností, kdy snahy monarchické a ná- 
rok rAzných knížat na trAn franc. živě počí- 
naly se projevovati. F. vedl při tom správu 
vyučování a později i záležitostí zahranič* 
ných. Osvědčil se jako rázný odpArce mon- 
archistA (obnoveni zákona z r. 1834, podle 
něhož princové z armády franc. jsou vylou- 
čeni), jako fttastný fínančnik (kon verse s 57t 
na 4 '/,•/,), dobrý administrátor i dAvěrou vy. 
znamenaný politik, který, zdálo se, dá pev- 
nější seskupení a určitější a stálejší zabar- 
vení parlamentu franc. Avšak nelibost, s ja- 
kou neílo veřejné mínění franc. válečné pod- 
niky v Tonkinu a později v Číně, vzrostla 
v zřejmý odpor po nezdaru u Langsonu, 
nový úvěr, jejž F. žádal pro svoji politiku 
koloniální, zamítnut skoro bez debat, a vy- 
skytl se i návrh na obžalobu. F-ho, kterýž 
ihned (30. bř. 1885) předsednictví min. se 
vzdal. Po několikaměsíčním pobytu v Itálii 
kandidoval F. v dép. vogeském a zvolen 
r. 1885 do komory. Vliv jeho stoupal zvláště 
ve straně opportunní. Bojoval zejm. horlivě 
proti gen. Boulangerovi, proti němuž radil 
užiti zbraně jakékoli. Když pak Grévy na 
počátku pros. 1887 musil odstoupiti, byla na- 
děje, že F. nastoupí jeho místo; avšak zma- 
řena jest terrorismeni radikálů a nepřátelským 
smýšlením, jež proti němu projevovala ze- 
jména Paříž. Urážky a nadávky vrhány z obe- 
censtva přímo F-mu do tváře. V Paříži hro- 
zeno i vzbouřením, bude-li zvolen presiden- 
tem. Tu F. sám žádal své přátele, aby hlaso- 
vali pro Sadi Carnota. Štvanice proti němu 
stupňovaly se v slepou nenávist; jí rozpálen 
jsa podnikl na F-ho pološílený Aubertin nezda- 
řilý vražedný útok lo. pros. 1887, jímž F. 
byl jen lehce poraněn. V nejprudší agitaci 
boulangistA vystoupil F. z ústraní a ve velké 
řeči 21. pros. x888 konané v Hdtel Continen- 
tal vinil radikály i boulangisty z počínáni 
vlastizrádného. Tím však odpor k němu do- 
sáhl vrcholu: při volbách 22. září 1889 F. 
poražen ve svém okrese od kandidáta boulan- 
gistického. Uchýliv se pak v soukromí psal 
na ospravedlnění svojí politiky Le Tonkht et 
ta mére-patrie (Paříž, 1890). Teprve 4. led. 
1891 zvolen v Epinalu do senátu, kde 24. ún. 
1893 byl zvolen za předsedu. F. byl vedle 
Thiersa a Gambetty největším státníkem 
dnešní republiky. Šld. 

Ferryport-oii-Crai|r [krég], též Tay- 
port, přístavní město nfeského hrabství ve 
Skotsku, na ústí zátokv Tayské, má mořské 
lázně a ke 3000 ob., živících se také lovem 
ryb (lososA). 

Fenaoh totéž co farsang (v. t.). 

Fériala viz Farsalos. 

ForMll, stará rodina švédsko - estonská, 
která ve své větvi švédské r. 1879 vymřela. 
Vynikající členové: 1) F. Fabián svob. 
pán 'Z CronendahlU' (* 1626 v Revalu — 
f 1677 v Malmo), bojoval ve válce třicetileté, 

10 



138 



Ferstel — Fertit. 



pozdčji v Baltických provinciích, odkud byl 
povolán do Štokholmu a jmenován vrchním 
velitelem ve válce proti dánskému Kristi- 
ánu V. a proti Velikému kuríirStu, které do- 
nutil, že musiti upustiti od obléhání Malmo. — 
f) F. Fridric Axel z Cron. (* 1719 ve 
tokholmé — f 1794)1 bvl po dlouhou dobu 
vůdcem polit, strany kloboukA a vystupoval 
na sněmích velmi prudce proti Gustavu III. 
Napsal paměti své doby Historiska Skrifter 
(Štokh., 1867-72, 8 sv.). — 3) F. Hans Axel 
z Cron. (* 1755 v Štokh. — f 1810 t.). Jako 
franc. plukovník bojoval v Americe za svo- 
bodu, zůstal na to v Paříži a přilnul ke krá- 
lovské rodině, kterou přestrojen za vozku 
vyvezl dne 21. Čna 1791 z Paříže až do Va- 
rennes, kde vůz byl zadržen. Proto musil 
opustiti Francii, i žil ve Švédsku a obdržel 
úřad kancléře university upsalské; byl věr- 
ným a horlivým zastancem práv krále Gu- 
stava IV. Adolfa proti Karlu XIII. Lid připi- 
soval mu náhlou smrf korunního prince Kri- 
stiána Augusta; kdyŽ pak 20. čna 1810 
mrtvola princova byla převážena do Štok- 
holmu, učinil lid na F-a, jenž průvodu se 
súčastnil, útok. Generál Silfversparre, chtěje 
ho zachrániti, zatknul ho a odvedl do rad- 
nice; ale lid vniknuv do radnice, F-a do 
smrti utýral. Vyšetřováním později zavedeným 
byla jeho nevina dokázána. Viz Klinckow- 
Btrom, Comte de F. ct cour de France (Pa- 
říž, 1877—78, 2 sv.). — 4) F. Hans, generál 
ruský (* 1743 — 4 1800 v Dubne), bojoval 
8 vyznamenáním ve válkách tureckých a Sved* 
ských, zajal r. 1794 u Maciejovic Kósciuszka 
a byl při útoku na Pragu 

Ferstel Heinrich, architekt (* 1828 ve 
Vídni — t J883 v Grinzingu), vystudovav 
architekturu na vídeňské akademii, byl s po- 
čátku zaměstnán v Čechách stavbami a ob- 
novami několika zámků. R. 1853 súčastnil se 
konkurrence plánů na votivní chrám sv. Sal- 
vátora ve Vídni, a plán jeho vyznamenán 
cenou 1000 zl. a proveden. Stavbu votivního 
chrámu provedl v got. slohu franc. ze XIV. st. 
v 1. 1856— 1879. Z četných jiných prací 
F-ových sluší jmenovati dále: kostel v Se- 
nově u Teplice, protest, kostel v Brně, ban- 
kovní budovu ve Vídni, palác arcivévody 
Ludvíka Viktora ve Vídni, rakouské museum, 
chemický ústav, LiechtenŠteinský palác v Ro- 
savě u Vídně. Nejznamenitější dílo jeho 
kromě vot. chrámu jest však universita ví- 
deňská, vyvedená v italské renaissanci. F. po- 
volán byt r. 1866 za professora na vid. tech- 
niku, r. 1869 povýšen do stavu rytířského a 
jmenován r. 1871 vrchním stavebním radou. 
V pozdějším již věku provedl radnici v Ti 
ílisu, správní budovu rakousko-uherského 
Lloydu v Terstu a j. Stavby F-ovy vynikají 
hlavně svou účelností i .uměleckou krásou 
a jmenovitě znamenitá jest jejich dekorace 
a ornamentika. Svými četnými stavbami 
vtiskl F. Vídni zvláštní ráz v duchu pozdní 
italské renaissance. Srv. H. Freiherr v. F , 
slavnostní spis k odhalení jeho pomníku (Ví- 
deň, 1884). 



Ferinimn Václav, spis. Čes. (* 1853 
v Dlouhém Poli u Beneiova). Studoval v Be- 
nešové a na vyŠŠÍ hospodářské Škole v Tá- 
boře, pak na vysoké zemědělské Škole ve 
Vídni a na hospodářsko • lesnické akademii 
v Hohenheimu, načež po krátké hospodářské 
praxi nastoupil r. 1877 místo učitelské při 
hospodářské škole táborské, při níž r. 1890 
jmenován professorem praktického hospodář* 
ství a správcem Školního statku. F. je pilnij^ 
spisovatel v oboru polního hospodářství. 
Různé Články uveřejnil v »Archivu zeměděl.c 
a v j. hospod, časopisech. Mimo to vydal 
spis O krmivech a jich upravování {Čctkoslov^ 
matice rolnická 1893) a k 3. vydání rozmno- 
žil K. Lamblův spis »ZákIady chovu a užitku 
zvířectva hotp.« (1887). 

La Ferté (lat. Fírmiias, tvrz, hrad), jméno 
mnoha míst ve Francii. Důležitější jsou 
1) La F.-Bernard |-beriiár], kant. město 
v dep. Sarthe, arr. Mamers. s 5239 ob. (1891) 
s krásným got. kostelem z XV. stol. Prádelny 
na bavlnu a len, spracování koŽí, pily, ob* 
chod s dobytkem a obilím. — 2) F.-Macé 
[•mase], kant. město v dep. Orné, arr. Dom- 
front, 8 8i2Z ob. (1891). Má značný průmysl 
textilní, výrobu zboží ozdobného a dřevě* 
ného. Ze starého kostela z XI. stol. zbyla 
jen věž, k níž přistavěn moderní kostel ve 
slohu byzantském. Stará radnice ze XIV. a 
XV. věku. — 3) F.-Milon, průmyslná obec 
v dep. Aisne, arr. CháteauThierry, na fece 
Ourcq, s 1589 ob. (1891). Zbytky zámku ze 
XII. a kostel z XV. stol. Zde narodil se 
r. 1639 Raci ne, jemuž tu postaven pomník. — 
4) F. Saint-Aubin [séňt obén |, lat. Fírmi- 
tas ad Albulam^ kant. město v dep. Loiret, 
arr. Orleans, s 3341 ob. (1891), značným ob* 
chodem obilním a cihelnami. Staré stopy 
římské. — 5) F. sousjouarre |-sužuárj, 
kant. město v dep. Seine-et-Marne, arr. Meaux, 
při vtoku Morinu do Marný, s 4670 ob. (1891), 
s výrobou mlýnských kamenů a znač. obcho* 
dem obilním. Zde 9, ún. 1814 zvítězili Ru* 
sové nad Francouzi pod Macdonaldem. 

FertUni ilat.), úrodný, plodný. 

Fertit (Dár F., též Kredž), krajina 
v egyptském Súdánu, mezi 25* 50' a 27* 10' 
v. d. a 6* 40' a 8* 10' s. S. Na severu hraničí 
s Dár-Fúrem, od něhož oddělen jest Širokém 
pruhem bažinaté nížiny zvané Kulla; k jihu 
od F-u jest země Niam niamů, od níž dČHF. 
řeky Vile a Buseri. F. jest vysočina, skláda- 
jící se většinou ze žuly a hornin krystalHní- 
ckých, kteréžto obsahují hojné bohatství rud, 
především pak rud měděných. Ráz krajiny 
pak určují bezvodné stepi, střídavé s lesy, 
které nacházíme na březích všech skoro řek, 
z nichž největší jsou Biri, Kuru, Pongo, Bu* 
seri a Džur, veskrze to přítoky Bahr-el-Ga> 
zálu. F. skládá se z několika území, jejichž 
jména jsou Banda, Uanga, Ola a j. Původně 
země ta byla neodvislá a rejdištěm obchod- 
níků a otroky a slonovinou, kteří sídleli zde 
v zapalissádovaných osadách, tak zv. seríbách, 
v nichž měli skladiště svého zboží, živého 
i mrtvého. První Evropan, jenž F. navštívil* 



Fcrto — Ferula. 



139 



byl T, 1870—71 G. Schwcinfurth : týž páčil 
tehdáž obyvatelstvo F-u na 20.000 duší. 
R« 1878 podrobil F. Gessi bey, načeŽ připo- 
jena zemé tato k mudirii Bahr-el-Gazálu, a nej- 
dólelitéjší seriba Dem Siber stala se hlavním 
rnéstem mudiríe. Nyní jest F. v moci mah- 
distO. Obyvatelstvo F-u jest velmi pestré, 
přináležejíc kmenOm BongA (Dorfi), Gólů, 
Seru a Kredžfi. Na jihu sídlí též něco Niam- 
niamA a na severu arabStí Bagtcarové. 

Farto {P^rting^ Vierdingf Vierting), p A vodné 
jméno Čtvrtiny hřivny (marky) nebo váhy 
dvou uncí; pozdéji vSak přikládáno jméno to 
drubnéjfiím mincím různé váhy a bylo najme 
v krajinách sev. Evropy pojmenováním mince 
často užívaným. Faa> 

7ert5 viz Neziderské jezero. 

Femla L. (Fendago K. et Scorodosma 
Bye), ločidlo. Rod z řádu okoličnatých 
(Umtelliferaé), z příbuzenstva rodu Peuceda- 
nnm. Byliny často statné, vytrvalé, lysé, s li- 
sty složité peřenými. Okolíky veliké, paprsky 
četné, obaly a obalíčky obyčejné z mnohých 
h'stkA složené. Kvéty žluté, kalich nepatrný, 
korunní plátky fiiroké s vohnutou Špičkou. 
Dvojnažka silnč ploSe smáčkla, kolem křídlaté 
obroubená. Nažka na hřbete s třemi kýlnaté 
neb i křídlovité vyniklými žebry, z nichž 
krajní přecházejí do křidel. Proužky v bráz- 
dách hřbetních 3 nebo více, na břiše 4 až 
mnohé. Náleží sem asi 80 druhů v Středo- 
zemí, hlavně vlak v Orientě a střední Asii 
roz&ířených. Kořeny a lodyhy vylučují zvláštní 
pryskyřice. 

R galbaniflua Boiss. et Buhse (F. gummosa 
Boiss., F. erubesccns Boiss. e. p.). Lodyha vy- 
soká, tlustá, holá, na konci rozvětvená. Listy 
krátce chlupaté, s pochvami podlouhlými, ne- 
nafouklými, čtyřikrát peřenodílné, s posled- 
ními úkrojky uzounce čárkovitými, jedno- 
duchými neb trojklanými. Lodyžní listy z nej- 
většího dílu jen na pochvy redukované. Oko- 
Jíky 6— Z2paprseČné, bezobalné, kvéty bledé 
žluté, korunní plátky zašpičatělé, vehnuté. 
Plody podlouhle elliptiČné, asi 1 7, cm dl. a 
6 8 mm široké, křídlo okrajní asi zpoloviny 
celého plodu. Proužky v brázdách jednotlivé, 
nsfouklé, skoro celou prostoru mezi útlými 
žebry vyplňující. Roste v Persií, na Elbrus>i. 
PerAané nazývají druh tento kassnih nebo 
boridsheh. Poskytuje známou pryskyřici (gal- 
tjiitum) jako F. ruhricaulh Boiss. 

F. Narthex Boiss. {Sarthex Asa foetida 
Falc). Kořen mohutný, basemi listů copatě 
okončený, lodyha mohutná, aŽ 3 m vysoká, 
podél listnatá, listy 2— 3krát peřenodílné, 
s dkrojky posledními Čárkovitě podlouhlými, 
modrozelenými, pochvy listové veliké, na- 
fouklém Větve okolíkové krátké, podél lodyhy 
rozestavené, na konci této pak nahloučené; 
ftlolení plodů podobné jako u předeMé. Roste 
v Tibetu a poskytuje stejnou pryskyřici jako 
F. Asa foetida^ jíž se dosti podobá 

F. Sumbul Hook. iil. Také statná rostlina, 
až 3m zvýší, s vřetenovitým, 30 cm dl. a 
10 cm tlustým, houbovitým, Šťavnatým koře- 
nem. Lodyha podél listnatá, nahoře latnatě 



rozvětvená, listy měkce chlupaté, veliké, tři- 
krát peřenodílné, s posledními úkrojky kosní- 
kovitě klínovitými, tupě vroubkovanými. Oko- 
líky 7— lopaprsečné. Byla r. 1869 objevena 
ruským cestovatelem Fedčenkem v horách 
turkestanských východně od Samarkandu; zdá 
se však, že jest dále na východ v centrální 
Asii vůbec rozšířena. Kořeny tohoto druhu, 
zápachu piŽmového, přicházejí přes Rusko již 
od r. 1835 ^o evropského obchodu, kdež zná- 
my jsou jako Radix Sumbul. Jsou to buď celé 
kořeny nebo kusy na plocho rozkrájené. Ob- 
sahují mimo jiné bledě žlutý balsam, kyse- 
linu angelikovou a baldriánovou. Dříve na 
východě užívali kořenů těch také proti cho- 
leře, ovšem že bez výsledku. 

F. twgitana L. Lodyha i '/, m vysoká, jako 
listy lysá, nahoře latnatě rozvětvená. Listy 
veliké, 4krát peřenodílné, s posledními úkrojky 
podlouhlými, hrotitými, na okraji trochu ohr- 
nutými. Konečný, prostřední okolík jest buď 
přisedlý nebo krátce stopkatý. Plody ellipti- 
cké, úzce křídlaté, s útlými Žebry a trojprouž- 
kovými brázdami. Rozšířena jest ze sev. Afri- 
ky do Sýrie a Palestiny a na některé ostrovy 
řecké. Poskytuje africké ammoniacum, 
o kterém již Dioskorides a Plintus píší, že 
roste na poušti Libycké, zvláště v okolí chrá- 
mu Jupitera Ammona. Ještě nyní přichází tato 
hmota do obchodu v podobě nečistých, tem- 
ných, slepených hrud, jež slaběji páchnou 
než perský ammoniak. Na Východě užívá se 
ho hlavně k vykuřování. 

F. communis L., bylina až 4 m vysoká, 
v teplém Středozemí rozšířená. V Řecku dě- 
lali ze statné a pevné lodyhy hole, kterými 
děti a otroky mrskali (odtud F. minaces). Ze 
dřeně ještě posud tu a tam dělají troud zá- 
palný. Prométheus prý v tomto odnesl s Olym- 
pu na zem oheň. 

F. foeniculacea Spr. poskytuje v Sev. Ame- 
rice jedlé, lahodné kořeny (biscuit). 

F. rubricaulis Boiss. (F. ^rif^eicťits Boiss. p. p.). 
Lodyha až 2 m vys., posléze Červená, hladká, 
nahoře velmi větevnatá, listy veliká, s veli- 
kými nafouklými, červenavými pochvami, 
krátce chlupaté, 4krát peřenodílné, s posled- 
ními úkrojky podlouhlými, dosti tupými. Oko- 
líky po třech, z nichž prostřední krátce stop- 
katý, jest plodným, druhé dva však jsou pouze 
samčí. Plod vejčitopodlouhlý, asi 1V7 cm dl., 
posléz světle hnědoČervený, s žebry hřbctními 
sotva vyniklými, s brázdami mnohoproužko- 
vými. Roste na horách Persie a poskytuje 
(ralbanum jako F. galbanifíua. Tato prysky- 
řičná hmota vytéká z dolejší Části lodyhy a 
listů. Jest nejprv lepkavá a bílá, vlivem vzdu- 
chu však brzo tuhne a žloutne. Do obchodu 
přichází v podobě malých kuliček nebo vět- 
ších hrud. Voní silně aromaticky a chutná 
trpce. Voda hmotou tou pěkně modře fluore- 
skuje, přidá-Ii se něco ammoniaku. Již staří 
užívali té pryskyřice k lékařským účelům, 
nebo jí také vykuřovali. 

F. Asa foetida L. (F. Scorodosma Benth. et 
Hook , Scorodosma foetidum B^jjc), Kořen vy- 
trvalý, veliký, řepovitý, velmi Šťavnatý, ma- 



140 



Ferule — Férussac. 



Bitý, zevně Šedohnědý, silně pryskyříčnýmí 
chodbami proniknutý. Listy veliké (až '/« m), 
dole na kofenu nahloučenč, modrozelené a 
krátce pýHté, 3— 4krát trojené peřenodílné, 
s posledními úkrojky podlouhle kopinatýmí, 
tupými. Lodyha mohutná, aŽ 3 m vysoká, vy- 
vinuje se až pátým rokem, tu pak roste velmi 
rychle, uzrávajíc a hynouc již po 40 — 50 dnech. 
Listy po lodyze jsou oddálené, nahoru zvolna 
umenSené. Větve na konci lodyhy jsou oko- 
liČnatČ dělené a pýfitými pochvami podepřené. 
Okolíky 20— 3opaprse£né, paprsky pýřité, se* 
menník chlupatý. Plody vejčito-podlouhlé, 
8 křidly asi z polovice ostatního plodu, s Že- 
bry málo vyniklými, s proužky v brázdách 
přeútlými, sotva znatelnými. Plátky korunní 
vejčité, tupé, dovnitř nevehnuté. Roste v sku- 
pinách, tvoříc pravé lesíky podivného vze- 
zření a jest domovem hlavně na stepích Per- 
sie a v zemích mezi Perským zálivem a Aral- 
ským jezerem. Schází na stepi mezi Kaspi- 
ckým a Aralským jezerem, nepřekračuje na 
sever Syr-Darju a na východě Belur-Tag. Nej- 
hojnější jest mezi Herátem a Chfvou. Libuje 
si v písčité a mokré půdě, vyhýbá se vSak 
jílovité a hlinité stepi. Druh tento nejprve 
pozoroval r. 1841 Lehmann, nejlepSf zprávy 
o ní máme vSak od Borcova. — Poskytuje 
v obchodu vfieobecně známou a důležitou 
pryskyřici asa foetida. Arabům a PerSanům 
sluje anguseh nebo hiltit. Ostatně známa byla 
již Hippokratovi a Dioskoridovi (silphium, 
aiXq>u)vnrjdLx6v, laser). Sloužila nejen za mocný 
lék v různých chorobách, ale také za koření 
v pokrmech. Peršané jí ještě dnes užívají jako 
koření. Ano jednoho času ve Francii bylo 
koření toto tak módním. Že se jím při hosti- 
nách talíře před polévkou potíraly. V evrop- 
ském obchodě rozšířena byla od Arabů již 
v XI. stol. — Tuzemci dobývají jí z rostlin 
tímto způsobem: Okopávají kolem kořenů 
zem, aby kořen byl nahoře odkryt. Nyní uře- 
závají ob čas kusy (plátky), aby z naříznu- 
tých míst prýštila se pryskyřice. Tato mléčná 
pryskyřice brzy tuhne a pak se odlamuje a 
oSkrabuje. Jedna rostlina dává prý až 1 fr^ 
pryskyřice. Na vzduchu během doby nabývá 
barvy červenavé až hnědé, uvnitř pak jest 
voskovité jádro. V obchodě objevuje se v zrn- 
kách, kuličkách a hroudách, jako těsto hně- 
telných, lepkavých, odporně páchnoucích a 
trpce aromaticky chutnajících. Hlavní sou- 
částky její jsou : kyselina ferulová a umbellife- 
ron, silice a ^umma. 

F. alliacea Boiss,, příbuzný druh předešlé, 
až I m silný, roste v Persii, hlavně v pro- 
vinciích Chorásáně a Kermáně. Poskytuje také 
odporně páchnoucí asu {Hina-Asa), jež ne- 
obsahuježádnéhoumbellifera. Vyvážíse hlavně 
do Indie, kdež jest velmi hledána. V Evropě 
není známa. 

F. galbanifera (K.) {Ferulago g,), v poměru 
k předešlým menší bylina, která roste na jihu 
Evropy a v Orientě. Lékařsky méně důle- 
žitá. V$kf, 

Fenile (žíla, regiment rychtářský, 
právo rychtářské) bylo jakési žezlo, jel 



upleteno bylo ze silných Šlach, potažených 
někdy kozí. Bývala 6 d*n dlouhá a v průměru 
mívala na obou koncích 4 c«n* Dolejší konec, 
jejž rychtář držel v ruce, když úřad konal, 
býval ozdoben jemnými řeménkv, uměle pro- 
plétanými; ostatní Část byla zdobena nýtky 
bronzovými. F-H Čili právo držíval rychtář při 
všech soudech ; s ní vstupoval též mezi ros* 
vaděné strany a měl právo toho, kdo by ne* 
poslechl, »žilou přemrštit«, ne však bíti. Mimo 
rychtáře též cechroistři užívali f-H k ozna- 
čení své důstojnosti. Takové f. bývaly oby* 
čejně ze dřeva, pěkně vysoustruhované nebo 
pestře malované. Hst. 

Fenul Jiří, jesuita a spisovatel český 
(* 1585 [1589?! v HorSově Týně — f 1659 
v Březnici). Vychován nejprve v Plzni, paíc 
v Praze u jesuitů, do jejichž řádu vstoupil 
r. 1602. R. 1616 vyučoval již filosofii, morálce 
a polemice na jejich kolleji, r. 1620 stal se 
českým kazatelem u sv. Salvátora, spravuje 
zároveň tiskárnu klementinskou, a od r. 1623 
i bibliotéku, jíž hojně uŽíva], zvláště ke studia 
dějin domácích. O vědomostech jeho z toho« 
to oboru svědčí dopisy Slavaty, jemuž F. 
shledával i opisoval prameny a opravoval 
známé histor. dílo. Neméně proslul F. jako 
kazatel. Jsa z nejhorlivějších jesuitů, nabyl 
za doby tehdejší příkré reakce veliké obliby; 
kázání jeho byla originální, svěží, ohnivá, pro* 
sycená příklady z českých dějin a horlením 
pro pravdu, ctnost, nábožnost; avšak také proti 
nekatolíkům, jež snažil se po dobrém 1 po 
zlém přivésti v lůno církve. Již roku 1623 
(17. ledna) sňal s Kotvou a několika studenty 
s věže týnské kalich a sochu krále Jiřího. Za 
to a za svou bezohlednou přímost musil ne 
jednou pykati, jednou i dočasným vyhnán- 
stvím do Prachatic. Týmž jesuitským, nadše- 
ným, nepokojným duchem nasyceny jsoo 
i hojné jeho spisy latinské, německé i české, 
jichž se Čítá na padesát. Jsou to jednak pře- 
klady náboženských dél Horatia Tusselina, 
Jeremiáše Drexelia, Jana Eusebia Nierenber- 
ského, Lukáše Pinelliho. Martina de Roa, 
Alexandra Cajetana a j., dále četné spisy více 
méně původní o životech cizích i domácích 
svatých, tyto s rytiaami Skřetovými (nejza- 
jímavější Život blahoslavené Any^ky Pamty^ 
řádu 5v. Kldiy, vydaný v Praze 1666 v ja- 
zyku starodávním s hojnými vysvětlivkami), 
dogmatické, rozjímavé, mystickozázračné a 
modlitby (o očistci, nebi, pekle, o Panně Marii 
Svatoborské). Důležitější jsou: Mappa kato» 
lická (1630), velký spis o obrácení národů 
celého světa na víru křesťanskou; Orbis Phaé- 
ton, podpal celého svéta jajrk lidski^ (^^37 
v Praze, nákl. sv.- Václavského dědictví), Zfď- 
ty- nebeklič (t., 1637, nyní již 237. vydáni). Pů* 
sobiv plných 30 let a unaven jsa stálými boji 
hledal posléze tichého útulku v Březnici, kdež 
také pohřben v nové kolleji, jejíž stavbu sám 
řídil. Viz Jirečck, Rukověť; Historický sbor- 
ník II. 298; CČM. . 1880, 472 a 1885, 403; 
Vlasť, V, 478 a 302. 

FénuMUio [ferys^kl André Etienne 
d*Audebard, zoolog franc. (♦ 1786 v Char- 



Ferventní — Fés. 



141 



tronu — + 1836 v Paříži), byl dfistojníkem 
ve vojSté franc, professorem zeměpisu a sta- 
tistiky na škole vojenské a chefem divisním 
v ministerstvé obchodu. Jsa žákem Cuviero- 
výrtí a Latreilleovým zabýval se studiem zoo- 
logie, hlavně měkkýŽA, o nichž napsal dA- 
icladná soustavná díla. Dokončil dílo svého 
otce o měkkýších fíistoire de$ moUusques 
<i8i7^5i, 4 díly) a vydal mimo jiné Tableaux 
systématiques des ammaux moHusques (i^2%)\ 
Bulletin uttiversel des sdences et de Vindustrie 

(1823-30). ^ 

Fmrventm (z lat.), horlivý, ohnivý, 
vroucí. 

FerVMrdín, Ferver, plur. (staroperské 
FÝavartis)^ v Zoroastrové náboženství název 
ochranných duchů dobrých lidí, jejichž dílem 
jest pomáhati všemu ku zdaru a vývoji a po- 
tlačovati zlo. Odtud tvoří nesčetné vojsko 
Ormuzdovo. PA vod jejich jest prastarý, i sluSí 
jej snad hledati v kulte předkA. Odtud mají 
i bohové své F-y. Existují však i F-ové lidí 
žijících, ba i nenarozených. Zenda vesta vě- 
nuje jim vlastní oddíl »F.jašt«. Sídlo jejich 
v pozdějším parsismu jest nad nebem a identi- 
filtují se 8 hvězdami, počtem 486.000. — V ka 
lendáfi perském jest F. prvým měsícem roku, 
jehož prvý den (20. březen) jest dnem novo- 
ročním. 

F^S 2ove se v hudbě tón vznikající sní- 
ieníns tónu / o intervall pAltónový; jest en- 
harmonicky totožný « tónem e, F.-'dur-stup- 
nice, f.-dur-akkord, f.-dur-tónina po- 
strádají pro hudební praxi významu, nahra- 
zovány jsouce týmiž zjevy z e-dur; tolikéž, ba 
Ještě Častéjí nahrazují se f.- moll -stu pníce, 
f»*moll-akkord a f.*moll-tónina přísluš- 
nými zjevy z tf-moll. Str, 

Fés, chybné Pás, město v sultánátě ma- 
rockem v sev.-záp. Africe na ^4* 6' s. Š. a 
4* 58' z. d., 200 km již od úžiny Gíbraltar- 
ské, ve výši asi 200 m n. m., leží v krásném 
édoH pokrytém háji citrónovými a granáto- 
vými i množstvím zahrad při úpatí hory 
Džebel Sálah na fíčce Fésu, která v městé 
v Četná ramena se dělí a níže do řeky Zebu 
se vlévá. Město samo skládá se vlastně ze 
dvou měst, která vespolek spojena jsou ulicí 
2 km dlouhou. Starý F. (FételBali) tvoří 
aev. Čásf a jest vAkol obklopen horami, na 
vých. pak docela zbudován na svahu horském. 
ífoyf F. {FéS'el I}fed(du pocházející teprve 
xe XÍn. stol., tvoří již. čásf a leŽÍ v rovině. 
Kaidá z těchto Částí obklopena jest o sobě 
hliněnými hradbami zvýší to— 13 m se Čtver- 
hrannými věžemi; 7 bran vede do Starého 
F u, 3 do Nového; na kopci, u něhož obě 
Riésta se stýkají, vypíná se hrad {kasbah), 
Mésto jest vzezření nepříjemného a veskrze 
zanedbáno. Mimo větší prostranství před sul* 
tánovým palácem v Novém F u nemá ná 
městí a z ulic toliko jediná zasluhuje tohoto 
názvu, kdežto ostatní jsou úzké, křivolaké 
a plny Špíny; k tomu domy i dvoupatrové 
obráceny jsou prAČelím vžcfy do dvora, tak 
le z venku podobají se obrovským obíleným 
krychlím, uvnitf však bývají zařízeny po- 



hodlně a u boháčA i se značným přepychem. 
Vynikajících staveb jest poskrovnu Přední 
místo zaujímají mešity (d(emmy), jichž z dří- 
vějších 785 zachováno jest 130 (9 velkých); 
nejslavnější jest Džemma Karabin, největší 
muslimský chrám v sev. Africe, ohromná, 
ale nesymmetrícká stavba s vysokým minare- 
tem a holými stěnami; jedinou ozdobou její 
jsou dva skvostné mramorové vodomety v ná- 
dvoří. Při meSitě této nachází se knihovna 
s bohatou sbírkou arabských rukopisA (Alí- 
bej tvrdí, že jsou tu zachovány také ztracené 
knihy díla Liviova, Rohlfs to popírá) a vy 
soka škola muhammedánská, někdy proslulá, 
jež učinila F. duchovním středem celé země. 
Nedaleko této meŠity leží Džemma Mulej- 
Edrís, jež obsahuje hrob zakladatele města; 
proto pokládá se za místo posvátné a jest 
asylem pro zločince. Ze světských staveb 
vynikají oba paláce sultánské, z nichž nový 
palác {Bu Dfeldd) leží mezi Novým a Starým 
F em, kdežto starý veliký palác zabírá celou 
jihozáp. Čásf Nov. F u, ale jest zanedbán. 
Stranou od města zbudována jest Msala, stavba 
na 20 m dl., u níž každoročně slaví se konec 
ramazanu, a v této době shromažďuje prý se 
u F u až 250.000 lidí. Četné lázně, karavan- 
seráje, bázáry, veřejné kuchyně a p. vtiskují 
F u na prvý pohled pečef města muslimského 
a jenom četné moderní krámy a hostince do- 
dávají mu poněkud rázu evropského. Vedle 
uvedené vysoké školy jest tu ještě 7 jiných 
vys. škol a mnoho nižších ústavA vyučova- 
cích, jež veskrze jsou hojně navštěvovány. 
Obyvatelstvo, jehož počet udává se rAzně od 
50.000 do 150.000 duší, skládá se z MaurA, 
Arabů, Berberů, černochA a asi laooo židA, 
kteří jsouce v opovržení obývají ve zvláštní 
čtvrti zv. Milah. Hlavním zaměstnáním oby- 
vatelstva jsou prAmysl a obchod, a jako místo 
obchodní zaujímá F. první místo v Marokku 
a jedno z předních míst v sev. Africe vAbec, 
nebof leží na křižovatce dAležitých cest kara- 
vanních mezi Súdánem a pobřežím Středo- 
zemního moře. V prAmyslu vyrábějí se vlněné 
pláště beduinské, pásy, vlněné pokrývky, světo- 
známé polštáře, výborná kAže (saňán, korduán, 
marokýn), plátna, koberce, hrubé zboží ko- 
vové, zboží hrnčířské a chatrné výrobky faien- 
cové, jež se ve velkém množství vyvážejí, a 
hrubý prach dělový; výroba vlněných čepic 
tureckých, které od města maií jméno své, 
úplně zanikla: zlatnictví, stříbrnictví a ražení 
mincí nachází se skoro výhradně v rukou židA. 
Obchodníci z F-u požívají výborné pověsti 
a udržují přímé styky s Marseillem, Lissabo- 
nem, Cadizem a j., přijímajíce odtud hed- 
vábné a bavlněné látky, sukna, papír, zbraně, 
prach, Čaj, cukr, drogy, koření; zboží to po* 
tom rozvážejí po celé sev. Africe a hluboko 
do Súdánu, hlavně do Kana, Kúky, Timbuktu. 
Správu města řídí paSa, zároveň velitel po- 
sádky asi 5000 mužA. » F. založen byl nej 
spíše poČ. IX. stol. (Mannol a Renou uvádějí 
rok 793, Leo Afrícanus a Dapper rok 801) 
od Edrísa, vnuka chalífa Alího, na místě kde 
stávala osada římská, vyvrácená v VI. stol. 



142 



Fés — Fesl. 



od VandalQ (svědčí o tom hojné rozvaliny 
římských staveb v okoh' Fu). Pod panstvím 
Arabfl dosáhlo mčsto neobyčejného rozkvetu. 
Roku 1086 Jusúf-ibn Tašfin založil mocnou 
říši F. a Marokko, od níž F. r. 1202 se od- 
trhl a jako hl. mésto neodvislé řfSe dosáhl 
největší své moci, tak že měl tehdy 400.000 
obyv. Od pol. XVI. stol. jest spojen s Marok- 
kem, jsa druhým hlavním a sídelním městem 
říše, avšak vedle toho požívá pověstí města 
posvátného, tak že u severoafrických mu- 
slimQ řadí se hned za Mekkou. — Viz Rohlfs, 
Marokkanische Stádtebildcr (»Rundschau fíir 
Geogr. und Stat.«, 1893); Lenz, Timbuktu, 
Reise durch Marokko, die Sahara und den 
Sudan (Lipsko, 1888). p 

7éa neb féz, též turecká čepice, jest 
těsně přiléhající čepíce bez stínítka, pojme- 
novaná dle města Fésu v Marokku, kde se 
čepice tyto původně vyráběly. Jest to ob- 
vyklá pokrývka hlavy, mužská i ženská, u Tur- 
ků, Řeků i jiných Orientálů. V Turecku za- 
vedeny f-y na místě turbanů pro státní úřed- 
níky a pro vojsko. F. záleží z červené tka- 
niny vlněné a opatřen jest obyčejně modrým 
hedvábným třapcem, ale též stříbrným nebo 
zlatým u lidí bohatších. Hotoví se z příze 
vlněné, načež se valchuje, barví, postřihuje 
a v páře lisuje. F-y vyrábějí se nyní v Tunisu, 
v Čechách (ve Strakonicích a Husinci — viz 
Čech v str. 167), pak i v Sasku, ve Francii 
a ve Svýcařích. 

Fesa viz Fasá. 

Fesapo jest v logice starodávný název pro 
zvláštní tvar (modus) závěru čtvrté figury, ve 
kterém svrchní návěst jest všeobecně záporná 
(e), zpodní pak všeobecně kladná (a), z čehož 
plyne rozsudek částečně záporný (o), podle 
vzorce: (e) p -^ M 

(a) M ^ S, tedy, 

Na př.: Zpevnění křik; křik projevuje 
sílu hlasu, tedy mnoho, co projevuje 
sílu hlasu, není ještě zpěv. VizFigura 
a Modus. Dd. 

Feaoa f-ka]: 1) F. Friedrich Ernst, 
hudebník něm. (* 1789 v Magdeburce — \ 1826 
v Karlsruhe); nabyv v útlém mládí hudeb- 
ního vzdělání, hlavně vlivem matky své, bý- 
valé komorní pěvkyně vévodkyně Kuronské, 
vystoupil jedenáctiletý před obecenstvem kon- 
certem houslovým se značným úspěchem. 
Později stal se členem kapely vévody Olden- 
burského, pak sólovým houslistou kapely kas- 
selské a r. 1814 prvním houslistou velkové- 
vody Badenského. Skladby jeho nevynikají; 
nejlepší Čísla jsou z oboru hudby nábožen- 
ské. Složil zejména 3 symfonie, 20 kvartet 
pro nástroje smyčcové, 5 kvintet, písně stolní, 
dvě ouvertury, žalmy a opery Kantémir a 
Omara a Leila. 

2) F. Alex. Ernst, virtuos na klavír a 
skladatel německý, syn předešlého (<* 1820 
v Karlsruhe — | 1849 v Brunšvíku). SInžil 
operettu Mavietta a operu Francouzi ve Špa- 
nélích, pak množství písní, klavírních trií 



a salonních skladeb, které svého času byly 
oblíbeny. 

FMoenniiii sluly u Římanů žertovné iro- 
provisace lidové, pronášené za veselých pří- 
ležitostí, zejména o venkovských svátcích, 
na př. po žních o svátku Telluřiné a Silva- 
nové (srv. Hor. epist. 2, i, 139 a násl.). Čím 
dále tím více však obmezovány na úzké kruhy, 
až posléze téměř jen o svatbách zůstaly ve 
zvyku. Ku konci republiky byly f. i um^le 
vzdělávány jako písně svatební. Jméno jejich 
pochází, jak se podobá, od faliského městečka 
Fescennium v jižní Etruríi. Jiní (nejnověji 
i O. Ribbeck, rom. Dicht. i, 9) v souvislost 
je uvádějí s fascinum, kteréi etymologii vSak 
i jazykové obtíže v cestu se staví. Srv. Vil. 
Corssen, Origines poes. rom. 124; A. Th. Bro- 
man, de versibus F-s (Upsala, 1852); A. Ross- 
bach, Rom. Ehe 11853) str. 340. RSk, 

Fesoova odstředivka, přístroj k oddě- 
lování smetany od mléka sbíraného pomocí 
síly odstředivé. 

Feaelen Melchior. malíř něm. ("^ v Pa- 
sové — t 1538 v Ingolstadte), stoupenec 
směru Altdorferova a Dúrerova, zůstavil dva 
pečlivě provedené obrazy, chované nyní 
v pinakotéce mnichovské: Porsena před lli- 
mem (z r. 1529) a Oblefení Alesie od C J, 
Caesava (z r. 1533). 

Feaob Josef, kardinál (* 1763 v Ajacciu — 
\ 1839 v Římě), nevlastní bratr Laetitte, matky 
Napoleona I , stal se duchovním a prostřed- 
nictvím Bonapartovým stal se franc. vojen- 
ským kommissařem v Itálii. Nabyv v úřadě 
tom velikého jmění, vrátil se k stavu duchov- 
nímu a poslán byv od Bonaparta do Říma, 
pohnul papeže r. 1801 k uzavření konkordátu 
s Francií; za to stal se r. 1802 arcibiskupem 
lyonským, r. 1804 kardinálem a když přiměl 
Pia VII. k cestě do Paříže ke korunovaci 
Napoleonově, byl jmenován velko-almužní- 
kem, hrabětem, senátorem, ano r. 1806 ko- 
adjutorem a nástupcem knížete primasa Dahl- 
berya. Při vší přízni Napoleonové zastával se 
horlivé prospěchů stolice papežské, zvláště 
jako předseda národního církevního sněmu 
r. 181 1 v Paříži konaného; proto upadl v ne- 
milost a žil od té doby v Lyoně, odkud za 
restaurace bourbonské uprchl do Říma. Vzdal 
se sice úřadu, ale ne titulu arcibiskupa lyon- 
ského. Veliká a bohatá obrazárna jeho byla 
v dražbě prodána a z peněz zřízeny rodinné 
nadace. Jeho dopisy Napoleonu vydal Du 
Casse (Paříž, 1855, 2 sv.). Srv. J. R. Burek- 
hardt. Der Kardinál J. F. (Basilej, 1846). 

Fesl Michal Josef, kněz a spisovatel 
český (* 1788 v Praze — f 1863 ve Vídni), 
stal se r. 1813 supplentem a r. 1816 skutečným 
učitelem církevního dějepisu a kanonického 
práva na biskupském ústavě v Litoměřicích 
a zároveň druhým představeným semináře, 
ve kterém úřadě svědomitě a horlivě pečo- 
val o mravní kázeň a vzdělání alumnů, řídě 
se při tom zásadami Bolzanovými. Činností 
tou vzbudil proti sobě mnoho nepřátel, zvláště 
dvorního faráře Frinta, jejichž přičiněním 
byl zxláštním papežským brevem r. i8i9sus* 



Fessenden — Festin. 



143 



pendován, ano r. 1820 zatčen a včznén, nejprve 
v klášteře servitA v Rosavé u Vidné, a potom 
u františkánů ve Štýr. Hradci, až r. 1832 
bylo mu dovoleno žíti ve Vídni při faře 
ev. Leopolda. F. byl povaha Šlechetná a lidu- 
milná; každý uspořený peníz včnoval ku pod- 
porování »blahobytu v národe českém* a 
České literatury. Knihovnu svou odkázal 
Ces. Museu. Vydal: Nachrichten u. Betrach- 
tungen Uher die ungar. Provin\taUynode \n 
Pi'€s$burg (Sulzbach, 1824) a nékolik splsfi 
Bolzanových. Viz Bolzano. ' 

FwMeaden William Pitt, finančník se- 
vcroamcr. (* 1806 v Boscavenu — f 1869 
v Portlandu), byl advokátem » záhy vSak vy- 
stupoval ve veřejném životě, r. 183 1 jako 
člen zákonodárného sboru ve státč Maine, 
2840^43 ve spolkovém shromáždění a r. 1864 
jako ministr financí, ve kterém úřadě opřel 
se s dttrazem veliké korrupci, která za presi- 
denta Johnsona v úřady se vloudila, a upravil 
a povznesl finance státní. 

FeflSler: 1) F. Ignaz Aurelíus, spiso- 
▼atel rak. (* 1756 v Czurendorfu uher. — 
Ť 2^39 v Petrohradě), vstoupiv do řádu ka- 
pucínského, žil^ v rÁzných klášteřích, od 
r. 1781 ve Vídnif zachovávaje přísně pravidla 
řádová a zabývaje se studiem scholastické 
filosofie. R. 1782 poznal mnohé zlořády klá- 
šterní, zvláště věznění členA v podzemních 
vězeních, i upozornil na ně císaře Josefa II., 
nejprve tajně poslaným dopisem, potom spi- 
skem WiJ Í5ř der Kaiser? (Vídeft, 1782). 
Následek toho bylo přísné vyšetřování ve 
viech klášteřích a pronásledování F-a od 
fádu; proto F. s císařským dovolením vystou- 
pil ze řádu a byl jmenován r. 1784 profes* 
sorem vých. jazykA na universitě Ivovské. 
Pro některá místa v jeho dramatě Sldney, 
r. 1768 ve Lvově provozovaném, jež mnozí 
na Josefa 11. vztahovali, musil r. 178S Lvov 
opustiti, i odebral se do Pruska, žil nejprve 
jako vychovatel v rodině knížete Schonaich- 
Carolatha a přestoupiv r. 1791 ku protestan- 
tismu, v rfizn'^ch městech tlumočil a rozšiřo- 
val všude náhledy a učení svob. zednářfl. 
Od r. 1809 žil na Rusi v rAzných krajinách, 
až r. 18x9 stal se předsedou evang. církevní 
rady v Petrohradě. F. byl velmi plodný spi- 
sovatel, jenž na každém poli literárním se 
osvědčil. Kromě uvedených spisA vydal ro- 
mán Marc Aurel (3. vyd., Vratislav, 1799, 
4 díly); Artttidet v. ThtmiUokles (BtvWn, 1792, 
a sy*); Attila^ Kónig der fíunnen (Vratislav, 
1794); Afathiai Corvinus (t., 1796, 2 sv.); Die 
drtí grotsen Kónigt der Hungarn aus dem 
arpad. Stamme (t., 1808); Die Geschichten 
der Ungarn und deren Insassen (Lipsko, 18 15 
al 1825, 10 8v.), mnoho pojednání obsahu 
filosofického a zednářského. Zprávu o životě 
svém podává v autobiografií: Rúckblicke auf 
metne yOfd/trlge fílgertcha/t (Vratislav, 1824 
mi iSa6, 2 sv.). 

8) F. Joaeph, theoL spisovatel {* 18 13 
vLochavé ve Vorarlberku — f 1872 ve Sv. 
Hippolytě), byl r. 1841 jmenován docentem, 
později professorero dějepisu a práva církev- 



ního v Brixenu a r. 1852 ve Vídni. Vynikl 
stejně učeností jako náboženskou horlivostí. 
Ve Vídni vystoupil i politicky, když svěřeno 
mu vypracovati právní základy konkordátu, 
o nichž jednal v četných létacích spisech. 
V záležitosti konkordátu vyslán byl i do Říma. 
Odměny dostalo se mu v biskupství hippclyt- 
ském, když byl již prve jmenován biskupem 
nysským in partibus inédelium. Vynikající 
měrou účastnil se v pracích koncilu vatikán- 
ského r. 1870 jako obecný tajemník. Ustano- 
vení jeho o neomylnosti papežské hájil pak 
hlavně v polemické práci (proti Schulteho 
spisu »D. vatik. Concilium«) Die wahre u, d. 
falsche Unfehlbarkeit der Pápste (Vídeft, 1871). 
Z ostatních spis A jeho jest uvésti : ínstitutio- 
nes patrologicae (1850 — 1852, 2 sv.) a studie 
církevního práva formálného Der canonische 
Pro\e$s (1860). Drobnější práce jeho byly vy- 
dány souborně v Sammlung vermischter Schrif- 
ten (1869). Srv. Erdinger, Dr. Jos. F. (Brixen, 
1874^. 

Festa Cos tan ti o, věhlasný kontrapunktik 
ital. v době nizozemské (f 1545 v Římě). Byl 
zpěvákem kaple papežské v Římě a jest prvým 
ze skladatelAv italských a předchAdcA Pále- 
strinových, jemuž podařilo se ve skladbě chrá- 
mové vedle NízozemcA opanovati pole, an 
u něho vedle umělé polyfonie všude proble- 
skuje živý, ItalAm vrozený smysl pro ušlechti- 
lou melodiku. Psal četná motetta, litanie, 
madrigály a j. Zvláštního významu jest Te 
Deum (4hlasé), hluboká práce úchvatné krásy, 
jejíž účin byl tak mohutný, jaký po F-tovi 
jen Palestrina svými Improperiemi a mší 
Papae Marcilli ve tvorbě téhož slohu dovedl 
způsobiti. Sir, 

Feststlos rtičl de Tolna, šlechtický rod 
uherský pAvodu chorvátského, r. 1608 připo- 
mínaný a r. 1^49 áó stavu hraběcího pový- 
šený; vynikají: 1) F. Josef, svob. pán 
(* 1694 v Paltaváru — f 1757); bojoval v lé- 
tech 1716— 17 a 1737 proti TurícAm, řídil 
r. 1742 obléhání Prahy a 1743 Chebu; za to 
povýšen byl r. 1754 za generála jízdy. — 
2) F. Pavel, hrabě, president král komory, 
vystavěl zámek Keszthelyský a byl pro ve- 
liké své zásluhy o polní hospodářství, ovoc- 
nářství a hedvábnictví r. 1749 povýšen do 
stavu hraběcího. — 3) F. Jiří (* 1754 v Kesz- 
thely — \ 18 19) pokračoval v Šlépějích svého 
otce, zvelebuje polní hospodářství a podpo- 
ruje vzdělanost; r. 1798 založil na statku svém 
ústav hospodářský, zvaný Georgicon, potom 
gymnasium a konvikt učitelský. — Hlavou nej* 
starší větve jest 4) F. Tassilo (* 1850), jeni 
v srpnu 1894 povýšen do stavu knížecího. — 
6) Hrabě F. Andor (* 17. led. 1843), stal se 
r. 1894 v obnoveném ministerstvě Wekerlově, 
jehož církevně politických předloh jest hor- 
livým přívržencem, ministrem orby a byl 
téhož roku zvolen stranou liberární do parla- 
mentu. 

FestUofl^ (lat.-řec), seznam svátkA, hlavně 
svatých. 

Fttstlii í-tén], franc, okázalá slavnost, 
skvělá hostina. 



144 



Festina leňte — Festuceae. 



FestiBA leat«(lat), chvátej volné, po- 
malu; překlad řec. antvdh p^adéfúg, }ti hy\o 
heslem cfsafe Augusta (Suet. Octav. 25). 

Featlnlo|p viz Pfestiniog. 

Festino (ital.)« slavnost večerní, zvlá- 
dla i kostumní ples. 

Festlno v logice jest starodávný název 
pro zvláštní tvar (modus) druhé figury, ve 
kterém svrchní návésf jest vSeobecné zá- 
porná ie)t zpodní vSak částečné kladná (1), 
odkudž plyne rozsudek Částečné záporný (o), 
podle vzorce: (^, pj*.j^ 

(i) '/S-- M, tedy 

(o) '/S -«- P. 
Na příklad: Uméní není pouhá zruč- 
nost; nékteréi byf nesnadné, zamést- 
nání jest pouhá zručnost, tedy nékte- 
ré nesnadné zaméstnání není jefité 
uméním. Viz Figura a Modus. Dd, 

Festival [-vel], angl., svátek. 

Feativamente, feativo, feitoao, ital. 
slavnostné, slavné, značka hudebního 
přednesu. 

Feattvlta (z lat ), slavnost. 

Feativo viz Festivamente. 

Featon [-tón], franc, původné řetézový 
závés kvétin, listí nebo plodd a j., kterým 
se o slavnostech zdobí dvéře a brány nebo 
které se rozpínají mezi sloupy kamennými 
nebo dřevenými stéžni, zvláSté proto vztyče- 
nými. Řekové i Římané znali takovéto f-y a 
rfizné je jmenovali, podle látek, z nichž byly 
složeny. Na freskách pompejských zachovaly 
se nám příklady f-A malovaných, sloužících 
k ozdobé soukromých bytů. V pozdním řím- 
ském stavitelství byly přirozené fy napodo- 
beny ze sádry nebo kamene. Nalézáme je 
tu zejm. na oltářích, urnách, pomnících a j. 
Renaissanční stavitelství italské zavedlo hoj- 
néjSí užívání f-u, hlavné na fa9adách a ve 
vnitřních prostorách, a dalo mu jiný ráz než 
mél ve středovéku. F-y renaissanční obsahují 
Často přívlastky vzaté z lovectví, rybolovu, 
hudebnictví nebo jiných uméní, které bývají 
vmíšeny v listí a kvéty. V zahradnictví užívá 
se ku tvoření f-fi rostlin úponkovitých a pla- 
živých: chmele, divokého vína, aristolochie, 
mučenky a pod. red. 

V architektuře se f. vy tesá vá z kamene 
k tomu způsobilého nebo se vylije z néjaké 
pevné hmoty, jako jest cement, vápno nebo 
aádra. F-ů užívá se jako dekoračních náplní a 
upravují se jako takové buď z napodobeného 
ovoce neb kvétin, aneb i s použitím různých 
nástrojů, a dle toho také šlovou f-y ovocné, 
kvétinové, neb i jiné. Tvar i úprava f-ů řídí 
se jednak místem svého určení, jinak i úče- 
lem budovy, na kterou se zavéftují. Ponévadž 
ísou ponejvíce tvaru Štíhlého, vytesávají se 
buď na kamenu, jehož přední plocha tvoří 
líc steny, nebo vylijí se i s příslušnou hlad* 
kou plochou a železnými hřeby se na nále- 
žité upravenou stenu připevňují a látkou, 
z níž jsou vylity, se podloží a kolkolem za- 
třou. Fka, 

Featoao viz Festivamente. 



Featiiea [-úka] (lat), u Římanů hůlka (také 
virga, vin dieta), kterouž dle římského 
způsobu praetor pří manumíssi dotknul se 
otroka na znamení, že jest propuitén na svo- 
bodu. Pozdéji vyvinul se z toho poliček, kte* 
rýž otrok propoufiténý na svobodu obdržel. — 
ve středovéku užíváno f uky též v Nénria- 
cku jako symbolu při prohlašovaní za dospě- 
lého, při adopcí, při rukojemství a při jiných 
právních jednáních. Pk» red. 

Faataoa [-úka] L., kostřava, mrvka. 
rod rostlin z řádu trav (Gramineae Juss.) a 
čeledi kostřavovitých {Fettuceae Hackel 
v. t ) 8 klásky nejčastéjt kopinatými, v laty 
nebo hrozny sestavenými, a i vícekvétými. 
Pluchy jsou na zpodu zaobalené, nahoře ča- 
stéji kýlnaté, z pravidla z konce (zřídka pod 
ním) osinaté, papírovité až blantté, sžilné. 
Čnélka skoro chybí. Obilka podlouhlá, na 
vnitřní strané nejčastéjí ryhovaná a s pluSkou 
srostlá. Známo asi 80 druhů, po všech ze- 
mích, zvláště v marném pásmu rozšířených. 
O druzích evropských sepsal monografii E. 
Hackel i Mo^tographia Featucarum europae* 
arům, 1892). Do podrodu Eufestuca Ha- 
ckel, význačného klásky zřetelné stopkatými, 
sestavenými v laty nebo hrozny a tyčin* arai 
a bliznami za květu z pluch vyniklými, patři 
k. ovčí (F. ovina L.). mající listy Stétinovité, 
svinuté. Druh ten, nízké, husté trsy tvořící, 
má velmi Četné odrůdy, rozšířené po píseč- 
ných a suchých pahorcích v celém mírném 
pásmu severní polokoule. Poskytuje výbornou 
pastvu ovcím. Podobně důležitou jest k. Čer- 
vená (F. rubra L.), oddenkovými plazivými 
výběžky poznatelná. Na vlhkých lukách hlavní 
travinou bývá k. luční (F. eiatiorLí.), s listy 
plochými. Výborná tato travina, ku sečení 
i pastvě se hodící, roste zvláště na vlhkých 
lukách i trávnících Pěstuje se také, ale po- 
třebuje dobrou, těžkou půdu. Sem snad patří 
také k. Čtyřzubá (F. quadndentata Kunth), 
druh statný, 3—4 m vysokv* na Andech 
v Equadoru domácí a pod jménem pigonil 
zde známý, s latou převislou, klásky vejči- 
tými, smačklými a skvětými, s pluchami 
4zubými. Druh tento je prý jedovatý a všemu 
dobytku zhoubný ; užívají ho ku krytí střech. 
Do druhého podrodu Vulpia Gmel. patří 
druhy s klásky v latách neb hroznech stojí- 
cími, se stopkami jich nejčastěji nahoře ztlu- 
stlými. Sem patří F. pectineUa Del. ze Se- 
verní Afriky, jež pěstuje se pro ozdobu; má 
hrozen jednostranný, hustý. Do třetího pod- 
rodu Nardurus Rchb. patří druhy s klásky 
v jednoduchých nebo větvitých hroznech se 
stopkami velmi kratičkými, jež jsou ku vře- 
tenu přitisklé. Sem patří na př. F. Lachenalii 
Spenn., domácí vzáp. Evropě. Vs, 

Featnoaaa Hackel, kostřavoví té, čeleď 
travin s klásky 2 i vícekvétými. řidčeji 
ikvětými, zpravidla oboj^^kýmí, v latách nebo 
hroznech (někdy . jsou li stopečky krátké» 
jsou to zdánlivé klasy). Plevy jsou kratší 
nejbližší pluchy, jež jsou buďbezosinné, nebo 
mají z i více konečných, řidčeji také na 
hřbetě stojících, rovných, pořídku i kolínka- 



Festům — Fet. 



145 



tých osin. PluSky jsou afcýlné. Zárodek bývá 
malý, zrna Škrobová nejčastiji složená. Sem 
počítají se nejdĎležitéjftí luční traviny mír- 
ných pásem, jakož I nejhlavnější traviny vy- 
sokých hor i krajin tropických. Vs. 

FMtmn (lat.)« slavnost; čís. mn festa. 
Post 1, po slavností; po vfiem, pozdě. 

FMitnm ftssrmomm (lat.), slavnost ne- 
kvašených chleb fi, lat. název židovských 
svátkO Pésach (Pascha'. 

Festiim ohoii Hat.), v fímské církvi slav- 
nost kostelní, církevní. 

Festiu: 1) Mtrcus Porcius F., římský 
vladaf v Palestině (60—62 po Kr.)i ustano- 
vený od Nerona jako nástupce Felixův, sna- 
žil se přísností a spravedlností udržeti po- 
řádek v zenr.i. Když apo§t^l sv. Pavel, v cae* 
sarejském vězení držený, odvolal se k císaři, 
odeslal ho F. r. 6t do Říma (Skut. apoštol. 
26. 27.). 

2) Sextus Pompě iuB F. , grammatík 
římsky, jak se zdá, ze II. sto), po Kr. Učinil 
výtah z objemného a pro starší latinu, jakož 
i pro římské starožitnosti velmi důležitého díla 
M. Verria Placca, jenž za doby Augustovy 
velmi chvalně zabýval se studiemi gramma- 
tickýmí a antikvámími, nadepsaného De ver- 
barum significaíH (20 knih). Výtah F-tíJv byl 
pozdější době, Štítící se knih obšírnějších, 
pro stručnost svou vítán a tím se stalo, že 
dílo Verriovo v pozadí bylo zatlačeno. Než 
z epitomy F-tuvy učinil Paulus Diaconus 
za doby Karla Velikého výtah nový a ten jest 
nám úplně zachován, kdežto z práce F-tovy 
máme jen zlomky, jež došly nás v jediném a to 
velmi zkomoleném rukopise, nyní chovaném 
v Neapoli 'codex Farnesianus z XI. st.). Nic- 
méně jsou i zlomky ty velmi důležitý, obsahu- 
jíce hojnost vzácných poznamenání gram mati- 
ckých a antikvárntch. V tomto století vydal 
je zejména K. O. MíMler (1839, nový otisk 1880), 
před nedávném uherský filolog E. Thcwrewk 
de Ponor (nákl. uher. akad. 1893). RNk, 

S) F. Rufus viz Rufus Festus, 

Fétfla [féšúSj Gyorgy, právník maď. 
(* 1841 v Pešti . Jest doktorem práv a pro- 
fessorem na právnické akademii v Prešpurkii. 
Sepsal mimo jiné: A magyar kói^igaigatasi 
hg ki\íkónyve (Příruční kniha uher. polit, 
uprávovědy); Találmányok é% fólfedexések kó- 
nyvt (Kniha vynálezů, PreŠpurk, 1884) a pře- 
ložil některá dramata. Bbk, 

F#BSti Adolf, vynikající stavitel maď. 
(* 1846 v (>Gyalte), studoval architekturu ve 
Vídni a ve Švýcarsku. Od r. 1870 jest useď 
lým v Budapešti, kde provedl několik pozoru- 
hodných staveb, zejména Haris-ba^av a bu- 
dovu na závodišti. Bbk. 

F««Bty Arpád, maď. krajinář (* 1856 
v 0-Gyalte), byl od r. 1874 v Mnichově, 1878 
v Benátkách a usadil se v Budapešti. Jest ze- 
těm Jókaiovým, jehož jedinou dceru má za 
manidko, a lije a ním po větší část roku ve 
společné domácnosti. Hlavním jeho dílem jest: 
Odpočinek na pastvi o poUdndch, Bbk, 

F«t (áenšin) Afanasíi AfanasjeviČ, 
báanlk mský {* 1820 v Novoselkách mcen- 



ského új., orlovské gub. — f 1892 v Moskvě); 
pocházeje ze staré šlechtické rodiny Šenši- 
ných, vzdělával se v Pogodinové ústavě 
v Moskvě a vstoupil pak na universitu, při 
čemž nucen byl následkem nedostatku úřed- 
ních listin přijati jméno F., naleževší matce 
jeho před druhým sAatkem. Teprve r. 1875 
přiřčeno mu carským rozhodnutím pravé ro- 
dinné jméno ŠenŠin Ukončiv r. 1844 ňlosof. 
studia, vstoupil k vojsku a účastni v se v lé- 
tech 1853 — 1856 válečných operací ruské 
armády, šel do výslužby, načež podnikl cestu 
za hranice, oženil se v Paříži se sestrou vy- 
nikajícího lékaře Botkina a usadil se ve vsi 
Štěpanovce, chtěje věnovati se úplně polnímu 
hospodářství. Zde zastával dlouhou dobu 
úřad voleného, později Čestného smírčího 
soudce mcenského okruhu a svými rozsudky 
často budil pozornost ruské veřejnosti. R. 1877 
přestěhoval se do ščigorovského Újezdu kur- 
ské gub. První básně jeho vyšly již r. 1839 
s názvem Liričeskij Panteon a byly přijaty 
příznivě. Od r. 1842 jméno jeho objevovalo 
se stále častěji v předních časopisech ruských. 
Soubor svých básní Stichotvorenija (Moskvy, 
2 díly) vydal r. 1850 a r. 1863 a mimo to 
vydal sbírky Večernije ogni (t., i. sv. 1883, 
2. sv. i88s, 3. sv. x888). Psal též povídky a 
Články národohospodářské. V poslední době 
svého života překládal pilně z Horatia (A>/- 
nyj perevod, 1883, za néjŽ vyznamenán od 
akademie první Puškinovou cenou), Ovidia 
(Prevraíčenija, 1884), Juvenala (Satity, 1885), 
Catulla (Stichotvorenija, 1886), TibuUa {Eie- 
gfji^ 1886), Vergilia (Eneida, 1888), Propertia 
{Elegiji, x888), Goetha (Faust, 1882—1883), 
Schillera, Heine, Shakespeara, Schopen- 
hauera {Áíir kak volja i predstavlenije, 1880; 
Očetvertom korné ^akona dostatočnago osnova' 
nija, 1886) a j. F. jest lyrikem v přísném vý- 
znamu tohoto slova. Ač není básníkem řádu 
prvního, náleží přece k nejtypičtějším zástup- 
cům celé Školy ctitelů »čistého umění*, stavě 
se zásadně proti jakékoliv tendenci. Test vý- 
lučným pěvcem lásky a přírodních krás. 
Poesie jeho, unášejíc se kamsi za hranice 
světa ku prameni nehynoucí, věčné krásy, 
vyznačuje se čisiě ruským pessimismem 
s mystickým odstínem, s nepoatižitelnou te- 
sknotou, tichým, pokorným zármutkem nad 
Čímsi nekonečně drahým a nadobro ztrace- 
ným. Tím přimyká se ke kruhu spisovatelů let 
čtyřicátých. Forma jeho vyniká stručností a 
obsažností, verš zvláštní hudebností, přes 
rychlé skoky a neočekávané záchvaty mysli, 
někdy i neobyčejné obratv slohové. Něžné 
melodie jeho doSlv nevšední obliby, ač kri- 
tika často zúmyslné je ignorovala a F., ze- 
jména v době zápasů razných směrů literár- 
ních, stával se nezřídka předmětem parodií. 
Ostatně někteří nemohli mu odpustiti, Že ve 
svých listech /f dérevni^ uveřejňovaných ob- 
čas v »Rus. Věst.c, nemohl spřáteliti se s re- 
formami selského stavu a stále ukazoval na 
některé zhoubné jejich následky. Jako muž 
nevšedního vzdělání obohatil téŽ ruskou lite- 
raturu cennými překlady. R. 1890 vydal svoje 



146 



Féte — Fetišismus. 



Vospominanija (Moskva, 2 d.). Nejlepší sbírka 
jeho bisnl vySla s názvem JJríéeskija sticko- 
tvorenija (Petrohrad, 1894, 2 d.). Snk, 

Féte [fét|, franc, slavnost, svátek, zvlá- 
ště den jmenin; hostina při podobných pNIeži- 
tostech pořádaná. — F.-Díeu, svátek boží, 
t. j. Boží tělo. 

Feth-All-iáh, též FethAH-chán, druhý 
vladař nynější dynastie perské (KadŽarské), 
děd nynějšího pádišáha Nasruddína, synovec 
a nástupce ukrutného Agy Muhammeda, 
vládce v 1. 1798 — 1834. Byl povahy mírné a 
laskav ku svým poddaným. Za to vyznačena 
jest vláda jeho neúspěchy vojenskými. Za 
něho ztracen východní Chorásán, jehož zmoc- 
nil se emír afgánský, ve válce s Rusy pak 
pozbyl na dobro Georgie (1S13) a Arménie 
(1828). 

Fethard, starobylé městečko tipperarského 
hrabství v irské prov. Munsteru, s četnými 
zříceninami (kláštera, hradu a j.) a 2044 ob. 
(i88i). 

Fetl Domén i co, malíř ital. {* 1589 
v Římě — t 1624 v Benátkách). Byv pAvodně 
žákem Cigoliho, poddal se v Mantově, kam od 
kardinála Gonzagy byl povolán, vlivu Julia 
Romana, od jehož silného, až i bezuzdného 
slohu pokročil k drastickému a ne příliš 
jemnému naturalismu. Jsa význačně naklo- 
něn genrovitému, pouze malebnému pojímání 
předmětů, i náboženských, nevyniká nijak 
charakteristikou svých typů a také jeho ko- 
lorit je dosti všední; nicméně je v jeho 
malbě vždy znáti pevnou rr.ku a mohutný 
štětec. Z četných jeho obrazů nalézá s<% deset 
ve vídeňském dvorním museu, mezi nimi 
Uték do Egypta; Zasnoubeni sv, Kateřiny \ 
Mrtvý Leander; Sen Jakubův; nejvíce jich 
mají Drážďany (David s hlavou Goliášovou; 
Osmero podobenství Kristových), v Mnichově 
je jeho Ecce homo, v Berlíně Élids v poušti^ 
v Louvrů Melancholie, Život venkovský a dva 
jiné, ve florencském paláci Pitti Dělníci na 
vinici, v benátké akademií krásných umění 
Dobrý Samaritán; Rozsévač; Čtenářka; Po- 
žehnáni Jakubovo; Stará i{ena a Ro\iímáni. 

Fetlales |feciá-j, lat. (česky asi: mluvčí, 
hlasatelé), bylo prastaré kněžské collegium, 
jehož vznik přičítá se králi Numovi nebo 
Anku Martiovi. Byli Činni hlavně ve stycích 
mezinárodních ípři uzavírání smluv, míru, 
příměří, vypovídání válek a p.), kteréžto akty 
u Římanů vykonávány byly, jak známo, za 
jistých náboženských obřadů, obsažených 
v rituálu fetialském {ius fetiale). Collegium 
skládalo se z 20 Členů, původně pouze patři- 
cijských, z rodů nejváženějších, a doplňovalo 
se kooptací. Hodnost byla doživotní. Při 
jednotlivých výkonech fetialských nebylo 
činno celé collegium, nýbrž pouze Čásf, nej- 
častěji 4 Členové, někdy také pouze dva. 
V čele takové deputace byl pater pátrat us, 
kterýž však nebyl stálým náčelníkem collegia, 
nýbrž byl k jistému aktu za určitých obřadů 
jmenován. Mimo něho připomíná se vfrbe- 
narius, jenž nesl posvátné byliny (verbenae, 
sagmina) na Kapitoliu od konsula utržené. 



O obřadech fetlal&kých, obvyldj^ch při vypo* 
vídáni války, viz Ager hostili s. Pk, 

Fétlfl [fetlsj Fran9oÍ8 Joseph, hudební 
historik, theoretik a skladatel franc. (^ 1784 
v Monsu — j 1871 v BruRselu). Byl již v de- 
sátém roce jako žák svého otce varhaníkem 
chrámu sv. Valtrudy a skládal dua pro housle, 
symfonie, mše a j. R. 1800 vstoupil do pafiŽ- 
ské konservatoře, r. 1803 — 1804 trávil na ce- 
stách, aby se seznámil s hudbou něm. a ital., 
po návratu zabýval se v Paříži a od r. i8xt 
v Ardennách mimo vlastní skladbu studiemi 
hudební historie a filosofie a přijal r. 18x5 
místo varhanníka při chrámě av. Petra a pro- 
fessora obecní školy hudební v Douay. Vrá- 
ti v se r. x8i8 do Paříže, stal se r. 1821 prof. 
na konservatoři, založil r. 1827 »Revue mu- 
sicale*, první franc. list toho druhu, a usadil 
se posléze r. 1833 v Brusselu jako ředitel 
tamní konservatoře a král. kapelník. Jehu 
jinak důmyslným skladbám nejrůznějšího 
druhu pro všeliké nástroje a orchestr nedo* 
stává se originálnosti a citové hloubky; uvá* 
díme z nich tyto: Miserere, Requiem^ Tedeum a 
komické opery: Lamant et le mari. Les soeurg 
jumelles, La vieille, Marie Stuart en Ecosse, 
Le bourgeois de Reims, Le mannequin de Ber- 
game, Z jeho spisů věnovaných různým Čá- 
stem theorie a historie hudební trvalou cenu 
má Biographie unive^selle des musiciens et 
bibliographie generále de la musique (Paříž a 
Brussel, 1838—44, 8 sv., 2. vyd. 1860—1865, 
doplněk 1878 — 81, 2 sv.) a Histoire generále 
de la musique ťt., 1869—1876, 5 sv.), sahajícf 
jen do XV. stol.; odborníkům známy jsou iéř 
jeho rozpravy o fuze a kontrapunktu, o sbo- 
rovém zpěvu, o methodě hry na piano {Mé' 
thode des méthodes de piano, 1837) a j^ ^ 
Z dvou jeho synů starší F. Edouard Louis 
Frangois {* 1812 v Bouvignes u Dinantu) 
redigoval r. 1833— 35 otoovu »Revue musi- 
cale«, psal studie a kritiky hudební do časopisA 
»L'Indépendant«, »L*Indépendance belge« a 
uveřejnil několik monografií o umělcích oelgt* 
ckých; mladší F. Adolphe Louis Eugéne, 
skladatel franc. (* 1820 v Paříži — + 1873 t.), 
složil několik komických oper a operett (Le 
major de Schlagmann, hrán r. 1859^, sbírku 
salonních kusŮ pro piano Les légendes des 
siécles, sbírku nápěvů jedno- i dvouhlasých 
Album de i86t a j. 

Fetii viz Fetišismus. 

FetUismns má význam různý, a obměna 
jeho souvisí s rozvojem a vědeckým ustalo- 
váním srovnávací mythologie. Původně za- 
hrnována slovem tím určitá skupina jevů 
kulturních, časem i místem omezená; později 
přirovnáváním charakteristická známka f-mu 
shledána na jevech jiných, Čímž význam slova 
se rozšiřoval, až konečné stal se názvem urči- 
tého stadia povšechného vývoje kulturního 
a náboženského, jako daemonismus, polythcia- 
mua atd. Když před mnoha léty Portugalci 
pozorovali, kterak Negři západoafričtí rozma- 
nitým předmětům : kamenům, holím, stromům, 
nádobám, kostem, zbytkům zvířat, soškám, 
vzdávali podobnou úctu a nakládali s nimi 



Fettáhí — Fetvá. 



147 



podobné jako oni s amulety a talismany, na- 
zvali předměty ty feitiqo = kouzlo. Slovo to 
souvisí s latinským factitius (umélý, nepřiro- 
zený, kouzelný) a přešlo do frančtiny jako 
fétiche (fetii] a angl. fetish a ujalo se v mo- 
derní dikci vůbec. Odtud utvořil C. de Brosses 
ve spise »Du culte des dieux fétiches* (1760) 
ponejprv slovo f. jakožto souhrnný název pro 
ony zjevy u Negrů západoafrických pozoro- 
vané (M. Miiller, Ursprun^r d. Rel.)* V tomto 
tjž&fm význame užíval toho slova Waítz a 
možno dle ného charakterisovati ctění fetišů 
V každém předměte sídlí anebo může sídliti 
duch, a to i v nepatrném duch velemocný. 
AvSak duch ten není upoután nerozlučné na 
předmět, nýbrž zde volí nejobyčejněji sídlo 
své. Negrovi sice předmět a duch jej obývá* 
jící nejsou totéž, ale obyčejně je spojuje v je- 
den celek, a to je právě fetiš. S ním Negr 
hovoří, jej prosí, přemlouvá, usmiřuje libacemi, 
nosí v processích, hrozí mu, ano i trestá jej, 
a neosvědčí-li se vydatným pomocníkem, hle- 
dá přizeA mocnějšího prostředníka. Tylor roz- 
ftífil význam slova f. na učení o duchách 
vůbec, kteří buď v jisté předměty vtěleni, 
nebo s nimi spojeni jsou, anebo skrze ně vliv 
provozují. Přiklad poskytují známé případy, 
kde nemoc vlivem ducha, a to prostřednictvím 
nějakého hmotného předmětu (kámen, stéblo), 
vzniká nebo odchází. Duchové, kteří takto 
působiti mohou, jsou lidské duše, které i po 
smrti ve spojení zůstávají s tělesnými pozů- 
statky i s jinými předměty, s nimiž byly za 
Živa v jakémkoli styku (oděv, oblíbená místa, 
nástroje); potom téŽ jiné bytosti, na př. bo 
hové. Jiný případ tohoto f mu jest ctění ka- 
menů a kolŮ, pokud nejsou symboly božských 
bytostí nebo jejich obrazy, nýbrž pokud je 
patrná víra, že bohové v ně vtěleni jsou, že 
okolo nich se vznášejí, anebo skrze ně moc 
svou projevují. Zbytky toho i v řecké mytho- 
logii shledáváme; balvan Artemidin na Buboji, 
kůl Palladín, Zí9'o«? ugyiig v Hyettu, Heraktea 
představující, kámen Erótův při bíótských 
slavnostech a j., o nichž Pausanias se zmi- 
ňaje, jsou takovíto fetíšové: a pověrečné uctí- 
vání kamenů silničních olejem natřených, jak 
je Theofrast ve IV. stol. př. Kr. a ve II. stol. 
po Kr. Arnobius popisují, neliší se mnoho od 
představy, jakou Negr o svém fetiŠi má (E. R. 
Tylor. Primitive Culture II cap. 14.). Mno- 
hem áirlí význam dal slovu f. Comte (Phil. 
posit. V): nebof jím míní to, co na př. Tylor 
svým animismem, totiž onu primitivní vlast- 
nost lidskou cduSevAovati všechny předměty 
světa vnějšího, ať přirozené nebo umělé, a vi 
děti v nich život s lidským totožný, rozdílný 
jen stupněm intensity. Zároveň považuje 
takovýto f. za prvotní stupeft vývoje kultur- 
ního. A tento Širší význam f-mu jakožto urči- 
tého stadia všeobecného kulturního vývoje 
zůstal, jen že se obsah pojmu podle theoretl- 
ck<ch zásad měnívá. Vytkncme-li v Comteově 
definicí f-mu moment ctění řkouce, že jest 
ctění všech pPedmětů světa vnějšího, živých 
i neživých* které dříve oduševněny byly, máme, 
tulím , nejobyčejnější ponětí slova toho. — 



V tomto smyslu vyskytuje se f. u všech ná- 
rodů bucf jako jeainá forma náboženského 
projevu (Negři západoafričtí, některé kmeny 
australské, staří Egypťané), anebo jako více 
méně zřejmé zbytky vývoje předchozího, 
a to i u národův nejpokročilejších, jako 
u Řeků (v některých bájích o proměnách, 
v některých epithetech\ u Hebreů (srv. Gold- 
zther, Mythus bei den Hebr.), ano i u kře- 
sťanských národů nynějších (v pověrách a 
báchorách). Tato obecnost f-mu ukládá srov- 
návací mythologii vysvětlovati jej v souvis- 
losti s ostatními zjevy analogickými, o čemž 
viz Mythus. Kči, 

Fettáhí, básník perský, viz Fattáhí. 

Fetter: 1) F. Daniel, spis. čes. XVII stoL 
Jsa Čtvrtým synem br. Jiřího Streyce (Vettera), 
žil v mládí v Náměstí a Kralicích, kdež se 
asi vyučil knihtiskařství. Roku 1620 stal se 
učitelem češtiny Bedřicha Jindřicha, nejstar- 
šího syna Bedřicha Falckého, i pobyl s ním 
v Hollandu. Roku 1626 byl v Lejdě, odkudž 
s Moravanem Janem Salmonem vydal se na 
Island. Později s přítelem br. Litomilem vy- 
dával české knihy, na př. otcovy Žalmy (Haag, 
1630), Kající modlitby (t.\ Katechismus bratr- 
ský a j. R. 1632 zřízen F. na kněze v Lesně 
i svěřeno mu vedení důležité tamější tiskárny 
bratrské. Oženiv se s pověstnou Kristinou 
Poniatowskou, schovankou br. Komenského, 
provázel tohoto po spálení Lešna do Amstero- 
damu, načež se usadil v Břehu, kdež se pak 
stal conseniorem Bratři. Sepsal někdy po 
r. 1613 zajímavý spis o své cestě po Islandě 
Tslandia aneb krátké vypsáni ostrova Islandu 
atd. (Praha. 1673', který vyšel nejspíše napřed 
polsky a od spisovatele přeložen také do če- 
štiny. Viz Dr. Č. Zíbrt, Neznámý cestopis 
staročeský (Světozor, 1893, str. 555). 

2) F. Jan, spis český (* 1847 v Brandýse 
n. L. — f 1884 t.), studoval ?ymn. v Mladé 
Boleslavi a v Praze, pak medicínu na praž- 
ské Univ., načež r. 1873 usadil se ve svém 
rodišti jako lékař Severozáp. dráhy a panství 
arciknížete Ludvíka Salvátora. Proslul jako 
výborný gymnasta, z kteréhožto oboru na- 
psal také články, zvláště zdravotnické, do »So- 
kolac V »Památniku< dvacetiletého trvání 
Sokola praž podal zprávu o své cestě na sjezd 
něm. turnérů v Bonne r. 1872. 

Fetvá, výrok muftího (v. t.) o předložené 
úřadně (kádím) neb i stranami sporné otázce 
(náboženské i politické a p.) v případech, kde 
zákonníky muslimské (viz Fikh) odpovědi 
nedávají. Výrok muftího, jenž mluví zde jmé- 
nem zákona, spočívá tu obyčejně na záko- 
nitých ustanoveních, vztahujících se na pří- 
pady obdobné, 'blížící se otázce sporné. F. 
vztahuje se z pravidla jen na případ, jímž 
bylo provokováno, ale v něm má bezpodmí- 
nečnou platnost; výjimku tvoří nejvýš jen 
fvy vynikajících právníků, jichŽ platnost bývá 
generalisována. Politickou f-vou byl na př. 
v Indii výrok muftího, že uznání panství 
anglického nepřfčí se koránu. Přeneseně v ze- 
mích evropských f. =s rozkaz, jemuž jest se 
podrobiti. Dk. 



148 



Feudalismus. 



Feadalinnns i ze středolat. feudum^ léno) 
nazývala se stfedovéká právní soustava, dfi* 
ležitá nejen ve veřejném státním životě, nýbrŽ 
namnoze i v právu soukromém, ba i v po- 
mérech hospodářských a sociálních. Jméno 
své vzala odtud, že poměry feudální, lenní, 
mezi pánem čili seniorem a manem, lenní- 
kem čili vasallem, sloužily za vzor ve vftem 
jednáni soukromém i veřejném a ovládaly tak 
celou společnost. Lénem udíleno bylo vSecko: 
nejen pozemky, nýbrž i různá práva a dů- 
chody, úřady 1 celá území. Jako podstatné 
znaky f-mu uvádí se obyčejné, Že to byla 
soustava zbudovaná na základech pozemico- 
vého vlastnictví a na zásadách vojenských a 
aristokratických. Vládu nad obyvatelstvem 
vykonával jen malý počet aristokracie, která 
opírala veškerá práva svá o vlastnictví po- 
zemků. Společnosti v moderním slova smyslu, 
která předpokládá občanskou rovnost, za vlády 
fmu nebylo. Obyvatelstvo rozpadlo se na- 
opak ve množství malých společností, ovláda- 
ných seniorem. Náčelníci těchto malých sku- 
pin (senioři) spojeni byli vzájemně, nikoli 
svazky federačními, nýbrž zvláštní hierarchií, 
která v jistých směrech je ve spolek podřaďo- 
vála, v jiných vSak směrech vykazovala jim 
postavení samostatné, nezávislé. Jednotlivec, 
který naproti jistým osobám byl seniorem, 
mohl naproti jinému býti vasallem a v po- 
dobném poměru nalézati se mohl i jeho se- 
nior. Vždycky však za vlády fmu platilo pra- 
vidlo, že pán má přímá práva jen vůČi svému 
vasallu, nikoli vůči podvasallu. VŮči tomuto 
měl právo jen nepřímé. Nade všemi seniory 
stál ve státě feudálním panovník, a sice opět 
na základě pozemkového vlastnictví. Dle zá- 
sad f mu náleželo králi vrchní vlastnictví ve- 
škeré země (přísloví nulle terre sans seigneur), 
a poněvadž na vlastnictví pozemkovém zá- 
visela Četná práva soukromá i veřejná, nále 
želá králi z tohoto důvodu téŽ veškera moc 
vládní a správní Z téhož důvodu vydával zá* 
kóny, ukládal dané a pokutoval. A( jiŽ byla 
monarchie feudální dědičnou nebo volební, 
vždycky vykonával panovník vládní moc niko- 
liv z mandátu svých poddaných, jak tomu jest 
v monarchii repraesentativní, ani na základě 
nadpřirozené autority jako zástupce Boha 
(monarchie theokratická), nýbrž z moci a 
vůle své vlastní. Proto býval despotismus 
feudální vždy tak nenáviděným. Soustavou 
feudální způsoben byl ohromný převrat nejen 
v životě politickém, nýbrž i sociálním a hospo- 
dářském. Nerovnost stavů byla nesmírná. Na 
jedné straně byla hrstka osudem vyvolených 
aristokratů, na druhé straně massy bezpráv- 
ného obyvatelstva: sluhové a nevolníci. Třída 
střední, městská, neměla významu, poněvadž 
obchod a průmysl nebyl ještě v té míře vy- 
vinut jako nyní, a základem sociálního po- 
stavení nebyla tehdy ani vzdělanost, ani pe- 
níze, nýbrž hlavně pozemky. Jen ten, komu 
náležely rozsáhlé pozemky, zaujímati mohl 
přednější postavení, poněvadž rozdáváním jich 
v léno získával si i^dy lidí k osobním služ- 
bám zavázaných. Vzhledem k pozemkům vy- 



vinula se také nová forma vlastnictví, xaují- 
mající střední místo roezt vlastnictvím pospo- 
litým (kollektívním) a individuálním. Byla to 
forma časově neobmezeného užívání pozemků, 
jež blížilo ae právu vlastnickému. Říkalo se, 
že právo vlastnické jest děleno mezi pánem 
a manem. Onomu náleželo t. zv. vlastnictví 
vrchní čili přímé (dominium direct um), tomuto 
vlastnictví požitků (dominium uttle). Poměr 
mezi pánem a vasallem byl částečně osobní, 
částečně věcný. Pozemky totiž propůjčovány 
byly za určité (zejm. vojenské) služby, a do- 
kud služby tyto řádně byly konány^ neměl se* 
nior práva užívání pozemků vasallovi odníti. 
Jen zruSení věrnosti manské (felonie)^ kterého 
se ostatně mohl dopustiti i pán proti svému ma- 
noví, rušilo vzájemný poměr mezi oběma stra- 
nami a mělo za následek právo odnětí léna* Feu- 
dální šlechta byla nejen šlechtou pozemkovou, 
nýbrž i vojenskou. Jen ona nosila zbraně, jen 
ona válčila. Jsouc neustále ve zbrani, zvykla 
si vojenskému Životu a řídila se ve všem 
svém konání nikoli zásadami práva a spra* 
vedlnosti, nýbrž skoro veskrze jen hmotnou 
silou. Stojíc v čele úřadů, jež rovněž lénere 
byly udíleny, prováděla feudální aristokracie 
uvedené své zásady i v Životě státním. — 
Různá jsou mínění o významu f-mu. Ačkoli 
vyskytly se pokusy hájiti jej jako lidstvu pro- 
spěšný, shoduje ae většina spisovatelů v tom, 
že měl spíše následky škodlivé než prospěšné. 
Skoro obecně však se uznává, že zřízení feu- 
dální bylo ve středověku nevyhnutelným a 
jediným možným zřízením společenským, vy- 
střídavším dobu barbarství. Pěkně charakterí- 
suje význam zřízení lenního Guizot v »Oěji- 
nách vzdělanosti v Evropě*. Na jedné straně 
nelze neuznati, že mělo na osobní v^voj člo- 
věka, na vývoj citů a povahy jeho, vhv veliký 
a prospěšný; avšak vzhledem k vývoji sociál- 
nímu příčilo se jak všeobecnému řádu, tak 
i rozšiřování povšechné svobody. Takovým 
způsobem bylo zřízení lenní závadou pokroku 
lidské společnosti. Příčilať se povaha společ- 
nosti feudální pořádku a zákonnosti Smrtel- 
nou ránu zadaly f-mu novověké vynálezy, 
hlavně střelný prach a tisk, a pak i změna 
hospodářských a aociálních poměrů. Vynale* 
zením střelného prachu a užíváním palných 
zbraní, a vůbec novověkým válečnictvím pod- 
kopány byly základy vojenského zřízení feu- 
dálního. Vynález tisku působil opět na nej- 
širší vrstvy a rozšiřoval literaturu a vzdělání 
vůbec. Myšlénky vznešených duchů, idea svo- 
body a rovnosti, dobývaly si čím dále tím 
pevnější půdy; demokratismus, úhlavní ne- 
přítel všeho f-mu, rostl víc a více a zápasil 
8 ním neustále, právě tak, jako na druhé 
straně bojoval proti f-mu centralistický abso- 
lutismus. Obě síly podvracely zřízení lenní, 
brzy s větším, brzy s menším úspěchem, až 
se jim podařilo f. nadobro zničiti. Značnou 
měrou přispěl k tomu téŽ vývoj obchodu a 
průmyslu a význam peněz v národohospodář- 
ském životě, čeho jednotlivé státy v minu- 
lých stoletích v boji svém proti f mu nepro- 
vedly, dokonal stát moderní, který veškeré 



Feudální — Feuerbach. 



149 



rozdily mezi jednotlivými třídami svých pod- 
daných znivelloval a zavedl vedle občanské 
svobody též rovnost pfed zákonem, -dtc, 

Feudálai (ze stf edoIat.)t lennf, manský. 

Feudastnun {negotium feudo vicinum, ne- 
pravé léno) jest naproti pravému lénu takový 
statek (obyčejné selský), o kterém platila jen 
jistá pravidla, týkající se lenních pomérCi. 
Z pravidla neběželo při f-rech o lenní věr- 
nost a služby rytířské. Scházel tu osobní 
svazek mezi pánem a držitelem f-ra, u léna 
nevyhnutelný. Také tím liSilo se f. od pra- 
vého léna, že nemohlo býti dáno v pod- 
lé no. -ť//C. 

Feudum (středolat.), léno, manství. 

Feuerbach, městys ve virtemb. kr. Ne- 
karském, okr. Štutgartském, na želez, trati 
Stutgart-Luduvi^sburtTf má 30 továren na vý- 
robu chemikálií a lékařských praeparatfi, zvi. 
chininu« papírny, v okolí vinice, zahradní 
školky, kamenné lomy a 5956 ob. (1S90). 

Fmittrbaoh: X) von F. PaulJohannAn- 
■ elm, rytíř, kriminalista něm. {* 1775 v Hai- 
n3chenu— + 1833 ve Frankfurtě n. M.). Pro- 
movován byv v Jeně za doktora filosofie, pak 
za doktora práv, r. 1801 stal se professorem 
v Jeoě, r. 1802 v Kielu. r. 1804 v Landshutě, 
kdež obdržel příkaz, aby vypracoval osnovu 
bavorského trestního zákona. Následkem toho 
přesazen do Mnichova, kde se stal tajným 
referendářem ministerstva práv, r. x8o6 řád- 
ným Členem jeho a r. 1808 tajným radou. 
Pro neshody politické vzdálen z Mnichova a 
jmenován r. 1814 druhým předsedou appell. 
soudu v Bamberce, r. 1817 presidentem v Ans 
bachu a r. 1821 skutečným státním radou, 
činnost svou spisovatelskou počal spisy filo- 
soficko -právními : Uiber die €in\íg móglichen 
Bewehgrůnde gegen das Dasein u, d. Gúltig- 
ktit des natůrlichen Rechts (1795); Kritik d. 
natůrt. Hechts (1796); Antihobbes (1798). — 
K právu trestnímu přeiel spisy: De causis 
mitigandi ex capite impeditae libertatis (1799) 
a Phihsophisch-juristhche Untersuchung uber 
d. Verbrechen d, Hochverraths (1798) ; dalSí 
spisy jeho, zvi. Revision der Grundsdt^e und 
Grundbegriffe des positiven pelnlichen Rechtes 
(1799 a 1800, 2 d.) zpQsobily obrat v právu 
trestním, určily pevné zásady pro ně na místě 
dosavadní praxe, kolísající se při výkladu za- 
staralého hrdelního řádu Karla V. Ve spise tom 
a v dfle Uiber die Strafe als Sicherungsmittet 
vor kdnftígen Beteidigimgen des Verbrechers 
(1799') vyložil svou trestní theorii od- 
straáovací, kterou pak provedl v díle Lehr- 
buch des gemeinen^ in Deutschland geltenden 
peínU Rechts (z8ot, 14. vyd. od Mtttermaiera 
1847) (viz Trestní theorie). R. 1806 vy- 
pracoval zákon, jímž zruSena v Bavorsku tor- 
turS' Také trestní zákon pro království Ba- 
vorské z roku 18x3 je dílem F-ovým, třeba 
mnohé myllénky jeho přijaty nebyly. Zákon 
ten stal se základem mnohých trestních zá- 
koník v zemích německých a byl přeložen 
také do Ivéditinv. P. pracoval též o úpravě 
franc. Code civil pro Bavorsko, jež se však 
nestala zákonem, ač r. 1808 a 1809 Částečné 



vyšla tiskem Sepsal dále: Betrachtungen uber 
das Gescitwornengericht (18 12) a Betr, uber 
die Oeffentlichkeit u. Múndiichkeit d, Gerechlig- 
keitspflege (1821, 1825). Celkem vyslovoval so 
proti účastenství neprávníků při soudnictví, 
nebyl vSak naprostým nepřítelem porot. Spis 
Merkivúrdige Kriminalfálie, nazvaný ve 2. vyd. 
Aktenmdssige Darstellung merkw, Verbrechen 
(1828, 1829, 3. vyd. 18491 je vzorem psycho- 
logie trestní. Obíral se též otázkou záhadného 
KaSpara Hausra (K. Hauser, Beispiel e. Verbre- 
chens am Seelenleben des Menschen, 1832); 
avSak domněnky jeho, ač velmi ostrovtípné, 
neosvědčily se správnými, spisem tím stal se 
Hauser nejvíce známým. MenSÍ práce vydal 
syn jeho Ludvík v díle : »Anselm R. v. F-*s 
Leben und Wirken (1852, 2 sv.). Hs^. 

2) F. Anselm Friedrich, archaeolog 
něm., syn před. (* 1798 v Jeně — + 1851 ve 
Freiburce v Badensku). Studoval filologii a 
archaeologii v Erlankách a Heidelberku, pak 
působil jako gymn. učitel ve Špýru a od roku 
1836 jako prof. klassické archaeologie ve Frei- 
burce. Ze spisů jeho jest nejdůležitější: Der 
vatikanische Apollo, Eiiie Reihe archáologisch* 
aesthet. Betrachtungen (Norimberk, 1833, 2. vy- 
dání Štutgart, 1855^ — Sebrané spisy F-ovy 
(Nachgelassene Schriften), vydané H. Hettne- 
rem (BrunSvik, 1853), obsahují v i. díle ži- 
votopis F ův psaný chotí jeho , listy jeho 
z cesty po Itálii a básně, v díle 2. a 3. dě- 
jiny řecké plastiky na základě akademických 
jeho Čtení, ve 4. díle drobná pojednáni filo- 
logická a archaeologická. Vý-, 

3) F. Karl Wilhelm, mathematik něm., 
bratr před. (* 1800 v Jeně — f ^834 ^ Er- 
lankách). Byl prof. na gymnasiu v Erlankách 
a sepsal Eigenschaften einiger merkwúrdigen 
Punkte des geradlinigen Dreiecks (Norimberk, 
1822); Grundriss \u anály t. Untersuchungen 
der dreieckigen Pyramide (t., 1827). PrvějSf 
spis jest ze základních děl o geometrii troj- 
úhelníka, která zvláště v novějSÍ době hojně 
se pěstuje. F-ovou kružnicí nazývá se 
v něm. spisech kružnice, která prochází středy 
stran trojúhelníka, patami výáek jeho a body 
půlícími vzdálenosti mezi vrcholy trojúhel- 
níka a průsečíkem výšek. Kružnice tato byla 
však známa již Eulerovi a slově případnčji 
kružnicí devíti bodů. F. objevil, že dotýká 
se kružnice trojúhelníku vepsaná i kružnic 
vně vepsaných. Sd, 

4) F. Ludwig And re as, filosof něm., 
bratr před. (* 1804 v Land?hutu — f '87^ 
v Rechenberku u Norímberka>, obracel se 
8 počátku k studiím bohosloveckým, ale brzy 
procitlý kriticismus odvrátil jej od tohoto 
pole. R. 1824 odešel do Berlína, kde poslou- 
chal mimo Schleiermachera a Neandra hlavně 
Hegela, k jehož nauce vroucně přilnul, jak 
ukazuje zejména these jeho De ratione un^, 
universalia inflnita, zsl niž jmenován docentem 
v Erlankách (1828). Brzy vSak opustil Hegela, 
zašed z jeho ideálního pantheismu k jistému 
naturalismu a konečně k Čirému materialismu. 
Tyto nové náhledy F-ovy zrodily nedůvěru 

I v něho a způsobily, že nedostalo se mu profes- 



150 



Feuerbach. 



aury. Rozmrzen ostavil Činnost učitelskou a 
žil v soukromí v Briickberku u Ansbachu svým 
pracím literárním. Zemřel ve stavu dosti stísně- 
ném, poněvadž věno ieny své. které mu umož- 
ňovalo život soukromý, ztratil v podniku prQ- 
myslném. Ze spisfi F*ových dfitežitěj^í jsou: 
Gedanken uher Tod und ÚnsUrblichkeit (1830); 
Geschichte d. neutřen Philosophie von Bacon 
v. Verul. bis B, Spino\a (1833—1837, 2 sv ), 
k níž jaksi doplňkem jsou 2 monografie: Dar- 
steUung^ Entwickelung und Kritik d. Leibnii* 
schen Piiilosophie (1837) a Pierre Bayle (1838); 
Oas Wesen des Christenthums (1841 ; Grunď 
sát^e der Pliilosophie der Zukunft (1843); Das 
Wesen der Reiigiou (1845); Das Wesen des 
Glaubens im Sinne Luthers (1844); ror/tf.««w- 
gen uber das Weseu der Religion; Gottheitt 
Freiheit und Unsterblichkeit vom Standpunkt 
der Anthropologie (1866). Sebraná díla F-ova 
vyšla o 10 sv. v Lipsku (1846—1866). — F. 
započav svoji dráhu spisovatelskou jako stou- 
penec Hegelflv, pfeSel později k naturalismu 
a materialismu a postavil se tak na krajní le- 
vici potomstva Hegelovn, které vlastně již ze 
soustavy jeho vypadá. Podle Fa není Hege- 
lem rozřešena záhada podstatnosti dokonale, 
neboť podstatou zjevu není duchovost, své- 
zákonnost, idea, nýbrŽ temný pud — staví 
tedy F. proti He;»clovu paníogismu, vše- 
rozumosti, alogismus, bezrozumost Váha 
je tedy v jeho nauce položena na skutečnost 
smyslnou, čidlem pojímanou. Předmětem po- 
znání smyslového je dle F-a všecko, nejen 
vnějšek, ale i nitro, sama nvědomost a roz- 
umovost. — Poznání smyslné je jediné a vý- 
lučně vědecké. Filosofie má za úČel rozpo- 
znati reálné, a tím jest jen smyslné. Jen smy- 
slné je jisté a bezpečné. Ve světě není nic 
mimo hmotu. Okruh moderní filosofie rozši- 
řuje se dle F-a z člověka myslícího na člo- 
věka žijícího vůbec. Filosofie stává se tak 
anthropologií a fysiologií. Člověk není nic 
než tělo: »je to, co jí . Odtud plyne v éthice 
egoismus jako jediná vládnoucí zásada. Ná- 
boženství pak podle Fa není než plod lid- 
ského egoismu, základ jeho je anthropologi- 
cký: člověk promítá sebe a zhmotňuje sebe; 
náboženství není mimolidské, naopak je to 
v podstatě útvar sociologický. Náboženství 
ukazuje, jak se má člověk chovati ke svému 
rodu, náboženství je poměr Člověka k lidstvu. 
V rozvoji pomyslQ a snů o bohu podává Člo 
věk rozvoj svého vlastního ducha, povýše- 
ného a očištěného od skvrn reality. V nábo- 
ženských vyznáních, která tento přirozený 
rozvoj zastírají a zahalují ději nadpřirozenými, 
vládne proto nutně spor mezi vírou a láskou, 
která je pravou podstatou náboženství. Ná 
boženství odvrací zrak od pravdy, sní otevře- 
nýma očima. Náboženství a filosofie, věda a 
vira jsou nesmiřitelné protiklady. Náboženství 
a víra jsou zbytečné a škodlivé, poněvadž pod- 
miňovati Člověka něčím třetím mimo něj polo- 
ženým jest bezesmyslno. F-em rozvil se systém 
Hejjelův ve směr právě protilehlý jistým stou- 
pencům jeho, kteří přijali dogmatické zásady 
icřesfanství, chtéjfce je spekulativně dovoditi 



(pravice) — ovšem rozvinuti to zaplatil 2trá> 
tou své spekulativně důslednosti a čistoty. 
F-ův naturalismus je také pramenem, z něhož 
vyvřel nejnovější materialismus, který 
ovšem čerpal také hojně z příbuzných zá- 
sobáren filosofických minulého věku a z moc- 
ného rozkvětu přírodních véd v současnosti. 
Dnes však hnutí to pozbylo již všeho věde- 
ckého zájmu, který jeden čas mu byl věno- 
ván, poněvadž hloub ohledána jest a vyložena 
ona neodmluvná neshoda v základní zásadě 
materialismu, že totiž hmota je problém, 
nikoli princip (J. Durdík). Proniklo dnesjiž 
šíře vědomí, že hmota je nám, co byla i Re- 
kům: tě anBíQtnf — něco nezbadaného a ne- 
zbadatelného. — O F-ovi viz výklad J. Dur- 
dika v » Ději nach nejnovější filosofie* (strana 
363—388 . Z cizích úvah a monografií jme- 
nujeme: C. Beyer, Leben und Geist L. F>s 
(1873); W. Bolin, L F. 1891 ; A. Rau, L. 
Fs Philosophie, die Naturforachung und die 
philosoph. Kritik der Gcgenwart (1882^; C. 
N. Starcke, L. F. (i885». Sld. 

5) F. Friedrich (» 1806 - + 18S0), 
bratr před., popularisoval jeho spisy nábo- 
žensko-filosofické v několika dílech: Theanthro- 
pos (Curich, 1838); Die Religion der Zukunft 
(t, a Norimb., 1844 — 45) í ^'* Kirche d, Zu* 
kunft (Bern, 1847); Gedanken m. Tliatsachen 
(Hamburk, 1862). 

6) F. Anselm, histor. malíř něm., syn 
F-a 2) (• 1829 ve Špýru — f 1880 v Benát- 
kách), studoval u Schadowa v Diisseldorfu, 
Rahla v Mnichově a Couturea v Paříži, kdež 
jej i Ingres upoutal. R. 1852 poprvé vystavil 
Hafisa ve vinárně^ r. 1854 Smrt Aretinopu, 
ve kterémžto díle vliv BenátČanů je patrný. 
R. 1855 zhotovil v Benátkách znamenitou 
kopii Tizianovy »Assunty«. Od r. 1856 žil 
po delší dobu v Římě, studuje horlivě klassiky 
XV. věku. Zajímavý obraz jeho Dante me\i 
v\nesenYmi paními v Ravenně ( 1857), plod těch- 
to studií, vzbudil pozornost i odpor současně. 
R. 1860 namaloval Madonnu s anděly hudeb' 
niky (v drážď. galerii . Pak pracoval pro mni- 
chovskou galerii barona Schacka řadu obrazů, 
mezi nimiž Francesca da Rimini, Ariosto 
v parku ferrarském; zvláště Pieta (x862| ry- 
tina Raabova) postavila jej v řadu předních 
soudobých mistrů něm. Později obíral si se 
zálibou náměty mythologické, jako jsou IJi' 
genie v AuiidČ; Orfeus a Eurydiké; Soud Pa- 
risův; Lesbie; Palias sl '}, Z posledního období 
činnosti Fovy, v níž talent jeho upadá hlavně 
přílišným formalismem, jest uvésti Hostinu 
Platónovu (1869), kde nestačila již F-ova kom- 
posiční vloha; Bttvu Ama^onek (berl. Národ. 
gaU, 1873^; Pdd Titanu (1879, Nová pinako- 
teka v Mnichově); Císaře Ludvíka Bavor, 
v Sorimberce (1877) a Koncert (187S). Od 
r. 1873-77 ^y^ ^' professorem na vídeňské 
akademii, později bydlil v Benátkách. F., ač- 
koliv měl základ originální, podléhal přece 
ve všech skoro dílech svých vlivu Ingre^ovu. 
Nemá ani kouzla koloritu, ani výraznosti osnb, 
ale za to vyniká dokonalostí forem a celko- 
vou harmonickou náladou, 



Feuchérc — Feuillage, 



151 



Faaobén [feSér]; l) F. Leon, architekt 
a dekoratfr franc, (• 1804 v Pafiii — f 1857 
v Nlmech). Archilektufe uCíl le na Éeole de 
beaux-arta, dekorat«rstvI u Cicériho. V lé- 
tťch 1831 — 41 provedl — aám i ■ jinými — 
v^idobu pafíiakř Opery, Comídíe Fran^aiae, 
Odionu a divadla driíJanskíhD. Ve Flo- 
rencii, kamž poaldn byl vládou, sepsal Vart 
iuáustriel, sbírku to disposic a ozdob vnitřku 
budov. Vritiv ae do Francie apojil le a ar- 
chitektem Chirpentierem ku stavbí divadel 
v Aviiinonu ■ Toulonu, stavbí veřejných bu- 
dov v Marseilli a j. 

a)F. Jean Jacques, aochaf franc. (• 1807 
v Pařií) — t 1852 t), byl fíkem Cortota a 
Kameye, ale láhy dal se 
vlastni cestou. Z fetných 
jeho lOch a poprsí buďtei 
uvedeny: ^d/def, mramoro- 
vá socha: Satan, z bronrj; 
Si>. Teríxie, socha pro pa- 
tiitký kostel Sv. Magdale- 
njr; Poesie, bronzoví sku- 
pina; socha Bojsuelova; po 
mnik Oivierův. Sochafské 
jeho práce vynikají lehkosti 
a rozmanitosti, trpí viak ní- 
zkém pojimánlm, nespráv- 
nostmi a nedostatkem pQ- 
vabu. Znaíní lepSi byly 
modely jeho pro zlatníky a 
kovolitce. 

FcnohfcrM [feiér] So- 
phÍe,barQnka,v.CDndé7). 

F«aelttanla1)«ii Ernst, 
baron, ném. Itkaf a spiso- 
vatel (• 1806 ve Vidni — 
t 1849 tam.). Studoval na 
Theresiinu, záhy psal bá- 
ani a zaniKel ae úvahami 
AlosoRckými. Pak studoval 
lékařství. Roku 1845 stal se 
díkanem líkařské fakulty, 
r. 1847 mfstoředitelem stu- 
dii Ukařsko-chirurgickych, 
R. 1848 po hnutí revolučním 
byl.iakopodaekrelárpovolin 
do ministerstva vyučováni, vzdal se vSak brzy I 
místa toho, když zpozoroval, že vSecky jeho I 
opravné snahy byly mamy. Význam F-&v 
v lileratufe zálef i v tom, že jeden z prvních — 
ale mén£ hluboce a jasní než Cabanis — 
jal se studovati vliv a vzájemní působení 
BVÍta rysickího a mravního v ilovéku. Zvláité 
■nalil se dokázati vliv dujc na tílo. Něvy- 
míhije a nevymezuje •duii<, ale zJiKuje celou 
fadu fakt, kdy jevy tíla byly prý navodíny 
jevy duíevnlmi. DuSe zjevuje ee jen prostřed- 
kem tíla, v jednotí s ním. iDiaetetikou duše> 
roiuml >vídu o užiti moci, jlí může duSe 
chrániti tílo před nemoci*. Je tfeba tedy 
umocniti s« tohoto vlivu a říditi jej. Duki 
foskládá pak F. ve tři >schopno9ti. hlavní: 
cit I obraznosti, vQli a mySlínku, Na tílo 
nemá pak vlivu ani vůle u mydlení, nýbrž 
jm obraznost. Obraznost má ncjvítii vlivná 
ulvďfenf UU. Vůle jen prostředkem citu 




iriQie působiti na tílo; vliv jeji je pak na 
tělo a jeho zdraví mohutný. Je třeba chtiti — 
to je podle F-s nejlepSI prostředek proti ka- 
ždému ilu. Obsah vůle musí pak podali roz- 
um; prostředkem citu i on má tedy mocný 
vliv na tílo. Nejlepll prostředek zdraví je 
vzdílávánl rozumu, poznávání aama sebe. 
V třchto názorech napsal F- spis velmi ítený 
Zvr Diaeletik der Setle (183S) a uspořádal 
r. 1S44 řadu píednáSek, jejichž trest podal 
ve svém Lehrbuch der aerjllichen Seeleakunde 
(Videň, 1S45I, F. byl také básníkem. Nejprve 
psal pouze lyriku, v niž jeví se odpůrcem 
romantického hnutí a epigonem Goethovým 
(vydána ve Štulgartu 1S36), pozdíji oblíbil si 



f Ca^^ 




jistý gcnre psychologického seberozburu v růz- 
ných >Confessionen<, >Resultate>, iLebens- 

bláttcr. atd. Níkteré vynikají bystřejším po- 
zorováním a dosti přísnou a fistou formou. 
Sebrané spisy Fovy kromé íislé lékařských 
vydal Hebbeí ve Vidni (1B51 — 53, 7 sv.]. Sld. 

FVDOhtwuigoa (Peuchtwang), okres, 
mésto v bavor. vl. oliv. středofranckím, na 
řifce Sulzachu a na žel. truti Nordlingen- 
DornbQhel, má 3 kostely, latinskou ikolu, 
okr. soud, pláteniclvl a soukenictví, pískov- 
cové lomy a 2372 ob. (1890). 

FeoUla^ [fejáž], franc, šlovou ve stavi- 
telství plastické lupeny, listy, kterých bylo 
hlavní používáno za ozdoby ve slozích staro- 
věkých a stredovékých. Druh listu, který ve 
slozích Btarovíkých byl vždy brán z přírody, 
jako jcal na př. lotos nebo list paln-.ový ve 
slohu egyptském, list akantový nebo list 
liliový